| T O P I C R E V I E W |
| axel01 |
Posted - 24/12/2010 : 03:08:19
Asi se hodí jenom sem.... Omluvte chyby. Veselé Vánoce.
Neo-dynamický výlet pana Broučka, tentokráte do XXII. století
Šedé mraky nešlo rozeznat od zšeřelé oblohy, když nastalo ráno. V korunách stromů umístěných mezi paneláky počalo vyzpěvovat na stovky ztřeštěných ptáků.
Pan Brouček se protáhl na stole, kde předtím usnul. Jeho prasečí očka se pomalu rozlepovala, a jak se tak protahoval, shodil půllitr s pivem. Ten se na zemi roztříštil. Brouček zapátral po původu hluku.
,,A jééje,“ mávnul rukou, když spatřil střepy. Postavil se na nohy a levou rukou zašmátral po vypínači. Pak došel ke knihovně, která patřila jeho zesnulé manželce, paní Broučkové.
,,Morces hadry, kde jsou ty noviny, když je člověk potřebuje?!,“ zvolal a zašklebil se na Fausta, který mu náhodou přišel pod ruku. Chvíli si jej zadumaně prohlížel a pak knihu obrovskou silou rozthnul v půli. ,,Jedna polovina na podlahu, druhá na toaletu! Tak tomuhle říkám ďábelská revue,“ laškovně se rozesmál a po několika minutách čirého opojení skončil ve své posteli.
Vzbudil se až večer. Sice už bylo po desáté, ale pan Brouček se cítil energicky, jak by se vzbudil ráno. Proto se rozhodl, že udělá něco zcela mimořádného; vybočujícího z všedního dne. Oblékl se, navoněl zašlou kolínskou, ústa propláchl alkoholem (paní sousedka Márinka to dělávala často, tvrdíc, že se tak léčí afty – a tak, co by, kdyby) a vydal se do večerky pro něco na zub.
Na místě ale strnul. Nejenom, že se uvnitř obchodu nesvítilo. Měl dokonce pocit, jako by došel k nějakému jinému obchodu, který nikdy předtím neviděl. Tuto myšlenku ale zahnal.
„No, no, snad ve 23:15 nezavíráme?“ dušoval se. Bohužel neměl koho kárat, neboť se v obchodě nesvítilo a nikdo tam nebyl. Postarší vietnamská obchodnice, přecházejíc jeho opilecké narážky na svou mladou vnučku mlčením, popř. pokřižováním, odešla už spát.
Díval se do výlohy, kde se na něho výsměšně smály potraviny, jako by byly věděly, že si přišel pro ně.
Už chtěl odejít a po cestě domů si pořádně zaklít, když vtom zahlédl ve výloze cosi třpytivého. Zajímalo ho, co to je, a tak se přiblížil ke sklu, aby tu věc dokázal pojmenovat. Vypadalo to jako stříbro, ale také to mohl být odraz zrcátka. Broučkův nos sjel po skle o píď níž.
Náhle se objevila za sklem postava. Byla celá v černém a měla ženské rysy. Teď teprve pan Brouček poznal, že světlem za výlohou nebylo nic jiného než ostře svítící baterka.
Následující události se odehrály během tří sekund:
Postava za výlohou zmizela.
Výloha se rozbila. Alarm se rozřičel.
Pan Brouček mrknul.
O tísícdvěstě sekund později pak přijeli policisté. Na místě našli jen rozbitou výlohu, plačící prodavačku a zhasnutou baterku.
,,Dobré ráno, pane Broučku,“ popřál zmatenému Broučkovi svěží hlas. „Doufám, že jsem vás příliš nevyděsila. To bychom nechtěli, že ne?“ Žena se usmála, až panu Broučkovi přejel mráz po zádech. Rád by věděl, co se s ním vlastně stalo.
,,Předpokládám, že teď přemýšlíte, co se s vámi děje.“ Ženin úsměv se rozšířil ještě víc a náš hrdina začal pocitoval bolest hlavy. ,,To nic, nebojte se. Nic vám neuděláme. Ale promiňte, ani jsem se nepředstavila. Moje jméno z vaší doby je Thuy. Byla jsem tou mladou slečnou ve vaší oblíbené večerce. Obyčejně si však říkám Fidorka.“
,,Fidorka?,“ podivil se pan Brouček.
,,Ano, přesně tak. Zajímavé, že? Ale musím říct, že jsem si to vypůjčila od vás. Z kteréže doby vlastně jste? Víte, co je pod rok 2050, to už jde mimo náš zájem. Došli jsme k závěru, že je zbytečné učit se historii. Však si pomyslete – všechna ta zbytečná data, války, bitvy... Nechápeme, jak by to mohlo budoucnosti lidstva prospět.“ Pokývala hlavou.
,,Ale teď k věci. Určitě chcete vědět, proč jsem vás sem přivedla. Na to vám mohu odpovědět jedním slovem: Výzkum. Zatím ale plním jen vyšší rozkazy, takže bohužel nemám na výběr – nemůžu se rozhodnout, zda a kdy vás pustíme. To se všechno změní, až se budu moct účastnit našich setkání. Filosofických setkání,“ dodala, když postřehla nechápavost ve tváři svého posluchače.
,,Rozumím, musí to být šok pro vás, občany žijící v době neo-středověku. Ach ano, tehdy se mluvilo o tom, že tady máme demokracii. U nás každé malé dítě ví, že ,demokracie' jako taková na území České republiky nikdy neexistovala. Kolem roku 2021 se naše státní zřízení změnilo na parlamentní monarchii,“ rozmluvila se Fidorka.
Pan Brouček se díval na průhlednou stěnu, a tak pokračovala.
„Králem byl zvolen jistý velmi nadaný filosof, jehož jméno je Miloslav Bažant. Zanedlouho svým světonázorem a vírou dosáhl nevídané obliby u občanů, a tak jsme se brzy ocitli pod jeho absolutní nadvládou. Slyšíte dobře: Absolutní monarchie.
Zemřel roku 2036; památný to den. Bohužel neměl to štěstí a nezemřel přirozenou smrtí, jak by jeho poměrům přináleželo. Ti lotři na něho spáchali atentát. Víte, od počátků jeho vlády se hromadila opozice, která jeho filosofie neuznávala – však víte, další velcí filosofové.
Dnes je všechno o filosofii,“ povzdychla si.
Pan Brouček se podrbal na hlavě. Tolik informací najednou a nic mu nedávalo smysl. ,,Hmm, pořád nechápu, proč tady jsem. A proč si říkáte Fidorka. Jste snad divná, ženská?“
Mladá žena se usmála. ,,A to mi říkali, že jste primitiv. Ale skutečně, je pravdou, že jméno Fidorka jsem si vybrala z určitého důvodu.“ Naklonila se k panu Broučkovi a zašeptala: ,,Když musíš, tak musíš! Znáte tu reklamu, že?“ Z bolesti hlavy se stala migréna. Fidorka zachytila jeho myšlenky:
,,My už se nemnožíme. Máme totiž na vědomí, že jsme již přemnoženi. Vybízíme proto spisovatele, aby psali o sebevraždách. Požehnáním by byla podobná vlna sebevražd jako v roce 1774, kdy vyšlo Goetheovo dílo Utrpení mladého Werthera. Jistě znáte Goetheho.
Co se týče vašeho pobytu zde, pane Broučku. Jak jistě víte, vzdali jsme se mnohých fakt z histrorie. To ale neznamená, že jsme zanedbaní. Zajímáme se zejména o lidskou mysl a její proměny. Jak v různých situacích reaguje. Snažíme se odhalit tyto zákonitosti. Ostatně o cosi podobného se kdysi pokoušel i náš král, Miloslav Bažant,“ podotkla.
,,Asi si říkáte, co s vámi chceme podniknout, proč jsme si vybrali právě vás. Snadné. Vy jste ještě evoluční člověk, z doby, kde se lidé nenamáhali potlačovat svoje biologické potřeby. Už jsme sice ,ulovili' v minulosti hodně lidí, vzdělaných, bystrých a selským rozumem uvažujících. Jenomže ti všichni již dokázali potlačit své živočišné pudy na minimum. Sociální rovnost, potlačení násilí, víra. Tohle všechno naučilo lidi chovat se mírně, spořádaně a uvažovat logicky. Je tady ale něco, v čem potřebujeme mít naprosto jasno.
Ráda bych s vámi klábosila i nadále, ale bohužel, čas našeho setkání se již chýlí ke konci. Zatímco jsme si tady spolu povídali, moji kolegové snímali reakce vašeho mozku a vypůjčili si dokonce část z vaší mysli pro další průzkumy. Nebojte se, včas vám ji vrátíme. Až ji budete doopravdy potřebovat.“ Záhadný úsměv.
,,Za tři sekundy nashledanou.“
Pan Brouček otevřel oči. Něco ho studilo na zádech, a tak se vrávoravě postavil, opíraje se o obchodní regál. Dalo mu práci, než si vzpomněl, kde je. V mysli měl nenadálou prázdnotu.
,,Promiňte, slečno,“ navázal kontakt s pohlednou dívkou. ,,Mohla byste mi říct, zda se odněkud neznáme? Velice se omlouvám, ale myslím, že jsem zabloudil.“
Dívka se zatvářila shovívavě, došla až k němu, postavila se vedle něj a pak zašeptala: ,,Ano i ne. Ale bydlíte v tom zeleném domě na náměstí, víte v kterém?“
Pan Brouček se na chvíli zadíval směrem, kterým ukazovala, a náhle si na cestu vzpomněl. ,,Ach ano, děkuji,“ řekl a měl se k odchodu.
,,Nic si u nás nekoupíte?“ Zeptala se dívka a na rtech jí hrál potměšilý úsměv.
,,Ale ne, nemám hlad, nashledanou,“ řekl, otočil se a zamířil do knihovny. Chtěl si přečíst Fausta. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| jrf |
Posted - 08/05/2011 : 15:05:52
quote:
Originally posted by pet_kroku
to jrf
Co na tom bylo vtipneho?
P.
Především ten konec  |
| pet_kroku |
Posted - 07/05/2011 : 22:17:25
to jrf
Co na tom bylo vtipneho?
P. |
| jrf |
Posted - 06/05/2011 : 15:47:58
quote:
Originally posted by pet_kroku
To Miloslav Bažant
To, co píšete, je srozumitelné a snad se tomu nedá nic vytknout, ale problém nastává v situaci, kdy se dotážu, na co vlastně reagujete, když vysvětlujete něco, co nebylo pro to, co jsem psal, stěžejní. Nechtěl jsem reagovat, protože jste mi absurdním způsobem podsouval vaší pravdu jako jistě i pravdu mou, tedy jste z pravdy dělal absolutní pravdu, nikoliv cestu a to přesně ve smyslu, v jakém o tom hovoříte. Jestli jste chtěl tedy dokázat, že zaměňujete pravdu s cestou, tedy že i Vy spíše raději pravdu než poznání, pak se Vám to znovu povedlo. Pokud jste však chtěl říci, že jste nemohl jinak, že jste musel takto činit, řekl jste to docela dost zvláštním mlhavým způsobem, který jakoby to ani sám nechtěl přiznat...po všech stránkách zvláštní reakce, která snad ani není reakcí, ale je pokračováním nějakého monologu, u jehož začátku jsem nebyl...
P.
Tak po přečtení tohoto jsem spadl pod stůl  |
| pet_kroku |
Posted - 05/05/2011 : 18:45:04
To Miloslav Bažant
To, co píšete, je srozumitelné a snad se tomu nedá nic vytknout, ale problém nastává v situaci, kdy se dotážu, na co vlastně reagujete, když vysvětlujete něco, co nebylo pro to, co jsem psal, stěžejní. Nechtěl jsem reagovat, protože jste mi absurdním způsobem podsouval vaší pravdu jako jistě i pravdu mou, tedy jste z pravdy dělal absolutní pravdu, nikoliv cestu a to přesně ve smyslu, v jakém o tom hovoříte. Jestli jste chtěl tedy dokázat, že zaměňujete pravdu s cestou, tedy že i Vy spíše raději pravdu než poznání, pak se Vám to znovu povedlo. Pokud jste však chtěl říci, že jste nemohl jinak, že jste musel takto činit, řekl jste to docela dost zvláštním mlhavým způsobem, který jakoby to ani sám nechtěl přiznat...po všech stránkách zvláštní reakce, která snad ani není reakcí, ale je pokračováním nějakého monologu, u jehož začátku jsem nebyl...
P. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 02/05/2011 : 10:16:31
Pět kroků.
Co vlastně je ta cesta? Kroky k poznání.To co poznáváme přijímáme jako pravdu,ale jdeme li dál,pak dochází k poznáním novým,které opět přijímáme jako pravdu. Jenže pravda označuje stav neměnný a každá změna činné s pravdy nepravdu. Pokračuje li tedy cesta a není nějaký stav uznaný za konečnou absolutní pravdu,pak ty pravdičky na cestě nazývám poznáním. Takže poznání je cesta lemovaná těmi pravdami, které se dalším poznáním mění třeba na omyly.Mohu tedy určitý stav označit jako pravdu,ale pokur jdu po cestě dál,mohu poznat,že to pravda nebyla ,pravdou je cosi jiného a tak dál do nekonečna. Ta pravda tam stále bude,protože jinak by ses neměl čeho zachytit a z čeho vycházet k dalšímu poznávání.Jakmile však tu pravdu uznáš za definitivní,pak kovčí tvoje cesta u této pravdy. To se může stát i u mne a vlastně každý k nějaké té své pravdě dojde,protože máme všichni jednu společnou a definitivní pravdu a ta se nazývá smrt. Pokud se podíváš na určující atributy smrti, zjistíš, že je má naprosto shodné s pravdou.Smrtí končí všechny cesty. Takže bych řekl,že u nás není shoda v tom, co si představujeme pod slovem pravda- poznání- cesta.Já beru pravdy jako součást cesty,ale neuznávám je jako definitvní a proto je nazývám poznáním.Jedině tak může cesta pokračovat. Bez těch pravd je cesta blouděním bez výchozího bodu neznámo kudy a kam.Ukazuji své pravdy,ale nezneužívám schopností ve prospěch jejich platnosti a neměnnosti, čili nechávám cestu k dalším poznáním otevřenou. To je o té cestě.Kdo pravdu uzná jako absolutní, ten brání sobě i ostatním, aby tento stav pravdy měnili a tím cestu k dalším poznáním uzavírají,či spíše by se dalo říci, že se uzavřít snaží-většinou zbytečně.Moje cesta může klidně vést i souběžně s cestou víry a pak se z ní odchýlit kamkoliv jinam. Pouze smrt je pravdou ostatní je pouze a jen poznáním a cestou.Ovšem na té cestě má člověk problémy,protože jej nechápou lidé pravd a kritizují jej, že sepříliš přiblížil k pravdám, které on zavrhuje,čili jedná špatně. Nikoliv. Já jsem svobodný a kdyby se zítra stal s ateisty věčící, bylo by to pouze a jen moje věc,protože směry své cesty si volím sám.Neochutnám li sůl, nebudu vědět co znamená výraz slaný.Nemá li někdo slané rád, bude mne soudit,ale poznání toho co znamená být slané je součástí mojí cesty a mohu dojít k různým pravdám,třeba že slané je dobré, nebo že slané je nepříjemné.Zítra mohu dojít k pravdě opačné a tak na své cestě potkám řady pravd ,ale říkám jim poznání. A o tom to je.Většina lidí se na pravdy dívá jinak a pak je možno srovnávat,ale nikoliv soudit.
Sláva |
| pet_kroku |
Posted - 23/04/2011 : 19:51:46
To Miloslav Bažant
"To nema logiku", uzasne zvolani od nekoho, kdo vedle mluvil nikoliv o pravde, ale o ceste a pravda je preci v pozadi logiky, dava logice jeji opodstatneni. Kazdopadne nemam ani moc naladu nic doplnovat k tvym poslednim uvaham, s kterou jsi si tak jisty a to tak, ze zapominas na svou cestu:)
P. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 23/04/2011 : 17:53:01
To nemá logiku. Přemýšlím li o něčem,pak tak činním kdesi uvnitř v myšlenkách.Pokud chci radu dát, nebo získat,pak má smysl o tom přemýšlet nahlas.Přemýšlíš li nahlas aniž bys hledal radu,pak tak činníš proto, že tě mluvení o tom nějak rajcuje. Vidíš ještě jinou možnost??? Jedna možnost by zde byla a to že tvoje slova vyslechne nějaká mladá pěkná a bohatá a bude chtít vyzkoušet své schopnosti jako ve filmu "Někdo to rád horké" Jenže to jsi na nesprávném místě a v nesprávný čas.Zde těch děvčat je pramálo a pravděpodobnost úspěchu neznatelná.
Sláva |
| pet_kroku |
Posted - 23/04/2011 : 12:25:37
To Miloslav Bažant
to mi prijde spis jako trosku hystericka reakce. Kazdopadne nad tim premyslim ze zabavy, nehledam tu radu...
P. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 23/04/2011 : 12:03:52
Já nemluvím o impotenci právě proto,že může mít řadu příčin. Já mluvím o normálním fyziologickém stavu,kdy je erekce možná,ale je bržděna vedlejšími vlivy.S potencí jsem nikdy problémy neměl i když dnes bych nejspíše měl,protože mám diabetes, neuropatii, jsem kardiak a nyní mně našli rakovinu. Jo a navíc jsem dědek. Takže vlastně ani nemám potřebu skoušet zda všechno funguje jak má. O báby nestojím a kazit mladá děvčata nechci, na prostotutky nemám prachy. Takže mohu mluvit pouze o minulosti a tam příznaky impotence nikdy nebyly. Pokud ale na mně nějaká tlačila a nabízela se mně i s postelí a ještě k tomu nebyla nic moc, tak jsem s erekcí problém měl a jedině o tom mohu ze skušenosti psát, nebo raději držet hubu.To kecání mne nevzrušuje,ani se v něm nějak nevyžívám.Máš li problém s erekcí, strč ho do všelího úlu a zabouchej. Dokud otok nesplaskne, bude jako svíčka.Co ovšem s toho budeš mít díky bolesti, to nevím.Nebo můžeš skusit viagru,ale pak si musíš být jistý, že ta dotyčná přijde,abys neskončil s chromou rukou. To je filosofie co???
Sláva |
| pet_kroku |
Posted - 23/04/2011 : 09:34:02
To Miloslav Bažant
Jak psal Neronis, vlastně popisujeme to samé, já jen dodávám a že to mám moc složíté? Ale tím popisem se dostávám dál než Vy. Překračuji tu situaci a nepopisuji jen vznik vzrušení, vždyť tam se držíte Vy, nikoliv u vzniku impotence, ale u vzniku vzrušení...jdu dál a proto ta složitost, která je tím, že jdu dál, rozhodně obhájitelná. Impotenci bych pak podle mého načrtnutého asi definoval jako silnou potřebu nereálného, která však už není zaměřená čistě jen na vzrušení, jak to popisuješ, ale na celek existence, naději apod. Přičemž samozřejme, impotence má rozhodné i jiné příčiny....spíš jen mi přijde podstatné rozlišit "nevzrušený" a "impotentní" či "problémy s erekcí".
P. |
| neronis |
Posted - 22/04/2011 : 19:53:43
http://www.youtube.com/watch?v=hq94i7WTC5c&NR=1 |
| neronis |
Posted - 22/04/2011 : 19:42:42
Jo, takže buď s hlavou v oblacích nebo v prdeli. Oba jakoby popisujete něco jiného, ale v podstatě si to tak nějak ladí.
Dlouhodobé cíle jsou specifické v tom, že vyžadují velmi často znalost nebo zvládnutí spousty dílčích kroků mezi tím. Pokud jde o přebujelou fantazii k některým ženám, je tak o to složitější myslet střízlivě při těchto dílčích krocích (místo "ahoj jak se máš" někdo začne blábolit páté přes deváté).
A tak je to asi s každou realitou a je třeba si uvědomit, že když nebudu mít za hodinu co dělat, je jasný, že si člověk za tu dobu projde každou alternativu až to někdy vypadá ve výsledku třeba dost přehnaně. I výsledek tomu odpovídá.
Pokud si třeba sedneme na židli tak přestože máme hmat i na zadku, za chvíli na to ani nemyslíme, protože není zapotřebí se na to příliš soustředit. Pokud někdo na něco takového myslí neustále, může se stát, že bude analyzovat i to jak cítí vánek na hřbetu ruky nebo jaký je rozdíl mezi tím cítit peří a kov. Nebo ponořit prst do vlažné vody, přejet loktem přes koberec...
No a jak asi může při přebujelé fantazii dopadnout to, když se někdo podívá pěkné holce na zadek.
Užívat si tajemství je jako masochismus a stavět na tom něco, musí člověk skončit jako totální magor. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 22/04/2011 : 14:55:06
Děláš si to moc složité.Vidět něco,nebo se toho dotýkat je naplnění a po něm přichází útlum. Přiblížit se k témuž a nepokračovat, vede k představám doteku a tím roste napětí,ale nedochází k útlumu.Máš li vše na očích a na dotek,k té fanatzii nedojde, nebo dojde,ale po ní přijde útlum dříve než jsi skutečně s něčím začal. Nic však neplatí vždy a nic není dogma.Prostě a krátce nedá li tě partnerka čas na fantaizii někdy selžeš a je to její vina.Co je skryto, to vyvolává fantazii, co je vlně dostupné a viditelné fantazii snižuje.
Sláva |
| pet_kroku |
Posted - 22/04/2011 : 10:42:59
To neronis, To Miloslav Bazant
Ono je zajimave, coz castecne ukazuje i to, co rikate, ze kdyz z nejakeho duvodu nedostaneme hned to, co by jsme chteli, clovek se casto necim motivuje k dalsimu kroku, ale to neco je jakoby poposunuto do dalky, budoucna a tim casto jakoby az odrealneno. Kdyz se pak toto neco zakoreni, clovek ma tendenci si podobne uvazovani o danem objektu ponechavat a diky tomu vlastne delsi dobu trva, nez se realita prolomena. Pro muze je pak asi obcas typicke, ze ve sve castecne nejednotnosti, kterou je treba necim preklenout, neco takoveho vyzaduje. Jde vlastne o popis pocatku zamilovanosti.
P. |
| neronis |
Posted - 21/04/2011 : 18:23:45
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Nojo.Já tě tady nemohu vysvětlovat nač máš myslet abys byl schopný. Mohu tě jen říci, že co je skryté dráždí víc, než to co máš u nosu.Ta fantaie, ty představy jsou důležité.Zde bylo popisováno, že ženská cosi vyžadovala,čili tlačila na pilu a to bych nejspíše selhal i já ve tvých letech. Vezme li tě čas na fantazii, zbudou tě myšlenky na to abys neselhal a ukázal jaký jso borec.No a tyto myšlenky tě spíše přivedou k neschopnosti a ukázce jaký jsi zajíc. Proto říkám, že jakmile se tě ženská dává na zlatém podnose, či tě dokonce k čemusi nutí, pošli ji na houby, nebo tě přivede k ostudě.Pokud se zdráhá,zapomeneš na to, že máš cosi ukázat a přestaneš vnímat svět.To jsou staré pravdy, nikoliv nějaký můj objev.
Sláva
Taky jsem už přišel na to, že je lepší, když je ženská v defenzivní pozici. |
|
|
