| T O P I C R E V I E W |
| Dalibor Grůza |
Posted - 03/02/2008 : 10:53:07
Člověk by si měl uvědomit, že veškerý majetek, který má, věci, práva ale i život apod., mu byl pouze svěřen přírodou či Bohem a v případě jeho smrti o vše zase příjde, příp. bude muset skládat účty ze svého nakládání (dispozice) s tímto majetkem za jeho života např. Bohu.
Proto by se měl člověk snažit o dosažení ideální společnosti (utopie), kde bude daným majetekem disponovat vždy jedinec, který u něho bude schopen dosáhnout maximálního spravedlivého zisku (bez vnějších-externích nákladů jako znečištění životního prostředí spojené s tímto ziskem a jiných škod apod.). Podle mne schopnost dosáhnout maximálního spravdlivé zisku souvisí s energičností, vitalitou, životním elánem daného jedince, který však musí umět využít tuto svou sílu ve prospěch společnosti.
V ideální společnosti, založené na trvalé skutečné a svobodné dohodě všech dotčených jedniců, pak bude mít člověk tento majetek pouze svěřen společností a v případě, že jiný jedinec bude u něj schopen dosáhnout většího spravedlivého zisku, bude povinen předat tento majetek jinému jedinci, který jej opět bude mít pouze svěřen společností. Nebude zde tak existovat soukromé vlastnictví majetku. Přesto i zde by mělo existovat vlastnické právo k tomuto majetku, a to v podobě jakéhosi latentního (spícího) psaného vlastnického práva, které obživne v případě rozpadu této ideální společnosti v momentě, kdy tuto trvalou a svobodnou dohodu všech členů této ideální společnosti vystřídají vzájemné spory jejich členů. Individuální majetková práva tak budou v této ideální společnosti tvořit pouze jakousi pojistku každého jejího člena.
Příkladem přiblížení se této ideální společnosti v současnosti nám může být např. Evropská unie, která ačkoliv tvoří jediný dohodnutý celek, tak v ní existují jednotlivé členské státy, které v případě rozpadu Evropské unie nebo v případě zániku členství některého státu v Evropské unii opětovně převezmou všechna vysostná práva postoupená tomuto nadnárodnímu celku. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 11/02/2008 : 09:30:20
Dalibore.
Jak vidět, užil jsi toto pouze proto, abys ukázal sílu přátelství. Jenže tohle je o něčem docela jiném. Zrada přítele v tekovém případě znamená oslabení celého systému a proto je cosi takového nepřípustné a trestané. Tak tomu bylo v Německu a všude, kde byla využita filosofie nadčlověka. Za zradu zde byl jediný trest a to smrt. A tak se skutečné přátelství změnilo na přikázané a to je o něčem docela jiném. Přátelství je krásný vztah mezi lidmi a vzniká, když jeden člověk dává své schopnosti druhému, vyvolává tím u druhého lásku, která jej ved k tomu, aby i on dával své schopnosti jemu. Jakmile však toto zařadíš do ekonomického systému, kde by to bylo jakousi normou, čili příkazem a podmínkou existence, ztrácí toto atributy dobrovolnosti a přátelství přestává být skutečným.
Nadčlověk nikdy nemůže být jedincem,ale vždy kolektivem složeným pro zesílení schopností, které poté mohou být ve prospěch tohoto kolektivu zneužity. Rozpadne li se tento kolektiv,pak ztrácí gloriolu nadčlověka každý z jeho jedinců. Tohle mám dojem Nitsche nenapsal,protože by tím znehodnostil vše ostatní.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 10/02/2008 : 18:26:46
Slávo,
možný soulad egoistů a socialistů ve společnosti přátel je možné najít rovněž v krajně pravicové filosofii Friedricha Nietzscheho, přestože tento filosof oslavuje nadčlověka jako "tlupu světlovlasých šelem", kterým je na jedné straně dovoleno skoro všechno ("jde o rasu válečníků a vládců s vojenskou organizací, mocí organizovat a odvahou bez skrupulí vložit tlapu na populaci byť početně mnohem silnější", "čím jsou smlouvy pro toho, kdo dokáže ovládat, kdo je od přírody vládcem a na scénu přichází s násilím v činech i chování") avšak s výjimkou zrady přítele.
*Literatura:
Durant, W., Příběh Filosofie, Praha, Nakladatelství PRAGMA, str. 382 a 383 ( nad a pod nadpisem "VII. DEKADENCE")
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 10/02/2008 : 14:40:27
Gato.
Svět je jeden.To je bezesporné i když někteří idealisté tvrdí že světů je víc. Součástí světa jsou lidé a to takoví i makoví. Někteří dávají své schopnosti druhým z lásky k nim a někteří svých schopností zneužívají ve prospěch svého já a své uznané pravdy. Je třeba si uvědomit, že těch kteří své schopnosti zneužívají je mnohem více, než těch kteří je využívají ve prospěch druhých. Takoví lidé jsou spíše výjimkou a zneužívání schopností je dominantním jednáním. Toto bys mohl také vidět a vnímat. Dalibor je zatím příliš mladý a takové poznávání jej teprve čeká. Až toto pozná, jeho názor přestane být tak utopický, nepočítající s většinou, která jakýkoliv pokus o cosi takového zničí. Proto je cosi takového nereálné a utopické. Podívej se třeba na současnou volbu presidenta a představ si, že bys tam chtěl prosadit skutečně kvalitní osobnost. V současném stavu by to byla stejná utopie,protože většina poslanců zneužívá svou schopnost ve prospěch své uznané pravdy,čili strany kterou zastupuje. O tom, že by tito lidé zastupovali občany bych raději nehovořil.
MB |
| Gato |
Posted - 10/02/2008 : 14:12:49
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Dalibore.
Co tě na to mám říci? Lidé takoví většinou prostě nejsou a ti kteří jsou, musí být ovlivněni nějakou vírou, která jim za to slibuje zisk kdesi v posmrtném životě. Stoprocentní souhlas byl možný pouze tam, kde měli lidé strach nesouhlasit. Já si takové automatické zvedání ruky dobře pamatuji a jsem rád, že to vidět nemusím. Počkej s tím tvým systémem deset let, až se trošku rozkoukáš a poznáš jací lidé jsou a potom jej znovu nadnes, budeš li mu ještě věřit.
MB
Slávo,
proč hlásáš existenci jednoho světa, když v něj ani sám nevěříš.
|
| Dalibor Grůza |
Posted - 10/02/2008 : 08:39:14
V reálné společnosti se tak střetává dvojí směřování socializace (shora uvedený ženský princip) a egoizace (shora uvedený mužský princip) jedinců. Každý jedinec přirozeně socializuje silnější, energičtější (dle mého názoru s větší hybností) jedince, jako je on sám, a egoizuje jedince s nižší energičností, vitalitou, jako je on sám. U společensky průměrně energického jedince je tak socializace a egoizace ostatních v rovnováze, u nadprůměrně energického jedince z hlediska reálné společnosti tak převažuje egoizace ostatních jedinců, u společensky podprůměrně energického, vitálního jedince tak převažuje socializace ostatních jedinců.
Proto např. mladí lidé zejména egoizují společnost, u lidí středního věku je převážně egoizace a socializace v rovnováze a staří lidé převážně socializují společnost.
Společnost přátel založená na trvalé 100% dohodě všech jejich členů zároveň koriguje chyby shora uvedené přirozené egoizace a socializace jejich členů. Tedy i socializující (např. starý či nemocný člověk) člen společnosti přátel se musí do jisté míry chovat egoisticky, aby si zachoval přátelství společensky nadprůměrně silnějších, vitálnějších, tj. převážně egoistických členů společnosti přátel, a převážně egoistický člen společnosti přátel se musí chovat do jisté míry sociálně, aby si zachoval přátelství společensky podprůměrně vitálních,energických, tj. převážně socializujícíćh členů společnosti přátel.
Proto Brooks v mnou výše uvedeném soudním případu, i kdyby se u něj v reálné společnosti měl uplatnit přirozeně shora uvedený ženský princip, byl z hlediska ideální společnosti přátel povinen zvolit mužský princip a bojovat za záchranu chlapce proti přesile, aby si zachoval přátelství nadprůměrně silnějších, vitálnějších, tj. převážně egoistických členů společnosti přátel.
Utopická universální (ideální) společnost přátel tak představuje soulad všech a všeho, soulad dobra a zla, soulad slov ano a ne, obrazně řečeno soulad Krista a Ďábla s tím, že tento soulad znamená na jedné straně maximum ano a minimum ne a na druhé straně maximum ne a minimum ano, čili obrazně řečeno minimálně špatného a maximálně dobrého Krista a minimálně dobrého a maximálně špatného Ďábla tak, aby oba mohli být členy stejné (universální) společnosti přátel. |
| Dalibor Grůza |
Posted - 07/02/2008 : 20:28:14
Slávo,
zkusme vyzkoušet praktičnost, resp. užitečnost mých myšlenek a použít můj model ideální společnosti přátel na známý soudní případ REGINA v. DUDLEY & STEPHENS z roku 1884, tehdy se ocitli na záchraném člunu v bouři bez jídla a vody tři muži a chlapec. Po 19 dnech Dudley navrhl Stephensovi vrhat losy o to, kterého člověka zabít. Brooks odmítl. Poté Dudley a Stephens rozhodli a ze strachu o přežití bez jídla a vody po 19 dnech chlapce proti jeho vůli zabili a všichni společně ho snědli. Po dalších 4 dnech byli všichni zbylí zachráněni. Soud poté odsoudil Duleye a Stephense za úmyslnou vraždu k smrti.
Dudley a Stephens zde představují mužský princip boje, chlapec a Brooks ženský princip lásky k bližnímu. Jinými slovy Dudley a Stephens společně disponovali zřejmě větší silou než společně Brooks a chlapec. Jestliže by všichni na člunu byli přátelé, vzdali by se Dudley a Stephens svého individuálního zisku, tedy zdroje vody a tekutin představované tělem chlapce, aby všichni mohli zústat přátelé. Toto řešení rovněž zaznělo v důvodech výše uvedeného soudního rozhodnutí, tedy všichni měli riskovat a čekat, až někdo z nich umře přirozenou smrtí po společném vyčerpání zbylých potravin a vody a případně poté tohoto mrtvého použít jako potravu či tekutinu.
V případě, že by některý z členů posádky, odmítl takovou dohodu a rozhodl se chlapce zabít, zústali by vždy ještě dva muži a chlapec jako společnost přátel, která by mohla bránit chlapce. V případě, že by takovou dohodu odmítli Dudley a Stephens, jak se v daném případě stalo, představovali by danou společnost přátel pouze Brooks a chlapec. V tomto případě by byla otázka zda se společnost přátel tvořená Brooksem a chlapcem rozpadne v důsledku ohrožení silnějšími Dudleyem a Stephensem, čili, zda Brooks opustí rovněž tuto ideální společnost přátel, což by bylo jeho právo nebo se bude chovat ideálním způsobem (tj. využijí mužský princip boje) a budou se společně s chlapcem bránit přesile.
U Brookse převládl ženský princip, tedy ustoupil přesile a připustil, aby Stephens a Dudley zabili chlapce, nezachoval se tedy ideálně v souladu s mými principy společnosti přátel, nýbrž oprávněně avšak zbaběle ustoupil. Lze předpokládat, že Dudley nebo Stephens jednotlivě měli větší sílu (energičnost, hybnost) než Brooks jako jednotlivec, protože v tomto případě je zbabělost Brookse více pravděpodobná než jeho hrdinství. Kdyby Brooks jako jednotlivec měl větší sílu (energičnost, hybnost) než Dudley a Stephens jako jednotlivci, tedy byl by nejsilnější ze všech na člunu, byl by vůdčím členem skupiny, pak by jeho ideální chování bylo pravděpodobné a k tragedii by pravděpodobně nedošlo.
Ve výše uvedeném rozboru síly (resp. energičnosti) Dudleye, Stephense a Brookse se jedná pouze o pravděpodobné, nikoliv jisté (tj. předurčené, resp.determinované) chování (evolučně) nedokonalých jedinců. Situace se i při případné slabosti Brookse mohla s menší pravděpodobností vyvíjet rovněž také jinak. Brooks se sice zachoval podle práva, ale nikoliv ideálně čili eticky, a následkem tohoto jeho chování zřejmě byl i u něj silný pocit vlastní nedokonanalosti, čili velké zvětšení rozporů jeho duše, resp. v ní obsaženého modelu světa.
Takovéto zkušenosti vlastní nedokonalosti podle mne představují podstatu samopohybu duše k nutnosti vlastního sebezdokonalení, čili k svobodně a skutečně dobrovolnému univerzálnímu nastolení společnosti přátel v rámci všech živých organismů.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/02/2008 : 10:41:35
Dalibore.
Co tě na to mám říci? Lidé takoví většinou prostě nejsou a ti kteří jsou, musí být ovlivněni nějakou vírou, která jim za to slibuje zisk kdesi v posmrtném životě. Stoprocentní souhlas byl možný pouze tam, kde měli lidé strach nesouhlasit. Já si takové automatické zvedání ruky dobře pamatuji a jsem rád, že to vidět nemusím. Počkej s tím tvým systémem deset let, až se trošku rozkoukáš a poznáš jací lidé jsou a potom jej znovu nadnes, budeš li mu ještě věřit.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 07/02/2008 : 07:21:10
O rozdělení společného zisku by rozhodovala společná jednohlasná (100%) dohoda všech členů této společnosti přátel, nikoliv nějáký vedoucí. V případě, že by k této dohodě nedošlo, pak by nesouhlasící jedinec mohl tuto společnost přátel opustit a vzít si svůj vklad + svůj jednohlasně dohodnutý podíl na zisku či ztrátě z minulých období. Jednohlasná dohoda všech členů společnosti přátel o rozdělení např. ročního zisku vždy zahrnuje přátelské hledisko a hledisko individuálního zisku. Jinými slovy při vznikání této jednohlasné dohody všech členů společnosti přátel by výkonný jedinec chtěl větší podíl na zisku než méně výkonný jedinec, zároveň by však byl ochoten vzdát se části svého zisku ve prospěch slabých členů této společnosti přátel z důvodu, že se jedná o jeho přátele. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/02/2008 : 06:57:20
Dalibore.
V celém systému chybí jedna důležitá věc- Kdo by rozhodoval o tom, kolik kdo dostane. To se o to budou hádat a ten kdo má více vyvinutý možský prvek bude mít víc? Dosadíš li tam nějakého šéfa s rozhodovací pravomocí,pak jsi v normálním socialismu a o nějaké spravedlnosti nemůže být řeč a prátelství tím pádem také ne. Když více urve ten silnější,pak jsi kdesi v prvobytně pospolné společnosti.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 06/02/2008 : 20:37:27
Slávo,
podle literatury* existují tři systémy etiky, tři koncepce ideálního charakteru a morálního života. Jeden systém je systém Budhův a Ježíšův. Ten zdůrazňuje ctnosti rodu ženského, považuje všechny lidi za stejně cenné, vzdoruje zlu pouze dobrem, ztotožňuje ctnost s láskou a v politice inklinuje k neomezené demokracii. Další je etika Machiavelliho a Nietzscheho. Ta zdůrazňuje ctnosti rodu mužského, hlásá nerovnost mezi lidmi, uznává rizika boje, dobývání a vlády, ztotožňuje ctnost s mocí a hlásá dědičnou aristokracii. Etika Sokratova, Platonova a Aristotelova popírá univerzální aplikovatelnost jak ženských, tak mužských ctností, rozum má podle nich rozhodnout, kdy má přijít ke slovu láska a kdy síla.
Nyní se tyto koncepce pokusím vysvětlit na základě pojmů exaktních věd. Muž má od přírody zásadně větší energičnost než žena a žena má zásadně menší energičnost než muž. Chápeme-li energičnost jako hybnost pak muž s větší hybností je spíše schopen svou silou srazit ženu a žena s menší hybností je spíše díky své slabosti srážena mužem při jejich vzájemné střetu. (toto plyne z fyzikálního zákona akce a reakce).
Avšak i ten nejsilnější muž může být sražen ještě silnějším jedincem, příp. jedinci (slovy přísloví: Na každou svini se najde řezník) a naopak i ten nejsilnější muž, ať je jakkoliv zlý, má zásadně rád své děti (viz. Bible, Nový zákon, Lukáš 11,13: "Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!"). Jinými slovy i ten nejhorší muž v sobě vždy spojuje výše uvedený mužský a ženský prvek. Vysvětlím-li to pojmy exaktních věd, i u muže s největší konečnou energičností, resp. hybností na stupnici energičnosti, resp. hybnosti existují dva hraniční styčné body jeho vztahů, spodní hraniční bod, tj. osoba o něco méně energická a horní hraniční bod, tj. osoba o něco více energická. Např. má-li člověk energičnost 3Jouly kinetické energie, představuje jeho ženský prvek energičnosti osoba o 4Joulech kinetické energie, a jeho mužský prvek osoba o 2Joulech kinetické energie.
Dále bych chtěl podotknout, že energičnost jedince chápu jako jeho kinetickou energii, nebo hybnost, nikoliv jako jeho potenciální (kinetickou) energii, tj. jiný druh energie jako kinetická energie přeměnitelný potenciálně na kinetickou energii (jde zde např. o tukové zásoby).
Nyní k mému modelu dobrovolné ideální společnosti, tj. společnosti (resp. skupiny) přátel. Tato společnost přátel představuje kompromis mezi přátelstvím (tj. shora uvedeným ženským prvkem) a individuálním ziskem (tj. shora uvedeným mužským prvkem). Slávo, ty v ní vidíš pouze socialismus, který představuje mnou uváděné přátelství, avšak je třeba si uvědomit, že v mém pojetí tato společnost přátel zahrnuje rovněž egoismus, který představuje mnou uváděné hledisko individuálního zisku. Jinými slovy mnou předpokládaná 100% dohoda všech členů společnosti přátel by nebyla možná, kdyby se zisk rozděloval stejným dílem, protože by s tím nesouhlasili jedinci s převládajícím výše uvedeným mužským prvkem.
Mnou uváděná společnost přátel by totiž stála na střední vrstvě, jinými slovy korigovala (částečně nikoli úplně) by extrémy shora uvedeného mužského a ženského prvku u jedinců. To znamená, že by částečně zpřátelšťovala (socializovala) jedince s vysoce převládajícím mužským prvkem a částečně by individualizovala (egoizovala) jedince s vysoce převládajícím ženským prvkem. Jinými slovy zvyšovala by částečně energičnost slabých jedinců a snižovala by částečně energičnost silných jedinců, energičnost střední vrstvy by se neměnila.
Tato přátelská korekce zisku vysoce nadprůměrně výkonného jedince (tj. s vysoce převládajícím mužský prvkem) by nikdy nemohlá být úplná, aby všichni měli stejně, protože by to bylo demotivující vůči těmto výkonným jedinců. Tato korekce by byla v takovém rozsahu, aby bohatý a chudý jedinec mohli být a zůstat přátelé, tj., aby nedošlo k rozpadu společnosti přátel, kterou by tento vysoce výkonný jedinec jinak zcela jistě opustil. Vyhnuli bychom se tak válkám, protože přátelé mezi sebou neválčí, jestliže zůstávají přáteli. Sociální rozdíly ve společnosti přátel by tak zůstaly po provedení shora uvedené přátelské korekce zisku zachovány, a to z toho důvodu, že představují hybnou sílu ekonomiky a rovněž tak výše uvedené společnosti přátel.
*Literatura:
Durant, W., Příběh Filosofie, Praha, Nakladatelství PRAGMA, str. 163 (těsně pod nadpisem "3. Inteligence a morálka")
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 06/02/2008 : 17:09:47
Dalibore.
Kdybych byl tím pánem v pozadí, pak bych s tebou vřele souhlasil. Ti neschopní reptalové by se uchýlili do tvého systému, kde by živořili,ale vinu by mohli dávat je sobě samým a běžná ekonomika by se jich zbavila. Jaký myslíš že mají jiný smysl ty Kibucy? Chceš socialismus, tak si ho užij a nám dej pokoj. Tak myslí ti páni v pozadí a proto takovou myšlenku podporují. Takže bys mohl mít i naději, že k realizaci dojde. Ty kibuci léčí ideály lépe, než trestnice a ten kdo je opustí je s ideálů dokonale vyléčen.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 06/02/2008 : 15:57:46
Mým cílem nebylo nahradit (sociálně) tržní ekonomiku státu společností přátel nějakým zákonem či jiným donucením, obecně totiž platí, že pouhým donucením neuděláš z nepřítele či z cizího člověka přítele. Pouze jsem navrhl další typ společnosti, který by existoval vedle sdružení dle zákona o sdružování občanů, sdružení dle občanského zákoníku, obchodních společností (jako v.o.s., k.s., s.r.o., a.s. a družstvo), a evropských společností (jako je evropská akciová společnost apod.). Hlavním účelem tohoto nového skupinového organizačního útvaru by bylo spojovat lidi nejen na základě individuálního ekonomického zisku ale i na základě přátelství.
Protože věřím, že základem přátelství členů určité společnosti je její ekonomika, tj. spravedlivé rozdělení bohatství této společnosti, kterého by bylo zde docíleno trvalou 100% dohodou jejich členů.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 06/02/2008 : 07:53:56
Dalibore.
Nepřipadá tě, že zde vystupujeme jako trhovci ,kdesi na pouti? Kždý mluvíme o svém zboží a o to co nabízí a vychvaluje soused se nestaráme. Jaký význam může potom mít taková diskuse, která není diskusí, ale dvěma monology?
Já jsem nabízel námět k přemýšlení, který by tě mohl ukázat v čem se mýlíš.Ty však máš utkvělou představu vzešlou ze tvé mladické neskušenosti a tu stále opakuješ. Mluvíš o přátelích? Až trošku dospěješ a ocitneš se v běžném životě,pak poznáš proč si krýt záda. Jsou tam totiž přátelé a každý z nich myslí především na sebe a až potom na přítele. Zní to tvrdě a zřejmě budeš oponovat tím, že máš přítele, který svým jednáním dokazuje opak. I já mám přítele a je jich hodně,ale také jsem poznal i jiné přátele a také jsem byl přítelem,který dokázal v určité chvíli myslet především na sebe. Spoléhat se na přátelství a zvláště v nějakém ekonomickém systému je utopie z mladické neznalosti situace. Dobrý ekonomický systém musí respektovat lidské vlastnosti a to vlastnosti skutečné včetně těch nedobrých a využít jich pro funkci systému.Když tyto nerespektuješ, vznikne vždy utopický paskvil. Ani ten můj systém nerespektuje všechny tyto lidské vlastnosti a proto je také utopický. Méně však než ten tvůj.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 05/02/2008 : 18:58:03
quote:
Originally posted by Dalibor Grůza
Podle mne schopnost dosáhnout maximálního spravdlivé zisku souvisí s energičností, vitalitou, životním elánem daného jedince, který však musí umět využít tuto svou sílu ve prospěch společnosti. V ideální společnosti, založené na trvalé skutečné a svobodné dohodě všech dotčených jedniců, pak bude mít člověk tento majetek pouze svěřen společností a v případě, že jiný jedinec bude u něj schopen dosáhnout většího spravedlivého zisku, bude povinen předat tento majetek jinému jedinci, který jej opět bude mít pouze svěřen společností.
Z toho plyne:
v ideální společnosti založené na trvalé dohodě všech členů nebudou mít všichni stejně, pouze půjde o vlastnictví společnosti přátel, ve které bude rozhodovat 100% dohoda rovněž v otázce rozdělení společného zisku (vždy tak půjde o kompromis mezi individuálním ziskem a přátelstvím). Samozřejmě ti schopní členové ideální společnosti by ani s dohodou, podle které budou mít všichni stejný podíl na zisku či ztrátě, nesouhlasili. V případě, že nebude možno dosáhnout této dohody, tak ožije ono výše uvedené psané spící vlastnictví, kdy si nesouhlasící člen této společnosti oddělí toto své oživlé větší či menší individuální vlastnictví (tj. vklad a výše uvedeným způsobem dohodnutý podíl na zisku či ztrátě) a bude moci jít svou cestou.
U majetku společnosti přátel by se rozlišovalo právo hospodaření a společné vlastnictví společnosti přátel, přičemž ten, kdo by měl k majetku právo hospodaření, by byl oprávněn s tímto majetkem vůči třetím osobám neomezeně a svobodně disponovat. Avšak o vzniku práva hospodaření, jeho zániku, příp. vnitřních pokynech k jeho výkonu, které by nebyly účinné vůči třetím osobám vně společnosti přátel, by rozhodovala 100% dohoda všech členů. V opačném případě by mohlo dojít k odchodu nesouhlasícího člena, který by dostal svůj vklad zvýšený o jeho podíl na zisku či ztrátě společnosti přátel. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 05/02/2008 : 18:10:33
Dalibore.
Také jsem byl mladý, ale takové iliuze o lidech jsem si přece jen nedělal. Lidé chtějí buďto něco získat zadarmo, nebo alespoň spravedlnost. Svatí nejsou a nebudou. To nakonec poznáš až dokončíš školu a přijdeš do zaměstnání mezi ně. Mám takový dojem, že tě ty iluze rychle přejdou a dojde k rozčarování. Řekni lidem, že budou mít stejně a poznáš dva základní druhy lidí. Ti neschopní tě budou přikyvovat a ti schopní tě vynesou v zubech, protože nemají chuť dřít se pro neschopné,lenochy a mít stejně jako oni.Kdyby se tě to skutečně podařilo realizovat, apk by se flákali i ti schopní a jen pár podivínů by dřelo,ale nikoliv dlouho.
Myslel jsem, že se spíše zamyslíš nad tím k čemu by došlo obrácením systému, o mezilidských vstazích,které by se radikálně změnily a jak. Každdý by pracoval dle svých schopností a každý by měl dle svých zásluh a toto by bylo zcela zajištěné. To o čem jsi psal běžně probíhá i v normálním systému a tak by v tom velká změna nebyla.
Jak jsem řekl, celé by to bylo na rozsáhlý elaborát, který by do detailu vše popsal,ale zde na to není dostatečný prostor a jak jsem poznal ani vůle o tom přemýšlet. V tom mém systému bych měl strach pracovat, zvláště dnes, kdy už mně sil ubývá, ale v tom tvém bych nikdy pracovat nechtěl,protože stále ještě mám více schopností než někteří lidé,kteří by mně parazitovali a měli bez zásluh stejně na talíři jako já. Měli by i stejnou postel, stůl a skříň, eventuelně i oblečení a když bych toužil po něčem jiném, pak bych slyšel, že to mohu mít až tehdy, když to budou mít všichni. Něco takového se velmi blíží myšlence komunismu,ale komunisti by tak daleko nezašli, protože by si uvědomili nesmyslnost takového systému.
MB |
|
|
