| T O P I C R E V I E W |
| Dalibor Grůza |
Posted - 26/03/2008 : 19:45:45
Universální etika dle filosofie rovnováhy
Z hlediska fyzikální povahy společenských vztahů, tj. vztahů mezi živými organismy navzájem, jde vždy o pohyb mikročástic z hlediska fyziky mikrosvěta a makročástic, resp. těles tvořených těmito mikročásticemi z hlediska fyziky makrosvěta. Zároveň je třeba při tomto pohybu dle mého názoru vždy uplatňovat princip rovnováhy, který znamená volný pohyb živých organismů podle jejich přirozenosti, pokud nehrozí srážky, resp. konflikty.
Co se týká srážek je třeba vždy vyrovnávat vektor hybnosti srážejících se živých organismů (zejména mám na mysli rozumovou regulací hybnosti, tj. zejména rychlosti a směr pohybu určitého živého organismu, hmotnost lze ovlivnit ze strany živého organismu zřejmě mnohem hůře), tak, aby výsledný vektor hybnosti soustavy tvořené těmito živými organismy ve srážce byl nulový (viz. níže uvedený nákres, kde o je střetávající se těleso či mikročástice tří a více živých organismů, p1,2,3 je vektor hybnosti živých organismů, z nichž p1 je vektor hybnosti činitele-určitého živého organismu vyrovnávající vektory hybnosti ostatních živých organismů o vektorech hybnosti p2,3 při jejich střetu). Tím dojde ke zbrždění pohybu a tím pádem i souhrné síly dalších srážek všech živých organismů.
Jde tak o zřejmě fyzikalní definici hlavního společenského pravidla mé Filosofie rovnováhy: Tj. povinnosti každého určitého živého organismu (v mém níže uvedeném nákresu symbolizovaném hybnost vyrovnávajícím činitelem-určitým živým organismem o vektoru hybnosti p1) maximálně mírnit souhrnnou sílu srážek, resp. konfliktů ve společnosti všech živých organismů (viz. www.sweb.cz/filosofierovnovahy )
Nákres (s příkladem hodnot hybnosti p1,2,3):
1.) Hrozící střet všech či pouze některých živých organismů o vektorech hybnosti p2,3 bez zásahu činitele-určitého živého organismu o vektoru hybnosti p1, vyrovnávajícího vektory hybnosti při tomto případném dvojstranném střetu:
o(p2=-2)--› ‹-----(p3=+5)o
2.) Hrozící střet všech či pouze některých živých organismů o vektorech hybnosti p2,3 při zásahu činitele-určitého živého organismu o vektoru hybnosti p1 vyrovnávajícího vektory hybnosti při tomto případném trojstranném střetu:
o(p1=-3)---› o(p2=-2)--› ‹-----(p3=+5)o
3.) Trojstranný střet živých organismů, kdy dojde k zpomalení jejich pohybu na rychlost v1,2,3=0, vyrovnání vektorů hybnosti, kdy vektor hybnosti soustavy bude p1+p2+p3=-3-2+5=0 a zřejmě i vzniku vazby mezi nimi:
o(p1=-3+3=0)›o(p2=-2+2=0)›‹(p3=+5-5=0)o
‹--- ---› ‹-- --› ‹----- -----›
Použijeme-li pro vysvětlení shora uvedených fyzikálně matematických definic obecného českého jazyka lze říci následující:
ad 1.)
1.1. V případě útoku na určitého jedince ze strany společnosti živých tvorů nutí tento útok ze strany společnosti živých tvorů tohoto určitého jedince k ústupu vůči této společnosti živých tvorů.
1.2. V případě ústupu společnosti živých tvorů nutí tento ústup ze strany společnosti živých tvorů jedince k útoku vůči této společnosti živých tvorů.
ad 2.) Rozumné jednání:
2.1. v případě útoku ze strany společnosti živých tvorů na určitého jedince je, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.) nikoliv ústupem nýbrž přiměřeným útokem vůči této společnosti živých tvorů a
2.2. v případě ústupu ze strany společnosti živých tvorů vůči určitému jedinci je, aby tento jedinec odpověděl v rozporu s bodem ad 1.) nikoliv útokem nýbrž přiměřeným ústupem vůči této společnosti živých tvorů.
ad 3.)
3.1. Přiměřený útok určitého jedince jako odpověď na útok společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto útoky neutralizuje (resp. nuluje).
3.2. Přiměřený ústup určitého jedince jako odpověď na ústup společnosti živých tvorů vůči tomuto určitému jedinci oba tyto ústupy neutralizuje (resp. nuluje).
Výsledkem tohoto postupu je stabilní vývoj společnosti všech živých tvorů.
Pozn.: Výše uvedený model chování těles při srážce jsem ověřil pokusem, kdy jsem proti sobě vyslal dvě kuličky o stejné hmotnosti stejnou rychlostí, ty se krátce po čelní srážce po krátkém pohybu opačným směrem zcela zastavily. Jestliže jsem vyslal kuličku proti nehybné kuličce o stejné hmotnosti, tak se pohybující kulička zcela zastavila a druhá nehybná kulička se začala vzdalovat zřejmě se stejnou rychlostí jako prvá kulička před srážkou opačným směrem.
V případě přiměřeného útoku jako odpověď na útok ze strany společnosti živých organismů je třeba vždy zvážit, jestli:
1.) jsme schopni daný útok ze strany společnosti živých organismů zastavit sami bez toho, aby nám útočník závažně ublížil (viz. proměnná vektoru hybnosti p1 v mém shora uvedeném nákresu), nebo
2.) jsme schopni útok ze strany společnosti živých organismů pouze zbrzdit (viz. proměnná vektoru hybnosti p2 v mém shora uvedeném nákresu) bez toho, aby nám útočník vážně ublížil, zastavení útoku ze strany společnosti živých organismů v tomto případě poté musíme ponechat na jiném živém organismu (viz. proměnná vektoru hybnosti p1 v mém shora uvedeném nákresu).
quote:
Originally posted by okref
Dalibore Grůzo,
moc jsem tvoji univerzální etiku nezkoumal, ale z toho, co jsem byl schopen přečíst, jsem vyvodil, ze by takový etický zákon byl funkční. ale funkční jen v případě, ze by byla řeč o lidském chovaní vůči jiným bytostem ci jiným lidem. jenže když užíváš fyzikální pojmy je ospravedlnitelný předpoklad, ze požadavek takové etiky neklade nároky jen na myslící bytosti, ale na každou částicí vesmíru. ale podle mé představy by taková etiky byla v praxi možná jen tehdy, byl-li by pro nás mír totožný s nicotou, neboť takové chovaní částic by melo následek vyrušení všech hybných sil; takové chování, které by melo za následek nicotu by se mi jevilo spise neetické a řeč by mohla byt o univerzální neetice. v druhem možném případě, kdy by takové chování částic nemělo za následek nulovou rychlost všech vesmírných částic, by takové etické chování bylo úplně zbytečné nebo by mi unikal její smysl v rámci etiky.[/size=1]
Vážený okrefe, díky za tvůj zajímavý příspěvek.
Když se proti mně řítí balvan, měl bych ho já nebo někdo nebo něco zastavit stejně jako vraha, který mně chce zabít (jinými slovy na každý útok je třeba odpovědět přiměřeným protiútokem). Když mi příroda nebo někdo něco nabídne zadarmo, je toho dost a já to potřebuji, neměl bych si brát toho více, jak potřebuji (např. vzduchu) (na ústup je třeba odpovědět rovněž přiměřeným ústupem).
Vesmír má nenulovou hybnost a energii, tudíž jej nejde zastavit. Z hlediska fyzikálního se v případě protiútoku dle mé Universální etiky jedná o srážky, které snižují budoucí srážky, a to buď v podobě zastavení útoku nebo jeho zbrždění v podobě přerozdělení hybnosti srážejících se těles. V případě ústupu jako reakce na ústup se jedná o částečné dosažení konečného cíle evoluce přírody, tj. shora uvedených srážek, které snižují celkovou sílu srážek v přírodě, tedy jde o pohyb beze srážek. Podle mne v případě mé Universální etiky, tj. mírnění srážek jde o základní zákon (algoritmus) evoluce přírody, který platí jak pro živou tak pro neživou hmotu, jejímž konečným účelem je soulad všech a všeho, tj. pohyb všech a všeho beze srážek. Tudíž s tebou nemohu souhlasit.
Podle mého názoru nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby jejich srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce). Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody.
|
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Stream |
Posted - 10/04/2008 : 23:10:41
Vážený Dalibore,
quote:
podle mne je příroda jakýsi příkazce a člověk či jiný živý organismus jakýsi příkazník, který poslouchá a koná příkazy příkazce. Lze to přirovnat k figurkám na šachovnici, když figurka hraje chybně, je vzata protihráčem ze hry, původcem špatných tahů však není sama figurka ale hráč, který s ní pohybuje, figurka tudíž nese pouze objektivní odpovědnost za chybné tahy hráče, nikoliv subjektivní odpovědnost za své zavinění.
No to je sice pěkné, ale "podle mne" není argument, ale jen vysvětlení, jak si myslíte že to je.
quote:
Co se týká směřování Vesmíru k uspořádanosti, tak vycházím např. ze srovnání minulého stavu na počátku Vesmíru, kterým byl naprostý chaos, a současného stavu, kdy vznikly planety, hvězdy a sluneční soustavy, kdy všechna tato hmota se nepohybuje chaoticky, snižuje se počet srážek této hmoty a dochází k její stále větší uspořádanosti. Vesmír má být rovněž ve velkých prostorech homogenní, tzn. dochází k pravidelnému rozložení hmoty.
1) snižování srážek neznamená zvyšování uspořádanosti.
2) extrémě řídký plyn, vyplňující rovnoměrně vesmír = tepelná smrt, je sice extrémně homogenní, s minimem srážek, ale také maximálně neuspořádaný.
Z čistě fyzikálního hlediska: to co víme o vzniku a vývoji vesmíru, potvrzuje naše znalosti fyzikálních zákonů, a ty implikují tepelnou smrt vesmíru. Tyto zákony (2. termodynamický zákon zejména) jsou ověřeny nesčetnými pokusy a experimenty. Co proti tomu můžete postavit vy?
Víru, že vše směřuje k uspořádanosti, která je v rozporu se zákonem entropie, a tuto víru podporujete vágním pozorováním, že ve vesmíru vznikly hvězdy, planety a soustavy tudíž se zvyšuje uspořádanost. Samozřejmě zapomenete dodat, že hvězdy planety a soustavy také zanikají a tím co? Zase se zvyšuje uspořádanost?
quote:
Příkazy k uspořádanému pohybu shora uvedeného příkazce, kterým je zřejmě příroda, jsou tak stále více pravděpodobnou náhodou, téměř jde mluvit o kauzalitě, a to i v případě člověka jako součásti přírody a evoluce. Ber to tak, že má filosofie rovnováhy ti zprostředkovává, resp. zadává shora uvedený příkaz přírody k uspořádanosti.
No jenže to je jen vaše víra, že je tu nějaký "příkaz uspořádanosti". Oproti tomu moderní fyzika má zákon entropie, tedy přesně opačný zákon neuspořádanosti. |
| IPC |
Posted - 10/04/2008 : 19:20:10
Vazeny Dalibore
tenhle pojem me u vas zaujal:
"pravděpodobnou náhodou, téměř jde mluvit o kauzalitě"
Tak me to vede k uvaze jestli rozeznavate ve sve teorie 4 druhy pricini, nebo jen ktera existuje? |
| Dalibor Grůza |
Posted - 09/04/2008 : 16:15:50
quote:
Originally posted by Stream
Vážený Dalibore,
quote:
Podle mého názoru nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby jejich srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce).
Není možné se řídit nějakým vysněným názorem, podstatné jsou experimentálně prokázané zákonitosti, a ty ukazují přesně opak toho co vy tvrdíte. Například tvrzení "kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností" není pravdivé, je to jen vaše touha, a reálně se nic takového neděje (alespoň pokud tvrdíte to co myslím že tvrdíte).
Evoluce je sice založena na fyzikálních dějích, ale to neznamená, že by příroda měla nějaký účel. Evoluce je zaležena na náhodných procesech a pokud zítra narazí do Země asteroid a vyhyne tu veškerý život, bude to naprosto v souladu s fyzikou a veškerými fyzikálními zákony. Abyste mohl tvrdit že příroda má nějaký účel, k směřuje k nějakému cíli, s fyzikálními zákony nevystačíte.
quote:
Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody.
Fyzikální systém našeho vesmíru směřuje v souladu s druhým termodynamickým zákonem k tzv. "tepelné smrti" což znamená, že se sice srážky částic omezí, ale jen v důsledku toho, že se vesmír promění ve zcela homgenní, řídkou a neuspořádanou kaši jednoduchých částic. To je to, k čemu z hlediska fyziky vesmír směřuje - zvyšování entropie.
quote:
Originally posted by Stream
Jeste bych dodal, ze i kdyby nakrasne by bylo jakymsi fyzikalnim zakonem, ze "vse smeruje k usporadanosti" nelze z toho nijak odvodit, ze z moralniho hladiska je dobre smerovat k usporadanosti a zle k ni nesmerovat.
Je to proto, ze z gravitacniho zakona, ktery rika ze hmotne veci se pritahuji, take nelze odvodit ze ten kdo by se plazil po zemi se chova moralne, zatimco ten, kdo se venuje skoku do vysky (odporuje fyzikalnimu zakonu!) je nemravny. To je nesmysl.
Z fyzikalnich principu nelze zadnou mravnost nebo nemravnost odvozovat.
Vážený Streame,
podle mne je příroda jakýsi příkazce a člověk či jiný živý organismus jakýsi příkazník, který poslouchá a koná příkazy příkazce. Lze to přirovnat k figurkám na šachovnici, když figurka hraje chybně, je vzata protihráčem ze hry, původcem špatných tahů však není sama figurka ale hráč, který s ní pohybuje, figurka tudíž nese pouze objektivní odpovědnost za chybné tahy hráče, nikoliv subjektivní odpovědnost za své zavinění.
Co se týká směřování Vesmíru k uspořádanosti, tak vycházím např. ze srovnání minulého stavu na počátku Vesmíru, kterým byl naprostý chaos, a současného stavu, kdy vznikly planety, hvězdy a sluneční soustavy, kdy všechna tato hmota se nepohybuje chaoticky, snižuje se počet srážek této hmoty a dochází k její stále větší uspořádanosti. Vesmír má být rovněž ve velkých prostorech homogenní, tzn. dochází k pravidelnému rozložení hmoty.
Příkazy k uspořádanému pohybu shora uvedeného příkazce, kterým je zřejmě příroda, jsou tak stále více pravděpodobnou náhodou, téměř jde mluvit o kauzalitě, a to i v případě člověka jako součásti přírody a evoluce. Ber to tak, že má filosofie rovnováhy ti zprostředkovává, resp. zadává shora uvedený příkaz přírody k uspořádanosti. |
| Stream |
Posted - 09/04/2008 : 11:27:59
Vážený Dalibore,
quote:
Podle mého názoru nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby jejich srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce).
Není možné se řídit nějakým vysněným názorem, podstatné jsou experimentálně prokázané zákonitosti, a ty ukazují přesně opak toho co vy tvrdíte. Například tvrzení "kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností" není pravdivé, je to jen vaše touha, a reálně se nic takového neděje (alespoň pokud tvrdíte to co myslím že tvrdíte).
Evoluce je sice založena na fyzikálních dějích, ale to neznamená, že by příroda měla nějaký účel. Evoluce je zaležena na náhodných procesech a pokud zítra narazí do Země asteroid a vyhyne tu veškerý život, bude to naprosto v souladu s fyzikou a veškerými fyzikálními zákony. Abyste mohl tvrdit že příroda má nějaký účel, k směřuje k nějakému cíli, s fyzikálními zákony nevystačíte.
quote:
Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody.
Fyzikální systém našeho vesmíru směřuje v souladu s druhým termodynamickým zákonem k tzv. "tepelné smrti" což znamená, že se sice srážky částic omezí, ale jen v důsledku toho, že se vesmír promění ve zcela homgenní, řídkou a neuspořádanou kaši jednoduchých částic. To je to, k čemu z hlediska fyziky vesmír směřuje - zvyšování entropie.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 09/04/2008 : 10:46:14
Dalibore.
Já jsem poznal už dávno, že jsi nejpíše velmi dobrý advokát a pokud nemícháš svoje teorie do svého řemesla, jistě je tomu tak.Jenže ty teorie mohou vyrůst do takových rozměrů,že začneš ztrácet kontrolu a tehdy to může ohhrozit tvoje povolání a celou existenci. O to mně jde a to je smysl mých slov k tobě. Neznám tebe,ale měl jsem možnost poznat jak toto končí u jiných. Někteří skončili na alkoholu, někteří na farmakách,ale to byly ty lehčí případy.Povolání advokáta je velmi zatěžující,pokud je děláno dobře a se zájmem o věc a samo o sobě dokážečlověka přetížit přes únosnou mez. Pokud se k tomu přidají další zatěžující okolnosti jako tvorba problematických teorií, je to příliš i na slona.Skus se zayslet nad tím,zda tě ta teorie umožní usnadnit si práci advokáta v nějkém dohledném časovém měřítku a poznáš, zda je pro tebe samého dobré jít takovou cestou. Pamatuj na to, že mozek takovou permanentní zátěž dlouho neunese a dochází zde k určitým jevům,které jsou v důsledku nevratné. Nechceš přece skončit jako podivínský bezdomovec někde pod mostem. I takový případ znám a byl to prý vynikající advokát a dokonce soudce.Dnes je to troska trvale pod alkoholem a jak sám tvrdí."Bez chlastu nedokáži zastavit myšlenky a nemohu ani spát. " Mohl bych tě popisovat příznaky a jistě bys mnohé identifikoval, třeba myšlenkové přežvykování před spaním a neschopnost zbavit se myšlenek týkajících se tvojí teorie a podobně.Tím nejhorším je trvalá únava,která postupně přejde v deprese.
A tak tě mohu poradit jediné.Zapomeň na své teorie na jeden jediný rok, co nejvíce realxuj a najdi si třeba nějaké to malování,či třeba vymýšlení rýmů (to ti jde) zkrátka něco lehkého co tě odvede od těch myšlenek, zaměstná tvoje myšlení,ale tak, že můžeš od toho kdykoliv odejít a třeba spát. Po roce se můžeš k této tématice vrátit i když si myslím, že to odmítneš, protože v té teorii dokážeš vidět ty chyby. Jen jeden rok abstinence a jsi zachráněný.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 09/04/2008 : 10:15:42
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Dalibore.
Právě to jsem u tebe pochopil. Jenže mám dojem,že správnější je to,co splní účel a nezničí toho advokáta a to dělá ta většina advokátů. Ty na sebe kladeš náklad, který není možné unést a který spíše než advokátovi přinálšží nějakému mesiáši. Jako klient bych si vybral raději toho obyčejného advokáta,protože by myslel racionálně a nevznášel by se v oblacích. I já mám svého advokáta a dle těch kteří jej znají je jedním z nejlepších.Je to bývalý prokurátor a je velice pečlivý,což se mně na něm líbí. Když se mně cosi přihodí, nejprve vše důkladně prošetří a zjistí jaké jsou možnosti a pak vše připraví tak,že s toho vyjdu bez ztráty kytičky. Když jsem měl dopravní nehodu, stala se řada pro mne nepříjemných okolností. Policisté rozehnali diváky a s nimi i svědky nehody,kteří by svědčili v můj prospěch.Ten druhý účastník nehody tak dostal příležitost vymyslet si cokoliv což také udělal a ze mne byl díky tomu viník nehody. Rozčiloval jsem se nad takovou nespravedlností,ale můj advokát vzal vše reálně. Ztratil jsi schopnost důkazu své neviny a získat tyto důkazy není možné.Jedinou možností je přiznat vinu.Ostatní nech na mně. A tak jsem vyšel ze všeho bez trestu a škodu zaplatila pojišťovna. Dokonce i prokurátorka přiznala,že spíše věří mojí variantě toho jak se to stalo. Kdyby začal ten můj advokát hovořit o tom, že ke srážce došlo díky pohybu mikročástic a podobně, poštval by soudce i proti mně samému,což by se na rozsudku dozajista projevilo.Ono je krásné mít vznešené ideály, ale nesmí to stát proti člověku samému. Já být tebou, nechal bych si ty ideály až do důchodu,kdy na to budeš mít více klidu a času a nebude to škodit tvému povolání.
MB
MB,
to není pouze idealismus ale i má vypočítavost, dohoda před vynesením konečného verdiktu představuje pro mne i pro klienta pověstného lepšího vrabce v hrsti, než holuba na střeše |
| Miloslav Bažant |
Posted - 09/04/2008 : 10:12:37
Dalibore.
Právě to jsem u tebe pochopil. Jenže mám dojem,že správnější je to,co splní účel a nezničí toho advokáta a to dělá ta většina advokátů. Ty na sebe kladeš náklad, který není možné unést a který spíše než advokátovi přinálšží nějakému mesiáši. Jako klient bych si vybral raději toho obyčejného advokáta,protože by myslel racionálně a nevznášel by se v oblacích. I já mám svého advokáta a dle těch kteří jej znají je jedním z nejlepších.Je to bývalý prokurátor a je velice pečlivý,což se mně na něm líbí. Když se mně cosi přihodí, nejprve vše důkladně prošetří a zjistí jaké jsou možnosti a pak vše připraví tak,že s toho vyjdu bez ztráty kytičky. Když jsem měl dopravní nehodu, stala se řada pro mne nepříjemných okolností. Policisté rozehnali diváky a s nimi i svědky nehody,kteří by svědčili v můj prospěch.Ten druhý účastník nehody tak dostal příležitost vymyslet si cokoliv což také udělal a ze mne byl díky tomu viník nehody. Rozčiloval jsem se nad takovou nespravedlností,ale můj advokát vzal vše reálně. Ztratil jsi schopnost důkazu své neviny a získat tyto důkazy není možné.Jedinou možností je přiznat vinu.Ostatní nech na mně. A tak jsem vyšel ze všeho bez trestu a škodu zaplatila pojišťovna. Dokonce i prokurátorka přiznala,že spíše věří mojí variantě toho jak se to stalo. Kdyby začal ten můj advokát hovořit o tom, že ke srážce došlo díky pohybu mikročástic a podobně, poštval by soudce i proti mně samému,což by se na rozsudku dozajista projevilo.Ono je krásné mít vznešené ideály, ale nesmí to stát proti člověku samému. Já být tebou, nechal bych si ty ideály až do důchodu,kdy na to budeš mít více klidu a času a nebude to škodit tvému povolání.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 09/04/2008 : 09:39:59
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
No právě Dalibore.
Největší hrdinstvím ze všech je vzdát se svého snu,když už člověk poznal, že se zmýlil. Největší bolestí advokátů jsou konfliky ve společnosti.Když to překročí určitou hranici,začne člověk úsilovně hledat podstatu těch konfliktů aby jim dokázal účinněji čelit. A tak se někdy stane,že člověk našel jakousi souvislost i tam kde ve skutečnosti není a začne mít dojem, že našel to pravé. Začne hledat a třeba si i vymýšlet souvislosti, až to získá nějakou podobu. Potom vše pulíruje a dává do lesku a hlavně se tím těší.Když pak pozná,že se mýlil, zavírá před tím oči a nechce vidět. U soudců se toto projevuje ještě silněji a tak se stává,že začnou pít,nebo skončí v náruči psychiatrů. Ty zatím ještě máš cestu zpět i když se jí jak je zřejmé bojíš. Nechceš aby se vrátil stav který tě ke snu přivedl.Te sen tě dává naději,že stav který tě traumatizoval bude možné řešit a tím se traumatu zbavit. Jenže tvoje cesta k takovému výsledku skutečně nevede,protože i kdyby tomu tak bylo, pohyb těch mikročástic stejně neovlivníš a tím výsledku zbavení se traumatu nedosáhneš.Navíc se traumatizuješ právě tím, že se snažíš spojit nespojitelné, dosáhnou na nedosažitelné a uchopit neuchopitelné.A tak se dostáváš do spirály,která většinou dobře neskončí. Jak s toho ven? Bohužel v tom tě poradit nemohu. Nejlépe by možná bylo zbavit se toho traumatu změnou povolání, prostě dělat něco jiného,kde se ty konflikty nevyskytují v takovém měřítku. Někdy stačí delší dovolená a věnování se třeba nějakému umění, které tě nedovolí neustále se k traumatizujícím myšlenkám vracet.Ale to si musíš rozhodnout sám za sebe. Upřímně tě řeknu jediné. Dokud jsi v tomto stavu, za advokáta bych tě nechtěl ani kdybys byl jediný a šlo o život.
MB
Slávo,
jsou dva druhy advokátů, jedni: kteří stupňují koflikty a v zájmu svého klienta hrají vabank, a druzí, kteří svou úlohu vidí v dosažení svobodné a skutečné dohody, přijatelné pro všechny (já k tomu říkám: advokát by měl být především k tomu, aby se lidé mezi sebou nepovraždili). V tomto smyslu mírnění konfliktů ve společnosti, přičemž lze jako pomůcku rovněž uplatnit mou universální etiku, chápu jako svou hlavní úlohu advokáta. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 09/04/2008 : 09:21:54
No právě Dalibore.
Největší hrdinstvím ze všech je vzdát se svého snu,když už člověk poznal, že se zmýlil. Největší bolestí advokátů jsou konfliky ve společnosti.Když to překročí určitou hranici,začne člověk úsilovně hledat podstatu těch konfliktů aby jim dokázal účinněji čelit. A tak se někdy stane,že člověk našel jakousi souvislost i tam kde ve skutečnosti není a začne mít dojem, že našel to pravé. Začne hledat a třeba si i vymýšlet souvislosti, až to získá nějakou podobu. Potom vše pulíruje a dává do lesku a hlavně se tím těší.Když pak pozná,že se mýlil, zavírá před tím oči a nechce vidět. U soudců se toto projevuje ještě silněji a tak se stává,že začnou pít,nebo skončí v náruči psychiatrů. Ty zatím ještě máš cestu zpět i když se jí jak je zřejmé bojíš. Nechceš aby se vrátil stav který tě ke snu přivedl.Te sen tě dává naději,že stav který tě traumatizoval bude možné řešit a tím se traumatu zbavit. Jenže tvoje cesta k takovému výsledku skutečně nevede,protože i kdyby tomu tak bylo, pohyb těch mikročástic stejně neovlivníš a tím výsledku zbavení se traumatu nedosáhneš.Navíc se traumatizuješ právě tím, že se snažíš spojit nespojitelné, dosáhnou na nedosažitelné a uchopit neuchopitelné.A tak se dostáváš do spirály,která většinou dobře neskončí. Jak s toho ven? Bohužel v tom tě poradit nemohu. Nejlépe by možná bylo zbavit se toho traumatu změnou povolání, prostě dělat něco jiného,kde se ty konflikty nevyskytují v takovém měřítku. Někdy stačí delší dovolená a věnování se třeba nějakému umění, které tě nedovolí neustále se k traumatizujícím myšlenkám vracet.Ale to si musíš rozhodnout sám za sebe. Upřímně tě řeknu jediné. Dokud jsi v tomto stavu, za advokáta bych tě nechtěl ani kdybys byl jediný a šlo o život.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 09/04/2008 : 08:28:23
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Dalibore.
A tak se lidi perou ,mléko se sráží a mikročástice na to udiveně koukají. Dle mne má na to vliv evoluce polárního chrousta.Chrost zmrzne a už je tady nějaká srážka mazi lidmi.Chroust nezmrzne a lidi se perou stejně.
Myslím, že směšuješ to co k sobě vůbec nepřináleží. Tobě se ta myšlenka prostě zalíbila, získal jsi dojem, že by tě mohla nějak proslavit a tak se jí držíš zuby nehty,až tě zuby vypadají tak jenom nehty i když už musíě sám vědět jak je nesmyslná.
MB
MB,
co se slávou až umřu? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 09/04/2008 : 07:41:14
Dalibore.
A tak se lidi perou ,mléko se sráží a mikročástice na to udiveně koukají. Dle mne má na to vliv evoluce polárního chrousta.Chrost zmrzne a už je tady nějaká srážka mazi lidmi.Chroust nezmrzne a lidi se perou stejně.
Myslím, že směšuješ to co k sobě vůbec nepřináleží. Tobě se ta myšlenka prostě zalíbila, získal jsi dojem, že by tě mohla nějak proslavit a tak se jí držíš zuby nehty,až tě zuby vypadají tak jenom nehty i když už musíě sám vědět jak je nesmyslná.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 09/04/2008 : 07:04:23
quote:
Originally posted by Stream
quote:
Originally posted by Dalibor Grůza
Přírodu lze podle mne chápat jako hardware Vesmírného počítače a evoluci jako jeho software čili program tohoto počítače. Evoluce jako program směřuje podle mne k následujícím konečným výsledkům:
1.)od náhody ke kausalitě (viz definice svobody Barucha Spinozy jako poznaná nutnost)
2.)od volných k pevným vazbám
3.)od chaosu k uspořádanosti (tj. souladu všech a všeho),
To je v rozporu z elementarnimi principy fyziky.
1. Co je nahodnost ci determinovanost (kauzalita) deju je presne dana fyzikalnimi zakony a nepodleha evoluci. Evoluce je princip fungujici pouze v zive prirode, nikoli u nezive, natoz napr. u kauzality.
3. Jednim ze zakladnich principu fyziky je zakon rustu neusporadanosti souvisejici s druhou zakladni vetou termodynamiky. Neboli je experimentalne prokazan presny opak toho co tvrdite vy, tedy fyzikalni systemi smeruji vzdy k neusporadanoti a nikoli k radu.
2. Neplatnost vaseho bodu 2 je dusledkem me vyhrady k bodu 3.
Opravdu by ste se mel venovat studiu fyziky, to co tu pisete je proste v rozporu s vedeckym poznanim, jsou to jen vase zbozne tuzby.
Vážený streame,
podle mne je evoluce fyzíkálně zajištěna na základě pohybu mikročastic (tj. částic viditelných pouze mikroskopem), v konečném důsledku na základě pohybu bodů časoprostoru, viz. níže:
Podle mého názoru nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby jejich srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce). Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody.
|
| Stream |
Posted - 09/04/2008 : 00:01:17
quote:
Originally posted by Dalibor Grůza
Přírodu lze podle mne chápat jako hardware Vesmírného počítače a evoluci jako jeho software čili program tohoto počítače. Evoluce jako program směřuje podle mne k následujícím konečným výsledkům:
1.)od náhody ke kausalitě (viz definice svobody Barucha Spinozy jako poznaná nutnost)
2.)od volných k pevným vazbám
3.)od chaosu k uspořádanosti (tj. souladu všech a všeho),
To je v rozporu z elementarnimi principy fyziky.
1. Co je nahodnost ci determinovanost (kauzalita) deju je presne dana fyzikalnimi zakony a nepodleha evoluci. Evoluce je princip fungujici pouze v zive prirode, nikoli u nezive, natoz napr. u kauzality.
3. Jednim ze zakladnich principu fyziky je zakon rustu neusporadanosti souvisejici s druhou zakladni vetou termodynamiky. Neboli je experimentalne prokazan presny opak toho co tvrdite vy, tedy fyzikalni systemi smeruji vzdy k neusporadanoti a nikoli k radu.
2. Neplatnost vaseho bodu 2 je dusledkem me vyhrady k bodu 3.
Opravdu by ste se mel venovat studiu fyziky, to co tu pisete je proste v rozporu s vedeckym poznanim, jsou to jen vase zbozne tuzby. |
| Dalibor Grůza |
Posted - 08/04/2008 : 08:07:26
Přírodu lze podle mne chápat jako hardware Vesmírného počítače a evoluci jako jeho software čili program tohoto počítače. Evoluce jako program směřuje podle mne k následujícím konečným výsledkům:
1.)od náhody ke kausalitě (viz definice svobody Barucha Spinozy jako poznaná nutnost)
2.)od volných k pevným vazbám
3.)od chaosu k uspořádanosti (tj. souladu všech a všeho),
přičemž základní nejobecnější (tj. filosofický) a náhodný algoritmus tohoto programu podle mne představuje má Universální etika (tj. náš přiměřený útok jako odpověď na útok a náš přiměřený ústup jako odpověď na ústup ze strany společnosti živých tvorů, přičemž přiměřenost znamená zejména, aby nám nebylo Vážně ublíženo).
Výše uvedený program evoluce pracoval zpočátku se vstupními daty o hodnotách nekonečno, protože každý bod časoprostoru se pohyboval téměř zcela náhodně, protože nebyl vázán téměř žádnou pevnou vazbou v rámci hmoty, tj. Vesmír se vyznačoval absolutním chaosem a jeho pohyb jako součet hybností všech bodů časoprostoru tak nebylo možno odhadnout z hlediska člověka (který neovládal výpočty s různými čísly nekonečno). Postupně tento program evoluce Vesmíru na základě vzájemných stále více pravděpodobných náhodných interakcí váže body časoprostoru pevnými vazbami, které mají za následek více pravděpodobnou náhodu (kausalitu) pohybu těchto pevně vázaných bodů časoprostoru v rámci hmoty, tudíž je možno k určení pohybu Vesmíru provést výpočet založený na pohybu těžkých (o nenulové hmotnosti) těles, nikoliv je tvořících nekonečně jednotlivých bodů časoprostoru o nulové hmotnosti, tento programový výpočet začíná pracovat s konečnými vstupními daty, stává se více kausální čili téměř jednoznačný nikoliv náhodný.
Má universální etika tak představuje rovněž pokus o navázání pohybu lidstva pevnějšími vazbami, o větší uspořádanost a kausalitu pohybu jednotlivých živých organismů prostřednictvím jejich poznání výše uvedených filosofického algoritmu a konečných výsledků evolučního programu Vesmíru, a to na základě a v rámci činnosti shora uvedeného progamu evoluce. |
| Dalibor Grůza |
Posted - 06/04/2008 : 20:34:35
quote:
Originally posted by okref
Dalibore Grůzo,
moc jsem tvoji univezalni etiku nezkoumal, ale z toho, co jsem byl schopen precist, jsem vyvodil, ze by takovy eticky zakon byl funkcni. ale funkcni jen v pripade, ze by byla rec o lidskem chovani vuci jinym bytostem ci jinym lidem. jenze kdyz uzivas fyzikalni pojmy je ospravedlnitelny predpoklad, ze pozadavek takove etiky neklade naroky jen na myslici bytosti, ale na kazdou castici vesmiru. ale podle me predstavy by takova etiky byla v praxi mozna jen tehdy, byl-li by pro nás mir totozny s nicotou, nebot takove chovani castic by melo nasledek vyruseni vsech hybnych sil; takove chovani, ktere by melo za nasledek nicotu by se mi jevilo spise neeticke a rec by mohla byt o univerzalni neetice. v druhem moznem pripade, kdy by takove chovani castic nemelo za nasledek nulovou rychlost vsech vesmirnych castic, by takove eticke chovani bylo uplne zbytecne nebo by mi unikal jeji smysl v ramci etiky.
Vážený okrefe, díky za tvůj zajímavý příspěvek.
Když se proti mně řítí balvan, měl bych ho já nebo někdo nebo něco zastavit stejně jako vraha, který mně chce zabít (jinými slovy na každý útok je třeba odpovědět přiměřeným protiútokem). Když mi příroda nebo někdo něco nabídne zadarmo, je toho dost a já to potřebuji, neměl bych si brát toho více, jak potřebuji (např. vzduchu) (na ústup je třeba odpovědět rovněž přiměřeným ústupem).
Vesmír má nenulovou hybnost a energii, tudíž jej nejde zastavit. Z hlediska fyzikálního se v případě protiútoku dle mé Universální etiky jedná o srážky, které snižují budoucí srážky, a to buď v podobě zastavení útoku nebo jeho zbrždění v podobě přerozdělení hybnosti srážejících se těles. V případě ústupu jako reakce na ústup se jedná o částečné dosažení konečného cíle evoluce přírody, tj. shora uvedených srážek, které snižují celkovou sílu srážek v přírodě, tedy jde o pohyb beze srážek. Podle mne v případě mé Universální etiky, tj. mírnění srážek jde o základní zákon (algoritmus) evoluce přírody, který platí jak pro živou tak pro neživou hmotu, jejímž konečným účelem je soulad všech a všeho, tj. pohyb všech a všeho beze srážek. Tudíž s tebou nemohu souhlasit
Podle mého názoru nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby jejich srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce). Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody.
(viz. mé dřívější úvahy: http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=634&whichpage=1&SearchTerms=k%2Cpravd%C4%9Bpodobn%C4%9Bj%C5%A1%C3%ADmu%2Cstavu%2Cp%C5%99%C3%ADrody ) |
|
|
