|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
 Posted - 21/02/2009 : 14:48:17
|
Věčnost a nesmrtelnost aneb Rozvrzeni světa tak, jak je jedině myslitelný.
( Jelikoz jsem ve svém rozjímání narazil na hráz, kterou jiz nedokázi zdolat, žádám, aby mi bylo pomoženo. Můj postoj ke světu je tu stručně vyložen a vyzývá ostatní, aby jej co nejtvrději napadli a vyvrátili v samých kořenech. Bude-li někdo schopen takové kritiky, ať se prosím neodehrává v duchu nevážném, nýbrž ať si kritik za svým postojem stojí zrovna tak pevně jako já za svým. Pokud někdo bude chtít kritizovat více věcí, ať tak učiní postupně, tzn. ať nejdříve předvede jednu věc a až po mé odpovědi jednu další. Tím se vyhneme velké nepřehlednosti. )
Na počátku byl počátek. Tato veta zni jednoduše a zdánlivě az priliz neobjevně. Cloveku, který se nad ni zamysli hloubjeji, prinese velky objev. Tim objevem je zjisteni, ze veta nevypovida o opravdovem pocatku, ze tento pocatek je nutne podminen. Neda se však rici, ze na pocatku bylo něco jineho, nez co bylo v první vete uvedeno, protože pak by se ten samý pocatek posouval jen o kousek dál, pricemz by zustaval stále na stejném místě. Nebudu tedy tak blahový, abych se pokousel rukama tlacit skálu. Necham pocatek u pocatku a pritom budu nahlizet za neho.
Co tam vidím? Vidím tam něco, co budu nazývat Bytím. 1.Bytí je podstatou celeho světa, chápaný odlouceně od své podstaty. 2.Bytí je celým světem, chapaný bezezbytku jako celek.
Snadnejsi je pochopit první formulaci. Setrvani pouze u ní nevede k nicemu jinemu nez ke zklamaní a odvracení se od podstatnosti bytí. Druha formulace je jediná správná, avsak nelze ji myslet jen tak bez postupu, na jehož pocatku stojí formulace první.
Vztah bytí k tomu, co se obycejne nazývá nebytím: bytí je vecne nikdy nezanikajici a nevznikajici a nevzniklé. Jaky je však jeho vztah k pomijivým vecem, které zname s kazdodenniho zivota? Jedna věc ci bytost je a nahle pozorujeme, ze uz není. Někdo se pak mylne domniva, ze věc zanikla. Ovšem svet nemá vznikani ani zanikani. Jedine, co ma je premena jednoho do druheho. Preměna se lisi od zanikani a vznikani tím, ze zůstavá uchováno to, co se premenilo, v preměněném. Zanik je tedy chybný nahled, který říká, ze co nám zmizelo z obzoru vnimatelneho, uz nikdy nespatrime, protože je to v nenavratnu přeměn, který se ubírá vlastním nezadrzitelným tempem a smerem. Premena naopak predpoklada nazaniklost a obsaženost vseho, co jiz není v tom, co je, a tedy i toho, co nebude v tom, co bude naposled. Obsaženost je nerozlučná s možností nejen vyjevení obsaženého, ale taktéž s přechodem do žité existence.
Vztah bytí k přeměně: Proc se tedy zda být bytí tak promenlive, když je preci v sobe naprosto jednotné a neměnné? Proměnlivost je podmínkou uchování zivotní existence jednotlivostí. Tato veta nerika nic jineho, nez ze promenlivost je pole, na nemz jednotliva jsoucna existuji ve své aktualni pritomnosti. Ale k cemu takové pole, když v samotném bytí jsou uchovány navždy a nepotřebují nic navíc, čímž právě je proměnlivost. Takovou otazku by polozil jen clovek, který bytí chape v 1. formulaci. Promenlivost není od byti oddelena. Je to jedna ze slozek, charakteristik bytí nahlíženého analyticky. Kazda analyza svadi k odhlizeni od celku.
Vztah bytí k tomu, co se obvykle nazývá smyslem: Bytí nemá žádný smysl. Jakozto dokonale nemá žádný cíl. Je samo v sobe završené. Další z charakteristik bytí je svoboda. Naprostá a bezmezná. Každá jednotlivost má podíl na této svobodě. A to tak, že jej čerpají naprostou a bezmeznou měrou. Smysl má jen jednostlivost v pritomné existenci. Jednotlivost si neurcuje sama vlastní smysl. Smysl je obsažen v bytí a je jím právě jeho dokonalost. Svoboda je vlastni pojeti smyslu, které se nijak neliší od dokonalosti bytí. Bytí může mít v každém okamžiku jinou podobu dokonalosti, což vyplývá ze závivislosti rozvedené o bod níže.
Vztah jednotlivosti k bytí: jednotlivost se k bytí nijak nevztahuje. Jednotlivost je plnou součástí bytí. Bytí by bylo naprosto ničím bez posledního pylu v celku světa. Zrovna tak jednotlivost by nebyla vůbec ničím bez bytí. (Bytí odděleno od jakékoli jednotlivosti vůbec neexistuje. Chybně odděleně nahlíženo je naprosto ničím a je to pojetí 1. formulace.)
Vztah bytí k Bohu: bytí se k Bohu vztahuje stejně jako k jakékoli jiné jednotlivosti, pokud není Bůh pojímán jakožto jiné označení pro bytí. Jakykoli jiný výklad slova Bůh vyčleňuje tento pojem jako jednotlivost stavěnou na roveň pylu. |
|
Hráz
