Jaroslav Peregrin popřel možnost filosofie určit Descartesův pevný základ vědy a zde vychází z Humova, Lockova, Kantova psychického filtru poznání, přičemž si nárokuje pravdivost této teorie, což je rozpor (Všechno je relativní i toto je relativní, tj. nic není jisté, ani toto není jisté, neškodný blázen, pokud z toho nedělá filosofickou teorii). Politická korektnost popírá pravdu v zájmu určitého dogmatu, zejména neo-komunistické pomoci utlačovaným za každou cenu, kde nachází místo proletářů jiné utlačované, a omezuje pravdu v zájmu svého dobra. Kantův kategorický imperativ jako nepodmíněná kategorická norma, kterou se mu nepodařilo ve své filosofii psychického filtru poznání odůvodnit, tato Kantova filosofie vede k relativismu a multikulturalismu, který násilím prosazuje co nejvíce multikulturní společnost na základě dogmatu stejné hodnoty všech kultur. Neexistence poznání pravdy, tak vylučuje spravedlivé právo založené na pravdivém poznání. Putnam a Peregrin omezují platnost relativismu postmoderní filosofie vycházející z novověké filosofie nahrazením jistoty pouhou pravděpodobností, např. exaktní věda je to nejjistější co máme k dispozici, avšak dle Fuchse jde o jakousi 50 procentní pravděpodobnost, že platí úplný opak. Když exaktní vědec vyprojektuje most a ten pravděpodobně nespadne a slouží lidstvu, tak jde o 50 procentní pravděpodobnost, že neudělá náhodou závažnou chybu, která způsobí pád mostu, protože žije v bezpečí nevědomosti exaktní vědy, že z hlediska analytické filosofie Peregrina může platit rovněž opak jeho exaktních vědeckých poznatků. Dle Fuchse platí dogma principu sporu, že tatáž věc nemůže zároveň být i nebýt, což vychází z nutnosti identity pojmů v myšlení a bez pojmů neexistuje myšlení, avšak Fuchs nebere v úvahu částečnou shodnost, identitu pojmů až na zanedbatelnou neshodnost.
