T O P I C R E V I E W |
Pepeeeee |
Posted - 26/07/2011 : 16:29:35 Ve vedlejším topicu se přeme o definici filosofie, toto téma s tím přímo souvisí. Já tvrdím, že se filosofie nezvratně chýlí ke svému konci. Důvodů je všude plno, ale je docela dobře možné, že se pletu a něco podstatně velkého mi uniklo. Stejně jako matematika, fyzika atd. znají své problémy, které se snaží zodpovědět by měla znát otázky i filosofie. Připouštím, že to není vůbec snadné, ale kdo ví? A na úvod upozorňuji, že jsem přístupný všem názorům, třeba i otázka Jaký je smysl života? dává dobrý smysl. |
15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
romansev |
Posted - 16/09/2011 : 13:30:47 Citam uz dlho ale pisem prvy krat do tohoto fora, preto prosim prepacte moju neohrabanost. Je tu vela zauomavych tem, ale vela prispievatelom nerozumiem celkom. Pletu sa my tu dva pohlady tj. Obejktivny, ktorym sa riadi veda a subjektivny pohlad, ktory vsetci dennodenne prezivame. Ten prvy pohlad (aj ked to vyzera ze je pre vela pisatelov zrejmy) je pre mna matuci. Moj pohlad je, ze vsetko co vnimame je interpretovane nasim “sukromnym” vedomim a teda ciste subjektivne. V ramci toho, ze sme “hardwareovo” podobny, vyzera to tak, ze su nase vnemy nejakym sposobom podobne. Na zaklade tejto podobnosti sme schopny sa na niektorych veciach dohodnut, tj. Preformulujeme nas vnem do slov a viet a nasa skusenost je, ze spatne preformulovanie slov do vnemov u prijemcu vyvola podobny vnem/pocit ako nas (viac v “autopoiesis” Maturanaa Varela). Veda uz nasal vela oblasti, kde transormacia vnemov do slov a spatne pretransformovanie nerobi velky problem a tym mozeme pouzivat vo vede paradigmu “tretej osoby”. Toto je vsak daleko komplikovanejsie v oblasti fylozofie. Hrajeme sat tu s pojmami ktore niesu lahko (ak vobec) formalizovatelne a problemov vznika z dovodu, ze vyslovena myslienka “vysielatela” nekoresponduje s “memami” “priimatela” a tym je informacia uplne zdeformovana. Toto by vsak nemalo byt “killerkriterium” pre pokladanie fylozofie za nedolezite. Podla mna je fylozofia prave ta oblast, ktora sa snazi o preklenutie casti subjektivna a objektivna. Z toho dovodu niesu tu pouzitelne striktne metody / paradigma vedy to ale neznamena jej nedolezitost pre nas ako “mysliace” entity. Zauimalo by ma aky je vas nazor?
|
coyot |
Posted - 12/09/2011 : 01:59:48 neronis,
oceňuji tvé psychoanalytické snažení, máš talent. Neděláš taky předpovědi podle horoskopu po telefonu?
Asi budeš světlou výjimkou, ale troufám si tvrdit, že otázka po smyslu žití není výsadou kavárenských intelektuálů, anobrž je lidstvu imanentní téměř od dob, co slezlo ze stromů. Pro většinu lidstva je tato otázka naprosto fundamentální, protože teprve smysl života může dát smysl čemukoli, co činíme v jeho zájmu. To, že bezradnost vede u mnoha lidí k jejímu vytěsnění z vědomí či na periferii zájmů, na tom zhola nic nemění. A ano, většina lidí nějaký smysl života potřebuje, existuje na to poměrně sdostatek relevantních studií, pročež místo dokazování doporučím dovzdělání, neboť notoriety dokazovat nehodlám.
A jestli tě to zajímá, tak mě vědomí, že můj život žádný smysl nemá, nijak nefrustruje, ba naopak. Frustráta poznáš zpravidla podle toho, že se potřebuje vymezovat vůči ostatním. |
neronis |
Posted - 08/09/2011 : 20:10:04 coyot,
to zní jako by ses chtěl jen ujistit v tom, že je v pořádku, když tvůj život žádný smysl nemá. Taksi to vynahrazuješ tím, že svou nespokojenost kompenzuješ momentálními a příležitostnými záležitostmi.
Anebo jde o opodstatnění něčeho zcela jiného. Nicméně aby člověk vnímal něco takového zcela přirozeně, jakýsi zástupný mechanismus nemůže asi nikdy fungovat. Mě osobně nedává smysl, že bych nějaký smysl měl mít, že bych si jej měl hledat nebo dokonce vědět, že si jej lidé hledají. To si vymyslelo jen pár intelektuálů kdysi dávno nad práskajícím ohněm s poloprázdnými žaludky, když zjistili, že všechny hezké ženské se tahají s někým jiným. Smutné to rozhodně je, ale snažit se mermomocí z takové situace něco intelektuálně vytěžit končí většinou mnohem smutněji. |
coyot |
Posted - 31/08/2011 : 11:18:50 Jedinou smysluplnou otázkou, jíž by se filosofie měla zabývat, je medle právě otázka po smyslu bytí, neb vše ostatní z ní vyplývá a dá se odvodit. Každá otázka i odpověď má smysl pouze v kontextu, jinými slovy - pravdivost libovolného tvrzení nelze ověřit, aniž bychom znali její měřítka. Základním a universálním měřítkem Dobra a Zla je míra souladu s fundamentálním zájmem - zajistit existenci svých genů, tedy žít a zajistit pokračování života. Jakkoli se může zdát, že někdy používáme měřítka jiná, hlubší analysa vždy vede k tomuto jedinému možnému a nevyhnutelnému závěru. Potud si zpravidla vystačíme s důslednou logikou. Problém nastává, pokoušíme-li se nalézt měřítko pravdivosti výroku "život má smysl". Pro koho? Pro co? Pokoušet se zdůvodnit smysl života svými zájmy příliš smysluplné není, neboť naše zájmy jsou podmíněny existencí našich životů a skončili bychom u definice kruhem. Odpověď je tedy nutno hledat vně, mimo náš zájem. Například - má můj život smysl pro vesmír? Tato otázka je sice logická a má svá měřítka, nicméně je zcela nezajímavá a zbytečná, protože zbla netušíme, co vesmír je, natožpak abychom znali jeho smysl, cíle či zájem. Troufám si tvrdit, že bez pochopení smyslu existence hvězd, mlhovin, hvězdokup, galaxií a vesmíru(ů) je otázka po smyslu lidské existence dokonale irelevantní, neboť jedině od smyslu podstaty lze odvozovat smysl nadstavby, jedině od příčiny důsledek. A existence vesmíru není podmíněna existencí naší, alebrž je tomu právě naopak. Pročež nebuďme nadutí a smiřme se s faktem, že naše existence má stejný smysl jako existence šutru vedle cesty a naše tendence zachovat svoji formu má stejný smysl a plyne ze stejného řádu, jako tendence šutru padat shora dolů. Facit: příčinou naší existence je existence vesmíru(ů), pročež i smysl naší existence nelze dovodit z ničeho jiného, než ze smyslu jeho existence. Příčinu existence vesmíru ale neznáme, navíc je nám lhostejná, neb nijak nesouvisí s našimi zájmy. Ty jsou ohraničeny právě jen naší existencí ... což je tautologie jako řemen. Nezbývá, než akceptovat skutečnost, že tak jako jádro tenduje k rozpadu, tendují reakce v našich mozcích, aby se děly. Míním tím ty reakce, které nazýváme spokojeností. Dějí se vždy tehdy, když máme dojem, že realita je v souladu s naší tendencí k životu. Zcela polopatě: jediným smyslem života je být spokojený. Obory, zabývající se "provozně-technickou" otázkou "jak na to", za filosofii nepovažuji. Způsobů štěstí je nekonečně mnoho a jde jen o odvahu hledat a nalézt ten svůj a o dostatek intelektuální autonomie, potřebné k jeho formulaci. |
pet_kroku |
Posted - 24/08/2011 : 09:38:27 to Pepeeeee
Na dost z toho jsem již reagoval. Patočka, myslím, byl nejen ukázkou postupů, které nepostrádají jasnou metodu, nejsou básněním, ale i toho, že je možné se skrze ně dostat za předmětné, za objektivně uchopitelné, ale i tak uchopitelné. Na jeho přístupu jsem pak ukázal, co je filosofii pro mě. Filosofie nemá uchopit cosi objektivního, abstraktního, obecno, ale má člověku umožnit přístup k jeho nejniternějšímu bytí, k celku bytí, který je vědě a jejím metodám nedosažitelný, ale nikoliv k celku jako obecnosti, abstrakci, ale jako zkušenosti. Zažití celku bytí je pak i zážitek bytí mimo myšlení, tj. toho, co nejsme my, co je mimo nás, toho, co není podřaditelné pod sjednocující myšlení a co ho vždy překračuje. I k smyslu jako záležitosti jednotlivce jsem se již vyjadřoval. Dnes bych to asi formuloval takto: Je možné se ptát, zda jsou všechny otázky zodpověditelné jejich konkretizací, tím, že se zasadí do kontextu. Tvrdím, že je takový kontext a navíc takový, který je právě často jeden z prvků vytvářející pole pro hry myšlení. Právě proto v tomto kontextu neexistuje jediná platná trvalá odpověď, ale často jen odpověď dočasná či lépe řečeno cesta. Tímto kontextem je smrt a vyrovnání se s ní. To pak zcela jistě znamená, že ono vyřazení otázky zkonkretizováním, je vylití vaničky i s dítětem. Smrti nelze vyřešit jednoznačně, smrt každé konkrétní myšlení bagatelizuje, ruší. „Obranu“ proti ní je třeba hledat v něčem řekněme "věčném" či platném nehledě na nás, tj. nadindividuálním či právě v jiném přístupu k životu a to vše je dle mého rozhodně úkolem filosofie. O učení jsem též psal, tenkrát to byl příklad s dvojznačností, protikladností některých nejvyšších myšlenek filosofie. Příklad jsem uváděl sokratovské "vím, že nic nevím." Dále mě k tomu pak napadá, že člověk, který píše, že se filosofie nelze naučit, předpokládá, že naučení se filosofii bude znamenat životní neomylnost, to, že člověk bude přesně vědět, co dělat, bude se chovat moudře a bezchybně. Pozadí této kritiky je pak zcela zřejmě touha po ideálnu, po něčem jasném, po totalizujícím myšlení, skrze které bude mít člověk vše v moci. Je v tom prostě jakýsi zastydlý romantismus. Problém ale je, že filosofie učí, že není možné nechybovat a že největší chybou je nežít. Učí, že je třeba žít autenticky a tedy často právě bez opory již předkládaného, bez opory davu. Chyba filosofa pak často není jen chybou, ale zároveň i zjištěním, že nejen svět, druhé, ale ani člověk sám sebe nedokáže myšlením jistě uchopit. Chyby jsou pro něj vodítkem, což ale neznamená, že čím víc bude chybovat, tím víc bude vědět. Ve filosofii jde o to, že vše má svůj čas a podstatné myšlenky nelze uspěchat. Filosofie tedy zejména učí otevřenosti ke světu, učí o pluralitním světě, který člověk nerad vidí, neboť mu nedává jasnou oporu, nepředkládá jednoduchou, bezchybnou a přímou cestu k cíli. Učí ho, že ač svět není jasný, zcela uchopitelný, přesto to neznamená, že by byl nesmyslný či zcela neuchopitelný.
Ve zkratce, má snaha mi už přijde trochu zbytečná…
P.
|
jrf |
Posted - 23/08/2011 : 10:47:11 quote: Originally posted by Pepeeeee
(1) Proč je spíš něco, než nic?..........................................jestli tomu dobře rozumím, pak gramatický nesmysl
No to mě ale mrzí, že jsi mou otázku nejdřív přeformuloval a pak označil za gramatický nesmysl. Původně to bylo: Jak je možné, že něco existuje. To je prostá otázka a nic špatného mi na ní ani gramaticky ani obsahově nepřipadá. A rád bych věděl odpověď, ať už se zařadí kamkoli. |
Pepeeeee |
Posted - 22/08/2011 : 23:43:11 No nic... doufal jsem, že se objeví nějaká nečekaná filosofická otázka, která mě překvapí, a zatím pozoruju, že filosofie (tak, jak je chápána většinou, teda jakožto hledání čehosi obecného atd.) má problémy úplně se vším. Nedokáže se vymezit. Nedovede předložit dobré odpovědi. Neumí ani stanovit otázky. Tvrdí se o ní, že se jí nedá naučit. Prostě básnění, které nás čas od času pohladí, ale do postele s náma nepůjde.
Pro pořádek se pokusím zařadit tyto otázky:
(1) Proč je spíš něco, než nic?..........................................jestli tomu dobře rozumím, pak gramatický nesmysl (2) Je i něco mimo mne?..................................................(tohle netuším) (3) Odkud pocházíme?.....................................................věda (4) Můžeme něco jistě vědět?...........................................netřeba kamkoli zařazovat, odpověď je ano (5) Je věta "Tato věta je nepravdivá" pravdivá, nebo ne?.......logika, filosofie (6) Co/kdo jsem?............................................................existencialistická stupidita, popřípadě psychologie (7) Co je to čas a prostor?...............................................věda (8) Jaký je smysl lidského života?......................................problém jednotlivce (9) Jak funguje naše mysl?...............................................věda (10) Jak funguje náš jazyk?..............................................filosofie |
Miloslav Bažant |
Posted - 18/08/2011 : 08:37:22 Mareg. Filosofie skutečně nic neřeší,ale klade otázky,které někdy vedou k řešení.Opakuji slovo někdy. Někdy jsou to skutečně jen lidské duševní zvratky,které člověku zastírají cesty k řešení. Takže tvoje snaha nás nakakat tě nevyšla.
Sláva |
mareq |
Posted - 17/08/2011 : 21:36:26 Jako kdyby filozofie nebyla jen lidským zvratkem :-)
Filozofie nic neřeší (abych vás taky trošku na*ral :-)) |
Miloslav Bažant |
Posted - 14/08/2011 : 08:44:58 To Absolut. Prázdný sud nejvíc duní. Čím je méně věřících, tím více o sobě dávají vědět a zasviní vše včetně filosofie.
Sláva |
pet_kroku |
Posted - 14/08/2011 : 01:40:44 tenhle topic začíná být hodně vtipný:)
P. |
Absolut |
Posted - 14/08/2011 : 00:31:56 To pepeeeee
Ano, jednou zde nastíním své úvahy... zažehnu tu nejmenší jiskřičku a země vzplane jako pochodeň...položím ten nejmenší možný uhelný kámen jako základ a postavím na něm nový svět...rozpůlím svým spravedlivým mečem zemi na dvě části a učiním pořádek v celém domě...rozsvítím na všechnu rozličnou havěť a před světlem budou utíkat švábi, ale nebudou mít se kam ukrýt...ustavím nejmenšího ve své zemi správcem a povýšené právem ponížím, všichni budou ctít můj zákon a řídit se jím...promluvím k člověku tichým hlasem a strhne se vichřice...z mých úst vyjde jen slabý vánek, jen teplý vzduch a přece jím stvořím nové nebe, novou zemi a nového člověka!!!
To učiním a ještě mnohem více, až příště promluvím!!!
Absolut
|
Pepeeeee |
Posted - 13/08/2011 : 22:33:08 Absolut, tohle nikam nevede. Pramálo si rozumíme a já si nejsem jist, jestli mluvíme o tomtéž. Každopádně úprava otázky není odpovědí, jen jsem vypustil to, zda něco můžeme jistě vědět, protože to je nám už známá (4). Odpověď na tu tvou otázku tak trochu tuším (domnívám se, že filosofie musí končit odpovědí; tím nutně nemyslím odpověď typu "Je to tak a tak", může taky končit "odpovědí", že filosofie je mrtvá, tedy k ničemu), ale možná se pletu, a právě proto tu otázku nechci řešit ted.
Co je ovšem nejdůležitější... Založíš někdy svůj topic a nastíníš svoje úvahy? Docela sis tu nedávno vyskakoval, že jsi zapřel sama sebe, že jsi přestal pochybovat atd. Zatím jsi se jen holedbal cílem bez cesty. Já si třeba myslím, že plaveš bídném voru a nemáš pevnou půdu pod nohama. Na důvod se neptej a konečně něco předlož, na co se dá reagovat. |
Absolut |
Posted - 13/08/2011 : 21:58:26 To pepeeeee
bravo! Tak tu máme další otázku, upravil bych její znění na Začíná-li filosofie otázkou, končí otázkou, nebo odpovědí? Předem jsem se k otázkám nechtěl vyjadřovat, ale tohle je jak kdybys řekl "Kopni mě do rozkroku".
Děkuji za tak širokou otevřenost a laskavý přístup, nicméně...v první větě jsi uznal, že zde konečně máme jasnou otázku...v druhé větě tvrdíš, že jsi se k otázce vyjádřil!
Je úprava otázky totéž, co odpověď, nebo není???
Absolut
|
Pepeeeee |
Posted - 13/08/2011 : 21:24:46 Absolut, bravo! Tak tu máme další otázku, upravil bych její znění na Začíná-li filosofie otázkou, končí otázkou, nebo odpovědí? Předem jsem se k otázkám nechtěl vyjadřovat, ale tohle je jak kdybys řekl "Kopni mě do rozkroku". |
|
|