| T O P I C R E V I E W |
| Sokrates2915 |
Posted - 12/03/2016 : 00:53:34
Bavili jsme se s jednou kamarádkou.
Cože je to bůh, láska, zlo.
Došli jsme k závěru, že bůh je nedostatek lásky, že vlastně žádné zlo neexistuje. Že láska je opravdová síla a zlo je slabost a nedostatek síly milovat.
Jan Ámos Komenský a jeho dílo Labyrint světa a ráj srdce.
Ta myšlenka toho - že nakonec, že se dojde k bohu. Cesta k bohu. Takže cílem je dojít k bohu.
A jiná interpretace - že najdeš ve svém srdci. Labyrint světa a ráj srdce. Že jdeš prostě do srdce. Že si myslím, že bloudíš životem a pak dojdeš prostě ke svému srdci.
A myslím, že to srdce, že symbolizuje i lásku - přesně se to tak neodkazuje, jen taková domněnka
A když cíl je srdce a myslím, že i láska, a cílem je dojít k bohu.
Takže cesta do svého srdce je cesta k bohu - dedukce. A že bůh je láska.
A myslím, že milovat, že je velmi těžké, najít opravdovou lásku, opravdu milovat, že to je velmi obtížné, opravdu milovat. A chce to hodně sil, aby to člověk dokázal milovat. Nemluvím o něčem, co si myslíme, že milujeme a nemilujeme, mluvím o tom, když to člověk opravdu dokáže a opravdu miluje.
A říkám si toto, Komenský byl velmi vzdělaný. Myslím si, že to je také velmi důležité. Například jedna paní profesorka, která má titul paní profesorky, tak říkala, že věří v dobro člověka. Chci to použít, protože z toho také vycházím. A takovýto člověk, který je velmi vzdělaný říká takovéto věci.
Myslím si, že je souvislost mezi vzděláním a být blíže k bohu.
Protože člověk musí vytvářet úsilí duševní proto, aby se o něco snažil. V tomto procesu člověk pracuje sám se sebou, se svým nitrem a sám sobě pokládá otázky, sám sebe cvičí k disciplíně, aby se vzdělával. Sám si více váží věcí, které jsou.
Myslím si z osobního názoru, že kultura vede člověka dál, že kultura sbližuje lidi. A vzdělání možná také zkulturňuje.
Říkám si, jak velké úsilí Komenský vykonal jakým směrem, aby byl takový člověk.
Ten kdo si neprojde něčím takovým, tak není na takové úrovni jako on, a nemůže tedy pochopit, možná nemůže, co to znamená opravdu milovat, opravdu najít ten ráj ve svém srdci, opravdu se přiblížit bohu, když nevytvořil takové úsilí, nebo pro to neudělal tolik, tak není na takové úrovni a nechápe to, protože to chápe jenom ten, kdo na takové úrovni je, kdo věnoval třeba 50 let studia, nevím. Tak až po takovém úsilí člověk může pochopit něco takového.
Možná.
Já si myslím, že kulturou si v sobě můžeme pěstovat lásku a tím se člověk může ve světě cítit dobře, čím více člověk bude kulturnější, tím lépe se ve světě bude cítit. Dostane pocit, že patří k celku, nebo nějaký pocit pozitivní. A vzdělávání také může být kultura si myslím.
Možná bych se Vás zeptal na otázku, co pro Vás znamená slovo kultura, abyste se rozepsali |
| 3 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Sokrates2915 |
Posted - 02/04/2016 : 19:49:10
jo a s tou identifikací - je to možná úplně jasné, ale to mi nedošlo, a pokud byste mi to tak řekli, tak bych nenapsal možná vůbec žádný článek a myslím, že to je docela dobrý článek, alespoň z mého pohledu.
takový citát: Všichni říkají, že to je nemožné. Potom přijde nějaký blázen, který neví, že je to nemožné a udělá to.
Jako že to nevím, a tak to udělám, ale to je dobře si myslím :-)
chytli jste tu pointu? :-) Protože je tam :-) |
| Sokrates2915 |
Posted - 02/04/2016 : 19:22:34
quote:
Originally posted by kraken
Kulturou teda myslis neco jako myslenkovy dedictvi? Vzdelavat se, je, podle me, jeden z hlavnich cilu zivota...bohuzel proti nam porad bojuje nejaka nase cast, co je neuveritelne lina a diky niz te muze vsechno omrzet...a tuhle cast bysme asi meli porad prekonavat...porad, i kdyz nad ni nikdy nevyhrajem...
jaký je zdravý pohled na svět? vzdělávání? K čemu to je? Není vzdělávání něco, nějaká vědomost o tomto světě, ve kterém žijeme? Nevzděláváme se přirozeně, že žijeme v tomto světě a prostě chceme mu rozumět? Narodili jsme se do tohoto světa a poznáváme ho, co je zač, co jsme my zač. Myslím si, že vždy jsme byli v tomto světě, vždy budeme v tomto světě a chceme o něm něco vědět. Jsme zvídaví a ptáme se, co je zač, poznáváme ho. Svět se chová nějak a my tomu chceme rozumět. Je to přirozený proces, řekl bych. Když vidím Slunce a vidím ho každý den, tak jednou si řeknu, co to je ta svítivá věc na obloze? Řekne si to i člověk, žijící před dvěma tisíci lety, žijeme ve stejném světě, máme tu stejné věci a ty zkoumáme, žijeme tady a poznáváme, někdo chce vědět o světě víc, někoho to tak nezajímá, ale jsme všichni lidé, všichni ze stejného těsta a někdy nás prostě zajímá, co to je za to těsto. Kdo se naučí tomu těstu rozumět, bude možná rozumější, bude vědět, jak se to těsto chová, z čeho je a identifikuje ho.
Myslím si, že vzdělání a poznání světa je identifikace jednotlivých složek, forem, sil,..., identifikace. Když dokáži identifikovat kámen, řeknu, že je to křemen, v podstatě asi rozliším, co to je a co to není. Identifikuji situaci, identifikuji člověka, identifikuji sám sebe a když dokáži identifikovat všechno ve světě, tak vím, co co je, vím, co má jakou identitu
kvantum se skládá z jednotlivých identikovaných jednotek
třeba když se vzděláváme identifikujeme části vesmíru - jsoucna a celé jsoucno, snažíme se jej identifikovat, říct, co to je a co to není.
Pomůže nám ta identifikace? V podstatě to děláme pořád ne? Říkáme si, to je to, to je ono, pořád něco identifikujeme, dáváme tomu označení, co to je. Poznáváme to.
No a člověk, který dokáže identifikovat subjekt se liší od toho, který nedokáže identifikovat subjekt, tím, že ví, co to je.
Třeba identifikace psa od kočky, jednoduché. vidím psa, tak ho ihned identifikuji. To je jednoduché.
Třeba u psychologických věcí, to může být těžší. Identifikovat radost, pocity, úmysly. Ale také se to snažíme identifikovat, a tím se v tom vyznat, rozumět jednotlivým aspektům psychiky.
Nebo identifikace molekul v chemii, vidím něco hodně hodně malého a nevím, co to je, ale když si řeknu to je uhlík, tak touto identifikací vím, co to je a tak k tomu můžu přistupovat - vím, co to dělá, co to nedělá a tak vím, co si můžu dovolit, co si nemůžu dovolit, k čemu to použít a k čemu se to nesmí použít - v tom může být výhoda člověka, který to umí identifikovat
když se jedná o něco nebezpečného a já to neidentifikuji jako nebezpečné, považuji to asi za bezpečné, nemám důvod to považovat za nebezpečné a tudíž k tomu přispuji normálně a může se stát úraz - proto člověk, který dokáže identifikovat věci, má asi výhodu, je dobré znát, vědět, o co se jedná
kdybych si napsal identifikaci všeho - naprosto všeho tady ve světě, tak bych byl zvědav, co bych napsal
protože kdybych byl přesný a přesně opravdu identifikoval vše, tak když s něčím přijdu do styku, tak vím, o co se jedná, co to dělá, co to nedělá a k tomu přistupovat s vědomím, že vím, co to je.
A poté, když dokáži identifikovat naprosto všechno tady na světě, tak vím o všem, co tady na světě je a tudíž, vím, že víc toho už není a není třeba nic dalšího hledat a podřídit se tomu, co tady je, vyhnout se tomu, co nechci, udělat to, co chci - protože o všem ve světě vím, vím, kde co je a co to je a něco ve světě mě může oslovit a tím můžu najít, co mě v životě bude naplňovat a když identifikuji úplně všechno - tak také vím, že nic jiného na světě není, co by mě mohlo naplnit více a tudíž se soustředím pouze na to, co mě naplňuje a specializuji se na to a věnuji tomu svůj čas veškerý, protože mě to naplňuje a tudíž se tomu věnuji velice moc, protože vím, že nic lepšího není - pro mě osobně - a tudíž vím, že každý den je stejný, že každý den bude stejný - že každý den budu dělat to samé - vím, jak to ve světě chodí a není důvod nic hledat, když už jsem našel a můžu se věnovat pouze tomu, co mě tedy naplňuje a budu tím šťastný a budu v tom moc dobrý, protože to budu milovat. A když dělám něco, co miluji, tak budu to dělat špatně? Může se stát, že mě nic neosloví asi. Záleží, jestli jsem identifikoval věci absolutně povšechně. Když identifikuji věc absolutně - vím přesně, co to je a co to není. Tak vím, že když mě neoslovuje, to co tam je, tak tam nic víc, nebude.
Ale to by byl asi ideální případ. Máme různý talent k tomu chápat svět podle reálného měřítka, takový, jaký opravdu je a tak záleží na naší dovednosti chápat svět realisticky - nebo nějak - příznivě.
Každý z nás chápe svět jinak, si myslím. Někdy dochází k nedorozuměním, někdy máme podobný, stejný pohled na svět.
Čím více identifikujeme, rozumíme, tím lepší asi ne? Tím víc víme, what's o go, oč de.
Každý může mít buď správný nebo špatný úsudek - možná je dobré zaměřovat se na to, jestli daný člověk má správný nebo zcestný úsudek a neohlížet se na danou osobu jako takovou, ale na jeho výroky. Nevím, jestli to je dobré.
A kultura - asi k něčemu bude - Werich si myslel, že jo.
To člověk, si myslím, pochopí až když pozná něco opravdu kulturního - něco, co má opravdovou kulturní hodnotu - člověk to nemusí poznat - může být třeba v divadle a nemusí poznat žádnou hodnotu z toho, může tam být jindy a může z toho mít velkou hodnotu - otázka taky, co je kulturní a co ne.
Možná to je velká otázka. Záleží jak moc tomu lidé rozumí. Když si řekneme, co to je kultura. Zodpovíme si to. Tak můžeme kulturu identifikovat.
Myslím, že to bude mít velký význam, a když všichni, celý svět bude chápat význam slova kultura - což kultura je jenom slovo, ale to, co kultura obsahuje - pojmový obsah slova kultura - tak když to dokážeme všichni identifikovat povšechně - nebo naprosto - naprosto identifikovat - tak tomu porozumíme a budeme znát hodnotu kultury
A když tak řekneme řečnickou otázku - co když si ten národ zkulturníme? Nezní v tom něco pěkného? Mít to tu u nás kulturní - to zní dobře ne? Podle mě asi jo.
Úkol je identifikovat kulturu. Co to je kultura? Sesbírat naše subjektivní názory - pěkně se v tom prohrabat a vytvořit si objektivní názor a stále jej upravovat do finální konečné podoby
někdy názory mohou být zcestné, jindy naopak správné.
Kultura je kultura a vždy bude kultura - když na to budeme mít špatný názor - tak můžeme chybně identifikovat kulturu a mineme její možná převeliký význam, protože prostě nevíme, co to kultura je, myslíme si, že je to něco nevýznamného, to možná jenom nevíme, co to je, špatná identifikace - možná jo, možná ne
ale určitě by nám mělo jít o správnou identifikaci kultury.
A když budeme mít správnou identifikaci kultury - tak ji zveřejníme - každý by měl mít správnou identifikaci kultury - a když každý bude znát doopravdy, po správném způsobu, co to kultura doopravdy je, tak poté k ní můžeme přistupovat realisticky
a pokud kultura v sobě opravdu má něco do sebe, něco, co stojí za to,
tak když to bude vědět celý národ, celý svět a budou mít na to fakticky dobrý názor, tak to může něco změnit
kdo by nechtěl mít kulturu kolem sebe, když ví, co to znamená.
Třeba to bude znamenat cítit se dobře
třeba toto bude kultura - nebo to bude znamenat - poslouchat hudbu, být s přáteli - ale nepůjde o to poslouchat hudbu, být s přáteli - to je možná jenom prostředek, jak dosáhnout hodnoty kultury - a to je opravdu příjemný pocit - třeba to je právě ono - to je zase můj názor - a třeba to bude vést ke zdraví
záleží jenom hlavně na správné identifikaci. Když se budeme mýlit, může nás to svést na zcestí a budeme k tomu přistupovat jinak, než tomu doopravdy je, tudíž se můžeme zklamat a říct si chybně, že to k ničemu není a tudíž to zavrhnout, tudíž tu neobjevenou, neidentifikovanou hodnotu zavrhneme a v životě tady pořád je ta obrovská hodnota, kterou nevidíme, nerozumíme, nevnímáme, tudíž ji neprožíváme, protože nevíme, že tady je
proto ta identifikace je najít to, co to doopravdy je
třeba se najde tím, že se budou dělat kulturní věci - divadlo, kino, - zase já Vám nevím, asi kulturní zase moc nejsem - neříkám, že já tomu rozumím a neříkám, že tomu rozumí i hodně lidí
spíš bych možná řekl, že někdo tomu rozumí a někdo zase ne
a když vidím někdy lidi, co se baví, je to pro ně přirozené, tak bych řekl, že oni dokáží v životě identifikovat právě věci, které já třeba nevidím, nebo druzí nevidí - prostě to v životě vidí, a ostatní ne
a mají to identifikované a druzí ne
když si myslím, že v životě mi nic nedává smysl, nic mě nebaví - tak bych možná poradil - snažit se identifikovat věci, které v životě jsou - začít znovu identifikovat, co co je - zajdu do lesa a identifikuji, co tam je, zajdu do města - identifikuji, co tam je - identifikuji to jinak, než jsem to identifikovával - snažím se ten svět vidět jinak
protože někdo se na světě baví - někdo si ho užívá a tak to vždycky bude - někdo to dokáže - myslím si já
a právě když prostě pochopíme to, co Ti ostatní lidé chápou - oni správně identifikovali ty dobré věci třeba - příklad
no a prostě identifikovat věci, které tu jsou a myslím si, jen tak si myslím, že po čase nějakém identifikujeme něco, co nás osloví a budeme mít z toho dobrý pocit - můžeme být s tím šťastní a takové
zásadní věc je správná identifikace
myslím si, že jsou na světě dobré věci
když si myslím, že nejsou, jsem na omylu, špatně jsem identifikoval - moje úvaha
čas mi v životě běží
identifikuj znovu a jinak, lépe
dokud neidentifikuješ správně (dokud správně neporozumíš)
až identifikuješ správně, dělej si co chceš (jen měj správný pohled na svět)
myslím si, že někteří lidé jsou na světě opravdu šťastní
najdi si pro sebe, co Tebe dělá šťastným a to je celé
třeba o světě nic nevíš a nevíš jaký je (možná zkoušej opatrně)
možná je dobrá metoda pozorování (to je i metoda vědců myslím)
pozorování a teoretické uvažování a vyvozování závěrů - opět pozorování a ověřování si svých vyvozených závěrů a opakování cyklů a ujišťování se o svých závěrech (vždy se mohu splést)
když si vezmu na světě jednu jedinou věc - jenom jednu věc a na ostatní se naprosto vykašlu tak ...
identifikuji naprosto tu věc
třeba kámen - co to je kámen, kde najdu kámen a takové - stanu se specialistou na kámen
a to je právě specializace obecně si myslím - vyberu si jednu věc a tu identifikuji - třeba v průběhu času 20 let a víc a zaměřuji se pouze na tuto jednu věc a vím, jak se vyvíjí v průběhu času
tak kámen - a nic jiného neexistuje - tak to prostě identifikuji - řeknu si, co to je, co to dělá, jak se to chová, z čeho to je, jak na to působí ostatní věci, jaké to má parametry, kde se to vyskytuje, jaké jsou druhy kamenů, kde používáme kameny, kdo používává kameny, jaké jsou druhy kamenů na různých stanovištích a toto zkoumám ověřuji, a stávám se odborníkem na kameny - a to mi zabere určitý čas - když si řeknu, co to je - musím i třeba do laboratoře a takové
ale chci pochopit třeba jenom jeden kámen, co mám v ruce - a ten identifikuji
jde mi o to - o tu identifikaci jednotlivou - jak to udělat v praxi
každý máme na něco názor - funguje i výměna názorů - každý řekne ten svůj tomu druhému a smějeme se někdy té druhé identifikaci
myslím si, že každý se může mýlit a nikdo nejsme dokonalí a děláme si takové a takové názory
přístup jeden k druhému by myslím měl být takový, že je jeden svět a někdo mu rozumí víc a někdo míň - a tak ten, kdo světu rozumí víc pomáhá druhému, aby ten druhý mu rozuměl také víc a dostal se na úroveň toho, co tomu rozumí víc a tím tomu rozumíme oba o něco víc
čas plyne a nikdo tu nebude věčně - takže předáváme své znalosti a názory o světu dalším generacím - můžeme a nemusíme - tak si poradí sami ne? :-)
co my jim máme co vysvětlovat - tak ať si na to přijdou - stejně, když jsme na to přišli my, tak na to můžou přijít i oni - jsou stejní jako my (příští generace) - a používají mozek, psýché a další a stejným způsobem poznávají svět a tak stejným způsobem mohou na něj přijít - to si myslím
nemusíme se bát, že když neřekneme svým potomkům, jak na to, tak že by bez toho byli ztracení, život si najde cestu, jak se říká v Jurském parku.
Když by odteď žila jenom další generace a nic už by se od té starší nedozvěděla, tak si myslím, že by začínali od začátku
hele, vidíš tu velkou kouli, která svítí na obloze a jak se pohybuje z jedné strany na druhou?, co to je? Co si o tom myslíš? Že je to zdroj zářivé energie z vodíku a slévání jader? To je nesmysl... Všichni víme, že to je žlutý balónek - bůh Ypsilon, který se na nás dívá z nebes...
a tak by se to vyvíjelo možná zase stejně
svět je takový, jaký je a vždycky asi bude, zatím takový byl - třeba zítra zmizí Měsíc a bude večer úplná tma (to je blbý žert)
a prostě ta forma života bude chápat ten svět, jaký je - je přirozené, že ho registruje smysly a přemýšlí o něm, když v něm žije - v podstatě se nevyskytujeme jinde než právě v reálném světě - může se to zdát legrační, že se to tak povídá - ale je to takové rozlišování v mysli - a je to dobré - protože mozek on vnímá smysly - a je dobré si uvědomit, co je co
tak si říkám, že můj směr bude identifikovávat jednotlivé charaktery, aspekty světa, co to je.
To je to
a to je toto
a tamto je tamto
a dělat si přesnější a reálnější mínění, představu, identifikaci o světě
protože když mám v hlavě dobrá data, realistická, kvalitní, tak se potom orietentuji podle dobrých, reálných dat
třeba jedno data - pomeranč je modrý
(reálné - pomeranč je oranžový)
a tak když někdo řekne pomeranč - představím si modrou kouli - protože moje data o pomerančí je modrá
a potom, když těch špatných dat mám hodně, tak jsem teda v pěkné kaši
a když mám pěkně urovnaná data v Shanonech, pěkně v databance v accessu uložené, přehledné, defragmentované a hlavně realistické data odpovídající skutečnosti
tak si řeknu - pomeranč je oranžový
banán žlutý
kytara dobrá
velmi realistická data ne?
A potom se člověk už dobře orientuje |
| kraken |
Posted - 19/03/2016 : 16:01:50
Kulturou teda myslis neco jako myslenkovy dedictvi? Vzdelavat se, je, podle me, jeden z hlavnich cilu zivota...bohuzel proti nam porad bojuje nejaka nase cast, co je neuveritelne lina a diky niz te muze vsechno omrzet...a tuhle cast bysme asi meli porad prekonavat...porad, i kdyz nad ni nikdy nevyhrajem... |
|
|
