| T O P I C R E V I E W |
| Ondra |
Posted - 26/07/2007 : 20:13:25
O roli jednotlivce v lidské společnosti
Každý, kdo je alespoň trochu schopen logicky myslet došel k názoru, že stav naší současné společnosti je více než alarmující resp. velmi špatný. Bezpochyby, velké množství lidí skutečně vnímá, že s naší planetou cosi není v pořádku a rovněž si přeje něco proti tomu podniknout. To je všechno potěšující a budí to oprávněnou naději v lepší časy lidského rodu.
Nicméně je však zatím bohužel pravidlem, že jen málokdo ví, co a jak má dělat, aby účelně a efektivně v pozitivním smyslu ovlivnil běh světového dění. Tento esej je psán ze dvou důvodů, zaprvé, aby autor shrnul a rozvinul dosavadní představy, myšlenky a pocity v této oblasti a zadruhé, aby zavdal impuls dalším lidem, kterým snad poslouží jako inspirace či podnět k dalším úvahám a hlavně jednání. Nejobecněji řečeno má tento esej sloužit pozitivnímu vývoji jak autora samotného, tak i každého dalšího člověka.
1. Člověk je od samého narození až do smrti naprosto svobodný v tom smyslu, že má přirozenou možnost utvářet jak sebe sama, tak i okolní svět, ve kterém žije. Patří sem tedy možnost formování a utváření vlastního vědomí, osobnosti, charakteru, myšlení, cítění, jednání, vlastních pohnutek a představ, právě jako možnost formování a utváření vlastního města, obce, kraje, vlasti a celé planety. Řečeno jinými slovy, člověk má možnost formovat a utvářet svůj vnitřní i vnější svět resp. mikrokosmos v sobě i makrokosmos kolem sebe. Z toho plyne nekonečný potenciál hned, jakmile si to člověk důkladně uvědomí. Lidská bytost je skutečně ve všech ohledech neuvěřitelně tvárná, jakož i její okolí.
2. Chce-li člověk, aby na světě zavládl mír a bezpečí, dobré, vřelé a upřímné mezilidské vztahy, citlivý a uctivý přístup k fauně, flóře a celé naší Zemi, a aby se všechny zvrhlosti, nedůstojnosti a palčivé problémy redukovaly na únosnou míru(je tady někdo, kdo si to nepřeje?), je bezpodmínečně nutné, aby všechny tyto hodnoty resp. tento stav zavládl v prvé řadě v něm samotném. Nelíbí-li se někomu společnost, politika, školství či další nekonečné problémy ohledně PŘELIDNĚNÍ, hladomorů, násilí, válek atd.atp. (komu se mohou líbit?), je nutné nejprve a co nejdříve začít měnit k lepšímu sebe sama ve všech ohledech a s vynaložením veškerých možností, schopností a dovedností. Jde o to zavést u vlastní osoby co nejdříve cílený pozitivní vývoj spočívající především v tomto: získávání, zpracovávání, vstřebávání a posléze čím dál tím více komplexnější chápání a praktikování pravdivých hodnot morálky, etiky a smyslu a cíle lidské existence. Mezi vysoké hodnoty morálky a etiky patří mír, láska, vědění, moudrost, pravda, harmonie, sounáležitost, vyrovnanost, klid, štěstí, radost, svoboda, zdraví a mnohé další neméně podstatné. Tyto hodnoty tvoří prostoupený a komplexní celek (co je jedna z těchto hodnot bez druhé?), který tvoří bohatství Ducha a vědomí člověka. Bohatství, které v sobě každý jednotlivec, jenž si přeje lepší svět, musí aktivovat, rozvíjet, poznávat, zpracovávat v myšlenkách a pocitech a uskutečňovat rovněž navenek v každodenním životě. Jediná cesta jak pozitivně změnit svět je pozitivně změnit sebe sama od základu a ve všech ohledech! Není třeba nadávat, láteřit, rozčilovat se, hroutit se, zoufat si, plakat či páchat sebevraždu ze zoufalých poměrů na naší planetě. Není třeba se ani zařazovat do stáda většiny, spokojit se s tupým konzumem, nedělat nic a žít s pocitem bezmoci ve své bublině všedních malicherností. Je třeba pouze tvrdé práce na sobě samém! To je ta jediná správná cesta. Proč tomu tak je? Je tomu vůbec tak? To si povíme dále.
3. Je snad nutné, aby někdo věřil výše zmíněnému? Nesmysl. Nechť se každý sebere a vyzkouší si to sám. Účinek, jaký vyvolává jediný pozitivně proměněný člověk na bližší i širší okolí je dalekosáhlý. Je vědomý i nevědomý, je myšlenkový a impulsivní, je přímý i nepřímý, je komplexní. Jediný člověk, který má alespoň v základních věcech a životních hodnotách jasno, a který smýšlí logičtěji, působí jako roznětka a doslova fackuje všechny a všechno kolem sebe svými novými způsoby, svým novým pohledem na svět, svými novými a mnohem přirozenějšími a krásnějšími myšlenkami, pocity, impulsy, představami atd.atp. Takový člověk šíří své vypracované štěstí a radost, jakož i svoji moudrost a vědomosti atd. nikoliv misionářským způsobem, nýbrž prostým životem a působením, prostým bytím. Tvoří chodící, myslící a cítící vzor, který vysílá do světa to, co sám tvrdou prací pochopil, rozpoznal, prožil a zažil, aby tak tento svět měnil k lepšímu. Vše je se vším (!) nezachranitelně a nevyhnutelně propojeno, a tudíž je účinek takového člověka na okolní svět obsáhlejší, než si sám dokáže vůbec představit. Odraz jeho nových způsobů pocítí fauna, flóra, lidé, neživá příroda a také celý vesmír. Je to na TOBĚ změnit svět, je na TOBĚ změnit sám sebe! Zanech nečinnosti, lhostejnosti a apatie, nebuď naštvaný na vlastní nevědomost a neschopnost, změň sám sebe k lepšímu, přičemž však musíš chápat, co je to ,,lepší,,. Vypracuj se, je toho hodně, co je třeba změnit. Nelekej se milý čtenáři či milá čtenářko přílišné útočnosti posledních dvou vět, ty jsou určeny hlavně autoru samotnému. Ale přece… Nemá lidstvo nejvyšší čas?
4. Buďme nyní konkrétní. Je hezké říci, že je třeba, aby se člověk změnil k lepšímu, ale je to trochu málo. Proto předkládám alespoň ve velmi hrubém nástinu následující postup, o jehož správnosti a pravdivosti jsem z vlastní zkušenosti přesvědčen.
a. získat neutrální postoj v myšlení a cítění, což znamená, že člověk se musí naprosto a od základu osvobodit a vymanit z vlivu všech náboženství, sekt a společenských klamů a předsudků; musí se uvolnit, zhluboka se nadechnout, dát si studenou sprchu, otevřít svoji mysl a nabrousit svůj rozum, úsudek, logiku a soudnost
b. poté, co zaujal neutrální stanovisko by měl začít s pravidelným studiem morální, etické a hodnotové filosofie, přičemž nesmí propadnout jednomu směru atd., nýbrž musí vše neustále větu za větou hodnotit, promýšlet, podrobit vlastnímu úsudku a logice; to znamená, že nesmí věci pasivně přijímat, ale z příslušných děl musí vybrat pro sebe a vlastní praxi jen to, co považuje za správné; musí vést s autorem dialog jako rovný s rovným, protože jedině tak vznikne možnost, že z toho vylouhuje pravdu resp. pravdivou hodnotu či představu; měl by si vybrat podle vlastního uvážení takového autora, kterého považuje za nejlepšího a nejmoudřejšího a na toho se pak plně soustředit dokud ho nezpracuje; dále nesmí těkat z jedné knihy na druhou, nýbrž když už si něco vybral, měl by to dočíst do konce a klidně i dvakrát a vícekrát to zopakovat a znovu projít
c. tento přístup není jednoduchý, protože není zaměřen na povrchní kvantitu, nýbrž na hlubokou kvalitu; vyžaduje soustředění, koncentraci, vytrvalost, bystrý úsudek a relativně namáhavé přemýšlení, právě proto není oblíben a téměř nikdo se k němu nemá; z tohoto přístupu dále nepramení žádné světské ,,výhody,, jako jsou tituly, lépe placené pracovní místo, uznání od různých tzv. kapacit, sláva a všeobecná známost atd.atp.; o to více je však přístup nezbytnější, o co méně je praktikován a o co méně si ho společnost cení; je nutný už jenom proto, že nás nutí rozvíjet – od kolébky celou společností potlačovaný – vlastní úsudek, vlastní charakter, práci s vlastními myšlenkami atd., což vede mimo jiné k sebepoznání a seberealizaci, nemluvě o tom, co vše přináší postupně nabyté vědomosti a zkušenosti ohledně hodnot, morálky a etiky pro celý život a působení člověka a pro jeho pozitivní vliv na celou společnost
d. nyní tedy ve vší neutralitě a otevřenosti intenzivně pracujeme na hodnotové filosofii; proces této práce spočívá v tomto: čtení (poslouchání, vnímání světa atp.), okamžité zpracovávání a přemýšlení (podrobování vlastnímu úsudku, vlastní logice, vlastní soudnosti atd.), louhování pravdy resp. pravdivých hodnot, upevnění nabytých vědomostí a jejich realizace v každodenním životě, což poslouží jako další praktická kontrola daných vědomostí (zda-li to skutečně sedí a platí v životní praxi); obecně řečeno jde o přijímání, vyhodnocování, zpracovávání, vstřebávání a realizování pravdivých hodnot, které jsou sice v naší mysli v neustálém vývoji, ale jejichž podstata (je-li jednou správně rozpoznána) je jednou pro vždy daná, platná, ověřitelná životem a tedy skutečně pravdivá
e. toto je každodenní vývojový proces člověka, který chápe jako smysl svého života osobní evoluci ve všech oblastech; zdokonaluje tedy svého Ducha, vědomí, osobnost, charakter, myšlení, cítění, jednání, svoje představy, impulsy, řeč, činy, tělo, schopnosti, dovednosti, možnosti atd.atp. ve všech rovinách existence, tedy niterně i navenek; takový člověk již dávno neřeší banální, nízké a stupidní problémy, jimiž se dosud obtěžuje největší část lidské společnosti, stejně jako v sobě dávno nechová materiální chtivost a dychtivost, která se projevuje takto: přehnaná touha po majetku (po penězích, nemovitostech, přepychu, komfortu, luxusu, okázalostech atd.atp.) přehnaná touha po jakémsi důstojenství (po hodnostech, titulech, slávě, známosti mezi lidmi, oslavování a uznávání vlastní osoby, moci, důležitém společenském postavení atd.atp.) a přehnaná touha po rozkoších všeho druhu (po konzumu ve všech jeho odstínech, sexu, pohodlí, nicnedělání atd.atp.); tím samozřejmě není řečeno, že je třeba se toho všeho zdržovat a že jsou to bez výjimky špatnosti atd., nýbrž pouze to, že se nejedná o věci podstatné a skutečně naplňující, a tudíž se mají a musí chápat výhradně jako jakési příjemné zpestření, koření atp., přičemž se musí každopádně držet na uzdě a ve zdravých a prospěšných mezích; obecně řečeno jsou tyto věci samy o sobě a pro sebe prázdné a bezobsažné, a tak se na ně nesmí klást speciální či dokonce hlavní váha, nebo je dokonce chápat jako smysl života, což odpovídá holému šílenství. (…)
|
|
|
