| T O P I C R E V I E W |
| Radical |
Posted - 09/07/2009 : 19:22:49
Jistě jste narazili na jeden filozofický problém. A to na fakt, že různí lidé používají jednotlivé pojmy v různých významech. V politické filosofii jsou to třeba pojmy svoboda či právo. V etice jsou to třeba pojmy zlo či dobro. Zeptáme-li se lidí na definici těchto pojmů, často je definují různě, jindy odpoví, že neví, co znamenají, a někdy nám třeba sdělí, že co je dobré pro jednoho, je zlé pro druhého.
Nelze žít jako člověk, aniž bychom naše pozorování a poznání integrovali do pojmů. Bez pojmů bychom se nejen nedomluvili, nedokázali bychom ani přemýšlet. Otázka tedy je, jak pojmy vznikají a jak správně poznat, co je jejich obsahem. A existuje vůbec nějaký správný?
V textu nejsou prezentovány moje myšlenky nebo postřehy, jedná se výhradně o objektivistickou epistemologii.
Díváme se na svět
Svět začínáme poznávat tam, kde jsme začínali jako malé děti – díváme se na něj. Jako malé děti si nejdříve uvědomujeme věci a objekty. Poznáváme, že jednotlivé objekty jsou. Jedná se ale pouze o vjem. Pokud neuchopíme tuto informace pojmově, nemůžeme ji nikdy použít pro rozvoj svého poznání ani jako vodítko svého jednání. Je proto nutno postupovat dále a odhalit, co pojmy jsou, jak se tvoří a jak se v procesu poznání používají – a často zneužívají.
Vnímání lidí a zvířat
Kromě vnímání jednotlivých objektů, jsme schopni rozeznávat jednotlivé objekty od jiných. Lidské bytosti jsou navíc schopny (na rozdíl od zvířat) i třetí fáze: jsou schopni vnímat objekty podle své podobnosti – různé stoly jsou sobě podobné objekty; lidé jsou si podobní, ale nejsou podobní stolům. Podobnosti mezi lidmi jsou natolik významné a jejich odlišnost od koček a dalších objektů je na tolik významná, že je mentálně oddělujeme od ostatních.
Izolace
Pojem začínáme tvořit tím, že izolujeme nějako skupinu jednotlivých objektů. Izolaci provedeme na základě pozorovaných podobností. Podobnosti vnímáme, jsou nám přístupné, aniž bychom potřebovali nějakou předchozí pojmovou znalost.
Můžeme izolovat a odděleně posuzovat podobnost tvarů mnoha stolů, přičemž ponecháváme rozdíly v jejich barvě, váze apod. Tuto schopnost zvířata nemají, vnímají pouze objekt.
Integrace
Izolací pojmy nevznikají, musíme postoupit v procesu tvorby pojmů dále – k integraci. Integrování vjemů je procesem sjednocení všech relevantních vjemů do nedělitelného celku. Nástrojem integrace je jazyk. Slovo (pomineme-li vlastní jména) je symbol, který označuje pojem. Slovo je forma, ve které pojem existuje. Vyslovením slova „stůl“ předáváme informaci o pojmu, který v sobě zahrnuje sejné relevantní atributy daného objektu.
Podobnost
Stoly jsou si podobné, avšak nejsou stejné. Jak tedy poznáme, že jsou podobné? V čem podobnost spočívá? Podobnost mezi objekty je „matematická“ – stoly mají stejnou charakteristiku, liší se v jejích rozměrech. Nohy může mít stůl dvě nebo taky deset, délka desky může být metr nebo dva metry. Avšak stůl má vždy nohy a vždy nějakou desku – jediným rozdílem je rozměr těchto prvků. Uchováváme charakteristiky, jejich rozměr ale necháváme stranou – to je opět typicky lidská schopnost: objekty reality redukujeme na společnou jednotku.
Abstrakce
Pojem „stůl“ se tvoří z „první úrovně“, tedy rovnou ze smyslově vnímaných dat. Proces pojmotvorby ale pokračuje dále – abstrahováním z abstrakcí. Vznikají pojmy vyšších a vyšších úrovní „židle“ a „stůl“ patří do „nábytku“. Vznikají více a více abstraktní pojmy, které jsou více vzdálené od vjemové úrovně. Je důležité upozornit, že žádný takovýto pojem vjemy nikterak nepopírá.
Tvorba extrospekcí a introspekcí
Výše uvedené příklady demonstrují vznik pojmů extrospekcí. Jejich tvorba začíná u faktů reality, které identifikujeme smyslovým vnímáním – například zrakem.
Stejně jako tvoříme pojmy extrospekcí, tvoříme je i introspekcí. Jde o integraci dvou či více psychických procesů, které mají stejné rozlišovací charakteristiky, přičemž jakýkoliv rozsah této činnosti je ponechán stranou.
Definice pojmu
Poslední krok při vytváření pojmu je jeho definice. Při vytváření pojmu, izolujeme jeho jednotky tím, že rozpoznáváme jeho rozlišovací znak. Tento rozlišovací znak se stává předmětem definice. Některé objekty (či entity) mají více shodných znaků, proto je nutné při definici uvést jejich fundamentální znak. Například člověk je tvor se schopností rozumu – touto definicí uznáváme fakt, že rozum je nejdůležitější rozpoznávací znak (oproti vzpřímené chůzi a jiným znakům).
Poznávání jako kontextová záležitost
Poznání je kontextové. Jako malé děti vytvářím pojem „člověk“ v kontextu našeho poznání: vypadá nějak, mluví nějak, chodí nějak; časem se dítě naučí poznávat v širším kontextu a člověku tak přiřadí novou, fundamentální definici: „rozumový“. Předchozí definice je však stále platná – protože byla vytvořena v rámci užšího kontextu; nová definice je výsledkem nového kontextu, nového poznání – a je tedy správné uvádět ji, nikoliv tu předcházející, protože naše poznání je na jiné úrovni. Tento mechanismus umožňuje takové činnosti, jako vzdělávání či výzkum.
Redukce
Některé pojmy lze odvodil přímo z reality – je jimi třeba „stůl“. Nicméně tím pojmotvorba pokračuje dále, vznikají stále více abstraktní pojmy, které jsou z „prvotních pojmů“ odvozeny – například „nábytek“. Od méně abstraktních pojmů postupujeme k více abstraktním a nakonec k vysoce abstraktním pojmům. Tímto pojmem je třeba pojem „právo“. Je natolik abstraktní, že lidé – ač ho často slyší – neví, co přesně znamená. Jak poznat, co pojem znamená? Jeho redukcí – poznat jemu hierarchicky předcházející pojmy až nakonec fakt reality. Závěr, ke kterému dojdeme, bude odvozený z reality a tudíž správný.
Omyl ukradeného pojmu
Pokud chápeme hierarchickou strukturu pojmů, můžeme odhalit některé omyly v jejich používání. Jedním z nich je omyl „ukradeného pojmu“. Například pojem halucinace musel být nějak odvozen – zcela logicky mu musel předcházet pojem „realita“, a to proto, že bez identifikování reality nemůžeme rozpoznat halucinace. Jakmile budeme tvrdit: „neboť nepoznáš rozdíl halucinace od smyslového vnímání,“ dopouštíme se ukradení pojmu halucinace. V tomto kontextu pojmem „halucinace“ totiž chceme popřít význam pojmu, ze kterého jsme ho odvodily.
Objektivismus, realismus, nominalismus
Žádný pojem nemůže být arbitrární, musí být založen na faktech reality, jinak neplní svůj účel. Protože pojmy jsou lidskou metodou integrování vjemových dat, jsou výsledkem vztahu vědomí a reality. Pojmy představují realitu – tak, jak je zpracována lidským vědomím. Tato tvorba pojmů se nazývá objektivní.
Daný postup vytváření pojmu může odpovídat realitě, nebo také nemusí. Člověk je volní bytostí. Volí v tom, jak bude své poznání integrovat – zdali vědomě a pečlivě, nebo nevědomě a chaoticky; zdali v souladu s realitou, nebo ignorováním reality.
V historii vznikly především dvě teorie pojmů. Je jimi realismus (platónský a aristotelovský) a nominalismus.
Platón tvrdil, že pojmy se vztahují k univerzáliím z jiného světa, k nehmotný formám jako například lidskost, stolovitost, dobro atp. Tyto ideje existují nezávisle na lidském vědomí. Realismus se tato teorie nazývá proto, že abstrakce nejsou považovány za výsledek lidského vědomí, jsou tedy vnější existenty. A jak tedy víme, co je to stůl? Pokud je člověk správně a morálně vybaven, na tyto entity se postupně rozpomíná. Je zcela evidentní, jak tento postup popírá schopnosti rozumu.
Aristoteles, po 20 let oddaným žákem Platóna, ačkoliv tvrdil: „Platón je můj přítel, ale pravdě dávám přednost,“ se nikdy z vlivu svého učitele zcela nevymanil. Každá entita, říkal Aristoteles, je metafyzickou sloučeninou dvou prvků, formy a hmoty, struktury a látky. První faktor je všem daným prvkům skupiny stejný, což umožňujete tyto prvky zahrnout do jedné skupiny a díky druhému konkretizujícímu faktoru je každý případ neopakovatelným. Podle Aristotela jsou pojmy (formy) umístěny inherentně v realitě. Stolovitost existuje ve světě nezávisle na nás. A jak tedy dané pojmy poznáváme? Na to Aristoteles nedokázal uspokojivě odpovědět. Odpověděl podobně jako Platón: mysl pasivně pojmy přijímá. Tato teorie obsahuje stále kroky, jenž unikají rozumu, v principu je to ale daleko lidštější vysvětlení než Platónovo.
Skeptičtí filosofové stáli za zrodem dalšího směru – nominalismu. Každý existent je podle tohoto přístupu zcela jedineční a neexistuje nic, co by je mohlo sjednotit. Avšak jevy se často podobají . Je tak výhodné je sjednotit do jednoho. Nic z toho ale není nějak nutné, vše je pouze záležitost dohody. Lidé se prostě nějak dohodnou. Dohodnou se podle svých subjektivních přání – pojmy tedy vznikají subjektivně. V realismu jsou pojmy ukotvené v realitě a existují nezávisle na vědomí, v nominalismu jsou považovány za výtvor vědomí bez vztahu k realitě.
Význam pojmů
Pojmy jsou v našem životě nepostradatelné. Jejich nesmírný význam jsem ale neukázal, rád bych tedy toto téma ještě naťuknul. Třeba pojem právo je definován „socialisty“ či „kapitalismy“ rozdílně, pozitivně či negativně. Jakékoliv debaty politiků jsou víceméně nikdy nekončící spor, pokud jasně nedefinujeme co je co, nezjistíme, zdali člověk má nějaká „sociální“ práva či nikoliv atp. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Radical |
Posted - 14/09/2011 : 17:47:09
quote:
Originally posted by okref
Radicale,
obávám se, že se mi nepodařilo ti srozumitelně sdělit svůj pohled tak, abys na jeho základě opustil problematiku realizmus versus nominalizmus. Dokonce mě včleňuješ do vyhraněností těchto dvou protipólů. To však je daleko toho, co jsem k tomu napsal.
Problematika realismu a nominalismu je opuštěna ihned v mém prvním postu, který reprezentuje objektivní pojetí tvorby pojmů.
Ten post nikdo nevyvrátil, místo toho jsem se dočkal reakcí na jednotlivé věty či tvrzení bez ohledu na celý kontext.
A ačkoli si pravděpodobně myslíš, že jsi mimo postoj realismu či nominalismu, ve skutečnosti prezentuješ právě tyto názory. |
| okref |
Posted - 20/05/2011 : 12:42:10
Radicale,
obávám se, že se mi nepodařilo ti srozumitelně sdělit svůj pohled tak, abys na jeho základě opustil problematiku realizmus versus nominalizmus. Dokonce mě včleňuješ do vyhraněností těchto dvou protipólů. To však je daleko toho, co jsem k tomu napsal.
|
| neronis |
Posted - 18/05/2011 : 22:20:24
To je nesmyslné tvrzení, obsah pojmu není dán dohodou, právě proto, že kdyby byl, nemohl by se srozumitelně používat. Nemohl by se používat vůbec. Nástrojem člověka k jeho přežití je rozum, nikoli primárně dohoda "těch ostatních", kteří mu nejdříve pojmy "definují" a to nikoli na základě rozumu a metody objektivně ukotvené v realitě, ale jen tak ze vzduchoprázdna "dohodou". Je nemožné něco definovat na základě reality (pozorováním a poznáním) a zároveň dohodou, která nemá vztah k realitě. A je A. A nemůže být zároveň B.
Myslím, že se pojmy definují proto, aby panovala určitá shoda nad tím o čem mluvíme. Když definujeme rajče jako červenou zeleninu, která chutná nejlépe slaná, představíme si pro příště pod slovem "rajče" všichni to samé.
Problém je, když se definují pojmy a dál se nic neděje. Potom je sice hezké, že A vystihujeme jako A (s nějakým vlastnostmi), jak je to asi ostatně myšleno, ale jinak je to celkem k ničemu.
Takže je to asi tak, že je pojem definován dohodou vždy. Empirické zkušenosti se totiž různí, hlavně pokud jde o abstraktní fakta. Ale osobně raději preferuju když se definování řeší až v průběhu nějakého problému nebo dilematu. Takhle naprázdno to zní jakoby nebylo co řešit, tak si aspoň definujeme nějaké pojmy a třeba nás něco napadne. |
| Radical |
Posted - 17/05/2011 : 19:18:39
quote:
Originally posted by okref
Co se týká tvé uplně poslední věty, pak podle mě platí obojí. Definice pojmu je dána dohodou(jinak by se nemohl srozumitelně používat) a zároveň je dána realitou(jinak by nic neznamenal). (Co znamená reálný viz můj předchozí příspěvek.)
To je nesmyslné tvrzení, obsah pojmu není dán dohodou, právě proto, že kdyby byl, nemohl by se srozumitelně používat. Nemohl by se používat vůbec. Nástrojem člověka k jeho přežití je rozum, nikoli primárně dohoda "těch ostatních", kteří mu nejdříve pojmy "definují" a to nikoli na základě rozumu a metody objektivně ukotvené v realitě, ale jen tak ze vzduchoprázdna "dohodou". Je nemožné něco definovat na základě reality (pozorováním a poznáním) a zároveň dohodou, která nemá vztah k realitě. A je A. A nemůže být zároveň B.
(A koho by zajímala odpověď na otázku: a co když je ta dohoda postavená na pozorování reality? Tohle ale není dohoda, to je metoda postavená na pozorování reality, nelze se dohodnout na tom, co vidíme kolem nás.)
Kdo nepochopil: v úvodním postu je nejen položena ta otázka, na kterou okref údajně odpovídal, ale je tam i odpověď. Odpověď srozumitelná lidským bytostem: pojmy nejsou výtvorem mysli nezávislé na realitě. Nejsou ani mixem dohody a objektivní reality. Že nedokážeš definovat pojem "právo" na základě objektivně evidentních faktů, znamená pouze a jedině to, že nevíš jak, nikoli automaticky to, že tento pojem je definován "dohodou". |
| okref |
Posted - 06/05/2011 : 16:48:00
Ano, tedy jsem to pochopil správně a můj příspěvek jde k jádru problematiky daného tématu.
Co se týká tvé uplně poslední věty, pak podle mě platí obojí. Definice pojmu je dána dohodou(jinak by se nemohl srozumitelně používat) a zároveň je dána realitou(jinak by nic neznamenal). (Co znamená reálný viz můj předchozí příspěvek.) |
| Radical |
Posted - 05/05/2011 : 18:13:36
Píšeš, že: "Podle mě je každý pojem správný." Já na začátku mluvil o správnosti obsahu pojmu. Myslím tak v konečném důsledku definici pojmu, která je např. u pojmu "člověk" rozumová bytost.
Nemůže být platná jakákoli definice, např. že člověk je tvor s křídly, protože člověk nemá křídla. Předmětem diskuze (filozofické - nikoli hospodské) je, zda-li je definice předmětem společenské dohody (obsah není objektivně správný) nebo objektivní reality (je objektivně správný). |
| okref |
Posted - 28/04/2011 : 09:59:02
quote:
Originally posted by Radical
okref: "V zahajujícím příspěvku tohoto topicu stojí otázka, zda existuje nějaký správný pojem." Nic takového v zahajujícícm příspěvku není a pravděpodobně ani nechápeš, co se "pojmem" ve filozofii myslí.
zahajující příspěvek: "Nelze žít jako člověk, aniž bychom naše pozorování a poznání integrovali do pojmů. Bez pojmů bychom se nejen nedomluvili, nedokázali bychom ani přemýšlet. Otázka tedy je, jak pojmy vznikají a jak správně poznat, co je jejich obsahem. A existuje vůbec nějaký správný?"
Upozorňuji na poslední větu, z které jsem odvodil, že jde o otázku po správném pojmu (nerozporný). Ani nevím, co jiného by ta věta mohla znamenat. |
| Radical |
Posted - 24/04/2011 : 22:52:13
quote:
Originally posted by Pepeeeee
Radical,
jen mi pověz, čerpal jsi z Peregrina, nebo z Fialy? Pokud jsi při sestavování topicu nepřihlížel ani k jednomu z nich, pak odkud? Prozraď zdroj, mnoho se tím vysvětlí.
Ayn Rand. V úvodu je psáno, že jde o objektivistickou filozofii. Postoj akademiků k této filozofce je účelově ignorantský, nicméně pokud by ji nějaký český "analytický" filozof komentoval, rád si to přečtu.
okref: "V zahajujícím příspěvku tohoto topicu stojí otázka, zda existuje nějaký správný pojem." Nic takového v zahajujícícm příspěvku není a pravděpodobně ani nechápeš, co se "pojmem" ve filozofii myslí. |
| okref |
Posted - 19/04/2011 : 19:08:32
Já pojmy rozděluji na dva rozdílné druhy. Společné mají to, že se nacházejí v mysli.
Jedním druhem pojmů jsou ty, které se snaží opsat či převzít vnější dané. Takové pojmy tvoří faktické poznání předmětnosti, která vznikla nezávisle na mysli, jíž je pojímána. Za takovými pojmy hledám věc o sobě nebo něco absolutně autentického, co mysl přijímá. Síla vzniku stojí spíše mimo mysl, mimo vědomí - vědomí samo však samozřejmě není pasivním kusem tvárné hlíny.
Dalším druhem pojmů jsou ty, které vytváří mysl sama a které se nenacházejí dříve mimo mysl. Takové pojmy člověk vytváří se záměrem užitečnosti.(pobavení, vynález, duševní vyrovnanost a celkové zdraví, sociální stabilita atd. atd.)
Míšením těchto dvou druhů vzniká nedorozumění a lidé mezi sebou často proto nemohou nalézt shodu a nerozlišují mezi "mělo by být"(nebo chci) a "je". V zahajujícím příspěvku tohoto topicu stojí otázka, zda existuje nějaký správný pojem. Podle mě je každý pojem správný. Jen některé jsou špatně nahlíženy a jeden je pokládán za předmětný - tedy takový, jaký by ho měli vidět všichni -, přičemž se ve skutečnosti jedná o výtvor lidské mysli a nemohou ho tedy vidět všichni, dokud není představen nebo dokud se hledí k jinému. Druhý je pokládán zase za výtvor a před snahou o přijetí daného je dávána přednost vyvracení či jiným hrátkám umělecké lidské mysli.
Pravodou ale je, že žádné takové čisté pojmy, které by patřili jen do jednoho druhu nebo do druhého, nenacházím. Každý je smíšeninou a u toho převažuje ráz prvního druhu u jiného ráz druhého druhu. Nicméně převažující výraznost prvního či druhého druhu je patrná dost jasně, aby se dalo rozlišovat.
Například takový pojem "právo". Je to lidský nástroj, ovšem je poplatný nějakému prostředí, které už produktem člověka není. Přesto bych se přiklonil k začlenění tohoto pojmu do druhého druhu.
Z druhé strany jako další příklad si mohu vzít pojem "planeta". Objektivní původní ráz tohoto pojmu je tak silný, že by ho někdo ani neoznačil za pojem, ale za objektivní předmět nebo prostě věc. Proto asi není těžké přesvědčit o převažujícím rázu prvního druhu. Že není čistě prvním druhem je patrné ze samé proměny tohoto pojmu v dějinách(např. z problematiky kolem Pluto).
|
| Pepeeeee |
Posted - 13/04/2011 : 00:14:31
Radical,
jen mi pověz, čerpal jsi z Peregrina, nebo z Fialy? Pokud jsi při sestavování topicu nepřihlížel ani k jednomu z nich, pak odkud? Prozraď zdroj, mnoho se tím vysvětlí. |
| Radical |
Posted - 06/03/2011 : 15:38:31
Jedno z témat, které je skutečnou filozofií a nikdo na něj nereaguje? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 01/09/2009 : 08:33:03
Pánové.
Přečetl jsem si vaše úvahy a nejsem s toho příliš moudrý.Na smysly nelze spoléhat. S tím souhlasím,ale pokud hovoříte os smaslech, pak hovoříte současně o celém procesu myšlení. Ne li ,pak nemůžete dojít k žádnému výsledku. Postavte třeba kočku před zrcadlo a sledujte její chování. Kočka (zvíře) získává smyslový obraz kočky v zrcadle a tak třeba mňouká .Když kočka v zrcadle neodpovídá,pak k zrcadlu přičichne, eventuelně hrabe do zrcadla packami. Čili kontroluje vjem dalšími smysly.Aby kočka pochopila,že ta kočka v zrcadle je pouhý obraz, musela by o tomto jevu získat další informace a ty by mohla získat pouze využitím funkce slova. Tato funkce však zvířatům chybí. Člověku však nikoliv. Vidí li člověk třeba tu fatu morgánu a nemá o tomto jevu nformace, jedná podobně jako ta kočka a považuje obraz za skutečnost. Mé li informace,pak dokáže vyvodit,že se jedná o fata morgánu a vybaví se mu informace o tomto jevu. Čili při posuzování smyslového vnímání je vždy třeba posuzovat myšlení jako celek a nikoliv odděleně.Myšlení je probíhající proces a smyslové vnímání je jeho součástí, nemůže být tedy posuzováno zvlášť.Vždy je třeba mít na zřeteli všechny funkce a jejich vzájemné vlivy a důsledky.
MB |
| Rzwald |
Posted - 16/07/2009 : 17:30:10
quote:
Originally posted by Ondřej Pilný
quote:
Originally posted by Rzwald
smysly sice správně zobrazují realitu, ale přesto pro člověka nejsou dobrým východiskem poznání. To znamená, že člověk na základě správného poznání ze smyslů tyto výsledky může nesprávně interpretovat.
...v příkladě s fata morganou si může myslet, že tam je skutečně jezero, voda...
Myslím, že nechápeš podstatu té pojmotvorby, o které jsem zde psal. Taky myslím, že fata morgána názorně ukazuje, jak pojmy vznikají dne výše sepsané teorie a především, že poznání je kontextová záležitost.
Docela bych chtěl vidět, jak bys jen ten pojem fata morgána sám odvodil mimosmyslově.
netvrdím, že jde odvodit mimosmyslově --- jen jsem konstatoval, že jsi mi neodpověděl (myslel jsem, že tvrdíš, že ano) ani tímto tématem na výše uvedenou citaci -- a tento příspěvek na tom opět nic nemění (nebo to nějak nevidím..) |
| qedisk |
Posted - 16/07/2009 : 15:40:25
Prvý post som ešte nečítal, ale tu je postreh (crosspost) jedného vedeckejšieho pracovníka k tomu, z akej teórie sa vychádza pri spracovaní prirodzeného jazyka počítačom:
quote:
Povedzme, že rozhovoru sa účastnia dve osoby A a B.
Osoba A povie vetu osobe B.
Čo sa dialo na strane osoby A:
* osoba A má vnútornú predstavu o svete
* na základe tejto predstavy, okolností a predstave o osobe B sformuje myšlienku
* na základe jazykovej vybavenosti, osoba sformuluje vetu, ktorá reprezentuje myšlienku
* osoba A v prostredí v ktorom sa nachádza citovo a gestikuláciou vysloví sformulovanú vetu
Čo sa potom deje na strane osoby B:
* osoba B má vnútornú predstavu o svete
* osoba B zachytí zvuky a identifikuje ich ako vetu od osoby A
* na základe jazykových znalostí sformuje myšlienku, ktorá reprezentuje zachytenú vetu
* túto myšlienku dá do kontrastu svojej predstavy o svete a predstavy o osobe A a do kontrastu k okolnostiam
* túto myšlienku ďalej konfrontuje so svojím hodnotovým rebríčkom a vznikne určitá predstva, tá vytvorí novu myšlienku
* v tejto chvíli osoba B pokračuje presne podľa postupu ako v predošlom prípade osoba A
|
| Radical |
Posted - 16/07/2009 : 14:02:12
quote:
Originally posted by Rzwald
smysly sice správně zobrazují realitu, ale přesto pro člověka nejsou dobrým východiskem poznání. To znamená, že člověk na základě správného poznání ze smyslů tyto výsledky může nesprávně interpretovat.
...v příkladě s fata morganou si může myslet, že tam je skutečně jezero, voda...
Myslím, že nechápeš podstatu té pojmotvorby, o které jsem zde psal. Taky myslím, že fata morgána názorně ukazuje, jak pojmy vznikají dne výše sepsané teorie a především, že poznání je kontextová záležitost.
Docela bych chtěl vidět, jak bys jen ten pojem fata morgána sám odvodil mimosmyslově. |
|
|
