| T O P I C R E V I E W |
| Pavel Kadlček |
Posted - 16/01/2008 : 21:37:46
Ahoj, tak jsem zase tady a chtěl bych se s vámi podělit o další své myšlenky respektive otázky, na něž se snažím najít odpověď. Pokud máte chvilku a nebolí vás zrovna hlava, tak se zkuste zamyslet se mnou...
Často se sám sebe ptám, jestli je možné, aby byli všichni lidé na světě šťastní. A jak to provést. Co vlastně všichni hledáme? Po čem toužíme? Kam směřujeme? Čeho chceme jako lidstvo dosáhnout? A proč? Je vůbec "štěstí pro všechny" reálné? |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Dalibor Grůza |
Posted - 28/01/2008 : 10:45:04
Slávo,
podle mne člověkem, který má uspokojeny hmotné potřeby, může být jak chudá babička, tak i bohatý podnikatel, takovýto člověk pro sebe již nic hmotného nepotřebuje a dává na charitu. V případě takového bohatého člověka si tento uvědomí, že nashromážděné peníze nemůže utratit on a jeho rodina ani do konce života, v případě chudé babičky tato babička má důchod a nemůže ho sama utratit, protože je spokojená s tím, co má. Zároveň v určitých případech ani bohatý podnikatel nemusí mít uspokojeny své hmotné potřeby a chce další majetek.
Jak moc majetku potřebujeme k uspokojení našich hmotných potřeb podle mého názoru sousvisí s naší energičností, vitalitou, vitální člověk potřebuje větší majetek, méně vitální člověk zase menší majetek k tomu, aby byl spokojen. Obecně platí, že starší člověk je méně vitální než mladší člověk, z toho plynou rovněž nižší hmotné potřeby staré babičky než mladého podnikatele.
Proto lze podle mne lze jednání člověka charakterizovat dvěma vysoce pravděpodobnými fázemi, první fáze, kdy zejména mladý člověk jedná egoisticky, chce revoluci a není ochoten se dohodnout, a to tehdy nemá-li uspokojené své hmotné potřeby. A druhá fáze, kdy zejména starší člověk má uspokojeny své hmotné potřeby a jedná altruisticky, podporuje charitu, upřednostňuje evoluci, dohodu a je konzervativní. Jinými slovy Biblický Job, který je nemocný, chudý apod. a jedná altruisticky, je ve skutečnosti velmi málo pravděpodobný.
Obecně však platí, že průměrný chudý člověk nemá uspokojeny své hmotné potřeby a průměrný bohatý člověk cítí své hmotné potřeby uspokojeny. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 28/01/2008 : 09:11:05
Dalibore.
Co tě na to mám říci? Promiň, ale ty žiješ v jiném světě než já, nebo ten skutečný svět nevnímáš. Seber se někdy a jdi vybírat na charitu a poznáš, že ten bohatý tě vyžene a babička s maličkou penzí tě dá poslední groš. Je jasné, že bohatý člověk žijící v přepychu nechce nic měnit.Jemu tento stav vyhovuje , zatímci chudý chce stávající situaci změnit. Jenže díky komu je ten chudý chudým? Třeba díky tomu bohatému, který si přisvojuje větší část produktu než mu přináleží a tím se bohatým stal. Podívej se třeba na majitele domů, kteří zvyšují činži nad únosnou mez s tím, že je třeba domy udržovat a poté si odjede naa Floridu, kde utrácí získané finance.S nájemníků se však díky jemu stali lidé chudí. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 27/01/2008 : 18:25:57
Slávo,
podle mého názoru je důležité, v prvé řadě bojovat s chudobou v našem světě a zejména s bídou třetího světa, a to tak, aby jeho obyvatelé dosáhli ekonomického růstu, protože v prvé řadě člověk musí mít plný žaludek a teprve potom se může s ostatními dohodnout. Jedno podle mne pravdivé přísloví říká: Hladový sytému nevěří, což podle mne lze říci i tak, že chudý bohatému nevěří. Chudý člověk chce revoluci, bohatý člověk chce evoluci, tedy dohodu. Boj s chudobou v našem ale i rozvojovém světě je tak podle mne úkolem nejenom bohatých států ale i bohatých lidí v těchto státech.
Na druhou stranu je pravda, že i v těchto bohatých státech existují konflikty, příčinou těchto konfliktů však většinou není hlad či jiné hmotné strádání jejich obyvatel. Nejzásadnější a nejmasovější mezilidské konflikty jsou podle mého názoru způsobeny hladem, žízní, příp. zimou či nedostatkem zdravotní péče apod., jedním slovem chudobou, a to i v USA. Proto je třeba řešit chudobu, resp. ekonomický růst v chudých zemích a teprve poté je možné řešit uspokojení ostatních lidských potřeb.
Sytý a hmotně zaopatřený člověk myslí jinak než člověk hladový. Člověk, který má uspokojené své hmotné potřeby, je ochoten podporovat charitu a řeší tak více své potřeby lásky k bližnímu, ke zvířatům apod. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/01/2008 : 14:21:08
Dalibore.
Souhlasím s tím, že si člověk musí pomoci sám a nespoléhat se na vůli boží.Stejně tak souhlasím s tím, že ten "ráj pro všechny" je nutné vytvořit zde v tomto světě a v tomto životě.Jenže dokud budou lidi rozdělovat a proti sobě stavět pravdy, není to reálné. Podívej se třeba jen na toto fórum a sleduj jak zde různé pravdy lidi rozdělují a každá snaha je potom marná. Teprve až si lidé uvědomí, že to co životu nejvíce škodí jsou jejich vlastní uznané pravdy a třeba založí sněm, ve kterém se sejdou aby zde společně hledali cestu k životu pro všechny za pomoci pravidel rozhovoru znemožňující spor,pak zde šance na vítězství života je a jsou zde otevřené i cesty řešení největších problémů lidstva, jako je třeba to přelidnění či zabezpečení obživy a vzdělání pro lidi chudých národů. Celou dobu, co jsem zde v tomto fóru se toto snažím ostatním vysvětlit a sám můžeš vidět reakce. Někdo si myslí, že se chci povyšovat, někdo zase že chci ničit základy jeho uznané pravdy. A tak mohu opakovat po Ježíšovi jeho poslední slova." Marnost, vše je marnost".
Říkáš, že nám věda umožní osidlovat jiné planety? Neměli bychom se nejdříve naučit žít na té své? Zatím to neumíme a přenášet na jiné planety svůj vlastní marasmus se mně zdá být nevhodné.
Věda nám umožní oživit předky? A k čemu to bude? Možné to je, to ano a dokonce na to nemusíme čekat.Dnes již lidstvo dokáže z jediné genetické informace vytvořit identického jedince klonováním a stačí na to jediný vlas. Jenže klonuješ příkladně Ensteina a získáš člověka s geniálním mozkem. Bude však žít v jiných podmínkách a může z něj vzniknout třeba geniální zločinec. Navíc tím nevzkřísíš mrtvého a nový naklonovaný jedinec nebude mít duši ani já toho Ensteina, ale svou. Takže stvoříš pouze jedince který se vivine určitým směrem stejně jako člověk počatý přirozeným spůsobem. Tak proč to dělat?
MB |
| Dalibor Grůza |
Posted - 27/01/2008 : 10:12:54
Ondro,
díky za odpověď. Věřím, že dosažení ráje pro všechny je v konečném důsledku v rukách lidských, řídí-li toto lidské jednání Bůh, ponechávám stranou, a zároveň si myslím, že má člověk se snažit dosáhnout ráje pro všechny v tomto životě nikoliv až po smrti.
Ondro a Miloslave,
myslím si, že člověk se má snažit dosáhnout co největšího souladu své duše, resp. modelu světa obsaženého v jeho mozku. To předpokládá, jak jednání ve svůj prospěch, tak jednání altruistické. Podle mého názoru lze říci, že člověk, jehož potřeby jsou značně neuspokojené, jedná především ve svůj prospěch, člověk, jehož potřeby jsou do značné míry uspokojené, jedná altruisticky. Jinými slovy člověk v situaci jako Biblický Job bude značně pravděpodobně jednat egoisticky, nikoliv altruisticky.
Co se týká problému přelidnění souhlasím s Miloslavem, že s růstem ekonomiky v rozvojových zemích poklesne jejich porodnost. Zároveň si však myslím, že s růstem vědeckého poznání, nedojde-li k sebezničení lidstva, bude možno osídlit i jiné planety. Zároveň si myslím, že s růstem vědeckého poznání bude možno z genetického kódu živého tvora oživit jeho předky. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/01/2008 : 08:10:37
Ondro.
Klidně si dál užívej slova moc jak jsi zvyklý. Já jsem tě chtěl jen ukázat, že je pro rychlost a přesnost myšlení výhodné oddělit od sebe informace polárně opačné aby člověk vždy věděl oč ve skutečnosti jde. Zda toto pochopíš, či dokonce přijmeš je čistě tvoje věc.Stejně tak i odmítnutí, je tvojí věcí.V žádném případě nejde o jakési dogma. Skus se však zamyslet nad některými výroky, které kolem tebe dnes a denně zní. Slyšíš, že kdosi nastoupil k moci. Ve skutečnosti nastoupil do úřadu, který mu dává určité schopnosti, které získává proto, aby je využil ve prospěch těch, které zastupuje. Za to je přece placen z jejich daní.On však tyto schopnosti využije ve prospěch sebe a třeba své pravdy, čili názoru své strany. A tak jedná třeba i proti potřebám většiny těch v jejichš prospěch měl schopností využívat. Jak vidíš, k vysvětlení bylo třeba oddělit slova moc od slova schopnost. A tak já využívám slova moc pouze pro zneužití schopností a nového slova min pro využití schopností ve prospěch druhých. Je samozřejmé, že své schopnosti musí člověk využívat ve prospěch vlastního života.Nejedná se o jakýsi dogmatický altruismus,ale pouze o to aby se stalo myšlení přesnější a věděl jsem vždy oč se jedná. Ty dvě definice také nejsou dogmaty,ale mezními stavy mezi kterými je nekonečně mnoho variant klonících se k jedné, či druhé definici.
Je také samozřejmé, že můžeš jednat dle definice první a odpověď bude dle definice druhé. Je třeba si uvědomit,že život dle definice druhé je dominantní v tomto světě a lidé stále tuto cestu považují za výhodnější. Chci cosi získat a tak to získám zneužitím svých schopností. Toto můžeš kolem sebe vidět dnes a denně. Jenže proti takovému jednání vzniká zákonitě odpor a ten vede ostatní aby zneužili schopností svých.To můžeš také vidět,ale je výhodné si uvědomit, že jde o zákonitost. Vezmi si třeba jednání křesťanů. Na jedné straně jsou třeba svaté války a inkvizice a na druhé straně činy příkladně matky Terezy. Když běžně používáš slova moc, pak měla matka Tereza moc a církev bojovná také. Jenže proti církvi bojovné vznikl odpor a vedl téměř k jejímu zničení a činy matky Terezy vytvořily u mnoha lidí lásku k téže církvi a byli to třeba jinověrci. Je tedy správné užití slova moc pro jedno i druhé? Já myslím že to vede pouze k tomu, že v mysli aktivuješ kladné i záporné informace, čím myšlení spomaluješ a činníš téměř neschopným určit oč se jedná.Dělej si však zcela dle svého uvážení.Já jsem nenabízel pravdu, ale pouze cestu. Vydáš li se po ní, mnohé začneš chápat.Nevydáš li se po ní, budeš tam, kde jsi byl a vlastně tím nic neztratíš.
K otázce přelidnění.
Ano, problém to je,ale skus se zamyslet, kde jsou příčiny a co jsou pouze důsledky. Snažíš li se odstranit důsledky a příčiny neznáš,pak dojdeš k nesprávným závěrům a problém i nadále roste. Odstraníš li příčinu, pak problém zanikne sám.Ty stále mluvíš o výsledném stavu,čili faktu přelidnění a chceš toto odstranit řízením porodnosti a podobnými restrikcemi. To je vážná chyba a proto zde nesklízíš souhlas.Měl by ses zamyslet na příčinami, které k přelidnění vedou. Nejdříve se zamysli nad tím, kde k vysokému přelidnění dochází, jaké jsou tam životní podmínky, jaká je tam vzdělanost a podobně.Toto by tě mělo přivést k pochopení příčiny přelidnění a sám uvidíš, že řešení je kdesi zcela jinde, než jsi doposud předpokládal. Ono totiž to co ty navrhuješ nefunguje o čem se přesvědčili v mnoha zemích, kde se snažili přelidnění takovými spůsoby řešit.Jediné co bys mohl sklidit by byl odpor a ve výsledku by došlo k dalšímu nárůstu populace. Skus si však představit, že Amerika na místo vojáků vyšle do takových zemí inženýry, lékaře , učitele a peníze, které dávala na válku věnuje na rozvoj ekonomiky a vzdělanosti těchto zemí. Vzroste ji blahobyt a vzdělanost tamních lidí, samočinně klesne jejich potřeba se rozmnožovat. Nemluvím nyní o tom,že by Amerika sklidila na místo odporu lásku a tyto země by se snažily Americe své schopnosti dávat, třeba ve formě laciné ropy,či jiných surovin. A tak by Amerika jednáním dle definice první získala mnohem víc, než jednáním dle definice druhé a navíc by došlo k poklesu populace. Vidíš jak je dobré si tyto dvě definice uvědomovat? Američané to zatím neumí a tak jednají nevědomky ve svůj neprospěch. Proč bychom je to nemohli naučit my?
MB |
| Ondra |
Posted - 26/01/2008 : 23:02:30
Hezký sobotní večer Slávku,
není mi jasné, proč je výhodnější v daném kontextu používat slovo schopnost a nikoliv moc. Dokonce jsem si jist, že je to velice nevýhodné (Funkce slova v procesu myšlení je jistě zajímavé téma, ale nejedná se v Tvém podání spíše o dogma?). Slova moc jsem užíval zcela záměrně, aby bylo jasné, že vědomí člověka představuje ohromnou moc a sílu; a slovo schopnost je tedy v tomto směru naprosto nedostatečné a nevýstižné. Tvoje argumentace, proč nepoužít slovo moc postrádá jakoukoliv pádnost a smysl:
Pochopil jsem Tvoji myšlenku tak, že když člověk dává své schopnosti druhým, tak je to správné, zatímco když je zneužívá jen pro uspokojení vlastního ega, tak je to špatné. S tím se klidně ztotožňuji, ale naprosto nijak to nesouvisí s použitím slova moc v kontextu mé předchozí úvahy.
Tvá interpretace navíc nepřímo zavádí k jednomu velikému omylu, totiž k myšlence, že člověk by měl všechno činit jen pro druhé a jejich blaho; že prý jedině tak člověk dosáhne štěstí... To je však bludné učení jako hrom, protože člověk má v prvé řadě povinnost dělat maximum pro své vlastní blaho, vlastní naplnění, štěstí, lásku, jistotu, zakotvení v životě, radost, rozvoj, klid, mír, vnitřní bohatství i vnější dostatek atd. Teprve v druhé řadě člověk usiluje o blaho ostatních lidí a všech tvorů vůbec. Tato skutečnost odpovídá přírodnímu zákonu: každý člověk nese v prvé řadě plnou zodpovědnost za svůj vlastní život a tedy za své vlastní myšlení, cítění, mluvení, jednání a za všechno, co se ho týká. (Tato zodpovědnost logicky nikterak nesouvisí s egoizmem, prospěchářstvím, sobectvím atd.)
Koneckonců je to tak, že aby člověk mohl efektivně a odpovídajícím způsobem pomáhat ostatním, musí nejprve dlouhodobě pomáhat sobě samotnému. (Jakou radu a schopnost chci člověku dát, když jsem ve svém vlastním životě bezradný a neschopný? Mnoho lidí se horlivě předhání v pomáhání bližním, ačkoliv jejich ukvapené aktivity paradoxně těmto bližním jenom škodí. Je velice tragické pozorovat člověka, jak všude rozdává rady a poučení a přitom je jeho vlastní život veskrze nevyrovnaný a v podstatě nešťastný). Aby tedy člověk mohl někomu skutečně pomoci, musí mít aktivní zájem na svém vlastním vývoji a na svém vlastním celkovém blahu; jak ohledně nitra, tak i navenek. Teprve po mnoha letech a desetiletích tvrdé práce se člověk začíná dostávat do pozice, aby mohl někomu efektivně pomoci, nebo udílet dobré a prospěšné rady; a to i tak vždy s velkou obezřelostí a zdrženlivostí. Jedině tehdy je tedy člověk relativně v pozici, že může dávat své schopnosti druhým, protože předtím žádné schopnosti neměl.
Cesta ke štěstí tedy absolutně nevede skrze chorobný altruizmus, nýbrž skrze zdravý zájem na svém vlastním konstruktivním a kreativním vývoji, což – jak je snad každému jasné – nijak nesouvisí s egoizmem a ani se zneužíváním schopností ve prospěch vlastního ega. Kdo popře vlastní osobnost a zájem na jejím dynamickém vývoji, ten nikdy nikomu efektivně nepomůže a ani mu prospěšně neporadí.
Stále znovu tedy na povrch vyplouvá skutečnost, že ten, kdo chce efektivně pomáhat bližním, musí nastoupit cestu evoluce, pokroku, kreativity, konstruktivity a tvořivosti celé vlastní bytosti. Aby však člověk tuto cestu mohl nastoupit, musí si uvědomit moc a sílu svého vlastního vědomí; moc a sílu, jejímž prostřednictvím může utvářet, řídit a kontrolovat svůj život. Aby si však tuto svoji moc a sílu vůbec uvědomil, musí pochopit, že tato moc spočívá skutečně výhradně a pouze u něho samotného a nikdy v rukou nějakého imaginárního a nikdy neexistujícího boha, anděla, entity atd. K tomu je zase nutné získat určitou svobodu a neutralitu ve vlastním myšlení, cítění a jednání, jakož i nezbytné předpoklady pro svůj rozvoj a život. Tato svoboda a nezbytné předpoklady pro život však chybí miliardám lidí, a sice následkem přelidnění a jeho katastrofálních dopadů na celou globální pozemskou sféru. Proto je nutné v prvé řadě usilovat o celosvětovou, důkladně promyšlenou kontrolu porodnosti podle přesného systému intervalů. Pak se za pár století populace zredukuje natolik (cca na 500 miliónů), že vznikne solidní předpoklad pro přirozený vývoj každého jednotlivce a tento vývoj povede k tak mohutnému vnitřnímu i vnějšímu rozvoji, že budou lidé sdílet své vypracované schopnosti v lásce, moudrosti a logice; a ve štěstí.
Přelidnění současného světa proto není mojí mánií a uznanou ´pravdou´, nýbrž skutečným a stále se zhoršujícím problémem, vůči němuž jsou všechny ostatní problémy v celé historii až dodnes směšné a nepodstatné. Bude trvat velmi dlouho, než vznikne obecné povědomí o tomto problému. Lidé však – jako vždy – nebudou nic řešit dříve, dokud se celkový planetární stav nubude blížit totální apokalypse. Teprve poté se za velkých nářků zavedou vynucené zákony a vyhlášky, které budou usilovat o redukci populace.
Než však tento zoufalý apokalyptický stav nastane, musíme pozorovat, jak se populace denně rozrůstá o další půlmilión a počet miliard lidské masy nekontrolovaně a stále rychleji eskaluje. Musíme pozorovat, jak se celková zátěž na planetu stále stupňuje, jak je vyhlazován jeden zvířecí a živočišný druh za druhým, jak se strava čím dál tím více zamořuje chemií, jak je vzduch neustále hnusnější, provoz hustější, zmatek zmatečnější, zvrhlosti a zločiny častější a brutálnější, války frekventovanější a krvavější, jak tisíce humanitárních organizací s velkou přičinlivostí utírají krev z chodníku, jak papežové brojí proti antikoncepci a potratům, jak falešní humanisté tvrdí, že kontrola porodnosti je fašistická a nehumánní, jak profesůrkové tvrdí, že ničení přírody neexistuje a zdrojů přibývá, jak se sekty, náboženské slátaniny a další bludná učení rojí jako houby po dešti, jak se umocňují závody ve zbrojení, jak váleční štváči neoprávněně napadají a bombardují cizí země, jak se život nás všech stává pouhým krutým bojem o přežití...
Závěr tohoto eseje je jistě možné ostentativně smést ze stolu jako škarohlídský, zaujatý, maniakální a zbytečně burcující. Stav pozemských věcí však tento styl zajisté vyžaduje a odůvodňuje, neboť právě teď bídně živoří celé miliardy a stamilióny zmírají hlady; právě teď, když my filozofové hezky sedíme v teple a s plným žaludkem uvažujeme o smyslu bytí. Jakkoliv se stále znovu může napadat přílišná útočnost a hrubost tohoto stylu psaní, skutečností zůstává, že je nevhodné a beznadějně zchoulostivělé psát v dnešní době v eufemizmech a opatrných náznacích. Tak ať se píše jindy; teď jde o přežití celého lidstva, jakkoliv nadsazeně a pateticky to může špatně informovaným lidem znít. V pohodlném konzumu není západnímu člověku prostě po chuti, aby ho někdo vytrhoval z jeho malátnosti a zchoulostivělosti, aby někdo mluvil zcela otevřeně a bez příkras. Je však namístě člověku, když mu hrozí bezprostřední přejetí autem, opatrně naznačovat, že by měl uhnout? Zdvořile mu poklepat na rameno a říci: víš, můj bližní, možná, že by ses měl – tedy jestli chceš – otočit doleva, popřípadě poněkud ustoupit stranou...
Obecně vzato jsem proti jakémukoliv vměšování se do soukromé sféry, misionaření, okázalému protěžování vlastních názorů atd., ale právě v případě bezprostředního rizika a nebezpečí je holt namístě být nekompromisnější, tvrdší a důraznější. Teď nejde o to, abychom někoho šetrně a ohleduplně přiměli naslouchat. Teď jde o přežití lidstva vůbec, a proto se skutečnosti a fakta ohledně přelidnění musí vtlouci do hlav všem lidem této planety! |
| Ondra |
Posted - 26/01/2008 : 19:39:20
Ahoj Dalibore,
Tvé příspěvky v tomto topicu pojednávající o souladné společnosti považuji za zajímavé. S hlavní podstatou tohoto sdělení se ztotožňuji. To jenom, aby byla zpětná vazba |
| Miloslav Bažant |
Posted - 24/01/2008 : 16:21:00
Ondro.
Bylo by to dobré,ale vadí mně maličkost a to jak užíváš slova moc."Člověk má moc". Já vím, že je to zcela obvyklý slovní obraz a obvyklé užití tohoto slova,ale ve výsledku spůsobuje, že tomu kdo toto slovo takto užívá znemožňuje pochopit oč ve skutečnosti jde. Zamysli se trošku a poznáš, že nemluvíš o moci, ale o schopnostech." Mám určité schopnosti a mám na vybranou, zda je využiji ve prospěch druhých, nebo ve prospěch svého já a své uznané pravdy. Výsledky obou jednání jsou protikladné a přesto dochází ve tvojí paměti při vyslovení tohoto slova k aktivaci kladných i záporných informací. Ty poté nevíš zda se jedná o klad, či zápor. Můžeš oprávněně tvrdit, že tvé použití slova moc je správné a běžně užívané, protože je takto užívají téměř všichni lidé a toto použití je slyšet i ve zdělovacích prostředcích. Ano, je obvyklé ,ale pokud chceš lépe chápat svět kolem sebe,pak se vyplatí užívat slova schopnost a vědět, že dám li svou schopnost druhým lidem, získávají jakési příjemno a vzniká v nich láska k tobě, která je vede k tomu, aby svoje schopnosti dávali tobě a tak získáváš často víc, než bys získal zneužitím těch nejsilnějších schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy. Využiješ li však schopnosti ve prospěch svého já, či své uznané pravdy, ten druhý tím cosi ztratil a vzniká v něm odpor k tobě, který jej vede k hledání a následnému zneužití jeho schopností ve tvůj neprospěch a tak jsi chtěl zneužitím schopností cosi získat a mnohdy jsi ztratil mnohem víc. Já bych užíval slova moc pouze v případě zneužití schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy a pro využití schopnosti ve prospěch druhých bych vytvořil slovo nové, příkladně min. Když by bylo poté vysloveno moc, nebo min, věděl bys přesně oč jde a věděl bys to ihned, neboť bys zbytečně neaktivoval polárně opačné informace.
Pokud bych tě toto chtěl doporučit, pak to užívej zatím pouze v soukromí, jen proto abys dokázal přesně zařadit jednání ostatních lidí a třeba si dokázal vybrat mezi jednáním moc a min. Kdybys toto užíval veřejně, stal by ses nekompatibilním, do doby, kdy toto lidé pochopí a uznají za výhodné. Pokud to zvládneš, pak se vrať ke svému příspěvku na který reaguji a náhle uvidíš, kolika chyb ses dopustil.
MB |
| Ondra |
Posted - 24/01/2008 : 12:09:15
Člověk má zásadní moc nad celým svým myšlením, cítěním, jednáním a prožíváním. A protože myšlení, cítění, jednání a prožívání tvoří klíč ke štěstí, tak má člověk zásadní moc i nad svým štěstím a neštěstím. Z toho plyne, že člověk má moc věci měnit. Aby tuto moc mohl efektivně využít, tak si ji především musí uvědomit a učinit jí středovým, základním bodem svého myšlení; bodem, ze kterého všechno vychází a kolem něhož se všechno točí. Ten, kdo si vytvoří tento pevný bod, tak skutečně může pohnout světem a hlavně sebou samotným. Oproti tomu ten, kdo si stále opakuje, že nad svým životem nemá žadnou moc, tak ji skutečně mít nebude, protože takovéto myšlenky jsou velmi autosugestivní a ovlivňují tímto směrem i podvědomí, které zase zpětně ovlivňuje vědomí; a tak vzniká začarovný energetický kruh, jehož intenzita se stále umocňuje, a to až do té míry, že se člověk stane bezmocnou figurkou; a sice z vlastního přání!
Z toho ihned vypývá, že všechny předpoklady ke štěstí má člověk od přírody dány. Pokud má člověk přirozený neutrální prostor ke svému vývoji, tak má možnost tyto předpoklady uvést v praxi. To, že si většina lidí svoji moc dosud neuvědomuje ještě neznamená, že tato moc prostě neexistuje a je tedy třeba tvořit nějaké virtuální světy.
Zdrojem a pramenem této moci člověka je potom jeho vlastní vědomí. Tam se tvoří vše, co se týká celého jeho života. Tam vznikají myšlenky, pocity, přání, ideje, názory, sny, touhy, ideály atd., které se teprve poté projevují navenek a tedy ve vnějším materiálním světě. Všechny tyto vnitřní věci určují věci vnější. Když tedy člověk ovládne své vědomí, tak ovládne i celý svůj vnější život a bude si jej utvářet plně ke svému obrazu a představě. To, že člověk dosud neovládá své vnější materiální věci, okolnosti a situace svého života má příčinu v tom, že dosud neovládá ani sám sebe; a to i přesto, že tuto moc (ovládání sama sebe) v každém ohledu má, že tato moc leží v každém případě u něho samotného. Stačí rozpoznat zákonitosti funkce vědomí a podvědomí a člověk si otevírá bránu k ovládnutí svého života. To však není nic lehkého a krátkodobého, nýbrž je to spojeno s celoživotní tvrdou evolucí sebe samotného.
Často vzniká mylný dojem, že když lidé zatím něco nedokážou, nebo si toho nejsou vědomi, tak to prostě neexistuje. Pravda a současný názor většiny jsou však dvě často velice odlišné věci; alespoň zatím. A proto má člověk zásadní a směrodatnou moc nad svým životem i přesto, že to miliardy – hlavně v důsledku bludného působení náboženství a sekt – nechápou a odmítají připustit.
Správná rámcová životní cesta spočívá v odhalování daných fungujících přírodních zákonitostí, které se v každé vteřině odehrávají ve všech svých podobách a variacích. Je to cesta, která se přibližuje k reálnému stavu a nikoliv k tomu nereálnému. Cesta virtuální reality nejenom, že nevede ke štěstí, ona vede přímo do pekel a zničení celé lidské kultury vůbec. Cesta ke štěstí vede skrze odstraňování všech iluzí a nikoliv skrze jejich vytváření. Iluzí už je na tomto světě i tak více než dost a výsledky takových iluzí je možné pozorovat všude kolem: totální likvidace celého pozemského ekosystému a všechny problémy, neřesti, zvrholosti atd.atd.atd. Pravda vede ke štěstí a iluze k neštěstí. Tvorba virtuální reality rovněž představuje zbabělý útěk od všech problémů kamsi do světa klamu. Je to hloupé, nebezpečné a naprosto nesmyslné.
|
| Pavel Kadlček |
Posted - 20/01/2008 : 10:32:22
Ahoj Ondro,
vycházím nikoli jen z předpokladu, že člověk je šťastný právě tehdy když nechce nic měnit ale také že je šťastný pokud má moc věci měnit. Ve virtuální realitě je podle mě možné dosáhnout štěstí právě proto, že člověka k ničemu nenutí (nemusí nic měnit), ale na druhou stranu mu dává obrovskou svobodu (může změnit naprosto cokoliv).
Tady ovšem narážím na problém: kdyby člověk začal o virtuální realitě (o svém světě) přemýšlet tak, jako někteří lidé přemýšlejí o našem světě, pravděpodobně by dříve či později přišel s podobnou otázkou: ,,Co by se stalo, kdybych nechal svůj svět zhroutit?“ A protože vycházíme z předpokladu, že ve virtuální realitě má člověk moc udělat, co chce, pak by nezbývalo nic jiného než aby se virtuální realita opravdu zhroutila. Avšak pak by tento člověk neměl kde žít. Ale co by se s ním stalo? Zemřel by? Virtuálně? Nebo doopravdy? V tomto případě by zřejmě muselo přijít nějaké omezení. Bohužel. Což by znamenalo, že virtuální realita by nebyla 100% svobodná. Ale jak tento problém řešit vskutku nevím.
Ale pokračujme dál: Napsal jsi, že, cituji: Člověk nikdy nemůže být šťastný tím, že obelže svůj mozek nějakou primitivní – uměle vytvořenou – 'realitou'.
Konec citátu.
A já se ptám: ,,Co je to primitivní realita?“ Byla by virtuální realita primitivní, kdyby vycházela z našeho světa? Kdyby vypadala naprosto stejně jenom ty bys v ní měl moc, kterou v normálním světě nemáš?
Dále píšeš, cituji: Takovéto ambice nejenom, že jsou nemožné, ale jsou i naprosto nesmyslné. Vedou k odtržení od života, od lásky, od přírody a od čehokoliv, co je pravdivé. A to je absurdní.
Konec citátu.
Pravdivé je právě a jenom to, co lidský mozek vnímá jako pravdivé. Lidé jsou schopni vidět svět jen skrze určité filtry (své smyslové orgány). A to, co pozorují skrze tyto filtry považují za realitu, za pravdu, za skutečnost. Ve virtuální realitě by se člověku dostalo všeho, na co byl zvyklý z normálního světa (včetně lásky, včetně přírody, včetně života).
Přiznávám, že technické provedení dokonalé simulace světa je velice složité, ale četl jsem již několik vědeckých článků, které tuto možnost nevylučují. A nemusel by ani být problém vytvořit takovýto svět několikrát resp. několik milionkrát. Hlavním pokrokem ve vývoji takovéto virtuální reality by měl být především dostatečně výkonný počítač. Dnes se mluví většinou o počítačích kvantových, které by měly být schopny nesrovnatelně vyšších výkonů, než ty dnešní nejvýkonnější.
Samozřejmě k vytvoření dokonalé simulace světa je potřeba tento svět pochopit. A k tomu vede ještě hodně dlouhá cesta (a kdo ví, jestli někdy vůbec svět zcela pochopíme).
Dál pak píšeš, že, cituji: Cesta ke štěstí je právě opačná. Je to hledání vztahu k tomu co je, a nikoliv k tomu, co není; k tomu, co je pravdou a nikoliv k tomu, co je iluzí. Toto hledání samo přináší naplnění a štěstí, které je však u člověka vždy relativní a nikdy absolutní. Hledání je proces a evoluce.
Jenže ve virtuální realitě by se ti nezdálo, žes objevil nebo našel něco, co není. Abych řekl pravdu, já osobně si nedovedu představit, jak bychom objevovali něco, co neexistuje. Protože pokud něco není, pak to nemůže existovat.
Proč byl člověk zrozen do tohoto světa? Na to opravdu odpovědět s jistotou nemůžu. Ale jsem přesvědčen o tom, že to mělo svůj důvod. Avšak jaký? To nevím. Je to podobné jako se ptát, jaký byl účel vzniku vesmíru. Otázka, na kterou (alespoň dnes) nelze s jistotou odpovědět. Ale pokud je vývoj člověka logický (a já jsem si téměř jistý, že je) a vznik vesmíru je rovněž logický, pak i touha člověka po štěstí je logická a i to, že se ji snaží najít třeba skrze virtuální realitu.
Koncept virtuální reality jako nástroje pro dosažení štěstí je nutné podrobit mnohým zkoumáním, aby se ověřilo, zda je správný, či nikoliv. Protože každou chvíli narážím na další otázky, které tento koncept vylučují, a i když se je podaří vyřešit, nevím kolik takových otázek ještě může přijít. |
| Ondra |
Posted - 19/01/2008 : 21:55:43
Ahoj Pavle,
je dobré, že se na věc sám díváš kriticky
Zajímavá je myšlenka, že člověk je šťastný právě tehdy, když nechce nic měnit. Jsem přesvědčen, že to neplatí obecně. Tady jsou argumenty: stav, kdy se nic nemění, je stagnace. Nic jako stagnace však v přírodě ani vesmíru nikdy neexistovalo, neexistuje a existovat nebude, a proto nikdy není možné ani žádoucí dosáhnout stavu, kdy se nic nemění. Žádoucí to není proto, že člověk je na světě, aby se vyvíjel a nikoliv aby stagnoval. Z toho je jasné, že stav, kdy člověk nic nemění, je nedosažitelný a nelogický.
Je však pravdivé, že člověk ke štěstí potřebuje určitou jistotu a životní zakotvení; takříkajíc pevnou půdu pod nohama. K tomu je nezbytné, aby měl jasně rozpoznaný rámcový smysl svého života a rámcové prospěšné cíle, které sleduje a jichž cílevědomě dosahuje. Pokud jsou tento smysl a cíle v souladu s danými přírodně-univerzálními zákonitostmi, pak člověk nastoupil pozitivní dráhu své seberealizace a sebezdokonalení a rozhodně si nepřeje něco na tom měnit. Člověk díky těmto svým ideálům, kreativním plánům a rozpoznaným směrnicím svého života atp. nachází jistotu, soustředění a směr svého života, který je v tomto ohledu stále stejný a tedy neměnný; přesto však dynamický. A tato jistota a svobodně určená kreativní seberealizace vede mj. k sebejistotě, pozitivnímu náhledu na sebe sama a proto nutně i ke štěstí. Dá se tedy říci, že člověk je šťastný, když určité pozitivně-tendenční věci ve svém životě nechce měnit, protože jej tyto věci naplňují, vedou ho k všestrannému rozvoji atd.atd. Přesto jsou však i tyto tendence v pohybu a změně, jakkoliv jejich podstata zůstává neměnná. Z toho vyplývá, že část Tvé myšlenky má své opodstatnění, avšak právě a jenom v tomto kontextu.
Nic v tomto kontextu nemá co dělat s vytvářením virtuální reality. Člověk nikdy nemůže být šťastný tím, že obelže svůj mozek nějakou primitivní – uměle vytvořenou – 'realitou'. Štěstí je vnitřní dynamický stav, který je duchovní, myšlenkové a pocitové povahy, a který je pevně spjat s univerzálně-pravdivým BYTÍM a životem v tomto BYTÍ. Toto BYTÍ je člověkem absolutně nenahraditelné a žádný program – byť sebedokonalejší – neobsahuje ani bilióntinu bilióntiny souvislostí skutečné reality. Takovéto ambice nejenom, že jsou nemožné, ale jsou i naprosto nesmyslné. Vedou k odtržení od života, od lásky, od přírody a od čehokoliv, co je pravdivé. A to je absurdní.
Cesta ke štěstí je právě opačná. Je to hledání vztahu k tomu co je, a nikoliv k tomu, co není; k tomu, co je pravdou a nikoliv k tomu, co je iluzí. Toto hledání samo přináší naplnění a štěstí, které je však u člověka vždy relativní a nikdy absolutní. Hledání je proces a evoluce.
Proč byl člověk zrozen do tohoto světa? Snad proto, aby si vytvořil jiný? Anebo proto, aby jej poznával? Celé miliardy let musely uplynout, než první člověk spatřil světlo světa. Má snad člověk tyto miliardy let logického vývoje zahodit a uchýlit se k počítačové hře?
Můžu tuto tezi o virtuální realitě sledovat z jakéhokoliv úhlu pohledu, můžu o tom napsat knihu. Je to vždy nesmysl!
Pozitivní na tom je, že to člověka nutí k přemýšlení a k rozvíjení argumentů. To se musí nechat
|
| Dalibor Grůza |
Posted - 19/01/2008 : 19:01:39
Pavle,
musel by jsi zabránit lidem zvyklým jednat podle pravidel své virtuální reality, tedy i v rozporu se základními morálními pravidly, jako: Nezabiješ apod., aby takto jednali ve skutečném světě. Toto by bylo možné pouze jejich určitým spoutáním jako v ústavu pro choromyslné, jak uvádí Miloslav Bažant. |
| Pavel Kadlček |
Posted - 19/01/2008 : 17:13:01
Zdravím tě, Ondro,
chápu, že získat štěstí pro každého skrze virtuální realitu je velice diskutabilní téma. Já o tom také stále pochybuji a kladu si spoustu otáuek. Nicméně vycházím z předpokladu, že člověk je šťastný právě tehdy, když necítí potřebu nic měnit nebo pokud má moc věci měnit. A nutno říct, že v normálním světě tuto potřebu cítíme téměř neustále i když moc ke změnám nám často chybí. Proto se mi jako velice zajímavé řešení zdá vytvoření virtuálního světa pro každého člověka, ve kterém by se všechno dělo právě tak, jak by ten konkrétní člověk sám chtěl. A jestli je můj předpoklad správný, tedy jestli se člověk cítí skutečně být šťastný když nepociťuje potřebu nic měnit resp. tuto potřebu cítí, ale má moc věci měnit, pak na tomto světě (v této realitě) toho dosáhnout nikdy nelze. A už vůbec ne pro všechny lidi. Virtuální realita by něco takovíého umžnit mohla.
Co se týká odtržení od, jak ty říkáš, reálného světa, pak mám tuto odpověď: Člověk by mohl ve své virtuální realitě mít klidně celý svět, který znal dřív, jenom s tím rozdílem, že by měl předpoklady k tomu být šťastný (viz výše).
Jediný problém je v tom, že nevím, jak by se provoz dal zařídit technicky a jak se vyrovnat ve virtuální realitě s člověkem jako takovým. S jeho fyziologickými potřebami a s jeho přirozenými vlastnostmi.
Jak říkám, štěstí ve virtuálním světě je čistě hypotetická myšlenka, ale snažím se na ní pracovat. Možná je nesprávná a možná se nic tkaového nikdy nepodaří, ale potřebuji si to alespoň promyslet a ověřit. A i díky tomuto fóru mohu tento koncept dále rozvíjet, dívat se na něj z jiných úhlů pohledu a hlavně hledat chyby, které má. |
| Ondra |
Posted - 19/01/2008 : 16:20:53
Ahoj Pavle,
samozřejmě respektuji Tvůj názor, ale něco tak šíleného a nesmyslného jsem ještě neslyšel! Chtěl bys vytvořit štěstí tím, že člověka odtrhneš od skutečného života, že budeš tvořit virtuální vesmíry?
K tomu není co dodat. |
|
|
