| T O P I C R E V I E W |
| okref |
Posted - 01/02/2009 : 22:22:20
by: Rzwald:
mně se zdá, že mám momentálně veškeré své filosofické problémy vyřešeny...zbývají dva, ale jeden je tak subjektivní, že mi s ním nepomůžete a druhý je zase příliš těžký - proč je něco, když by nakrásně mohlo být nic.
Proc je neco, kdyz by mohlo byt nic?
Ta otazka je podle me pouha nedomyšlená hra se slovy a nezaklada se na skutecnem vyznamu jednotlivych pojmů.
(Proc je neco? - To je lepsi otazka, ktera se pta po smyslu existujiciho. Ovsem je to jiná otazka, kterou Rzwald nepolozil a ktera odhlizi od vytycene problematiky a která problematiku posouvá k další diskusi, jíž jsem se jednou na tomto foru neuspěšně poukousel resit. Ale mozná nekdo prijde s novým podnetem k moznemu reseni ci dokonce k reseni samotnému. V prvnim i druhem pripade by se nemel zdrzovat svou úvahu vyslovit. Teď bych tedy přistoupil k řešení předložne otázky.)
Je neco. Fajn, tedy jasne a zretelne nic není. Ale co je toto nic, kdyz není a presto ho myslím. Je to můj výmysl? Je to výmysl. Fajn, ovsem i výmysl je součástí tohoto světa, v němž není místo pro to nic, nebot přece je v něm něco.
Řesenim by tedy mohlo být degradování pojmu nic z úrovně, kde se nachází pojem něco. Pojem neco je totiz zalozen na nejvyssi urovni, kde se nachází samotné bytí. Kde se ovšem nachází bytí, jasně se nemůze nachazet nebytí. Nic, ktere je totožné s nebytím, nepatří do společného světa s něčím. A to jak na úrovni skutečného světa, tak na úrovni našeho chápání toho světa.
Kdyz totiz zjistime, ze ve svete ci samotny svet(to je jedno) je něco a ne nic, pak také nesmíme zapomenout uspořádat NAŠE poznání o tomto faktu v naší mysli.
Jestlize se stale nekdo domniva, ze je mozne nic(nebo, ze nekdy mozné bylo - coz je totez), prestoze je neco, jeho mysl dělá nesmírnou logickou chybu. Mysl, v níž došlo k plnému pochopení významu faktu tohoto něčeho, by naopak musela říct: Jestliže je něco, pak nic není ani teď, ani v možnosti, a taktéž v moznosti proto být ani nikdy nemohlo. (Ledaže bychom se domnivali, ze se něco můze nejakym logice odporujicim zpusobem vyparit do ničeho. Pro což by ten, kdo se tak domníva, musel navrhnout nejaký mozný dukaz.)
Domnívám se tedy, ze jsem nasel odpoved, jež podává resení k problemu v predlozene otazce vytyčeném. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| jrf |
Posted - 17/01/2011 : 09:37:33
quote:
Originally posted by Michal Lyga
To je právě ono...
...Pokud je po smrti skutečně stejné nic jako před životem, pak bych ...
Michale, tvůj rozbor mě velmi zaujal, tohle je přesně styl uvažování který mám i já. Jak píšeš - že pokud je před životem a po životě stejné nic, tak to znamená, že toto nic se může změnit v něco - to je vynikající postřeh který mě zatím nenapadl. Díky a vítej
jrf |
| Michal Lyga |
Posted - 16/01/2011 : 01:24:54
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
...Po smrti je to stejné nic jako před narozením...
To je právě ono...
...Pokud je po smrti skutečně stejné nic jako před životem, pak bych se obával, že stejně jako před životem, bude i po smrti následovat něco. Když ze stejného nic mohlo vzejít něco, proč by se to nemohlo stát znovu, když se jedná o stejný případ? Jedině, že by nic po smrti nebylo stejné jako nic před životem, pak by po smrti nemuselo nic následovat, ale zase je třeba si uvědomit, že když se nám liší dvě nic, tak se již nejedná o stejné nic, ale o dvě odlišné věci(něco). To mě trochu navádí se zamýšlet nad tím, co tam tedy je? Pokud tam být něco musí?
Začátkem a koncem něčeho je nic:
...NIC-NĚCO1-NIC-NĚCO2-NIC-NĚCO3...
Jinak bych se velice rád podepsal pod tvým názorem o strachu ze smrti, avšak zamýšlení se nad problémem s odlišností ničeho mi to nechce dovolit.
Možná, že právě z tohoto důvodu se zde vyskytuje 4. dimenze => čas. Která zajišťuje, aby nemohlo dojít ke znovu narození, ke znovu ztvárnění něčeho z ničeho, aby mohlo být to posmrtné nic stejné jako předživotní nic, ale aby se jen nepatrně lišilo - a to délkou! Je to jako když násobíme nulou: 4*0 = 0(z něčeho -> nic); 2*0=0(z něčeho -> nic); Výsledek je vlastně stejný(DVĚ stejné nic = JEDNO stejné nic), ale základ, který jednotu výsledků zapříčinil, je odlišný(délka jednoho stejného nic != délce druhého stejného nic, avšak ty dvoje nic se sobě rovnají) - tak tedy lze zajistit, že z jednoho nic něco vzniknou může a z druhého nic NE!
Začátkem něčeho je nic s délkou a a koncem něčeho je nic s délkou b:
[NIC(a)-NĚCO-NIC(b)]
Průser by ale možná mohl nastat ve chvíli, kdy se a bude rovnat b!
Pokud by to takto skutečně bylo, pak strach ze smrti nemám, ale mám strach z konce něčeho - života!
Další možností je ta, že nic vlastně vůbec neexistuje, a že po něčem následuje další něco. Tedy:
...NĚCO1-NĚCO2-NĚCO3-NĚCO4-NĚCO5...
Lze potom říct, že nic je pouze prostředkem pro sdělení informace o změně. NĚCO1 vnímá změnu na NĚCO2 jako zánik samo sebe a tedy přeměnu na nic. NĚCO2 vnímá změnu z NĚCO1 na samo sebe jako vznik tedy přeměnu na něco. Ptám se pak ale tedy: "Jedná se o přeměnu něčeho na další něco, nebo o zánik něčeho a vznik něčeho jiného?"
Pokud ta první varianta, pak je samozřejmé, že po smrti je něco jiného než před životem, i přesto, že to může být velice podobné, a tak po smrti život být může, ale také nemusí.
Pokud ta druhá varianta, pak je samozřejmé, že po našem životě následuje nic, však náš život se stane základem pro jiné něco. Tedy pak před životem bude stejné nic jako po smrti. Ale z našeho něčeho(života) vznikne jiné něco, kde před tím něčím bylo také nic, než se to stalo něčím a než to zanikne a stane se to znovu ničím.
Jenomže mi to tak připadá, že se neustále ocitám pořád ve stejném kruhu myšlení. Možná je to právě tím, že tím pravým odhalením toho, co se právě tím myšlením snažím odhalit, a to co je to vlastně život a smrt, a nic a něco, je vlastně také uzavřený kruh. Tedy snažit se odhalit uzavřený kruh - nekonečno - mi bude trvat také nekonečno času! Nabízí se tedy řešení problematiky ohledně smrti, života, ničeho a něčeho:
...NIC-NĚCO-NIC-NĚCO-NIC-NĚCO-NIC... |
| Miloslav Bažant |
Posted - 28/08/2010 : 14:30:16
Kay.
Škoda že s tímto tématem končíš,ale chápu tvé důvody a respektuji je.Začínalo to být velmi zajímavé a s tou vůlí by to stálo za rozvinutí.Zatím tomu moc nerozumím.
V každém případě nechci někomu brát to co mu odnímá strach ze smrti,jen předkládám k posouzení svůj názor.Lidi věřící v posmrtný život nepovažuji za méně dokonalé, či co a necítím se být nad nimi poznáním povýšený.Jen bych tomu rád více porozuměl.Díky svému poznání jsem ztratil schopnost tento fenomen chápat a chtěl bych získat mnohé odpovědi na otázky tohoto se týkající.Rozhodně tě však nechci vyrušovat od tvé práce. A tak se těším, alespoˇna to tvé moudro.
Sláva |
| kay |
Posted - 28/08/2010 : 13:47:27
Miloslave, já se o tohle nechci přít, ale respektuji tvůj názor. Myšlenka posmrtného života je útěchou a pomocí pro člověka. Schopenhauer (volná citace, „O smrti“): „úvahy nad smrtí nás ovšem vedou i k metafyzickým náhledům, které mají poskytnout člověku útěchu. To byl hlavní důvod vzniku všech filosofických systémů a náboženství. Jsou produktem lidského rozumu a slouží jako utěšující lék proti jistotě smrti. Smrt člověk chápe často jako zánik, ovšem strach ze smrti je pouze apriorní, což znamená, že je nezávislý na lidské zkušenosti a pociťuje ho i zvíře. Jeho odvrácenou stranou je vůle k životu. My všichni jsme tou vůlí k životu a pociťujeme k němu bezmeznou oddanost. Vůle k životu nevychází z žádného poznání či uvažování, protože v souvislosti s rozumem bychom zřejmě dali přednost nebytí před bytím. Objektivní hodnota bytí se poznáváním totiž stává pochybnou, z čehož plyne, že oddanost k životu se neváže na rozum. Lze ji vysvětlit pouze tak, že vůlí k životu je naše celá bytost o sobě a život je pro ni tím nejvyšším dobrem. Poznáváním se ale oddanost k životu snižuje, ba dokonce přemáhá strach ze smrti. Triumf poznání a zbavení se strachu ze smrti tak u člověka vítězí nad vůlí k životu. Takto „rozumný“ člověk dokonce pohrdá těmi, u kterých poznání nezvítězilo a kteří se snaží bezvýhradně zůstat na živu. Kdyby byl člověk pouze poznávající bytostí, byla by mu smrt lhostejná. Docházíme tak k paradoxu, že to, co se bojí smrti, je vůle, ovšem ta, jako jediná smrti nepodléhá. Smrtí zaniká intelekt, poznávající vědomí, které vlastně není strachu ze smrti vůbec schopno. Tím se tak vysvětluje rozpor, kdy filosofové dokážou zcela zdůvodnit, že smrt není zlem, ovšem strach ze smrti zůstává – to proto, že nepramení z poznání, ale z vůle. Vůle je jediná, co setrvá a na jejím setrvání jí záleží, protože je vůlí k životu. Spánek znamená pro individuum totéž, co smrt znamená pro vůli, jako pro věc o sobě. To jsou úvahy, kterými se potvrzuje jednak to, že vůle k životu je nejniternější podstatou člověka, dále že vůle o sobě nezahrnuje poznání, které je jí původně cizí a je s ní v rozporu, a že rozumový úsudek oslavuje poznání nad vůlí k životu“. V žádném případě z této části nevyvozuj jeho filosofii, Schopenhauer inklinoval k buddhismu a z této části to moc vidět není. Jen jsem měla pocit, že se to sem velmi hezky hodí. Tímto diskuzi na tohle téma skutečně končím, já se nyní pohybuji v jiném oboru a svou koncentraci musím upínat úplně jiným směrem. Před sebou mám 14 knih, které musím vcelku rychle a podrobně zpracovat. Ještě ti tady napíšu „moje moudro“: „Vím, že toho pořád víme strašně málo“
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 28/08/2010 : 08:21:48
Kay.
Asi jsi mně nepochopila.Smrt člověka odděluje od lidí blízkých,které měl rád od světa který měl rád a života.Člověk nemá strach ze vzpomínek na nějaké zlo, které v životě udělal,ale ze ztráty toho co mu bylo milé s oddělení od tohoto.Pokud by byl posmrtný život a pokračovala kontinuita myšlení, člověk by si po smrti tuto ztrátu uvědomoval.Bylo by to jako bys přišla o vše co tě bylo milé a tuton ztrátu by sis uvědomovala. To by byl absolutní stress.Pokud je po smrti nic,čili nepoktačuje kontinita myšlení, tu ztrátu si neuvědomuješ,protože nemyslíš, nepřemýšlíš a tedy ani nevíš,že nějaký život někdy existoval.
A nyní mně řekni s čeho by měl mít člověk strach.Je to tentýž stav jaký byl před početím a narozením.Člověk by měl být přírodě vděčný,že se vůbec narodil a mohl prožít tento svůj život a protože je jeden, snažit se aby tento život za něco stál a pokud mu to dává radost ze života,pomáhat žít ostatním a snažit se ten jejich život nějak udělat příjemnějším a lepší.Oni pak jednají podobně ve prospěch jeho života a dělají jeho život krásnějším. Za života si člověk může uvědomovat,že smrtí vše ztratí,čili té ztráty předem litovat,ale pokud si uvědomí, že po smrti bude nic,čili že ničeho litovat nebude,pak s toho vyjde jednoduchý výsledek."Kazit si život myšlenkami na ztrátu,kterou si po smrti nebude uvědomovat je holý nesmysl" A tak jsem se naučil díky logice žít bez strachu ze smrti.Mám strach s bolesti a nepříjemna před smrtí, čili umírání,ale vím,že si ani na to nepříjemno pamatovat nebudu. Tak čeho se sakra bát?Proč se ze strachu šidit předpokladem posmrtného života,když právě logika tohoto vytváří v člověku strach ze smrti jako ztráty všeho co mu bylo milé a při kontinuitě života si toto uvědomovat a trpět tím steskem po životě. S toho jde strach,ale naštěstí to vůbec není možné.To bych však musel mluvit o podstatě lidské duše a uvědomění si svého já v čase a prostoru ,jako důsledku funkce slova v procesu myšlení.Musel bych ukázat, jak je toto vázáno na fukci živého mozku a bez živého mozku to je nereálné. Čili posmrný život není technicky možný.
Mluvíš o rozličnostech lidských názorů na toto v různých dobách.Přirovnej si to k lidskému poznání v těch dobách a pochopíš proč tomu tak bylo.
Můj názor vychází s mého poznáníprogramové stránky procesu myšlení,čili s premisi,která zatím není běžně známa a proto je od ostatních můj názor možná odlišný.Zda je správný ukáže čas.
Sláva |
| kay |
Posted - 28/08/2010 : 01:54:52
Miloslave, ty tvrdíš, že se „nebojíš“ smrti, protože nevěříš v posmrtný život, věřící se bojí smrti, protože… ono je asi hodně důležité, na jakou dobu tuhle myšlenku aplikuješ – častokrát byla a je taková víra velkou útěchou, jindy přesně naopak. Původně to byla útěcha a pomoc, ten strach z nějakých posmrtných trestů a dědičných hříchů, to „vzniklo“ až mnohem později. Nikdo by se ale neměl bát vzpomínek na svůj vlastní život, to bys ho mohl rovnou nesnášet už nyní. Strach může vzniknout i z toho, že po smrti třeba nic není. Tohle je hodně individuální. Prostě žij tak, aby ses nemusel bát.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/08/2010 : 18:06:26
Kay.
Já bych řekl.že strach ze smrti není strachem s toho nic,ale naopak strachem že cosi ztratíme a nikdy nezískáme zpět,čili strach ze smrti je ztrachem ze ztráty něčeho a navíc je zde strach s nepříjemna umírání a ten bych řekl, že je tím nejsilnějším.Pokud si však uvědomím to velké nic po smrti, pak naopak ztrácím ze smrti strach. To nic znamená, že nebudu myslet, nebudu přemýšlet, nebudu tedy ani vědět,že jsem někdy žil. Nebudu litovat, že jsem cosi ztrátou života ztratil.protože nebudu myslet.Dokonce si nebudu pamatovat ani to nepříjemno či bolest umírání. S čeho bych potom měl mít strach? Ten strach ze smrti je příčinou víry,že po smrti je něco,čili vědomí svého já, kontinuita vzpomínek na život a vzpomínání na život,na utrpení před smrtí a podobně. Kdybych věřil v posmrtný život, klepal bych se strachem.Pokud by se toto do posmrtného života nepřenášelo,pak by se nejednalo o kontinuitu lidského já a prostě by se jednalo o úplně jiného člověka, nebo bytí.Čili strach ze smrti neevniká uvědoměním si toho nic,ale právě naopak vírou,že po smrti je něco.Nebo snad někdo trpí tím, že se ještě nenarodil,že ještě nebyl počat? Po smrti je to stejné nic jako před narozením.Strach je vždy s něčeho a nikdy z ničeho.
Sláva |
| kay |
Posted - 27/08/2010 : 17:41:39
Michaele, tady máš podobnou úvahu: "Myšlenka nebytí není příčinou našeho strachu ze smrti, protože člověka neskličuje myšlenka na nebytí před narozením, které by muselo být nutně totéž, jako nebytí po smrti. Jenže člověk se bojí nebytí, které může po smrti přijít a přitom kvůli rozumovému poznání neshledává bytí tak úžasným. Přidržme se nyní empirického výkladu a předpokládejme, že před narozením člověk nebyl. Nebytí po smrti a nebytí před narozením mohou být dvě období, které se liší pouze mezidobím života. Je ale také možné, že užijeme všechny důkazy, kterými je doložené období trvání po smrti, abychom jimi dokázali období před narozením, což je názor, který velmi silně zastávají hinduisté a buddhisté... " (volná citace, A.Schopenhauer, "O smrti")
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/08/2010 : 15:42:25
Michal Lyga.
Vítám tě mezi námi.
Já myslím,že nic je vždy jen relativní pojem a nikdy absolutní.Je li prázdná místnost a nahlédnu do ní, řeknu že tam není nic.Je tam však vzduch, miliardy bakterií a podobně,čili je tam něco. To nic je tedy relativní pojem a podobně je tomu na všech rovinách.Navíc sám výraz není tam nic vlastně říká, že tam není to viditelném vnímatelné,ale je tam něco.Pokud by bylo řečeno je tam nic,pak by tím bylo řečeno,že tam vše chybí.Takže už sám výraz není tam nic ukazuje tu relativitu toho co je označováno jako nic.I v absolutním vacuu je něco, třeba jen rozptýlené atomy o minimální hustotě,ale relatovně můžeme říci,že tam není nic,ale nemůžeme říci, že je tam nic, protože to by bylo nerelativní tvrzení a takový stav není reálný i kdyby byl obal s diamantu. I tak by se atomy uhlíku oddělily a zaplnily v určité hustotě ten prostor.
Proto není užíváno výrazu "je tam nic".
Pokud však spojuješ nic s životem a smrtí,pak před početím je nic početím začíná něco a smrtí opět nic.Opět se ale jedná o relativní pojem,protože před početím zde byly atomy prvků ze kterých vznikalo po početí to něco a po smrti jsou zde opět atomy,které se s vazeb uvolnily. Takže po něčem následuje něco a potom opět něco.Záleží tedy jakou vybereš hladinu relativity,čili z jaké premisy vycházíš.
Chybou tvého závěru bylo,že nic a něco bereš jako obsolutno, nikoliv jako relativitu.Pak s toho vychází takové závěry, jako ten tvůj.Ale pokud se podívám na tvůj věk,pak mohu říci,že máš dobrou schopnost logicky uvažovat.
Sláva |
| Michal Lyga |
Posted - 27/08/2010 : 15:22:20
quote:
Originally posted by Michal Lyga
Oprava: ...pak něco po smrti je něco odlišného, nežli je to něco před životem...
|
| Michal Lyga |
Posted - 27/08/2010 : 13:01:03
Nic vyvrací samo sebe, čili nic je vlastně nekonečno. Důkazem je toho můj citát: "Nic musí být něco, jestliže začíná smrtí a končí životem." - Michal Lyga 05.08.2010 a moje teorie velkého cyklu: "Jestliže ukončením života, tedy něčeho, následuje smrt, tedy nic, pak je jisté, že nic bude ukončené něčím, životem, jelikož nic po životě musí být stejné jako nic před životem, když nic je nic nemůže být odlišné, nic může být tedy jen jedno, pak znamená že po ničem následuje něco, pro nás například zase ten život, a po něčem vždy nic, smrt, podle jistého pravidla." - zkuste si to i na něčem jiném.
Analýza: Je-li nic něčím, o čemž hovoří můj citát, pak smrtí je něco odlišné nežli je před životem.
Syntéza: Znamenalo by to tedy, že z velkého cylku by se stala nekonečná přímka. Kdy tedy to něco skončí, aby mohlo následovat nic? Nikdy, a proto je vlastně nekonečno nic, jelikož vše, co začíná a co končí, je něco(znvu můj citát), čili to, co nekončí, je nic.
A jestliže je to nic, pak podle jistého pravidla musí následovat něco, ale to už jste zase ohraničili nic začátkem a koncem (dvě něco) čili je vlastně nic něco a pořád dokola...
Takže nikdy se nebude dá definovat nic, museli bychom ho definovat donekonečna(nekonečno),(=) čili bychom ho vůbec nemuseli definovat(nic). - (-> nekonečno = nic) - na základě toho mě napadají další zvracující myšlenky... |
| Miloslav Bažant |
Posted - 25/02/2010 : 09:14:23
Andy.
Dobré ráno.O čem se tě zdálo?. O n.....m? Pokud tě žena neuvaří snídani a ty také ne, budeš mít něco k snídani? Budeš li mít něco, nebudeš mít nic.Rozpor? Nikoliv.Nemáš li nic,pak máš něco. Máš nic? Rozpor" Ano.Mít můžeš pouze něco.
Lidská řeč má takových zmatečních slov a výrazů mnoho a většinou si jejich nesmyslnost vůbec neuvědomujeme. V důsledku však má jejich užívání dost negativní vliv na lidské myšlení,protože při jejich užití dojde k aktivaci mostů a informací, které jsou si navzájem protikladné,či vzájemně si odporující.Tím vzniká v myšlení zmatek a vlastně nikdo se skutečnosti neví oč jde.
Je li řečeno, že někdo nastoupil moci, máme tím na mysli,že nastoupil do postavení,které mu dává určité schopnosti a to proto aby mohl plnit v tomto postavení svou funkci.Ve funkci tyto schopnosti má využívat ve prospěch obyvatel,čili těch, kteří jej do postavení delegovali a za jeho služby jej platí. To jsou kladné informace aktivující se při vyslovení slova moc. Stejné slovo však aktivuje i záporné informace, čili nastoupil do postavení, získal určité schopnosti aby je využil ve prospěch ostatních,ale on je využívá ve prospěch svého já a své uznané pravdy. A co nyní s tím? Oč se jedná? O klad nebo zápor? Zrušit to slovo není možné,ale je možné oddělit od sebe informace kladné a záporné,čili vzájemně si odporující.Vzniknou tak s jedné skupiny informací dvě a vznikne potřeba nového slova pro tu skupinu navíc. Slovo moc pak přináleží pouze k jedné skupině informací a druhou skupinu můžeme nazvat třeba min.Vyslovíme li pak slovo min, aktivujeme v mysli pouze informace kladné a vyslovíme li slovo moc, aktivujeme informace záporné,ale vždy víme přesně oč se jedná,protože je to definováno.
Pro oddělení informací týkajících se slova moc jsem užil dvou vět,čili dvou definic.
První věta: Mám své schopnosti proto abych je využil ve prospěch ostatních a své já mám schopné přijímat, co ze schopností druhých vzešlo.
Druhá věta: Své schopnosti mám proto abych je využil ve prospěch svého já a své uznané pravdy.
K první větě jsem přiřadil to nové slovo, čili min a k druhé větě slovo moc.
Tím u mne došlo k vzájemnému oddělení informací a každé slovo aktivuje pouze jednu polárně shodnou část informací.Tím se moje myšlení v tomto radikálně spřesnilo a zrychlilo.Prostě vím oč se jedná a to přesně.
Pokud však toto není přijato ostatními lidmi, stávám se vzhledem k nim v tomto ohledu nekompatibilním a docházelo by ke konfliktům a sporům.Proto toto užívám pouze při svém přemýšlení a vně užívám běžného užití slova moc a i já tedy vně vyslovuji naprosto nelogicky,že někdo zneužil svěřené moci a podobně. Uvnitř však tuto nesmyslnost vnímám a vím,že tomuto člověku byly svěřeny určité schopnosti aby je mohl využívat ve prospěch ostatních, což je vlastně významem toho postavení,ale on tyto schopnosti zneužil ve prospěch svého já a své uznané pravdy.Jednal tedy dle druhé věty a ta je definicí moci. Ve výsledku by toto říkalo, že zenužil zneužití schopností vee prospěch svého já a své uznané pravdy, což je naprostý nesmysl.
Proč o tomto mluvím v souvislosti se slovem nic? Protože se jedná o stejně zmateční slovo a není možno je pouze zrušit. Je možné je předefinovat a oddělit od sebe informace, které si vzájemně odporují. Většinou vznikne potřeba nového slova pro jeden balík informací.
Jinak vím,že si s tím zrušením slova děláš jen legraci a beru to tak. Jen jsi mně tím dal možnost cosi vyložit a já jsem jí využil.
Jinak tě ten spánek závidím. Já jsem nespal celou noc. Přestal jsem kouřit a absťák se mnou cloumá a navíc jsem búh ví proč začal kašlat a tak jsem probufal celou noc. Nu což, musím to přečkat a snad to bude časem lepší.Vrátit se ke kouření nechci abych to nemusel později prožívat znovu.Kousek cesta již mám za sebou a ačkoliv nemám pevnou vůli (opět zmateční výraz) jsem tvrdohlavý jako buldog. Když se rozhodnu,pak necouvám i kdyby mne to stálo život.
MB |
| Andy2 |
Posted - 24/02/2010 : 21:23:05
Když demagog, tak demagog...
OD NYNĚJŠKA, S KONEČNOU PLATNOSTÍ, BEZ MOŽNOSTI DISKUZE, ZMĚNY ROZHODNUTÍ ČI PŘIPUŠTĚNÍ SEBEMENŠÍCH POCHYBNOSTÍ
POPÍRÁM A RUŠÍM EXISTENCI TOHO, CO NAZÝVÁME "NIC".
A teď se jdu prospat. :-)
.. Jinak řečeno, neronisi, mohu, protože vím, o čem mluvím. Miloslave, děkuji za povzbuzující slova. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 24/02/2010 : 19:06:02
Andy.
Bylo zde ve foru mnoho tlachů učeně vypadajících a snahy vyložit prostým slovem to co člověk považoval za důeležité,ale že by diskuse zde mohla mít jakýsi skutečný význam jsem netušil.Poprvé jsem začal možnost toho významu cítit, když do fora přišel Sokrates,protože jsem poznal,že je schopný samostatně přemýšlet. Nyní jsi přišel ty a ten význam a smysl tohoto fora začal být ještě zřetelnější. TVoje myšlení je velmi vyspělé a chápeš jako samozřejmé to co většina lidí nedokázala pochopit ani když jsem jim to podával po lopatě.Třeba to, že jsi pochopil nebezpečnost poznání Pam ukazuje na fakt, že toto chápeš. Jinak bys to vyvodit nemohl. To co říkáš o té prázdnotě a ničem odpovídá tomu co si tomtéž myslím já,jen tu fobii nemám a proto nemusím užívat hvězdiček.Slovo dokáže aktivovat určité balíky informací a ty jsi takové nebezpečné balíky do paměti uložil. Nyní jsi je označil jako mínusové a nechceš je slovy aktivovat aby ses nedostal do stejného stavu. Chápu to naprosto přesně,ale taková obrana je velmi chatrná a bohužel tě musím říci, že tě neochrání a k té recidivě může kdykoliv dojít. Dostal ses na hranici magie a jako magii to přijímáš. Tím však naopak tu recidivu přivoláváš.Pokud dáš všemu to správné místo a pokud toto správně definuješ,pak tím ty patologické mosty rozbiješ na podsestavy, které se navzájem oddělí polaritami a těmi slovy je již neaktivuješ. Magičnosti těch slov se zbavíš, když se jim postavíš čelem a analyzuješ to co aktivují.Ten strach z nich tu magičnost zesiluje. Já vím co dokáží dlouhodobě opakovaně aktivované mosty poznání a jaké důsledky to pro lidskou psychiku může mít.Je to bludný kruh a člověk je v něm vždy naprosto sám a výsledkem jsou mnohdy nesmysly, které člověk přijímá jako pravdy.Výsledkem je též přeplňování operační paměti a rozšiřování její kapacity na úkor rezerv, což je provázeno procesy,které původně slouží životu,ale jsou li opakovány často,pak život silně ohrožují a prohlubují ten stav. Takové to myšlenkové přežvykování v době kdy by měl člověk spát a vyprazsňovat svou operační paměť je jedním s důsledků.Není li tento proces zastaven,pak ohrožuje život. Je li přerušen,pak ta rozšířená kapacita operační paměti slouží k tomu, že se do operační paměti vejde víc informací a mohou díky tomu vznikat rozsáhlé algoritmické mosty poznání,čili stav podobný genialitě.Dokud tomuto ještě podléháš, čehož příznakem je ten strach a fobie ze slov,pak tento problém ještě vyřešen není. Jsi jen na dobré cestě a potřebuješ jen některé informace abys stav stabilizoval. Ta vysoká schopnost logického myšlení, kterou se projevuješ ukazuje na rozsáhlé rozšíření operační paměti,ale toto rozšiřování je třeba zastavit aby se mozek zotavil. K tomu je třeba,dle mého poznání a tím i názoru,tvorba náhradního mostu, který nebude tak intenzivní a každý znak únavy zachytit a měl by následovat spánek a to kdykoliv, třeba i během dne, když je to možné.K té únavě a pocitu ospalosti dojde při určitém naplnění kapacity operační paměti a dojde li k vyprázdnění spánkem, nedojde k porušení barier, nedojde k čerpání z rezerv s ani k těm následkům v oblasti chemie. Po určitém čase se bariery zpevní a k jejich porušení je třeba vyššího napětí při naplnění operační paměti, čili dojde k pocitu vyšší únavy a potřebě spánku a právě to tvé myšlení a mozek bude chránit. Kapacita operační paměti se tím však nesníží a ta vysoká schopnost logicky myslet zůstane.
Pokud tomuto uvěříš, poznáš jeden z významů PAM pro život člověka. Uvěříš tehdy,když si vše promyslíš. IQ na to máš a možná díky tomu špatnému, co jsi prožil. U mne tomu vlastně bylo naprosto stejně. jako náhradní logický most může sloužit umění a třeba to o kterém si myslíš, že nemáš talent. To zesílené myšlení tě umožní do toho proniknout a poznáš, že jsi o svém talentu jen nevěděl.Tento most umění nesmí být tak intenzivní, aby rozšiřoval operační paměť a je důležité sledovat stav únavy. Jakýkoliv projev únavy a ospalosti okamžitě pokrýt spánkem.
Myslím, že tě v tom mohu hodně pomoci,ale neřešil bych to zde,ale spíše prostřednictvím mailů.
Neříkám tím,že trpíš nějakou duševní chorobou a takto by moje slova neměla být chápána. Důsledkem toho jevu je naopak růst intelektu a to se u tebe zjevně projevuje. Není li ten růst zastaven, ohrožuje mozek a život jako takový. Sám jsem tím prošel a našel cestu k záchraně.
Otázkou na kterou neznám odpověď je zda ten stav nebyl způsoben geneticckou genialitou,čili genetickým oslabením barier /rezistenční odstupy umožňující ukládání informací do paměti při určité intenzitě plnosti operační paměti/což vede při naplnění operační paměti k porušení barier aniž by k pocitu únavy a ospalosti došlo. V takovém případě by bylo nutno zavést přesný režim častého spánku po určité období a vše by bylo trošku složitější a komplikovanější.O to by bylo v zájmu délky života nutné takový proces zpomalit, či zastavit.
No vidíš. Chtěl jsem se vyhnout popisu aplikace svých poznání a jak vidět nedokáži to.
MB |
| neronis |
Posted - 24/02/2010 : 18:44:18
Andy to o čem se bavíš je jakýsi princip potlačování. Pokud si principielně vymezíš, že se nebudeš jistými pojmy vůbec zabývat, je logické, že se tvé vědomí takovému stavu přizpůsobí a soustředí se pouze na to "pozitivní".
Nicméně jde stále o jistý druh potlačování reality. Což může být v životě přínosné, protože lze snadno vyvodit jaké chování ve společnosti je přínosné a jaké defektní.
Nicméně na půdě filosofie, kdy je zapotřebí zohledňovat prakticky vše, jde o chování, kterému se v jistých kruzích říká demagogie.
Vytváření hodnot na principu potlačování nemůže podle mě nikdy spolehlivě fungovat, protože se vytváření takovýchto hodnot dotýká subjektů, které vnímají svět velmi diferentně a pokud hledají na své otázky odpovědi, nemůžeš jim jednoduše říct - "tohle vyřaď ze svého vnímání a bude ti lépe, věř mi." |
|
|
