| Author |
 Topic  |
|
|
Junkyard
Uživatel
Czech Republic
58 Posts |
 Posted - 10/05/2006 : 19:14:06
|
Ahoj, tak opět se pokusím mírně zčeřit vody hladiny jenž se přestala čeřit pod vlivem větrů a ustaluje se jako špinavá mrcha na jednom místě, která nesnáší pohyb, ale jen gauč, zákusky, skvělé určení vlastní nicoty a propadá bezvládnému stavu, který se nehýbe. Domnělé teze nechme stranou a pojďme zkoumat jestli je metafyzika opravdu mrtvá a nebo jestli v nás přežívá a je tím hnacím motorem vůbec být, je možné aby ji někdo popíral a říkal o ní, že je to věc zkušenosti, nikoliv rozumu? Z jakého důvodu? Že by se tento snad oddal nepodložené zkušenostní víře, která pramení z nezkoumání a podléhal k subjektivnímu mínění? Kde a kdy se tomu tak děje? (Teologie?) .... Ve světě. Většina jednotlivých částí metafyziky je nedokazatelná. Náš rozum se točí ve víru průkaznosti a co nejrychlejšího dokazování, ať už přímými nebo nepřímými důkazy. Z toho náš rozum odvozuje věc vlivu na druhý rozum, chcete-li druhého člověka. V "nejpřísnějších" maximách, které si stanovujeme nehledáme vliv nás na druhé, protože pak náš rozum může být zkreslen. Nechám teď tedy nezkreslený rozum dokazovat, že metafyzika je stále živá a stále používaná, ať už se kdokoliv na ní vysral a přestal ji učit a zabývat se jí. I když zatím nemám filosofické vzdělání, prosím někoho povolaného, aby mi osvětlil, proč si toto myslím nesprávně, nebo i správně?
Metafyziku bych stejně jako třeba Kant pojal hned ze začátku s určením jejich částí: Filosofie, která se tak trochu skládá z Teologie, Psychologie. Dogmatik bude namítat, že je to nesmysl. Jen se alespoň trochu zamysleme. Metafyzika zkoumá tři hlavní problémy: existence Nejvyšší bytosti, nesmrtelnost duše, život po smrti. Možná by se zde dal zařadit i pojem svobodné vůle, ale řekl bych že tak pramení spíše ze spojení tří předchozích "problémů."
Člověk svobodný je oddán jakémusi řádu, řádu, který jej ovlivňuje tím, že jej dodržuje. Tento řád podléhá zákonodárství, určitému systému uspořádání světa a lidem obecně. Svoboda je vyznačována jako třeba anarchie, nebo další jiné umělecké vlivy :) Také bývá charakterizována jako nespoutanost s okolním světem, ale chybně. Protože oddálí-li se od řádů všech věcí, které jsem popsal je spíše nesvobodná, než svobodná. Proč? Protože je jako utržená z řetězu. Chce si svévolně užívat světa bez jeho závislosti. Jakmile bychom začali být nezávislí na řádu světa, cítil bych spíše rozvrácenost, která by mě užírala než radost, kterou bych měl prožívat jako svobodný člověk. Tedy svoboda spíše podléhá řádu věcí a nikoliv se od nich odděluje.
Proč mluvím o svobodě, když nadpis článku se týká metafyziky?
Dopředu ohlásím, že humánní vědy založené na principu svobody odloučené od metafyziky jsou vědy neprospěšné! Metafyzika se týká také našich mravů, už jak psal Kant a popisoval to takto: Mravy jsou založené na idei dobra a tato idea má v sobě pojem Nejvyšší bytosti. Tato bytost se jako jediná z našich úsudků ukazuje určitelná a priori. Kdo by řekl, že zkušenostně neříká ani pravdu ani lež. Protože ani jedno nemůže dokázat. Nechme jej ve středu. A hráči ve středu nehrají ani moc, ani moc málo. Jen občas vyběhnou do útoku, jindy jsou pozadu.
Dobrá, filosofie vzniká zkoumáním vědomí rozumu a toto zkoumání má nějaký vliv, snad na duši. Je li duše obohacována pravděpodobně se i rozpomíná pomocí rozumu na jednotlivé události. A události spojené s B-hem a jeho nejvyšší příčinou v nás nejsou samy od sebe. Tyto idei jsou nejspíše spojeny s vědou - teologií. Pak naše zkoumání přechází do stavu zkoumání našeho rozumu a tudíž jsou spojeny s psychologií. Dělení ideí a Kantův systém už nechám stranou, zajímá mě spíše "jednoduchá a banální" věc. Člověk má tedy nějaké idei, na které si jakoby rozpomínáme. Určitě je vnímáme a cítíme, určitě nad nimi i přemýšlíme. Proč to, že přemýšlíme "zahubilo" metafyziku? Metafyzika samozřejmě není mrtvá, je používaná a je hnacím motorem našich úvah. Ale proč ji nahrazuje a vymaňuje něco lehčího? Proč ji vymaňuje ten přežitek, který máme snad jen při studiu a sami nepřemýšlíme. Proč je někdo ochoten psát o filosofické a lidské sebevraždě a oddat se řádu neušlechtilých věci? Protože málo zkoumal metafyziku. Matku věd a ušlechtilostí. Dobrých mravů a starého gauče na kterém se dá spíše sedět a přemýšlet než spát a pouze studovat. Rozum je určen k namáhání, spalme gauče. Nechme jej pracovat třeba jen občas samostatně.
Nechat jej dojít až k jeho hranicím a tam mu říct, že žádná teze, kterou se naučil o metafyzice není správná. Metafyzika může být snad jen subjektivní. Tvrzení podléhá jen samo sobě, není dokazatelné. Ale je více než prospěšné, protože určuje cestu. Cestu, která je zprvu zasviněná od všech pouček, tezí a nuceného vnímání, ale která je postupem času odkrývána jako nejčistší Venezuelská silnice z toho nejlepšího asfaltu, po kterém můžeme jít. Je to naše první i poslední zkoumání. Nemůže být u konce a zapovězeno.
Díky za pozornost :) |
|
|
Tomáš Recht - blazni.cz
Nový uživatel
Czech Republic
7 Posts |
Posted - 08/06/2006 : 20:38:04
|
Byl jsem zvyklý na dokazovací klasickou filosofii, ale tvůj básnický styl je inspirující. Co bys řekl k tomuhle: Všechny myšlenky, které můžeme s jistotou přijmout, jsou tautologie, všechny, které můžeme s jistotou odmítnout, kontradikce. Poznání nejvyšší tautologie všeho bytí, nejbanálnější myšlenky, je tím nejkrásnějším zážitkem, koncem všeho utrpení, za něž si můžeme sami, neboť jsme závislí na kontradikcích. Vnucujeme si složitý systém, vedoucí od nesmyslu k nesmyslu jen proto, že máme strach, který máme proto, že jsme upadli v ten nesmyslný kontradikční systém, zbytečně složitý konstrukt. Máme strach ho domyslet, protože si myslíme, že je správný tak nedomyšlený, jaký je. Mezitím nás ničí a pronásleduje, až ztratíme pojem správnosti - říkáme správné tomu, co nás bolí. Proč se bojíme ho zničit? Bojíme se, že kdybychom ho nechali popřít sebe sama, nezůstalo by nic. Neboli zůstalo by Nic. Jenom banální prázdná tautologie. Božství? Proč je nic tak zlé? Proč by nic nemohlo být vrcholem všeho? Vyrovnaným klidem...Láskou samotnou - vnímáním souladu...Ano, láska je nazírání souladu a vrcholem souladu je ta nejbanálnější tautologie, podstata světa, Bůh, nic...
Taky díky za pozornost
VERITAS VINCIT |
 |
|
|
Grisseus
Nový uživatel
6 Posts |
Posted - 23/06/2006 : 16:34:15
|
quote:
Originally posted by Junkyard
Metafyzika zkoumá tři hlavní problémy: existence Nejvyšší bytosti, nesmrtelnost duše, život po smrti. Možná by se zde dal zařadit i pojem svobodné vůle, ale řekl bych že tak pramení spíše ze spojení tří předchozích "problémů."
Dovoluji si ti oponovat, takovéto vymezení metafyziky je úplně myslné a zcestné. Jinak jsem rád, že vnímáš kontrast mezi filosofií objektu a subjektu. Existencionalismus osobně vnímám tak, že nekonkuruje tradiční metafyzice, jen si všímá něčeho úplně jiného, pro pozdější positivismus významnějšího... |
Edited by - Grisseus on 23/06/2006 16:34:36 |
|
|
|
Grisseus
Nový uživatel
6 Posts |
Posted - 24/06/2006 : 13:00:16
|
quote:
Originally posted by Junkyard
Vítám Tě, prosím napiš důvod Tvého oponování, chtěl bych poznat, co je metafyzika, když už si o ní mám tyto věci myslet, určitě se rád poučím! Toto rozdělení jsem převzal kdysi od Kanta a nemohl s ním jinak než souhlasit. (Herder to taky považoval za scestné :)
Pokud se skutečně bavíme o vymezení termínu "metafyzika", pak tě nejspíš zklamu, neboť nemám odvahu ho vymezit. Metafyzika ušla od Aristotela po Nomorta dlouhou cestu a troufám si říci, že každý jí vykládá posvém. Nemyslím si, že metafyzika je jakýsi katalizátor pro zkoumání čehokoli, proto nemohu přijmout výrok "Metafyzika zkoumá tři hlavní problémy..." |
|
|
|
hanbar
Nový uživatel
Czech Republic
7 Posts |
Posted - 07/07/2006 : 10:29:29
|
quote:
Originally posted by Grisseus
quote:
Originally posted by Junkyard
Vítám Tě, prosím napiš důvod Tvého oponování, chtěl bych poznat, co je metafyzika, když už si o ní mám tyto věci myslet, určitě se rád poučím! Toto rozdělení jsem převzal kdysi od Kanta a nemohl s ním jinak než souhlasit. (Herder to taky považoval za scestné :)
Pokud se skutečně bavíme o vymezení termínu "metafyzika", pak tě nejspíš zklamu, neboť nemám odvahu ho vymezit. Metafyzika ušla od Aristotela po Nomorta dlouhou cestu a troufám si říci, že každý jí vykládá posvém. Nemyslím si, že metafyzika je jakýsi katalizátor pro zkoumání čehokoli, proto nemohu přijmout výrok "Metafyzika zkoumá tři hlavní problémy..."
Souhlasím naprosto. |
|
|
|
Nikdo
Nový uživatel
14 Posts |
Posted - 22/07/2006 : 00:16:53
|
Co tak podívat se na práci Aristotela, jestli on sám nedefinuje co je to metafyzika :
"Ale to, co jest nejvýše obecné, jest lidem takřka velmi těžko poznati, neboť jest nejvíce vzdáleno od smyslových vjemů. Nejpřesnějšími vědami však jsou právě vědy o tom, co je první; neboť vědy, jež vycházejí z menšího počtu počátků, jsou přesnější než ty, jež přidávají ještě další, jako na příklad aritmetika jest přesnější než geometrie. Ale také způsobilejší poučovati jest věda, jež zkoumá příčiny; neboť opravdu poučují ti, kdo dovedou uvésti příčiny každé jednotlivé věci. Vědění však a rozumění pro ně samy nejvíce náleží vědě, jež se zabývá nejvyšším předmětem vědění; neboť kdo touží po vědění pro ně samo, dá před- <<b>>
nost především vědě, jež má vědeckost v nejvyšší míře, a taková jest věda o tom, co jest nejvyšším předmětem vědění; a nejvyšším předmětem vědění jest to, co je první, a příčiny. Vždyť skrze ně a z nich se poznává ostatní, nikoli ony skrze to, co následuje. Konečně vědou, jež je vládnoucí v první řadě, a vědou, jež vede více než věda toužící, jest ta, která poznává, kvůli čemu máme všechno zařizovati a konati; jest to dobro v jednotlivých ptípadech a vůbec pak nejvyšší dobro v celé přírodě.
38
Ze všeho tedy, co bylo řečeno, vyplývá, že hledané jméno hodí se pouze na tutéž vědu. Musí to býti věda theoretická, jež zkoumá první počátky a příčiny; nebóť i dobro i účel náleží k příčinám.
Že to není věda poietická, věda o tvoření, jest možno viděti již u prvních filosofujících mužů. Neboť jako dnes, tak v dřívějších dobách lidé začali filosofovat, protože se něčemu divili. Z počátku se divili záhadným zjevům, jež jim bezprostředně ukazovala zkušenost, a teprve potom ponenáhlu postupujíce cestou naznačenou, dospěli i k záhadám významnějším, na příklad k záhadě jednotlivých období měsíce, dráhy slunce a hvězd a vzniku všehomíra. Ten pak, kdo pochybuje a diví se, má vědomí nevědomosti - proto také milovník vymyšleného výkladu (filomýthos) jest v jistém smyslu milovníkem moudrosti (filosofos), neboť obsahem vymyšleného výkladu jsou zjevy hodné údivu -. Jestliže tedy lidé filosofovali, aby unikli nevědomosti, je zjevno, že usilovali o vědění proto, aby rozuměli, nikoli pro nějaký vnější užitek. O tom svědčí skutečný vývoj. Neboť o takový druh myšlení a poznání začalo se usilovati teprve tehdy, když byly opatřeny všechny věci potřebné k pohodlnému životu, k jeho okrase a rozptýlení. A tak
vidíme, že tuto vědu nevyhledáváme pro žádný jiný vnější užitek, nýbrž jako říkáme, že svobodný je člověk, jenž jest pro sebe a nikoli pro druhého, tak i ona jenom jest vědou svobodnou; jenom ona totiž jest vědou pro sebe.
Proto se o ní právem může říci, že míti ji není lidské, neboť lidská přirozenost jest v mnohém směru nesvobodná, takže podle Simonidova výroku jenom Bůh prý má tuto výsadu; člověku pak prý se sluší, aby hledal pouze vědění, jež je mu přiměřeno. Mají-li pravdu bá-
39
sníci a je-li božstvo vskutku takové, že závidí, muselo by <<983>> se to projeviti nejspíše tu. Ale ani není možno, aby božstvo bylo závistivé, spíše jenom podle přísloví "básníci mnoho nepravdivého navymýšlejí", ani nelze jinou vědu pokládati za vzácnější než tuto. Neboť věda v nejvyšší míře božská jest i nejcennější; a takovou vlastnost může míti jenom dvojím způsobem: předně božskou vědou jest ta, kterou má především Bůh, potom ta, jež jedná o věcech božských. A to oboje přísluší jenom této vědě. Neboť všichni uznávají, že Bůh jest příčinou a počátkem, i náleží taková věda jenom Bohu, anebo jemu v nejvyšší míře. I když tedy všechny vědy jsou k životu potřebnější než tato, větší hodnotu nemá žádná.
Ovšem, osvojíme-li si tuto vědu, musí nás v jistém smyslu uvésti v pravý opak toho, co jsme z počátku hledali. Všichni totiž, jak jsme řekli, začínají tím, že se diví, jestliže se věc skutečně má tak a tak - podobně jako se lidé obdivují automatům, dokud neprohlédnou složení a příčinu -, ať se to týká obratů slunce anebo nezměřitelnosti úhlopříčky; nebot' každému se zdá podivné, že by se něco nedalo měřit měrnou jednotkou. Ale nakonec se podle přísloví všechno obrátí v opak a k lepšímu; a tak je tomu i tu, když se správně poučil. Vždyť znalec geometrie ničemu by se tak nepodivil, než kdyby se úhlopříčka čtverce dala změřit stranami.
Tím bylo vyloženo, jaká je povaha hledané vědy a jaký je cíl, jehož má dosíci hledání a zkoumání a celý náš postup."
(Aristoteles, Metfyzika, kniha I)
Pro objektivitu přináším ještě názor překladatele Dr. A. Kříže
"NÁZEV SPISU "Metafysika",pochází z nahodilého uspořádání Aristotelových spisů v souborném vydání. Pořadatelé nadpisem "meta ta fysika" označili Aristotelova pojednání o vědě, jež se u Aristotela nazývá první filosofií neboli theologií a pro niž se v pozdějších dobách podle názvu spisu ujalo jméno "metafysika". Oním nadpisem pořadatelé opatřili sbírku pojednání proto, že je v souborném vydání vložili za spisy fysické. Podnět k takovému umístění musíme hledat patrně v okolnosti, že Aristoteles v pojednáních, jež tvoří sbírku Metafysiky, poukazuje na knihy o fysice."
Můj soukromný názor je, že metafyzika zahrňuje všechno to, co je postaveno za fyzickým. Tedy za tím co lze přímo vnímat, nebo měřit, to co existuje mimo nás, ale současně to není nástrojem pro popis (logiku) našeho vědění. Podle této definice bychom pak jakoukoliv teorií mohli nazvat metafyzickou. Nechci Vás zde zdržovat nepřesným výčtem důkazů, jak i moderní "věda" se v konečném důsledku opírá o metafyzické představy.
Chtěl bych ještě dodat, že rozlišujme dva pojmy víra a filozofie. Aristoteles věřil, že existuje první hýbatel. Možná vlivem opisů se dostal do jeho překladu slovo Bůh. Nábožensky založený lidé věří že týmto hýbatelem je bůh, materialisté, že je to samotná příroda=hmota (má samopohyb), nevěrci, že není nic takového jako prvotní příčina ... člověk si může vybrat.
Ať ale věříme v cokoliv co je prvotní,pak vytváříme logický systém pomocí kterého si vysvětlujeme to co je fyzické a měřitelné a proč to je tak a né jinak a o tom se domnívám, že metafyzika je.
Pouze pozitivisté si řekli, že pouze to co je měřitelné existuje. Vynalezli matematickou logiku a předhání se ve formalizaci a vše co je za tím není. Domnívám se, že zapomněli na to, že analýzou výrazů (vět) pomocí kterých se dorozumíváme nelze bez teorie (neboli metafyziky) všechno vysvětlit. Protože nevěděli kudy kam, vynalezli intenzi (převodový můstek mezi výrazem a vnitřním metafyzickým světem).
Ne metafyzika není mrtvá, ona žije i pod pláštikem pozitivizmu.
|
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Končící metafyzika jako začátek existencionalismu?
