| T O P I C R E V I E W |
| axel01 |
Posted - 07/10/2010 : 23:54:54
mam po dlouhe dobe jedno tema, ke kteremu se neustale vracim a rada bych slysela i vas nazor.
spousta lidi se jiste bavi v praci osobne, tzn. jejich pracovni vztahy jsou jak pracovni, tak osobni (rozumejte formalni+neformalni, osobni+neosobni dohromady...), potom jsou takova pracoviste, kde jsou vztahy jen ciste pracovni (podle me toto je asi idealni "prace" "kdyz uz nekdo vymysli podnik a snazi se z lidi delat stroje"). tam, kde jsou vztahy jenom osobni, zase asi neni prace, ze... (pracovni struktura)....
takze... abych upresnila pointu. podle me pracovne-osobni vztah je uplna konina!! pokud se s nekym bavim osobne, tak ok, je to osobni vztah a s jako takovym s nim nakladam (mimochodem ano, takhle beru asi vsechny svoje vztahy k jinym lidem...). v momente, kdy je vztah pracovni, by nejspis "nemel?" byt osobni, protoze se jednoduse neda docilit vreleho osobniho vztahu k "nadrizenemu" nebo "podrizenemu" (proste to je jak kdybyste rekla "tady ten clovek je vic nez ty, ale ty si toho vubec nevsimej a normalne se s nim bav"). samozrejme vznikaji vztahy i mezi zamestnanci, kteri jsou "aspon" na stejne urovni, ale stejne to neni idealni, protoze proste maji "osobne-pracovni" vztah.
co to vubec znamena, "osobne-pracovni" vztah...???!!
musite mi prominout, ale ja to proste nechapu. uz si nad tim lamu hlavu drahnou dobu a nemuzu pochopit. pokud je vztah jen "pracovni" (jistojiste neosobni), tak ok. (i kdyz i tyhle formality mi pripadaji jako zhovadilost; ok -- muzu je brat proste jako cizi lidi). ale jak mam proboha chapat osobne-pracovni pomer??? to jako s tim clovekem treba jdete na ryby, a on vam najednou rekne--"ano, to by slo, ale nejdriv te musim vypeskovat za ten vcerejsi chybne vypocitany rozpocet..." -- takovy vztah proste nemuze byt osobni vztah. pokud se pred nekym musim neustale mit na pozoru, co o sobe reknu, nebo co udelam, a davat si dobry pozor, aby me nahodou nevyhodili - to podle me neni osobni vztah. muj nazor je takovy, ze osobne-pracovni vztah totiz vubec neexistuje; existuje pracovni vztah a pak jakasi lidska "vlezlost", cimz se snazi dat najevo to, ze je socialni clovek a chce mit vsude kamarady. k cemu mi ale jsou takovi kamaradi, se kterymi se muzu bavit o omezenych tematech...?!
no, pratele (mysleno obrazne), zamyslete se nad tim... a zkuste mi odpovedet, co si o tom vubec myslite. ja jsem z toho porad na rozpacich, kdyz se ke mne nekdo zacne chovat pratelsky a vzapeti zjistim, ze to byla jenom jakasi "manipulace", aby si zajistil oblibenost u svych zamestnancu/kolegu/privrzencu. z toho se mi dela spatne a takovy clovek je podle me pokrytec. michat praci a osobni zivot je podle me poradny nesmysl.
|
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| axel01 |
Posted - 11/09/2011 : 20:29:12
:-) po dlouhé době se tady probírám svými tématy, protože je chci nějak uzavřít, zdá se mi, že jsem tohle téma už pochopila lépe. jak ke vztahu k penězům, tak i k citovým vztahům... protože mě potkala celá řada věcí v běžném životě.
pochopila jsem to tedy správně tak, že prvořadé je něco v práci přinášet, abych byl kolektivu užitečný a prvořadý je tedy profesionální přístup, který má přednost před osobními vztahy, přestože se můžu chovat přátelsky - moje osobní chování nesmí přerůst určitou mez, ale přesto by nebylo hezké, chovat se jako pouhá uzavřená pracovní síla.
v této souvislosti mě napadá: je lepší být stále profesionální, třeba i zaměstnanec strohý ve svých citech, anebo přátelský, osobně komunikující, ale pracovní náplň pokulhává?
je nějaké pracovní místo, ve kterém jde o to druhé? jako dobré promíšení mi připadá třeba lobbing, ale nevím jistě, kam ho zařadit. |
| neronis |
Posted - 07/01/2011 : 13:59:40
http://www.taxu.cz/death-note/death-note-pritel-s01e014 |
| neronis |
Posted - 07/01/2011 : 11:41:43
Obecně nejproblematičnější vztah s penězmi mají ti, kteří s nimi mají nějakou špatnou zkušenost. Třeba když pro toho kdo půjčuje znamená oněch 50Kč třeba zábavu na celý večer (krabicové víno), zatímco nyní musí jen čumět do zdi a nedělat nic, tak je pro něj přirozeně problematické když ten druhý ty peníze nevrací.
Přátele si totiž děláme většinou proto, aby nám nějakým způsobem pomáhali. Když se s přáteli bavíme a společně hodnotíme něco co se děje, evokuje to spoustu řešení, na které bychom sami nemuseli přijít. Už samotná jejich přítomnost evokuje jakýsi společenský dojem nebo tak. Peníze a dostupnost oněch životních priorit spolu v naší společnosti hodně souvisí, protože jsou nepřímo důležité pro vytváření jakéhokoliv osobního vztahu.
I když je fakt, že v nějakém pracovním táboře, kde by měli všichni stejnou válendu a dostávali stejný příděl všeho ostatního, by se jakési přátelství bez příměsi peněz nebo majetku pěstovat dalo. |
| axel01 |
Posted - 07/01/2011 : 00:42:59
Tak to nevím přesně. Asi proto že peníze používám, když si chci něco koupit. Osobní vztahy by měly být pravým opakem koupě. Kamarád, kterému nepromineš ani 50kč, které ti dluží, záhy přestane být tvým kamarádem; ne snad proto, že by šlo o těch 50kč, jako proto, že vidí tvé skrbličství a nezájem mu to málo darovat na důkaz vašeho přátelství...
Peníze obecně kazí charakter. Když se někde děje nějaká čuňárna, vždycky jde o peníze. Proto myslím, že přílišné obcování s penězmi (obchod) zkazí sebelepší osobní vztah. |
| neronis |
Posted - 06/01/2011 : 11:36:20
Z jakého důvodu ti to připadá divné? |
| axel01 |
Posted - 05/01/2011 : 18:43:02
oprava: do jakéhokoliv OSOBNÍHO vztahu tahat peníze. |
| axel01 |
Posted - 05/01/2011 : 18:41:20
neronis
To je spíš forma loajálnosti.
Slávku, právěže pojem "kamarádství" se mi naprosto vylučuje s pojmem "práce" a ano, máte oba pravdu, že se při využívání druhého o přátelství nejedná, ale přesto, připadá mi to prostě dost divné do jakéhokoliv vztahu tahat peníze. |
| neronis |
Posted - 10/11/2010 : 10:18:34
http://www.youtube.com/watch?v=iotpABUfosc |
| neronis |
Posted - 10/11/2010 : 10:02:51
Axel, podle mě záleží o jakou schůzku jde. Pokud jde o nějakou interní konzultaci, můžeš i šéfovi na místě říct, že ses zdržela třeba ve výrobě. Pokud jde o kamaráda-šéfa, zachová se asi stejně jako "nekamarád". Když si domluvíte důležitou obchodní schůzku s klientem, a postavíš jej do situace, kdy tam s ním musí sám sedět a potit ze sebe něco co s tím nesouvisí (zabavit jej než dorazíš), tak nebude šťastný ať je to kamarád nebo není.
Ony ty přátelské vztahy mají určité hranice a ve vztahu šéf-zaměstnanec to bohužel není nikdy tak, jako když si dva anarchističtí zaměstnanci kápnou do noty a baví se tím, jak to někomu natřeli tím, že se na něj vykašlali. Ta subordinace je podle mě zásadní faktor a jen proto, že ji člověk musí dodržovat to neznamená, že takového člověka nemůže brát jako kamaráda. Totiž existuje spousta situací, kdy ti takový člověk (a ty jemu) vyjde vstříc když se ti něco nedaří, a přitom by to nemusel dělat. Tohle je podle mě jistá forma kamarádství. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 10/11/2010 : 07:42:44
Axel01
Co si představuješ pod pojmem kamarádství? Já myslím, že právě v tom je ten problém.Kamarádíš se šéfem proto abys s toho měla výhody? To není přátelství. Chceš aby neměl problémy aby se dobře cítil? Pak mu ty problémy prostě neděláš i když by jr třeba odpustil. Skus se zeptat." Stála bych o něj jako o přítele,kdyby nebyl šéfem a toužím po tom aby byl šťastný? Pokud řekneš ano,pak se jedná o přátelství. Rekneš li ne,pak si na přítele pouze hraješ s účelových důvodů a to přátelstvím není.
Sláva |
| axel01 |
Posted - 09/11/2010 : 23:14:28
hmmm. konkrétní problém? já nevím, ale můžu dát příklad. tak třeba kamarádovi když řekneš, že dorazíš v 10, můžeš dorazit v půl jedenáctý a bude mu to jedno. možná bude remcat, ale to je tak všechno.
když řekneš neznámému člověku v práci, že dorazíš v 10, tak prostě musíš dorazit přesně. když ne, tak tě může vyrazit.
no a problém v tom? pokud se se šéfem skamarádíš, máš tedy chodit přesně, protože to je šéf, anebo pozdě, protože ti to kamarádsky promine? aha? |
| neronis |
Posted - 26/10/2010 : 11:45:23
http://www.southparkonline.eu/a9-seria/a9x05/ |
| neronis |
Posted - 26/10/2010 : 11:07:06
To asi záleží na tom jaký je konkrétní problém. O čemž můžu říct, že nemám prakticky žádnou představu. Kdybych měl sám nějaký definovat, tak by podle mě mohlo být v nepořádku, kdyby se člověk musel realizovat tím způsobem, že by dřel, ale stále byl v jakémsi vězení, kdy nemůže realizovat žádný svůj sen (a především ty, které nejsou marnivé).
Jenže zase na druhou stranu si nejsem jistý jak by to tady vypadalo, kdyby si každý svůj sen mohl realizovat.
Potom mě napadá ještě, že bývá problém s tím, že si třeba šéf v zaměstnání hledá sexuální realizaci u svých podřízených (ženských), protože je to úchyl.
Ale to jsou příklady, které podle mě nějak nenabízí řešení. Dá se napravit to, že se společnost zaměří více na přípravu a seznámení s různými formami zaměstnání už na základní škole, aby si člověk dokázal lépe vybrat a nebyl překvapený ještě v polovině studia co to vlastně dělá a co mu to umožní. Stejně jsou ty předměty na ZŠ většinou zbytečně obsáhlé a do života nepoužitelné. To mi přijde jako přístup, který se přiblíží člověku, namísto toho aby se na něj navalilo kvantum nesouvisejících informací, ze kterých si ve skutečnosti vybere správně jen část jednotlivců, a nakonec stejně začne dělat třeba něco úplně jiného.
Jinak přímo v práci jsem si všiml, že taková ta rodinná atmosféra, je celkem dost závislá ne tolik na lidech jako takových, ale na aktuálních podmínách. Kdy třeba pokud jde o korejskou firmu, kde šéfové v práci většinou chrápou (oni to tak mají, že v práci tráví většinu svého času, ale nedělají v ní skoro nic, pokud jde o vedení) vnímají se jejich spolupracovníci více jako tým, který musí držet spolu, protože se společnými silami snaží vyznat v prostředí s úplně jinou mentalitou. Podobné prvky jsou podle mě přínosné v rámci nějakého sdružování nebo utužování kolektivu. No a na základě podobných příkladů by se možná dalo něco vymyslet. |
| axel01 |
Posted - 25/10/2010 : 23:25:23
v tom případě mi je zkus přiblížit. |
| neronis |
Posted - 25/10/2010 : 21:08:16
V momentě, kdy se kladou na člověka požadavky, které nedokáže chápat jinak než, jak to říct, "nelidsky", je podle mě zcela logické, že půjde v takovém případě o jeho hlavní devizu.
Princip podnikání a v podstatě celý ten motivační mechanismus totiž vychází z principů, které dokáže jako celek správně pochopit právě snad jenom robot. Nicméně tohle celé pravděpodobně vychází z touhy směřovat určité záležitosti právě takovým způsobem jen proto, že to tak zkrátka musí být (nemůžeš mít tohle, když nemáš tamto nebo když na tohle zapomínáš). To, o co se dnes snažíme, není ani tak měnit směřování těchto principů, neměníme cíle. Okruhem hlavního zájmu je naučit se změnit způsob jak se na tyto principy člověk dívá, protože nejenže takový systém dělá z lidí necitelné a vypočítavé polomonstra, znamená to taky, že je pro ostatní prakticky nemožné se něčeho podobného zůčastnit už jen proto, že to jsou stále lidé.
Přitom stále platí, že si to neděláme sami nějakým zvráceným pohledem na takové podnikání, ale je to jednoduše tak, že pokud člověk začne být přehnaně naivní, odsuzuje se v podstatě dobrovolně k záhubě, k tomu aby byl neúspěšný.
Myslím si, že pokud jde o pracovní vztahy, otázka nezní jak se na ně dívat, aby nám připadaly více lidsky, ale jak je člověku přiblížit. |
|
|
