| T O P I C R E V I E W |
| Miloslav Bažant |
Posted - 09/04/2009 : 11:58:50
Programová analýza procesu myšlení živých organismů.
Úvod.
Existují vědní obory zabývající se procesem myšlení.Do první skupiny je možno zařadit obory zabývající se „mechanickou“ stránkou věci,čili neurony, chemickými i elektrickými procesy, mozkem a nervy,čili tím co proces myšlení umožňuje. Další vědní obory se zabývají výsledky procesu myšlení a tím co z procesu myšlení svou podstatou vychází, čili psychologie, filosofie a podobně. Pokud bych toto přirovnal k počítačové technice,první skupina se zabývá konstrukcí počítače a procesům ke kterým v počítači dochází a druhou skupinu by připodobnil k uživatelům počítače,kteří sledují výsledek práce počítače a třeba se snaží pochopit, proč se děje to a nikoliv cosi jiného. V přirovnání k počítači je možno poznat,že zde chybí jeden obor a to programová složka. V procesu myšlení s tímto oborem však nikdo (pokud vím) nepočítal, nejspíše proto, že se tento program čili proces myšlení tvoří samočinně.
Otázka zní.“ Existuje cosi takového jako programový jazyk v procesu myšlení? Existují jakési konstanty,které určují jak se program zvaný proces myšlení vytváří?“
Tuto otázku jsem si položil a pokusil se tyto konstanty najít,spíše jen proto abych poznal zda existují,čili z ryzí zvědavosti. Protože se jednalo pouze o zvědavost a neměl jsem potřebu toto poznání dále sdělit, nedokumentoval jsem ověřovací pokusy a proto toto vše není možno považovat za vědeckou práci. Navíc jsem hledal pouze pro sebe a ukojení své zvědavosti a díky tomu jsem volil terminologii volně čili nekompatibilně s vědeckým projevem. Tuto svou terminologii nemohu změnit a převést do běžné vědecké terminologie,protože mám tu svou zažitou natolik, že bych změnou vytvořil chaos ve vlastních myšlenkách.Budu se však snažit všechny své pojmenování definovat a na každém je aby si dle definice sám toto převedl do vědecké terminologie, bude li cítit potřebu. Učiní li tak, může se mu stát,že mu vznikne v myšlenkách chaos,protože tyto vědecké termíny má spojené i s dalšími informacemi,které s tímto nesouvisí,což mnohdy narušuje logickou svázanost a příliš rozšiřuje téma.
Konstanty řídící svou funkcí tvorbu programu myšlení živých organismů.
Tyto konstanty jsou řazeny od základních, platných pro všechny živé organismy až po konstanty platné pouze u člověka. Pro vyšší vývojové stupně jsou platné všechny konstanty platné pro všechny nižší formy života. Jinak řečeno. Evolučně vše vychází ze základních konstant a tyto zůstávají platné, pouze k nim díky vývoji přibývají další. U člověka jsou platné všechny konstanty.
Připomínka: V tomto vyjádření jsou popsány pouze ty konstanty,které jsem byl schopný poznat a na své úrovni ověřit. Je možné,že těchto konstant je mnohem více, ale nebylo v mých schopnostech je nalézt a došlo li k určitému náhledu vzhledem k dalším konstantám a neschopnosti tyto ověřit,tyto nejsou popsány. Je zde řeč tedy pouze o těch konstantách,které byly alespoň na mojí úrovni ověřené.
1.) – Bod.
Definice: Bodem je myšlena informace jednoho nervového zakončení vedená do mozku jedním nervovým vláknem a to v jeden okamžik. (jev dynamický je možno vyjádřit pouze staticky a dynamika jevu vzniká díky po sobě následujících jevech statických)
Bodem může být informace nula,čili proud neprochází či jedna, proud prochází. Informace jedna je na rozdíl od počítačové techniky hodnotou proměnnou a to intenzitou procházejícího elektrického potencionálu.
2.) Kód.
Definice: Kódem je myšlena soustava všech bodů hodnoty nula i jedna jednoho smyslového orgánu,příkladně všechny body hodnoty nula i jedna vznikající projekcí na sítnici oka.
3.) Blok.
Definice: Blok je částí kódu.Bylo poznáno a ověřeno,že mozek nedokáže přijmout a zpracovat informace celého kódu,ale pouze jeho relativně malých částeček a tyto částečky kódu byly nazvány bloky.
4.) Polarita informací.
Definice: Nejedná se zde o polaritu elektrickou,či magnetickou,ale o polaritu pocitovou,čili příjemno a nepříjemno.
Poznámka: Jsem si vědom toho,že byla porušena posloupnost vzhledem k vývojovým skupinám, ale je mně zcela jasné,že polarita informací přináleží na první místo,protože je společná pro všechny živé organismy od neprimitivnějších a nejjednodušších forem života, až po člověka.Bez předchozích informací o bodu ,kódu a blocích by však chyběla cesta k výkladu polarity a proto jsem toto zařadil až na toto místo.
Žádný mozek ani jeho funkční obdoba (příkladně u rostlin) nedokáže přijmout jedinou nepolární informaci. Žádný smyslový orgán není schopen dodat do mozku jedinou polární informaci,ale pouze soustavu nul a jedniček dané intenzity. Z toho by logicky vyplývalo,že mozek, či jeho funkční obdoba vlastně nejsou schopny přijmout a do paměti uložit žádnou informaci,protože jsou všechny informace vlastně nepolární. Jaké je řešení tohoto problému? Hledání odpovědi na tuto otázku a nalezení řešení bylo nejspíše samým základem mého poznání. Každý ví,že mozek informace přijímá a do paměti ukládá,čili cesta k tomuto existuje.
5.) hodnota Q.
Řešení dilematu jak vlastně dochází k polárnímu ukládání nepolárních informací do paměti bylo nalezeno,když byla nalezena hodnota kterou jsem označil písmenem Q. Tato hodnota se vyskytuje pouze u bodů jedna a to tehdy, dojde li k dosažení určité intenzity vjemu,čili dosažením určité intenzity elektrického potencionálu. Tento stav by bylo možno označit i jako práh bolesti, což je známý termín,ale toto vyjádření by bylo silně nepřesné a zavádějící, protože k bolesti ve skutečnosti vůbec dojít nemusí.Prostě je li dosažena tato intenzita, vyvolá proces při kterém dochází k uložení informace do paměti a to vždy v polaritě mínus. Co se přitom děje v mozku po stránce elektrické či chemické není podstatné ,ale důležité je, že se tak děje a toto je ověřitelné.
Po nalezení řešení otázky polarizace informací v polaritě mínus zbývalo nalézt odpověď na otázku polarizace informací v polaritě plus.
Poznámka: Na tuto otázku jsem hledal odpověď nejdéle a mnohokrát jsem hledání vzdal, ale protože jsem zvědavý, znovu a znovu jsem začínal hledat až se snad náhodou odpověď objevila sama. Ono je někdy lépe nesnažit se kombinacemi myšlenek najít řešení,ale spíše se kolem sebe víc dívat a dokázat vidět,protože někdy je odpověď tak prostá,že ji má člověk takřka u nosu.
A tak bylo poznáno,že k ukládání informací v polaritě plus dochází v době mizení vjemů polarity mínus.
Vyvození: Základní informací kterou je mozek či jeho funkční obdoba schopný přijmout a polárně uložit je informace polarizující díky hodnotě Q a jedná se o polaritu mínus.Teprve ve chvíli mizení vjemu mínus dojde k nastavení mozku na příjem a uložení informace v polaritě plus.
Připomínám,že smysly dodávají pouze nepolární soustavu nul a jedniček určité intenzity,čili informace nepolární. Z toho vyplývá, že neexistuje předem daná polarita jakékoliv smyslové informace a kterákoliv může být uložená v kterékoliv polaritě.
6.) Program ozvěny.
Definice tohoto termínu vyplývá s popisu této funkce.
Smyslový orgán vysílá při vnějším podnětu do mozku výslednou informaci čili kód. Některá čidla nejsou vnějším vlivem aktivována a výsledkem je bod nula.Některá čidla jsou vnějším vlivem a intenzitou tohoto vlivu přiměřené aktivována a dodávají bod jedna určité intenzity. Vzniká tím vjemový obraz,čili kód daného smyslu,který je veden do mozku. Je li stejná soustava, stejný vjemový obraz uložen v paměti,dochází vjemem k aktivaci této obdoby (ozvěně) pouze tato ozvěna je rovna vědomí a to vědomí polarity. Prvotní polarizující záznam není rovný vědomí a dochází pouze k jeho uložení do paměti.Teprve je li do paměti uložen dochází k vědomí. Toto však může trvat i zlomek vteřiny a již k vědomí dochází. Ozvěna je reakce totožné soustavy (nul a jedniček ) smyslového a paměťového vjemu. Bez programu ozvěny není možné vědomí. Kód obsahuje částí které mají v paměti svou obdobu a části, které tuto obdobu nemají, či je intenzita v níž jsou uložené slabší. K ozvěně tedy nedochází u celého kódu,ale pouze u jeho částí a tyto části jsou nazvané bloky.
7.) Mosty.
Bloky všech smyslových orgánů společně ukládané do paměti jsou navzájem propojené. Dojde li k aktivaci smyslovým vjemem jediného bloku s této propojené soustavy,jsou následně aktivovány všechny bloky této soustavy a to bez odpovídajících smyslových vjemů. Informace v paměti mohou být tedy aktivovány smyslovým vjemem stejné sestavy,nebo funkcí tohoto vzájemného propojení, čili mostů.
8.) Slovo.
Definice: Slovo je umělým ustáleným blokem (soustavou bloků) které se váží k mostům smyslových informací a spojují se s nimi do mostní soustavy.
Chybí li funkce slova,je možno paměťové záznamy aktivovat pouze smyslovým vjemem,či funkcí mostů. Tyto mosty smyslových informací jsou však navzájem nepropojené a proto musí dojít k dalším smyslovým vjemům aby docházelo k vědomí,čili programu ozvěny. Myšlení je ve výsledku „okamžité pocitové“ protože výsledkem je vědomí polarity uložených bloků v paměti. Dojde li ke vstupu funkce slova, tento umělý blok se propojí do trvalé vazby k blokům a mostům smyslových vjemů a vzniká tím schopnost vzájemné aktivace funkcí mostů, čili slovem jsou aktivovány uložené informace smyslových vjemů ke kterým je blok slova napojen a smyslovými vjemy je aktivována ozvěna (vědomí) slova. Protože se slovo napojuje na další a další mostní celky, dochází k vzájemnému propojení do informační sítě ve které dochází díky funkci navzájem propojených mostů (slovem) k myšlení permanentnímu na smyslových vjemech méně závislému. Slovo se však do mostního celku připojuje jen tehdy,je li do paměti uloženo společně se smyslovými vjemy. Bloky a mosty uložené před rozvojem řeči se s navzájem propojenými mosty slovně smyslovými spojit nemůže. Proto není možné slovy aktivovat informace uložené před rozvojem řeči ,čili není možné na toto období života vzpomínat.Vzpomínání je podmíněno funkcí slova a je postupnou aktivací uložených informací slovem. Je tedy rozdíl ve významu slov paměť a vzpomínání. Paměť na dobu před rozvojem řeči je okamžitá pocitová,čili je k aktivaci tehdy uložených informací nutný smyslový vjem stejné soustavy. Ozvěnou, čili vědomím je polarita, čili příjemno, či nepříjemno.
Tímto jsou popsány nejzákladnější konstanty a všechny další jsou vlastně jen rozšířením a upřesněním těchto.
Pokračování bude následovat v co nekratší době. Zatím je mám takový dojem dost témat pro diskusi. Již s toho co bylo popsáno je možno mnohé vyvodit a pochopit, třeba i s oblasti filosofie. Je možné s tohoto vyvodit i poznání podstaty vzniku talentů, podstatu lásky a odporu,podstatu umění jako takového, základní smysl života a řadu dalších. Docela stačí, když člověk dokáže s daného vyvozovat .
Příklad: Je možné vnímat pravdu,když jakákoliv informace může být uložená v jakékoliv polaritě a polarita uložených informací se může u různých lidí diametrálně lišit?
MB |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 14/07/2010 : 08:52:36
Zlatovláska a pták ohnivák mi spíš příjde jako ehm sexuální podobenství), jako je kožený postroj namísto pozlaceného, může mít pro autora přednost, aby si divák uvědomil, že si šťastný život vybojuje hlavně ten, kdo bude preferovat i jiné hodnoty než ty materiální, nablýskané.
Neronisi.
Spletl sis ptáka Ohniváka s ptákem ohnívákem (nakaženým) To by bylo drsné podobenství vhodné spíše do černé kroniky.
K té zlaté kleci,či zlaté uzdě.Pokud se tě podaří dostat k jekémusi novému poznání,začneš vnímat jeho cenu,či význam pro společnost.V tom začátku většinou ten význam, či cenu přeháníš a zdá se tě že jsi pupek světa.To je ta zlatá klec, či uzda. Myslím, že proti tomuto není nikdo imunní.Vede tě k tomu tvoje nadšení s objevu,kdy nevnímáš to stojí k tomuto poznání v opozici. Pták ohnivák ve zlaté kleci křičí. To nekřičí to tvé poznání, ale ty sám,jak se snažíš to poznání zviditelnit. Jenže lidé (král)nejsou oslepeni a dokáží vnímat i to co stojí k poznání v opozici a prostě tebe i tvé poznání odsoudí,jako neúplné. Máš potom před sebou volbu mezi zavržením svého poznání a dalším hledáním.Zvolíš li další hledání, tvé poznání vzroste,upřesní se, získáš důkazy správnosti,čili tvé poznání získá sílu (koně zlatohřiváka)A opět jsi king a pupek světa,čili dáváš svému poznání vyšší cenu, než má (zlatá uzda)a opět lidé poznají.že tvému poznání cosi podstatného chybí a opět máš před sebou tu volbu.
Ten algoritmus je naprosto přesný a hned začátek pohádky ukazuje oč jde. Zlaté mladící jablko je v podobenství, či pohádce vždy ideou která vede lidi k lepšímu životu.Jenže v prospěch každé ideologie jsou zneužity schopnosti a tak vzniká zlo a lidské utrpení.Pak se najde kdosi, kdo dojde k poznání začne tvořit ideologii novou a tato roste a omezuje schopnosti té staré ideologie. V pohádce je to vyjádřeno tím, že Pták Ohnivák krade zlatá mladící jablka se stromu.Strom je vyjádření jakéhosi celku universa.
Ta pohádka nemá chybu,ale je třeba doplnit,že toto v té pohádce nemůže najít každý. Nejprve je třeba aby se člověk stal princem,čili aby vstoupil do role hledače, cosi nového a třeba cenného našel a vlastně prožil určitou část tohoto algoritmu shodného s pohádkou.Potom teprve začne tu shodu algoritmů vnímat.Pokud jsi sám nedošel k takovému zvláštnímu poznání a nezažil tu radost s objevu a třeba tu slepotu k tomu co tvému poznání odporuje,pak nemáš s čím srovnávat a ten algoritmus pohádky prostě nevnímáš.
A nyní si skus uvědomit, co se vlastně po setkání s uddhovým podobenstvím stalo.Já jsem nevěděl,že mohu cosi najít,ale byl jsem zvědavý co by tím mohl chtít Buddha vyjádřit. Když jsem pokusně uložil na listy znaky pravd různých ideologií a náboženství začaly se dít v mojí mysli věci,které jsem vůbec nepředokládal a nečekal. Začal jsem poznávat zákonitosti o jejichš existenci jsem nevěděl,začal jsem chápat logiku vzniku, růstu a zániku těch velkých pravd a logika světa kolem mne se začala ukazovat ve své skutečné podobě.Nyní si k tomu připoj fakt,že toto podobenství nebylo otevřeno tisíce let od svého vzniku a já jsem pochopil, proč je nedokázali otevřít ani sami Buddhisté. No a nyní si k tomu připoj tu věštbu.Tomu nejspíše podlehl každý. No a byla zde ta zlatá klec a místo ptáka Ohniváka jsem křičel já. Byl jsem prostě mesiáš, jako když ho vyšije.Dnes již vím,že jsem jednal jako cvok,ale měl jsem dojem, že je vše tak jednoduché a jednoznačné, že to musí myslící lidé pochopit a že to změní svět k lepšímu. Ta první fáze dělá s člověka blbce slepého, hluchého a málo soudného.Fakt, že to lidé nechápou bere člověk spíše jako důkaz jejich hlouposti, než svou chybu. I když mne lidé příliš nechápali, hledal jsem dál a díky poznání procesu myšlení, jsem pochopil podstatu té své slepoty a začal své myšlenky revidovat a uspořádávat. To byla hrozná doba a já jsem sám sebe začal vnímat jako úplného blba a styděl jsem se za každé slovo, které jsem o tom vyřkl.Teprve později, když se vše začalo urovnávat a začaly se hromatit důkazy,začal jsem znovu sám sobě věřit,ale nikoliv na sto procent. Již jsem věděl,že mohu lehko dojít k tvorbě nesmyslů ,ale to již jsem byl ve třetí fázi ve které jsem rovnocenně vnímal to co mé poznání podporuje i to co stojí v opozici.
Jinak těch fází může být nekonečně mnoho jako lidských povah.Toto jsou jen ty základní.
Trochu nešťastné se mi to zdá být v tom, že když má hlavní hrdina na výběr, nemusí vynaložit žádné úsilí aby získal ten nebo ten postroj.
V tom co jsem napsal je na toto odpověď.Zde nejde o nějaké úsilí.Pokud tě vede ta radost a nekritičnost,pak své poznání nad ostatní povyšuješ,čili mu dáváš zlatou klec, či postroj.Kdybys své poznání nepovažoval za cenné,čili bys mu dal protěnou klec,či obyčejný postroj,pak bys prostě dál nehledal a dle podobenství ztratil hlavu. Proč se zabývat něčím, co nemá význam? Ty prostě nemáš výběr.Skus si představit jak by pohádka pokračovala,kdyby princ dal ptáka Ohniváka do proutěné klece. Pták by nekřičel a on by jej přinesl králi. A Šmitec. To je algoritmus a dokonalý a má vysokou logiku. Provedeš li v něm změnu, bude se další vývoj dle toho ubírat.Na této pohádce můžeš pochopit mnohé,třeba i stále se opakující vznik nových pravd a ideologií. Ono to probíhá stále stejně a v té pohádce je to popsáno.
MB |
| neronis |
Posted - 13/07/2010 : 18:49:48
Ono podobenství může pracovat taky pro každého jinak. Proto je co nejuniversálnější charakter v podstatě nejlepším řešením. Když se v takové Zlatovlásce řeší tyhle věci (mimochodem Zlatovláska a pták ohnivák mi spíš příjde jako ehm sexuální podobenství ), jako je kožený postroj namísto pozlaceného, může mít pro autora přednost, aby si divák uvědomil, že si šťastný život vybojuje hlavně ten, kdo bude preferovat i jiné hodnoty než ty materiální, nablýskané. Trochu nešťastné se mi to zdá být v tom, že když má hlavní hrdina na výběr, nemusí vynaložit žádné úsilí aby získal ten nebo ten postroj. Potom se mi zdá výběr koženého postroje jenom jako pozérství a to je snad ještě větší "charakterová vada" než v případě, kdy si člověk vybere to co se ke koni prostě nejlíp hodí. Kdyby pro ten pozlacený postroj musel skočit aspoň do kopřiv nebo tak, neřeknu...
Jinak ona příhoda o věštbě a o tom kdy jsi se málem zabil, znázorňuje jakýsi akcelerující faktor. Totiž člověk začíná přemýšlet způsobem jakéhosi předurčení nebo nějakých záhadných vnějších vlivů také až někdy v momentě (protože na všechno hned neskočí), kdy narazí na souhru nevysvětlitelných události, jejichž pravděpodobnost je mizivá. Přičemž jakmile mají onen éterický nádech (věštba), může se v něm probudit skrytý talent hledání souvislostí. Je podle mě dobře, že jsi se držel při zemi a snažil se realitu vysvětlovat co nejracionálnějším způsobem. Tohle jako zákonitost nějaké myšlenkové akcelerace myslím bezpečně platí a nejen proto, je dobře, že jsou ony éterické vlivy stále v módě, protože pravděpodobnost výskytu evoluce u širšího spektra jedinců se tím zvyšuje.
Nicméně s těmi třemi přístupy k nějakému poznání je to o to složitější. Totiž nemůžeš brát v tom případě v potaz jedince, kteří si ono poznání nijak nesystematizují. Totiž když se zeptáš normálního, "nedotčeného" člověka, majícího jiných starostí dost, řekne ti svůj názor na to co je vhodné nebo nevhodné. Každá individualita je koncipována tak, že zohledňuje především to, o čem je přesvědčena. Tedy ono "ano" nebo "ne" je většinou jen výsledkem určitého přesvědčení, což také znamená, že snaha do něčeho sahat nebo něco měnit není u těchto lidí důsledkem stupně poznání (tedy cítím se na to tak, že dokážu zohlednit všechna pro a proti dané změny), ale je spíš důsledkem jejich sebevědomí. Proto je už od Freuda ego takovým klíčovým faktorem, protože zcela iracionalizuje lidské chování a jakoukoliv tendenci k tomu nějak ovlivňovat prostředí, v němž se vyskytuje.
Proto s tebou souhlasím v tom, že úroveň přístupu k jakémukoli poznání je rozhodující. Nicméně klíčová otázka tkví v tom, zda není toto odstupňování mnohem složitější v tom smyslu, že se například váže na aktuální sympatie nebo třeba strach z něčeho neznámého, namísto aby se uvažovalo zcela pragmaticky a například se nevylučovaly metody, odporující nějakým zavedeným zákonitostem (třeba je špatné, když jsou lidé chudí). |
| Miloslav Bažant |
Posted - 13/07/2010 : 09:37:00
Neronisi.
Ono je těžké na to odpovědět.Někdy stačí maličkost a postoupíš do další fáze,protože začneš chápat čeho se dopouštíš. V té první fázy jsem vlastně vůbec nechápal co se děje.Byl jsem jako v jiném světě, byl jsem vyvolený, předurčený a vyjímečný,protože jsem začal chápat co ostatním bylo ukryto a následovalo to po otevření podobenství stromu znaků.Toto podobenství právě toto slibuje.Nemůžeš se potom divit,že jsem tomu začal podléhat a věřit tomu,že mne kdosi (třeba bůh) k tomu vede. A tak jsem začal plně věřit všemu a vše podporovalo moji vyjímečnost a předurčenost k čemusi neskutečně velkému.Tehdy jsem začal věřit i věštbě staré kartářky.Byla to kamarádka mojí mámy a chodila k nám,protože jí máti šila oblečení.Moje matka byla nevěřící,ale přijala nabídku věštění s karet.Nechala si vyložit i na mne a kartářka jí řekla,že se v osumnácti letech zabiji na něčem co bude mít dvě kola.Nezabiji li se,pak se stanu čímsi velkým,ale neřekla zda postavou, nebo čím vlastně.Tři dny před osumnáctými narozeninami mně vjel do cesty dědek na kole a já jsem jel na skůtru ČZ. Strnul jsem řízení,proletěk kolem dvou stromů a do třetího narazil tak,že jsem měl přední kolo natlačené na motor. Sám jsem přeletěl řídítka a skončil vedle dalšího stromu. Z přílby která tehdy ještě nebyla povinná zbyla jen tříšť,ale mně se nestalo vůbec nic.
Takže první část věštby se vyplnila s takovou přesností,že to bylo až zarážející. No a pak zde byla ta zvláštní situace a já jsem začal věřit, že vede k naplnění té druhé poloviny.Takže jak vidíš, plně jsem tomu podléhal,ale pak jsem se začal zabývat tím procesem myšlení a začal jsem mnohé chápat, třeba i tu prioritu velkých mostů a to intenzivní vnímání informací s velkým mostem souvisejícícch. Čili odpadl ten vliv bytosti mne řídící a já jsem poznal, že chybné může být i to další a začal jsem vše revidovat, hlavně své myšlenky na jakési předemurčení, vyjímečnost a podobně. A byl jsem ve fázi, kdy jsem pochyboval docela o všem,čili v té druhé fázi. Potom jsem začal dělat ověřovací pokusy a pozorování abych poznal co je dobré a pravdivé a co je omyl a díky tomu jsem se dostal do té třetí fáze.
Kdybych se nezačal věnovat té problematice procesu myšlení, nevstoupil bych do druhé, natož do třetí fáze a dnes bych zde nejspíše vystupoval podobně jako Dalibor, či ostatní věřící a považoval bych se nejspíše za mesiáše.
Tohle je jedna s možností,ale může jich být mnoho a různých. Mohl jsem skončit ve druhé fázi a vše jako omyl zavrhnout a celý zbytek života se za tu první fázi stydět.
U každého je tomu trochu jinak,ale u všech tak nějak podobně. Někdo zůstane v první fázi a dál nepostoupí, někdo zůstane ve druhé fázi a vše zahodí. Někdo postoupí do třetí fáze a někdo se ze třetí fáze vrátí do první a znovu podlehne.Celý tento proces krásně popisuje pohádka O zlatovlásce a ptáku Ohniváku.Pták ohnivák je světlo poznání a každý princ mu dává zlatou klec na místo dřevěné čili se dostane do první fáze.Pak má na výběr nezi ztrátou hlavy a dalším hledáním. Nové poznání většinou nemá sílu a síla je vyjádřena koněm Zlatohřivákem, čili sílou světla poznání.A opět je zde volba mezi zlatým a prostým koženým postrojem. Vybere li si princ ten kožený, dostává se tím do třetí fáze.Vybere li si zlatý má před sebou volbu. Myslím, že není třeba pokračovat, že algoritmická shoda je zde zcela absolutní. Třetí fáze je vyjádřena princeznou Zlatovláskou ,čili Zlato (to cenné) v lásce.
A tak jsem si tu pohádku vlastně v životě prožil,ale pochopil jsem to až když jsem začal rozumět podobenstvím.Králem je v pohádkách všechen lid,princem je hledač poznání.Černokněžníkem, či netvorem je vyjadřován člověk zneužívající schopností, třeba i jakýsi vládce.Totožný algoritmický slovník užívá ve svých podoběnstvích i Ježíš a mnohé pohádky se zrodily ve staré Babylonské říši. Mám dojem, že tento slovních pochází odtud a Ježíš jej jen využil.Říkám li Ježíš, nemusí se jednat o jednu osobu a může být,že Skutečný Ježíš se v algoritmech vůbec nedokázal vyznat,ale jeho myšlenky byly do algoritmů podobenství převedeny jeho následníky,čili apoštoly.
MB |
| neronis |
Posted - 12/07/2010 : 18:48:06
Abych řekl pravdu, tak nemám téměř žádnou představu o tom jak to funguje nebo jak by to fungovat mělo. Ty zákonitosti budou podle mě mnohem složitější a stupně, které popisuješ musí mít nějaký původ, něco proč se stane to a nebo tohle. Navíc mohou navzájem nějak koexistovat, tedy se prolínat v závislosti na nějaké situaci nebo typu osobnosti.
Bylo by fajn, kdyby se daly ony zákonitosti rozlousknout. Z jakého důvodu si myslíš, že se někdo přizpůsobuje nebo naopak neguje různá teoretická poznání? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 12/07/2010 : 08:07:54
Neronisi.
Máš dozajista pravdu,ale zde záleží na osobnosti a jejích schopnostech i vlastnostech.Já jsem prošel tou fází,kterou popisuješ,kdy skutečně člověk vnímá nejintenzivněji jen to co jeho poznání podporuje a to ostatní potlačuje, dalo by se říci odmítá vnímat.Jenže pak jsem poznal chyby, kterých jsem se díky tomu dopustil a došlo k opaku,čili začal jsem intenzivněji vnímat to co mému poznání odporovalo. Teprve potom jsem došel do jakési fáze vyvážení, kdy je rovnocenně vnímáno pro i proti.Následkem této třetí fáze jsem teprve byl schopný všechny chyby opravit.
Ono je toto i popsáno v mnohých pohádkách,čili nic nového pod sluncem.Ono to poznávání v těch třech základních fázích je tak nějak zákonité,ale kdykoliv je možné zůstat zafixovaný v jedné s těch fází.
Mluvím li z hlediska té třetí fáze, nemohu být pochopen lidmi,kteří do této fáze doposud nedošli a to je dáno právě tou dominancí vnímání v dané fázi. Vnímám li více to co poznání podporuje, stanu se příznivcem. Došel li jsem do fáze druhé, vnímám více to co stojí proti a stanu se odpůrcem.Teprve ve třetí fázi vnímám co mluví ve prospěch daného poznání i to co stojí proti.A pak teprve jsem schopen pochopit, protože o tom přemýšlím samostatně.
Vnímám zde lidi ve všech těchto fázích a vím,že se někteří buduou ohledně mého poznání vyvíjet a procházet těmi fázemi.Vím tedy že jim na to musím dát dostatek času.
Tvořím li,pak platí ty stupně v takovém pořadí jaké jsem popsal. Přijímám li poznání,pak je zde nejprve stupeň dvě, po něm někdy nastupuje stupeň jedna a jen v některých případech nastupuje stupeň tři a samostatné přemýšlení.Na to čekám.
MB |
| neronis |
Posted - 11/07/2010 : 16:45:11
Pokud se plně soustředím v klidném prostředí,využívám k tvorbě rozsáhlého algoritmického mostu téměř celou kapacitu operační paměti. Pustím li rozhlas pak vše co má v paměti obdobu v mysli zazní, čili je zde vědomí,ale nedochází díky tomu velkému mostu k tvorbě vedlejších mostů, čili ty informace jsou pouze vnímány, zazní v mysli,ale dále s nimi není pracováno.Proto ty zvuky a slova slyším,ale neuvědomuji si nic dalšího návazného,protože nedošlo k aktivaci příslušných mostů.
Jde v podstatě o běžný jev, jen je zřídkadky využíván ve větším rozsahu. Totiž spojování souvislostí způsobem, kdy se můžeš zaměřit později úplně jinak na stejné vjemy jež tě obklopují, na základě nějaké dedukce nebo klíče k rozšifrování - to je vlastnost která se ti hodí tak možná když jsi detektiv nebo pracuješ na nějakém výzkumu.
Tedy si nemyslím, že by byla teorie o vyčerpání rezerv a tím i organismu pravděpodobná. Spíš to bude dáno rozšířenými možnostmi soustředění, přičemž ty mohou přejít do defektu, jakmile dochází k opakování nějaké destruktivní introspekce.
Pokud jde o informace, jež tě obklopují, existuje také hromada rušivých vlivů, kterým můžeš rozumět jako souvisejícím, ale přitom nic užitečného nepřináší. Pokud jsi zaměřený způsobem, jakým popisuješ, neměl bys význam tohoto uvažování příliš porovnávat s jinými způsoby nebo motivy dedukce. Totiž jde o nástroj, který může sloužit i tak, že se transformuje na pouhé potvrzování o jeho významu, přičemž se k vlastnímu použití dostaneš třeba jen okrajově a tím i chybně. Může to být dáno tím, že se jakýsi "hurá efekt", v momentě kdy přijde idea, soustavně uspokojuje pouze tím, že onen nástroj funguje. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 10/07/2010 : 16:36:41
Eh, spíš jsem se měl zeptat jinak, Zajímal by mě jakýkoli příklad vyčerpání rezerv. Jestli jde o nějakou všepamatující nebo hyperaktivní mentalitu. Taková věc přece nejde jen tak poznat. Myslíš, že šachysté a analytici umírají dříve v důsledku vyčerpání rezerv?
Neronisi.
Poznat ano,ale dokázat těžko.Živý mozek nemůžeš skoumat a na mrtvém nepoznáš k čemu daný neuron sloužil..To nemusí být zrovna nějaaký analytik, či šachista. K témuž výsledku můžeš dojít třeba díky bolesti, třeba díky rakovině.K témuž výsledku může vést třeba ta schizofrenie .Zde také dochází k vysokému stupni rozšiřování operační paměti na úkor rezerv.Jde to vypozorovat, když víš co máš sledovat a výsledky je možno užít ke statistice. Výsledek statistiky čili závěr je možno srovnávat opět s důsledky a tím roste či klesá pravděpodobnost. Najednou začneš rozumět logice evoluce a vše se spojí navzájem a jedno ukazuje na správnost druhého. Pokud celý ten proces nějak dokomentuješ, výsledek je přesvědčivý. Pokud ne,pak to chápeš ty,ale nedokážeš o správnosti přesvědčit ostatní a to je můj případ.Dá se říci, že vím a dokáži s těmi informacemi pracovat a pak se to každým dalším využitím dokazuje,ale dokazuje se to mně. Měl jsem dojem,že ten proces je možno přeskočit,pokud vyjádřím oč jde a jak s tím pracovat, jak to užívat k analýze i syntéze a tím budou ostatní získávat vlastní důkazy i bez té zdlouhavé cesty. Jenže to by vyžadovalo alespoň minimální důvěru a třeba to přijmout pouze jako možnost a naučit se s tím pracovat. Následkem toho by se to samo postupně dokazovalo tak jako mně. Tato cesta však zřejmě nefunguje,potože chybí ta důvěra. A tak si k tomu asi bude muset dojít každý sám za sebe pokud má o takové informace vůbec zájem,pokud chce více rozumět světu kolem sebe. Když se mluví o vyhynutí nějakého druhu, stačí poznat podmínky v jakých žil,jak dlouho, zda byl stressovaný, nebo nebyl ohrožovaný a k jaké změně došlo. Pak tě vyjde cosi jako algoritmický vzorec a můžeš příčinu toho vyhynutí popsat s hlediska procesu myšlení.Ta logika na sebe navazuje a vše se postupně navzájem prováže. Jakmile poznáš podstatu, to ostatní již není otázkou.Je li chybná poznaná podstata, logika algoritmu má díry a není možno ji spojit.Dle toho nejlépe poznáš,zda je či není ta poznaná podstata správná.Máš li práci s tou podstatou zvládnutou, není pro tebe tajemstvím ani budoucnost,či máš schopnost budoucnost změnit. Tu zlouhavou a složitou cestu je možno přeskočit,ale jak říkám, vyžaduje to důvěru ve výsledek.Kdysi bylo možno tvrdit, že čtverec nad přeponou pravoůhlého trojůhelníku se rovná součtu čtverců nad oběma odvěsnami. Jenže lidé to ještě nevěděli a tak pochybovali o správnosti.Nikdo k tomuto nemusel docházet pracně cestou Pythágorovou,ale přijali li vzorec a začali s ním pracovat, správnost se ukázala každým použitím. U tohoto je tomu podobně.Lidé však snáze přijmou myšlenku všemocného, vševědoucího,nehmotného boha i když jeho existenci nic nedokazuje.
S tím rádiem to vidím asi takto.Pokud se plně soustředím v klidném prostředí,využívám k tvorbě rozsáhlého algoritmického mostu téměř celou kapacitu operační paměti. Pustím li rozhlas pak vše co má v paměti obdobu v mysli zazní, čili je zde vědomí,ale nedochází díky tomu velkému mostu k tvorbě vedlejších mostů, čili ty informace jsou pouze vnímány, zazní v mysli,ale dále s nimi není pracováno.Proto ty zvuky a slova slyším,ale neuvědomuji si nic dalšího návazného,protože nedošlo k aktivaci příslušných mostů.Přesto tyto informace sníží volnou kapacitu operační paměti,čili se rychlost myšlení o něco sníží.Prostě je pracováno s menší kapacitou operační paměti. Jakmile však zazní cosi, co má nějakou logickou spojitost s tím velkým mostem,začne docházet k propojování a zařazování těchto informací do logiky mostu.Díky tomu dojde opět k využívání většiny kapacity operační paměti. A tak ve výsledku vzniká pocit, že tě ty informace kdosi dodává, že jsou určeny pro těbe, že jsi vyjímečný, že máš poslání a podobně.Když nepoznáš podstatu tohoto, podlehneš a dopadneš jako Dalibor.Poznáš li podtstau, můžeš prioritu velkých mostů a té zvýšené vnímavosti využívat. Někdo potřebuje haldy knih, někdo získá mnohem víc informací,když správně využije priority velkých mostů a prostě ty informace díky tomu intenzivně vnímá. Ty informace zněly i předtím,ale nesouvisely s daným mostem poznání a tak nebyly vnímány i když jich bylo velmi mnoho.Prostě zněly v mysli,ale okamžitě byly zapomenuty.Takže žádné předurčení, žádný bůh vedoucí kohosi aby mně informace dodával,protože plním jakési poslání,ale priorita velkých mostů. A tak využitím tohoto poznání můžeš dojít mnohem dál, než ti kteří si do hlavy cpou řadu jalových informací a vedle nich ty podstatné téměř nevnímají.
MB |
| neronis |
Posted - 10/07/2010 : 14:46:36
Eh, spíš jsem se měl zeptat jinak, Zajímal by mě jakýkoli příklad vyčerpání rezerv. Jestli jde o nějakou všepamatující nebo hyperaktivní mentalitu. Taková věc přece nejde jen tak poznat. Myslíš, že šachysté a analytici umírají dříve v důsledku vyčerpání rezerv?
Pokud je někdo geniální a brzy zemře je to dáno spíš tím, že se neumí stabilizovat. Totiž motivace a všelijaké emotivní reakce jsou u normálního člověka koncipovány tak, že může být třeba celý život nasraný, a přitom funguje normálně. Nicméně pokud je člověk už chytřejší, podobný psychický stav mu příliš nevyhovuje a více hledí do sebe a snaží se o introspekci. To, že skončí takový život dřív je spíš důsledek toho, že si nedokáže poradit a to co je jinému jen trochu nepříjemné, je pro takového člověka třeba nesnesitelné. Tedy si nemyslím, že jde o výsledek nějaké geneticky omezené kapacity mozku, ale jde spíš o vliv soustředění.
To puštěné rádio podle mě hodně pomáhá tím, že je mozek více podvědomně zaměstnán a ty máš možnost místo toho aby jsi se prodíral nějakými náhodnými vzruchy a asociacemi, můžeš se v tu chvíli a vice v klidu soustředit na myšlenku jako takovou. Totiž funkce mozku se dají podle mě generalizovat na paměťové a procesní. Přičemž onen proces bývá metoda s jakou k vyvolávání a zpracování paměti přistupuješ (tedy myšlení). Nevýhoda je v tom, že jakmile se naučíš myslet na spoustu věcí zároveň a hodně toho zohledňovat najednou, mozek ti poté podobné prvky nabízí neustále i když je nepotřebuješ. Tedy pomáhá jej zaměstnat něčím jiným a hlavně nebýt otrokem těchto automatických myšlenek. (respektive pořád se na ně nesoustředit, ale dát tomu nějakou formu, věnovat jim pozornost jen ve chvíli, kdy provádíš činnost, při níž jsou zapotřebí) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 10/07/2010 : 08:21:41
Neronisi.
V tomto případě se jedná spíše o statistiku.To je však nepřesné. Nejedná se o skutečnou statistiku,ale spíše podvědomou.Prostě umět se dívat a mít schopnost viděné vyhodnotit a dokázat si výsledky pamatovat a shromažďovat.Následně shromáždíš dostatek informací a ty statisticky vyhodnotíš.Bylo by však těžké vypisovat vše s čeho jsem k výsledku došel.Bylo toho mnoho a jednalo se o různé informace.Navíc pokud dojdu k závěru,to co k němu vedlo s myšlení vyřazuji a ponechám si ten závěr.
Skutečně tě nedokáži ten proces nějak přesně popsat.Nejprve si něčeho všimneš a tušíš v tom nějakou logiku. Pak shromažďuješ informace,ale zde již by bylo nutné hovořit o zajímavé funkci procesu myšlení. Tuto funkci jsem objevil zvláštním spůsobem. Moje myšlení je mnohem rychlejší,než projev.O mluveném ani nemluvit a u psaného to vedlo k myšlenkovým skokům a podobným jevům.Prostě jsem si toho více myslel, než jsem napsal a v tom psaném to pak chybělo.Vždy jsem chtěl psát v klidu a tichu,ale jednou jsem nechal puštěné rádio a ejhle.Náhle se myšlení a psaný projev dostaly do shody. A tak jsem to začal využívat.Zajímavé na tom bylo,že jsem vlastně nevnímal co vysílali a kdyby se mně někdo zeptal, nedokázal bych vůbec odpovědět.Jakmile však v rozhlase zaznělo téma,které bylo nějak blízké,začal jsem to vnímat natolik, že jsem zcela ztratil schopnost psát (psal jsem román) A tak jsem poznal funkci Priority velkých mostů.Před tím jsem tento jev poznával také. Zjišťoval jsem,že skoumám li cosi, okamžitě začnu dostávat informace všemi možnými cestami,jako by se nějaké nadpřirozeno snažilo mně pomoci.Málem jsem té myšlence podlehl a stal se věřícím.Teprve když jsem poznal prioritu velkých mostů a pochopil její logiku,poznal jsem, že ty informace zde byly stále, ale já jsem je pouze nevnímal. Začal li jsem skoumat třeba funkci těch rezerv, začal jsem intenzivně vnímat ty potřebné informace a to někdy po malých částečkách,které však v důsledku byly velmi důležité.Já nevím jak ot říci,ale ono jde skutečně hlavně o to umět se dívat, umět slyšet a umět to vyhodnotit. To se nedá popsat.
Proč mají genální děti většinou před sebou krátký život? Takové a podobné otázky shrneš li je a vyhodnotíš mají jako výsledek poznání funkce rezerv a jejich logiku. Poté když toto poznáš,začne fáze ověřování,čili vědomé sledování tohoto jevu.Poznáš li tu logiku, je pro tebe snadné ji poznat v mnohých jevech a toto poznání roste a je čím dál tím přesnější. Prostě je to podmíněno určitými schopnostmi myšlení. Takto vlastně pracují i vědci,ale na rozdíl ode mne u nich následuje fáze ověřovacích pokusů.Já takovou možnost nemám.Pokud se však setkám s vědeckými výsledky, tyto většinou ukazují správnost mých závěrů.Prostě moje metoda je tak nějak shodná s první fází vědecké práce,ale na další již nemám možnosti ani schopnosti.Ta druhá fáze totiž vyžaduje řadu dalších znalostí,které nemám.Třetí fází je sdělení a v tom lítám ještě více.Takže mám dojem a myslím že správný,že to co dělám může sloužit pouze jako motivace pro vědce,kteří pak mohou přejít rovnou do druhé,čili ověřovací fáze. Jiný smysl asi to vše nemá.
MB |
| neronis |
Posted - 09/07/2010 : 19:31:59
Jakým způsobem jsi došel k závěru, že za předpokladu vyčerpání genetických rezerv, dochází k zrychlenému stárnutí a smrti? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 09/07/2010 : 09:18:08
Neronisi.
Já tě ale k ničemu nenutím.Že by tě rostla lebka, to bych nepředpokládal,ale je zde kapacita rezerv. Tu máš dánu genetikou a ta je u každého jiná a u všech omezená. Ta během života neroste,ale je z ní čerpáno. Je li čerpáno příliš často může dojít k defektům ,jako třeba u Dalibora a díky těm vyplaveným chemickým látkám dojde k propojení neuronových spojení patologicky a pak ztrácíš schopnost vnímat realitu. Pokud jsou rezervy vyčerpány,dochází k urychlenému stárnutí a smrti. Takže nebezpečí zde je a reálné.Abys mohl ty algoritmické pavouky zvládnout musíš mít přes své myšlení superkontrolu.Musíš mít cosi jako útočiště,čili začne li to příliš růst, odejít od toho věnovat se umění a dodržovat režim častého spánku.Takže považuji od tebe za správné,že do toho skutečně vstoupit nechceš. Vím, že bys to rád pochopil a porozuměl té skryté logice,ale nikoliv za každou cenu. Tak je to správné a chráníš si tím sám sebe.Žít na hraně není lehké ,ale nebezpečné. Každý nemůže být provazochodcem.Může jím být ten kdo má zvládnutou rovnováhu.Jinak spadne a natluče si. Já měl to štěstí,že jsem poznal to co mně tu rovnováhu dokáže dát,ale stále to musím hlídat. I skušený provazochodec může spadnout.
MB |
| neronis |
Posted - 08/07/2010 : 18:15:10
Já bych do toho možná zabřednul, ale to až někdy kdy nebudu muset být tolik závislý na tom, že dokážu mluvit a vypadat jako normální člověk. Pokud by se mi čirou náhodou kvůli tomu měla vyloupnout lebka a hlava v horní části a na bocích zvětšit jako mimozemšťanovi, celkem by to iluzi o tom, že jsem normální kazilo. Dost na tom, že se musím koukat na kreslené seriály abych u postav neregistroval mikroreakce. Kdybych si to ještě spokoval do nějakého algoritmického pavouka, to bych si mohl dávno hodit mašli. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/07/2010 : 18:40:20
Neronisi.
S tím popálením a vyvozováním jsi již u funkce slova a s těmi rukavicemi zcela.To jsou ty tvoje skoky.Zdá se že si začínáš uvědomovat o čem to je a jaký to má význam a že je možno s toho vyvozovat,ale zatím nechápeš jak a co všechno.Pokud to správně pochopíš a naučíš se s tím pracovat,poznáš že je to klíč ke všemu, co má svou podstatu v procesu myšlení a že to jako klíč i funguje.Myslím, že bude vhodné, když nadneseš nějaké téma , nějakou otázku, nějaký důsledek a já tě ukáži jak je možné to těmito konstantami PAM analyzovat.
Takže : pokud se popálí zvíře (myšlení okamžité pocitové)jsou do jeho paměti uloženy všechny současně vnímané informace v polaritě mínus. Dojde li k totožnému vjemu třeba bez ohně, dojde díky funkci mostu k aktivaci všech návazných informací, výsledkem je pocit nepříjemna a snaha se nepříjemna zbavit.Čili zvíře se přemístí (uteče) aby se zbavilo toho vjemu,který nepříjemno vyvolává.Přitom zde žádný oheň nemusí být,třeba pouze jen dým, nebo zvuk oheň připomínající.Zvíře o tom nepřemýšlí a neví proč utíká.Člověk díky fukci slova ano.Co tím chci říci? Že je vždy třeba si uvědomovat o jaké myšlení jde a jaké jsou v něm platné konstanty a pouze s těmi platnými pracovat.POkud budeš analyzovat mšlení zvířete, nemůžeš užívat k analýze konstanty platné pouze u člověka.Pokud mluvíš o lidském myšlení,pak s těmito konstatmi pracovat naopak musíš, jinak vznikne chybná logika.
Pokud tedy mluvíme o základu, čili polárním ukládání informací,jsme pouze v rozměru myšlení okamžitého pocitového.Vyvozuješ li s vlastního myšlení,čili permanentního slovního a nebereš s potaz platné konstanty jako funkci slova, dojdeš k nesmyslným závěrům.
MB |
| neronis |
Posted - 07/07/2010 : 18:05:49
To je dost blbé, to je fakt. No ještěže nejsme podle svého renomé placeni, to bychom se snažili už jen uspokojovat publikum a plácali samé hovadiny. Takhle to má aspoň šťávu, je to odvážné a více pravděpodobné.
Ten důvod proč konvertovat ony kódy do nějakých věcnějších výnamů je taky v tom, že ona konverze sama o sobě nabízí neskutečné možnosti propojení logických a významových vazeb. Tedy pokud budeš mluvit třeba o logice při popálení ruky a následné polarity mínus, mohl bys skončit relativně jednoduše popsáním onoho mechanismu a nic dalšího by z něj nevyplývalo. Nicméně pokud se budeš snažit, můžeš následně významovým rozborem dojít třeba k myšlence, "při popálení se učíme předcházení bolesti, toho je možné docílit tak" .. teď se zamyslíš protože nevíš jak dál, ale víš, že tě to někam vede .. "že se zamyslíme ne nad tím jak se popálení pro příště vyhnout, ale spíš nad tím jak se mu bránit, pakliže by k němu mělo dojít" .. no a napadnou tě třeba rukavice
Tedy se nesnažit to pouze generalizovat v nějakých kódech, ale jistým způsobem se od nich i odpoutat. Normálně to přirovnáváš k podobenství. Já si myslím, že není podobenství mnohdy vůbec zapotřebí, pakliže načneš nějakou větu, nasměruješ ji někam a řekneš si, že ji zkusíš v takovém tvaru i dokončit. Časem to jde samo. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/07/2010 : 07:58:07
Neronisi.
Jasně. Rozumím tě. Problém je v tom,že v tom kódu,čili celku já ty bloky, čili detaily vidím a uvědomuji si je. Pro mne je to vlastně strašně jednoduché a nedokáži si sám představit v čem je to pro někoho jiného složité.Kdyby se ti ostatní ptali na ty detaily, ukáží tím co je jim nejasné a v čem nedokáží spojit logiku.Potom bych ty detaily upřesnil a logiku spojil. Pokud někdo soudí celek, aniž by mu rozuměl,či soudí spíše mne, pak nevím co bych měl odpovědět.Prostě není nač odpovídat.
Včera, když jsem tě odpověděl, napadlo mne cosi podobného jako tebe s těmi barevnými míčky.Mohl jsem na místo jedniček a nul užít písmena, třeba A,B a u každého specifikovat o jaký jev se jedná.Potom by nedocházelo k propojování s binárním systémem počítače.Jsem ale stoprocentně přesvědčen o tom, že bych byl kýmsi upozorněěn,že se vlastně jedná o binární systém.Skutečností je, že se vlastně o binární systém nejedná,protože u jedničky je hodnota proměnná od intenzity vyšší nuly,až po sto procent potence daného čidla smyslu. Mezi těmito hodnotami je navíc ještě fodnota Q.Pokud bych užil těch písmen,pak A by bylo rovné nule,proud neprochází a B by muselo býz doplněno číslem označujícím jeho intenzitu třeba v procentech.Ta "jednička" by potom vypadala třeba takto. B60Q Znamenalo by to že je zde intenzita 60% potence čidla a bylo dossaženo hodnoty Q, čili se jedná o informaci polarizující mínus.
Takto již bys tomu lépe rozuměl? Mno. Já myslím, že jsi tomu porozuměl již dávno,ale snažíš se mne přivést k lepšmu vyjadřování aby to mohli ochopit i ti, kteří to zatím nechápou. To je chvályhodné a kdybych byl třeba nějaký vědec s renomé,pak by to i fungovalo. Jenže zde je největší problém v mé dúvěryhodnosti. Lidé si příjem informací většinou zjednodušují. U tohoto člověka můžeme očekávat správné výsledky,protože je to člověk vysoce vzdělaný a uznávaný.Tento člověk nemá vzdělání a proto je vše určitě chybné. No a pak se tím prostě nezabývají a pouze to odsoudí jako celek.Kdybych užil lži a vylhal si akademické tituly, nejspíše bych sklidil velký úspěch a najednou by každý ukazoval, jak tomu porozuměl. Nabízí li tě boty švec, je to normální.Nabízí li je houslista jako svůj výrobek,předpokládáš, že budou tlačit,či se rozpadnou a to i tehdy jsou li lepší, než ty od ševce.
MB |
|
|
