| T O P I C R E V I E W |
| Ondra |
Posted - 22/09/2007 : 22:42:55
Tento topic zakládám proto, abych přípomněl, jaké perly se dají najít na tomto fóru. Slova krásná a odvážná, jako je sama jejich autorka. Slova přímá a jasná, hovořící k srdcím nás všech i k srdci autorky samotné. Slova, která jsou tím více sugestivní, čím více jsou pravdivá...(Autorka snad odpustí nepatrné změny původního textu).
Že jsme všichni jeden celek je tak jasné, až to bolí a i přes to tuto myšlenku zapíráme. To je však nutnou součástí procesu našeho vývoje. Bez zapomnění toho, co skutečně jsme, bychom 'hru' zvanou život nemohli vůbec hrát. Že vše, co známe, se skládá ze stejného původního materiálu, nám už věda potvrdila. Víme, že jsme stvořeni ze stejného základu jako hvězdy a vše na naší planetě.
To, že jsme jeden celek, můžeme vidět na Zemi. Zatím se chováme, jako bychom nebyli součástí celku, a proto ničíme vše, o čem si myslíme, že na tom nezáleží (přírodu, ostatní lidi, ovzduší…). Ať chceme či ne, brzy si uvědomíme, že jsme součástí nějakého většího celku (v tomto případě systému Země), a že budeme-li uspokojovat potřeby pouze některých jeho částí (v našem případě ty lidské) a zanedbáme-li potřeby ostatních částí, systém dále nebude v rovnováze, což vede k jeho zániku. A zanikne-li celý systém, je jasné, že nemůže přežít ani žádná jeho část. Proto bychom si měli uvědomit, že potřeby ostatních částí tohoto celku, v němž žijeme, jsou vlastně našimi potřebami.
Jde-li o jakési duchovní vysvětlení, zeptej se sám sebe. Kdy se cítíš nejlépe? Kdy jsi šťastný a celé Tvé já křičí 'Tohle je ono! Tak bych se chtěl cítit pořád! To jsem já!' ? Co je Tvým nejkrásnějším zážitkem? Pro mě je to láska. A láska je přece spojení se s druhými! Nemluvím o okouzlení, kdy nám tělo vyplaví hormony a my jsme jak zfetovaní, mluvím o lásce, která má radost prostě z toho, že je. O lásce, která má radost, vidí-li dítě jak si hraje, zamilovaný pár, cítí-li vůni rozkvétající přírody… O lásce, co chápe vztah dvou přátel a láskyplně se chová ke každému, byť cizímu stvoření, prostě jen proto, že jí to dělá radost. Upřímně, nic mě netěší více, než dělat druhé šťastnými. Dělám jejich prostřednictvím šťastnou sebe samu, ale to není důvod mého jednání, je to spíš vedlejší efekt, jemuž není možné se vyhnout. Je to tak právě proto, že jsme všichni jeden. Asi to zni jako nepoužitelná esoterická hláška, ale od toho už jsem upustila, protože jsem poznala a pochopila, jak hluboká pravda a realita to je.
Iluze oddělenosti od všeho ostatního (Boha, druhých lidí i přírody) je příčinou všech našich problémů. Kdybychom si nemysleli, že můžeme dosáhnout svého na úkor druhých, nikdy bychom jim neubližovali. Kdybychom si uvědomovali, že co činíme druhým činíme sobě, nevraždili bychom, nekradli, nezneužívali druhé, nýbrž bychom s nimi radostně sdíleli vše co máme, protože bychom si uvědomovali, že nedělat to, odpíráme něco zas jen sami sobě. Netvrdíme snad všichni, že chceme mír? Že chceme být šťastní? Že chceme žít v bezpečném světě? Co jsme nepochopili je, že nemůžeme dosáhnout míru , štěstí ani bezpečí na úkor druhých, ale jedině spolu s nimi. Proč jsme si ještě nevšimli, že kdybychom se snažili uspokojit základní potřeby všech, nebyl by nikdo, kdo by nám chtěl něco vzít, protože všichni by to už měli? V podstatě by zmizel důvod k zločinu. Problém je, že naše společnost odpírá většině, co jí patři. Denně necháváme umírat tisíce malých dětí hlady. Denně necháváme tisíce lidí napospas jejich utiskovatelům. Všichni mlčíme a tvrdíme, že s tím nemůžeme nic udělat. Ta velká většina má kolektivní názor, že nic nezmůže. Místo aby každý dělal, co je v jeho silách (čímž by se zvedla obrovská vlna) všichni pokračují v tom, co dělají a tvrdí, že nemohou změnit svět. Problém není v tom, že by nebylo možné druhým pomoci, problém spočívá v nedostatku vůle. Lidé na světě neumírají hlady proto, že by nebyl dostatek jídla, lidé umírají hlady proto, že jsme jako společnost dovolili, aby malá skupinka lidí vlastnila přírodní zdroje, jež patří všem. Bohatí a mocní se nechtějí vzdát svých privilegií a nezajímá je, ze druzí kvůli nim hladoví a trpí. A ta zbylá většina lidí tvrdí, že se jim to nelíbí, ale že s tím nemohou nic dělat.
Já jsem se rozhodla, že s tím něco dělat mohu, že chci zachránit svět. Rozhodla jsem se, že se chci probudit a místo tichého podporování nespravedlnosti chci nahlas říkat pravdu. Chci, abychom otevřeli oči, abychom hledali způsob jak pomoci nám samým, dokud ho nenajdeme. Rozhodla jsem se, ze má smysl číst a hledat inspiraci u těch, co nám mají co říci. Rozhodla jsem se, ze se nevzdám ani když mě budou ostatní považovat za šílence. Šílené je to, jak zavíráme oči před tím, co říkáme, že nechceme vidět a přitom to stále podporujeme a ani o tom někdy nevíme. Neuvědomujeme si následky svého jednáni či nejednáni, protože se odmítáme dívat okolo sebe.Mě už to nebaví. Odmítám žít v takovém světě, odmítám myšlenku, že s tím nemohu nic udělat. Odmítám přenechat svět ještě v horším stavu, než je dnes, svým dětem. A jediné, co nám může pomoci změnit svět, je změnit sami sebe a náš přístup k životu.
Kdybychom věřili, že jsme všichni jeden celek a že nežijeme pouhých pár desítek let, nýbrž nekonečně dlouho, pak bychom si vytvořili mnohem příznivější podmínky k životu, jelikož bychom si uvědomovali, ze dlouhodobé následky se týkají nás a ne někoho jiného. To jsem se ale rozjela…ale všechno myslím naprosto vážně. A nejvíc ze všeho to, že jediné, co opravdu existuje je LÁSKA!
Život je fascinující!
Skunkless..
|
| 4 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Ondra |
Posted - 24/09/2007 : 18:25:09
Ahoj příteli rajisi,
doporučoval bych Ti, přečíst si článek Skunkless ještě jednou a důkladněji. Ten text není tak jednoduchý, aby ho člověk prolétl očima a pak zkritizoval a dále není ani v tom úplně nejmenším naivní. Právě naopak.
Princip jednoty se vším a s každým by měl tvořit základ lidského uvažování. Měl by se promítat v každodenním životě a jeho činnostech, v komunikaci s druhými a se sebou samotným. Pochopit, že jsem součást ostatních lidí a celého přírodního systému a celku je vůdčí myšlenka opravdového pokroku.
Princip jednoty není jen čistě abstraktní nereálná fantazie, kterou člověk prožívá jen pár hodin za život ap. Princip jednoty tady prostě je, ať už to teď chápeš, nebo nechápeš. Jak už jsem i já dříve psal, pravda, láska, moudrost atd. jsou zcela nezávislé na současném pochopení či nepochopení lidské bytosti. Právě teď probíhají všechny procesy a zákonitosti, o kterých ani nevíme, že vůbec existují.
Princip jednoty je prokazatelná skutečnost a to tak prokazatelná, že už prokazatelnější být nemůže. Tak prokazatelná, až to bolí, jak bylo výše zmíněno.
quote:
Člověk neví co chce, neví kam jde, neví kde je a neví kdo je. Jseš vržená do tohodle světa. Jednu chvíli si myslíš, že znáš pravdu a za chvíli nevíš nic.
Člověk ví, co chce, ví kam jde, ví kde je a ví, kdo je, pokud předtím upřímně usiloval o to, aby to věděl. Kdo o to neusiluje, ten to nezjistí. Život je sice neuvěřitelně složitý, ale to nikomu nebrání, aby přesto všechno mohl cítit jistotu, aby se mohl poznat takový, jaký je a aby mohl cítit sounáležitost se vším a každým. Řešení je blízko, tak moc blízko, že ho nikdo nevidí. Ani láska není někde na nebesích v mlhách abstraktna, ale tak blízko, že ji přes ni samotnou nevidíme. Proto máme oči, ale nevidíme a uši, ale neslyšíme, protože láska, moudrost, vědění, poznání, krása, harmonie, vyrovnanost, mír, klid a radost, jsou nám blíž, než náš vlastní dech.
quote:
To co bylo zmíněno výše je utopie, pohádka o pejskovi a kočicce, jakoliv pěkně to zní, tohle se nidky neuskuteční.
Výše zmíněné je reálné. Možná to zní na první pohled pěkně, ale na druhý pohled se ukáže, že je v tom skryta veliká životní zkušenost, která vyzývá k práci na sobě samém! Co je na tom naivního? Nechce se po nás, abychom jezdili v MHD a ani se po nás nechce, abychom třídili flašky. Chce se po nás, abychom se učili od lidí, kteří mají co říci, abychom na sobě pracovali a svými poznatky pomohli i ostatním v jejich chápání a vývoji. Abychom na sobě pracovali a plody své práce dávali jak sobě samým, tak i světu s vědomím toho, že my sami jsme společnost a společnost je zase námi samotnými, tedy s vědomím lásky. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 23/09/2007 : 14:30:21
Rajisi.
Chápu, že toto vnímaš jako plané tlachání.Já tvůj názor však nesdílím.Tohle je čosi upřímného, ze srdce.To se prostě pozná, jen tomu chybí cesta k tomu jak toho dosáhnout.Je to takový začátek a po něm by mělo dojít k hledání cest k realizaci.Protože zde toto chbí, zdá se tě to prázdným.Jak říkám. Prázdné to není, je to jen začátek, který jí může přivést hledání zákonitostí řídících tento svět.Najde li je,pak najde i cestu k naplnění alespoň části svého snu.
Markétko
Jenže holka zlatá.I tohle je opět pouhý začátek.Najdeš zákonitosti a budeš je chcít ostatním vyložit a tehdy pochopíš,jak je to těžké, téměř nemožné.Já jsem tu cestu prošel a vím o čem mluvím.I gdybys našla hotové poklady, ostatní se budou snažit cenu toho zpochybnit a tvoje poznání zapadne mezi ostatní pravdy jako rovnocenné.A potom teprve poznáš, proč je svět takový, jaký je.Takže se ocitneš znovu na začátku.Je to Sysifovké dílo a hodně lidí s krásnými ideály toto vzdá.Zatím jsou to krásná slova a nic víc i když tě jdou ze srdce.Zamysli se proč a co lidi rozděluje a najdi cestu k jejich spojení.Je to víc, než dát několika hladovějícím z milionů krajíc chleba. Zamysli se nad úlohou pravd v lidské společnosti, poznej jak lidi rozdělují a staví proti sobě a najdi cestu ke spojení.Potom tvoje krásná slova dostanou zlatý rám.
MB |
| rajis |
Posted - 23/09/2007 : 05:41:00
Abych byl absolutně upřímný, tak první co mě napadlo bylo : bože to je tak naivní.
Ano ani já nesouhlasím s nesmyslným ničením planety, dělám co můžu - třídím odpadky, chodím pěšky, využívám MHD (což je občas hrůza). Ale všechna tahle volání mi přijdou nanicovatá. Prohlášení o tom, že všichni patříme k velkému celku. Možná, že v hloubi oné pověstné duše to takhle cítí každý, alespoň několik hodin během svého života, ale lidský život je proměnlivý, člověk je složitý. Proto příčinou všech problémů je vždy a jedině lidská povaha. Jen počkej třeba za 5 let. Nebudeš mít na tohle ani pomyšlení. Proč? Protože seš člověk. Člověk neví co chce, neví kam jde, neví kde je a neví kdo je. Jseš vržená do tohodle světa. Jednu chvíli si myslíš, že znáš pravdu a za chvíli nevíš nic. To co bylo zmíněno výše je utopie, pohádka o pejskovi a kočicce, jakoliv pěkně to zní, tohle se nidky neuskuteční. Sorry za negativní příspěvěk, ale jinak sem nemohl... |
| Oldow |
Posted - 23/09/2007 : 02:48:05
Ano, jsme hromada kompostu, jsme ze stejného materiálu jako například atomová bomba, nebo toaletní papír. No a co?
Co to znamená neupřednostňovat lidské zájmy, čí zájmy mají být upřednostňovány? To je blbost.
Souhlas
Náš problém je, že jsme stále součástí přírody a tak neustále bojujeme o moc a bohatství, proti tomu se nedá nic dělat, to je příroda. Smutným faktem je i to že A) pokud si myslím, že něco chci, nemusím se podle toho podvědomě chovat, tvrzení nemá za hlavní účel přesvědčit o svém obsahu B) cizí život nemá hodnotu.
Já chci to samé, přesto chceme úplně něco jiného. Chceme úplně něco jiného, ale usilujeme o totéž.
Láska co nemá pozadí je urážka nejvyšší hodnoty. Pokud můžeme přijmout myšlenku lásky k lidem, pak jen těžko může existovat přes všechny naše chyby, ale zejména pro ně. Lidé mají určité vzorce chování a ty se nezmění. Pokud miluješ, jak říkáš, lidi a zároveň kritizuješ co je lidské a nedokonalé, pak nechápu, o čem mluvíš. To ale nic nemění na tom, že je potřeba se vzájemně respektovat a chovat se k sobě slušně.
|
|
|
