| Author |
 Topic  |
|
|
Vanir
Nový uživatel
Czech Republic
27 Posts |
 Posted - 17/06/2008 : 16:37:01
|
Štěstí, co je to štěstí? Velice známá otázka. Odpověď na ni však zatím s jistotou nevíme. Já bych se spíš zeptal: Existuje štěstí? Štěstí je, dle mého názoru, souhra okolností, které jsou nám příznivě nakloněné. Ovšem každé té okolnosti předchází logická příčina. Příčina a následek, akce a reakce, neboli kauzalita. Jestliže ovšem každé události předchází logická příčina, nelze mluvit o štěstí, neboť s určitou znalostí bychom byli schopni toto „štěstí“ předvídat, a tehdy už bychom ho neoznačovali za štěstí, nýbrž za logický závěr určitých okolností, které mu (tomu štěstí) předcházeli.
Pierre Simon de Laplace roku 1814 řekl: „Kdyby na jediný okamžik existovala inteligence, která by dokázala obsáhnout všechny síly, jimiž je příroda oživována, inteligence dostatečně ohromná, aby podrobila tyto údaje analýze, shrnula by ve stejném vzorci pohyby největších těles ve vesmíru i pohyby nejlehčího atomu; pro ni by nic nebylo nejisté a budoucnost stejně jako minulost by byla jejímu zraku přítomností.“
Toho by tato inteligence (zvaná Lapalceův démon) byla schopna, protože by znala sled událostí, který předcházel každé byť sebemenší události.
Mluvit proto o štěstí jako o něčem nepředvídatelném a neopakovatelném (nejlépe bych to vyjádřil výrokem: „Muška jenom zlatá“) není na místě.
Dříve bylo štěstí považováno za něco mystického, něco co má na svědomí nějaká „vyšší moc“. Věřilo se, že štěstí přeje jen těm, kteří se něčím, nebo kteří něco obětují. Dnes se říká, že štěstí přeje připraveným. Já bych toto tvrzení ještě více upřesnil: Jsme strůjci vlastního štěstí, respektive občas se tomu našemu štěstí musí trochu pomoct.
Jak už jsem se zmínil, existuje názor, který tvrdí, že štěstí je jen v rukou vyšší moci. Pokud opravdu taková moc existuje, sama se také řídí nějakými vnitřními pravidly, nebo-li, štěstí bude dopřáno jen tomu kdo se o něj přičiní, např. právě tou obětí, modlitbou atd…
Víme, že štěstí, přeje chudým, bohatým, chytrým, hloupím, zlým i dobrým. Mohlo by se proto zdát, že vyšší moc je spravedlivá, že přeje štěstí všem stejně. Ale upřímně, kolikrát v životě jste se setkali s nespravedlností? Kolika zlým lidem, kteří zasluhovali smrt a smůlu, štěstí přeje i ve stáří a kolik dobrých lidí ve svých krátkých životech okusí jen smůlu? Ano, jestliže nějaký ten bůh či bohové existují, rozhodně nejsou spravedliví. Je potom na místě věřit v ně, uctívat je, či dokonce( jak už se mnohokrát stalo) zabíjet v jejich jménu?
Mohlo by se zdát, že to již nejsou otázky na téma štěstí. Opak je pravdou. Štěstí, stejně jako smůla, je každodenní součástí života, a otázka, proč on má štěstí a já ne, je také velmi častá.
Dlouho jsem přemýšlel jestli má slovo štěstí nějaká synonyma českého původu. Nepřišel jsem ani na jedno. Můžete namítat, že spoustu radostných událostí se dá označit za jakési synonymum štěstí. Například láska, úspěch atd. A přesto musím nesouhlasit. Láska nemusí být vždy štěstím, nemusí nám, ačkoli je krásná, vždy připadat jako štěstí a stejně tak i úspěch. Existuje spoustu případů kdy je úspěch nežádoucí. Ale funguje to i naopak. Smrt se často pojí se slovíčkem smůla, ale smrt může být vysvobozením, například od bolesti, ať už duševní či tělesné a proto může být smrt i štěstím.
Vysvětlil jsem,( snad dostatečně srozumitelně) že štěstí může být logicky odvozeno, a že by také mohlo být vůlí vyšší moci. Ovšem stále není dodnes jednoznačně dokázáno, co to vlastně je štěstí. A tak štěstí zůstává nadále tou zlatou přelétavou muškou, a ať už je štěstí cokoli, věřím, že je nezbytné se o něj neustále, bez přestání pokoušet, neboť jen tehdy ho budeme mít, jen tehdy budeme mít to štěstí, že máme štěstí.
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 18/06/2008 : 00:54:48
|
Ahoj Vanire,
uvádím pro Tebe dvě úvahy o štěstí, které jsem zde již kdysi napsal:
Je zcela možné, aby byli všichni lidé na světě šťastní! To není domněnka utopisty, ale strohý vývod realisty. Je to prostě tak, že každý člověk je sám a v plné míře strůjcem svého štěstí, nebo neštěstí, neboť nese zodpovědnost za veškeré své myšlení, cítění, jednání, mluvení a žití. A když už musí nést tuto zodpovědnost, bylo by od přírody hanebné, kdyby mu neumožnila do těchto věcí zasahovat, měnit je, zdokonalovat je a tvořit si žádoucí hodnoty, mezi něž patří právě i štěstí. Z toho všeho jasně vyplývá, že když může být šťastný jeden, tak může být šťastný i druhý a třetí a nakonec logicky všichni; a to všichni bez výjimky.
Jak to provést je věc druhá, ale znám na ni přesnou a jasnou rámcovou odpověď. Aby mohl být člověk šťastný potřebuje určité předpoklady, jako je např. přirozený prostor k životu, přístup k potravě a vodě, individuálně vedená výuka od moudrých a zkušených lidí, prostor pro vlastní myšlenkový a pocitový rozvoj atd.atd. Těchto faktorů je celá řada a je povinností rodičů a společnosti, aby byli schopni tyto faktory zajistit v co možná největší míře. Skutečnost se však tomu všemu směje do tváře. Žijeme v extrémně přelidněném světě – denně přibývá cca 500 000 novorozenců – kde chybí pro miliardy většina z toho, co je pro štěstí (a všechny další hodnoty atd.) nezbytně potřeba. Mladí lidé – pokud už mají co jíst a pít – nemají zajištěnou svobodu myšlenkového a pocitového vývoje a jsou od malička vymýváni stupidními ideologiemi, jako je islám, křesťanství a tisíce dalších sekt a bludných slátanin a učení. Už jenom v tomto důsledku jsou celé zástupy udržovány v porobené nevědomosti, z čehož bez okolků tyjí všichni náboženští a sektářští papalášové, jakož i šéfové koncernů. A co je podstatné: díky této nevědomosti je stále znovu podporováno a rozdmýcháváno přelidnění. Jednoduše není možné, aby měli všichni – nebo alespoň většina či polovina(!) – lidé zajištěny optimální podmínky, když jich žije na planetě 7,6 miliardy, přičemž tento počet explozivně roste. Postavíš jednu školu, ale v okamžiku, kdy bude dostavěná už jich potřebuješ dalších 100 atd.atd. A to platí třeba i o elektrárnách, zdrojích, potravě, vodě atd.atd.
Co z toho pro tuto planetu vyplývá je očividné a jasné: je třeba zredukovat populaci! Bez zákonů a přísných regulí to však není možné. Bez toho, aniž by se lidé vzdali určitých svobod to rovněž není možné. Smutným vtipem je, že tady na Západě se všichni baví o tom, jak je prý kontrola porodnosti nehumánní a omezující, ale nikdo nebere v potaz, jak nehumánní a omezující je, když se člověk narodí a nemá co jíst a pít; když bídně celá léta živoří a umře v bolestech a utrpení hlady. A právě tato situace se nyní týká stamiliónů, přičemž další miliardy žijí pod hranicí chudoby ve slumech a podmínkách, které připomínají spíše peklo. A Západ hovoří, jaké by to bylo omezení, kdyby lidé museli splňovat určité základní předpoklady pro výchovu potomků. V jakém to skleníku vlastní hlouposti žijeme? Napadá mi jenom slovo otupění a jalová lhostejnost; vlastní omezenost a seberealizace na bodu mrazu.
Omezení populace tedy pro tuto planetu představuje první krok na cestě ke štěstí. Kontrola populace samozřejmě sama o sobě neřeší všechny problémy, ale zcela definitivně redukuje jejich většinu a vytvoří nezbytné předpoklady a jakousi základnu, na které se dá tvořivě, kreativně a konstruktivně stavět a přirozeně a logicky se vyvíjet. Bez řešení a vyřešení tohoto největšího úkolu v dějinách se vše ostatní nepodobá ani kapce na rozpáleném kameni a všechny problémy se budou s neustálým nárůstem populace jenom a nekonečně dále umocňovat; a to tak, že se situace vyhrotí do totálního extrému. Viděli jste film ´Potomci lidí´? Pokud ne, tak ho doporučuji všem těm, kteří nyní tvrdí, že kontrola porodnosti je nehumánní, nelidská, fašistická atd.
Existuje takové jednoduché pravidlo, že na určitém prostoru může zdárně žít jen určitý počet živočichů. A je tady někdo, kdo tvrdí že prostor Země je neurčitý? Ale kdepak, ten prostor je hezky kulatý a dokonale omezený, jenom lidé se hnáni falešnými náboženskými dogmaty bláznivě množí jako morčata, aby pak trpěli a umírali hlady. ´Jdětě a množte se´, káže křesťanství a 1,7 miliardy věřících (cca dnešní stav) mu evidentně nestačí. To je ono, jen se množte, plaťte příspěvky, kupujte, buďte nevědomí a ponížení a všechna náboženství, sekty, koncerny, diktátoři, utiskovatelé atd. mají žně. Atd.atd.
Tolik můj první příspěvek k tomuto tématu. Příště bude čas se soustředit na další aspekty a předpoklady štěstí. Ale skutečně: smysl života člověka a tedy i lidstva spočívá v hledání a nacházení štěstí. Hledání a nacházení je však proces. Proces však pro člověka znamená také vývoj a evoluci (rozpad a devoluci si holt lidé nepřejí). A tak nezbývá než konstatovat, že smysl života člověka a lidstva spočívá ve vývoji a evoluci. Bez toho nevznikne nic; ani štěstí, ani láska, ani moudrost, ani harmonie, ani sounáležitost, ani logika, ani umění, ani krása, ani jakákoliv opravdová hodnota či kultura vůbec. My to všechno však chceme, a proto chceme i evoluci.
Přelidnění však takové evoluci brání miliardám lidí, kteří nám nejsou a nemůžou být lhostejní! Proč ne? Protože jsme lidé, a protože i oni jsou lidé. A proto se stokrát vyplatí o přelidnění přemýšlet a pochopit, že ani zdaleka nejde o problém zemí třetího světa, nýbrž o problém nás všech; ano všech, a tedy i těch zemí, kde se zničující následky přelidnění dosud neprojevují v tak extrémní míře. |
Edited by - Ondra on 18/06/2008 01:00:43 |
 |
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 18/06/2008 : 00:57:18
|
Krom efektivního řešení přelidnění skrze přísnou a celosvětovou kontrolu porodnosti si však nyní povšimněme dalších předpokladů vedoucích ke štěstí.
Jedním z takových předpokladů je absolutní uvědomění, že je to jedině a pouze člověk samotný, kdo má vliv na své štěstí a neštěstí; že je to jedině a pouze on samotný, kdo rozhoduje o tom, kdo a jaký bude nebo kým a jakým se stane; a tedy jestli bude plný štěstí a lásky, nebo neštěstí a nenávisti atp. Nikdy a absolutně nikdy nenese za člověka odpovědnost nějaký imaginární bůh, guru, vyšší moc, duchovní entita, jiný člověk, anděl atd.atd. Právě v tomto odsunutí vlastní zodpovědnosti kamsi do oblak spočívá největší zlo náboženství a sekt, protože člověk se pak stává neschopný, ponížený, nevědomý a nesamostatný – z čehož tyjí všichni vykořisťovatelé. Žádná moc nezasahuje do osudu člověka krom moci jeho vlastních myšlenek a pocitů, na které však má vliv, který se může vzrůstajícím poznáním umocňovat až k téměř úplnému sebeovládnutí. Jistě, že mají vliv i další faktory, jako jsou geny, výchova, společenské prostředí apod. Pokud však člověk není od samotného dětství vymýván a má patřičné vývojové předpoklady, tak má možnost pochopit míru svého vlivu na svůj osud a tuto míru vývojem umocňovat. A pak z velké části přemůže i genetické predispozice, výchovu, společenské prostředí a okolní svět vůbec; přemožení je myšleno tak, že člověk z těchto vlivů bude vybírat to nejlepší pro svůj rozvoj a nikdy se jimi nenechá vláčet a směrovat tam, kam si nepřeje. Naučí se prostě zpracovávat všechny tyto vlivy ku svému prospěchu a štěstí. Taková je cesta moudrosti a štěstí, přičemž moudrost a štěstí jsou jedno.
Směrodatná je vždy síla vlastních myšlenek a pocitů, které si člověk sám tvoří, vyhodnocuje a zpracovává. Z toho vyplývá, že štěstí se tvoří působením myšlenek a pocitů, které musí člověk určitým způsobem kontrolovat a usměrňovat, aby docílil jejich odpovídajících efektivních důsledků. Každá myšlenka a každý pocit představují vlastně příčinu, která se s absolutní jistotou projevuje odpovídajícím následkem. Aby člověk docílil zdravých, pozitivních a evolutivně prospěšných výsledků, musí bedlivě sledovat, kam a jak intenzivně se ubírá působení jeho myšlenek a pocitů. Když to kontrolovat nebude, tak budou i výsledky působnosti jeho myšlenek a pocitů nekontrolované a to povede k mnohým problémům, komplexům, vadám na charakteru, osobnosti, morálce atd., které si člověk sice nepřeje, ale které si přesto vlastní nevědomostí způsobuje. A kontrola myšlenek a pocitů není nic, co by člověka zbavovalo jeho lidství a spontánnosti, je tomu právě naopak. Jedině díky této kontrole může člověk docílit výsledků, které si přeje, asi jako cyklista dojede do cíle jen tehdy, když bude pevně svírat řidítka a směrovat své kolo patřičným směrem. Když cyklista pustí řidítka a odevzdá se osudu, tak si nabije hubu, a to i přesto, že mohl věřit, že ta řidítka vede sám bůh. Stejné je to evidentně i s člověkem. Vzdá-li se moci nad svým životem, tak se stane bezmocný a jeho cesta bude plná pádů a neštěstí, nehledě na to jaké fantazijní postavě svůj osud odevzdává.
První předpoklad štěstí tedy spočívá v prohlášení: já jsem bůh, já jsem plně zodpovědný za svůj život, já určuju směr svého prožívání a své životní cesty. Už slyším námitky, že se prý jedná o egoizmus a malý červíček se vzpírá a rouhá proti samotnému bohu. Člověk zde ale není z milosti, nýbrž z lásky. I z toho vyplývá, že člověk má cítit zdravou úctu, a nikoliv nesmyslnou poníženost. Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby svůj život žil evolutivně, sebevědomě a důstojně, neztrácejíc však úctu a respekt před nekonečným dynamickým univerzálním celkem. Člověk nestojí pod mocí přírody, nebo vesmíru, on stojí v rámci této moci a je její smysluplnou součástí. A proto se musí nadechnout čerstvého vzduchu a odhodit všechen nábožensko-sektářský balast, který mu dělá ze života pravé peklo; a to i přesto, že lidé, kterých se to týká, tvrdí opak. Jakkoli vášnivě prohlašují, jak je jejich víra prospěšná atd., výsledkem této víry je vždy nelogika, iracionalita, klam, iluze, neschopnost a neštěstí. Jen pravda je totiž šťastná, klam zůstává po všechny časy nešťastný, i když tvrdí opak. Toto tvrzení vyplývá totiž z dalšího sebeklamu a namlouvání a nemá nic co dělat se skutečným prožíváním.
Nakonec je třeba dodat, že víra vlastně z historického hlediska představuje přirozenou vývojovou tendenci a nemá a nesmí se nikomu brát. Doba však uzrává k přechodu od víry k efektivnímu vědění a poznávání; a to nejenom nějakému pojmovému a abstraktímu vědění, nýbrž k vědění založenému na praktické zkušenosti a praktickém realizování života. Co si člověk v sobě samotném nemůže dokázat a co nemůže vidět v projevech světa, společnosti a přírody, to musí odhodit, nebo se k tomu vrátit později, až bude mít více zkušeností. Tento proces vyžaduje cit pro realitu, neboť je velmi snadné začít jako pravdu přijímat věci nereálné a nepravdivé. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 19/06/2008 : 08:05:04
|
Vanire.
Čeština užívá slova štěstí pro dvě různé věci.Jedním je štěstí jež by bylo možno nazvat fortunou,čili Zisk čehosi výhrou, mít štěstí že se nepřihodilo něco zlého ač mohlo a podobně. Štěstí však může být také pocit. Mohu být šťastý,že nejsem nemocný, že de daří dětem,že venku svítí slunce,že jsou květiny krásné a podobně.Ty jsi toto nespecifik,ale s kontextu jsem pochopil, že mluvíš o štěstí v té první podobě,čili opak smůly. Tvoje otázka tedy směřuje k tomu, proč někdo štěstí má,či nemá.Proč někdo vyhraje ve sportce a jinému spadne taška se střechy na hlavu. O tom však je možno přemýšlet,ale není možno najít odpověď. Dalo by se říci, že toto štěstí je podmíněno tím, že je člověk na správném místě v pravý čas a udělá to co je třeba udělat. Jenže nikdo neví, kde je to správné místo, kdy je správný čas a co má udělat. A tak někdo prosází celý svůj majetek na herních automatech protože si myslí, že je to správné místo a ten správný čas přijde. A tak přijde o vše ač byl dobrým člověkem a vedle něj vyhraje nějaký houneles velkou sumu, protože měl štěstí.Nejvíce však vždy vyhraje majitel těch automatů ač je třeba mafián a pasák bez morálky. S těch třech je on však tím jediným, kdo je na správném místě ve správný čas a dělá co je třeba. Má štěstí? Na to nikdo odpověď nezná a může se stát,že jedinkrát nebude na právném místě ve správný čas a třeba se zabije v autě.
Štěstí je veličina o X neznámých a my lidé se snažíme ho dosáhnout bez znalosti těch neznámých.Kdo nesází, ten nevyhraje (ale také neprohraje)Kdo nejezdí autem nemůže nabourat,ale může jej přejet ten kdo autem jezdí. Smůla i štěstí bez znalosti těch neznámých jsou pouze na náhodě a náhodu není možno nijak řídit.Kdybys věděl předem, že spadne taška se střechy, jistě by ses neprocházel kolem této střechy a nespadla by tě na hlavu. Jenže ty to nevíš.Ostatní analogicky.
MB |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Štěstí
