| T O P I C R E V I E W |
| okref |
Posted - 01/11/2008 : 17:08:06
Můj pojem svobody.
Proc se svoboda jeví jako nesvoboda.
Bud zijeme ve svobode nebo v nesvobode, zadna jina moznost není. Když pohledneme do kazdodenni praxe, je nam na první pohled jasne, ze nas obklopuje samá nesvoboda. Avsak ja to vidim nasledovne. Vsechno delani se dela tak, ze se něco prekonava. To, co se prekonava je klamny zjev nesvobodna. Ovšem prave to, ze je mozne něco prekonavat, je nutnost k tomu, aby se něco mohlo konat.
Predstavme si, kdyby nebylo co prekonavat, zadny odpor, zadne hranice, zadna namaha – nebylo by co cinit, nedalo by se nic delat a to preci nelze nazyvat svobodou, ale naprostou nesvobodou ci nemozností cokoli činit. Stejna situace vznika, predstavime-li si, ze by bylo možno konat vse naraz. Kdyby se totiž mělo konat vse naráz, nebylo by možno konat nic zaroven(nemohu stát a zároveň sedet). Tudiz by pro nas neexistovala moznost cokoli konat, protože každý čin existuje ojedinele, oddelene od ostatních.
Svoboda nespočívá v moznosti konat vse naraz. Svoboda spociva v moznosti volit cokoli z daných mozností, které jsou nekonecne početné. A tuto moznost volit z nespocetné mnoziny mozností lze nazvat svobodou.
Jak se svoboda realizuje pro člověka, je z toho naprosto zrejmé. Realizuje se výběrem. Aby svoboda nebyla necim falesnym a nedostupnym, musel by každý clvovek mit vedomost o mnozine mozností, která je soucasti svobody. Clovek by musel mit vedomost vseho mozneho, aby mohl volit, aby si mohl sahnout do te mnoziny nekonecnych mozností. Musel by tedy mit nekonecnou vedomost o nekonecnych moznostech. To je zhola nemozna věc.
Cele by to ale také fungovalo i bez teto nutnosti mit vedomosti o vsem moznem. Fungovalo by to také tak kdyby moznosti byli ulozeny vně jeho vědomí, ve vnejsim světě. Tam je ta nekonecne pocetna zasobarna vseho mozneho. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 30/09/2009 : 15:23:12
A nebylo by jednodušší řici, že kdyby existovalo "nic", bylo by to "něco"?
Richarde.
Po smrti existuje nic a není to něco.
V životě existuje něco a nic je pouze relativní.
Relativní nic existuje,ale je to vlastně něco.
Takže by takové vyjádření bylo jednodušší,ale???
Z toho, že "něco" existuje neplyne, že to je nekonečné, ve tvé úvaze je chyba.
Naprostý souhlas. Každé něco je konečné,ale nekonečně mnoha konečen se skládá nekonečno..
Nic neexistuje, protože kdyby existovalo, bylo by to něco
Chyba je ve slovních spojeních i když jsou obvyklá.Nic je chybění něčeho. Neexistuje li chybění něčeho, vychází s toho logicky že existuje něco. Existuje li nic (po smrti) znamená to absenci něčeho v absolutním měřítku.Zde a v tomto případě by bylo možno číci,že neexistuje něco. Svět obsahuje život i smrt a proto existují obě varianty.Nás však zajímá většinou pouze to, co se týká života, takže tu opačnou variantu většinou nevnímáme. Chceme li však vyjádřit vztah něčeho a ničeho,pak musíme posuzovat celek a ten obě protichůdné varianty obsahuje.
Je to motanec a je to vlastně o ničem.
MB |
| noemus |
Posted - 30/09/2009 : 14:28:32
Originally posted by qedisk
"Nič" nemôže existovať. Nič by mohlo existovať len keby neexistovalo vôbec nič. V takom prípade by bola na mieste otázka,
prečo existuje skôr nič než niečo.
A nebylo by jednodušší řici, že kdyby existovalo "nic", bylo by to "něco"?
Keďže však "niečo" existuje, musí to byť nekonečné. Keby to nebolo nekonečné, mimo toho "niečo" by muselo byť "nič".
Z toho, že "něco" existuje neplyne, že to je nekonečné, ve tvé úvaze je chyba.
Tato implikace podle mne neplatí:
"něco" není nekonečné => mimo (okolo?) "něco" je "nic"
Když řekneš že mimo/okolo něčeho nic není, tak to neznamená, že tam JE "nic", znamená to absenci/nepřitomnost "něčeho"
Navíc i kdyby něco bylo nekonečné, tak by stále okolo něj mohlo něco být, třeba v dalších dimenzích, paralelních světech nebo magických světech, prostě cokoliv tě napadne (záleží jen na představivosti, pokud to není logicky nemožné pak by to mohlo existovat).
nič nemôže existovať preto, že si to nevieme (priestorovo) predstaviť.
Myslím, že je zcela zbytečné hledat důvody proto, že "nic" neexistuje
Je to asi tak stejně přínosné jako se ptát proč nepravda není pravdivá
Nepravda není pravdivá, protože kdyby byla, byla by to pravda
a analogicky:
Nic neexistuje, protože kdyby existovalo, bylo by to něco
Nepravda prostě není pravdivá už z definice a totéž platí pro existenci "nic", žádný důkaz netřeba |
| noemus |
Posted - 30/09/2009 : 12:58:59
quote:
Originally posted by qedisk
Čo a týka toho tvojho názoru, že "veda vysvetlí všetko", tak odporúčam zoznámiť sa s argumentami Thomasa Nagela, Colina McGinna o explanačnej priepasti medzi prístupmi z 1. osoby a 3. osoby. Takisto aj s argumentami Davida Chalmersa, ktorý problémy súvisiace s vedomím rozdeľuje na "ľahké problémy" a "ťažký problém".
Ahoj
S Chalmersem a dalsimi (Dennett, Searle, ale i Pribram a dalsi) jsem seznamen
Problematikou vedomi a epistemologii (ktera s tim podle mne uzce souvisi) jsem se zevrubne zabyval ve sve diplomove praci, byla to ma specializace na univerzite.
Pokud se tim take zabyvas a mas i neco nacteno tak jiste uvitam, protoze se o tom muzeme pobavit na trochu jine urovni |
| Miloslav Bažant |
Posted - 30/09/2009 : 08:56:06
Edit: nič nemôže existovať preto, že si to nevieme (priestorovo) predstaviť.
Máme zde vesmír. Jsou tam hvězdy, planety, komety meteority, různé energe a podobně. Máme zde i prostory mezi tím vším. Ty prostory nám mohou říkat, že tam je nic,ale prostor je něco i když v něm je nic. Slovní spojení,že někde není nic je nelogický, protože pokud řeknu, že tam cosi není,pak mluvím o něčem. Řeknu li že tam není nic, pak říkám že ta je něco. Slovo není neguje slovo nic a nic je chybění něčeho.
Vzhledem ke světu je nic prázdným slovem,ale je užíváno v relativním měřítku. Je zde třeba prázdná krabice. Řekneme, že v krabici je nic, čili že je prázdná,ale ve skutečnosti je v krabici Prostor, což je něco ohraničené tou krabicí, je tam vzduch, čili opět něco a podobně. Skutečné nic ve světě (myšlenk svět jako celek všeho) neexistuje a existovat ani nemůže. I prostor je něco. Chybění prostoru je nic.
Vyjádření, že v krabici není nic znamená pouze to,že tam nejsou viditelné, vnímatelné věci,ale něco tam je.
Představa chybění prostoru je nereálná, protože by to byla představa toho co neexistuje a existovat nemůže. Nic je tedy vždy jen relativním pojmem.
Oprava: Nic reálně existuje. Popírám co jsem napsal.Nic si dokonce můžeme představit. Za života vnímáme svět i sami sebe jako součást světa. Po smrti vnímáme pouze nic,čili nám chybí jakékoliv vnímání něčeho. Smrt je nic.
MB |
| qedisk |
Posted - 28/09/2009 : 22:15:28
2 Rzwald: Som rád, že už nebudem tak filozoficky obmedzený. Dovolím si stručne zrekapitulovať myšlienkový pochod: "Nič" nemôže existovať. Nič by mohlo existovať len keby neexistovalo vôbec nič. V takom prípade by bola na mieste otázka, prečo existuje skôr nič než niečo. Keďže však "niečo" existuje, musí to byť nekonečné. Keby to nebolo nekonečné, mimo toho "niečo" by muselo byť "nič".
Edit: nič nemôže existovať preto, že si to nevieme (priestorovo) predstaviť. |
| Rzwald |
Posted - 27/09/2009 : 19:38:01
quote:
Originally posted by qedisk
Mimochodom Rzwalde, deterministický model vesmíru má jeden problém a jednu pre mňa nezodpovedanú otázku. Problém je, že pokiaľ je tento vesmír všetko, čo existuje (resp. je nejaký "nad"vesmír a okrem neho už nič), kde sa to vzalo, keď je to umiestnené v ničom? Nezodpovedaná otázka je, či predchádzajúci problém nemôže byť vyriešený zavedením nejakého matematického nekonečna. Nekonečná som nikdy v matematike nepobral, takže som ich nezakomponovával do svojho modelu.
tohle se zde řešilo mnohokrát---a řekl bych, že je to jedna z mála věcí, která se tu i vyřešila !
Jednoduchá odpověď na tvou otázku je, že jsi nepoložil žádnou otázku (ale pronesl větu bez významu) a tudíž nemám na co odpovídat.
..o správnosti této odpovědi bys mohl být přesvědčen, když si přečteš nějaké diskuse o pojmu "nic"
...takže viz odkazy:
http://filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1051
http://filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1055
..ono se to dále řeší i jinde, ale doporučoval bych dále netříštit a případné další reakce psát do jednoho z těchto témat...
...ještě s tím souvisí pojmy prostor a nekonečno...
(mimo jiné) prostor se řešil například zde:
http://filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1057&whichpage=1
a nekonečno zde:
http://filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1033
(sice na 11 stránek, ale stěžejní bych řekl, že jsou první 3 a potom jsou zajímavé důkazy na straně 7)
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/09/2009 : 10:56:09
Problém je, že pokiaľ je tento vesmír všetko, čo existuje (resp. je nejaký "nad"vesmír a okrem neho už nič), kde sa to vzalo, keď je to umiestnené v ničom?
Gedisku.
Toto neber příliš vážně.Představ si, že každý atom tvého těla je sluneční soustavou, prostě si svůj mikrokosmos zvětši v duchu na úroveň kosmu. Nyní si představ člověka žijícího na nějaké planetě, který s tvého těla vidí jen hvězdy na obloze a Zem na které žije. Tento vesmír končí povrchem tvého těla a pro toho človíčka je nekonečně veliký. Otázka zní, zda je toto nekonečno v prázdnu. Rozhlédni se kolem sebe a poznáš, že to prázdno není a podíváš li se na oblohu, uvidíš hvězdy,čili totéž co ten človíček.Jenže ten človíček má svůj mikrokosmos. A tak můžeš pokračovat směrem do mikro i i makrokosmů a konce nedojdeš.To nic je vždy něco, jen to něco nemůžeme vnímat. Můžeme to pouze vyvodit porovnáváním toho co poznáváme v mikro a makrokosmu,ale nemůžeme to dokázat. Matematicky je to nevyjádřitelné. Pokud hovoří matematika o nekonečnu, pak pouze v našem rozměru,čili kosmu. Chceš li pochopit že toto nekonečno není uloženo v nějakém ničem,pak již matematika není schopná to vyjádřit.
MB |
| qedisk |
Posted - 26/09/2009 : 23:08:14
quote:
Originally posted by Rzwald
quote:
Originally posted by qedisk
Neurovedci skúmajú mozog, nie myseľ,
tohle není pravda - viz jakoukoliv učebnici "neurovědy" (tzn. nikoliv učebnici anatomie mozku)
Neviem, čo skúmajú neurovedci, ale ak skúmajú aj subjektívne zážitky, tak skúmajú aj myseľ, lebo myseľ je práve mozog zo subjektívneho pohľadu (teda "zvnútra" mozgu, nie zvonka). V mysli z pohľadu mysle možnosť slobodného rozhodovania existuje (= subjekt ju tak subjektívne vníma), i keď objektívne neexistuje, pokiaľ je vesmír deterministický. Mimochodom Rzwalde, deterministický model vesmíru má jeden problém a jednu pre mňa nezodpovedanú otázku. Problém je, že pokiaľ je tento vesmír všetko, čo existuje (resp. je nejaký "nad"vesmír a okrem neho už nič), kde sa to vzalo, keď je to umiestnené v ničom? Nezodpovedaná otázka je, či predchádzajúci problém nemôže byť vyriešený zavedením nejakého matematického nekonečna. Nekonečná som nikdy v matematike nepobral, takže som ich nezakomponovával do svojho modelu. |
| Rzwald |
Posted - 26/09/2009 : 14:48:55
quote:
Originally posted by qedisk
odporúčam zoznámiť sa s argumentami Thomasa Nagela, Colina McGinna o explanačnej priepasti medzi prístupmi z 1. osoby a 3. osoby. Takisto aj s argumentami Davida Chalmersa, ktorý problémy súvisiace s vedomím rozdeľuje na "ľahké problémy" a "ťažký problém".
Ľahké problémy sú tie, ktoré podliehajú vysvetleniu pomocou výpočtových alebo nervových mechanizmov, čiže ich možno vysvetliť štandardnými vedeckými metódami, resp. redukciou. Sú to podľa Chalmersa záležitosti ako schopnosť rozlišovať, kategorizovať a reagovať na vonkajšie stimuly z prostredia; integrovanie informácií kognitívnym systémom; referovateľnosť o mentálnych stavoch; schopnosť systému pristupovať k svojim mentálnym stavom; zameranie pozornosti; cielená kontrola správania; rozdiel medzi bdením a spánkom. V podstate všetky problémy týkajúce sa kognitívnych schopností a funkcií.
Naozaj ťažkým problémom vedomia je podľa neho problém fenomenálnej subjektívnej skúsenosti. Aj keď vysvetlíme vykonávanie všetkých podstatných funkcií súvisiacich so skúsenosťou, vždy je pojmovo koherentné domnievať sa, že by sa mohlo vyskytovať aj pri absencii skúsenosti. Z toho vyplýva, že nijaký opis výsostne fyzikálnych procesov nám nepovie, prečo skúsenosť vzniká. A toto je problém, ktorý neuroveda nedokáže vyriešiť. Subjektívna skúsenosť je totiž vedecky neuchopiteľná. Veda nedokáže uchopiť kváliá. Môžeš dokonale popísať, čo sa mozgu niekoho druhého odohráva, no to ti nepovie nič o tom, čo subjektívne zaživa, aké má kválium, aké je ta skúsenosť pre neho samého.
mě nezajímá názor jakýchsi lidí, tkeří si nesmyslně rozdělili problémy na lehké a těžké...
...obecně nemám rád když se někdo kategoricky vyjadřuje o něčem, co ani neumí definovat. A tito pánové přesně tohle dělají---jak asi mohou cokoliv vědět o vědomí, o němž většinu poznatků čerpají ze své vlastní zkušenosti??
....věda (soudě dle obsahu učebnic) zatím o vědomí (co to je) a jeho vzniku moc neví. Tenhle fenomén je tak neprozkoumaný, že jakékoliv předpovědi se zdají jaksi mimo...
...připomíná mi to situace před pár set lety, kdy nebyl jasný rozdíl mezi živým a neživým --- živé organismy byly považovány za neživé matérie, kterým byl vdechnut život, mluvilo se o duši, atd.
...dneska již víme něco málo o buńkách, jejich komunikaci, nerovové soustavě, dokážeme vzrušivost vyložit fyzikálně-chemicky.
quote:
Originally posted by qedisk
Neurovedci skúmajú mozog, nie myseľ,
tohle není pravda - viz jakoukoliv učebnici "neurovědy" (tzn. nikoliv učebnici anatomie mozku)
|
| qedisk |
Posted - 25/09/2009 : 21:21:43
[loneman]
[source] [crosspost]
Re: Poukazuje niečo na existenciu transcendentna?
Jano Hudec v prvom rade zmeny spôsobené psychedelikami (halucinogénmi) nie sú identické so psychotickými zmenami. O identite sa uvažovalo v 50. rokoch pri prvých experimentoch. Psychiatri si v tomto ranom štádiu výskumu mysleli, že sa im pomocou "modelových psychóz", ako vtedy nazývali intoxikácie halucinogénmi podarilo vytvoriť experimentálny model schizofrénie – preto tie látky nazývali psychotomimetiká. Relatívne skoro sa však zistilo, že stavy po intoxikáciách sú zásadne odlišné od schizofrénie, hoci niektoré rysy majú spoločné. Od 60. rokov prakticky žiadny vedec neberie vážne hypotézu, že stavy intoxikácie halucinogénmi sú modelové psychózy. Preto sa aj termín psychotomimetika úplne prestal používať a v tých 60. rokoch sa týmto lákam začali hovoriť psychedeliká vďaka ich psychoteraputickému využitiu v psychodynamicky orientovanej psychiatrii. Dodnes sa nikomu nepodarilo zistiť príčiny schizofrénie. Existuje kopec biologických hypotéz, každá ráta s iným mechanizmom a inými neurotransmitermi. Preto je aj efekt súčasnej štandardnej liečby veľmi pochybný. Keby sa to dakomu podarilo odhaliť skutočné príčiny, zrejme by to bola nobelovka. Odporúčam ti aktualizovať si poznatky v tejto oblasti. ;)
Napríklad uceleným zdrojom informácií o výskume psychedelík je kniha Stanislava Grofa – LSD psychotherapy (bohužiaľ len v angličtine). Tam popisuje celú históriu vedeckých experimentov s týmito látkami od tých raných biologický (prírodovedecky) orientovaných až po tie psychologicky orientované. Samotný Grof začínal ako biologicky orientovaný experimentálny psychiater, no potom pod vplyvom psychoanalýzy úplne opustil prístup z 3. osoby a venoval sa iba prístupu z 1. osoby, až napokon opustil materialistické pozície a presedlal na idealistické (hmota je produktom vedomia). Takže bol nakoniec materialistami (prakticky takmer všetkými prírodovedcami) odpísaný.
Čo a týka toho tvojho názoru, že "veda vysvetlí všetko", tak odporúčam zoznámiť sa s argumentami Thomasa Nagela, Colina McGinna o explanačnej priepasti medzi prístupmi z 1. osoby a 3. osoby. Takisto aj s argumentami Davida Chalmersa, ktorý problémy súvisiace s vedomím rozdeľuje na "ľahké problémy" a "ťažký problém".
Ľahké problémy sú tie, ktoré podliehajú vysvetleniu pomocou výpočtových alebo nervových mechanizmov, čiže ich možno vysvetliť štandardnými vedeckými metódami, resp. redukciou. Sú to podľa Chalmersa záležitosti ako schopnosť rozlišovať, kategorizovať a reagovať na vonkajšie stimuly z prostredia; integrovanie informácií kognitívnym systémom; referovateľnosť o mentálnych stavoch; schopnosť systému pristupovať k svojim mentálnym stavom; zameranie pozornosti; cielená kontrola správania; rozdiel medzi bdením a spánkom. V podstate všetky problémy týkajúce sa kognitívnych schopností a funkcií.
Naozaj ťažkým problémom vedomia je podľa neho problém fenomenálnej subjektívnej skúsenosti. Aj keď vysvetlíme vykonávanie všetkých podstatných funkcií súvisiacich so skúsenosťou, vždy je pojmovo koherentné domnievať sa, že by sa mohlo vyskytovať aj pri absencii skúsenosti. Z toho vyplýva, že nijaký opis výsostne fyzikálnych procesov nám nepovie, prečo skúsenosť vzniká. A toto je problém, ktorý neuroveda nedokáže vyriešiť. Subjektívna skúsenosť je totiž vedecky neuchopiteľná. Veda nedokáže uchopiť kváliá. Môžeš dokonale popísať, čo sa mozgu niekoho druhého odohráva, no to ti nepovie nič o tom, čo subjektívne zaživa, aké má kválium, aké je ta skúsenosť pre neho samého. Neurovedci skúmajú mozog, nie myseľ, mentálne.
Keď sa tu bavíme o transcendencii, tak sa bavíme o subjektívnej skúsenosti. Môžeme nanajvýš hovoriť o neuronálnych korelátoch týchto skúseností, redukcia nie je korektná. Nesmieme zabúdať, že korelácia nehovorí nič o kauzalite (čo je príčinou čoho), iba o tom, že tie dva javy sa podozrivo často vyskytujú spolu (fyzikálny stav mozgu a mentálny stav).
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 12/11/2008 : 11:43:57
Otázka zní.
Co je svoboda a co je vůle?
Svoboda je v absolutním měřítku rovna schopnosti dosáhnout jakéhokoliv cíle a to reálného i nereálného.
Vůle je vytýčení cíle,kterého dosáhnou chci.
Abych mohl dosáhnout jakéhokoliv cíle,potřebuji k tomu určité schopnosti. Nemám li tyto schopnosti, je dosažení cíle nereálné. Vytýčení cíle a rozhodnutí se pro jeho dosažení je vůle. Rozhodnu li se a chci realizovat dosažení cíle a nemám dostatečné schopnosti, nemohu cíle dosáhnout,čili moje vůle je limitována schopnostmi které mám. Abych měl tedy svobodnou vůli, čili měl dostatečné schopnosti k dosažení jakéhokoliv cíle, musel bych mít absolutně všechny schopnosti k tomu nutné.Protože tyto schopnosti nikdo nemá, nemůže existovat svobodná vůle v absolutním měřítku.Je možné říci,že růstem schopností roste i svoboda vůle.
MB |
| Rzwald |
Posted - 12/11/2008 : 11:40:25
quote:
Originally posted by noemus
quote:
Originally posted by Rzwald
...a tak jaký máš názor na ty atomy. Nebo jak si vysvětluješ vznik svobodné vůle?
Myslím si, že samotný předpoklad, že hmota je tvořena atomy, k zamítnutí svobodné vůle nestačí. A myslím, že by to mělo být zřejmé každému kdo umí logicky uvažovat.
to je jasné...ale pokud jediným principem, který tyto atomy ovládá je nějaká teorie, která nic jako svobodnou vůli neobsahuje......pak už je imo podobně jasný opak
quote:
Originally posted by noemus
Vznik svobodné vůle si nijak nevysvětluji - zatím.
Přesto si myslím dovolím spekulaci: Podle mne by svobodné vůle, resp. její primitivní "zárodky" měla být v nějaké "formě" přítomna již v elementárních částicích. Podotýkám, že se jedná o spekulaci.
Druhou spekulací je domněnka, že svobodná vůle se může na elementární úrovni "maskovat" jako náhoda.
Něco podobného si myslí např. Roger Penrose, ale já nesdílím jeho přesvědčení a říkám něco podstatně slabšího než on. Penrose v podstatě ztotožňuje kolaps kvantové vlnové funkce s vědomím a se svobodnou vůlí.
ok
Penrose mě překvapil, ale to je imho jediné jakž takž logické (které využívá současných poznatků....tvá spekulaci by taky mohla být, ale ta současných poznatků nevyužívá) |
| noemus |
Posted - 12/11/2008 : 10:30:49
quote:
Originally posted by Rzwald
...a tak jaký máš názor na ty atomy. Nebo jak si vysvětluješ vznik svobodné vůle?
Myslím si, že samotný předpoklad, že hmota je tvořena atomy, k zamítnutí svobodné vůle nestačí. A myslím, že by to mělo být zřejmé každému kdo umí logicky uvažovat.
Vznik svobodné vůle si nijak nevysvětluji - zatím.
Přesto si myslím dovolím spekulaci: Podle mne by svobodné vůle, resp. její primitivní "zárodky" měla být v nějaké "formě" přítomna již v elementárních částicích. Podotýkám, že se jedná o spekulaci.
Druhou spekulací je domněnka, že svobodná vůle se může na elementární úrovni "maskovat" jako náhoda.
Něco podobného si myslí např. Roger Penrose, ale já nesdílím jeho přesvědčení a říkám něco podstatně slabšího než on. Penrose v podstatě ztotožňuje kolaps kvantové vlnové funkce s vědomím a se svobodnou vůlí. |
| Rzwald |
Posted - 12/11/2008 : 01:28:19
quote:
Originally posted by neronis
jsou zabaleny v šupinách (nevím jak se říká tomu mazlavému teflonu) a nemůžou dělat nic jiného, jenom se plácat v moři.
 , neronisi, ten mazlavý teflon je pokožka :-)
(ale jako musel jsem to googlit, jsi mne zmátl :-) )
|
| neronis |
Posted - 11/11/2008 : 22:01:55
quote:
Originally posted by Rzwald
quote:
Originally posted by neronis
Jsi subjekt, který o sebe musí pečovat. Kdyby jsi se rozhodnul, že tě to už nebaví a půjdeš se zastřelit, můžeš to udělat. Pokud vím, tak je člověk jediný tvor, který páchá sebevraždu, čím to bude?
tak to nevím nevím...
jako neříkám, že ne...
...ale přece jsou příklady, kdy pes položil za svého pána život---myšleno, že se v zájmu jeho ochrany silně potlačil svůj pud sebezáchovy
...dřív se myslelo, že lumíci páchají hromadné sebevraždy, když se (čas od času) houfně vrhají na otevřené moře a plavou a plavou, dokud vyčerpáním neutonou...
..pak se sice zjistilo, že lumíci prostě umí dobře plavat a když se přemnoží, tak je nějaké fjordy nebo zátoky nezastaví v migraci... a když je proud zažene na širé moře, tak se holt někdy náhodně a neplánovaně stane, že umřou...
...ale těžko můžeš u zvířete prokázat sebevraždu, protože nezjistíš, jestli se o ni pokusilo z vlastní blbosti (rybka, která vyskočí z akvárka) a nebo záměrně (záhadné sebevražedné nájezdy velryb na pláže? ..uvíznou a při odlivu umřou) --protože neumí mluvit.
Napřed se tvrdilo, že jen člověk znásilňuje, pak začali oprangutani nebo kdo to byl už nevím, ňácí vopičáci, taky znásilňovat, pak se říkalo, že jedině člověk zabíjí i když nechce jíst a pak se přišlo na to, že totéž dělají žraloci tygří, pak se to teda jako že opravilo, že pouze člověk vede války proti sobě samému, pak se přišlo na to, že totéž dělají šimpanzi, pak se teda začalo říkat, že no tak to dělají šimpanzi, tak to je přirozenost člověka, pak se přišlo na to, že bonobové nic takovýho nedělají a taky jsou to šimpanzi (šimpanzi jsou dva -- š. učenlivý a š. bonobo), takže....to srovnávání se zvířaty je takové vachrlaté.
..takže sice souhlasím, že člověk je jediný, kdo páchá sebevraždy, ale jde o to, co nazveš sebevraždou, jak ji zdůvodníš a jestli se později neobjeví, že to dělá i někdo jinej než jen člověk.
Vachrlaté. To je slovo, je pravda že možnost sebezničení, se kterým zvířata mechanicky "počítají" zde je. Nicméně člověk má schopnost, kterou nazýváme vědomí. Schopnost vyhodnocování na abstraktní bázi je v přírodě v podstatě unikátní i když nechci podceňovat třeba delfíny nebo ty velryby, protože se v nich klidně vědomí probudit mohlo, akorát zjistily, že jsou zabaleny v šupinách (nevím jak se říká tomu mazlavému teflonu) a nemůžou dělat nic jiného, jenom se plácat v moři.
Díky uvědomění nejen vlastního já máme schopnost vyhodnocovat vlastní minulost i budoucnost, díky tomu máme možnost ovlivňovat současnost a tomu se říká svoboda.
A někdy je toho zkrátka moc, koně můžeš práskat 20 let a stejně se zvedne, člověk před svým utrpením však může utéct. |
|
|
