| T O P I C R E V I E W |
| alergik |
Posted - 07/11/2003 : 13:16:15
Pravda je konstatování věcí v daný okamžik. Čas neexistuje, je jen lidským vyjádřením pohybu všeho, co existuje. Zastaví-li se tento pohyb, je zastaven i čas. Nastane stav, který je jediněčný, ale lze popsat jedinou pravdou, pravda je tedy jen jedna.
|
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 14/06/2007 : 07:34:49
Oldow.
Stále cítím ze tvých slov,že bereš vše ric, nebo nic. Já jednám dle první věty sice trošku víc, než před poznáním dvou vět a jejich zákonitostí,ale nikoliv výhradně. Dávám i když třeba vím, že se mně to nevrátí,protože dávám těm které mám rád. Dal bych i tehdy, když bych dvě věty neznal a stejně bych to, že se mně to vrátí nečekal.Jenže ono se to vrací, třeba se spožděním a mnohdy získám víc, než jsem dal. Protože dvě věty znám, tak vím, že je to důsledek. Dělal jsem i mnohdy experimenty, při kterých jsem odpověděl větou první na jednání věty druhé a vůbec jsem nečekal, že by se mně to vrátilo v podobě věty první,ale často se tak stalo.Ukáži ti příklad.Když jsem nastoupil na nové místo, byl tam člověk, kterého nikdo neměl rád,ale jako řemeslník uměl a tak byl parťákem. On toho zneužíval ve svůj prospěch a ostatní nepustil k pořádné práci a tak odtud odcházel jeden zámečník za druhým. Do takové pozice jsem se dostal a nevěděl jak z ní ven. Jednou byla porada a ředitel vymýšlel různé nesmyslné teorie o tom, proč zde žádný zámečník nevydrží. A tak jsem mu to řekl a to přede všemi. Důsledek byl okamžitý. Druhý den už nebyl parťákem, protože se ke mně přidali i ostatní a potvrdili to co jsem řekl. A nastal boj. Nyní jsme byli rovnocenní a dostávali jsme stavby od začátku do konce. Počet zámečníků rostl a tak on vedl jednu partu a já druhou. Já jsem se o něj příliš nestaral, ale on si vymýšlel vše možné aby mne pošpinil a znemožnil. Všichni čekali, jak ta bitva skončí a čekali, že se přinejmenším povraždíme mezi sebou.Dokonce jsme se jednou i porvali. Jenže to již bylo v době, kdy jsem skoušel platnost dvou vět a tak jsem se rozhodl skusit sílu první věty. Začalo to na maličkostech a mohu tě říci, že byl s toho pořádně zmatený. Jenže potom začal ospovídat stejně a začali jsme si navzájem pomáhat. Když slavil šedesátku, nechtěl na oslavě nikoho jiného muzikanta, než mne a téměř celý večer se točil kolem mne. Nikdo nevěděl, co se vlastně stalo a proč se ten člověk ta zmněnil a nevěděl to ani on sám.
Proč tě to říkám? Abys pochopil, že zde nejde o to jednat dle první věty abys cosi získal,ale jde o to tyto věty pouze znát, dokázat analyzovat různé situace a třeba i skoušet, co to v dané situaci udělá. O víc nejde. Tvoje poznání zákonitostí dvou vět poroste a mnohé co bylo neřešitelné bude zcela jednoduché. Začneš chápat třeba i příčiny a důsledky v politice a podobně. Začneš chápat,že lidská moc jako termín obsahuje protiklady, které k sobě nepatří a ty je dokážeš od sebe oddělit. Čili jedná se o poznání, které tě pouze ukáže cestu k poznáním dalším a v životě tě může někdy i pomoci.
MB |
| Oldow |
Posted - 14/06/2007 : 05:04:27
Miloslave
Jo, to je spravny pristup, ber, toje vyhoda, neber, mas smulu. Ja jsem si vytvoril pohled na svet, ve kterem je mi pohodlne a asi bude pomerne podobny. Presto si nemyslim, ze jednani podle pvni vet je pro kazdeho, mylsim, ze nekteri lide ho proste nejsou soustavne schopni. Podle me je dulezite uvedomit si nekolik faktu.
Nejdriv naprosto nejpodstatnejsi dva
Vzdycky je to neco za neco.
Zivot je plny rizik, pokud nedokazes s klidnou tvari odpocitat naklady nutne na jejich vyrovnani, sam si pridelavas vrasky, tvuj problem.
a ted ty mensi.
Mas moznost pomoct? Tak pomoz, vrati se ti to, az budes neco potebovat, vstricneho cloveka nenechaji blizni ve srackach
Uvedom si, kdo je puvodcem tvych potizi. Ano system stoji za houby, vzdycky stal a vzdycky bude, smir se s tim a zarid se podle toho jak chces.
Nekdo ti ublizil? Nastav druhou tvar a neprojevuj zadny vztek. Ublizil ti znovu? Usmej se, pokrc rameny, odejdi a az dostanes prilezitost, bodni mu kudlu do zad takovym zpusobem, aby se zatracene dlouho vzpamatovaval.
Lide jsou ruzni, ale maji k tomu duvod.
Lide se obcas chovaji hloupe a muzou zpusobovat problemy pokud se budes chovat chytre a problemy s usmevem vyresis, budou ti vdecni a nebo taky ne.
Chyby hledej nejdriv u sebe, predejdes trapnym situacim a zmytecne zasti.
Sebeucta se da postavit na prostem faktu, ze jsem dobrym sam sebou, neni k ni potreba velke auto.
Cest se da prodat, ale neda se koupit nazpatek
Nedokazu si predstavit, jak bych se mohl chovat podle prvni vety, kdybych nebyl naprosto beznadejny idealista. Vsichni lide ale nejsou idealiste. Rika se, ze ideje jsou neco, o co cloveka pripravi realny zivot. No, jsem zvedav, nechapu proc je tedy mnoho lidi zahazuje uz predem. Rikam, osobne s tebou souhlasim, ale nemyslim si, ze je hlasani prvni vety cestou ke svetovemu miru, protoze nekde holt o ty ideje prichazi lide rychleji. Meli jsme holt to stesti, ze jsme se naodili do klidne zeme s poradnou siti verejnych knihoven.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 12/06/2007 : 06:56:53
Oldow.
Stále mám dojem, že pro tebe slovo a čin jedno jsou. Vyslovím tedy cosi a cosi musí následovat.Já ten názor nesdílím tak docela. Vyslovil jsem dvě věty a nechávám na ostatních co s nimi udělají. Ten kdo je pochopí, časem pozná, jaké jednání je pro něj výhodnější a to se mu vyplatí. Samozřejmě nemohu za to, že když bude někdo odpovídat větou první na jednání věty druhé, bude vypadat jako hlupák, kterého může každý oškubat jako slepici. Ani já neodpovídám na jednání věty druhé větou první a dostanu li políček, nenastavím druhou tvář, ale pěst. Je však řada situací ve kterých se i taková odpovd věty první na větu druhou vyplácí, že zmizí odpor a ten druhý je veden k jednání věty první, ale to je vždy na úvaze a vyhodnocení dané situace. Moje snaha přinutit lidi přemýšlet? Ano je zde.Možná je marná,ale kdyby se našel jeden jediný člověk kterému by tato cesta cosi dala, pak nebyla zbytečná. Ty jsi mladý a mladí mají tendenci brát vše, nebo nic.Když však přijdou léta a skušenosti, spokojíš se i s částí. A tak uvažuji já.
MB |
| Oldow |
Posted - 11/06/2007 : 19:04:33
Miloslave
No ja to osobne vidim uplne stejne, ale pokladam to za vec osobnich preferenci a volby a nemyslim, ze je v tom az takovy rozdil z hlediska objektivnich zisku. Vis, ja verim ve vyvazenost systemu. Spolecnost je prodtor, ve kterem dochszi k soupereni a to jak mezi jednotlivci, tak mezi skupinami. Jsem presvedcen o tom, ze behem casu nezvitezi nejvhodnejsi chovani, ale vznikne jakysi ekosystem vztahu mezi lidmi, kde, zjednodusene receno, ma kazdy svou roli. Taky jsem presvedcen o tom, ze pokud cekas od lidi, ze budou o vecech premyslet, tak je precenujes. A pokud cekas, ze se na zaklade sveho premysleni zmeni, tak je precenujes velmi.
Zivot je vzdy otazka priorit a ruzni lide maji ruzne priority. Nedokazu si predstavit, jak primet cloveka co o vecech moc nepremysli, aby s tim zacal nebo se dokonce zmeni. Lidske mysleni funguje tak, ze co se mu bude libit si vybere, zbytek necha lezet. Ty tvrdis, ze slusnost se nakonec vyplati a ja jsem presvedcen, ze je to v podstate pravda, pokud ovsem clovek uvazuje odpovidajicim zpusobem. Jak to ale vysvetlis cloveku, ktery je na zaklade svych zkusenosti presvedcen, ze zivot je boj, kde uspeji pouze nejsilnejsi?
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 11/06/2007 : 14:12:06
Oldow.
Stále cítím ze tvých slov určité nedorozumní. Ty dvě věty nemají stvořit nějaký nový a ideální svět.Byly sformulovány proto, aby usnadnily uvědomění si toho, co bylo skryto. Mám tím na mysli fakt, že druhá věta slibuje zisk a dosažení cíle, ale vytváří odpor a cestu k cíli někdy téměř znemožňuje, zatím co první věta říká, že cosi ztratím, ale ve výsledku mnohdy skracuje cestu k cíli. Mohl bych zde rozebírat za pomoci dvou vět třeba problematiku partnerské lásky a stejně tak třeba jednání církví, či velmocí. Nejde o idealistickou zmněnu světa,ale schopnost uvědomovat si příčiny a následky. Mluvit o tom ve světě, kde je dominantní jednání věty druhé je těžké a nevděčné, neboť se vždy najde někdo, kdo za tím vidí jakési mesiáštví,ale o tom to skutečně není. Jestli chceš, můžeš ukazovat modely lidského jednání a já tě ukáži, jak toto za pomoci dvou, či vlastně již třech vět analyzovat a ukáži tě i předpokládaný výsledek, který si můžeš poté ověřit na skutečnosti. Takže pouze situaci, nikoliv výsledek.Myslím, že toto bude nejvýhodnější cesta k tomu, abys pochopil oč zde skutečně jde.
MB |
| Oldow |
Posted - 08/06/2007 : 15:58:43
Panove
Nejakou dobu jsem byl bez pripojeni, ted jsem nahromadene prispevky zhruba preletl a pokusim se vyjadrit.
Nevim, jestli ma smysl snazit se dve vety naprosto dokonale vyjadrit. Podle me popisuji klasicky rozdil altruismus/egoismus. Ja s Miloslavem naprosto souhlasim, ale to je muj osobni pohled. Pokud bych mel mluvit obecne, rekl bych asi.
-Jednani dle vety prvni vyzaduje urcite charakterove vlastnosti, ktere nema kazdy.
-V tomto ohledu je spolecnost seberegulacni a pokud by narostlo mnozstvi lidi jednajicich dle vety prvni, odpoved na vetu druhou by byla ve vetsi mire od lidi jednajicih na zaklade vety prvni a tedy by jednani dle druhe vety bylo mnohem vyhodnejsi. Pribylo by lidi na zaklade druhe vety jednajicich a vse by bylo zase v normalu.
-Osobne nejsem presvedcen, ze ve vyhodach a nevyhodach altruismu a egoismu je nejaky vyrazny rozdil. Kazdemu cloveku vyhovuje neo jineho a to, ze odpovedi na jednani dle vety prvni je za kazdych okolnosti vdek je jen sen.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/06/2007 : 12:24:02
Richarde-uff))
Je to dobré, ale tak nějak o něčem jiném. Tím neříkám, že je to špatné.Původní dvě věty mely ukázat souvislosti mezi příčinou a následkem. To rozšíření na čtyři věty je stále ještě o tom a dokonce to vylepšuje a to o dost. Tahle analýza však již je skutečně o něčem docela jiném. Je naprosto samozřejmé, že každý využívá své schopnosti pro sebe a platí i ostatní varianty a jejich odstupňování. Tvůj sty vlastně ipřesňuje definice daných lidských vlastností a dělá toto přehlednějším, ale o to mně původně nešlo.V základu šlo o to, aby si lidé snáze uvědomovali důsledky jednání vůdči druhým a dopad toho na sebe sama. Pokusím se toto ještě jednou ukázat. Představ si, že já využuji nějakou svou schopnost ve tvůj prospěch.Takový čin logicky říká, že to co využiji ve tvůj prospěch ztrácím já. Příkladně bys byl v nouzi a já bych tě dal peníze, které by tě z nouze pomohly a vůbec nic bych od tebe nežádal. Skus si uvědomit jaký by v tobě vznikl vztah k mé osobě.(pokud pominu nevděčnost) Dle mých skušeností bys hledal svou schopnost, kterou bys využil v můj prospěch. A tak bych já nežádaje získal mnohdy i mnohem víc, než jsem dal a opět by ve mně vznikla potřeba využít své schopnosti ve tvůj prospěch a hledal bych tu vhodnou schopnost já. Někdy se ovšem stává, že se lidé bojí přijmout cosi ze schopností druhého člověka proto, že by se tím cítili nějak vázáni k jednání podobnému a tak dar schopností odmítnou.Někdy jim v tom brání třeba uznaná pravda, pokud přináležím k pravdě jiné. Ten dar schopností může totiž být čímsi, co je obsahem mojí uznané pravdy a odporuje to pravdě toho druhého.
Druhá věta naopak svou logikou říká, že využiji li své schopnosti ve svůj prospěch cosi ze schopností druhého člověka získám.Jenže ten druhý tím cosi ztratí a vzniká odpor a hledání schopností, které bych využil ve prospěch svého já.
Jsou tedy dva uzavřené kruhy. Ten kdo je v kruhu první věty, ten tvrdí, že ostatní jsou tak dobří a pní lásky, že on musí jim své schopnosti dávat. Ten kdo je v kruhu druhé věty, ten tvrdí naopak, že lidé jsou tak zlí, že on aby přežil musí své schopnosti využívat ve prospěch sebe. Jedni i druzí mají pravdu,ale jen na povrchu. Ty dvě věty ji dokáží ukázat hlubší logiku jednoho i druhého jednání.A právě proto jsou tyto dvě, respaktive čtyři věty zde. Jak vidíš, to tvé je o něčem jiném, ale to vůbec nevadí. Je to dobré a přínosné.
MB |
| noemus |
Posted - 07/06/2007 : 10:42:57
Rád bych aby bylo jasné, že to co tady budu psát není kritika nebo oponentura dvou vět a potažmu čtyřech vět. Jde o to čemu se říká analýza.
Jsou zde několik základních věci, které stojí za povšimnutí:
1. Všechny věty nějakým způsobem vymezují možné chování člověka. Tyto věty je tedy možné v zásadě použít pro vystižení způsobu jakým se nějaký člověk chová. Nebo i skupina lidí.
2. U všech vět je možné si představit, že platí v různé míře. Od totální platnosti, až po úplnou neplatnost, tedy platnost negace věty (mnou navržená pátá věta, tedy skutečně mezi tyto věty nepatří) Vyjádření různé míry platnosti, je možné použitím slov jako, nikdy, často, někdy, většinou, zřídka, vždy a dalších jemnějších odstínů (skoro nikdy, téměř vždy, atd.)
3. První dvě věty se od odstatních dvou odlišují, protože se v jistém smyslu doplňují. Nejsou však v rozporu a tak je možné aby člověk využíval své schopnosti ve prospěch sebe i ostatních. Ale v extrémním případě je zase možné aby člověk své schopnosti nevyužíval vůbec. Daly be se tedy vzhledem k bodu dva uvažovat např tyto kombinace
- někdy využiji schopnosti ve prospěch ostatních a někdy ve prospěch sebe (normální člověk)
- často využívám své schopnosti ve prospěch ostatních i sebe (aktivní člověk)
- jen zřídka využívám své schopnosti, ať už ve prospěch sebe, či ostatních (lenoch)
- většinou využívám své schopnosti ve prospěch ostatních, ve prospěch sebe jen zřídka (altruista)
- většinou využívám své schopnosti ve prospěch sebe, ve prospěch ostatních jen zřídka (sobec)
dal by se ještě představit ještě líný nebo aktivní altruista, nebo sobec. Prostě kombinací je nepřeberně
4. Naproti tomu třetí věta by se dala vykládat jako speciální případ věty druhé. Je to jakési další jemnější rozlišení.
Uznaná pravda, tady označuje jakési ideje, které daný člověk zastává. Dá se tedy říci, že pokud jedná ve prospěch těchto idejí jedná ve svůj prospěch i když z jeho pohledu může jít o pomoc ostatním. Tady se tedy dostáváme na trochu tenký led.
5. Dalším aspektem třetí, ale i čtvrté věty je, že na rozdíl od první věty, nemají svoji druhou větu, která by je doplňovala
Představoval bych si, že místo třetí a čtvrté věty by tu spíše měly být další dvě dvojice vět.
Přičemž první dvojice (vycházející ze třetí věty) by modelovala (vystihovala) pojmy jako idealismus, důvěřivost, možná sebevědomí, atd.
A druhá dvojice (ze čtvrté věty) by zase mohla modelovat chápavost, bystrost, empatii, elán, činorodost, atd.
Mám v hlavě pár nápadů jak třetí a čtvrtou větu přeformulovat do třetí a čtvrté, a páté a šesté (ale nechám to zatím na tobě)
Všech šest vět by přitom mělo splňovat tytéž podmínky jako první dvě, tedy:
a) Neměly by být v rozporu se žádnou ze šesti vět
b) Mělo by být možné je chápat, jako že platí jen částečně
c) měly by dohromady pokrývat určitý aspekt, tak aby přidání další věty bylo již nadbytečné (tak jako je tomu u první a druhé věty)
Zkusíš nové zformulovat tyto další čtyři věty (předpokládám, že vyjdeš ze třetí a čtvrté věty)? |
| noemus |
Posted - 07/06/2007 : 10:09:57
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Richarde.Proč nemohla diskuse probíhat takto jako nyní a musel jsem nejprve třísknout do stolu a rozvířit klidnou hladinu tohoto bahňáku. Nebylo to právě tím stojatým klidem, co zde panoval? Nechce to občas udělat rozruch?
Ano, podle mne je občas rozruch nutný a když se aktéři dokáží ovládat, tak může skončit jakousi malou revolucí v názorech.
Já sice i nadále nesouhlasím s tvým použitím slov jako "pravda" a "definice", ale teď už alepoň vím s čím nesouhlasím
Zajímalo by mne zda ostatní naši debatu sledovali a co si z ní odnesli (že ji sledovali jsem si téměř jist, sleduji totiž počet přečtení u jednotlivých příspěvků)
Ke čtyřem větám (a možná více větám) se vrátím ještě v dalším příspěvku |
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/06/2007 : 06:41:12
Richarde.
Skusil jsem si nakreslit hvězdici, která má každém hrotu jednu větu s těch nabízených a skoušel jsem to kombinovat.Ukázaly se celkem zajímavé věci. Něco kombinovat jde a u něčeho vychází logický nesmysl. Vezmi si například první větu kombinovanou s větou o zneužití schopností ve prospěch pravdy. Čili mám své schopnosti proto, abych je dával druhým,ale činím tak v zájmu své uznané pravdy. Tohle přece existuje, viz Matka Tereza a různí ti světci a třeba i věřící, kteří slouží lidem v hospicích, starobincích nemocnicích a podobně. Když se podíváš na důsledky takového jednání, ukazuje se velmi jasně funkce první věty.Tito lidé vytváří u ostatních lidí úctu k pravdě,ve prospěch které jednají a jak se neříká "ono to funguje" Kdyby jich nebylo ty pravdy by byly spíše nenáviděné díky jednání věty druhé.
Takže ten nápad se kterým jsi přišel beru jako velice přínosný. Otevírá cestu k dalším poznáním a to je dobré. Ta pátá věta však nejde nikam umístit, nikde nemá smysl, či dubluje to co již ta věta obsahuje. Takže hovoříme o čtyřech větách.
MB |
| Miloslav Bažant |
Posted - 07/06/2007 : 06:24:46
Richarde.
a) základním východiskem obou vět je fakt, že své schopnosti máme z nějakého důvodu.
Na nějaké základní východisku jsem vůbec nemyslel.Své schopnosti prostě máme.Ty věty slouží jen k tomu abychom si uvědomovali příčinu a následek. S ezbytekem souhlasím a rozšíření dvou vět na čtyři, nebo pět, je možno přijmout jako dobrý nápad. Já jsem vycházel s toho, že ta druhá část první věty tak nějak přináleží k větě první a doplňuje ji. To vzájemné kombinování si musím ještě trošku promyslet. Zatím se mně zdá, že je kombinmace druhé části první věty s větou druhou tak trošku nesmyslná. Uvědom si, že ten kdo jedná dle věty druhé chce cosi co vyplanulo ze schopností jiného člověka získat, čili má své já schopné to přijmout.Aby to získal zneužije svých schopností. Tím ten druhý cosi ztratí a hledá svoz schopnost kterou by zneužil a získal zpět to co ztratil a také má své já schopné to přijmout. Ten kdo však jedná dle věty první, jedná tak většinou z lásky k druhému člověku a vlastně nic nežádá. Dává mu své schopnosti a by ten druhý cosi získal.Pokud však ten druhý nemá svoje já schopné přijímat, nemůže ten první dávat. Tím je potom znemožněno jednání dle věty první. Jistě jsi už zažil, když tě kdosi chtěl cosi dát,ale tys to nechtěl z různých důvodů přijmout, třeba proto, abys mu nebyl zavázán, čili abys nebyl morálně nucen dát mu cosi ze schopností svých. Jinak řečeno. Toto ukazuje, že si lidé ty věty a jejich důsledky skrytě uvědomují a jejich definováním se tyto příčiny a následky stanou viditelnější. To je oč tu jde.
S tou pravdou souhlasím.Jen se mně zdá že je v této podobě logika trošku skrytější. Mně jde o to, aby toto mohl pochopit každý a proto se snažím nějak přesněji a přehledněji to vyjádřit. Zda se mně to daří, či nedaří je jiná otázka.
Richarde.Proč nemohla diskuse probíhat takto jako nyní a musel jsem nejprve třísknout do stolu a rozvířit klidnou hladinu tohoto bahňáku. Nebylo to právě tím stojatým klidem, co zde panoval? Nechce to občas udělat rozruch?
MB |
| noemus |
Posted - 06/06/2007 : 20:06:29
Já bych naopak řekl, že se ukázaly dvě věci:
1) Tvá definice pravdy je vlastně jiným vyjádřením tvé druhé věty. Či přesněji, pokud máš PRAVDU, tak z toho přímo vyplývá, že jednáš dle své druhé a věty a jak sám říkáš, vede to ke konfliktu a protitlaku (což je mimochodem v souladu s tím co se tu děje)
2) Tvé dvě věty nejsou nejsou něčím co by platilo, nebo neplatilo. Jde spíše o způsob pohledu (klasifikaci) na jednání lidí (na využívání jejich schopností)
Teď k samotným dvěma větám:
a) základním východiskem obou vět je fakt, že své schopnosti máme z nějakého důvodu. Co když, ale žádný důvod není, co když je prostě jednoduše máme? Využití těchto schopností je pak věcí naší svobodné vůle, našeho rozhodnutí.
b) své dvě věty sám označuješ jako mezní stavy, přitom je však možné aby obě platili zároveň. A rovněž je možné aby zároveň platili jejich negace. To se dá dokázat jednoduchou logickou analýzou.
c) Tvé dvě věty bylo lepší formulovat spíše jako čtyři věty takto:
První věta: Své schopnosti mám proto, abych je využil ve prospěch ostatních
Druhá věta: Své schopnosti mám proto, abych je využil ve prospěch svého já
Třetí věta: Své schopnosti mám proto, abych je využil ve prospěch své uznané pravdy.
Čtvrtá věta: Své já mám schopné přijímat, co ze schopností ostatních lidí vzešlo.
Všechny čtyři věty je možné libovolně kombinovat, protože si navzájem neodporují. Navíc je možné si představit další takové věty, které vystihují i jevy, které tyto věty nepostihují
např.
Pátá věta: Své já nemám schopné přijímat, co ze schopností ostatních lidí vzešlo.
atd.
Tvé dvě věty jsou tedy dobrým východiskem úvahy, ale tato úvaha zatím není dle mého názoru dotáhnutá do konce |
| Miloslav Bažant |
Posted - 06/06/2007 : 17:49:25
Richarde.
Dejme tomu, že se jedná o větu druhou,Já vás sice k ničemu nenutím a snažím se dávat,ale vy múžete mít dojem, že nemám své já schopné přijímat, co z vašich schopností vzešlo, stejně jako mohu takový dojem mít já o vás. Nemůžeme tedy dávat a tím jsme taženi k tomu, abychom jak se říká přitlačili na pilu a výsledek se dostaví jako konflikt, čili se jedná o důsledek který přináleží k větě druhé. Já jsem však nikdy netvrdil, že jsem světec žijící v oprostředí převažující druhé věty výhradně dle věty první. Jsem stejný člověk jako vy. Nikdy jsem také nikomu neříkal, aby dle první věty žil, ale pouze to, že by mohlo být pro něj výhodným dle těchto dvou vět posuzovat příčiny a následky.Že pokud tak učinní, může časem poznat, že je výhodné jednání dle věty první a bude li jednat dle věty druhé získá odpor, protitlak a ten již zmíněný konflikt.
Jak se právě nyní a zde ukázalo, opět se ptvrdila platnost dvou vět.
MB |
| noemus |
Posted - 06/06/2007 : 17:23:08
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
- Svoje schopnosti mám proto, abych je využíval ve prospěch druhých a Svoje já mám schopné přijímat, co ze schopností druhých vzešlo.
- Nemám li své já schopné přijímat co ze schopností druhých vzešlo, nemohou oni své schopnosti dávat mně a potom jsme opět u věty druhé.
Z toho, že ty nejsi schopen přijímat co ze schopností druhých vzešlo nevyplývá, že oni své schopnosti nemají aby je využívali ve prospěch druhých. Mohou je využívat ve prospěch ostatních kromě tebe, u tebe se o to mohou jen pokoušet. U druhé věty tedy nejsme.
quote:
To že se snažím dávat své schopnosti je dle věty první.Není li tvoje já schopné přijímat a já se stále snažím dávat, není to zneužitím schopností ve prospěch mé uznané pravdy.
Pravdu jsi definoval jako stav poznání se kterým ses spokojil, a zneužíváš svých schopností ve prospěch neměnnosti tohoto stavu.
Pokud tedy tvrdíš, že máš PRAVDU, tak zároveň tvrdíš, že zneužíváš své schopnosti ve prospěch neměnnosti svého stavu POZNÁNÍ.
A to se dá vykládat jako, že zneužíváš svých schopností ve prospěch své uznané PRAVDY (což je stav poznání se kterým ses spokojil).
quote:
A nyní můžeš namítnout, že ani já nemám svoje já schopné přijímat, co ze tvých schopností vzešlo. Jak vidíš, udělal jsem to za tebe. A musím uznat, že tomu tak z části je. Jenže abych mohl přijímat některé dary tvých schopností, musel bych dlouho studovat co co vlastně nikdy nebudu potřebovat. Jestli ty myslíš, že se tě moje poznání nikdy a k ničemu hodit nebude, pak můžeš říci totéž a potom není o čem hovořit.
Každý názor může být inspirativní, i v případě, že není úplně konzistentní |
| Miloslav Bažant |
Posted - 06/06/2007 : 16:03:32
Richarde.
Svoje schopnosti mám proto, abych je využíval ve prospěch druhých aSvoje já mám schopné přijímat, co ze schopností druhých vzešloNemám li své já schopné přijímat co ze schopností druhých vzešlo, nemohou oni své schopnosti dávat mně a potom jsme opět u věty druhé. To že se snažím dávat své schopnosti je dle věty první.Není li tvoje já schopné přijímat a já se stále snažím dávat, není to zneužitím schopností ve prospěch mé uznané pravdy.Ovšem pokud tě to nenutím násilím, nebo jinými podobnými prostředky. A nyní můžeš namítnout, že ani já nemám svoje já schopné přijímat, co ze tvých schopností vzešlo. Jak vidíš, udělal jsem to za tebe. A musím uznat, že tomu tak z části je. Jenže abych mohl přijímat některé dary tvých schopností, musel bych dlouho studovat co co vlastně nikdy nebudu potřebovat. Jestli ty myslíš, že se tě moje poznání nikdy a k ničemu hodit nebude, pak můžeš říci totéž a potom není o čem hovořit.
MB |
|
|
