| T O P I C R E V I E W |
| okref |
Posted - 01/07/2009 : 11:15:56
Asi nejvíc souvisí tato miniúvaha s etikou, tak ji zařazuji sem.
Strach je poslední úroveň života. Strach udržuje život největší silou. Takovou silou, že přehlíží jakákoli měřítka pro vzhled života. Strach nejvíce vystupuje na povrch, když je život v ohrožení. To se strach přímo ujímá vedení a nepřipouští k činu žádné nadstavby. Když se život ocitne na hraně, pak je jasné, co jej odjakživa vedlo k setrvání. Mohlo by se zdát, že přeci život nemá jen jeden moment nebo podstatu, kterou je strach. Že má minimálně ještě jeden – radost či štěstí. To je ale klam, nadstavba, která není ničím jiným než upokojeným strachem. Spokojený a ukonejšený strach je vítězstvím jeho činů. Kdo se zbaví strachu – ale opravdu zbaví, ne že ho jen uspokojí a ukonejší – pak ho čeká velmi krátký život. Protože podstatou života je strach, nemůže život jít za strach, a to ani v představách ne. Život si nedokáže představit nic mimo strach. Když se o to pokusí, uvidí jen nic. Protože nic není a není ani vidět, nevidí opět nic jiného než svou strašnou podstatu.
Za nejšťastnější život se obecně považuje takový, který má upokojený strach. Samozřejmě se neříká upokojený strach, ale prostě jen štěstí nebo podobně. Přesto je to pořád strach, ať už je zakuklený v jakkoli příjemné podobě. Neexistuje čin, který by nebyl motivován strachem. Život padá a stojí se strachem. Čím více se lpí na životě, tím je strach větší a tím více se odhlíží od měřítek vzhledu života. Za měřítky vzhledu se však životu neskrývá nic než bezstraší. Bezstraší je nová dimenze, kam život nevidí, která však nabízí alternativu. A je velmi na pováženou, zda není něčím lepším. Považovat je to však velmi těžké a předem odsouzené k zavržení, když v takovém vážení by se na jednu misku váhy muselo položit absolutní štěstí stojící na strachu a na druhou misku nic nahrazené očekáváním všeho. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 06/04/2010 : 07:27:02
Pan .chytrý.
Je opravdu hloupost vyvádět někoho z jeho omylů, vesměs si tím jen uškodíš. Mnohem chytřejší je jeho omyly využít ve svůj prospěch.
Já myslím, že zapomínáš jaké ty cesty bludištěm jsou. Mnohé z nich jsou takové, že v zájmu cesty (třeba boha) ohrožují život ostatních lidí ve společnosti.Přesto si lidé na těchto cestách myslí, že právě ta jejich cesta je tou správnou.Můžeš jejich omyly využít sobecky ve prospěch svého já a můžeš s toho mít i nějaký zisk,ale to ohrožení tím nezmizí a jednou může postihnout i tebe,či tvoje potomky. Strach bych v tom nehledal,pokud právě nejsi tímto ohrožen. Spíše rozumovou úvahu.Půjdou li po této cestě, bude docházet k ohroženíi když se mne to třeba týkat nebude. odvedu li je s této cesty ohrožení zanikne.Mám li schopnost vidět smrtící propast a vidím slepé jak k ní kráčí,pak se snažím je odvést jinam. Ovšem mohu jít s nimi, stát se jejich vůdcem a třeba je připravit o majetek, než do propasti spadnou,čili využít jejich omylu ve svůj prospěch. V tom máš pravdu. Je to jedna z možných alternativ.Mně je taková cesta však protivná a považuji ji za nemorální. Proto nepatřím k lidem bohatým majetkem.
MB |
| pan.chytry |
Posted - 05/04/2010 : 19:02:47
Napsals to dobře, nemusel si editovat. Je opravdu hloupost vyvádět někoho z jeho omylů, vesměs si tím jen uškodíš. Mnohem chytřejší je jeho omyly využít ve svůj prospěch. |
| okref |
Posted - 05/04/2010 : 18:48:36
quote:
Originally posted by pan.chytry
Okrefe,
budu-li v labyrintu, který bude mít uprostřed vysoký sloup, na ten sloup vyšplhám a uvidím tvar labyrintu. Co udělám jako další? Zůstanu sedět na sloupu a vědět jak labyrint vypadá a být na tom o trochu lépe než ostatní, kteří o sloupu ani tvaru labyrintu nemají zdání a bloudí v něm, nebo slezu a půjdu najít po paměti východ a ty, které potkám cestou, vezmu s sebou?
Je nutné brát někoho s sebou? To jako proto, že člověk má tu potřebu? A tu proto, že ve společnosti se cítí bezpečněji - strach je utěšen. Společnost je tišící lék. Může člověk ze stožáru udělat takovou pošetilost brát někoho s sebou? Vlastně, proč ne... |
| Miloslav Bažant |
Posted - 04/04/2010 : 13:07:53
pan, chytrý.
Já tě nevím. Asi mně někdo poslal lokomotivu tendrem napřed.
Já jsem si kdysi myslel, že projdu li část toho bludiště a prošlápnu cestu,že to ostatní budou mít snazší. Ono je však úplně jinak a každý si cestu musí najít sám. Někdo se vydá slepou cestou víry a má dojem, že právě tato cesta je správná. Kolik je lidí, tolik je cest a každý si musí najít tu svou. Budovat dálnici pro ostatní je pitomost.Ostatní tvou cestu uznají za správnou jedině tehdy, je li podobná té jejich. A tak už lezu na ten sloup jen pro sebe a jen ze zvědavosti.Spíše sleduji cesty druhých, než abych jim svou cestu jako správnou nutil. I Ježíš prý kdysi řekl, že vše je marnost,zřejmě ze stejného důvodu. Hledat a prošlapávat cestu bludištěm pro ostatní mne bavilo a mělo to pro mne smysl. Bavilo mne označovat slepé cesty znameními,ale dnes si říkám "kdo chce kam, pomocme mu tam" ať si každý natluče ten svůj nos sám.Lidé nechtějí cesty k moudrosti a poznání světa,ale chtějí cestu,které slibuje povýšení ceny jejich života a nevadí jim, že jdou po slepé cestě,která nikam nevede.
A tak se nakonec ptám sám sebe, zda nejsem v tomto směru na tom úplně stejně. Proč lézt na ten sloup a rozhlížet se? Jen pro sebe? Proč to dělat, když za pár let na to stejně zapomenu a zapomenu i na to že jsem žil??? Vše má smysl, když se s tím může člověk podělit s ostatními, jinak to smyslu postrádá.
Pohřební řeči? Nevím. Možná je toto pouze cestou k vnitřní vyrovnanosti s realitou, které není právě k popukání.
MB |
| pan.chytry |
Posted - 04/04/2010 : 09:49:40
Miloslav Bažant.
Nač ty pohřební řeči? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 04/04/2010 : 07:27:18
Pan.chytrý.
Tak tohle jsem si myslel také.Vylezl jsem na ten sloup,rozhlédl se, našel východ a chtěl vyvést s toho labyrintu ostatní.Jenže oni nevěří a bloudí v labyrintu dál. Co budu dělat venku sám? A tak vím, kde je východ, ale bloudím tam s nimi.Je lépe bloudit s odtatními, než být sám i když dokonalý mimo bludiště. Navíc ten východ vede jen do dalšího a dalších bludišť a jediným skutečným východem je smrt.
MB |
| pan.chytry |
Posted - 04/04/2010 : 00:47:48
Okrefe,
budu-li v labyrintu, který bude mít uprostřed vysoký sloup, na ten sloup vyšplhám a uvidím tvar labyrintu. Co udělám jako další? Zůstanu sedět na sloupu a vědět jak labyrint vypadá a být na tom o trochu lépe než ostatní, kteří o sloupu ani tvaru labyrintu nemají zdání a bloudí v něm, nebo slezu a půjdu najít po paměti východ a ty, které potkám cestou, vezmu s sebou? |
| okref |
Posted - 02/04/2010 : 16:38:00
Panchytrý:Z hlediska introspekce a analýzy motivů lidského jednání brilantní práce s jednou nezaviněnou chybou a tou je nenalezení východiska. Východisko nalezneš analýzou věty "Kdo se zbaví strachu – ale opravdu zbaví, ne že ho jen uspokojí a ukonejší – pak ho čeká velmi krátký život."
Můj příspěvek si nekladl za cíl najít východisko. Cílem byla deskripce pozorované zkušenosti, které jsem se stal součástí.
Co víc odepsat... Snad jen, že za pseudonymem PanChytrý, respektive za jeho příspěvkem si představuji právě někoho s ukonejšeným strachem. -Což nemusí být pravda a může se jednat o vyjímečnou bytost, která žije život za životem. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 29/03/2010 : 08:56:50
A co vlastně je strach? Jaký je rozsah od čeho až kam? Pokud není určen rozsah, pak je možno považovat za strach cokoliv. Dýchám a přestanu li dýchat, vznikne stav nedostatku kyslíku, což je nepříjemno.Nechci toto nepříjemno a proto stále dýchám. Je i toto strach s nepříjemna, nebo je toto mimo hranice významu slova strach? Nejsou li určeny hranice významu slova,pak mohu každé slovo označit jako základ všeho. Nemám strach ze smrti a přesto stále dýchám,protože nechci cítit nepříjemno.Nemám strach ze smrti a přesto se vyhýbám tomu co život ohrožuje, protože je to nepříjemné.Mám stach ze smrti,ale můjj život je neustálé nepříjemno bez cesty k příjemnu. Život v nepříjemnu. Strach s trvalého nepříjemna je horší než strach ze smrti a tak strach ze smrti potlačím.
Co tím chci říci. Pokud si představím plochu na které je mnoho záchytných bodů a každý z nich má svůj obsah a význam, mohu jeden s těchto bodů označit jako základní a ostatní se tím stanou jeho obsahem,což bych označil jako kruh kolem něj ve kterém jsou všechny ostatní body. Výsledkem je zjednodušující pohled.Já dávám přednost poznání funkce všech těch bodů a snažím se každému co nejpřesněji označit hranice významu. Výsledkem je sice složitější pohled na svět,ale je o mnoho přesnější.Pokud vezmu hranice slovu příjemno,pak hledání příjemna je tím základním.Vznikne tím zjednodušený pohled na svět,ale není možné toto popřít. A stejně tak je tomu u slova strach.
MB |
| pan.chytry |
Posted - 28/03/2010 : 11:43:38
quote:
Originally posted by okref
Asi nejvíc souvisí tato miniúvaha s etikou, tak ji zařazuji sem.
Strach je poslední úroveň života. Strach udržuje život největší silou. Takovou silou, že přehlíží jakákoli měřítka pro vzhled života. Strach nejvíce vystupuje na povrch, když je život v ohrožení. To se strach přímo ujímá vedení a nepřipouští k činu žádné nadstavby. Když se život ocitne na hraně, pak je jasné, co jej odjakživa vedlo k setrvání. Mohlo by se zdát, že přeci život nemá jen jeden moment nebo podstatu, kterou je strach. Že má minimálně ještě jeden – radost či štěstí. To je ale klam, nadstavba, která není ničím jiným než upokojeným strachem. Spokojený a ukonejšený strach je vítězstvím jeho činů. Kdo se zbaví strachu – ale opravdu zbaví, ne že ho jen uspokojí a ukonejší – pak ho čeká velmi krátký život. Protože podstatou života je strach, nemůže život jít za strach, a to ani v představách ne. Život si nedokáže představit nic mimo strach. Když se o to pokusí, uvidí jen nic. Protože nic není a není ani vidět, nevidí opět nic jiného než svou strašnou podstatu.
Za nejšťastnější život se obecně považuje takový, který má upokojený strach. Samozřejmě se neříká upokojený strach, ale prostě jen štěstí nebo podobně. Přesto je to pořád strach, ať už je zakuklený v jakkoli příjemné podobě. Neexistuje čin, který by nebyl motivován strachem. Život padá a stojí se strachem. Čím více se lpí na životě, tím je strach větší a tím více se odhlíží od měřítek vzhledu života. Za měřítky vzhledu se však životu neskrývá nic než bezstraší. Bezstraší je nová dimenze, kam život nevidí, která však nabízí alternativu. A je velmi na pováženou, zda není něčím lepším. Považovat je to však velmi těžké a předem odsouzené k zavržení, když v takovém vážení by se na jednu misku váhy muselo položit absolutní štěstí stojící na strachu a na druhou misku nic nahrazené očekáváním všeho.
Okref.
Z hlediska introspekce a analýzy motivů lidského jednání brilantní práce s jednou nezaviněnou chybou a tou je nenalezení východiska. Východisko nalezneš analýzou věty "Kdo se zbaví strachu – ale opravdu zbaví, ne že ho jen uspokojí a ukonejší – pak ho čeká velmi krátký život." |
| Miloslav Bažant |
Posted - 25/11/2009 : 12:58:22
no ale teď--jak to interpretovat? Je příčina jejich činu strach z otce nebo agrese otce ? To je jak problém prvotnosti vejce nebo slepice...
Rzwalde.
Já bych řekl, že ani jedno ,ani druhé. Máš zde určitý stav a chceš diosáhnout stavu jiného. K cíli vede více cest a každý vybírá tu, kterou považuje za výhodnější. Otec tedy ce chce dosáhnout čehosi u syna,třeba poslušnosti, či podřízenosti. Z vlastního dětství ví,že nejsnadnější cestou k dosažení takového stavu je to, že potomka zmlátí a vytvoří tím jeho strach a strach jej přinutí právě k té poslušnosti či podřízenosti. Jenže nevzniká jen strach,ale i odpor a ten je opět potlačován zmlácením, následke čeho ještě vzrůstá. A tak i potomek získává skušenost, že cíle je možno nejsnadněji dosáhnout násilím. A tuto cestu využívá i tehdy chce li cosi získat byť by to byla maličkost. Za pozornost by ještě stálo zamyslet se nad funkcí skupiny, kde se snaží každý člen získat dominantní postavení a třeba tím, že zmlátí někoho jiného a tím ukáže svou sílu, svou krutost a bezohlednost aby ostatní získali před nm respekt. U otce i potomka a následně u toho vyvozeného jde o schůdnost cesty k požadovanému výsledku,čili vše je směrováno do budoucnosti, nikoliv do minulosti.
MB |
| axel01 |
Posted - 24/11/2009 : 23:54:22
quote:
Originally posted by okref
Rozhodně nepovažuji strach za prazáklad všeho.
Ano. Tak za základ všeho. |
| Rzwald |
Posted - 24/11/2009 : 19:06:08
quote:
Originally posted by axel01
Mě jde o to, že stejně jako můžete za hlavní podstatu považovat strach, tak můžete považovat tak cokoliv jiného---a já chci dokázat, aby vám ten hněv dával smysl. Tak si nejlépe uvědomíte, jak je tato teorie nesmyslná.
s tím souhlasím -- ostatně viz moji první reakci v tomto tématu...
..obecně jakoukoliv takovou teorii považuji ne za nesmyslnou, smysl mi to dává, ale za nedůvěryhodnou (právě proto, že lze proti ní postavit podobnou teorii..)
quote:
Originally posted by axel01
Tedy: Když dva mladíci umlátili cihlou zpěváka Sahulu, bylo to ze strachu?! Ohrožoval je na životě, když se vracel z hospody? Jak vysvětlíš jejich strach? Nebylo to nic jiného než agresivita. No a ta agresivita z něčeho pochází. Nevím však . Je to relativní. MOžná by se dalo namítnout, že měli nějaký strach (nevím z čeho ani jaký), na základě kterého v nich kypěl hněv...A proto ho napadli. Ale napadli ho na základě strachu, nebo vzteku? Freund by třeba řekl, že měli sexuální frustrace.
agrese je často reakce na strach...
Proti tomu stylu argumentace se v podstatě nelze bránit -- pokud je to uvědomované, tak je to ok, a pokud ten strach tam není vidět, tak prohlásím, že je to nevědomý strach. Ostatně tohle se vytýkalo a vytýká Freudovi (a dalším hlubinným psychologům), že jejich vysvětlování chování na základě nevědomých motivů, které jsou z vědomí vytěsněné...nelze nijak testovat ani vyvrátit ani potvrdit, tudíž tyto teorie bývají mnohdy považovány za nevědecké.
Jde taky o to, co považujeme za příčinu a co za následek. Např. tito byli doma týraní a tudíž se báli těch, kteří by jim normálně měli poskytnout lásku a bezpečí (=rodiče). Současně ze strachu před mlácením nemohli projevit nikdy agresi (verbální např.), nesouhlas, atd. Ale jak známo, platí zákon zachování energie (i v psychologii) a tu potlačenou energii vzteku oni prostě někde musí uvolnit. No tak jdou a někoho zmlátí...(resp. umlátí k smrti, když to přeženou..)
no ale teď--jak to interpretovat? Je příčina jejich činu strach z otce nebo agrese otce ? To je jak problém prvotnosti vejce nebo slepice...
...a tohle v podstatě potvrzuje tvá slova. Pro ty však, kteří nepovažují psychologii za vědu jen dodám, že z hlediska psychologie to v tomto případě není podstatné. Ať zastáváš teorii strachu nebo teorii hněvu, oba se shodnem, že příčina byla v nefunkčnosti rodiny.
(výše řečené však samozřejmě platí jen pro tento hypotetický příklad...) |
| okref |
Posted - 24/11/2009 : 17:39:23
Rozhodně nepovažuji strach za prazáklad všeho. |
| axel01 |
Posted - 24/11/2009 : 17:18:08
Mě jde o to, že stejně jako můžete za hlavní podstatu považovat strach, tak můžete považovat tak cokoliv jiného---a já chci dokázat, aby vám ten hněv dával smysl. Tak si nejlépe uvědomíte, jak je tato teorie nesmyslná.
Už jsem tady někdy posílala okrefovi knihu hněvu, a tak z ní mohu pouze citovat. Než to ale udělám, uvedu jednoduchý - jiný příklad - pro Rzwalda.
Tedy: Když dva mladíci umlátili cihlou zpěváka Sahulu, bylo to ze strachu?! Ohrožoval je na životě, když se vracel z hospody? Jak vysvětlíš jejich strach? Nebylo to nic jiného než agresivita. No a ta agresivita z něčeho pochází. Nevím však . Je to relativní. MOžná by se dalo namítnout, že měli nějaký strach (nevím z čeho ani jaký), na základě kterého v nich kypěl hněv...A proto ho napadli. Ale napadli ho na základě strachu, nebo vzteku? Freund by třeba řekl, že měli sexuální frustrace.
Prostě považovat něco jako strach za prazáklad všeho je nemoudré. |
|
|
