| Author |
 Topic  |
|
|
Katey
Nový uživatel
2 Posts |
 Posted - 16/10/2011 : 10:47:40
|
Ahoj. Potřebovala bych prosím pomoci s tímto temátem na seminárku. Bohužel s filosofií jsem se okrajově setkala pouze na gymplu (co už je pár let) a nyní jsem na technické škole vyfasovala opět tento předmět.
Vůbec nevím kde začít. Jako doporučenou četbu jsem dostala Kanta, ale ač se knihou prokousávám neshledávám v ní příliš materiálů pro sepsání seminární práce.
Děkuji |
|
|
kay
Aktivní uživatel
110 Posts |
Posted - 16/10/2011 : 14:06:34
|
Zdravím Katey. Nevím,zda ti s tímto problémem mohu pomoci, ale mám pocit, že spoustu materiálu ke své práci najdeš v této -
http://nb.vse.cz/kfil/elogos/student/louzek.htm
Já jsem ji sice četla jednou a již to je skutečně dlouho, ale podle mne to je pro tohle téma skutečně velmi dobrý odrazový můstek  |
 |
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 16/10/2011 : 18:14:11
|
Katey
jde teď o to, jak moc to má být do hloubky. Kant to, ale docela dobře tematizuje a Husserl snad jeho rozdělení a pověst o Faustovi používá k tomu, aby naznačil krizi evropských věd. Problém Fausta byl ve zkratce ten, že ačkoliv znal všechna tajemství světa, byl stále stejným člověkem, měl stále stejné spalující touhy, potřeby a tak ač v myšlenkách ten nejvyšší, v životě obyčejný člověk, který nakonec skončí jako šarlatán. Právě zde se ukazuje rozdíl mezi Vernunft (rozumem) a Verstand (praktickým rozumem), neboť uchopit neznamená změnit se, často právě naopak a právě třeba Hegel ve své filosofii nepřímo ukázal, co byla jedna z hlavních filosofických tendencí. Filosofie vždy chtěl člověk postavit do středu vesmíru, dát mu moc, tj. i zařídit, aby se nemusel měnit. Je jen příznačné, že v této filosofii vlastně nakonec už na člověku nezáleží. Vše co se děje, je přesně dané a člověk tím ztrácí zodpovědnost za svůj život. I zde je vlastně racionálním myšlením nechán člověk na holičkách. Kierkegaard o Hegelovi napsal, že si postavil mnohapatrový honosný dům, aby nakonec žil jen v suterénu. I Hegel tak potažmo v očích Kierkegaarda dopadl se svou geniální racionální teorií jako Faust.
Proč tomu tak je? Ve zkratce by se tak dalo říci, že racionalita prvotně jakoby nechává věci, problémy mizet. Z toho, co je cizí a tak i nebezpečné, dělá něco, co patří k nám, co je již poznané a tedy lhostejné. Lhostejné proto, že filosof hledá ve svém myšlení často oporu, ale je-li něco podřazené pod nějakou teorii, je-li to redukované na stejný základ s ostatními věcmi, podstata toho předmětu zmizí a pro nás již není podstatný, nepřekračuje nás. To však nelze dělat s člověkem, s životem, protože ten je tu vždy, nepřestane být problematickým, stal-li se již takovým, a proto zde racionální sjednocující myšlení selhává, nedokáže odpovědět na ty nejpodstatnější otázky lidského života. Tím, že dělá z jiného stejné, nás nechává osamocené. Racionalita pak není tím, co v zásadě dodává lidskému životu hybnost. Hybnost mu dodává něco iracionálního, neuchopitelného, co je zároveň i hybnou silou racionálního myšlení, kterému dává v jistém smyslu obsah a které se ze své tendence k přesnosti nakonec proti svému základu staví.
Tak nějak…
P. |
|
|
|
kay
Aktivní uživatel
110 Posts |
Posted - 16/10/2011 : 22:07:49
|
Já bych ještě něco doplnila, nicméně to napíši trochu méně filosoficky, než „Pet kroku“ :)
Stinné stránky: Ten Husserl měl za to, že vývoj vědy v novověku způsobil „rozdvojení“ světa – na každodenní svět a svět vědy, tj. matematicky vyjádřených vztahů. Novověk přinesl matematizaci přírody a ratio. Příroda se stala předem rozvržená, předvídatelná – vznikl exaktní svět a následkem toho začal být ten každodenní chápán jako nedokonalý a nepřesný, snaha o jeho exaktní zkoumání brání proniknutí do hloubky, ke smyslu (proto Husserl přichází s fenomenologií – má znovuobjevit onen ztracený „přirozený“ svět).
Vědecký přístup ke skutečnosti kritizuje i Bergson. Má za to, že náš rozum má tendenci eliminovat kontinuitu představ skutečnosti. Příčinou je to, že lidský rozum segmentuje své okolí na izolované akty, vnitřní jednota vědomí je rozkouskována. Přesně k tomu dochází i ve vědě. Vše převádí na rozčleněné soubory věcí, díky čemuž tak segmentovaná skutečnost může být zevšeobecněna a stát se neměnnou. Intenzita vědomého života je tak převedena na kvantitu, ačkoliv člověk je v každém stavu vědomí obsažen celý – smutek či radost zasahuje celou lidskou bytost. Bergson tak vyvozuje závěr, že věda není schopna chápat život – jeho tvořivost, jedinečnost (Petříček, „Úvod do současné filosofie“).
X
Úspěch novověké matematizace věd spočívá do značné míry v tom, že jakmile se vztahy mezi předměty podaří matematizovat, lze je dále poznávat - a to nyní znamená předvídat jejich chování a vlastnosti - právě tímto matematickým způsobem. Podaří-li se změřit a matematicky vyjádřit pevnost nosníku, lze předem odpovědět na otázku, zda most spadne nebo vydrží, aniž bychom ho předem museli postavit a přesvědčit se o tom teprve smysly. Dalším velkým průlomem v programu matematizace byl objev statistiky. I chování předmětů, které na první pohled žádnou pravidelnost nevykazují, lze dodatečně matematizovat, nasbíráme-li dostatečné množství údajů. … stačí vyslovit hypotézu, co na čem závisí, nasbírat údaje a můžeme zjistit, do jaké míry (s jakou pravděpodobností či váhou) hypotéza platí (Sokol, „Malá filosofie člověka“).
|
Edited by - kay on 16/10/2011 22:23:59 |
|
|
|
Katey
Nový uživatel
2 Posts |
Posted - 19/10/2011 : 15:59:15
|
Děkuji Vám mnohokrát. Je to pro mě opravdový oříšek, protože mám na to týden. Sice zhruba vím co psát chci a nechci, ale stále nemám napsaný ani jeden odstavec, protože nevím jak začít.
Nemůžete mi prosím poradit nějakou dobrou literaturu, kterou bych mohla k tomuto tématu použít? Děkuji /katka |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 20/10/2011 : 10:06:12
|
to Katey
Pár knih na toto téma znám, ale pokud nemáš již předešlé hlubší povědomí o filosofii, nejspíš by tě spíš zmátly, než aby ti rozšířily obzor, a proto bych snad doporučil přednášku, která se zde před nedávnou dobou objevila a která ukazovala pozici racionality v postmoderně, čímž vlastně reagovala na knihu Společnost nevolnosti od V.Bělohradského a pak zároveň i samotné články Bělohradského, které jsou k dohledání na netu.
Jejich pozice je pak asi taková, že prof. Blechovi jde o to, zda je racionální poznání vůbec možné, kdežto Bělohradský se zabývá spíš tím, jak je s tímto neúplným poznáním nakládáno, je-li třeba se o něj opírat. Problém racionality je totiž ten, že není schopna uchopit celek, kdežto když člověk jedná, vždy jedná ve smyslu nějakého celku. V jednání není "možná", ale "buď a nebo". Chce-li se tak člověk opřít o racionální výsledky, často má možnost nad jejich platností spekulovat a je tedy třeba k těmto výsledkům ještě jakoby něco doplnit a to je právě prostor pro osobní zájmy, pro to, aby se k racionalitě (vědám např.) připojily mocenské struktury, jejichž poskokem se stává.
http://www.google.cz/#sclient=psy-ab&hl=cs&rlz=1R2GGLL_csCZ385&source=hp&q=B%C4%9Blohradsk%C3%BD+site:novinky.cz&rlz=1R2GGLL_csCZ385&pbx=1&oq=B%C4%9Blohradsk%C3%BD+site:novinky.cz&aq=f&aqi=&aql=1&gs_sm=e&gs_upl=1038l13998l0l14278l37l25l5l1l1l0l467l4145l8.12.2.1.2l30l0&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.,cf.osb&fp=26a500628a35ae3b&biw=1366&bih=566
To, o čem píši je třeba trochu načrtnuto v článku o korupci, který jsem četl jako poslední a tak ho mám ještě v paměti.
Bělohradský má i nějaké přednášky na youtube.
http://bolekvrany.wordpress.com/2009/12/13/prednaska-prof-blechy-filosofie-veda-a-paveda/
P.
|
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Racionální poznání-úspěchy a stinné stránky
