www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
Home | Profile | Register | Active Topics | Members | Search | FAQ
 All Forums
 Filosofie
 Libovolné téma
 přesné duchovní vědy

Note: You must be registered in order to post a reply.
To register, click here. Registration is FREE!

Screensize:
UserName:
Password:
Format Mode:
Format: BoldItalicizedUnderlineStrikethrough Align LeftCenteredAlign Right Horizontal Rule Insert HyperlinkInsert EmailInsert Image Insert CodeInsert QuoteInsert List
   
Message:

* HTML is OFF
* Forum Code is ON
Smilies
Smile [:)] Big Smile [:D] Cool [8D] Blush [:I]
Tongue [:P] Evil [):] Wink [;)] Clown [:o)]
Black Eye [B)] Eight Ball [8] Frown [:(] Shy [8)]
Shocked [:0] Angry [:(!] Dead [xx(] Sleepy [|)]
Kisses [:X] Approve [^] Disapprove [V] Question [?]

 
   

T O P I C    R E V I E W
Gato Posted - 06/06/2009 : 17:02:54
Dobrý den,
myslíte si, že duchovní vědy, ke kterým počítám i filosofii, mohou být přesné?

Já myslím, že mohou. Je samozřejmě otázka, jak se k takové přesnosti dopracovat. Vymetání hodnot, citů, představ a toho lidského považuji za nelidské a nevede to ke zpřesnění. Filosofie je činnost.
15   L A T E S T    R E P L I E S    (Newest First)
Miloslav Bažant Posted - 26/06/2009 : 07:25:26
Amthauere.

Vzhlžet k moudrosti se mně nezdá být moudré a stejně tak milovat moudrost. Milovat poznání, milovat hledání odpovědí na otázky a tajemství světa. Je li toto hledáno a nacházeno, výsledkem je moudrost,ale tu si člověk u sebe sama neuvědomuje. Moudrost je cíl,ke kterému je poznávání cestou. Ten kdo miluje cíl, zapomíná většinou na cestu,která dosažení cíle podmiňuje. A tak milovníci cíle (moudrosti) memorují slova těch kteří byli za moudré uznáni a předpokládají,že sami budou díky tomu za moudré považováni. Jsou toto filosofové???
Já myslím, že tito lidé si na filosofy pouze hrají a skutečnými filosofy nejsou. Ten kdo miluje poznávání tajemství příčin a následků a tyto skoumá je na cestě k moudrosti. Je li jeho moudrost ostatními uznána,pak ji memorují ti milovníci cíle,čili moudrosti aby ukázali svou moudrost. Stejně tak se světovým netsane ten, kdo kopíruje svět,ale ten, kdo dokáže najít cestu k tomu,aby svět ve svém zájmu kopíroval jeho. Světovým je originál, kopie a napodobování je vždy druhotné. S moudrostí je tomu stejně. Od moudrých se má člověk učit aby mohl v jejich práci pokračovat, nikoliv proto aby dosáhl uznání své moudrosti.

MB
Amthauer Posted - 24/06/2009 : 18:08:13
Pokud vím, tak ono "filein" v názvu značilo od počátku spíše skromnost, protože první filosofové nechtěli přímo říct, že jsou moudří, nýbrž, že k moudrosti vzhlížejí a obdivují ji. Jinak je ovšem tato předpona obsažena v řadě dalších věd a jako přípona i úchylek.
axel01 Posted - 24/06/2009 : 04:40:43
quote:
Originally posted by Amthauer

Asi jsem nebyl pochopen. Nešlo o definici "lásky", ale o to, že umístění tohoto slova do názvu vědní disciplíny ještě nevymezuje takto její předmět.



Nevymezuje její předmět, ale podívej se, co všechno pod tím lze chápat. Veškeré úsilí, které ten výrok přináší.
Protože láska k moudrosti?--pod pojmem všeobecně.. Spíš bych to brala jako jakousi drobnou ironii, s ohledem na svízel, kterou člověk řídící se touto pravdou prožívá, když putuje po své cestě za moudrostí.
Podle mě by je spíš otázkou, zda filozofie má stát na logickém základě. Když vezmu třeba filozofii Saint-Exupéryho, který ji postavil na lásce k bohu, k horoucnosti... Tedy zjednodušeně řečeno na lásce (jak poznamenal okref, není to láska mezi milenci, je to láska božská, tedy nekonečná), pak jasně můžu říct, že se přece jedná o filozofii, dokonce bych řekla velice populární a oblíbenou filozofii, snad právě proto, že se nesnaží již nic více zdůvodnit, ale pouze vyvolává pocity blaženosti. Možná by se dalo diskutovat, zda-li tomu pak lze říkat filozofie; zatím vycházím jenom z toho, co už o Exupérym pronesli jiní.
Obecně vzato filozofie být přesná může, ale nemusí. Logicky zdůvodnitelná teorie vyjímaje iracionální pocity, by mohla být velmi přesná.
Miloslav Bažant Posted - 12/06/2009 : 07:19:26
Gato.
Pokud jsi to s tím lvem a anitilopou užil jako podobenství,pak ta antilopa,která shatila přání lva toho příjemna dosáhnout nemusí.Mohla utéct do pustiny kde trpí hladem. Příjemna může dosáhnout třeba tím, že najde trávu a napase se.Tráva je také živý organismus.
Rozeberme si toto zvé podobenství. Lev je tím, kdo se snaží zbavit nepříjemna a hledá příjemno prostředkem k dosažení příjemna je zisk antilopy.Antilopa je činitelem, který ziskem lva žádné příjemno nezíská a cítí ke lvu odpor.Díky tomu doporu se snaží vjemu lva zbavit útěkem. Antilopa tím však příjemno nezískala,pouze se vyhnula nepříjemnu sežrání. Pokud si tento algoritmus převedeš na mezilidské vztahy,pak poznáš, že toto platí i mezi lidmi,čili podobenství je správné ( s tou maičkou úpravou)

MB
Gato Posted - 11/06/2009 : 11:01:20
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

To snad nééé. Ty dokážeš cítit lásku k tomu, co je pro tebe zdrojem nepříjemna? Lásku cítíš v ždy k tomu, co je pro tebe zdrojem příjemna. Jak jsem pochopil, máš na mysli nepříjemno nenaplněné lásky, sklamané a podobně. Musíš si uvědomit,že je zde objek tvé lásky, třeba děvče. Vnímáš li jí,pak dojde u tebe k ozvěně bloků, které mají intenzivní ozvěnu plus. Tehdy se snažíš abys mohl toto příjemno ozvěny plus vnímat znovu a znovu,protože toto příjemno nemůžeš aktivovat slovně, ale pouze smyslovým vjemem, snažíš si tu dívku k sobě připoutat. Toužíš po příjemnu dalším, třeba jejího objetí, polibku, či sexu. Zajisté netoužíš po tom aby tě kopla do rozkroku. Ona však vnímáním tebe to příjemno nepocítila,ale třeba našla bloky, které mají ozvěnu mínus, čili cítí k tobě odpor. Z její strany se ted nejedná o lásku, ale odpor a tím máš uzavřenou cestu k tomu abys ji k sobě připoutal a mohl vnímat to příjemno. A tak toto vnímáš jako nepříjemno. Jsou zde tedy vedle sebe dvě veličiny a to láska a odpor. Pokud vše směšuješ do jednoho celku ,pak v tom máš totální zmatek. Láska je spojená s příjemnem a jeho vyhledáváním, odpor je spojen s nepříjemnem. Nemožnost vnímat příjemno vjemem objektu své lásky je rovno nepříjemnu chybění příjemna. Odděl si to od sebe a udělej si v tom trošku pořádek.Potom poznáš jak pevné jsou základy hledání příjemna. Člověk vlastně nic jiného v celém životě nedělá a pro tento zisk je schopen přijmout třeba i dočasné nepříjemno, které je k zisku příjemna cestou. Vlastně toto platí pro celou živou přírodu. Hlad je nepříjemno a tak šelma přijme cestu nepříjemna a námahy lovu, aby příjemna zahnání hladu dosájla a podobně. Z hladu je kůň schopný žrát maso. Stal se takový příklad,kdy hladoví koně žrali maso svého uhynulého druha. To příjemno je cílem to nepříjemno cestou k tomuto cíli. Ani ten vir by nenapadal buňky živých organismů,kdyby toto nevedlo k jeho stavu plus,čili chybění nepříjemna. To jsou ty nejpevnější základy,protože to je sama podstata smyslu života.
Život začíná vjemem mínus a celý je zasvěcen hledání stavu plus.
Chybí li zdánlivě, nebo skutečně cesta ke stavu plus, ztrácí každý živý organismus zájem o život.

MB




Slávo,
já nepopírám, že živé bytosti hledají štěstí neboli příjemno. Lev hledá příjemno, aby sežral antilopu, ta hledá příjemno, aby mu unikla. Když antilopa zhatí lvu jeho příjemno, pak sama jej dosáhne.
Miloslav Bažant Posted - 10/06/2009 : 11:29:46
Gato.

To snad nééé. Ty dokážeš cítit lásku k tomu, co je pro tebe zdrojem nepříjemna? Lásku cítíš v ždy k tomu, co je pro tebe zdrojem příjemna. Jak jsem pochopil, máš na mysli nepříjemno nenaplněné lásky, sklamané a podobně. Musíš si uvědomit,že je zde objek tvé lásky, třeba děvče. Vnímáš li jí,pak dojde u tebe k ozvěně bloků, které mají intenzivní ozvěnu plus. Tehdy se snažíš abys mohl toto příjemno ozvěny plus vnímat znovu a znovu,protože toto příjemno nemůžeš aktivovat slovně, ale pouze smyslovým vjemem, snažíš si tu dívku k sobě připoutat. Toužíš po příjemnu dalším, třeba jejího objetí, polibku, či sexu. Zajisté netoužíš po tom aby tě kopla do rozkroku. Ona však vnímáním tebe to příjemno nepocítila,ale třeba našla bloky, které mají ozvěnu mínus, čili cítí k tobě odpor. Z její strany se ted nejedná o lásku, ale odpor a tím máš uzavřenou cestu k tomu abys ji k sobě připoutal a mohl vnímat to příjemno. A tak toto vnímáš jako nepříjemno. Jsou zde tedy vedle sebe dvě veličiny a to láska a odpor. Pokud vše směšuješ do jednoho celku ,pak v tom máš totální zmatek. Láska je spojená s příjemnem a jeho vyhledáváním, odpor je spojen s nepříjemnem. Nemožnost vnímat příjemno vjemem objektu své lásky je rovno nepříjemnu chybění příjemna. Odděl si to od sebe a udělej si v tom trošku pořádek.Potom poznáš jak pevné jsou základy hledání příjemna. Člověk vlastně nic jiného v celém životě nedělá a pro tento zisk je schopen přijmout třeba i dočasné nepříjemno, které je k zisku příjemna cestou. Vlastně toto platí pro celou živou přírodu. Hlad je nepříjemno a tak šelma přijme cestu nepříjemna a námahy lovu, aby příjemna zahnání hladu dosájla a podobně. Z hladu je kůň schopný žrát maso. Stal se takový příklad,kdy hladoví koně žrali maso svého uhynulého druha. To příjemno je cílem to nepříjemno cestou k tomuto cíli. Ani ten vir by nenapadal buňky živých organismů,kdyby toto nevedlo k jeho stavu plus,čili chybění nepříjemna. To jsou ty nejpevnější základy,protože to je sama podstata smyslu života.
Život začíná vjemem mínus a celý je zasvěcen hledání stavu plus.
Chybí li zdánlivě, nebo skutečně cesta ke stavu plus, ztrácí každý živý organismus zájem o život.

MB
Gato Posted - 09/06/2009 : 21:09:09
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

Mám lásku ke všemu,co mně přináší pocit příjemna. Každá láska je tedy duševní záležitostí. Sex je o něěčem jiném než láska i když jsou často pohromadě. Sex je tělesnou láska duševní záležitostí. Kdybych věděl,že bůh existuje a že je pro mne nějakým zdrojem příjemna,pak by mohla láska k němu ve mně vzniknout. Protože mám boha spojeného s pravdami, které lidi rozdělují, vedou je ke sporu, odporu a třeba až k uztrpení a smrti, vzniká ve mně spíše odpor, než láska. Já mám rád lidi a život jeko celek, já mám rád poznání, které životu slouží a poznávání je pro mne cestou k příjemnu. K bohu však lásku necítím, spíše lhostejnost jako k tomu co neexistuje. Vede li láska k bohu k povýšení božích pravd nad všechny ostatní, vede to k rodělení, odporu, sporu a nepříjemnu. Vede li láska k bohu k toleranci jiných pravd. spojení, míru a tedy příjemnu,pak láska k bohu může vzniknout. Jenže skutečností je spíše to prvé a proto je pro mne taková láska k bohu nizkou vedle lásky k lidem, poznání a všemu co život podporuje.

MB



Slávo,
proč má láska vést k pocitům příjemna? Láska mnohdy vede k pocitům nepříjemna. Příjemno pro jednu skupinu lidí je nepříjemno pro jinou skupinu lidí, to nelze rozřešit. Stavění lásky na pocitech příjemna je stavění na velmi vratkých základech.
Amthauer Posted - 09/06/2009 : 18:31:37
Asi jsem nebyl pochopen. Nešlo o definici "lásky", ale o to, že umístění tohoto slova do názvu vědní disciplíny ještě nevymezuje takto její předmět.
Miloslav Bažant Posted - 09/06/2009 : 06:39:31
Gato.

Mám lásku ke všemu,co mně přináší pocit příjemna. Každá láska je tedy duševní záležitostí. Sex je o něěčem jiném než láska i když jsou často pohromadě. Sex je tělesnou láska duševní záležitostí. Kdybych věděl,že bůh existuje a že je pro mne nějakým zdrojem příjemna,pak by mohla láska k němu ve mně vzniknout. Protože mám boha spojeného s pravdami, které lidi rozdělují, vedou je ke sporu, odporu a třeba až k uztrpení a smrti, vzniká ve mně spíše odpor, než láska. Já mám rád lidi a život jeko celek, já mám rád poznání, které životu slouží a poznávání je pro mne cestou k příjemnu. K bohu však lásku necítím, spíše lhostejnost jako k tomu co neexistuje. Vede li láska k bohu k povýšení božích pravd nad všechny ostatní, vede to k rodělení, odporu, sporu a nepříjemnu. Vede li láska k bohu k toleranci jiných pravd. spojení, míru a tedy příjemnu,pak láska k bohu může vzniknout. Jenže skutečností je spíše to prvé a proto je pro mne taková láska k bohu nizkou vedle lásky k lidem, poznání a všemu co život podporuje.

MB
Gato Posted - 08/06/2009 : 19:44:04
quote:
Originally posted by Amthauer

Láska, to je jen takový vznešený pojem v názvu, ale v zásadě může být hlavně díky logickým metodám filosofie velm přesná.



Já si myslím, že lásku lze přesně definovat. Je pravda, že ten pojem se používá nejčastěji k označení milostného vztahu mezi mužem a ženou a to je velmi účelový druh lásky. Možná se mi to kryje s pojmem zamilovanost. Přesto je to láska tělesná a v podstatě nízká.

Spinoza mluví o amor dei intelektualis. Rozumová láska k Bohu, to je dle mého vyšší láska než ta tělesná a také je více uspokojující.
Miloslav Bažant Posted - 08/06/2009 : 18:08:58
Nikde jsem se nesetkal s nějakkou šablonou,která by ukázala že jsem nekritický k sobě samému,či jsem nesprávně kritický k druhým.

--------------------------------------------------------------------------------


To cos právě řekl bys měl podrobit důkladné kritice o:)) Zejména ten tučný text, to je dost nekritické.

Richarde.
To s čím se můžeš setkat není šablona, ale názor druhého člověka,či shodný názor více lidí. Představ si, že jsi došel k nějakému poznání a dlouho je ověřoval,čili podroboval té kritice. Jsi přesvědčený o správnosti a pak narazíš na názor druhého člověka, nebo více lidí,kteří tím dokazovacím procesem neprošli. Samozřejmě mne ten opačný názor zajímá a s tohoto nového pohledu znovu skoumám své poznání. Mnohdy dochází k tomu,že sis ty otázky dávno položil a třeba i pokusy je vyloučil. Potom nemá význam znovu procházet stejným dokazovacím procesem a odpovím přímo, že ten opačný názor je částečně, nebo zcela chybný. Jenže ti odpůrci mohou být třeba i uznávanými kapacitami v oboru a přesto se mohou mýlit. Potom jsem zákonitě napaden,že nejsem ke své práci kritický,že si nevážím názoru autorit a podobně. Ty by ses toho ověřenéjo vzdal abys ukázal svou kritičnost? Já ne a snažím se dokázat, že se mýlí oni. Když ovšem najdou chybu v mé práci,čili cosi, s čím jsem nepočítal,pak jsem schopný přehodnotit svůj názor a třeba i poznání jako chybné odložit. Ve všem je ale nejistota a argumenty musí být silné. Každý se může mýlit a považovat chybné za správné.Proto jsem hovořil o nutnosti vševědoucnosti.Kdyby existovala vševědoucí autorita,pak by její názor byl rozhodující a díky té autoritě bych věděl, zda je správné to moje, nebo ostatních. POdívej se třeba na jednání Dalibora. Myslíš ,že dokáže poznat, že jeho teorie jsou chybné? On je považuje za správné. Kdyby existovala ta vševědoucí autorita a prohlsila Doliborovy teorie za správné, musel bych já svůj názor přehodnotit. Totéž platí u věřících o nevěřících a prostě o všem. Vyjímám s toho matematiku a fyziku a podobné pragmatické vědní obory. Před nedavnem jsem sledoval tel. pořad "Suďte je" Rodiče dítěte uznávali za správnou alternativní medicinu a proto odmítli svěřit lékařům své dítě postižené rakovinou. V pořadu se nepodařilo rozhodnout zda jsou, či nejsou vini.Základní otázkou byla důvěra jedněch v alternativní medicinu a na druhé straně důvěra v medicinu klasickou. Ukázalo se, že pokud nemá dojít k diktátu preferované klasické mediciny,pak vůbec není možno rozhodnout. Nikdo na světě nemá informace o všem, čili nikdo není schopen díky své vševědoucnosti rozhodnout. Ono to Richarde s tou kritičností vůbec není tak jednoduché.


MB
noemus Posted - 08/06/2009 : 16:51:52
Slávku
Myslím, že nechápeš co znamená "kritické myšlení"

quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Souhlasím s tím, že by to tak mělo být.Jenže to většinou není reálné. Každý si totiž myslí, že právě to jeho myšlení je tím nejpřesnějším a správným,

Pokud myslíš kriticky, pak si to nemůžeš myslet

quote:

takže kdyby byl kritický s sobě samému,znamenalo by to, že svému myšlení nedůvěřuje a nepovažuje je za správné.


Tak to není. Kritičnost spočívá v tom, že i výsledky své práce musíš čas od času podrobit kritice a podívat se na ně jako by je vytvořil někdo jiný. Jde tu především o celkový přístup. Nepředpokládá se, že budeš dokonalý. To bys pak kritický být nemusel.

quote:

Věřící důvěřuje svému myšlení a za nesprávné považuje myšlení ateisty a je k němu kritický.


To není kritika ve smyslu o kterém mluvím. Věřící "obvykle" není k ateistovi kritický. On ho vůbec nebere vážně. Pokud myslíš kriticky, pak musíš brát vážně i protivníka. Opatrně - ale zcela vážně.
Pokud jsi kritický jen k někomu, pak je otázka zda jsi vůbec kritický. To je spíš předpojatost.

quote:

Stejně je tomu naopak. Předpokladem pro filosofii by tedy měla dle tebe být vševědoucnost.


To je zcela nesprávně pochopeno, viz výše

quote:

Základem filosofie dle mého názoru je schopnost přemýšlet,porovnávat vztahy mezi příčiami a následky a schopnost přijímat informace od ostatních byť by uznávali pravdy jiné.Člověk se stále učí ,ale neví, zda to co se učí je správné a tak může dojít k chybným výsledkům a považovat je za správné a přesné. Nikde jsem se nesetkal s nějakkou šablonou,která by ukázala že jsem nekritický k sobě samému,či jsem nesprávně kritický k druhým.


To cos právě řekl bys měl podrobit důkladné kritice o:)) Zejména ten tučný text, to je dost nekritické.

Miloslav Bažant Posted - 08/06/2009 : 12:01:58
Amthauere.

A co takhle definici lásky? Když je láska tak přesná,pak je možno ji přesně definovat. Dokážeš to? Vznešený název? Láska je spojená s příjemnem a vznešené není nepříjemné. Nebo je???

Lásku je možno popsat ve všech možných variantách, je možno najít její základní podstatu v procesu myšlení a stéto podstaty je možno lásku do určité míry definovat. Jenže je to každému prd platné. Když se s láskou setká, stejně se v ní nevyzná,protože láska stojí a padá na neschopnosti vnímat současně plus i mínus. Když tedy potkáš lásku,pak dokážeš intenzivně vnímat to co máš v paměti uložené v plusové polaritě a omezeně, nebo vůbec to co má ve tvé paměti ozvěnu mínus. K přesnosti je nutné vnímat obě polarity a to v lásce neikdo nedokáže."Láska je nesoudnost" Jakmile v lásce začneš vnímat i opačnou polaritu, roste v tobě odpor a tím láska mizí. Jak tedy chceš najít v lásce přesnost???
A nyní budu hovořit opačně. Jinak je tomu s láskou k poznávání, láskou k moudrosti,čili filosofií. Tam skoumáš lásku nezávisle,čili hledáš její podstatu a to v obou polaritách. Najdeš li podstatu, pak se tě otevírají tajemství zákonitostí lásky i odporu jako opaku lásky. Tehdy dokážeš být přesný. Ovšem jen do doby, kdy lásku pocítíš.Potom jsi stejně bezradný jako ten kdo ji nikdy nezkoumal a všechny vědomosti jsou ti k ničemu. Dokážeš li se i pak v lásce vyznat a být přesný,pak lásku zničíš, nebo zneužiješ poznání ve svůj prospěch, čili ve prospěch svého příjemna na úkor partnera,který vycítí tvou lhostejnost ve vztahu a snaží se tvojí lásku zesilovat vyznáním a důkazy své lásky. Jenže tím vzroste tvoje jistota v lásce,přestaneš cítit potřebu příjemna lásky akomulovat a to tě přivede k hledání dalších bloků vyvolávajících silnou ozvěnu plus. Hledáš li, pak se střídá vnímání v obou polaritách (k tomu při hledání skutečně dochází) začneš vnímat to co vyvolává ozvěnu mínus a vznikne v tobě nejdříve lhostejnost a pak odpor. V partnerovi láska vzrostla a je pro něj velkou ztrátou příjemna,že ze vztahu odcházíš,ale ty nemůžeš neodejít, protože cítíš odpor. Nojo, ale vlastně jsi zneužil schopnosti poznání zákonitostí lásky, abys lásku posílil a výsledkem je ztráta schopnosti k partnerovi lásku cítit. Platí zde dvě věty kamene mudrců v míře absolutní. Chceš získat a ve prospěch toho zneužiješ svých schopností a následkem toho lásku ztrácíš. Zneužiješ schopnosti důkazu své lásky, čili podáš důkaz lásky partnerovi a ten ztrácí potřebu příjemno vnímáním tebe akumulovat a začne hledat. Hledá li najde mínus vzroste v něm odpor a odejde zatím co ty trpíš protože lásky v tobě samém vzrostla a bojíš se, že příjemno vnímání partnera ztratíš.
Sleduješ ten zmatek? A ty chceš být v lásce přesný? Nyní jsem tě ukázal některé otázky lásky s větší přesností a výsledkem je totální zmatek. Poznal jsi tajemství lásky? Pak se chraň těch znalostí ve svůj prospěch využít,rotože másledkem je ztráta scchopnosti lásku cítit. Možná je přesnost, čili poznání podstaty a zákonitostí lásky zvráceným jednáním a je lépe nevědět, podléhat omylům a mít lásku ve které se sice vůbec nevyznáš, ale o to je krásnější.
Hledat v lásce přesnost je zvrácené jednání,ale dokud toho poznání člověk nedosáhne,pak o nebezpečí vůbec neví. Dosáhne li tohoto poznání, již je pozdě a nejvyšší čas na to aby člověk pokročil dál k jednání věty prvé. Naučíš li se dávat své schopnosti druhým a nezneužívat svých schopností pro sebe, ale využívat je ve prospěch druhých,pak si schopnost lásky zachráníš a navís ještě vzroste. A toto je v pohádkách popsáno jako hapy end,čili princ našel Zlato v lásce (princezna Zlatovláska) Tohle již není rovno přesnosti, ale moudrosti. Poznání tě může dát ohromnou sílu (koně Zlatohřiváka)aůe využiješ li jej pro sebe,pak přijdeš o hlavu. Chce to umět naslouchat Lišce Ryšce a nikoliv černokněžníkům (obhajoba správnosti moci,čili zneužití schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy)

No vidíš a od přesnosti v lásce jsme se dostali až k přesnosti v pohádkách. Pokud dokážeš číst algoritmy pohádek (těch skutečných) zjistíš, že jsou velmi přesným vyjádřením určitého poznání,určité skutečnosti.Povrch je nepřesný a mnohdy lživý (zvířata nemluví, nadpřirozené bytosti nejsou) ale ten vnitřní algoritmus je mnohdy velmi, velmi přesný a dokonalý. Přesnost ve filosofii existuje,ale většinou uvnitř a nikoliv na povrchu a prostě na povrch nepatří,protože by mohla nemoudrým uškodit.
Nuž vidíš a proti tomu jsem se právě nyní prohřešil.Vynesl jsem na povrch to co má najít každý sám a nemoudrým to má zůstat skryto.

MB
Amthauer Posted - 08/06/2009 : 10:07:35
Láska, to je jen takový vznešený pojem v názvu, ale v zásadě může být hlavně díky logickým metodám filosofie velm přesná.
Miloslav Bažant Posted - 08/06/2009 : 09:19:53
Základem filosofie by mělo být kritické myšlení a to jak ve vztahu k jiným tak k sobě a to není možné možné pokud nemám v myšlenkách pořádek, a ten zase není možné mít bez určité přesnosti.
Richarde.

Souhlasím s tím, že by to tak mělo být.Jenže to většinou není reálné. Každý si totiž myslí, že právě to jeho myšlení je tím nejpřesnějším a správným, takže kdyby byl kritický s sobě samému,znamenalo by to, že svému myšlení nedůvěřuje a nepovažuje je za správné. Věřící důvěřuje svému myšlení a za nesprávné považuje myšlení ateisty a je k němu kritický. Stejně je tomu naopak. Předpokladem pro filosofii by tedy měla dle tebe být vševědoucnost. Základem filosofie dle mého názoru je schopnost přemýšlet,porovnávat vztahy mezi příčiami a následky a schopnost přijímat informace od ostatních byť by uznávali pravdy jiné.Člověk se stále učí ,ale neví, zda to co se učí je správné a tak může dojít k chybným výsledkům a považovat je za správné a přesné. Nikde jsem se nesetkal s nějakkou šablonou,která by ukázala že jsem nekritický k sobě samému,či jsem nesprávně kritický k druhým. Prostě každé pro má svoje proti.Proto souhlasím s tvými slovy a současně si uvědomuji co stojí proti tvému tvrzení.

MB

www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum © (c) 2009 webmaster Go To Top Of Page
Snitz Forums 2000