| T O P I C R E V I E W |
| noemus |
Posted - 05/04/2008 : 23:34:13
Položili jste si někdy otázku, jsem já stále já? Jsem stále tímtéž člověkem co před lety. Když jdu večer spát. co když se ráno probouzí někdo jiný s mými vzpomínkami? Co když každé já kterým jsem je zcela samostatnou pomíjivou entitiou, která je v následujícím okamžiku nahrazena jinou?
Věřím, že ano. Já určitě ano.
Každý jistě intuitivně tuší co znamená, že něco považujeme stále za tentýž objekt, za tutéž věc. Je to jeden ze základních způsobů jak se ke světu stavíme. Když nastupujeme do tramvaje, tak je to pro nás stále stejná tramvaj, jako když z ní poté vystupujeme. Je to tak samozřejmé, že nad tím vlastně ani nemusíme přemýšlet. Ale jako filosofové se nad tím zamyslet musíme, protože to jednoduché rozhodně není. Ale možná, že to na začátku zkomplikujeme jen proto abychom na konci pochopili, že to přeci jen jednoduché je. Pokud to tak dopadne tak si asi budu moci gratulovat, ale je to jen mé přání, nic víc.
Tomu, že "něco" si zachovává svoji identitu v čase, tedy, že se jedná stále o "totéž" se ve filosofických kruzích říká genidentita, na rozdíl od pojmu identita, který uvažuje "stejnost" či "totožnost" zcela bezčasově. To říkám vlastně jen proto abychom si rozuměli a abychom si mohli říci, že teď se budeme bavit o "genidentitě". Je to jistě kratší, než znovu vysvětlovat co přesně tím myslíme.
Tento text si neklade za cíl odpovědět na nějakou striktně položenou vědeckou otázku ani neaspiruje podat úplné a konečné vyjevení, toho jak to s genidentitou vlastně je. Bude to jen krátké zamyšlení na toto téma. A pokud budu činit nějaké závěry, tak jen proto aby mohli být podrobeny kritice
Zkusme tedy teď na chvíli zapomenout na to, že "víme", že objekt je stále stejným objektem nebo, že my jsme stále my, a položme si otázku proč by to tak být nemělo?
Námitka první
Co když se objekt o kterém mluvíme s časem změní? Např. z oné zmiňované tramvaje může odpadnout kousek rzi, nebo může opravář vyměnit nějakou součástku za novou. Bude to stále tatáž tramvaj i v tomto případě? Stejně jako tato tramvaj se však opotřebovávají a různě přeskupují a vyměňují vlastně všechny objekty včetně nás samých (tedy alespoň našich těl). Ba dokonce i naše myšlenky, naše vědomí není stále stejné, ale vlastně neustále plyne, a "obsahuje" stále nové a nové "obrazy".
Co nás tedy vlastně opravňuje mluvit o totožnosti o identitě nás, našich těl, předmětů se kterými přicházíme do styku?
Námitka druhá
Druhá námitka je trochu záludnější, hned pochopíte proč. Představte si na chvíli třeba krychli z nějakého ultra odolného a stálého materiálu, takovou, že můžeme bez obav předpokládat, že z ní nic neodpadne, alespoň na chvíli. (netvrdím, že je to ve skutečnosti možné, jen si to představuji). Teď si představte, že onu chvíli po kterou jsme krychli pozorovali, "rozkrájíme" na jednotlivé časové okamžiky, jakoby to byl jen natočený film. V každém časovém okamžiku, bude na tomto časovém snímku, zcela stejná krychle. Teď dále spekulujme. Co když bychom měli možnost vzít jeden takový snímek této krychle nahradit jej jiným, který by byl zcela k nerozeznání od původního a poté bychom takový děj znovu seskládali a pustili (já vím, že to asi nejde, ale teď si jen hrajeme a tak můžeme i nemožné). Kdybychom se tedy dívali na takový přeskládaný děj znovu, zase bychom viděli "stejnou krychli" jak stále leží na jednom místě. Jenže teď by to přeci nebyla stejná krychle, že? Jak si můžeme být jisti, že nějaká "nám neznámá" síla neustále nevyměňuje v každém okamžiku přadměty za jiné, které jsou k nerozeznání od původních.
Jak se s tím vypořádat? Jak můžeme cokoliv považovat za stále stejné, když to může být kdykoliv vyměněno za kopii a vše pokračuje dál stejně jakoby k záměně nedošlo?
Sliboval jsem závěry a tak teď musím tento slib splnit, ale nečekejte, že mé závěry danou problematiku zcela vyřeší. Pokud si navíc chcete potrápit svou hlavu, tak si mou "odpověď" přečtěte až poté co se nad námitkami sami zamyslíte a nenechte se zlákat k tomu, že si ji hned přečtete. Stejně budete muset přemýšlet i nad tou "odpovědí", protože ani ta není dokonalá.
Co činí uvedenou tramvaj stejnou? Co způsobuje, že když do ní nastoupím, bude to stejná tramvaj jako když vystoupím? Jsem to přeci já sám. To já onu tramvaj považuji za stejnou, to já ji nazývám tramvají. Tramvaj sama se nijak nenazývá. Neví, že má být stejná. Tím koho to zajímá jsem jen já sám. Jsme to tedy my kdo přisuzujeme předmětům onu stejnost, předmětům samým na tom vůbec nezáleží (nebo v to alespoň věříme). Je-li to tedy tak, pak vůbec nemusí vadit, že vyměníme nějaké součástky v tramvaji, můžeme ji dokonce vyměnit úplně celou a stále ji můžeme považovat za stejnou tramvaj. Můžeme, protože jsme se tak rozhodli.
I druhou námitku můžeme vyřešit úplně stejně. Pokud jsme to mi kdo rozhoduje o stejnosti (o genidentitě) dané krychle, tak je úplně jedno, že nám někdo krychli pod nosem vymění, pro nás ta krychle i tak zůstane stejná, protože nic nepoznáme.
Zbývá tu však jeden problém a vy jistě tušíte jaký. Jak ale můžeme rozhodovat o tom, že jsme stejní my sami? Jak to můžeme vědět? A teď mi nejde o naše tělo, u něj by podobný přístup ještě šel použít.
Na to si zkuste odpovědět vy sami a myslete při tom na to co jsem na začátku, ještě před námitkami, řekl o jednoduchosti.
Těším se na vaše reakce |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Gato |
Posted - 09/06/2008 : 16:38:33
přátelé,
uvědomuji-li si změny a dokáži-li si vzpomenout na minulost své mysli až do přítomného okamžiku, existuji přece JÁ, které si to uvědomuje, ale nemění se. Věčně přítomné já. Nečasové já. |
| Gato |
Posted - 04/05/2008 : 14:14:59
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Okref.
Byly to dvě já,ale nikoliv rozpolecení osobnosti, protože vždy měla jen jedno a to druhé jako by nebylo.
MB
Souhlasím! Dvě já neexistují ale jenom jedno já. Můžete namítnout Jekyla a Hyda. Jedno já, které se projevovalo někdy jako Jekyl, jindy jako Hyde. Toto jedno já nese odpovědnost za činy jak Jekyla tak i Hyda! |
| Miloslav Bažant |
Posted - 03/05/2008 : 16:01:46
Okref.
Nikdy jsem nehovořil o rozpolcení osobnosti. Jsou různé druhy ztráty paměti a jde o to, co je vlastně zablokováno. Znám případ, kdy byly zachovány ty základní návyky,ale vše co bylo před ztrátou paměti jako by nebylo.Nepamatovala si jak se jmenuje, nepoznávala své blízké a podobně.Žila jakoby zcela jiný život.Poté došlo k nějakému velkému leknutí (nevím přesně) a vrátila se jí paměť,ale opět ne na vše.To co bylo od ztráty paměti do jejího obnovení jako by nebylo.Byly to dvě já,ale nikoliv rozpolecení osobnosti, protože vždy měla jen jedno a to druhé jako by nebylo. Bohužel víc o tom případu nevím a navíc jej znám vlastně jen s vyprávění přítele lékaře.
Kdyby byla věda vševědoucí, pak bys mohl to co na vědě kritizuješ od vědy žádat. Věda je postupné poznávání a věda si vždy vybírá to, co je možno skoumat a třeba i dokázat.Jen těžko by se nějaký vědec zabýval okultismem a skoumal to, co je vlastně zcela neuchopitelné a nedokazatelné.Přesto se věda postupně propracovává dál a dál a mnohdy je vysvětleno vědou to, co bylo považováno za vliv nadpřirozena.
Kdybys pozorněji sledoval můj výklad o procesu myšlení a funkci slova v procesu myšlení,pak bys pochopil, že je zde ukázáno jak duše vzniká, co vlastně je a jak je na hmotě závislá. Nutno dodat na živé hmotě a přesněji na hmotě a funkci živého mozku. Víc dle mého názoru není nutné dodávat. Otázkou však je zda to může být pochopitelné pro toho, kdo to pochopit nechce, protože by to odporovalo jeho uznaným pravdám. Identita je důsledek funkce myšlení a je na procesu myšlení plně závislá.Proces myšlení je podmíněn kontinuální funkcí hmoty živého mozku. Dojde li porušení kontinuity,příkladně tou ztrátou paměti, může jedna identita zaniknout a vzniknout nová.Říkám může a to jen v některých případech,ale tyto případy, dalo by se říci výjimky ukazují pravidlo.
Smrtí zaniká myšlení a tím i vědomí identity.Dokonce je možno říci, že i při klinické smrti na určitý čas mizí vědomí identity i když se potom při probrání vrátí.
Od nikoho nežádám aby věřil a nemohu žádat od někoho, aby to pochopil, když takovou schopnost nemá,nebo to pochopit nechce.
MB |
| Gato |
Posted - 03/05/2008 : 14:09:17
quote:
Originally posted by okref
je to vlastne jednoduche.
pro pripady takoveto schizofrenie ma spolecnost zavedenou jinou metodu nápravy nez je trest. tou metodou je léčba psychiatrie. jsou odbornici, kteri tvrzeni tohoto cloveka, ktery ztratil sve minulé já, dokazi odhalit jako nepravdivé nebo pravdivé na zákldade psychologické vědy. a pak podniknout napravne kroky v podobe lecby schizofrenie a slouceni do jedne osobnosti. v pripade pozitivniho klinického nalezu by byl tento clovek nejspis prohlasen za dusevne chorého s nesvéprávným chováním.
nikdo nebude trestat blázna, kazdy vi, ze to nema zadny smysl.
quote:
Originally posted by okref
je to vlastne jednoduche.
pro pripady takoveto schizofrenie ma spolecnost zavedenou jinou metodu nápravy nez je trest. tou metodou je léčba psychiatrie. jsou odbornici, kteri tvrzeni tohoto cloveka, ktery ztratil sve minulé já, dokazi odhalit jako nepravdivé nebo pravdivé na zákldade psychologické vědy. a pak podniknout napravne kroky v podobe lecby schizofrenie a slouceni do jedne osobnosti. v pripade pozitivniho klinického nalezu by byl tento clovek nejspis prohlasen za dusevne chorého s nesvéprávným chováním.
nikdo nebude trestat blázna, kazdy vi, ze to nema zadny smysl.
My mluvili o potrestání zdravého prvního já a nikoli druhého já. Někteří lidé se chtějí vyhnout trestu a vytvoří si falešnou ochranu v podobě nového já nebo se změní k lepšímu, ale nelze říct, že jsou jiné já než v minulosti.
Trvám proto na svém, na existenci kontinuálního, nepřetržitého já(átman) |
| okref |
Posted - 03/05/2008 : 10:52:01
MB,
v pripade ztraty pameti se opravdu nejedna o schizofrenii. Jenze o ztrate pameti nebyla reč. byla rec o rozpolcenosti jednoho Ja do dvou ja. je samozrejme, ze kdyz slucujes pamet a ja, tak pro tebe takové jevy jako je rozpolcenost osobnosti vůbec nemohou existovat. existuje pro tebe jen rozpolcenost údajů, které mají já za následek.
jeden známý mel uraz na motorce. ztratil pamet, tedy uplne vsechno, co v ni mel ulozeno. bylo mu asi padesat let. jeho zena ho musela znovu ucit chodit, jíst, dojít si na záchod a nesrat si do kalhot, mluvit... tento clovek ztratil pamet, ale ne své já. od zacatku ztráty pameti si byl vedom sám sebe, svého Já.
nikdo rozumný by se asi neodvážil odporovat tvrzení, ze hmota je spjata se zivotem. ovsem jak dává hmota vzniknout svobodné vůli, kterou kazdy z nas cítí? dokud se nezodpoví tyto a podobné otázky, jsou tvrzení, že hmota předchází život naprosto nedostatečně prokázána.
Zde by se hodilo citovat Jonase:"Věda nám o přírode neríká celou pravdu."
myslím to tak, ze veda má svůj uzky pohled na svět a nechává stát stranou veci jako je mystika, duse, svobodna vule, cit... dela jako by neexistovaly. to problém není. problem nastava ve chvili, kdy vedec uveri, ze opravdu neexistují. kdyz v toto uveri, bude mit stejne potrebu vrátit jim pravdivost, nebot je s nimi denne konfrontován. jenze ve svem zoufalstvi sahne po nastroji, ktery se naucil pouzivat pro zití ve svete. po periskopu se zúženym zornym polem, kterému říka věda. a ta mu takové pojmy objasnit nedokáze. takze znovu musi uverit, ze takové pojmy nemaji žádnou pravdivost, nebo propadnout zoufalství... anebo tedy jít NAD scientizmus a empirizmus.
to, ze je hmota spjata s zivotem, není nic nejasného, to nikomu říkat nemusíš. ale řekni JAK je spjata. a kdyz tuhle úlohu vyřesis, pak musis jeste zodpovedet PROC. a az vyřešís tuhle ulohu, pak tě budu prosit na kolenou a zadonit jako ubohý šváb, abys mi to sdělil.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 03/05/2008 : 07:46:41
Okref.
V případě traumatické ztráty paměti se nejedná o schozofrenii. Ten "nový člověk" jen znovu poznává své okolí,ale může se chovat jako normální zdravý člověk.Navíc je možné,že při nějakém šoku se mu paměť vrátí a opět bude mít své staré já.
To však není podstatné. To podstatné co s toho vyplývá je fakt,že genidentita je plně závislá na procesu myšlení a může dojít k přerušení kontinuity a vzniku nové identity.To ukazuje zřeelně na fakt, že to co je zváno lidskou duší je závislé na životě a funkci mozku.Smrtí toto zaniká stejně jako ztrátou paměti.
MB |
| okref |
Posted - 02/05/2008 : 19:38:29
je to vlastne jednoduche.
pro pripady takoveto schizofrenie ma spolecnost zavedenou jinou metodu nápravy nez je trest. tou metodou je léčba psychiatrie. jsou odbornici, kteri tvrzeni tohoto cloveka, ktery ztratil sve minulé já, dokazi odhalit jako nepravdivé nebo pravdivé na zákldade psychologické vědy. a pak podniknout napravne kroky v podobe lecby schizofrenie a slouceni do jedne osobnosti. v pripade pozitivniho klinického nalezu by byl tento clovek nejspis prohlasen za dusevne chorého s nesvéprávným chováním.
nikdo nebude trestat blázna, kazdy vi, ze to nema zadny smysl. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 02/05/2008 : 11:40:25
Gato.
Tak tuhle tvojí myšlenku hodnotím vysoko,ta má grády. Otázka, kdo by vlastně byl trestán za činy před takovou ztrátou paměti. S trochou legrace mohu říci pouze vyléčit a potom potrestat,protože by byl skutečně trestán on. Ten nový jedinec po ztrátě paměti by mohl být dobrák od kosti a společenská nebezpečnost by zde nebyla. S filosofického hlediska by byl trestán někdo jiný, ale s hlediska právního stále tentýž člověk. Tak na tuhle otázku nedokáži odpovědět a nejspíše by zde poradil Dalibor Grůza jako právník a myslím, že by i on s tím měl potíže. Možná že by to jinak posuzovat prokurátor a jinak právní zástupce a zřejmě by zde byl důležitou osobou psychiatr, či neurolog. Představa, že by někdo byl příkladně hromadný vrah,potom utrpěl úraz který by přivodil ztrátu paměti, čili by byla přerušena kontinuita jeho já, což je totéž, jako by ten bývalý zemřel a vlastně by byl potrestán a třeba i popraven člověk v témže těle, ale vlastně nevinný, protože by měl jiné já. Nejspíše by bylo spravedlivé potrestat tělo, ale duše toho nového já by se to nesmělo nijak dotknout,protože zde je je nevina aby to bylo spravedlivé. Nebo případ odročit do doby návratu paměti a teprve potom jej potrestat. Skutečně nevím.Tohle by byl totální problém, ale myslím, že odsouzen byl a to díky tělu, které bylo nositelem toho prvního já a to druhé by nebrali v úvahu.
MB |
| Gato |
Posted - 02/05/2008 : 06:12:22
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Gato.
Myslím, že se velmi mýlíš. Snad by tě to mohly přiblížit některé filmy ve kterých bylo toto ukázáno.Ti lidé s traumatickou ztrátou paměti skutečně zcela ztratili schopnost vnímat své předešlé já a svou předešlou identitu.To je cosi zcela jiného, než zapomínání.Jeden film (český) ukazuje dívku,která se zachránila při havárii letadla a to co následovalo ukazuje jak se taková ztráta paměti projevuje. Zajímavé na tom je,že po návratu paměti (ve filmu při hypnoze) došlo ke ztrátě paměti na to druhé já,jako by ten úsek života vůbec neexistoval,ale to již je o něčem jiném a nevím, jestli tomu tak může být i ve skutečnosti.
S tím zapomenutým snem si nedělej strosti.Není to tvojí slabou vůlí,ale tím, že mozek při snu maže informace s operační paměti.Teprve těsně před probuzením, kdy se navrací bdělé vědomí může dojít k prolínání snu do vědomí a to co proběhlo ve snu v této době smazáno není,či se vlastně znovu do operační paměti uloží, čili si to pamatuješ.Skus se někdy podívat třeba s okna a to hned po probuzení a potom si vzpomeň na to co se ti zdálo.Zjistíš, že to většinou není možné,pokud se nejednalo o nepříjemný , nebo naopak velmi příjemný sen který zvýšil tvou aktivitu a vedl přímo k probuzení.
MB
Zamysleme se nad tím. Člověk v minulosti spáchal zločin, pak ztratí tzv. identitu, společnost chce potrestat jeho staré já, kterým byl v minulosti, on(a) tvrdí, že nic nespáchal a že s tím starým já nemá nic společného a nemusí proto nést za činy toho starého já zodpovědnost.
Není možné trestat někoho za činy někoho jiného, chceme-li být spravedliví. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 01/05/2008 : 19:03:48
Gato.
Myslím, že se velmi mýlíš. Snad by tě to mohly přiblížit některé filmy ve kterých bylo toto ukázáno.Ti lidé s traumatickou ztrátou paměti skutečně zcela ztratili schopnost vnímat své předešlé já a svou předešlou identitu.To je cosi zcela jiného, než zapomínání.Jeden film (český) ukazuje dívku,která se zachránila při havárii letadla a to co následovalo ukazuje jak se taková ztráta paměti projevuje. Zajímavé na tom je,že po návratu paměti (ve filmu při hypnoze) došlo ke ztrátě paměti na to druhé já,jako by ten úsek života vůbec neexistoval,ale to již je o něčem jiném a nevím, jestli tomu tak může být i ve skutečnosti.
S tím zapomenutým snem si nedělej strosti.Není to tvojí slabou vůlí,ale tím, že mozek při snu maže informace s operační paměti.Teprve těsně před probuzením, kdy se navrací bdělé vědomí může dojít k prolínání snu do vědomí a to co proběhlo ve snu v této době smazáno není,či se vlastně znovu do operační paměti uloží, čili si to pamatuješ.Skus se někdy podívat třeba s okna a to hned po probuzení a potom si vzpomeň na to co se ti zdálo.Zjistíš, že to většinou není možné,pokud se nejednalo o nepříjemný , nebo naopak velmi příjemný sen který zvýšil tvou aktivitu a vedl přímo k probuzení.
MB |
| Gato |
Posted - 01/05/2008 : 07:27:44
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Gato.
Existují případy traumatické amnésie (ztráta paměti po úrazu hlavy),kdy člověk ztratí přístup k paměťovým záznamům a tím dojde k neschopnosti uvědomit si předešlé svoje já a tito lidé žijí s novým já,které jako by nemělo s tím bývalým nic společného. To co se dělo před ztrátou paměti je pro ně totéž jako já docela jiného neznámého člověka. Tyto případy byly popsány a skutečně k nim dochází. A právě to ukazuje chyby v tvém tvrzení,že to já je jen jedno a je kontinuální. Nemusí tomu tak být a právě toto ukazuje na fakt,že genidentita není tak jednoduchým a jednoznačným problémem, jak se může zdát. Kdyby cosi takového postihlo příkladně tebe, nebyl bys schopný si uvědomit,že je tomu tak a vše bys vnímal s hlediska svého nového já. Ta tramvaj, kterou jsi jezdil do práce třeba dvacet let, by byla pro tebe nová a vnímal bys ji jinak, než před ztrátou paměti.
MB
Ti lidé si nejsou schopni uvědomit své staré já? Mají jen problémy s pamětí, ale paměť není já.
Moje neschopnost nedokazuje neexistenci a nekontinuálnost mého já.
Trvám na tom, že genidentita je kontinuální. Moje identita trvá nezměněna. Dnes si nedokáži vzpomenout na sen, který jsem měl, což dokazuje jen mou slabou vůli. Podobné to je s těmi ztrátatami paměti. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 30/04/2008 : 14:41:57
Gato.
Existují případy traumatické amnésie (ztráta paměti po úrazu hlavy),kdy člověk ztratí přístup k paměťovým záznamům a tím dojde k neschopnosti uvědomit si předešlé svoje já a tito lidé žijí s novým já,které jako by nemělo s tím bývalým nic společného. To co se dělo před ztrátou paměti je pro ně totéž jako já docela jiného neznámého člověka. Tyto případy byly popsány a skutečně k nim dochází. A právě to ukazuje chyby v tvém tvrzení,že to já je jen jedno a je kontinuální. Nemusí tomu tak být a právě toto ukazuje na fakt,že genidentita není tak jednoduchým a jednoznačným problémem, jak se může zdát. Kdyby cosi takového postihlo příkladně tebe, nebyl bys schopný si uvědomit,že je tomu tak a vše bys vnímal s hlediska svého nového já. Ta tramvaj, kterou jsi jezdil do práce třeba dvacet let, by byla pro tebe nová a vnímal bys ji jinak, než před ztrátou paměti.
MB |
| Gato |
Posted - 30/04/2008 : 13:55:15
Je tak těžké porovnat své já před deseti lety a v současnosti?
To tzv. minulé já a to současné, to je jedno a totéž já.
Nakolik jsem schopen si vzpomenout na minulost, natolik dobře nebo špatně dokáži porovnat minulou mysl a současnou mysl a paměť. Nečasové já je stále přítomno. JE. Není možné dát ta já do vztahu, protože nejsou dvě, ale jen jedno.
To já existuje v čase, ale čas ho nezmění. Materialismus nezná tento druh já, protože učí, že čas mění a změní vše. Čas není nejvyšší měřítko, védanta učí, že my sami vytváříme čas. Toto transcendentní já je neobjektivizovatelné.
Myslím, že je chybné mluvit o já(átman) jako o minulém, či současném nebo budoucím, protože tak ho umisťujeme do času a zpředmětňujeme!
Átman paradoxně existuje v čase, protože čas nemůže bez něj existovat. |
| noemus |
Posted - 30/04/2008 : 10:01:13
quote:
Originally posted by Gato
Zpět k tématu:
Dva pojmy identita a genidentita.
Ten druhý ve mně vyvolává představu spojenou s genetikou. První pojem nestačí?
První pojem nestačí. Proč? Uvaž např. vzdušný vír, ten se v každém okamžiku skládá z jiných částic, ale přesto o něm mluvíme jako o jedné "věci". Vír tedy určitě nesplňuje identitu, nejedná se o jednu a tutéž věc v klasickém smysl. Přesto má smysl mluvit o jeho genidentitě, jeden vír přechází z hlediska hmoty v další, který navazuje.
Podobně u genidentity mé osobnosti se mohu ptát do jaké míry jsem to stále jaá, když se vlastně materiálně (potraviny, vyměšování) i duševně (výuka, zapomínání) stále měním. Samozřejmě, že zejednodušuji, ale to je v pořádku, protože mě nešo o hledání jednoznačné odpovědi, ale o nastolení problému, o kladení otázek, o průzkum, atd..
quote:
Moje identita je stále tatáž, čas nemá na ni vliv. To je nečasová identita. Ztáta identity je nemožná.
To si myslíš ty, ale jak to můžeš vědět jistě? Jak chceš porovnat své já teď se svým já dříve, když k dispozici máš jen to současné?
quote:
Říká se, on se změnil k lepšímu nebo horšímu. Změnil buď duši nebo tělo, ale nezměnil identitu, která je stále stejná. Posílil svou identitu nebo ji oslabil.
Co je to ta jeho identita?
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 29/04/2008 : 18:37:50
Gato.
Užil jsem slova idealisty abych tě ukázal,jak se os názorů idealistů tvůj názor liší.Můj názor je blízký tomu,který jsi vyjádřil a věřím docela tomu, že kdybych to co jsi nypsal ty napsal já, odporoval bys mně a vyjádřil se právě slovy idealistů. Chci li se tedy s tebou sblízit, musím říkat opak toho, co si myslím?
MB |
|
|
