| Author |
 Topic  |
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
 Posted - 07/11/2011 : 14:52:02
|
(...)
A historické vědomí znamená schopnost vnímat nejen minulost minulosti, ale také její přítomnost. Historické vědomí nutí člověka psát tak, jako by celá evropská literatura počínajíc Homérem, včetně celé literatury jeho vlastní země, existovala simultánně a vytvářela simultánní řád. Právě proto historické vědomí, obsahující nadčasovost a časovost i jednotu nadčasového a časového, činí autora tradičním. A toto vědomí zároveň způsobuje, že si autor velmi ostře uvědomuje své místo v čase, svou současnost.
Žádný básník, žádný umělec, ať už pracuje v jakémkoli oboru, nenabude úplného významu sám o sobě. Jeho význam a hodnota spočívají v jeho vztahu k mrtvým básníkům a umělcům. Hodnotit jeho význam znamená hodnotit jeho vztah k mrtvým básníkům a umělcům. Samotného ho ocenit nelze. Pro kontrast a pro srovnání ho musíme zařadit mezi mrtvé.
(...)
Eliot, Thomas Stearns: Tradice a individuální talent (str. 9–17)
Proč by nemělo jít ocenit umělce/autora bez historického kontextu? A proč toto označovat jako tradici? Je tak důležité srovnávání? Co si o tom myslíte?
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 07/11/2011 : 20:10:48
|
| Mě to připadá jako základní poučka. Resp. pokud s tím nesouhlasíš, tak jak jinak bys chtěl hodnotit význam toho či onoho spisovatele? Významný oproti čemu? Určovat kvalitu spisovatele míchačkou na beton asi nelze, takže zbývá jen srovnání oproti jiným spisovatelům, s dílem ostatních. |
 |
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 09/11/2011 : 09:21:08
|
to axel01
Mě by spíš zajímalo, zda to platí nejen pro umělce, ale i pro lidskou bytost, zda i ona si uvědomuje ostře svůj význam, svou hodnotu, až díky uvědomění si své minulosti, svých kořenů a nikdy bez nich.
Dále by mě pak zajímalo, jak tradice vznikla, protože je asi docela naivní představovat si, že byla tradice dřív než umělec (či i obráceně?). Dále mi připadá zcestné myslet si, že to vzniklo ráz na ráz, z ničeho, ale spíš mě napadá, že tato tradice vznikla z jiné, snad z duchovní tradice, ale do toho úplně nevidím.
P. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 10/11/2011 : 17:59:51
|
Tak třeba by se dal umělec srovnávat i podle jiných kritérií než dle zjištění, že (a jak) si stojí v historickém kontextu. Vezměte si Máchu. Odpor obrozenecké generace katapultoval jeho dílo mezi nejčtenější vůbec. Myslím, že kdyby nepřišel se svým Májem zrovna v době obrození, nejspíš by se jeho básně "ztratily" v smršti jiných, stejně romanticky píšících, básníků. Neříkám samozřejmě, že není Máj ničím výjimečný - naopak. Ale kdyby přišel mezi nás třeba dnes, pochybuju, že by mu někdo věnoval tak podrobnou pozornost, jaké se mu dostalo v jeho době - ale i po generacích po něm. Máj je krásný, eufonický, básnicky i jazykově propracovaný - ale přesto by nebylo ve skutečnosti "mnoho" z nás, kteří bychom přišli na jeho hodnotu.
Tím chci říct, že pokud se má spisovatel/umělec hodnotit srovnáváním s ostatními, oproti KOMU je Mácha lepší? Pokud nebyl ve své době "jen" opozicí, nebylo by spíš příznačné tvrdit, že si získal takovou slávu právě proto, že neměl oponenta? A dnes už je historickou záležitostí, která ve své době oponenta nemá, přičemž s dnešními díly jej (evidentně) srovnávat nemůžeme. Co když se v jeho době narodil někdo jiný, třeba Rarášek, který psal mnohem lepší básně než Mácha, ale bohužel se mu nedostalo tolik pozornosti, protože nešel se svým dílem na světlo? (anebo jiný důvod, to je celkem jedno)
Můžete namítnout, že v té době tvořil také Erben. Ale srovnávat dílo Erbena a Máchy je nesmysl. Každý z nich píše v naprosto odlišném žánru literatury. Když se však učíme se o tom, jak se od sebe liší, nikdo je neporovnává a neříká: "Ten Erben je Ti nějak lepší, protože píše balady." Není tak trochu nefér obrovská sláva Máchy, když ho nelze srovnat s nikým situovaným v jeho žánrové a dobové kategorii?!
Otázkou je tedy to, koho porovnáváme a v jaké době. Pokud budu porovnávat Elišku Krásnohorskou a Václava Havla, je asi jasné, že se daleko nedostanu... Pokud je to chápáno tak, že se srovnává "pouze v jisté žánrové kategorii", znamená to tedy, že mám porovnat například Byrona (romantika) a Scotta (též romantika)? Takže zjistím, že se mi Byron líbí víc, a tak ho upřednostním oproti Scottovi? Jistě podivné; jsou tady však další otázky: Co je to romantismus? Jak moc se vyskytuje v dílech těchto autorů? Kdo jsem já, abych mohla hodnotit Byronův literární styl? A budu toho schopna, pokud budu mít doktorát z literatury? Není snad posuzování takovýchto věcí problematikou estetiky, případně do jisté míry uplatňované subjektivity?
Jsou tady samozřejmě i další problémy. Co je to umělecké dílo? Kdo je umělec?, které jsme tady ještě nerozváděli. Řekla bych, že pro původní otázku budou jejich odpovědi kardinální... Mám teď dojem, že tohle celé je jen a jen záležitostí diskursu. Vytáhnout Waltera Scotta a srovnávat ho s dnešními spisovateli by asi bylo na hlavu. Což ovšem znamená, že když dnešní autor něco napíše, není tak trochu na hlavu srovnávat ho s těmi dávnými spisovateli? Srovnávat ty dva, tři (více) v čem? Je toho moc, a to jsem se ani nedostalo k pojmu "tradice". |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 10/11/2011 : 18:58:36
|
quote:
Dále by mě pak zajímalo, jak tradice vznikla, protože je asi docela naivní představovat si, že byla tradice dřív než umělec (či i obráceně?). Dále mi připadá zcestné myslet si, že to vzniklo ráz na ráz, z ničeho, ale spíš mě napadá, že tato tradice vznikla z jiné, snad z duchovní tradice, ale do toho úplně nevidím.
Zkoumat, co tradice doopravdy znamená, je rozhodně na místě. Pokud je tradice "souhrn zvyků a zvyklostí, generační dědictví" (abz.cz), tak bych ji chápala zaprvé jako zvyk, zadruhé jako umělecké (literární, obrazy) dědictví...
Jiná definice (wiki)
Tradice (lat. traditio < tradere předávat) znamená předávání, a to nejčastěji mezigenerační předávání poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury nebo skupiny. Slova se neužívá pouze v jediném významu. Rozumí se jím:
. to, co se předává (traditum);
. proces předávání (tradendum);
. zvyklosti, konvence, obyčeje.
Nebudu teď hledat v důvěryhodnějších zdrojích, protože myslím, že tento pojem není nijak problematický.
Myslím, že to vzniklo už někdy v pravěku... |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 10/11/2011 : 22:05:38
|
to axel01
Koukej se na umělce jako na vynálezce. Myslíš, že by dnes měl úspěch ten, kdo by vynalezl proud či teorii relativity? Samozřejmě, že ten, kdo by na to dokázal přijít bez pomoci tradice, předchozích vynálezů, by jistě zasloužil naší úctu, ale již by se nezapsal do dějin. Uznávaný umělec prostě musí přijít s něčím novým, něco nového popsat, zachytit nějakou novou vnitřní zkušenost anebo popsat něco starého novými technikami. Musí být součastný, ale přesto nadčasový. Kdyby dnes psal Mácha, reagoval by na jiné prostředí, na jinou současnost a tudíž by i jeho psaní, úplně stejné psaní, mělo jiný význam. Když pokládáš otázky "kdyby to a tamto", pokládáš je bez zřetele k tomu, že člověk je již v nějakém světě, pro který je to a to normální, typické, ta a ta zkušenost zásadní a tuto charakteristiku má každá doba jinou. Asi by se dalo polemizovat nad tím, nakolik přechází duch umělců do společnosti, ale faktem je, že mnohé filosofické postoje, které byly před stoletím výstřední, jsou dnes již i mezi obyčejnými lidmi normální atd. Řekl bych proto, že je nejinak i v umění, které se vždy snaží reagovat na svou dobu a úplně od své doby nejde oddělit. Zároveň vytváří ducha té doby, které se pro další narozené umělce stává obvyklým, typickým a na který zas oni reagují. Nelze tedy hodnotit umělce bez zřetele k tomuto, bez zřetele k tradici a lze-li to, je to zpravidla spíš vyzvednutí jeho nadčasovosti, než obrana toho, že nepřekročil v ničem ty, co mu předcházeli. Určitě by třeba dnes jen málokdo řekl, že Beatles byla hudební revoluce, že ta kapela byla revoluční a to proto, že její postupy se staly tím, co je dnes již tradiční, z čeho automaticky dnešní člověk čerpá a od čeho se odráží jako od výchozí situace. Říci pak o někom, že je dnešní Dostojevský znamená, že pro rozkrytí psychologie dnešního člověka udělal tolik, co udělal Dostojevský pro rozkrytí psychologie svých současníků. Samozřejmě, něco se nemění a stejně jak se říká, že veškerá filosofie je jen komentář pod čarou k Platonovi, nejspíš se to nakonec řekne i o pár vyvolených. Vše se nejspíš jednou začne opakovat, už nebude, co nového říci, ale nezdá se mi, že by to byl důvod k tomu, aby se začaly zpochybňovat zásluhy minulých velikánů, aby se následně mohl vyzvednout současník. Současníci se s tou tíhou tradice prostě budou muset porvat, ale zdá se mi, že tak tomu bylo vždy. Člověk vždy cítil tíhu předchůdců a snad vždy, protože žil v době v jaké žil a věděl jen to, co věděl, si říkal, že nic nového vymyslet nelze, že již to před ním bylo nepřekonatelné.
P. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 15/11/2011 : 13:52:23
|
| Hmm. Dobře napsáno. S tím asi nelze nesouhlasit... Já mám dojem, že slovo "tradice" je dnes mezi mladými lidmi chápáno jako nadávka... Protože si pod ním nikdo rozsáhlé literární dědictví nepředstaví. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 16/11/2011 : 14:35:49
|
| Nebo s něčím starým v novém kabátě ;-) Viz symbolismus. |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Umělec v zajetí tradice?!
