| Author |
 Topic  |
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
 Posted - 25/03/2012 : 21:24:14
|
uff...tak po delší době mi skončila šichta a mám relativně dobrou, nedepresivní náladu...takže :-)
..základní problém je takovýto:
Jakékoliv sebeřízení, tedy manipulování s bezprostřední přirozeností, je v podstatě měnění sebe sama v malém (např. bezprostřední přirozenost: mám chuť na čokoládu; sebeřízení/manipulace: ne, čokoláda je nezdravá a dneska jsem už měl -> potlačení chuti na čokoládu; když to tak budu dělat často a i v podobných věcech, tak se ze mne stane člověk, který dodržuje zdravou životosprávu, což už je víceméně trvalá charakteristika mé osobnosti. Proto jakékoliv sebeřízení, usměrňování či volní působení je v důsledku stejné podstaty jako změna sebe sama). Ve velkém tedy rovnou můžu jakýkoliv svůj rys (např. nedostatek vůle), který shledám z nějakého důvodu nevyhovujícím, odstranit a nahradit rysem jiným. Tím se ale ze mne stane trošku někdo jiný, takže mým úkolem je nakonec vybrat ze všech možných osobností tu, kterou bych chtěl být. A tohle je onen první problém. Myslíte si, že je možné, aby člověk vybral, jsa neovlivněn sám sebou (tj. oním stavem, ve kterém se nachází, tj. jsa neovlivněn svým charakterem), takové vlastnosti, které by pro něj byly ideální?
Protože pokud nebudu vybírat vlastnosti osobnosti, kterou se chci stát, nezávisle na tom, kým nyní již jsem, potom nemám nikde záruku, že jsem vybral (pro sebe) správně....a tím pádem nemám pro sebeřízení či sebezměnu žádný důvod, resp. nemohu zjistit, jakým způsobem se mám sebeřídit či změnit.
Typické východisko z tohoto problému je takové, že člověk má měnit to, co mu překáží v tom, aby dosáhl svých cílů. Dejme tedy tomu, když bych měl cíl dostudovat a shledám, že mně v tom brání nedisciplinovanost, potom bych měl zapracovat na změně své osobnosti tak, abych onu volní složku (tu disciplinovanost) posílil a tím dosáhl svého cíle. Jenže, alternativní postup je ten, že změním cíl. No a to je problém, protože mě nenapadá, jak zjistit, zda je špatný cíl nebo je špatný osobnostní rys, neboli -- zda mám změnit cíl nebo změnit daný charakterový rys.
Podobné problémy jsou prakticky v každé situaci, kdy je relevantní otázka, zda se změnit. Např. v mezilidských vztazích mám zase jiný výběr - buď změnit sebe nebo změnit toho druhého.
Celkově jsou tedy tři možnosti jak z problému ven. Dvě možnosti jsou "vnitřní" - můžu změnit buď sebe, nebo můžu změnit svůj pohled na problém (a tím ho odstranit, např. mi vadí, že ostatní mají lepší školní výsledky než já -- první možnost je začít se více učit, druhá možnost je psychický přerod tak, aby mě přestalo vadit, že druzí mají lepší výsledky) a jedna možnost je "vnější" - můžu změnit vnější okolí (v příkladu se známkami tomu odpovídá přestup např. z vyhlášeného státního gymnázia na pofidérní soukromé gymnázium, které je jednodušší). Zásadní problém zde je, pro kterou možnost se rozhodnout, neboť všechny tři vedou k odstranění pociťovaného problému. |
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 27/03/2012 : 09:36:33
|
to kirmakX6on
Gullsy to napsal docela pěkně. To, co popisuješ je typické pro postmodernu, v které si postmoderní člověk myslí, že má neomezené možnosti, ale ty jsou pravděpodobně dány tím, že se nezná ke svému původu, nepřijímá ho a tato zaměřenost čistě na sebe mu nedává žádnou zjevnou uchopitelnou nutnost, tato zaměřenost na sebe často vlastně způsobuje, že je člověk nijaký a proč tedy ne jakýkoliv? Omyl.
"Protože pokud nebudu vybírat vlastnosti osobnosti, kterou se chci stát, nezávisle na tom, kým nyní již jsem, potom nemám nikde záruku, že jsem vybral (pro sebe) správně....a tím pádem nemám pro sebeřízení či sebezměnu žádný důvod, resp. nemohu zjistit, jakým způsobem se mám sebeřídit či změnit."
Tahle myšlenka je příznačná a i počátkem řešení pro to, co je popsáno, pro problém existenciálního charakteru. Změna, pokud není vyřešen základ, nutnost, pokud není člověk do něčeho zasazen, do svého původu, skýtá toto nebezpečí v největší míře. Ukazuje se tu, že v takové situaci jakoukoliv změnu hodnotí až výsledek - štěstí/životní naplněnost - a z toho hlediska není možné žádné zaměření někým navedené změny, cesty, protože nic takového určitého k plnosti nevede, je třeba volit cestu osobní, niternou, změnu, v které se člověk stává znovu a znovu sám sebou.
Neexistencionální řešení záleží na situaci a nemám moc tendenci ho řešit.
P.
|
 |
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 27/03/2012 : 18:01:29
|
Gullsy, to základní, ...to, na co neznám odpověď, co mě vrtá hlavou a na co se ptám... jsem napsal tučně a zní:
"Myslíte si, že je možné, aby člověk vybral, jsa neovlivněn sám sebou (tj. oním stavem, ve kterém se nachází, tj. jsa neovlivněn svým charakterem), takové vlastnosti, které by pro něj byly ideální?"
ať čtu, jak čtu, nemůžu k tomu najít reakci...
teď konkrétněji:
quote:
Originally posted by Gullsy
To, že chceš svoji přirozenost měnit, znamená, že ji nemáš.
zde jsme si nerozměli
přirozeností nazývám svůj výchozí/současný stav...uznávám, že to přirozenost není, to jsem se vyjádřil špatně.
V mém předešlém postu tedy kolokaci "bezprostřední přirozenost" nahraď kolokací (dejme tomu) "současná osobnost"
quote:
Originally posted by Gullsy
Čili nejde o změnu, jak se domníváš, jde o nalezení. Odpověď na tvoji otázku je taková, že až přirozenost najdeš, nebude v tobě otázka po přirozenosti a její žádoucí povaze přítomná. Nebude ji možno myslet.
přestože mi nejde o přirozenost...
...přesto vím, že nesouhlasím. Když totiž uvažuji o přirozenosti člověka, jejíž součástí je nepochybně např. agresivita či dělání různých amorálních skutků... tak vím, že tato přirozenost není dokonalá, je suboptimální a tudíž se mohu ptát, jak by to bylo lepší...a jak ji tedy změnit. Tohle se běžně děje u různých užitkových zvířat, např. psů či slepic, kdy jednotlivá plemena mají různou přirozenost a byla vyšlechtěna za nějakým specifickým účelem. Podobně by šlo uvažovat o šlechtění lidí... Toto je ale teda jen na okraj...
quote:
Originally posted by Gullsy
To, čím procházíš je odosobnění, protože tvoje přirozenost někdy, pravděpodobně v nedaleké minulosti, selhala. Měla za následek cosi pro tebe fatálního, a tys namísto hledání důvodu vně, začal hledat uvnitř a zjistil si, že "viníkem" je tvoje přirozenost. Tudíž jsi v hluchém místě, kdy ještě nemáš přirozenost jinou a už nemáš přirozenost starou, protože ses jí svobodně rozhodl opustit.
V tomhle stavu zůstávají "pohádkoví" duchové, které bloudí světem a nemají klidu. Také hledají svoji přirozenost.
Duch, protože je nehmotný jde dobře odfouknout větrákem, takže jestli máš nějaký velký, tak si před něj sedni a nech ho na sebe foukat. Starou přirozenost odfoukne a nová vytane na povrch.
tady ten zbytek se vztahuje opět k přirozenosti, tj. je nerelevantní. Spíš tedy jen zálohuju zbytek tvého příspěvku než ho smázneš :-)
quote:
Originally posted by pet_kroku
To, co popisuješ je typické pro postmodernu, v které si postmoderní člověk myslí, že má neomezené možnosti, ale ty jsou pravděpodobně dány tím, že se nezná ke svému původu, nepřijímá ho a tato zaměřenost čistě na sebe mu nedává žádnou zjevnou uchopitelnou nutnost, tato zaměřenost na sebe často vlastně způsobuje, že je člověk nijaký a proč tedy ne jakýkoliv? Omyl.
tohle odkazuje k mému předpokladu, že si lze navolit jakékoliv vlastnosti... Není to ale podstatné, zda to opravdu lze nebo nelze (já si myslím, že minimálně významně ovlivnit jde jakýkoliv rys, přímo změnit, to asi ne. Byl to zjednodušující předpoklad, protože reálně nevíme, jaké rysy a do jaké míry jdou změnit a jaké rysy a do jaké míry nejdou změnit. Pro jednoduchost jsem tedy předpokládal, že změnit (zcela) půjde vše.). Podstatné (pro můj základní dotaz) je jen to, zda vůbec připouštíš nějakou možnost změny osobnosti, anebo ji nepřipouštíš a tvrdíš, že člověk je nezměnitelný. Doufám, že platí první možnost (druhá je zjevně nesprávná) a to bohatě stačí pro to, aby byl smysluplný onen můj původní dotaz.
quote:
Originally posted by pet_kroku
Ukazuje se tu, že v takové situaci jakoukoliv změnu hodnotí až výsledek - štěstí/životní naplněnost -
zde nevidím zásadní rozdíl tvé formulace a formulace:
"Typické východisko z tohoto problému je takové, že člověk má měnit to, co mu překáží v tom, aby dosáhl svých cílů."
Resp. na oboje dvoje platí ta stejná námitka, která je v mém původním postu.
Jinými slovy, "štěstí" (=psychické pohody) lze dosáhnout odstraněním "věcí způsobující neštěstí" (což jsou "problémy"). A tady už máš to, co jsem psal -- každý problém lze odstranit třemi různými způsoby -- lze upravit své vnímání problému (že to, co jsem vnímal jako problém, přestanu vnímat jako problém), nebo lze měnit přímo ten problém a to buď změnou svého jednání anebo úpravou oné vnější okolnosti, která problém způsobuje (viz ten můj příklad se školními známkami).
Pokud tedy onen základní problém, jak vybrat ideální "Já" bez závislosti na svém současném "Já", zkoušíme vyřešit tak, že je třeba zaměřit se na výstup - konečné štěstí, pak vyvstává problém (který by normálně, pokud by existovala nějaká objektivnější cesta, neexistoval), jaký z těch 3 výše popsaných způsobů zvolit.
|
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 27/03/2012 : 18:11:56
|
quote:
Originally posted by kirmakX6on
Myslíte si, že je možné, aby člověk vybral, jsa neovlivněn sám sebou (tj. oním stavem, ve kterém se nachází, tj. jsa neovlivněn svým charakterem), takové vlastnosti, které by pro něj byly ideální?
Protože pokud nebudu vybírat vlastnosti osobnosti, kterou se chci stát, nezávisle na tom, kým nyní již jsem, potom nemám nikde záruku, že jsem vybral (pro sebe) správně....a tím pádem nemám pro sebeřízení či sebezměnu žádný důvod, resp. nemohu zjistit, jakým způsobem se mám sebeřídit či změnit.
tady bych to ještě rozvedl trochu, neboť jsem si všiml, že jsem vlastně nedopsal, proč je vlastně nutné vybírat nezávisle na tom, kým nyní již jsem
problém je to kvůli hodnocení. To, jakým způsobem člověk hodnotí věci (obecně -- od chuťi nějakého jídla, přes žádoucnost nějaké situace, ...až po hodnocení sebe sama) závisí na tom, kým je, neboť součástí osobnosti je již vytvořený hodnotový žebříček (bez ohledu na to, do jaké míry si ho člověk uvědomuje) a nejhorší na tom je, že tento hodnotový žebříček byl z větší části vytvořen né námi (není tedy náš a nejsme za něj příliš odpovědní), ale našimi rodiči (v rámci výchovy) a okolní společností, která na nás působí.
No a já se vlastně ptám, jak něco hodnotit a přitom nepoužit svůj hodnotový žebříček. Zde už je jasněji patrné, že to je trochu problém...
|
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 28/03/2012 : 00:35:34
|
quote:
Originally posted by Gullsy
kirku, jseš si jistý, že nás jenom nezneužíváš jako nedobrovolné posluchače tvojí samomluvy? ... já to taky občas dělám, tedy skoro pořád, jenže lidi pořád reagují, tedy pořád ne, ale skoro pořád, takže mi to nevadí, když jim to nevadí.
že nejde o zneužití si jistý jsem...protože mým cílem není expozice, ale diskuze, resp. to, aby bylo buď vyřešeno nebo napadnuto to, co předkládám (podle toho, zda jde o otázku či tezi)
na druhé straně...pokud nikdo nic neodpoví...a téma není (pro mě) dořešené..tak jako nevidím důvod, proč ustávat v řešení toho tématu. A když už jsem je začal napsáním příspěvku (a nikoliv svou osobní kontemplací v hlavě či pomocí wordovského deníčku), tak je i dořeším v tom vlákně, resp. pokud mě něco relevantního napadne, nemám zábrany v reagování sám na sebe a potenciálně bych to tak dovedl vést i mnoho stran (reálně si nemyslím, že se to stane), prostě až do doby, než mne téma přestane zajímat.
Pokud bych tím však vezdejší přespříliš zatěžoval (dejme tomu nad 80% diskutujích), jsem ochoten se řádu podřídit a neškodit. Musela by se zde ale udělat nějaká anketa... |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 29/03/2012 : 21:06:30
|
| k tomu můžu říct jenom to, že tohle "pozorování tvého úsilí o změnu" nebo taky tvé introspekce je na pohled věc opravdu nepěkná. ať jsi kdo jsi, chovej se přirozeně, nenípej do sebe jak do pupínku. vypadá to krajně nepatřičně, blbě a nikam to nevede. působíš na mě jako člověk, který nemá osobnost. |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 30/03/2012 : 10:51:50
|
quote:
Originally posted by axel01
k tomu můžu říct jenom to, že tohle "pozorování tvého úsilí o změnu" nebo taky tvé introspekce je na pohled věc opravdu nepěkná. ať jsi kdo jsi, chovej se přirozeně, nenípej do sebe jak do pupínku. vypadá to krajně nepatřičně, blbě a nikam to nevede. působíš na mě jako člověk, který nemá osobnost.
ptát se, jak hodnotit objektivně, tj. nezávisle na svém hodnotovém žebříčku, je otázka, která je perfektně v pořádku, navíc je i závažná, neboť důsledky odpovědi jsou nedozírné. Nevím co je na tom nepatřičného či blbého.
Aplikace tohoto řešení na změnu osobnosti je sice již věc specifická, na významu jí to ale neubírá, neboť jsem přesvědčen, že člověk by neměl být produktem výchovy svých rodičů, ani produktem působení společnosti --- tohle je špatně ! Pokud má být člověk (morálně) zodpovědný za své chování (kauzálně a tím pádem i právně za ně odpovědný je ať tak nebo tak), je především potřeba, aby mohl být zodpovědný za svou osobnost. Pokud nemá možnost nezávisle na okolí si navolit svoje vlastnosti, potom tuto zodpovědnost nemá a mít nemůže. |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 30/03/2012 : 11:40:23
|
quote:
Originally posted by kirmakX6on
No a já se vlastně ptám, jak něco hodnotit a přitom nepoužit svůj hodnotový žebříček. Zde už je jasněji patrné, že to je trochu problém...
tohle je asi potřeba trochu redukovat na reálnější úkol -- najít minimální a co nejobecnější hodnotový žebříček. Vytvořit tedy co možná nejméně axiomů a dál již odvozovat logicky podle nich.
Určitě má cenu, aby někde poblíž vrcholu byla hodnota "život, úsilí o jeho zachování, podporu, ochranu apod." To lze odůvodnit tak, že kdyby zde tato hodnota nebyla, nemělo by smysl vymýšlet hodnotový žebříček (když jsem mrtvý, nemám hodnotový žebříček..takže přemýšlet nad hodnotami má smysl jen tehdy, pokud žiju, tedy "život" mohu přijmout jako hodnotu sobě vlastní a nemusím se zabývat tím, že mi to společnost vštěpila).
Ostatně obava před tím, že nějaká hodnota není má vlastní, ale přejatá a mně v dávných dobách vnucená...má smysl jen tehdy, pokud by dodržování dané hodnoty pro mě bylo nevýhodné...což určitě u hodnoty "život" neplatí. Pakliže si lze představit situaci, že by vyznávání dané hodnoty pro mě bylo nevýhodné (a pro ostatní výhodné) (např. hodnota "mít rodinu", "nelhát" apod.), je potřeba se mít napozoru.
----------------------------
Jiný způsob -- má prosperita není možná bez prosperity systému, jehož jsem neoddělitelnou součástí (např. bez prosperity Evropy či obecněji světa). Přitom fungování systému (např. společnosti) lze vědecky a objektivně popsat, což je důkaz, že lze objektivně zjistit, které akce jsou pro něj dobré a které ne. Dobro zde bude definováno podobně jako v medicíně, tj. dobré je to, co podporuje optimální funkci daného orgánu.
Pokud se tedy budu snažit o objektivní poznání systému (obvykle společnosti), který musí prosperovat, abych prosperoval, je v mém zájmu u druhých prosazovat, aby se chovali tak, aby to vedlo k prosperitě systému. Potom například "nekrást" mohu přijmout jako hodnotu...s jedinou možnou výjimkou, že budu krást já (tento případ zatím ještě není ošetřen).
Závěrem tedy je, že je potřeba hodnotový žebříček rozdělit na dva. Na jeden, který bude uplatňován při posuzování chování druhých (nazvěme tento žebříček "veřejný") a na druhý, který bude platný jen a jen pro mou osobu (nazvěme ho "soukromým").
Nelze zřejmě vymyslet žebříček jeden jediný, platný jak pro mě, tak pro ostatní.
Onen veřejný žebříček lze vytvořit zcela nezávisle jak na výchově, tak na působení společnosti a to čistě jen reflexí objektivních fakt a posouzením, co je z hlediska funkčnosti optimální. Podobně jak je v medicíně jasné (resp. lze to objektivně zjistit), co je dobrem pro zdraví člověka, stejným způsobem by mělo jít objektivně zjistit, co je dobrem pro "zdraví" společnosti.
Takže tímto je vyřešena alespoň polovina problému. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 01/04/2012 : 12:54:03
|
to kirmakX6on
Tvůj poslední příspěvek jsem spíš jen přelétl a zní jako návod na pračku, který si však neuvědomuje, že nejde o pračku a že v životě nejsou puntíky, po jejichž zmáčknutí se udělá přesně to a to. To pak ve zbytku nereflektuji.
Tvé vymezení toho tématu se mi zdá natolik teoretické, až je mu to na škodu a vyznívá pro mě nakonec dost povrchně. Tvůj základní předpoklad je, že ke štěstí je třeba odstraňovat překážky, které ti stojí v cestě, ale nepočítáš ani trochu s tím, že se pak možná dostaneš někam, kde nebudeš šťastný, nepočítáš s tím, že výběr tvého cíle nemusí být nejvhodnější a může být přímo v nesouladu s tvou osobností a též úplně nepočítáš s tím, že prostě z hlediska osobnosti je již nějakým způsobem dán způsob, kterým se člověk s překážkami vypořádává a též je dáno, na jaké překážky stačí. K dospělosti pak nejspíš patří i jakási zpětná vazba, kdy si člověk řekne, že dosud to typicky řešil takto a je třeba to tedy zkusit opačně. Zdá se mi i reálné, že jeden druh člověka bude měnit sebe, jiný okolí a až v důsledku nezdaru změní oba typy svůj náhled. Tato poslední změna, která mění pak i způsob řešení, přístupu je jakýsi existenciální postup, růst. Mám tendenci spíše vnímat problematiku z existenciálního hlediska, nikoliv z hlediska jakési teoretické taktiky. Proto pak u mě štěstí/naplněnost byly pojmy neurčitelné, ke kterým nevede žádná daná cesta, z které je třeba jen odstranit překážky, ale člověk se k nim přibližuje až existenciálními kroky, až tehdy když zjistí jakýsi svůj osobní rys, míru, naladěnost, kdežto u tebe, zdá se mi, je cíl daný a je třeba jen zjistit nejlepší přístup k němu. To je zároveň i má odpověď na hodnocení a částečně i na postup z hlediska života jako celku. Z hlediska jasného cíle závisí často na cíli samotném, vždyť cíl již předznamenává i způsob.
P.
|
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 01/04/2012 : 19:35:05
|
quote:
Originally posted by pet_kroku
Tvé vymezení toho tématu se mi zdá natolik teoretické, až je mu to na škodu a vyznívá pro mě nakonec dost povrchně. Tvůj základní předpoklad je, že ke štěstí je třeba odstraňovat překážky, které ti stojí v cestě,
nejsem si jist, nakolik si - při tvém rychločtení - uvědomuješ, že se zde řeší 3 různé věci
problém č. 1: jak si člověk může vybrat - neovlivněn sám sebou - ideální osobnost, kterou by chtěl být
problém č. 2: jak hodnotit a nepoužít svůj hodnotový žebříček
problém č. 3: jaký z třech (dříve popsaných) způsobů je nejvhodnější použít k řešení dané nepříznivé situace
quote:
Originally posted by pet_kroku
Tvůj základní předpoklad je, že ke štěstí je třeba odstraňovat překážky, které ti stojí v cestě, ale nepočítáš ani trochu s tím, že se pak možná dostaneš někam, kde nebudeš šťastný,
opět je mezi námi problém s pojmy, tvůj pohled je příliš úzký. Překážka = cokoliv, co mi stojí v pomyslné cestě za štěstím. Překážkou tím pádem může být i místo (resp. stav), kam (resp. do kterého) se dostanu.
quote:
Originally posted by pet_kroku
nepočítáš s tím, že výběr tvého cíle nemusí být nejvhodnější a může být přímo v nesouladu s tvou osobností
Pokud výběr mého cíle nebude nejvhodnější, pak (samozřejmě) vyberu jiný. Tento postup je ale typický pro "nepřemýšlivou strategii", kdy napřed konám a pak zkoumám, zda jsem nebo nejsem spokojený/naplněný/šťastný a až tímto zkoumáním "až se to stalo" hodnotím to, co jsem "v minulosti" udělal. Tento přístup je mi nesympatický tím, že se vůbec nesnaží minimalizovat prožité "zlo" a nevyužívá anticipačních schopností člověka (jako bych napřed musel skočit z okna a jedině tak mohl zjistit, že to fakt není dobrej nápad, tedy pokud se mi nelíbí stav, kdy se zlomenýma končetinama ležím v nemocnici). Tedy...budu se snažit vyhnout tomu, abych volil špatné cíle...a tomto také je tohle vlákno (jak to udělat..).
quote:
Originally posted by pet_kroku
a též úplně nepočítáš s tím, že prostě z hlediska osobnosti je již nějakým způsobem dán způsob, kterým se člověk s překážkami vypořádává
řeším ne to, co je, ale to, co má být. Tj. se ptám (bez ohledu na to, co kdo dělá atd.), jaký způsob vypořádávání se s překážkami je optimální. Můžeš na to odpovědět tak, že je to závislé na osobnosti, potom bych se ale zeptal, na jakých rysech a jak.
Navíc si je třeba mít na mysli, že osobnost není cosi neměnného a předem daného. Osobnost se utváří, dotváří a především přetváří...v průběhu lidského života. Nemluvě o tom, že v mém předpokladu je, že ji můžu téměř libovolně měnit.
quote:
Originally posted by pet_kroku
K dospělosti pak nejspíš patří i jakási zpětná vazba, kdy si člověk řekne, že dosud to typicky řešil takto a je třeba to tedy zkusit opačně.
a součástí tohoto uvažování, zda je nebo není vhodné zkusit jiný způsob...může být i zamyšlení nad obecnými metodologickými otázkami. Zdá se mi, že kritizuješ samou otázku, že takové otázky by neměly být pokládány. Takové počínání nepovažuji za plodné.
quote:
Originally posted by pet_kroku
Proto pak u mě štěstí/naplněnost byly pojmy neurčitelné, ke kterým nevede žádná daná cesta, z které je třeba jen odstranit překážky, ale člověk se k nim přibližuje až existenciálními kroky, až tehdy když zjistí jakýsi svůj osobní rys, míru, naladěnost, kdežto u tebe, zdá se mi, je cíl daný a je třeba jen zjistit nejlepší přístup k němu. To je zároveň i má odpověď na hodnocení a částečně i na postup z hlediska života jako celku. Z hlediska jasného cíle závisí často na cíli samotném, vždyť cíl již předznamenává i způsob.
já neuvažuju ani nepotřebuji cíl celého života...
...co je to existanciální krok...moc nechápu, takže to nedovedu nijak okomentovat...
...můj přístup je zjišťování optimálního postupu k dosažení nikoliv celkového cíle (ten je pro mě zcela nezajímavý), ale k dosažení částečného cíle. Cíle vznikají jako reakce na vznik nepříznivé situace. Např. Nepříznivá situace je vznik finanční tísně. Cíl je obnovit finanční pohodu.
Když mluvím o cílech, myslím takovéto cíle... |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 07/04/2012 : 04:00:28
|
tak jsem nad tím znovu přemýšlel a myslím, že jsem to zdárně dořešil:
s tím osobním hodnotovým žebříčkem je to zřejmě jednoduché - dobré je to, co je pro mě výhodné. Jde jen o to se nezmýlit, co je vlastně v mém zájmu, což může být někdy trochu obtížné (např. u sexuální nevěry -- dle výzkumů jsou spokojenější lidé s méně sexuálními partnery...já chci být spokojený => přestože mám možnost si zaskotačit jinde, není to v mém zájmu, přestože se mi může v danou chvíli zdát jinak)
...podobně jako u objektivně (na základě googlení dostatku informací o lidech a fungování společnosti - statistická data, sociologické a psychologické studie apod.) vybudovatelného veřejného žebříčku hodnot (na rozdíl od soukromého, kde dobro je to, co mě vyhovuje, u veřejného je dobro to, je optimální pro systém) je tedy zapotřebí i u soukromého žebříčku nespoléhat na introspekci a nebýt pomýlen zdáním vlastní odlišnosti a jedinečnosti, a konzultovat (optimálně; reálně to asi není v časových možnostech člověka to zodpovědně dělat) své předpoklady s internetem, knihami atd.
je tedy potřeba dávat pozor na 3 věci, v kterých lidé často chybují
1. nesnažit se o jeden žebříček hodnot, to není možné
2. při hodnocení veřejných věcí a druhých lidí lidé sice obvykle usilují o získání objektivních informací (co způsobilo ono, co vede k jakému důsledku atp.), ale závěrečné hodnocení často vyvozují dle toho, co je výhodné pro ně, nebo co je výhodné z jejich pohledu. Takové počínání je nesprávné.
3. při hodnocení sama sebe nebo při hodnocení toho, co je pro daného vhodné, lidé zas často nesprávně používají veřejný žebříček (který má často podobu, svědomí vzniklého socializací - jde tedy o přejaté hodnoty rodičů, společnosti, náboženských systémů či skupiny, v níž člověk funguje). Např. hodnocení svého kradení jako špatného je nesprávné, pokud je důvodem to, že v zákoně (ať už v zákonech ČR či v Bibli) je napsáno, že krást se nesmí. Kradení je pro člověka špatné jen tehdy, pokud pro něj samého není výhodné (výčitky svědomí jsou tedy věcí nesprávnou a ukazující na to, že daný člověk nemá dva žebříčky hodnot).
Druhá častá chyba je pak spoléhání (při zjišťování toho, co je pro mě výhodné) výhradně na svou introspekci.
tím je tedy dořešena druhá polovina problému. Teď, když máme hodnotové žebříčky (resp. je vysvětleno, dle čeho je budovat), je třeba dořešit problém, jaký z těch způsobů dosahování svých cílů, resp. překonávání překážek/odstraňování problémů je vhodné využívat a jaký ne.
Výhodné je obecně to, co vede k odstranění překážky, která člověku brání ve štěstí. Obecně metodicky existují 3 základní způsoby, jak odstraňovat překážky (už jsem je zmiňoval dříve, nyní však je kriticky ohodnotím).
quote:
http://tarzan.savana.cz/rozrazene_k_predmetum/Obecna_psychologie_I/zaklady_p_emoci_Stuchlikova2007.pdf, s. 130
Udržování nebo zvyšování pocitu štěstí závisí v mnohém na rozdílu mezi naším afektivním stavem na pozadí a objektivní realitou.
Tento rozdíl mezi základní úrovní našeho emočního naladěnía objektivní
realitou může být překonán: (a) eliminací tohoto rozdílu
tím, že změníme svou základní úroveň hodnocení nebo změníme
realitu; (b) tím, že změníme náš postoj vůči tomuto rozdílu.
1. změna reality
a) vyhnutím se problému
(např. partner nevyhovuje našim očekáváním -> výměna partnera; špatné známky ve škole -> změna školy)
...u vyhnutí se nedochází ke konfrontaci/"boji" s problémem, ale jde o ústup před problémem - člověk tedy se zařídí tak, aby s problémem nepřicházel do styku a nemusel se jím tím pádem zabývat. Problém je, že člověk je pak podobně jako potravní specialista v biologii nucen (pojmy ekologie) vyhledávat velice specializované niky...to mu omezuje jeho životní prostor a možnosti (např. je nucen studovat jen lehké obory, má tedy menší výběr škol; nebo je nucen si nacházet jen partnery určitých velmi specifických charakteristik, tím je omezen jeho výběr). Navíc, pokud už vyhovující prostředí (či objekty) najde, nemá jistotu trvalosti - může se stát, že nějakým vnějším zásahem protředí zanikne nebo bude změněno, stane se problémovým atd. (např. po přestupu na lehkou školu může dojít k změně ředitele a učitelů a škola se stane obtížnou) a člověk je pak nucen opět začít prchat a hledat jiné vhodné prostředí. Člověk, který řeší problémy únikem, přitom nemá žádnou kontrolu nad stabilitou prostředí, v kterém se nachází.
Tyto dvě dost zásadní nevýhody z tohoto způsobu dělají způsob 2. nejhorší, vhodný jen tam, kde ostatní, lepší způsoby nelze uplatnit nebo selhaly.
b) změnou problému
(např. nevyhovující partner -> "převýchova" partnera; špatné známky -> zvýšené úsilí k dosažení dobrých známek)
Nevidím žádné nevýhody tohoto způsobu až na tu, že jeho úspěch nezávisí zcela na úsilí daného člověka. Některé problémy člověk svým úsilím nemůže změnit.
Jde tedy o způsob první volby.
2. změna hodnotícího vzorce
(např. nevyhovující partner -> snížení svých nároků na partnera; špatné známky -> uvědomění si, že mnozí lidé mají ještě horší známky a s tím spojená změna hodnocení např. dvojek jako "špatných známek")
Základní nevýhoda této strategie je, že automaticky vede k chronickému snižování svých nároků až na minimum. Jde v podstatě o podlehnutí a popření problému. Typicky to má za následek, že problém se ještě zvětší (např. pokud někdo dvojky začne považovat za dobré známky, typicky začne dostávat trojky...až začne trojky považovat za dobré známky, začne dostávat čtyřky atd.; snižování nároků na partnera zas povede k tomu, že si partner postupně začne dovolovat víc a víc a nakonec si bude dělat co chce). Takovýhle důsledek je v podstatě nutný především tam, kde existence problému je způsobena nějakou "silou" nebo "procesem" působícím proti dosažení optimálního stavu (v případě příkladu se známkami je ten "proces" přirozené zapomínání; v příkladě s partnerem je tou "silou" jeho strategický záměr dělat si, co je mu dovoleno). Pokud proti této "síle" člověk aktivně neklade odpor, síla působí narůstání problému.
Člověk přitom nemůže snižovat své nároky atd. donekonečna. Jedná se tedy o nejméně vhodný postup ze všech, uplatnění má jen tam, kde problém nemůže při neřešení gradovat (např. pokud koupím výrobek, který se ukáže jako nevyhovující, je v pořádku změnit hodnotící vzorec, neboť výrobek se nezhorší ještě víc, když vidí, že mé nároky na něj klesly).
3. změna postoje k problému
(např. nevyhovující partner -> uvědomění si, že kdyby byl ideální, zřejmě by měl také větší nároky, bylo by obtížné si ho udržet atd., navíc ideální není nikdo, nemusím se kvůli tomu tedy nějak extra trápit, neboť partnerské problémy prostě k životu patří; příklad se známkami: mám špatné známky, ale to neznamená, že stojím za nic a že mě to musí frustrovat či mít snížené sebevědomí, ostatně školní prospěch nesouvisí s přehledem a vzdělaností, jaký kdo má, ani s inteligencí a ani s pracovním úspěchem, navíc mám možnost si je v druhém pololetí zlepšit)
Při změně postoje k problému tedy na rozdíl od předešlého způsobu (změna hodnotícího vzorce) nedochází k "odstranění problému" z vědomí. Toť první výhoda, neboť ona informace o suboptimálním stavu zůstává zachována. Problém je stále ten stejný problém, ale změnilo se to, že exitence tohoto problému neovlivňuje náš pocit štěstí. Cílem tohoto způsobu je být šťastný, přestože máme dané problémy. Je to tedy vhodná "psychohygienická" metoda k udržení si elánu a životní energie, nevede (na rozdíl od předešlé metody změny hodnotícího vzorce) k pasivitě ani k rezignaci, sama o sobě ale představuje jen jistý způsob psychického přizpůsobení se problému, zvýšení vlastní odolnosti vůči nepřízni, nikoliv však řešení problému (pokud bychom nepoužívali žádnou jinou než tuto metodu, mělo by to přesně stejné důsledky jako u metody změny hodnotícího vzorce).
Nyní zbývá poslední problém a to volba ideálních vlastnostní.
Osobnostní vlastnosti v podstatě zajišťují beznámahové (=spontánní, přirozené) reagování určitým způsobem v situacích daného typu, resp. tendenci k tomuto reagování. Jde tedy o abstrakce z opakovaného typu chování.
Pokud se dostanu do nějaké situace, jejíž optimální řešení zahrnuje jinou reakci než mou přirozenou (+jsem si toho vědom), musím své tendence dané osobností s námahou potlačovat. (Např. výbušný a netrpělivý člověk, pokud má někoho něco učit, se musí s velkou námahou kontrolovat - zapřít na chvíli svůj charakter. Pokud má být někdo učitel, je vhodné, aby výbušný a netrpělivý nebyl.)
Z uvědomění si podstaty osobnostních vlastností (beznámahové reagování určitým způsobem v určitých situacích) pak plyne, že nejvýhodnější je mít takové vlastnosti, které umožňují v co nejvíce situacích přirozené reagování.
Při volení si vlastností, tedy každý napřed musí posoudit, jaký je optimální vyústění problémových situací, v kterých se nalézá a z toho již vyvodí odpověď na otázku, jaké jsou pro něj nejvýhodnější vlastnosti. Zvolí si takové, aby mu nejlépe pomáhali, resp. nejméně bránili v dosahování těchto optimálních vyústění/řešení problémových situací (toť obecné metodologické pravidlo; konkrétní postup, tj. dělení vlastností na žádoucí a nežádoucí není předmětem vlákna, ani by to nemělo dobrý smysl; to je úkol pro individuální rozmyšlení). Z toho je mimochodem vidět, že prvotní je otázka po hodnocení a že hodnotový žebříček (a z těch dvou dřív společenský než soukromý) je nutné sestavit dřív než ideální osobnost, které by se člověk v rámci seberozvoje měl (pro svůj vlastní prospěch) snažit dosáhnout.
Tato otázka má taky významný vztah k výchově. U výchovy formujeme vlastnosti dítěte, výsledek bude v podstatě naformování "výchozí" osobnosti, která se bude v jeho životě osvědčovat či mu činit problémy podle toho, v jakém místě společnosti se bude nejčastěji zdržovat (podle toho bude přicházet do kontaktu se situacemi určitého typu atd.). Zatímco u sebe samých víme, jaké situace nejčastěji řešíme, u potomka to vědět víceméně nemůžeme. Z toho plyne, že optimální "výchozí osobnost" je osobnost průměrná, tedy taková, jež umožňuje všechny typy (v dané civilizaci přípustných) reakcí (tj. aby uměl být jak agresivní, tak neagresivní, jak extrovertní, tak introvertní, průměrně pracovitá, průměrně altruistická, průměrně odvážný atd. atd. atd.).
V podstatě je to v souladu s tendencí k rozvoji "vyvážené osobnosti", liší se to však v tom, že mnohé vlastnosti, typicky považované za pozitivní, není vhodné rozvíjet více než jak jej má průměrný člověk. |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
sebeřízení a sebezměna
