| T O P I C R E V I E W |
| Dalibor Grůza |
Posted - 04/09/2009 : 22:18:19
Otázka krásna (estetika)
Má filosofie rovnováhy vymezuje krásu záporně tedy jako pohyb ničeho (absolutního vakua) a něčeho (hmoty a vlnění) téměř beze srážek, jde o postupně vyvíjející se uspořádání bodů časoprostoru tvořících náš svět o nenulové hmotnosti po vzoru nehmotného souladného, celistvého a jednoduchého světa bodů časoprostoru o nulové hmotnosti, kdy prostor je plynulý, souvislý a souladný, zásadně se nebortí. Vedle krásy všeho (něčeho i ničeho) lze umělecky i jinak zobrazit rovněž čisté něco a čisté nic, čisté tvoření a čisté ničení, dokonalá krása však podle mne představuje soulad, co nejdokonalejší rovnováhu něčeho a ničeho, tedy tvoření zahrnující čisté tvoření i čisté ničení. Krása tak podle mne představuje trvale udržitelné maximální dobro a minimální zlo v každém časovém okamžiku.
Přesto lze podle mne tuto rovnováhu něčeho (vlnění a hmoty) a ničeho (absolutního vakua) přesně vymezit pouze záporně, jinými slovy tam, kde je zbytečná smrt živých organismů, tam není ona rovnovážná krása, proto lze říci, že dokonalý estetický cit podle mne vyžaduje nejdříve působit co možná nejmenší smrt a bolest ostatních živých tvorů. Nyní tedy již víme, co krása přesně není, není jí zbytečná smrt, ale pouze nezbytná smrt, tedy co možná nejméně srážek v naší skutečnosti.
Kladně přesně vymezit krásu podle mne nelze, na tom ztroskotala většina estetiků-filosofů, když se pokusili vymezit přesně krásu. Jejich odlišným přesným vymezením krásy jako předmětu filosofické estetiky se nikdy nedostalo a nemohlo dostat všeobecného přijetí. Obecně vymezil krásu ve shrnutí středověké filosofie Tomáše Akvinského současný italský filosof Umberto Eco jako integritas, consonantia, and claritas, tedy celistvost, soulad a světlost, nebo také jednoduchost. Na to navázala moderní informatika představovaná Jüregnem Schmidhuberem, který v 90. letech popsal onu jednoduchost jako věrné zobrazení skutečnosti s co nejstručnějším popisem, tedy jako co nejmenší rozsah bitů počítačového souboru daného zobrazení.
Proč však krása, tedy rovnovážné zobrazení tvoření a ničení nelze přesně vymezit. To plyne z vlastnosti přírody (resp. Boha jako tvůrce této přírody či totožného, všudypřítomného v této přírodě), které je podle mne schopna nastolit vývojově (evolučně) tuto rovnováhu ničeho a něčeho podle obrazu biblického ráje, kde bylo dokonale spojeno ničení a tvoření v obrazu stromu poznání dobrého a zlého, nejlákavějšího a jediného, přesto však přítomného stromu se zlem v ráji (např. jako dobrého vtipu z důvodu vyhnutí se nudě). Příroda je totiž podle mne nekonečně složitá, obsahuje podle mne nekonečný počet skutečně jsoucích bodů časoprostoru, přičemž pohyb mikročástic nelze dle fyzikálních Heisenbergových vztahů neurčitosti přesně předem určit, je náhodný. Tudíž i krása jako projev přírody je více či méně náhodná a vyvarujeme-li se zbytečné smrti jako záporného vymezení krásy, pak je především záležitostí náhodných citů, emocí, které přesně neovládáme, ale které v každý jedinečný okamžik ovládají nás.
Přesné poznání krásy lze tedy podle mne získat záporně, rozumem, a kladně rozvojem emocí. Proto je nutno při výchově vedle rozumových předmětů jako matematika, fyzika, chemie, biologie, popř. historie, mateřský jazyk apod. rozvíjet také citové předměty jako je hudba, malířství apod. Dokonalý cit však podle mne vyžaduje nepřítomnost jak záporných podmínek, tedy zbytečné smrti tak splnění kladných podmínek krásy v životě jedince. Citem chápu vnímání vlnění, hmoty a absolutního vakua, tedy něčeho a ničeho, zejména jejich jemných odstínů. Jako příklad lze uvést zobrazení shora uvedené skutečnosti něčeho a ničeho v hudbě. I když se důkladně seznámíme s hudební naukou, nebudeme schopni zaznamenávat poslechnutou hudbu v notovém zápise, pokud nebudeme mít rozvinut hudební cit, tedy nerozlišíme sluchem jednotlivé tóny, jejich výšku, délku, sílu a barvu včetně pomlk a jejich délky bez toho, abychom si je museli odpočítávat. Rozvíjením výše uvedených citových předmětů dáváme tak možnost se rozvinout nervovým buňkám (neuronům) tvořících citový, resp. emocionální operátor (podle Antonia Damasia, 1999) z druhé podkorové strany našeho mozku, a to vždy na základě sledování shora uvedené záporné rozumové podmínky krásy, tedy vyhnutí se zbytečné smrti, která je podle mne vždy výchozím zdrojem každé kladné změny emocí, resp. citů jedince k jejich schopnosti vnímat krásu.
Základním pocitem krásy jako důsledek rozumového plnění výše uvedené záporné podmínky krásy, tedy stálého vyhýbání se zbytečné smrti jedincem, je pak psychologům dobře známý oceánický pocit dávné touhy po bezstarostnosti bez nutnosti ohraničení, bez nutnosti korigovat své fantazie přání možnostmi v realitě, se kterými jsme se narodili, mnou vymezený jako touha a pocit všeobecné lásky, resp. přátelství všech živých tvorů na život a na smrt.
Literatura:
- Všeobecná hudební nauka, http://www.konzervator.brno.indos.cz/Projekty/Finale/M/v%C5%A1eobecn%C3%A1%20hud.nauka.htm#Takt%20a%20rytmus
- Aestetics, http://en.wikipedie.org/wiki/Aestethics
- Jan Poněšický a kol., Člověk a jeho postavení ve světě, TRITON, Praha 2006 s. 33 a násl., 50, 65 |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 28/10/2009 : 11:21:30
Sokrate.
Obsah slova ošklivý odpovídá obsahu slova nepříjemný. Co je ve vnímání nepříjemné to je vnímáno jako ošklivé. Ten pes ta slova nezná a má jen ty pocity příjemna a nepříjemna. Kdyby měl dar řeči,pak by toto označil za ošklivé nebo krásné. Výběrem slov krásné a ošklivé jsem pouze navazoval na to co bylo před tím.
MB |
| Sokrates |
Posted - 27/10/2009 : 16:16:28
Pes může ten pytel vnímat jako krásný i ošklivý.
Slávo
Ty slova jsou u tohoto příkladu mírně zavádějící. Já bych použil pocit příjemna či nepříjemna. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 26/10/2009 : 16:52:23
Nejlépe by nám to vysvětlil třeba pes, bohužel to nejde protože nemá jak a z toho samého důvodu může vidět ten pytel bez jakéhokoliv krásna na rozdíl od nás.
Sokrate.
Máš i nemáš pravdu. Pes může ten pytel vnímat jako krásný i ošklivý. meno třeba také jej vníat vůbec nemusí. Pokud mu budeš na pytel dávat maso,pak vjem masa bude mostně spojen v vjemem pytle,čili nude i ten pytel pro psa krásný a skus mu ten pytel vzít a řekne tě to vrčením a možná i zuby. Skus psa pytlem bít a vjem pytle se spojí s bolestí a bude pro něj ošklivý a když jej najde,roztrhá jej na cucky.Nemá li vjem pytle v paměti uložen,pak jej buďto nevnímá, jako by neexistoval, nebo tento vjem spojí s vjemem jiným, třeba čichovým,čili jej očichá a opět záleží na tom co při tom cítí jestli maso, hadr na kterém lehá, nebo třeba pepř.Nasypeš li pepř na pytel několikrát a dojde k vjemu,pak je pytel pro psa ošklivý i tehdy bude podrážděný i tehdy, je li pytel čistý, bez pepře.
Může se zdát, že je povídání o ničem,ale pokud to dokážeš správně vyhodnostit a opakovat jako pokus, můžeš si na tom ověřovat nejen polární ukládání informací, ale třeba i funkci propojení informací, čili funkci mostů. Na takových maličkostech je možno ověřovat správnost teorie,ale je to poté skušenost tvoje a může ji přijmout jen ten, kdo je schopný tímto stylem myslet.Prostě se člověk musí umět kolem sebe dívat a vidět.To ale zřejmě musí mít člověk v sobě a naučit se dívat člověk ostatní asi nemůže. A o tom to všechno je.
MB |
| Sokrates |
Posted - 22/10/2009 : 21:10:35
Okrefe
Já napsal takové jaké to je, protože (pro nás lidi) je vždy něco nějaké. Proč asi? Protože máme tendenci popisovat svět. Nazvat jej nijakým vlastně taky není to nejlepší. To zní jako by ani neexistoval. Možná taky neexistuje. Každopádně naším mozkem je vnímán. A jestliže se bavíme o krásnu jako vlastnosti, řekl bych pouze: může být jak krásný tak ošklivý pro jakéhokoliv člověka. Je to těžké vysvětlit, nebot se snažím vysvětlit slovy nepopsatelné.
Vratme se znova k tomu pytli. Co o něm mohu s jistotou říci? Je to shluk částic, které vnímáme jako celek v určitém tvaru. Ten má svou hmotnost,hustotu a chem. složení. Vše ostatní je subjektivní. Čili jak jej vnímáme (velký,malý,ošklivý,krásný,těžký,lehký,barevný,čistý,špinavý,běžný,neobyčejný,důležitý,zbytečný).
Nejlépe by nám to vysvětlil třeba pes, bohužel to nejde protože nemá jak a z toho samého důvodu může vidět ten pytel bez jakéhokoliv krásna na rozdíl od nás. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 21/10/2009 : 08:43:19
Rzwalde.
Na každou tvojí pochybnost je možno celkem lehce odpovědět,ale lehké je to pro toho, kdo toto již zvládnul.Slib věrnosti klidně můžeš a nic tě v tom nebrání. Dodržet jej můžeš a nemusíš. To důležité je,aby se manželka o tom porušení nedozvěděla. Ovšem platí i zcela opačná varianta a to že věrným budeš, ale zařídíš vše tak,aby si manželka myslela, že tak docela věrný nejsi. Když manželka získá jistotu v lásce,přestane mít potřebu vjemu toho příjemného vjemem tebe akumulovat a začne vnímat to co vyvolává ozvěnu mínus,čili nepříjemno.Tehdy je ta láska ohrožena a třeba ji samou to vede k nevěře.Pokud jsi věrný a uměle vytvoříš u manželky nejistotu,třeba tím že užiješ kapku ženského parfému (cizí ženská vůně nevěru často prozradí)Pak manželka cítí ohrožení toho, že bude v budoucnosti možné vnímat tu ozvěnu plus vnímáním tebe a začne ten věm příjemna akumulovat, jako by tvořila zásoby příjemna na dobu, kdy budou nedosažitelné a máš to v kapse. To však neznamená, že jí svou nevěru prozradíš. Naopak, zde platí zatloukat a zatloukat a třeba říci, že jsi k té vůni přišel v nacpané tramvaji, či cosi podobného.Její nejistota je pro tebe dobrá, ale jistota že jsi nevěrný nikoliv.Toto platí vždy ať jsi věrný, nebo nevěrný. Nevěra je ovšem vždy riziko a některé ženské s kterými jsi nevěrný se mohou do tebe natolik zbláznit, že zapomenou na rozum a jdou bojovat o tebe s manželkou. A to je potom tak zvaný průser, zvláště, když máš manželku rád a ještě větší, když máte děti. Pak je na tobě zda dokážeš manželce svou lásku dokazovat a ilenky se rychle zbavit. Ovšem to chce mít dokonalý přehled o situaci a jak se říká umět v tom chodit. Nevěra tedy není jen zápor, ale může být i tím co lásku zachraňuje,byť by vznikl pouze dojem, že nevěrný jsi a ve skutečnosti jsi věrný. Jenže si uvědom, že totéž platí i naopak a manželka která toto zná, může téhož použít,když ty začneš v lásce ochabovat díky jistotě v lásce.
Jak říkáš, hledáš spíše průměrné dívky, než ty které jsou uznávány za krásné.Jenže pro tebe jsou krásné ty jak říkáš průměrné a na jakýsi rozšířený názor na krásu bys vůbec neměl brát zřetel. Vše je dáno tím, co máš v paměti polárně uložené a to co máš v polaritě mínus nemůže příjemno a lásku v tobě vyvolat.Prostě to nejde. Jenže pokud toto chci vysvětlit, pak se nevyhnu programové analýze a primárního polárního ukládání informací do paměti a to v době, na kterou si nikdo z lidí nemůže vzpomenout,čili mezi narozením a rozvojem řeči. Tehdy jsou informace do paměti ukládány nejintezivněji a to tak intentivně,že se toto projevue celý život až do smrti a ozvěna těch bloků je tou nejintenzivnější ze všech.Jinak řečeno paměť na dobu mezi narozením a rozvojem řeči je tou nejintezivnější,ale výsledkem je pocit a nikoliv slova umožňující vzpomínání. Takže mizel jakýsi tvůj pocit nepříjemna třeba díky tomu,že tě matka kojila. Tehdy byl tvůj mozek nastavený na ukládání informací v polaritě plus a ty jsi v této polaritě ukládal všechny vjemy matky. Byly to čichové, sluchové, zrakové, hmatové i chuťové informace a navíc třeba rovnovážné (třeba tě při tom houpala na klíně a poté i v dospělosti tě houpání vyvolávalo pocit příjemna) Ty však do paměti neukládáš celek,ale pouze ty maličké částečky(bloky) které obsahují třeba jen vrásku v koutku úst, či oka při úsměvu, důlek ve tváři a podobně. Setkáš li se u jiné ženy s tím co jsi tehdy do paměti uložil, dojde k ozvěně těchto bloků a ty cítíš příjemno. Může být dívka uznávána za krásnou těmi, kdo najdou ty své bloky plus a může jich být většina,ale nenajdeš li ty své bloky plus, pak tu krásu prostě nevnímáš. Takže pouze hloupý hledá uznávanou krásu a moudrý hledá tu svou ozvěnu plus a tu může najít třeba u dívky která je většinou uznávána za ošklivou. Pro něj je krásná. A tak se někdy stává, že muž odejde od uznávané krasavice k dívce která je uznávanou ošklivkou a on je šťastný,protože u ní našel třeba tu vrásku, či důlek, či shodnou vůni, hmatový či chuťový vjem a třeba i ten rovnovážný. Vedle tohoto vjemu však může obsahovat i to co má ozvěnu mínus, ale to ve vnímání přeskakuje. Prostě se na to nesoustředí, protože by cítil nepříjemno.Stačí však aby získal jistotu vnímání těch bloků plus a začne hledat a bude nacházet ty bloky mínus. A zde je možné se přeprogramovat a to tak,že ty bloky mínus spojí s něčím, co má intenzivní ozvěnu plus a bude tak činit do doby, kdy plusová intenzita převýší a on bude cítit při vjemu ozvěnu plus, čili příjemno. Znalost principu přeprogramování je jedna věc, ale volba strategie která k tomuto vede je věc druhá a vyžaduje přemýšlení a třeba skoušet různé cesty.Důležité je pochopit princip a aplikace dostane přesnější směr.
Takže závěrem. Pro jedince existuje jediná norma krásy a to ta, která odpovídá polaritě jeho uložených informací a tyto informace mohou být uloženy různě,nebo podobně. Tam kde jsou různé, není možno se o kráse, či ošklivosti daného objektu vůbec domluvit. Tam kde jsou podobné se s ostatními mže člověk shodnout. V lásce jen hloupý hledá uznavanou krásu ( shodu podobnosti)a moudrý hledá ozvěnu svých uložených informací plus. Uvědomí li si navíc,že mnohé bloky plus mající silnou ozvěnu pochází z doby mezi narozením a rozvojem řeči,pak chápe to co je pro ostatní tajemstvím, čili první tajemství lásky,které je pro neznalé naprosto nesrozumitelné.Poznání dává člověku schopnost poznané řídit. A jsem u toho automobilu.Já dávám návod k tomu jak je řídit, tím, že umožňuji dojít k potřebnému poznání. Jak budou tyto informace použity, záleží na tom, kdo se to auto řídit učí. To já již ovlivnit nemohu.Problém je naučit řídit slepé, nebo ty kteří zavírají oči. A vůbec nejtěžší je naučit řídit ty, kteří si ty informace mění a přeskupují aby učitele autoškoly ponížili.
MB |
| Rzwald |
Posted - 21/10/2009 : 00:51:57
quote:
Originally posted by Rzwald
*přičemž věc je složitější v tom, že pro mě vzhled není důležitý. Naopak ty extrémně hezké holky mě ani moc nepřitahují--nejvíc mě přitahují ty středně. Problém, proč pro mě vzhled je důležitý, je ten, že jaksi nevěřím, že bych dokázal být věrný (po dobu třeba desítek let) někomu jinému než krásce. Kdyby jí bylo jedno, že ji nemohu garantovat věrnost, klidně bych si s ní zkusil začít... Protože však předpokládám, že by věrnost vyžadovala, a protože tuhle garanci nemohu poskytnout (tu bych poskytl jen kráskám), nemohu si s ní začít.
trochu uvažuju, zda to není spam, ale imho to není spam, neboť je v tom mnoho filosofie:
Předvedl jsem filosofický nesmysl - za stěžejní jsem vzal nejistotu sama se sebou, na jejímž základě jsem něco neudělal. Jak si ale někdo může být jistý sám sebou?! To je nesmysl -- nikdo si nemůže být jistý sám sebou a tudíž fakt, že si nejsem jistý sám sebou nelze v rozhodování nijak využít. Onen výsledek rozhodování tímto nahlížím jako neplatný.
...ale je tomu skutečně tak? Pokud si nemohu být jistý sám sebou, nemohu nikomu garantovat nic, co závisí na mé vůli. Jenže jakýkoliv slib, který dám a který předpokládá v budoucnu nějakou mou aktivitu, závisí na mé vůli. Takže varianta je nikomu nikdy nic neslibovat (to by ale znamenalo nutnost nikdy se neoženit...neboť svatbu nelze provést bez svatebního slibu asi) a druhá varianta je přehodnotit předpoklad - konkrétně, ten zelený.
..upravím to tedy tak, že závisí ne na výsledku, ale na aktuální vůli - otázkou pak je, že by nějakou ženu uspokojila formulace: "Jsem přesvědčený, že:
1. pokud bych měl dostatek příležitostí k nevěře a
2. pokud bych byl aktivně sváděn
, tak bych asi časem podlehl. Upřímě Ti však slibuji, že se budu snažit Ti být věrný."
já myslím, že kdybych tohle řekl nějaké ženě, tak by mi uřezala koule...
..na druhé straně jakýkoliv jiný podobný výrok bude minimálně částečně lživý... |
| Rzwald |
Posted - 21/10/2009 : 00:26:44
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Jsi srandista a mně se to líbí i když v tom cítím ironii.
ironie v tom není -- změň své nazírání!
...a nejde o nos...naopak jde o tu jistotu. Nevím, jak to dělá, ale je to jedna z mála holek, které se vůbec "nebojím"...a je i celkem hezká..taková příjemně hezká, sympatická...ale já bych ji chtěl ještě hezčí :-D ...proto by bylo fajn, kdyby šlo udělat, abych tak nedal na vzhled*...tak povrchní charakteristiku...vzhled---pche! :-(
*přičemž věc je složitější v tom, že pro mě vzhled není důležitý. Naopak ty extrémně hezké holky mě ani moc nepřitahují--nejvíc mě přitahují ty středně. Problém, proč pro mě vzhled je důležitý, je ten, že jaksi nevěřím, že bych dokázal být věrný (po dobu třeba desítek let) někomu jinému než krásce. Kdyby jí bylo jedno, že ji nemohu garantovat věrnost, klidně bych si s ní zkusil začít... Protože však předpokládám, že by věrnost vyžadovala, a protože tuhle garanci nemohu poskytnout (tu bych poskytl jen kráskám), nemohu si s ní začít. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 20/10/2009 : 08:41:02
Rzwalde.
Jsi srandista a mně se to líbí i když v tom cítím ironii.Pčesto odpovím vážně (napůl vážně). Tvůj problém s tím jak ji přinutit aby sedávala vedle tebe nemusíš řešit.Když se tě nelébí jako celek,pak si jí nebudeš všímat a nebudeš mít proč si polarizovat informace. Pokud se tě líbí ten zbytek a vadí tě pouze třeba ten nos (cokoliv jiného)ša nechceš o příjemno toho vjemu (statního) přijít, pak se s ní seznámíš a ten vjem nosu budeš prostě "přeskakovat",čili budeš jej vnímat pouze periferně a budeš se soustřeďovat na to co vyvolává pocit příjemna, čili toho co se tě na ní líbí. To dělají všichni i když o tom ani neví. Pokud tě ta dívka dává jistotu,že to příjemné můžeš vnímat kdykoliv,pak již nemáš potřebu se k vnímání toho příjemného neustále vracet a začneš hledat další vjemy,které by vyvolaly příjemno.Jenže hledání je rovno střídání polarit a tehdy ten nos začneš vnímat a začne tě vadit. Ta dívka už dávno vedle tebe sedá, takže ji k tomu nutit nemusíš. Chceš li poté byt schopný vnímat to příjemno a díky vjemu toho nosu by to bylo ohroženo. Pak je ten správný čas i místo na to samopřeprogramování. A nemusí to být čokoláda /obsahuje látky, které chemicky stimulují mozek a jeho nastavení na polaritu plus/,ale může to být třeba příjemno sexu. Ty víš,že chceš ten vjem nosu přepolarizovat a tak se při sexu na ten nos soustředíš. Ono to bude mít i vedlejší účinky a třeba to prodlouží dobu styku a nemusíš myslet na fotbal(Ostře sledované vlaky)
Postupně bude docházet k nárůstu intenzity této polarity plus a za nějaký čas zjistš,že se tě ten nos líbí právě takový jaký je,protože budeš při jeho vjemu cítit příjemno.Jinak řečeno jsi se sám přeprogramoval. Jenže můžeme mluvit o tomtéž s hlediska tvé nastávající profese psychologa a zde je to ještě zajímavější. Představ si,že za tebou do ordinace přijde muž (/nebo žena) a začnou tě líčit že v něm roste odpor k partnerovi, že vnímá na něm to, co mu dříve unikalo, třeba že nevnímal,že má partner(ka) ošklivý nos. A ty jako psycholog nebudeš vědět co s tím a nejspíše mu poradíš aby partnera poslal na plastiku. Jenže pokud znáš programovou analýzu,pak budeš vědět jak dochází k polarizování informací a budeš znát celý souhrn informací, třeba i to, že ten pacient získal v lásce jistotu a díky tomu vnímá to co díky nejistotě ve vnímání přeskakoval. A tak mu budeš schopný poradit v tom samopčeprogramování a jeho partnerovi(ce) že je výhodné vytvořit trošku nejistoty v lásce.Pokud jim poradíš a oni to dokáží realizovat,pak budeš mezi psychology naprostou jedničkou, protože toto současná psychologie pokud vím zatím nedokáže.
Expoerimentálně je toto skutečně celkem lehko možno ověřit i když vždy záleží na tom, kdo experiment provádí a na jeho schopnostech. Já jsem si toto ověřoval mnohokrát a nejen na sobě. Dá se říci, že jsem tím zachránil mnohým známým manželství ač promovaným psychologem nejsem a ti promovaní zcela selhali. Když znáš podstatu na které funguje proces myšlení, získáváš velmi silnou schopnost programovat sebe i druhé.Lidé jsou snadno programovatelní. Kdybys pracoval v reklamě,pak by tě ty znalosti dokázaly ytvářet reklamy, které by polarizovaly lidem informace a dokázal bys prodat i ten největší šmejd. Jenže to chce znát celek a dokázat s ním pracovat. Já jsem byl zatím schopný vyložit pouze část pro naprostý nezájem.Já tím nic netratím,ale vy nic nezískáte. Takže v tom žertování klidně pokračuj a udivuj mne . Já bych totiž právě u tebe díky tvé nastávající profesi očekával největší zájem dostat ze mne co nejvíc informací.
MB |
| Rzwald |
Posted - 19/10/2009 : 23:15:34
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Představ si, že se tě líbí,či máš zájem o dívku, která má křivý nos,ale jinak je super. Tím co se tě nelíbí je vjem toho křivého nosu. Pokud tento vjem vědomě spojíš s něčím pro tebe příjemným, třeba jej budeš vnímat společně s pojídáním čokolády.
náhodou...to je zajímavý námět na výzkum...a lehce realizovatelný i proveditelný....zda se podmiňováním dá ovlivnit přitažlivost? :-)
...osobně tomu nevěřím, že má podmiňování až takovou moc, nicméně proč to nevyzkoušet....teda ještě je otázka, jak "ji" donutit, aby si sedávala pravidelně vedle mne.........
...no...ale...uvidíme... |
| Miloslav Bažant |
Posted - 19/10/2009 : 08:05:22
Rzwalde.
Tak tohle je konkrétní příklad,ale je natolik široký,že bude těžké konkrétně odpovědět.Navíc vlastně s toho nevyplývá, co chceš vědět. Chceš prohramovat sebe, nebo je a které. Tady je X možností. Jsi Alfa samec a máš zájem o ddívku, která dává přednost trumberům, nebo Jsi trumbera a chceš se přeprogramovat na alfa samce? O tom to přeprogramování vůbec není.Představ si, že se tě líbí,či máš zájem o dívku, která má křivý nos,ale jinak je super. Tím co se tě nelíbí je vjem toho křivého nosu. Pokud tento vjem vědomě spojíš s něčím pro tebe příjemným, třeba jej budeš vnímat společně s pojídáním čokolády. budeš jej ukládat do paměti neustále v polaritě plus ačkoliv jsi jej měl uložený v polaritě mínus. Pokud se hladiny mínus i plus vyrovnají, bude tě ten nos tak nějak lhostejný. Nebude se tě líbit, ani nebudeš cítit odpor. Když převýší hladina této informace plus, nudeš cítit vjemem příjemno a ten křivý nos se tě bude líbit a přstaneš chápat, proč se tě ten křivý nos nelíbil. Místo čokolády si doplň cokokoliv co v tobě ozvěnou vyvolává intenzivní pocit příjemna, třeba sex. Při sexu často dochází k přeprogramování a to spontáně a nevědomě.
Jsou Případy, kdy je nevhodně uložena nějaké informace a důsledek vyvolává patologické jednání, třeba i homosexualitu. Zajisté namítneš, že homosexualita není duševní porucha a já tě dám za pravdu. Jedná se o programovou chybu. Najdeš li tu klíčovou nevhodně uloženou informaci a tuto přeprogramuješ, čili uměle vyvoláš ukládání této informace do paměti v opačné polaritě,pak se nejprve hladiny plus a mínus vyrovnají a vznikne cosi jako lhostejnost ( pod obojím) a poté ta programová chyba zmizí a s homosexuála je heteroxeuál. Otázkou je, jak tu programovou chybu vyvolávající patologické jednání identifikovat. Zde bych mohl hovořit o nápadu,který je však skutečně jen ve fázi nápadu. Člo by o počítačový program třeba s obrázky.pacient by stiskem klávesy přešel k dalšímu obrázku a program by sledoval čas a dle toho by volil další obrázky směrem k upřesnění. Je známé,že to co vyvolává pocit příjemna je sledováno delší dobu díky příjemnu vjemu. Vjemu mínus se člověk snaží vyhnout a tak takový obrázek rychle smazat.Program by právě na toto reagoval a vedl by nabídku obrázků dle toho. A tak by pacient na sebe prozradil i to co o sobě sám neví. Program by to celé mapoval a ve výsledku by byl označena ta programová chyba a bylo by ji možno přeprogramovat, čili polarizovat intenzitu v paměti.Jak již jsem v záladu popsal. Stejnou příčinu čili programovou chybu vyvolávající patologické jednání má většina duševních poruch a přeprogramováním by se tyto staly léčitelnými. Zde je ovšem třeba počítat i s důsledky patologického myšlení vyvolávajícího deprese a podobně v oblasti fyzologie mozku, čili poškození, vyplavování určitých látek a toto ovšem vyžaduje medikamentozní terapii. Tím prvním by mělo být to přeprogramování programových chyb aby tyto neaktivizovaly patologické myšlení a teprve poté odstranit důsledky které to patologické myšlení spůsobilo. V opačném případě ,čili léčení důsledků bez odstranění příčiny je neefektivní.
Pokud by někdo dokázal takový program domyslet a vytvořit, bylo by to naprostým převratem v psychologii i psychiatrii.Já si takový program dokáži představit,ale domyslet do detailů bych nedokázal. Vím však, že jsou lidé, kteří by to dokázali a pro programátory by to byla celkem hračka, Jde o stromovitou strukturu algoritmu, kdy profloužené sledování určité informace vefe k obočce, čili větvi a stjně tak vzhledem k upřesnění k odbočce této větve. Vše řídí čas sledování.
Tak vidíš. Zase jsem se rozepsal a zase je to dlouhé,ale chtěl jsi praxi, tak ji máš. Dle mne je to velmi jednoduché k pochopení,ale těžké na provedení. Kdybych já byl tebou, toto bych si vytiskl a bez ohledu na mne bych to nabídl k posouzení nějakému svému profesorovi, třeba jen s otázkou, co si mám o tom myslet. Pokud tě něco takového napadne,tak v tom alespoň oprav překlepy a o výsledku mne informuj. Byl bych na tu reakci dost zvědavý a tobě by to neuškodilo( za blbce by mohl mít jen mne, nikoliv tebe)
MB |
| Rzwald |
Posted - 18/10/2009 : 23:59:36
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
quote:
Originally posted by Rzwald
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Princip přeprogramování je v umělém polarizování určitých informací ve své paměti, nebo paměti jiných lidí.
toto bych rád vyzkoušel...ale nevím jak?
Chápu tvou ironii,ale nebudu odpovídat.Zajisté jsi čekal,že toto začno vážně rozebírat a vysvětlovat celý princip přeprogramování s tím ukáži,jen to jak nesem schopný chápat tvůj žert.Takový byl Sláva do včerejška.
MB, nebyla to ironie..
...ale teorii již nechci, protože tu znám, neboť jsi ji zde publikoval již víckrát...
...chci praxi. Tzn. něco jako --- když chceš, aby se ti líbila ta a ta, tak udělej to to to a to.
...např. -- když ji uvidíš, začni myslet na to a to
nebo -- když ji uvidíš, udělej to a to
...rozsoudit, zda je daná teorie k něčemu užitečná nebo neužitečná lze často tak, že ji zkusíme aplikovat v praxi. Aneb - z vysvětlení principů fungování auta (spalovací motor, zákony akce a reakce, apod.) nijak nepoznám, jak mám auto řídit. Potřebuju ukázat -- tohle napravo dole je plyn. Usaď se do auta a pomalu opatrně jej začni sešlapávat...pokud to děláš správně, uslyšíš, jak motor začíná silněj a silněj hrčet....
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Vy vlastně ode mne žádáte abych ukázal všechny souvislosti a to ve všech třech skupinách, čili takový je fyzický stav, toto z něj vyplývá a takto se to ve výsledku projevuje.
souvislosti nééé......souvislostí je toži moc: vždyť všechno souvisí se vším, což dává nekonečno možností..kdybychom je chtěli všechny pojmout, strávíme nad tím nekonečno času a stejně se moc nepohneme...
...auto se dá řídit i bez studia fyziky...
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Jinak Rzwalde k tomu přeprogramování potřebuješ informace skupiny B,které odmítáš. Kdybys z nich vycházel, třeba jen pokusně,pak bys sám pochopl princip přeprogramování, dokázal jej provést a výsledek by tě ukázal správnost premis,čili správnost informací skupiny B.
neodmítám je, neboť pokud si za ně dosadím své pojmy (vědečtinu), tak to není nějak moc v rozporu s tím, co čtu v knihách...
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Ty programovatelné dívky jsou docela všechny.
nutně ne:
Programovatelných holek je imo přesně takové množství, jaké je množství holek, které přitahují dominantní, atraktivní (nejen fyzicky, ale i psychicky -- např. zábavní, inteligentní, ...) samci. Kupodivu, to není 100% holek. Znám holky (na vlastní oči! jsem četl takové názory), který když uvidí atraktivního kluka, tak si řeknou "děvkař" a jdou pryč.
...evoluce totiž připravila dvě strategie. První strategie pro samičky je najít si "trumberu", tj. jedince oplývajícího ne až tak atraktivitou jako spíš jinými klady -- věrností, hodností, atd. Druhá strategie je najít si "alfa samce" -- dominantního atraktivního...jeho chyba je obvykle nezájem o rodinu, nevěrnost, atd.
No a podle mé zkušenosti*--
a) většina holek do 20 let jedou po "alfa samcích"
b) většina holek, co jedou pro "trumbeřích" (? či jak se to skloňuje..) nejsou tak hezký, jak bych si představoval (každá totiž valí nejprve po "alfa samcích" ...ty, jejichž vzhled však nedostačuje na to, aby "alfa samce" zaujaly se pak přeorientují na "trumbery", podobně se také na "trumbery" přeorientovávají ty, které byly těmito typy příliš zklamány)
c) holky orientující se na "alfa samce" jsou na jedné straně dost hezké, na druhé příliš náročné. Na jedné straně je s nimi sranda, na druhé jsou často povrchní. Apod...
*opravdu jen dle mé zkušenosti...žádný výzkumy jsem na tohle téma nikdy nečetl |
| okref |
Posted - 18/10/2009 : 20:30:14
MB, nejsi tím, kdo by dokázal rozsoudit naše dorozumění nebo nedorozumění.
Jediný problematický bod jsem viděl v tom, co jsem naposledy uvedl. Jsem jen zvědav, jak na něj Sokrates odpoví. Jestliže si bude stát za svou pozicí jako nadále, pak je to v pořádku a došli jsme shody, neboť dál už "není soudce". Pokud svou pozici změní, pak taktéž v pořádku, pozice člověk mění, tak jako myšlenky. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 18/10/2009 : 15:25:06
Sokrate a Okrefe.
Asi vás překvapím, když dám za pravdu oběma i když si na první pohled odporujete. Tvrzení, je cosi je nijaké mně nezní moc hezky. Cosi vnímáme jako krásné a cosi vnímáme jako ošklivé. Výchozím bodem je tedy že něco je krásné a něco ošklivé. Musíme vycházet ze skutečného stavu, čili jak to vnímáme. V tom má Okref naprostou pravdu. Jenže my jak sám říká chceme poznávat svět a tak si položíme otázku. Proč je pro nás cosi krásné a proč je pro nás cosi ošklivé a proč totéž jiná člověk vnímá jinak, třeba opačně? Odpověď na toto je v procesu myšlení a zákonitostech které tento proces určují a řídí. Poznáme li tento proces,apk poznáme příčinu toho relativního vnímání krásna i oškliva, čili dojdeme k tomu, že cosi je a toto cosi je různým spůsobem vnímáno a ve vásledku je to pro nás krásné, nebo ošklivé. Nikoliv nijaké. My jsme přece chtěli poznat svět a jeho zákonitosti. Sokrates také vycházel od toho,že cosi je krásné a cosi ošklivé,ale pouze v tom hledání pokročil o kus dál, čili již lépe chápe svět. Výsledek tvrdící že cosi je nijaké však nemůže přijmout ten, kdo tou cestou poznání neprošel a vlastně je samém začátku, čili u toho jak se nám to jeví a v tom má Okref naprostou pravdu. Ano cosi se nám jeví jako krásné a cosi se nám jeví jako ošklivé.Nyní je na Okrefovi, zda si ty otázky položí a půjde dál, nebo bude hájit pravdivost toho, jak se nám to jeví.Ten kdo je na začátku jako on, mu dá za pravdu. Ten kdo pokročil v tom poznání světa o kousek dále dá spíše za pravdu Sokratovi. Já dávám za pravdu oběma,jedno i druhé je určitou pozicí na jedné cestě. Sokrat je na té cestě o kousek dál.
Okrefe.
Píši rozsáhle a skutečně se často opakuji. V tom máš pravdu. Já to ale jinak neumím. Skrátka jsem ultragrafoman.POkud se někdo táže na to co jsem již popisoval,tak jsem líný to vyhledávat a dávat mu odkazy a na druhou stranu nejsem líný totéž vyložit znovu. Ty to třeba znáš a tak si toho nemusíš všímat, když to není určeno právě pro tebe.
MB |
| okref |
Posted - 18/10/2009 : 14:43:11
Sokrate,
nemysli si, že jsem dostatečně nepochopil relativitu faktů skutečného
světa a její podmíněnost subjetivní poznávací mohutností. Nemusíš mi
stále dokola opakovat tento fakt, který jsem již dávno převzal do
svého uvažování nad světem.
Jde mi o nepochopitelnost tvrzení "je to takové, jaké to je... vždy je
něco nějaké" za předpokladu nespolčenosti poznávacích kategorií se
skutečností.
Jak můžeme zůstat u tvrzení, že něco je nějaké, když se na začátku
vzdáváme jediného důkazu o tom, že to vůbec nějaké je. To, že je to
nějaké neplyne z toho, že to je. Samotné bytí či existence přeci není
žádnou podmínkou "nějakosti". Jedinou podmínkou vůbec nějaké
nějakosti je náš způsob nazírání. Když jsme si toho vědomi, musí buď
zmizet z naší výpovědi o světě, že "je nějaký", anebo se přiklonit ke
skutečnosti a spolčenosti subjektivního náhledu se světem a pak moci
říkat "je to nějaké" - ať už budeme pokračovat a říkat krásné,
ošklivé... nebo zůstaneme u prostého "nějaké".
Tedy, jak vidíš, nechci nic jiného, než důslednost. Klidně si stůj za
svým tvrzením "je to nijaké", ale ne za svým "je to nějaké" se
současným vyloučením jediného důkazu nějakosti - tj. subjektivního
náhledu. |
| Sokrates |
Posted - 18/10/2009 : 13:22:59
Okrefe
Má hypotéza je absurdní?
Aby něco bylo krásné, musí být někdo, kdo to prohlásí za krásné. Od této chvíle je daná věc krásná. Jakmile zmizne(umře) pozorovatel považující danou věc za krásnou, umře krása s ním.
Problémem není tuto problematiku pochopit. Problémem je odprostit se od svého myšlení a zbourat všechny své předsudky.
Už pomocí slov lze jasně pochopit, jak svět vnímáme. A svět popisujeme přesně tak, jak jej vnímáme. Ta teorie "perpetuum mobile" přeci platí. Sice ji nedokáži tak popsat jako Sláva, ale v jádru má pravdu.
Zkus si představit metrákový pytel brambor.
Metrák to máme 100kg. A ted se nabízí otázka. Je tento pytel těžký nebo lehký? Pro nějakého siláka může být lehký. Pro ostatní je těžký. Čím více lidí jej nese, tím menší tíhu musí člověk zdolávat. Takže záleží na úhlu pohledu. Ale všimni si, že se neustále bavíme o tíze tělesa. Čili o tom, jak se nám to těleso jeví!!!
Pak přijde člověk jako Sláva a prohlásí, že tento pytel ve své podstatě není těžký ani lehký. Lidé budou pochopitelně protestovat, protože tíhu 100kg cítí každý a lidské smysly přeci nelžou. Avšak ikdyby se všichni lidé shodli na tom, že tento pytel lze oprávněně považovat za těžký, ve skutečnosti tomu tak nebude. Nebot ona tíha, která v nás vytváří klam těžkosti, je ve skutečnosti závislá na zákonu gravitace. Proto se nemůžeme bavit o tíze jako takové. Kdybychom žili na menší planetě, byl by tentýž pytel brambor pro nás lehčí. Tímto poznáním dojdeme logicky k závěru, že tíha pytle není konstantní.
No a s krásou je to podobné. Existují tu určité zákony, které se tu snaží popsat Sláva, ovlivnující naše pocity krásna.
Nic nezůstane krásné pro sebe, nebot krásu jsme si vytvořili my. Bez nás krásy nebude. Ptáš-li se jaké to či ono je, když ne krásné, tak musím odpovědět nijaké. Já napsal takové jaké to je, protože vždy je něco nějaké. Proč asi? Protože máme tu tendenci popisovat svět. |
|
|
