| T O P I C R E V I E W |
| Bolševik |
Posted - 11/01/2012 : 18:32:54
Neměl jsem v úmyslu sem v dohledné době něco psát, natož pak zakládat topic, ale nechci někomu kazit téma připojováním nesouvisející poznámky. Rád bych totiž upozornil na článek v Britských listech, který se mi zdá docela aktuální v době stále ještě neukončeného závodu se Severní Koreou v projevech lásky k zesnulému milovanému vůdci.
V poslední době se množí různé nápady či návrhy na přejmenovávání letiště, ulic, náměstí, atd., atd., jakož i petice na podporu těchto aktivit.
Možná se s tímto setkali i mnozí čtenáři nebo uživatelé fóra. Možná si někteří i kladli otázku, zda nějakou takovou petici podepsat. Možná se najdou dokonce i tací, kteří tak již učinili.
Dovoluji si proto upozornit na tento zajímavý článek v Britských listech, který by měl patřit k povinné četbě každého, kdo by rád něco přejmenovával :
http://www.blisty.cz/art/61808.html
K článku bych jen dodal, že se nejedná o nějaký hanopis - co je tam uvedeno, odpovídá skutečnosti a jsou tam také odkazy na zdroje, kde se čtenář může blíže poučit.
Nikomu také nebráním, aby např.podepsal petici za přejmenování Letiště Praha. Každý, kdo tak učiní, by nicméně měl přesně vědět, co dělá, a měl by si předem ujasnit, že je to v souladu s jeho svědomím.
|
| 7 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| pet_kroku |
Posted - 08/02/2012 : 11:36:42
to Bolševik
díky za odpověď. Rozmyslím se, zda k tomu mám něco podstatného, ale určitě bych ještě rád zareagoval na pro mě dost zmatečné směšování politiky a ekonomiky, mezi kterými je zde položeno rovnítko. Zbytek asi úplně za odpověď nestojí, jsou to dílčí problémy, které nejspíš stejně jako u mě, ani u vás nenaruší úhel pohledu.
P.
|
| Bolševik |
Posted - 07/02/2012 : 20:04:22
To pet_kroku:
Na úvod bych poznamenal, že tento topic byl reakcí na probíhající havlománii a úvodní text chtěl být upozorněním na to, že člověk by se měl snažit opatřit si o věci objektivní informace a důkladně je zvážit, než se do něčeho takového zapojí.
V souvislosti s Karlem Čapkem bych možná připomněl legendární Havlův projev ( http://www.ireporter.cz/2009/04/27/dokument-z-projevu-vaclava-havla-v-prosinci-1989/ ) z prosince 1989:
„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte ...
... Pro mě není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. ...
... Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. ...
... Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. ..."
Jak jsme se tehdy záhy přesvědčili, lži nebyly to, co o Václavu Havlovi, dle jeho vlastních slov, tvrdili komunisté (to se naopak potvrdilo), ale to, co prohlašoval sám Václav Havel. Je vůbec možné, aby nejvyšší ústavní činitel byl tak naivní a myslel tato svá slova vážně ? Pokud bychom chtěli připustit, že Václav Havel skutečně věřil tomu, co říkal, pak bychom ho tím v podstatě degradovali na hlupáka. Zbývající možností je už jen účelová lež. A netrvalo to dlouho a maska spadla.
Tedy si myslím, že přetvářka je evidentní, ať už bylo motivací prospěchářství, snaha získat mocenské postavení, napomoci návratu kapitalistických poměrů nebo cokoli jiného. Václavu Havlovi v této souvislosti nevyčítám, že nebyl ryzí hrdina, jako spíše to, že nebyl upřímný, a to ne ke svým politickým protivníkům, ale k lidem, o jejichž důvěru se ucházel.
Obávám se, že slova kohokoli o tom, proč přijal funkci, mohou jen stěží posloužit jako nějaký důkaz. Odpověď kariéristy bude přece vždy formulována tak, aby to posloužilo jeho kariéře, budování jeho image.
Zde bychom si mohli připomenout, že Václav Havel & spol. převzali po převratu zemi v podstatě bez dluhů, s vyrovnanými závazky a pohledávkami, s vyrovnaným státním rozpočtem, s obrovským státním majetkem. To, co s tím za těch 20 let provedli, je katastrofa.
Václav Havel si to asi uvědomoval také, jak naznačuje jeho poslední divadelní hra. Chyběla ovšem jakákoliv sebereflexe, vědomí vlastní viny, omluva, i když to vše už by přišlo stejně pozdě.
Václav Havel, jak píšete, měl možnost ukázat, že mu to jde lépe, nicméně když se ukázalo, že mu to jde naopak mnohem hůře, nedokázal zanechat toho, nač evidentně nestačil.
Dle mého názoru máte samozřejmě pravdu, že V.H. (jako ostatně každého) formovaly zážitky z mládí. Jiné okolnosti - jiný člověk. Souhlas. Rovněž netvrdím, že z dvou různých lidí za stejných okolností musí nutně vyrůst totéž - to je reakce na toho fracka.
"Takový počátek mi pak ukazuje snad i důvod, proč později tak lpěl na majetku, na jednom z jeho symbolů nespravedlnosti." Problematičnost této věty je v podle mne tom, že za nespravedlivé nepovažuje nepřiměřené majetkové rozdíly, nepodložené vlastním přínosem pro společnost, ale nějaký pokus to napravit.
Spousta lidí má k něčemu vlohy a umí to dobře dělat, a to se týká asi z větší části i těch nezaměstnaných. Zrovna dnes jsem viděl článek z výmluvným názvem "Český překladatel a orientalista, mrznoucí s rodinou v bytě bez topení, prosí o práci" ( http://www.blisty.cz/art/62210.html ). Ale i vyučený sklář nebo tkadlena něco umějí a měli třeba svou práci rádi. A mají holt smůlu.
Dle mého názoru Vaše odpověď v této části má v podtextu několik problematickýh předpojatostí:
1) Nezaměstnaní jsou ti méně schopní, mohou si tedy do jisté míry za svou situaci sami.
2) Člověk "talentovaný", intelektuál, je jaksi hodnotnější než člověk "obyčejný", zasluhuje si lepší osud, atd.
3) Ekonomika a politika jsou na sobě nezávislé.
4) Politická omezení jsou špatná, ekomonická přijatelná, je to jakási "vyšší moc".
Myslím si, že podobné způsoby uvažování stojí v pozadí myšlění intelektuálních elit obecně. To je vidět i na rozdílném přístupu k politickým a ekonomickým migrantům. Hrozí ti politické pronásledování ? Dostaneš azyl. Hrozí ti smrt hladem ? Máš smůlu, to se prostě stává. Výsledkem toho je, že jediný čínský disident vzbuzuje větší účast než hladomor v Somálsku. Chybí zde jakési uvědomění si, že většina obyvatel planety řeší problémy existenční, nikoli existenciální.
Já si myslím, že takový způsob uvažování je chybný.
Tady nejde o nevinu či slušnost, nehodnotím jako lepší bezbrannost. Nešlo zde o to, že jen oběť je čistá. Jde o to, že disidentem se člověk stává vlastním rozhodnutím, které činí s vědomím si možných následků. Nezaměstnanost nebo bezdomovectví si zpravidla člověk sám nevolí. Ten rozdíl tedy spočívá jisté v možnosti volby.
Na příkladu bratra Václava Havla jsem chtěl ukázat, že to nebyl samotný jeho původ, který by mu nějak bránil v seberealizaci. Bratr V.H. dostal šanci začlenit se do společnosti, persekuce přece vypadá jinak. Je nějaký důvod se domnívat, že stejnou šanci by nemohl dostat i Václav Havel, kdyby projevil ochotu ke kompromisu ?
Už dříve jsem zde dal odkaz na článek Jaroslava Poláka s názvem "Úvahy o minulém a současném režimu" ( http://www.blisty.cz/art/59520.html ) a kousek z něj ocituji, neboť je tam tato myšlenka podrobněji vysvětlena a je uvedeno i kvantitativní hledisko, které jsem letmo zmínil posledně:
"Pokládám za nepochybné, že z hlediska kvantitativního se míra nespravedlivého utrpení výrazně zvýšila. Za “totáče“ měl člověk, pokud si dával pozor na ústa, naprostý klid. Nemusel se bát, že skončí na ulici, že bude muset žebrat, nemusel se bát o to, že neuživí své děti, v zemi neřádily korzárské gangy exekutorů okrádajících lidi o desetitisíce kvůli zapomenuté platbě v řádu stokorun – viz pasáž o jistotě. Počet lidí, kteří tak či onak strádali v důsledku svých protistátních názorů, rozhodně nelze srovnat s počtem obětí současného kapitalismu. Školné a další zvyšování nákladů na děti zabrání ve studiu více mladým lidem než politická perzekuce za “totáče“.
Nyní se podívejme na kvalitativní stránku věci, tedy na srovnání, zda je méně mravná exkluze disidenta z politických důvodů nebo exkluze v důsledku kapitalistického systému (v podobě propouštění, krachů podniků, zvyšování nákladů na živobytí a neoliberálního reformního hujerismu vůbec). Na první pohled by se mohlo zdát, že je nemravnější někoho vyloučit na základě jeho politického přesvědčení než na základě jeho neuplatnitelnosti. Ale je tomu opravdu tak? Za minulého režimu musel být člověk, který chtěl mít klid, alespoň navenek loajální, což od něj ovšem nevyžadovalo žádné zvláštní úsilí ani schopnosti. Pokud se rozhodl jít proti systému, byla to jeho svobodná volba a moc dobře věděl, co riskuje. Nelze popřít, že taková odvaha si zaslouží respekt. Jenže je opravdu mravnější nechat na pospas nelítostnému vyloučení někoho, kdo se nerozhodl být málo flexibilní, kdo se svobodně nerozhodl zestárnout, kdo nerozhodl nemít dostatečnou mentální kapacitu k tomu, aby si uměl spočítat výhodnost či nevýhodnost půjčky, kdo se nerozhodl, že bude nemocný?
Ponechávám ke zvážení."
Já to rovněž ponechávám ke zvážení. Myslím si, že takové zvážení by mělo předcházet výrokům typu "komunismus byl špatný a protilidský" (pomíjím terminologický problém, spočívající v používání slov "komunismus"). Asi bychom měli vzít v úvahu, jak o těchto věcech soudí lidé sami, neboť se zde nejedná o pohyb v nějakém abstraktním prostoru, ale o životy konkrétních jedinců. Na adrese http://blisty.cz/art/53323.html jsou k disposici výsledky průzkumu názorů na současný a minulý politický systém a výsledek vychází pro minulý systém lépe:
"Je zjevné, že respondenti nemají iluze o podstatě komunistického systému před rokem 1989. Přesto však, jak se zdá, zastávají názor, že postavení jednotlivce a kvalita života byly v éře před rokem 1989 o mnoho lepší než dnes. Lidé měli čas věnovat se zájmům, koníčkům a studiu, existovala vysoká míra sociální rovnosti, bydlení bylo ekonomicky přístupné každému, všem bylo přístupné kulturní a rekreační vyžití. Podle názoru respondentů se všechno toto po roce 1989 radikálně změnilo k horšímu."
A toto je výsledek po 20 letech intenzívního propírání mozků, kdy zejména ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích není šance dozvědět se o minulosti nic pozitivního.
To, co je, dle mého názoru, zapotřebí, je společenská odpovědnost - a ta, myslím si, by měla být povinností intelektuálů, zvláště pak těch s humanitním zaměřením. Stejně tak jako uvědomění si, že vždy volíme jen mezi alternativami, které nikdy nebudou ideální.
Dle mého názoru si politický disident nutně musí položit otázku, čeho chce dosáhnout a co případné vítězství přinese ani ne tak jemu osobně, jako spíše většině ostatních.
Budu to ilustrovat na příkladu:
Kuba je rozvojová země. Je tam bezplatné školství, zdravotnictví, negramotnost byla odstraněna. Uvádí se, že na celém světě zhruba 16,000 dětí denně zemře hlady. Žádné z nich není z Kuby. Dle CIA Factbook ( https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2091rank.html ) odhad dětské úmrtnosti za rok 2011 na Kubě je 4.90 na 1000 živě narozených dětí - a to je lepší výsledek, než v USA (6.06) a 11x lepší výsledek, než na sousední Haiti (54.02).
No a co by se asi tak stalo, kdyby se kubánským disidentům a našim lidskoprávním aktivistům splnil jejich sen a na Kubě zavládla svoboda ? Jak by to tam asi tak za 10 let vypadalo ? Pořád by tam bylo bezplatně dostupné zdravotnictví a nižsí kojenecká úmrtnost, než v USA ? Nebo by se tam situace spíše začala přibližovat k Haiti ? Když zvážíme naše zkušenosti, odpověď je, myslím, jasná.
Tyhle věci si podle mne musí ujasnit každý, kdo by chtěl nějak sympatizovat s kubánskými disidenty.
Kladl si podobné otázky ve směru k vývoji v naší zemi i disident Václav Havel ? Z jeho výše uvedeného projevu by se dalo usuzovat, že minimálně v roce 1989 si byl těchto nebezpečí vědom a rozhodl se své spoluobčany oklamat. Osudy obyčejných lidiček byly zřejmě pod jeho rozlišovací schopností, což je vidět i z lehkovážné podpory válečných operací.
Nevím, zda je k dispozici nějaké objektivní zhodnocení Václava Havla jako dramatika. Obávám se, že cokoli na toto téma je podbarveno buď symapatiemi nebo antipatiemi a tento stav se asi jen tak nezmění.
Jeho první hry jistě měly nějaký ohlas, ale já jsem si vždy kladl otázku, proč jsme měli za těch 20 let od převratu tak málo příležitostí spatřit třeba inscenace Havlových her na televizní obrazovce. Jediné vysvětlení, které mě napadlo, byla obava z neúspěchu, z toho, že pečlivě nafukovaná bublina praskne.
Poslední Havlova hra zaměstnávala média spíše peripetiemi kolem jejího nastudování, než ohlasem na uvedení samotného díla. Film Václava Havla se v kinech v podstatě nehraje, takže se nejspíš jedná o propadák, alespoň z komerčního hlediska.
Poměrně podrobná recenze poslední Havlovy hry s názvem "Odcházení, návrat, rozpaky" je zde: http://www.literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=4692&rok=2007&cislo=50
Ale nechci v této věci Václavu Havlovi křivdit, prostě nevím, reagoval jsem na Vaše hodně rezolutní vyjádření. Myslím si, že kvalitu uměleckého díla tvůrců, převyšujících běžný průměr, prověřuje čas. Knihy Karla Čapka vycházejí i dnes, více než 70 let po jeho smrti a rovněž jsou uváděny i jeho divadelní hry. Budou za 70 let dávat v divadle "Odcházení" nebo "Largo Desolato" ? Nevím...
|
| pet_kroku |
Posted - 05/02/2012 : 22:53:00
To Bolševik
I s takto ořezaným Čapkem mám problém a to hlavně proto, že jej používáte v kontextu, který redukuje minulost na pouhé prospěchářství. Nevyjadřuje to, že Havel nebyl světec, že nebyl ryzí hrdina, že byl člověk, ale v tom kontextu je to spíš výtka, která říká, že měl být ryzí hrdina a nebyl a to je špatné! Možná to je i reakce na havlomanii, ale nikoliv snaha o nalezení nějakého jasnějšího obrazu.
Ostatně, pokud budu považovat za zřejmé to, že raným procítěním ztráty majetku, svých privilegií, ale i občanských svobod, které nebyly způsobené jeho vinou, neschopností, ale systémem, u něj bylo již v raném věku zintenzivněno vnímaní hodnot, bylo by snad možné uvažovat nad tím, zda by bez takového impulzu byl tím, kým byl. Bylo by snad možné uvažovat nad tím, že kdyby neměl nic, stal by se obyčejným občanem, který nechce být dramatik a neokusí ranou slávu, aby mu pak tato možnost byla, viděno jeho očima, natrvalo vzata. Ale to bych uvažoval nad jiným člověkem a navíc bych si dělal nárok na znalost základních principů veškerenstva.
Takový počátek mi pak ukazuje snad i důvod, proč později tak lpěl na majetku, na jednom z jeho symbolů nespravedlnosti. Ale ukazuje to snad i skutečnost, že byl povrchní a falešným disidentem, kterým se stal z nevznešených, nehrdinských důvodů? Ukazuje to snad dokonce skutečnost, že komunismus nebyl špatný a protilidský? Nemyslím si! Vždyť a tím jsem si jistý, to ukazuje nejspíš jen na jeden z lidských způsob procítění nespravedlnosti, na způsob, kterým poprvé prozřel, získal odstup od skutečnosti a palčivě si uvědomil, že tu není něco v pořádku. Snad proto se pak zachoval tak, jak se zachoval. Zcela se změnil jeho život a on se najednou mohl radovat z toho, co mu bylo odňato, bylo spojeno s jeho počátkem, a proto to byl v tomto bodě jeho přístup až nekritický. Vždyť právě to mohlo podnítit jeho kritičnost.
Proč se stal disidentem? Pro mě se život vyznačuje dvěma tendencemi, které bych nazval přizpůsobením a překračováním. Zjednodušeně, člověk se buď přizpůsobuje podmínkám anebo je překračuje, přičemž překračování se děje tehdy, když jsou podmínky dané člověku nedostatečné, těsné natolik, že raději před jistotou vyšlapané cesty dá přednost stání na vlastních nohách. Mezi frackovitostí a hrdostí je zde pak ten rozdíl, že fracek by jen protestoval, pasivně, protože by byl zvyklý dostávat vše, kdežto hrdý člověk by tvořil, žil a to si myslím, že je případ Havla. Proti frackovitosti, dle mého, je i argument s jeho bratrem. Neukazuje se přeci na vzoru jeho bratra, že stejná výchova a zážitky nevedou nutně k frackovitosti, že majetek a privilegia takto nedeterminují a že rozdíl bude tedy hlavně v zaměření, v temperamentu, talentu? Navíc i jeho bratr pořádal tajné debaty, vydával potají rozhovory a pomáhal s vydáváním samizdatů.
Jeho život, stejně pak i jeho talent jsou jedním z ukazatelů, který rozlišuje mezi hrdým člověkem a člověkem rozmazleným. Talent pak zpochybňujete zas snad z důvodu, že byl disident a nakonec i prezident, a proto byl uznáván. Nemluví však o jeho talentu, že již jeho první hra sklidila úspěch, že sám vystupoval na Pražském jaru proti Kunderovi, s kterým vedl v novinách diskuzi a to by přeci člověk bez talentu, protěžovaný nejspíš jen tak nemohl a když by mohl, nebyla by dlouhá, neboť by nebylo na co reagovat. Zároveň i mezi disidenty a všemi ostatními lidmi platilo, že by jen tak neuznali člověka netalentovaného. I Beckett se tuším nechal v jedné hře inspirovat jeho zatčením. Samozřejmě, asi mnohé z nich zas tolik nepřevyšoval, ale měl též i štěstí.
Havla srovnáváte i s nezaměstnanými dnes a smazáváte rozdíl mezi ekonomickými a politickými podmínkami. Problém je tu však v tom, že v obou případech platí, ač třeba v omezeném smyslu, že aby člověk mohl něco dělat, byl v tom úspěšný, musí mít k tomu vlohy. Tento náhled je zcela vynechán a je kladen důraz na nevinnu, slušnost, kterou jistě mají i všichni ti dnešní nezaměstnání. Nepřijde mi tak toto srovnání férové a spíše naznačuje osobní žebříček hodnot, který ale není tematizovaný a tak to je i v tomto smyslu manipulativní. Nejenže neroníte nad Havlem slzy, ale jdete ještě dál, srovnáním jeho života s nezaměstnanými zpochybňujete jeho disidentství a ukazujete ho jako masku, prospěchářství. Ale nesrovnáváte stejné, srovnáváte bezbranné oběti s obětí, která se bránila a jako lepší hodnotíte snad dokonce onu bezbrannost. Tu vidíte nejspíš jako ušlechtilost, ač Havla takového nevidíte a snad byste tak neviděl ani jednu z těch obětí, kdyby se vzbouřila, vždyť v tom lze vždy najít něco subjektivního a pro vás tedy i něco, čemu lze přiřadit nečistotu. Jen oběť je čistá. Slušnost, pasivitu nadřazujete talentu, aktivní obraně toho, co si člověk myslí, že mu přísluší.
Dále, když píšete o tom, že tohle a tohle za komunistů kvůli renomé musel skrývat, zatímco později to již nebyl problém, píšeš již o utvořeném disidentovi, který se již proslavil, který měl již zásluhy, byl čten, uznáván. Vyřazujete cestu, která ho k tomu vedla, vyřazujete Havla, který nebyl slavný, který neměl jméno, a zahraničí se o něj nezajímalo a svůj status si teprve budoval a nemusel to přeci dělat, nejspíš ani sám nemohl čekat, že z toho něco přijde, dokud to nepřišlo. Pro mě by bylo logičtější zahrávat si s ještě nevybudovaným obrazem, než později již s vybudovaným a to jak v době, kdy byl slavný disident, tak v době, kdy již nebyl disidentem, ale prezidentem apod.
Na konec bych snad ještě zmínil jeho odpověď na otázku, proč se stal prezidentem. Tenkrát odpověděl něco ve smyslu, že když někdo něco celý život kritizuje a pak má možnost ukázat, že mu to jde lépe, nemůže to odmítnout. Pro mě tohle není odpověď kariéristy, prospěcháře, který chce ze všeho něco vytěžit, ale člověka, který jedná podle svého svědomí a snad proto v podmínkách komunismu často jako hrdina a ve vždy nejednoznačné politice po pádu komunismu často jako karikatura svých minulých ideálů. Nebyl žádný světec, to rozhodně ne a udělal chyby jak za komunistů, tak po pádu komunistu, ale hodnotit podle posledních chyb jeho předchozí život jako vykalkulovaný, to se mi zdá přehnané a stejně redukující jako výkřiky havlomaniaků.
P. |
| Bolševik |
Posted - 30/01/2012 : 20:17:58
to pet_kroku:
Jsem si vědom toho, že ten citát z Čapka jako celek necharakterizoval dobře situaci Václava Havla a proto jsem z něj barevně zvýraznil dvě věty, které jsem považoval za směrodatné. Citát se zabývá přeběhlictvím, což nebyl, dle mého názoru, případ V.H. Já jsem si z něj vybral ten moment, kdy za změněné historické situace spadnou z tváří masky.
Aplikováno na V.H.: změna situace mu umožnila jednat více v souladu se svou přirozeností a vyslovovat i podporovat názory a myšlenky, které by jako disident musel skrývat, aby si před zahraniční i domácí veřejností udržel v té době pro něj klíčový image humanisty a bojovníka za lidská práva.
Přiznejme si, že člověk, který participuje na majetku tak rozsáhlém, jako měla k dispozici rodina Havlů, prostě má privilegia, o jakých se většině lidí ani nezdá. Takže to s tím frackem, jakkoli vypadá přehnané, nemusí být až tak od věci.
Řekl bych, že jen menší část lidí dělá přesně to, co by si přála dělat, život vždy vyžaduje nějaké kompromisy. Ani dnes to přece není jiné, naopak, je to ještě mnohem horší - pokud tedy nemáte výše uvedená majetková privilegia. Dnes je u nás registrováno asi půl miliónu nezaměstnaných a odhady těch neevidovaných jsou přes 200 tisíc. Většina jsou slušní lidé, kteří si svou situaci nijak nezavinili. Statisíce nešťastných bytostí a zmařených nadějí. Úvahy typu jaká profese by je asi tak bavila jsou pro ně úplně mimo. Tak se nedivte, že neroním slzy nad osudem Václava Havla v padesátých letech. Z hlediska dopadu na život jedince je to jedno, zda nemůže dělat, co bych chtěl, z politických nebo z ekonomických důvodů. Výsledek je stejný. Tenkrát alespoň nehrozilo, že se z člověka stane bezdomovec.
Další problém je v tom, že životopisy osob typu V.H. jsou vždy nějak účelově upravovány a my asi nemáme šanci se přesně dozvědět, co mohl nebo nemohl. Faktem je, že jeho bratr vystudoval VŠ, potom mohl odjet studovat do USA, kde získal doktorát, pracoval v Akademii věd, získal titul CSc...
Je pravda, že to bylo v technickém oboru, ale i tak, kariéra docela slušná a určitě nadprůměrná.
O Václavu Havlovi víme, že studoval ekonomickou fakultu, studia nedokončil a v letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Takže humanitní obor nakonec vystudoval dálkově.
Abyste tomu rozuměl: já netvrdím, že neměl v cestě žádné překážky - ale kdo je nemá ? Tím odnětím privilegií se z fracka stal obyčejný smrtelník, který, ano, to měl zpočátku asi o něco těžší. Do uranových dolů ale nemusel.
Jsem trochu na rozpacích, zda byl V.H. skutečně takový talent. Opravdu by se hrály ty divadelní hry, kdyby autorem byl někdo jiný ? Odpověď neznám.
Možnosti umělců před převratem by bylo asi téma na jinou diskusi, ale je zřejmé, že např.mnoho herců a filmových tvůrců svá nejlepší díla vytvořilo právě v této době a po nástupu svobody si už buď neškrtli nebo šli s kvalitou hodně dolů - a to se týká lidí jako třeba Jiří Menzel. Nedomnívám se, že by se to dalo shrnout tak, že zde nebyla jiná možnost, než se stát disidentem.
Já bych disidenta dělat nechtěl, ale je možné, že některým lidem může taková role vyhovovat. Takový člověk se vlastně stal členem jakéhosi elitního spolku intelektuálů. Možná s tím nebudete souhlasit, ale mně to připadá tak, že i tohle je určitý způsob, jak dělat "kariéru". Čelní disidenti byli v zahraničí propagované osobnosti. Frantu Nováka by asi nepozval při návštěvě Prahy François Mitterand na oběd, že ano. Čili nechápal jsem to jako ulévání, spíše jako svého druhu profesi. Pochopitelně nepopírám, že s tím byla spojena omezení a rizika.
Já se domnívám, že nastávají i takové situace, "kde zlé je zlé a dobré je dobré" a přitom člověku, který musí volit, nikdo nemíří na hlavu pistolí, aby se případné selhání dalo nějak ospravedlnit.
Řekl bych, že v takových situacích se ocital V.H., když se rozhodoval o postoji k připravovaným válečným konfliktům. Co by mu hrozilo, kdyby se vyslovil proti nebo alespoň mlčel ? Asi by mu přestali dávat čestné doktoráty a ceny a nebyl by taková celebrita. Jako omluva mi to ale připadá velmi, velmi slabé...
|
| pet_kroku |
Posted - 29/01/2012 : 16:15:58
To Bolševik[/i]
Též se nedomnívám, že byl světec a snad si i říkám, že to, co jsem nazval teorie závislosti, by nefungovalo, kdyby to, co přijme, čím se brání proti vzniklé situaci, nebylo zároveň pro něj stejně málo přirozené jako situace sama. On nebyl v morálce úplně doma, ale zoufalá doba si žádala zoufalá řešení.
Připadá mi, že Čapka citát trochu bagatelizuje anebo jinak, je zcela poplatný neproblematické čisté morálce, kde zlé je zlé a dobré je dobré.
Ale to jen tak stranou. Dál, není mi úplně jisté, co je myšleno spojením:"přišli o majetek, o privilegia, nedokázal se uplatnit a tak se stal disidentem. Je tím myšleno, že byl rozmazlený fracek, který nechtěl pracovat a tak si stavěl hlavu? Přehnal jsem to, ale podobné shrnutí mi připadá asi stejně matoucí jako říci, že to byl světec. Snad bych též řekl, že nešlo o ideály, které by ho vedly již od raného věku, které by byly srostlé s ním jako je hlava srostlá s tělem, ale přesto ho tyto ideály provázely a to ve svém záporném významu. Sebrání majetku, privilegií, ale i občanských svobod ho provázeno již od dětství. Nemohl studovat, kde chtěl a byla snad jeho chyba, že byl spíš nadaný humanitně než technicky? Zcela pak souhlasím s tím, že se nedokázal uplatnit a tak se stal disidentem, vždy kde jinde mohl využít svůj nesporný umělecký talent, který ho nepředurčoval pro dráhu chemika, ale spisovatele? Kdybychom mluvili o výborném chemikovi, pak by jeho nevěnování se téhle práci mělo rozhodně význam, který mu předkládáte, ale my mluvíme o člověku, který byl nadaným spisovatelem, který se však ani trochu nemohl věnovat tomu, čemu se věnovat chtěl. Jestli se mluví o sebrání privilegií, měly by být opomenuty i tyto privilegia. Zároveň, kdyby to ještě i teď mělo vypadat, že se chtěl disidentstvím jen ulít, zvolit nejjednodušší cestu, člověk by se měl asi zamyslet nad tím, co že to znamenalo "být disidentem" a pak by nejspíš konstatoval, že je asi stokrát lepší dělat chemika.
P.
|
| Bolševik |
Posted - 28/01/2012 : 23:55:40
to pet_kroku:
děkuji za názor, který ve své obecné podobě asi obsahuje kus pravdy. Je ovšem otázka, do jaké míry to sedí právě na Václava Havla. Asi se mnou nebudete souhlasit, ale já domnívám, že V.H. nikdy nebyl žádný světec. Karel Čapek v Lidových novinách 4.12.1938 napsal:
"... Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní. Jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždy. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš - jenom se ti vybarví."
Dle mého názoru to celé bylo daleko jednodušší: po válce a po únoru 1948 přišla rodina V.H. o majetek a V.H. o z toho plynoucí privilegia. Že takový člověk vzhlíží k USA, je vcelku přirozené. V.H. se zřejmě nedokázal nějak profesionálně uplatnit jako jeho bratr a tak se stal "disidentem" a v tom našel svou životní příležitost. Nevěřím, že by šlo někdy o nějaké ideály. Ale je to můj soukromý názor a nikomu ho nevnucuji.
Mimochodem, když už byla řeč o Žižekovi: V páteční příloze Haló novin Obrys-Kmen byl zveřejněn velmi zajímavý článek Slavoje Žižeka "Revolta námezdní buržoazie", napsaný exkluzívně pro toto periodikum. K přečtení zde: http://www.kscm.cz/z-medii/61458/slavoj-zizek-revolta-namezdni-burzoazie .
|
| pet_kroku |
Posted - 26/01/2012 : 10:37:06
to Bolševik
Ten článek jsem jen nakousl, ale zatím neměl čas dočíst, ale trochu inspirován jedním starým článkem od Žižeka, jsem si na to vytvořil cosi, co jsem pracovně nazval teorii závislosti. Když člověk použije nějaké ideje na řešení situace, kterou by normálně nezvládl, neustál, protože si žádá až moc z něj a nic na oplátku nedává, stává se později, když už situace přešla, že si i přesto ony ideály žádají jakoby setrvačností své místo na slunci, protože jinak by byla minulost znehodnocena. Podobně se tomu stalo i u Havla, který i v politice, kde však není nic ryzího, kde vše má v sobě "vůli k moci", byl veden stejnými tendencemi, jejichž místo je však proto spíše vně, jež jsou proto spíše kritickými silami. On se však dostal do problematické situace, byl hrdinou sametové revoluce, byl symbolem konce studené války mezi Ruskem a USA a jsem si jistý, že byl z této situace překvapený víc než kdokoliv jiný. Hrdiny, symbolu však bylo třeba a snad byl za toto označení vděčen nejvíce západu, USA. Co se pak stalo? Protože se ani sám necítil být tím, čím byl nazýván a přesto se toho nemohl asi jednoduše vzdát, stal se morálně nekoherentní a tedy i ve smyslu své hodnoty, morálního čistoty závislý na těch, kdo tento jeho obraz "stvořili". Neviděl tedy jejich obraz jasně a byl s nimi spojený. To je pro mě i důvodů, proč v jednání USA měl tendenci hledat etický význam, proč se stal sluhou Američanů.
P. |
|
|
