www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
Home | Profile | Register | Active Topics | Members | Search | FAQ
 All Forums
 Filosofie
 Libovolné téma
 Prečo sa človeku nechce zomrieť,

Note: You must be registered in order to post a reply.
To register, click here. Registration is FREE!

Screensize:
UserName:
Password:
Format Mode:
Format: BoldItalicizedUnderlineStrikethrough Align LeftCenteredAlign Right Horizontal Rule Insert HyperlinkInsert EmailInsert Image Insert CodeInsert QuoteInsert List
   
Message:

* HTML is OFF
* Forum Code is ON
Smilies
Smile [:)] Big Smile [:D] Cool [8D] Blush [:I]
Tongue [:P] Evil [):] Wink [;)] Clown [:o)]
Black Eye [B)] Eight Ball [8] Frown [:(] Shy [8)]
Shocked [:0] Angry [:(!] Dead [xx(] Sleepy [|)]
Kisses [:X] Approve [^] Disapprove [V] Question [?]

 
   

T O P I C    R E V I E W
navi Posted - 17/10/2007 : 18:04:43
napriek tomu, že príroda má na to iný názor?
15   L A T E S T    R E P L I E S    (Newest First)
Miloslav Bažant Posted - 09/01/2008 : 11:52:39
Dalibore.

Nevím, nakolik odpovídá pocitově klinická smrt smrti normální /konečné) a myslím, že to neví nikdo. V mém případě došlo při čelním nárazu ke klinické smrti, dokonce lékař konstatoval smrt. Proto jsem byl jako jediný ponechán v autě (pro funebráky). Po pěti minutách jsem pocítil ostrou bolest na hrudi a začal dýchat. S auta jsem vylezl po svých. Když jsem byl lékařem sanitky dotázán, jestli jsem byl v bezvědomí, odpověděl jsem že nikoliv, že došlo k nárazu a hned na to k ostré bolesti na hrudi, rozdýchání a vystoupení s auta.Teprve potom jsem se dozvěděl, že mezi nárazem a návratem vědomí bylo těch pět minut. Nebylo zde žádné utrpení a vlastně pro mne ten čas vůbec neexistoval. K čemusi podobnému došlo minulý rok v lednu na Jipce v nemocnici.Záznam přístrojů hlásil výpadek srdeční činnosti a to dvakrát za sebou a já jsem o tom opět vůbec nevěděl.Opět zde byl čas který pro mne neexistoval. Já myslím, že normální smrt bude cosi totožného a vlastně zde není rozdílu v tom, jestli to trvá pět minut, nebo napořád. Po těch pěti munutách začne mozek regfistrovat absolutní nedostatek kyslíku a začne vysílat do celého těla impulsy tak, jak je tomu při narození.Je to funkce mozkového kmene.Pokud ten impuls zasáhne srdce a toto je schopné se rozběhnout,pak život pokračuje. Pokud k tomu nedojde, nebo je srdce neschopné pracovat,pak se toto vysílání impulsů projeví pohybem končetin a podobně, čili jak se říká, člověk zaklepe bačkorama a následuje smrt konečná.

Hovoříš o přenosu bytí do neviditelného světa, což ba se dalo chápat jako přenos do mikrosvěta. Zde je třeba si uvědomit,co vše tvoří bytí. Jsou to veškeré paměťové informace uložené do paměti od narození do smrti. Tyto informace jsou přímo vázané na hmotu mozku a bez této hmoty a energie nemohou existovat. Moje či tvoje uvědomění si svého já je důsledkem funkce slova v procesu myšlení. Slovo umožňuje aktivovat informace smyslové i bez smyslového věmu a naopak smyslové vjemy aktivují bloky slov.Vzájemným propojením dochází k myšlení nepřetržitému, což znáš jako svoje myšlení a co je vlastně tvojí duší. Rád bych věděl, jakou cestou by bylo možné takové množství dat přenést kamkoliv. Mně se to zdá zcela nereálné a proto nevěřím v možnost posmrtného života. Nepopírám jej, ale nevěřím. Kdybych poznal reálnou cestu k takovému výsledku, pak bych přijal i myšlenku posmrtného života.

MB
Dalibor Grůza Posted - 08/01/2008 : 19:02:24
Podle mne není vůbec jisté, že po smrti následuje nic, jinými slovy, že se člověk nepřesune z viditelného do neviditelného světa.

Za neviditelný svět můžeme pokládat např. svět dosud neobjevených mikročástic, nebo např. svět světla, protože z pohledu pozorovatele ve světě světla-zvolené vztažné soustavě (které má nenulovou energii a relativistickou hmotnost dle speciální teorie relativity Alberta Einsteina, přestože je tvořící fotony mají nulovou klidovou hmotnost) je hmota o rychlosti nižší než světlo světlem a světlo zase naopak hmotou. Jde zde o relativitu pohybu, jako když pozorovatel ve vlaku vnímá vlak jako nehybný a krajinu za oknem jako pohyblivou. Případně lze neviditelný svět hledat s pomocí exkatní vědy rovněž někde jinde.

Porucha mozku, kdy člověk ztrácí vědomí, dochází tak k poruše psychiky z mého pohledu, končící možná absolutní poruchou mozku, tedy jeho úplnou nefunkčností, představuje podle mého názoru vrcholnou duševní bolest, představovanou odumřítím všech mozkových buněk (tělesná bolest představuje odumřítí podstatné části tělesných buněk určité části těla mimo mozku vnímané právě mozkem). Z tvého pohledu je to nic, z mého pohledu je to absolutní porucha mozku, znamenající největší duševní bolest způsobenou postupným odumíráním všech mozkových buněk, které člověk více či méně do posledního okamžiku vnímá pomocí těchto mozkových buněk
Miloslav Bažant Posted - 08/01/2008 : 12:46:53
Dalibore.

S tím co jsi napsal je možno souhlasit. Člověk, ale i ostatní živí tvorové přijímají bolest jako vrcholné nepříjemno, kterému se snaží vyhnout.Při umírání se může ta bolest dostavit,ale není to pravidlem. Z vlastní skušenosti vím, že smrt jako taková nebolí a spíše by se toto dalo vyjádřit slovem nic. U mne došlo k novému rozběhu srdce a dýchání a to bylo provázeno velkou bolestí na hrudi, jako když máš vyražený dech a přes tuto bolest jsem byl rád, že žiji. Ta bolest byla příznakem života . Samozřejmě je cosi jiného smrt na zhoubný nádor,což je provázeno dlouhodobou bolestí bez šance na uzdravení,ale tehdy člověk spíše po smrti touží, aby se té bolesti zbavil. Je to tedy o něčem jiném než bolesti. Uvědom si, že vše vnímáš pouze jako živý člověk a smrtí všechny vjemy končí a chybí jakékoliv vědomí.Smrt je jedno velké nic a vlastně mrtvému toto vůbec nevadí, protože nemá vědomí.Smrt by se tedy dala vyjádřit číslem nula. Jenže jsi živý a vnímáš to dobré i zlé.Na to zlé mají lidé tendenci zapomínat a vzpomínají na to dobré.A tak je vlastně život nádherný ,ale smrtí o to vše přijdeš a nebude vůbec nic, jako by ses nikdy nenarodil. A oprávě ta ztráta všeho je tím proč se lidé smrti bojí.Ono to vlastně nemá logiku,protože po smrti tu ztrátu nikdo nebude vnímat,nebude věděl nic, ani to kolika let se dožil, co prožil a podobně, protože nebude funkční jeho mozek.Takže je ten strach vlastně naprosto zbytečný a lidé si přemýšlením o smrti pouze kazí život. Já na smrt budu myslet tak zhruba minutu před smrtí a za minutu vše zapomenu.(to byl pokus o žert)

MB
Dalibor Grůza Posted - 08/01/2008 : 12:45:55
Člověku se nechce umírat, protože cítí bolest, a to tělesnou z důvodu poruchy jeho těla, a rovněž tak duševní z důvodu poruchy jeho psychiky, která představuje model světa obsažený v jeho mozku. Člověk cítí duševní i tělesnou bolest díky činnosti jeho mozku, který obsahuje jím vnímaný model světa, ve kterém tento člověk existuje. Jiná by ovšem byla zřejmě situace, kdyby tento člověk při poruchách jeho těla či psychiky, cítil v mozku slast. Podle mého názoru je tato bolest člověka, kterou cítí při své smrti, řešitelná s pokrokem vědy, kdy bude možné dle genetického kódu jediného přeživšího živého organismu zrekonstruhovat všechny zemřelé živé organismy.
Gato Posted - 06/01/2008 : 16:32:19
quote:
Originally posted by navi

quote:
Originally posted by Gato

Lidské ego nemůže žít věčně, i když chce. Ego musí zemřít. Člověk není ego, proto po smrti bude žít. Člověk je Já, átma. Stezka jógy vede k objevení átmana.

Ale jasné Gato, len v hmotnom ponímaní sveta je ľudské ego synonymom Ja.


Materialisté stotožňují ego a ducha. Mé ego je můj átma. Jsou podobní satanistům, kteří uctívají blasfemické náboženské symboly.

Miloslav Bažant Posted - 26/10/2007 : 16:37:26
Gato.

Mohl bys to vše nějak upřesnit? říkáš, že ty jsi ten jogín. Mohl bys tedy ten proces nějak popsat? Já vím, že se jogíni učí ovládat své tělo a tím i mysl. Když mluvíš o přenesení dechu, vyvozuji s toho, že přestaneš dýchat, jinak řečeno dýcháš, ale jen v mysli.Když určitou dobu nedýcháš, srdci chybí kyslík a zastaví se. Na tom není nic divného. Problém je však v tom, že ten kyslík chybí i mozku takže dojdeš za hranici, při které mně mozek srdce znovu rozběhne v době, kdy jej zastavuješ a tím pádem nemáš cestu k návratu. Ty říkáš, že tím jogíni páchají sebevraždu. A vidíš právě to považuji za negativní stránku víry.Ti jogíni věří tomu, že vstoupí do nového života a tak tento život sami zkrátí a ukončí. Jenže co když je po smrti to nic, které jsem měl možnost poznat? Když se neumí vrátit a podat svědectví,pak by něměli svůj život ohrožovat. Vždyť joga by měla sloužit životu a ne smrti a stejně tak i víra.
Hovoříš o tom, že jsem pomohl s nějakým výzkumným programem,ale neříkáš jakým a čím. Tuším že nejspíše tím, že jsem upozornil na centrum které řídí srdeční rytmus a možnost jeho ovládání. Jestli je tomu tak, na to rychle zapoměň. Je to nebezpečné a mohlo by se takové experimentování rovnat sebevraždě.Naštěstí je ten lék skutečně drahý a málo dostupný. Mé srdce může spravit, ale zdravé srdce by mohl lehko zničit.
Kdo je pan Koukolík a čím se zabývá také nevím.
Jinak jogíny a jogu obdivuji a kdybych nebyl tak líný skusil bych to. Prý některé pozice skutečně pomáhají. Některé však mohou člověku který není příliš zdravý i uškodit a tak nebudu riskovat. A mám omluvu pro svou lenost.

MB
Gato Posted - 26/10/2007 : 11:42:20
slavo,
ja jsem ten jogin. Dech je pohlcovan do duchovnho srdce na prave strane hrudi. Jogini takto opusteji sva tela a pachaji tzv sebevrazdy.
Pomohl jsi jejich vyzkumnemu programu.
Koukolik rekl ze klinicka smrt trva jen nekolik minut tj tv zkusenost je shodna s timto poznatkem.
Miloslav Bažant Posted - 26/10/2007 : 10:20:56
Gato.

Abych to řekl přesně.Neuvědomoval jsem si ani to, že jsem v klinické smrti. Byl zde náraz, prudká bolest na prsou, jako když máš vyražený dech, chvíli jsem se rozdýchával a potom jsem se rozhlédl kolem a bylo mně divné, že jsou již kolem hasiči, jejich auta a policie. Teprve potom jsem se dozvěděl, že mezi nárazem a tou bolestí bylo pět minut, které pro mne neexistovaly. Teprve později, když jsem se vrátil z nemocnice a setkal se z jedním svědkem, dozvěděl jsem se, že lékař u mne konstatoval smrt a proto mne nechali v autě pro funebráky a ostatní vytahali na trávník a ošetřovali. Letos v lednu jsem prošel klinickou smrtí dvakrát po sobě a také jsem o tom nevěděl. Nevěěli o tom ani sestry i když přístroj na JIPce houkal. Oni se to dozvěděli ze záznamu a já od nich. Mám to štěstí, že se můj mozek naučil srdce znovu rozběhnout po určité době, kdy mu již akutně chybí kyslík.Kdyby toho nebylo, již bych si s vámi nemohl povídat.
Zajímavé je, že tím mohu popřít platnost definice bytí, čili myslím a proto jsem. Definice musí platit vždy aby byla platná. Já jsem v klinické smrti nemyslel a přesto jsem byl a jsem dodnes, čili definice neplatí vždy a proto nemůže být uznávaná jako platná a to bez ohledu na autoritu, která ji sformulovala.
S tím jmenovaným jogínem je to zajímavé a není to nereálné. Existuje centrum které řídí srdeční rytmus, čili určuje počet tepů. Toto centrum běžně není vědomím ovládané,ale za určitých předpokladů ovladatelné je.Jde tedy o to splnit tyto předpoklady,což zřejmě splnil a má podobné štěstí jako já, že jeho mozek dokáže srdce znovu rozběhnout. To není nereálné a není to ani zázrak. Právě nyní jsem ve výzkumném programu jisté Americké společnosti vyrábějící léky. Ten lék je sice již dávno vyskoušený,ale užívá se na anginu pektoris. Ten lék působí právě na to zmíněné centrum řídící srdeční rytmus a dokáže spomalit tep.Moje srdce respektive jeho levá komora pracuje na třicet procent, což je nedostatečné a vyvolává to zrychlení tepové frkvence.Ten lék tu frekvenci spomalí a tím přinutí srdce pracovat naplno. Toto je kontrolováno placebem,ale já jsem měl to "štěstí" že jsem dostal skutečný lék, což se projevilo naprosto zřetelně. Srdeční frekvence klesla z více než 90 na 60 tepů za minutu a je zřetelné i lepší prokrvení celého těla, čili srdce pumpuje jak má. A tak jsem poznal, že štěstím může být i tato úleva a nikdy není dobré při problémech, které vypadají neřešitelně vše vzdávat.Poznal jsem také, že i to, co se může zdát bezvýznamným, třeba povídání si v tomto fóru, může být cestou k něčemu velmi cennému.Kdysi jsem se zde zmínil o panu profesorovi s Ameriky a nyní se ukázalo, že mu na mně skutečně záleží. Vy můžete o jeho existenci pochybovat, ale pro mne je nyní velmi důležitý.Proč? Skuste si to domyslet.

MB
Gato Posted - 26/10/2007 : 09:29:06
slavo,
pises, e hledas prijemno. Kristus rekl, ze bozstvi je v nitru cloveka. Svet nabizi jen kratk potesen z peti smyslu a sexualitu. Mnozi lide do tela hazeji jidlo jako do popelnice, nemam rad ceskou kuchyni, musim priznat. Jake dalsi stest svet nabizi. Zadn!!

Mluvis o zastaveni srdce. Samadhi zastavuje srdce a dech automaticky. Samadhi je zkusenost atmana, nejvyss stupen jogy. Dech proste zmizi i proti vuli cloveka.
Po telesn smrti duse vstupuje do barda. Psal jsi ze sis neuvedomoval pri klinicke smrti. Ani myslenkove procesy?
Miloslav Bažant Posted - 26/10/2007 : 08:29:18
Navi.

Fakt, že se človšku nechce zemřít nemá nic společného s egoismem. Člověku bylo dáno žít jeden život a ten život má své klady i zápory.Pokud převažují klady,pak člověk nemá důvod přijímat smrt a přeje si žít co nejdéle. Převládají li zápory, třeba trvalá bolest při rakovině a ví li člověk, že není možnosti vyléčení a zmizení té bolesti,pak je schopen přijmout smrt jako řešení a tehdy se smrti nebojí. Život každého živého tvora začíná vjemem bolesti, čili nepříjemna a celý je zasvěcen hledání příjemna. I ta tvoje víra v boha je tvým prostředkem pro dosažení příjemna. Všechny ideologie jsou snahou dosáhnout světa ve kterém by se žilo příjemně a bez stressů. Ty prostředky k dosažení příjemna mohou být skutečné,ale také nepravé. Vymyslím si žížalu jako boha, který mně zajistí, že budu žít i po smrti a tím ztratím strach ze smrti. Toto je cesta nepravá i když by třeba fungovala a ten strach ze smrti bych ztratil. S tím tvým bohem je tomu stejně .Ztratil jsi strach ze smrti, čili ta falešná cesta funguje a stress vědomí smrtelnosti byl ze tvého života odstraněn. Ale to by mělo sloužit tvému životu. Pokud by to u tebe vyvolávalo jakousi touhu po smrti a jiném životě,pak se zde stala chyba. Využij chybění stressu vědomí smrtelnosti pro život a třeba hledej i cesty k odstranění dalších stressů. Nezáleží na tom, zda budou pravé, nebo nepravé, hlavně když budou fungovat a tvůj život se stane lepším a ty budeš mít proč žít. Snaž se třeba eliminovat projevy zmíněné choroby a uvědomuj si co nejvíce, že svět je realita a sny jsou sny. Co bych měl říkat já, když mne ta zubatá očuchává a hned z několika stran. Silný diabetes který spůsobil zástavy strdce a odumírání nervů v mém těle (diabetická polyneuropatie) což je velmi bolestivé. Mnohý by to pomalu na mém místě vzdal, zvláště když se ve všech případech jedná o choroby chronické a nevyléčitelné. Další zástava srdce může být tou poslední, neuropatie mne může připravit o nohy,ale dokud žiji, tak dělám vše proto, abych žil. A tak se stalo,že jsem byl vyzván, zda bych se zůčastnil Amerického výzkumného programu s využitím léku, který dokáže spomalit tep srdce a tím je donutit správně pracovat. Zatím mně pracuje na třicet procent. Pokud by se to podařilo, pak by byl jeden s problémů o dost menší. Skrátka a jasně.Ze smrti jako takové nemám strach,ale dokud žiji tak o život bojuji.Třeba mne ještě čeká cosi hezkého ,kdo ví? A tak tě řeknu jediné.Když si myslíš, že jsi na tom tak špatně, že nic lepšího nepřijde, vzpomeň na jiné lidi, kteří jsou na tom hůře a přesto smrt nevyhledávají a netěší se na ni, ale bojují za život až do smrti.

MB
navi Posted - 25/10/2007 : 08:36:13
quote:
Originally posted by navi

quote:
Originally posted by DavidPraha

quote:
Originally posted by navi

quote:
Originally posted by DavidPraha

quote:
Originally posted by navi

Túžba byť a vnímať môže byť aj prejavom radosti. Egoizmus nieje jediná možnosť existencie.



Radost existuje jen tahda, je li zosobneni, protoize neosobni nema centrum vnimani...
je to sice satvicke, ale stale osobni

Nejako tvojej španielčine nerozumiem.



Cokoli osobniho vyzadfuje cetrum, tedy egioismus, bud hruby, nebo jemny...
Takze sobectvi se netyka jen Buddhy...A take proto vyvane


Stle nerozumiem tvojej panieline.

španielčine
navi Posted - 25/10/2007 : 08:34:11
quote:
Originally posted by DavidPraha

quote:
Originally posted by navi

quote:
Originally posted by DavidPraha

quote:
Originally posted by navi

Túžba byť a vnímať môže byť aj prejavom radosti. Egoizmus nieje jediná možnosť existencie.



Radost existuje jen tahda, je li zosobneni, protoize neosobni nema centrum vnimani...
je to sice satvicke, ale stale osobni

Nejako tvojej španielčine nerozumiem.



Cokoli osobniho vyzadfuje cetrum, tedy egioismus, bud hruby, nebo jemny...
Takze sobectvi se netyka jen Buddhy...A take proto vyvane


Stle nerozumiem tvojej panieline.
Miloslav Bažant Posted - 25/10/2007 : 07:18:42
Davide
Tohle není latina,jak říká Navi,ale spíše Patagonština a ještě znatená. Vyjadfuj se alespoň jako absolvent základního stupně vzdělávacího a odpustím tě takové detaily jako velké či malé písmeno na začátku slova buddha. Je li užito velkého písmena, pak jde o vlastní jméno.Je li užito malého písmena pak jde v překladu o moudrost. S kontextu vychází spíše že mluvíš o moudrosti a tehdy tam patří písmeno malé.

MB
DavidPraha Posted - 23/10/2007 : 21:34:49
quote:
Originally posted by navi

quote:
Originally posted by DavidPraha

quote:
Originally posted by navi

Túžba byť a vnímať môže byť aj prejavom radosti. Egoizmus nieje jediná možnosť existencie.



Radost existuje jen tahda, je li zosobneni, protoize neosobni nema centrum vnimani...
je to sice satvicke, ale stale osobni

Nejako tvojej španielčine nerozumiem.



Cokoli osobniho vyzadfuje cetrum, tedy egioismus, bud hruby, nebo jemny...
Takze sobectvi se netyka jen Buddhy...A take proto vyvane
navi Posted - 23/10/2007 : 13:57:31
quote:
Originally posted by DavidPraha

quote:
Originally posted by navi

Túžba byť a vnímať môže byť aj prejavom radosti. Egoizmus nieje jediná možnosť existencie.



Radost existuje jen tahda, je li zosobneni, protoize neosobni nema centrum vnimani...
je to sice satvicke, ale stale osobni

Nejako tvojej španielčine nerozumiem.

www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum © (c) 2009 webmaster Go To Top Of Page
Snitz Forums 2000