| Author |
 Topic  |
|
|
Junkyard
Uživatel
Czech Republic
58 Posts |
 Posted - 26/04/2006 : 13:27:43
|
Krátké zamyšlení nad ateismem jednoho úterního večera. Omlouvám se filosofům, že jsem to nepojal více vědecky. Chtěl jsem tento problém nastolit jednoduše všem, kdo to budou číst. O spoustě věcí se dá do nekonečna polemizovat, ale o víře snad ne:
Existuje ateismus?
Církev formuluje současný stav víry tak, že vydává různá nesmyslná prohlášení o úbytcích věřících. Na kolik jsou její odhady a čísla přesná nechám napospas supům a dalším dravým zvířatům. Setkávám se čím dál tím více s odstupem věřících lidí stranou církve a odůvodněním tohoto jako něco svazujícího. Náboženství a samotná víra je svazující. Je svazující tak, že člověka činí dobrým a pěstuje jeho zdravého ducha. Nazval bych víru v cokoliv jako svobodnou. Svoboda je to, co přináší pocit štěstí a spokojenosti. Být svobodný, ale přináší i skutky, které svobodná bytost vykonává aniž by o čemkoliv věděla, tyto skutky nejsou vždy dobré. Nejprve to je z hlediska světa a jiného mínění odpor. Odporuje nám člověk jiného vyznání, jiného zaměření, práce, čehokoliv. Jako protipól odporu kladu včleňování. Včleňování je subjektivní maxima dané formy (subjektu). Někde uprostřed materie se skrývá víra a „nevíra.“ Používám výrazu nevíra, abych „nevíru“ mohl dále zpochybnit.
Nevíra je ten stav, že člověk nevěří, výrokům, informacím a čemukoliv smyslovému. Lidé se rádi domnívají a domnění je smyslový jev, který nepodléhá rozumnému uvažování více než zkušenosti. Zkušenost nás učí jednat rychle, spolehlivě ale neobezřetně! Unáhlené disjunktivní soudy víry a nevíry dělají z lidských bytostí domnělé ateisty. Řekněme proč.
Podmínky v nichž se nalézáme určuje svět, nazírání světa a náš pobyt ve světě, jako naše bytí ve smyslovém čase, který má pro nás délku a určité trvání – jak na hodinkách, tak v kalendáři. Toto naše bytí je podněcováno a udržováno „při životě“ podněty. Jako jsou řeč, spokojenost, láska a další smyslové věci. Toto všechno vytváří člověka. Je tady, ale ještě něco jiného, co nevytváří smyslový svět a jsme to jakoby více my. Je to různé od těla a zároveň je to s ním spojeno. Je to náš duch. Duch reagující na dobro a zlo, na rozdíl od těla, které je zvyklé hrát se vším, ať už je to dobré, nebo zlé. Tělo příjmá mínění a duše pravdu. Tělo příjmá podněty, tělo je schopno se učit, mít rádo, vytvářet si podmínky pro své bytí. Nechme jej tedy pořád vytvářet, ale tělo je donucováno podněty jako otrok ke svojí duši, která jen řídí věci dobré a špatné.
Když vedl Mojžíš svůj lid, jejich duše byly věřící. Stejně jako domněle věřící duše jejich pronásledovatelů a těm co jim škodily ve jménu B-ha. Dva druhy lidí z nichž vlastně všichni tvoří jednu formu – člověka, ale s rozdílnou vírou. Proto, kde se vzala víra domnělá a víra opravdová? A dále víra příjmutá a víra vrozená?
Velmi unáhlený, ale subjektivně pravdivý (stejně jako ateisté, že nevěří) je soud, že víra příjmuta a víra vrozená jsou od něčeho vyššího než jsme my, něco co nás přesahuje. Transcendentálně lze toto pochopit jako to co nazírá naši duši. Nelze si to představit, nelze to uchopit. Člověk reflektuje sám sebe a toto je víra v sebe samu. Ať už je to víra dobrého člověka v sebe jako špatného a nebo víra špatného člověka v sebe jako dobrého. Tady se ukazují dva subjektivní stavy. Jeden je člověk charakterní druhý nemá ani špetku ctnosti. Nevím proč mi něco nahrává do karet, že ten ctnostný je věřící? Je věřící asi kvůli tomu, že jeho idea sebe je ve skutečnosti dobrá, aniž by si to myslel! Tak tento člověk bude žít život spíše šťastný než nešťastný. Naproti němu stojí ten, který se domnívá, že je dobrý. Ten, který poslouchá spíše těla nežli duše a rozum mu napovídá domněle, že je dobrým. Tady se nacházíme ve stavu vědomého nevědomí, které tak popsal Jung, kdy tento člověk soudí aniž by znal jakoukoliv faktičnost a podléhá natolik sobě samému, že si myslí, že má i pravdivou oprávněnost, takto soudit sám. Slovo sám hraje ve světě věřících a „nevěřících“ podstatnou roli. Člověk, který je sám má sklony pravdivě nahlížet na dobro a všechno k němu patřící jinak, nežli člověk v kolektivu. Člověk v kolektivu je nucený a snad i někdy donucovaný příjmat věci pravdivé od druhých, ale také spousty mínění a odhazování jeho rozumné úvahy na druhou kolej. Také mu to může napomáhat, ale soudím že né tolik, jako kdyby své úsudky vedl sám. Lidé, kteří mohli sami poznat B-ha bez nějakých dalších podnětů od kolektivu, poznali čistou formu víry. Tak jako kdysi Ježíš, z jehož výroků v Bibli se dozvídáme, že nejušlechtilejší je svobodná forma víry než nějakého dalšího učení a kázání.
Co je ovšem věřící člověk? Je to ten chodící do chrámů, kostelů, ten nedělní velebitel Vyšší síly? Myslím, že nikoliv! Je to ten který svou víru pečlivě opatruje se svými nejbližšími a v kruhu věřících. Ale mnohý si teď řekne, od toho jsou kostely ne? Ne, nejsou. Víra není tam, kde se slibuje věrnost církvi, víra je tam, kde se slibuje věrnost druhému člověku. Tzn. Víra je kdekoliv. Její chybné určení vede k unáhleným soudům o ateistech, nevěřících. Člověk už od svojí přirozenosti věří a tím, že věří v cokoliv pravdivého, to je víra. Víra ve Vyšší moc není nepravdivá, je pravdivá. Vyšší moc se totiž ukazuje jako duše. Ta která řídí vše v nás mimo smysly. Ta která nás nezklame. Ne církev, která nám určí směr naší duše, ale její přirozenost. Jak jednoduché. A priori krásné. Proto soudím, že neexistují ateisté, protože nevěřící člověk by zákonitě nemohl být. Nevěřící člověk by nemluvil, nemiloval, neprožíval, nežil... byl by zticha, stejně jako člověk mrtvý. Jsme snad zticha?
Mezi námi je rozdílnost. Je to rozdílnost v myšlení, chápání, vnímání.
Rozdílně tedy i věříme. Někdo více pěstuje duši dobrým chováním a dalšími dobrými a spravedlivými činy, uměřeností, ctností..., někdo více tělo dobrým pitím a jídlem. Prostředí je složka, která živí naši duši a naše tělo. V prostředí lidí ušlechtilých se snáze vyskytne idea dobra a s ní i B-ha, v prostředí domnělých nevěřících se vyskytne odpor k věřícím. Ve skutečnosti, ale tento odpor provází jeho chtění. Kolektiv si žádá odpor, aby mohl stavět hranice mezi vírou a ateismem.
Ateismus, co to vlastně je? Je to odmítnutí jakékoliv víry a zamítnutí toho, že žijeme?
Odporu vlastně my všichni vzdorujeme a odporujeme mu. Je to jako když se nemůžeme dostat přes řeku. Ateista naši víru v to, že ji přeplaveme odmítá. Kdežto člověk přirozeně věřící (my všichni) věříme, že řeku přeplavat lze. Znáte tedy nějakého ateistu (kromě neplavců)?
Ateismus lze chápat, jen pokud by to byla nějaká skrytá víra, ale to už se míjí mimo toto slovo a na místo ateismu bych použil slovo utajenost a domnělá skrytost. |
|
|
Skunkless
Aktivní uživatel
Czech Republic
216 Posts |
Posted - 28/04/2006 : 15:51:17
|
Ahoj zlato, tak pojme na to!
Uz jsem unavena z lusteni ctverecku, ecek s hacky a dalsich prima symbolu, ale stejne unavena jsem i z nevyslysenych proseb nepouzivat interpunkci..takze  a jedeme dal!
Je od Tebe velmi mile, ze jsi to nepojal 'vice vedecky', jak pises. Zajimalo by me, kterym filozofum se to vlastne omlouvas, ja tu snad jeste zadne nepotkala..(Teda krome Tebe, to je jasny )
Existuje ateismus?
Abych rekla pravdu, moc jsem nepochopila Tve argumenty proc at. neexistuje (plavci a neplavci se mi popletli s pravdivou opravnenosti a vyssi moci). Nicmene to nemeni nic na tom, ze jsem rovnez presvedcena o tom, ze neexistuji neverici lide. Podle me vsichni necemu verime, at uz je to vira v to, ze Buh neexistuje ci vira v pravdu, zda se mi, ze kazdy necemu veri. Verim, ze nekteri lide veri, ze nicemu neveri.
Jo a k 'zamitnuti toho ze zijeme' - mohl bys zkusit presvedcit Zitu o tom, ze je nazivu? Je mi to dost lito, ale on je presvedceny, ze neexistuje a ja nenasla zadny zpusob jak mu to vyvratit. Zajimalo by me, jak si s tim poradis Ty!
Skunkless.. |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 29/10/2006 : 08:52:43
|
Ahoj lidičky.
Nejprve k zobě Skunkless.Divím se.že tě to nedělá čárky a háčky.Mně ano.Nemáš na počítači zapnutou anglickou klávesnici?
To o čem se zde bavíte je trošku zmatené.Dle mého názoru je pravdou ateismus stejně jako je pravdou opak. Pravda je stav poznání,se kterým se člověk spokojil a dál nehledá. Obě pravdy jsou si rovnocenné a mezi nimi i mimo ně je nekonečné množství poznání.Každý svou pravdu povyšuje nad pravdy ostatní snaží se ostatní lidi přesvědčit,že pouze jeho pravda je tou správnou a skutečnou.Mnohdy takový člověk pravdy zneužívá svých schopností ve prospěch své uznané pravdy a třeba i člověka jiné pravdy zabije. Vzpomeňte na padesátá léta, vzpomeňte na inkvizici a svaté války,Podívejte se co se děje po celém světě,třeba v islámských státech, co dělá Amerika.Copak jste slepí? Vždyť všechny pravdy obsahují lidské poznání a jen člověk nemoudrý se cesty k poznání tohoto moudra zbavuje povyšováním své pravdy. Ty Junkyard (kéž bych tě mohl oslovovat Jardo, nebo Pepíku usnadnilo by mně to skloňování)
máš jediný cíl a to ukázat ostatním jský jsi filosof.O ten problém tě ve skutečnosti vůbec nejde.Jde ti o pohrávání si se slovíčky, jako s míčem na hřišti,ukazovat finty a dovednosti a ohromovat nás prosťáčky. Kdesi ses zmínil o tom, že by ses chtěl stát filosofem a studovat na filosofické fakultě.Nebudu tě od takového ůmyslu zrazovat.Pro tebe by to bylo naplněním a cestou ke štěstí.Zamysli se však nad tím,jakým by to bylo přínosem pro ostatní lidi.Zamyslíš li se,pak možná najdeš cestu k tomu aby to přínosem pro ostatní bylo. Filosofie zde není proto aby povýšila tvé ego,ale proto aby sloužila ostatním a ukazovala jim cestu k lepšímu životu. Doporučuji tě navštívit reply o stromu poznání.Třeba cosi pochopíš.
MB |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Existuje ateismus?
