| Author |
 Topic  |
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
 Posted - 30/08/2008 : 21:41:13
|
Je něco. Pozorujeme, ze něco zanika a ze to predtim vzniklo. Ale tato jednotliva něco vznikaji ve vseobjimajicim něco, které nazyvam vším. Rozum rika, ze vsechno nemohlo vzniknout, neboť by muselo vzniknout z niceho. Vznik z niceho je nemozný nebo alespon vznik neceho z niceho není mozne nazyvat vznikem. Je tedy něco, které jsem nazval vsechno a to proste je, bylo a vždy bude. Vždy bude, protože ani nevzniklo. Nebo také muzeme rici, ze vždy bude, protože není mozny zanik vseho. Vsechno by totiž muselo nejakym rozumu odporujicim zpusobem zaniknout do nicoty. Nazvu to, co jsem nazval vse, světem, abych predesel nedorozumeni a zamene jednotliveho neceho a vseho. Svet tedy stoji mimo cas, protože jen v case je mozny vznik a zanik. Abych tento vecne existujici svet mohl myslet, nemusim se nachazet mimo cas ani v okamziku, kdy tento pojem svet myslim. Neboť svet presahuje a obepina naprosto veskere něco skrz naskrz. Je jim prospikovan i cas vcetne toho, co se nachazi za jeho hranicemi, pricemz to, co se nachazi za jeho hranicemi nejsem schopen myslet jako nic jiného nez prave jako pojem svet.
Cas je konecny nebo nekonecny?
Tu je velky rozpor: cas, neni-li nekonecny, musel taktez vzniknout. Ale vim, ze nic nevznika mimo cas. Kdyby tu cas byl bez svého vzniku, bylo by vse nekonecnym a nezacinajicim vznikanim a zanikanim. Chci-li do světa zahrnout cas jako jeho legitimni něco, musim cas urcit jako vlastnost světa. Tato vlastnost však svetu vnucuje hodnotu jakou je pravda za něco nesmyslneho. To plati pro vsechny ostatní hodnoty.
Svet, ve kterem jen stále něco vznika a zanika – není to chudy svet?
Na takovem svete je však něco, co nevznika a nezanika. Něco stále musí byt. A at je to jakekoli něco, ma s tim predchozim a nasledujicim spolecne to, ze je. Sve bytí. To nevznika a nezanika. Cas je soucasti byti. Ale ne tak, ze by mu byti podlehalo, ani tak, ze by cas pdlehal bytí. Byti a cas jsou dve neodmyslitelne vlastnosti věčnosti. |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 31/08/2008 : 07:58:51
|
Okrefe.
Tak tohle je filosofie jak ji známe. Filosofie úvah o čemsi co přesahuje to uchopitelné a dává možnost nekonečného možností variant a spekulací.Shrnu li to vše, pak je zde něco a něco nemůže vzniknout z ničeho.S toho je vyvozeno, že vše probíhá v čase čas je tím pádem nekonečný. OK. Co ale s tím? K čemu je takové poznání dobré?Dá se říci, že je to vyjádření materialismu, který vlastně tvrdí totéž.Totéž tvrdí teorie zachování hmoty a energie jen jinými slovy.
Diskuse na toto téma by tedy mohla skončit dříve, než vlastně začala.
Nevím jestli to uvítáš, nebo odmítneš, ale pokusím se dát té diskusi trošku jiný rozměr aby vznikla jakási představa a diskuse mohla pokračovat. Použiji svůj model nekonečně mnoha makro a mikrokosmů.Zde nám však postačí dva rozměry. Jsme tedy nyní v rozměru vyšším,ale protože jsou všechny rozměry rovné, můžeme zůstat na úrovni rozměru našeho. Na počátku tedy neexistuje tvůj vesmír, čili není nic. Jsou zde však dva lidé toho vyššího rozměru, mají se rádi a dojde ke spojení toho co existuje, čili oplodnění vajíčka.A v tu chvíli se začal rodit tvůj vesmír.Atom k atomu, molekula k molekule se začaly seřazovat do soustav až vznikl celý vesmír, který je náš společný, protože je řeč o makrokosmu, tedy o vesmíru který je kolem nás. V tom rozměru však čas ubíhá oproti našemu rozměru velmi pomalu, přesně tolikrát pomaleji, kolikrát je větší sluneční soustava než atom našeho rozměru.A tak zde máš to něco a máš zde určitou předtavu času.Nyní se můžeme vrátit do našeho rozměru a vše je mnohem jednodušší. Ta bytost v tom makrokosmu prožije svůj život jako my v roměru našem a zemře.Její vnitřní vesmír ze začne rozpadat a slunce ztratí svou energii. Ale to je žeč o našem slunci, které vidíme nad hlavou. A to bude konec času našeho vesmíru,Obávat se toho však nemusíme, protože pro nás je záležitost bilionů, či trilionů /možná daleko více) let našeho rozměru. Ovšem mohl by podlehnout nemoci, nebo spáchat sebevraždu a pak by náš vesmír zanikl mnohem dříve,ale to my ovlivnit nemůžeme.I v tobě je takový vesmír a ty jsi pro něj ta bytost o rozměr výše ze které vidí pouhé atomy jako svůj vesmír a třeba na nějaké planetě sedí u počítačů lidé podobní nám a diskutují o tomtéž.
Je to jen fantazie a může být vše docela jinak,ale můžeš si díky tomu modelu uvědomit,že to složité může být i velmi jednoduché a odpovědi celkem prosté.Docela klidně tak tomu může i být a potom by byly směšné teorie o velkém třesku, rozpínání či smršťování vesmíru a podobně.Šlo by vlastně o to co je i v našem rozměru naprosto běžné.Každý vesmír v nekonečnu makro i mikrokosmů má svůj začátek i konec.V souhrnu je čas nekonečný v každém rozměru je konečný,čili má svůj začátek i konec.
Není to vědecká teorie, ale pouhá hra s myšlenkami aby téma mohlo pokračovat a neskončio dříve, než vlastně začalo.
MB |
 |
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 31/08/2008 : 16:08:06
|
quote:
Originally posted by okref
Je něco. Pozorujeme, ze něco zanika a ze to predtim vzniklo. Ale tato jednotliva něco vznikaji ve vseobjimajicim něco, které nazyvam vším. Rozum rika, ze vsechno nemohlo vzniknout, neboť by muselo vzniknout z niceho. Vznik z niceho je nemozný nebo alespon vznik neceho z niceho není mozne nazyvat vznikem. Je tedy něco, které jsem nazval vsechno a to proste je, bylo a vždy bude. Vždy bude, protože ani nevzniklo. Nebo také muzeme rici, ze vždy bude, protože není mozny zanik vseho. Vsechno by totiž muselo nejakym rozumu odporujicim zpusobem zaniknout do nicoty. Nazvu to, co jsem nazval vse, světem, abych predesel nedorozumeni a zamene jednotliveho neceho a vseho. Svet tedy stoji mimo cas, protože jen v case je mozny vznik a zanik. Abych tento vecne existujici svet mohl myslet, nemusim se nachazet mimo cas ani v okamziku, kdy tento pojem svet myslim. Neboť svet presahuje a obepina naprosto veskere něco skrz naskrz. Je jim prospikovan i cas vcetne toho, co se nachazi za jeho hranicemi, pricemz to, co se nachazi za jeho hranicemi nejsem schopen myslet jako nic jiného nez prave jako pojem svet.
Cas je konecny nebo nekonecny?
Tu je velky rozpor: cas, neni-li nekonecny, musel taktez vzniknout. Ale vim, ze nic nevznika mimo cas. Kdyby tu cas byl bez svého vzniku, bylo by vse nekonecnym a nezacinajicim vznikanim a zanikanim. Chci-li do světa zahrnout cas jako jeho legitimni něco, musim cas urcit jako vlastnost světa. Tato vlastnost však svetu vnucuje hodnotu jakou je pravda za něco nesmyslneho. To plati pro vsechny ostatní hodnoty.
Svet, ve kterem jen stále něco vznika a zanika – není to chudy svet?
Na takovem svete je však něco, co nevznika a nezanika. Něco stále musí byt. A at je to jakekoli něco, ma s tim predchozim a nasledujicim spolecne to, ze je. Sve bytí. To nevznika a nezanika. Cas je soucasti byti. Ale ne tak, ze by mu byti podlehalo, ani tak, ze by cas pdlehal bytí. Byti a cas jsou dve neodmyslitelne vlastnosti věčnosti.
jediné řešení těchto problémů je imho popření existence i neexistence.
předešlá věta se zdá jako naprostý nesmysl (je zjevné, že existuji), nicméně jde o úhel pohledu:
řekneš, že něco neexistuje, když
1. dojde zásadní přeměně struktury toho něčeho (např. židle shoří a promění se v popel a plyn. Tím židle přestala existovat)
2. je ještě nějaký jiný případ? Žádný mě momentálně nenapadá.
tímto máš zaveden pojem existovat/neexistovat a je to vhodné v praktickém životě člověka. Pokud však tento pojem rozšíříš na natolik abstraktní struktury jako je prostor a čas, dostáváš se do ošidných vod, kde končí platnost tohoto slova. Příklad:
s tou židlí. Pokud v židli vidíš jen uskupení určitých atomů...tak tím, že židle shořela existovat nepřestala, protože její atomy exitují i po shoření v nezměněné podobě. Přestalo uexistovat jen to uskupení a uskupení je abstraktní nereálná věc, která je subjektivní k člověku. Hmyz neumí rozeznat židli od skály. Stejně tak neutrino neumí rozeznat židli od vody od plamene nebo od vzduchu. Neutrino vnímá jen ty atomy. Z toho je vidět, že ve skutečnosti židle neexistuje.
Ty se ptáš na vznik a zánik času a prostoru. Přičemž abys tuto otázku mohl položit, je nutné předpokládat, že ji vůbec položit lze...musíš předpokládat, že má smysl. Ale co tě k tomu vede? Zkušenost s běžnými věcmi denního života?
už když jen budeš vše vnímat jako atomy, vznik a zánik se stane strašlivě vzácnou věcí. Pokud půjdeš ještě hlouběji na úroveň jednotlivých částic, pojmy vznik a zánik ztratí svůj význam a smysl. Zjistíš, že od okamžiku zvaného Velký třesk nic nevzniklo ani nezaniklo. Pokud by jsi byl částice, vůbec bys těmto dvěma výrazům nerozuměl.
Proto pokud se ptáš na vznik a zánik vesmíru, měl bys imo nejprve vysvětlit, proč si myslíš, že má tvá otázka smysl. |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 31/08/2008 : 17:34:07
|
Rzwalde,
poctive jsem cetl tve poznamky a jsem z nich nejak nerozhodný, jak bych ti nejlépe odpověděl.
Co z tvych poznamek vystupuje nejzretelneji, je rozlisení toho, co opravdu je(to je pro tebe něco na způsob atomární hmoty, která se nejak pořádá) a mezi tím, co clověk nahlíží ze svých kategorií myšlení(cas a prostor nebo nejaké jiné subjektivni kategorie, které svým osobitým způsobem chápou skutecnost).
Na základě toho, ze nase kategorie myslení nevystihují pravdivou skutecnost, popíráš důvěryhodnost objektivnosti pojmů existence a neexistence. Tvrdíš tedy o slovech vznik a zánik, že jsou iluzí, která nám mnoho o pravé skutecnosti neříká.
Jestlize jsem te pochopil spravne a rikas mimo jiné opravdu toto, pak nemám, co bych proti tomu namitl.
Ovsem můj úvodní prispevek není otazkou po vzniku casu a prostoru. Cas a prostor jsou pro me kategorie myšlení, od kterých se NEmohu oprostit. A proto se také objevují v otázce po vzniku a zániku všeho. Ve své otazce vzniku jsem se vyrovnaval se vznikáním a zanikáním konkretnich veci("něco") a s jejich příčinou vzniku. Ovsem jejich pricinu jsem nenazval pricinou, ale bytím, abych přerušil řadu pricinnosti a následnosti, který nám neustále vnucuje kategorie času. Čas a bytí jsem pak musel spojit do neodmyslitelné vlastnosti věčnosti. Věcnost se mi hned v úvodu prispevku ukazala jako pravdivé tvrzení o světě z nevyvratitelného predpokladu, ze z niceho nevzniká neco, a ze neco je.
MB,
tvé poznámky jsem cetl téměř stejně pozorně jako Rzwaldovy.
Co se týka prvniho odstavce, cas pro me je nekonecny, ale jen pokud hledím na samotný cas. Pri náhledu na celek sveta vsak ma cas své hranice. Je ohranicen bytím, ktereho se cas nedotýká, pred kterym se zastavuje a ustupuje, protoze kdyby tomu tak nebylo, podlehl by cas sám sobě a vse by se ztratilo v nicotě(coz jak jsme vsichni uznali, není možné.)
Co se tyka druheho odstavce, zjednodusujes v nem problematiku bytí sveta na problematiku subjektivního vnímání sveta. Dokazuje to jedna z prvnich vět: "Na počátku tedy neexistuje tvůj vesmír, čili není nic."
Není nic JEN pro mě. Ovsem oba víme, ze něco už je, i kdyz to není pro mě. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 31/08/2008 : 20:50:47
|
Rzwalde.
V každém případě moje slova neber jako skutečnost,ale jako model na kterém si cosi můžeme ukázat a cosi pochopit.
Pokud jsem řekl, že na úpočátku nebylo nic,pak jsem mluvil o našem vesmíru. Ten prostě neexistoval. V tom vyšším rozměru však existovalo co vznik našeho vesmíru vyvolalo,ale ještě to nebyl náš vesmír. I když je to pouze model, zdá se mně pravděpodobnější, než teorie při níž se téměř z ničeho stane celý náš vesmír (velký třesk). Zde jsou v tom vyšším rozměru všechny ty atomy,které se díky reakci dvou genetických informací začnou formovat do soustav až vznikne celý náš vesmír.Představ si, že ty rozměry jsou si vlastně rovné a ve všech platí stejné zákonitosti, ve všech máš nad hlavou oblohu plnou hvězd a pod nohama planetu. V každém rozměru to vnímáš stejně.
Nejde o teorii vysvětlující vše,ale o model, to opakuji aby nedošlo k nedorozumění a dojmu, že jsem přesvědčen, že tomu tak skutečně je. Přesto zde ta možnost je a může tomu tak skutečně být. Přemýšlet o tom a vyvozovat může být rovno poznání skutečnosti, ale také nemusí.V každém případě by právě toto mohlo mnohé s toho, co je dnes opředeno vědeckými mýty ukázat v jiném pohledu a jiné logice naž je obvyklé. Proč jít za poznáním jen jednou cestou, když se jich nabízí mnoho a mnohdy logičtějších.Jen proto, že výraz velký třesk hezky zní?
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 31/08/2008 : 22:25:40
|
quote:
Originally posted by okref
Ovsem můj úvodní prispevek není otazkou po vzniku casu a prostoru. Cas a prostor jsou pro me kategorie myšlení, od kterých se NEmohu oprostit. A proto se také objevují v otázce po vzniku a zániku všeho. Ve své otazce vzniku jsem se vyrovnaval se vznikáním a zanikáním konkretnich veci("něco") a s jejich příčinou vzniku. Ovsem jejich pricinu jsem nenazval pricinou, ale bytím, abych přerušil řadu pricinnosti a následnosti, který nám neustále vnucuje kategorie času. Čas a bytí jsem pak musel spojit do neodmyslitelné vlastnosti věčnosti. Věcnost se mi hned v úvodu prispevku ukazala jako pravdivé tvrzení o světě z nevyvratitelného predpokladu, ze z niceho nevzniká neco, a ze neco je.
okref, pochopil jsi mě dobře....avšak nyní asi (bohužel) nechápu tvoji myšlenku.
třeba z tvé reakce na tuto reakci (která asi nebude k věci) pochopím
jde o to, že pokud: "Cas a prostor jsou pro me kategorie myšlení, od kterých se NEmohu oprostit.", tak není potom jejich vznik vázán na vznik myšlení u člověka?
z tohoto:"Ve své otazce vzniku jsem se vyrovnaval se vznikáním a zanikáním konkretnich veci("něco") a s jejich příčinou vzniku. Ovsem jejich pricinu jsem nenazval pricinou, ale bytím, abych přerušil řadu pricinnosti a následnosti, který nám neustále vnucuje kategorie času." se mi spše zdá, že kategorii čas jen používáš aby jsi mohl popsat ono vznikání a zanikání konkrétních věcí...a jde ti přímo o vznikání a zaníkání konkrétních věcí
...potom by ale měla být jednoduchá redukce typu:
židle <- továrna <- strom <- semeno <- jiný strom <- ... <- bakterie <- ... <- anorganické látky <- ... <- hvězda <- vodík <- velký třesk
(aneb u konkrétních věcí platí, že mají vždy svoji příčinu a v dalším kroku má víc věcí společnou příčinu (např. tisíce semen pochází z jednoho stromu). Tím se počet příčin v každém kroce v minulosti redukuje na menší počet.)
...až však se dostaneme k velkému třesku...potom by již měl být platný můj předešlý post, protože pak zde již budou jen jednotlivé částice. |
Edited by - Rzwald on 31/08/2008 22:25:57 |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 31/08/2008 : 22:34:01
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Proč jít za poznáním jen jednou cestou, když se jich nabízí mnoho a mnohdy logičtějších.Jen proto, že výraz velký třesk hezky zní?
kvůli něčemu známému jako Occamova břitva. "Pravdu" má ten, kdo:
a) jev vysvětlí nejjednodušeji
b) kdo jednou teorií vysvětlí co nejvíc jevů
...samozřejmě za předpokladu, že teorie nebude sporná se sebou nebo s experimenty
P.S. Jinak Velký třesk měl být posměšné označení bláznivé teorie, který svého času vymylel Fred Hoyle, dobrý astrofyzik a velký zastánce teorie ustáleného vesmíru. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 01/09/2008 : 08:18:07
|
Rzwalde.
Vygoogloval jsem tu Ockamovu břitvu a přečetl si co udává encyklopedie. Chápu. Když člověk nechce příliš přemýšlet,pak toto platí a je dobré se dle toho řídit. Jenže ta pravda může být třeba na straně toho komplikovaného. Takže se klidně můžeš řídit dle Ockamovy břitvy,ale já raději ne. Navíc bych řekl,že to jak jsem ukázal tu logiku Dopplerova jevu a ukázal stav při rychlosti světla je méně komplikované než myšlenka magičnosti té rychlosti světla a neviditelných trpaslíků kteří provedou tu změnu zákonitostí při dosažení rychlosti světla. Čili dle Ockamovy břitvy je můj výklad pravdivější. Totéž by mohlo platit o tom velkém třesku.Opět je zde řeč o eviditelných trpaslících, kteří udělají z téměř ničeho celý vesmír. I když jsem užil jen modelu a fantazie, je toto méně komplikované, čili pravdivější dle Ockamovy břitvy. Je však skutečně pravdivý? Kdo ví?
MB |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 01/09/2008 : 21:01:57
|
Rzwalde,
chápeš naprosto přesně, co říkám. Jsem nadšen tvým porozuměním, alespoň pokud mohu soudit v rámci toho, co říkáš.
Když ses ve svých slovech zamýšlel nad těmi mými, vždy ses nakonec zastavil u něčeho, co jsem tu již jednou nazval atomární hmotou. Atomární hmota na způsob podstaty světa jako elementárních částic je filosoficky naprosto neobhájitelná.(Sice nikde netvrdis, ze se jedná o podstatu, nicméně pro tvé uvažování o světě se zdá být zásadní a představuje u tebe, kdyz uz ne podstavu modelu světa, alespoň tedy jeho zeď.) Pro vznik světa je elementární částice použitlená jen v rámci omezeného chápání fyzikální vědy. Ale pro to, aby se dal svět myslet, není vůbec nutné vidět ho složený z částic. Vlastně je takové vidění jen na obtíž pokud mu je přikládán podstatný význam.
Svět slozený z elementárních castic funguje jen jako omezený fyzikální "model světa ve světě". |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/09/2008 : 08:15:50
|
Pro vznik světa je elementární částice použitlená jen v rámci omezeného chápání fyzikální vědy. Ale pro to, aby se dal svět myslet, není vůbec nutné vidět ho složený z částic. Vlastně je takové vidění jen na obtíž pokud mu je přikládán podstatný význam.
Svět slozený z elementárních castic funguje jen jako omezený fyzikální "model světa ve světě".
Okrefe.
Poznání světa je skládání mozaiky poznání.Část obrazu pochopíš i bez těch elemntárních částic ale k tomu abys pochopil další je třeba vědět,že s elementárních částic složen je. Poznání s čeho jsou složeny elementární částice (mikrokosmos) by dalo další část obrazu a tak by byl postupně sestavován celý obraz světa.Dávat něčemu podstatnější význam by myslím nebylo to pravé.Pokud je však zpracována jedna část obrazu, je třeba dávat větší význam té další.
Pokud přijímáš jen svět bez alementárních částic, je to vnímání omezené.Přijímáš li poznání světa s těmi elementárními částicemi, je to poznání světa širší a pokud bys poznal s čeho se skládají ty elemntární částice, bylo by to poznání světa ještě širší.Ty říkáš,že vnímání světa složeného s elementárních částic je omezené fyzikální vnímání. Já říkám ano, ale společně s běžným vnímáním je to vnímání rozšířené a kompletnější a vnímání světa po poznání s čeho jsou složeny alementární částice by byo ještě širší a kompletnější.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 02/09/2008 : 10:19:34
|
MB, reakci na Occamovu břitvu jsem nakonec dal do tématu Paradox, kde jsme řešili Dopplerův jev
quote:
Originally posted by okref
Rzwalde,
chápeš naprosto přesně, co říkám. Jsem nadšen tvým porozuměním, alespoň pokud mohu soudit v rámci toho, co říkáš.
Když ses ve svých slovech zamýšlel nad těmi mými, vždy ses nakonec zastavil u něčeho, co jsem tu již jednou nazval atomární hmotou. Atomární hmota na způsob podstaty světa jako elementárních částic je filosoficky naprosto neobhájitelná.(Sice nikde netvrdis, ze se jedná o podstatu, nicméně pro tvé uvažování o světě se zdá být zásadní a představuje u tebe, kdyz uz ne podstavu modelu světa, alespoň tedy jeho zeď.) Pro vznik světa je elementární částice použitlená jen v rámci omezeného chápání fyzikální vědy. Ale pro to, aby se dal svět myslet, není vůbec nutné vidět ho složený z částic. Vlastně je takové vidění jen na obtíž pokud mu je přikládán podstatný význam.
Svět slozený z elementárních castic funguje jen jako omezený fyzikální "model světa ve světě".
okref, ano, nemyslím, že podstatou světa je atomární hmota, i když se u ní vždy zastavím. Je to proto, že u částic končí mé fyzikální znalosti a protože jsem přesvědčen, že na tuto otázku jednou odpoví fyzika, sám o podstatě světa moc nepřemýšlím, protože nechápu vztah mezi hmotnými a nehmotnými časticemi, časem a prostorem.
Takže zatím mám 4 pojmy. Doufám, že tyto 4 pojmy časem budu schopen zredukovat na jeden pojem, z kterého půjde vysvětlit vše ostatní a ten potom ztotožním zároveň se slovem "neexistovat" a zároveň se slovem "existovat" (proč zároveň s oběma slovama jsem vysvětlil v tom předminulém postu...že mezi těmito dvěmi slovy není rozdíl, když se svět dostatečně zredukuje)
..tím pak pro mě bude otázka podstaty světa zodpovězena.
nicméně pokud se jedná o mé vlastní očekávání, k čemu se časem dojde, tak to jsem nastínil v tématu Věda a pravda na straně 4 v poměrně dlouhém přípěvku ze 14.8. ...bohužel to zůstalo bez reakce, nevím, zda kvůůli tomu, že se to otatním zdálo "příliš velká blbost" (nejspíš) nebo jim nebyly jasné nějaké pojmy (třeba uspořádaná čtveřice)(spíš ne) a nebo to vůbec nečetli (druhá nejpravděpodobnější) či s tím bezezbytku souhlasili (to asi těžko).
jinak kdyby ses k tomu chtěl vrátit (nenutím tě), tak jen věz, že tento náhled je odvozen z myšlenky, že není rozdíl mezi 'dokonale přesnými modely skutečnosti' a skutečností samou. Pokud s tímto nesouhlasíš, nemá cenu to louskat. Pokud však ano, potom myslím, že zbytek je celkem logický.
k tomu, co je to 'dokonale přesný model skutečnosti'...to je model, který obsahuje všechny informace o skutečnosti. dám příklad:
Nakresli na papír obrázek. Pokud bod, z kterého začneš kreslit označím jako (0,0), potom to, co nakreslíš můžu vyjádřit množinou uspořádaných dvojic (např. bod 1 cm nalevo od výchozího bodu bude (0,-1)). Když nakreslíš domeček, mohu prohlásit, že to, co na tom papíře je je domeček, ale taky můžu říct, že je to množina uspořádaných dvojic čísel. Nelze žádným experimentem rozhodnout, zda mám pravdu já nebo ty, protože oboje obsahuje stejné (totožné) informace.
abych to dále rozšířil -- pokud se mě např. zeptáš, kde je komín...normální člověk tě ukáže prstem na komín (na obrázku). Pokud já prohlašuji, že obrázek jsou uspořádané dvojice čísel...nevadí, taky tě ukážu, kde je komín (vypočtu jeho polohu a řeknu, že začíná od okraje papíru 15 cm nalevo a 21cm nahoře)
Nejhezčí příklad je asi počítač - fotka. To jsou taky jen nuly a jedničky, ale když máš převodník do obrazové informace, dostaneš hezkou fotku, která se neliší od toho, co vidí tvé oko, tj. neliší se od skutečnosti (liší jen tím, že fotka je 2D a svět 3D). Já tvrdím, že na tom "převodníku" nezáleží (jedno, zda převodník je přístroj, tvůj mozek či cokoliv jiného), že záleží jen na tom systému, který obsahuje informace.
pokud tohle přijmeš, pak docházím k tomu, že ve větě neexistuje čas a svět je neměnný prostor a prostor pak ztotožním s "ničím"
(aneb nic=prázný prostor). Tím je otázka (pro mě) vyřešena. (aneb jsetli chceš, tak viz příspěvěk v tom Věda a pravda) |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 03/09/2008 : 07:52:23
|
Rzwalde.
Nahlédl jsem do toho topicu a přečetl jsem si tvůj vstup.Nevím proč, ale četl jsem jej poprvé. Nejspíše to bylo v době, kdy naši diskusi odtlačily ty reklamy kamsi do pozadí a ztratil jsem přehled a reagoval spíše na to, co bylo za ním.Dá se říci, že tě rozumím a uznávám, že i takto je možno vytvořit model sloužící k chápání světa kolem.Není to chybné,čili je v tom logika. Na papíru, či obrazovce je možno tímto spůsobem pracovat,ale co tam, kde ty souřadnice nejsou, kde není okraj toho papíru, či obrazovky? Tak jsem si skusil představit totéž v trojrozměrném světě bez těch hranic určujících souřadnice. Příklad. Máme zde dům, který má komín a na komíně sedí čáp. Nejprve musím udat polohu toho domu, nejlépe třemi body, třeba městy.Tolik a tolik je zdálen od tohoho, druhého a třetího města.Když si nakreslím kružnice, tam kde se protnou je toto místo. Nyní musím určit Natočení stěn domu a to udáním ůhlu vzhledem ke spojnici nejméně dvou měst.Komín nemusí být ve středu domu a tak musím určit jeho polohu a výšku.Když mám výšku, musím určit, jestli čáp stojí či sedí.Stojí li, pak bude výše o délku nohou. A tak jsem došel až k definici přesného místa, kde je ten čáp. Jenže mně to trvalo moc dlouho a čáp mezitím odletěl do teplývh krajů a výsledkem je tedy omyl. K témuž mohu dojít cestou mnohem snadnější. Naložit toho kdo se ptá do auta odvést jej am a čápa mu ukázat. Je tě jistě jasné, že si dělám legraci. Nezesměšňují tím tvůj přístup a vím, že je možno užít mnohem jednodužší cestu a bude té tvojí odpovídat. Určím prostě polohu dle souřadnic zeměpisné šířky a délky s přesností na minuty, či vteřiny a udám přesnou nadmořskou výšku místa kde je ten čáp.Ten dům v tom vůbec není podstatný, dokonce ani ten komín.
Touto matematickou metodou je možno určovat mnohé,ale pro mne je to příliš složitý postup a je zde tím pádem příliš mnoho cest na kterých dojdeš díky malé chybě k nesmyslným vývodům.
MB |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
otazka vzniku
