| T O P I C R E V I E W |
| Sokrates2915 |
Posted - 05/03/2016 : 13:55:09
Napadla mě otázka:
Kdo jsem?
Myslím to z pohledu takového, ne kdo jsem já? Abyste to uhodli, ale taková otázka jako, kterou si může položit každý. Kdo jsem? Kdo jsem já? Jakože si položíme otázku sami na sebe. A nevím, za jaký konec to pojmete. Nebudu dávat žádné omezovací témata, ale spíš ať si to pojme každý po svém, abych nesvazoval svou myšlenkou za jaký konec bych to pojmul já. Třeba se tu objeví plno originálních, různých nápadů. |
| 11 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Sebastián Wortys |
Posted - 06/12/2016 : 12:47:27
"Když někdo váží 150kg tak nejspíš implicitně ví, že nebude profeisonální maratonec" - V souvislosti s tímto tvrzením mě napadlo, že by mohlo být zajímavé založit olympiádu lidí s nadváhou, což by některé z nich mohlo motivovat k více pohybu navzdory tomuto svému hendikepu. |
| Sebastián Wortys |
Posted - 06/12/2016 : 11:54:13
"sebe nepoznávám tím, ze se ptám kdo jsem, to je prece neuveritelne naivní" - Obdobně bys mohl "proti-argumentovat" i k tebou zmíněné otázce "čím bych chtěl být", kdybys to ve svém tvrzení substituoval na: "sebe neměníme tím, ze se ptám, čím bych chtěl být, to je prece neuveritelne naivní". Ale s tím bych také nesouhlasil,  .
"sebe nepoznávám tím, ze se ptám kdo jsem, to je prece neuveritelne naivní" - Otázka (teď myšlena doslovně) "Kdo jsem?" je jedním z možných východisek sebepoznávání (pochopitelně ne jediným). A tou otázkou přeci myšlení nekončí, ale inviduálně pokračuje. A připomínám, že otázku "Kdo jsem?" jsem myslel i v širším smyslu viz.: "I např. to, když jdeš k doktorovi, abys zjistil svůj zdravotní stav, je módem otázky "Kdo jsem?"."
"spis jsem poukazal na diry ve vasem tvrzeni" - Těmi dírami myslíš to, že během života už jsme si o sobě přiznali něco, co se jen těžko změní (nebo co)? To by ale byl tvůj výsek z mého tvrzení "komplementaritou změny a doživotní stálosti", ne ukazatel na mé "díry". A dítě tlouštík si nepřizná hned (děti bývají naivní), že nejspíš nebude maratonec (i proto jsi nejspíš napsal 150kg, myslel jsi už dospělého tlouštíka, který v tomto bodě prošel sebepoznáním - nějakým módem otázky "Kdo jsem?").
"Neuhýbejte otázce a reknete mi konecne kdo jste." - Nepředstírej prosím, že jsem nenapsal "O Vědomí už jsem psal (viz. 12/07/2016)". A jelikož předpokládám, že by ses pak zeptal ve smyslu: "Co je to vědomí?", tak odepisuji, že na to se slovně těžko odpovídá, ale stačí jít do tiché tmy, přestat přemýšlet (jde to, ale filosofové a vědci s tím logicky mívají problém), uvést se do bdělého stavu a "víš" to. Niterný následek terapie tmou je bezeslovnou odpovědí na otázku: "Co je to vědomí?" A je také vhodné podotknout, že otázka "Co je to vědomí?" je v současnosti jedním z center pozornosti vědy (zodpovídání otázky "Kdo jsem?" (vyvinuté na otázku "Co je to vědomí?") nám pomáhá vyvíjet UI), takže i z tohoto hlediska tvrzení "nedává dobrý smysl ptát se "kdo jsem"" nedává moc smysl. Tedy pokud nechceš tvrdit, že věda nedává moc smysl,  . Ale předpokládám, že to tvrdit nechceš, .
"neptal co jste napsal, natocil ani na Vaši profesi. Neuhýbejte [...] kdo jste" - Z hlediska fenomenologie nás nelze oddělit od světa (jsme nedílnou součástí Celku). Život bytosti je jejím odrazem a bytost je odrazem svého života, pročež je vhodné říct něco o obojím, chceme-li odpovídat na otázku "Kdo jsem?". Proto jsem na to odpověděl komplementárním způsobem: z objektového hlediska i síťového, resp. z hlediska rozšířeného fenotypu.
Dodatek k rozšířenému fenotypu (extended phenotype): zajímavý Dawkinsův pojem, který používám v širším smyslu - nejen jako projev projevu... čistě genů, ale spíše projev projevu... jakési podstaty jedince ve smyslu cca komplementarity (epi)genetické paměti s interpretačními mechanismy a to celé s vědomím + CNS. (Z tohoto hlediska je fenotypem zbytek těla, ale v podstatě jde o problematiku pojmologického kríjení Celku (a to dává prostor svobodě jedinců) - vzhledem k zacyklené kauzalitě (souvislost+: ovlivnit něco znamená i ovlivnit tím sebe) a koexistenci "příčinonásledků"/ "kauzalonů" (příčinoná + následek, mé odvození z pojmu holon) mají lidé potřebu vidět něco jako příčinonu, abychom se v tom lépe orientovali. Ale faktem je i to, že naší existenci lze chápat i jako rozšírený fenotyp našich rodičů a těch, kteří ovlivnili naší ontogenezi.)
Částí tohoto dodatku o "podstatě jedince" jsem též doplnil objektové hledisko na danou otázku, a když už jsem u toho, tak bych dodal i to, že část té odpovědi (na "Kdo jsem?") přenechávám vědcům a hl. filosofovědcům (vědec + filosof).
A jelikož jsem se (zvědavě) také ptal "A kdo jsi ty?", tak si mohu zrcadlově pomoct tvou citací "Neuhýbejte otázce a reknete mi konecne kdo jste." A upřesňuji, že by mě to teď zajímalo spíše z hlediska rozšířeného fenotypu/ toho co ze své osobnosti dáváš do okolí (i když teze z rámce objektového hlediska můžeš také uvést) a místo "konecne" bych napsal prosím, .
Další argument pro mou víceméně rovnocennou komplementaritu "Obě otázky mají svůj smysl (a ty se vzájemně doplňují).": Otázka "Kdo jsem?" (myšlena v širším smyslu, resp. obecně sebereflexe) může sloužit k vyhodnocování míry úspěšnosti "metod" volených pro realizaci odpověd-i/í na otázku "Kým chci být?". Průběžné sebepoznávání přispívá k reflexi (a tím k vývoji) metod sebezměny.
Nevím, odkud pochází mem (kulturogen) zabsurdňování otázky "Kdo jsem?", ale mám pocit, že třeba komunisté nechtěli, aby se tak lidé sebe ptali, protože by pak logicky mohli objevovat chyby komunismu. |
| rajis |
Posted - 28/11/2016 : 13:12:41
Jiste. Ale sám sebe nepoznávám tím, ze se ptám kdo jsem, to je prece neuveritelne naivní To zjistuji zpravidla sám bezdeky, když se vubec touto otázkou nezabývám, ale proste žiji život.
Ano, velice omezené platnosti svého protiprikladu jsem si vedom, spis jsem poukazal na diry ve vasem tvrzeni.
Jinak já se neptal co jste napsal, natocil ani na Vaši profesi. Neuhýbejte otázce a reknete mi konecne kdo jste.
edit: lepe je zde psat jiz bez carek a hacku |
| Sebastián Wortys |
Posted - 27/10/2016 : 14:18:00
RE rajis:
"váží 150kg [...] nebude profeisonální maratonec" - Cením si tvé snahy vymyslet protiargument, (jelikož mě to iniciovalo ke vzniku tohoto textu), ale pravděpodobně jsi nevědomě použil argumentační klam tzv. potvrzovací slepota. To, že uvedeš jeden příklad, kde to (zdánlivě) neplatí (existují ale lidé, kteří si různě odmítají připustit svůj fyzický stav a marně se snaží být někým jiným), tak to neznamená, že by neexistovaly případy, kde mé tvrzení (o smysluplnosti otázky "Kdo jsem?") platí. Vědomím žijeme v komplexním makrosvětě (který má i rovinu mikrosvěta), kde figuruje mnoho neabsolutních pravidel, vše má svou různou proměnlivou míru a falzifikace také nemá absolutní platnost.
Kdybys zkusil oponovat ve stylu, že vůbec nemá smysl ptát se "Kdo jsem?", protože to nelze konečně všehlediskově trvale vyjádřit, tak bych odpověděl, že to není dostatečný důvod neptat se tímto stylem vůbec. Definitivní úspěch sebepoznávání sice možná je utopie, ale ta snaha a její výsledky jsou lepší než nic. A ptát se "Kdo jsem?" není jen část tohoto jevu v hlavě, ale i fenotyp jeho praktické části (hledání odpovědi). I např. to, když jdeš k doktorovi, abys zjistil svůj zdravotní stav, je módem otázky "Kdo jsem?". Kdyby ti řekl: "Máte rakovinu v posledním stádiu.", otázka "Čím bych chtěl být?" by tím byla zásadně ovlivněna.
Když píšeš "mě nedává dobrý smysl ptát se "kdo jsem"", tak tím dle mého implicitně říkáš, že se "znáš", aniž by ses kdykoli ptal otázkou ve stylu "kdo jsem". To by však naznačovalo, že jsi od dětství neprošel žádným procesem deziluze a žiješ v mnoha sebeklamech. Jsem však názoru, že jsi už nějakými deziluzemi prošel a v tomto případě bych na tvém místě uznal smysluplnost "Kdo jsem?", .
Lidé trpí mnoha sebeklamy a mj. právě otázka "Kdo jsem?" pomáhá s jejich eliminací. Člověk by se měl snažit reflektovat i sám sebe a na základě toho pak přehodnocovat např., kde by chtěl mít svůj styl života ve škále od sobeckosti po altruismus, . Mladí v této společnosti tíhnou k sobectví, a pokud to nereflektují včas, mohou dosáhnout svých spíše-sobeckých cílů a zjistit, že chtěli něco jiného, protože duševně zdravý dospělý člověk má spíše o něco víc altruistické sklony a to ho naplňuje víc než hromadění luxusních věcí. Otázka "Kdo jsem?" je tedy dle mého důležitá i pro otázku "Čím bych chtěl být?", .
Podívám-li se na tvé tvrzení antiskepticky, tak mám pocit, že jsi chtěl napsat spíše něco jako: "Dnes už mi nedává dobrý smysl ptát se "kdo jsem", protože už jsem prošel řadou deziluzí a větší smysl mě osobně dává ptát se "čím bych chtěl být". Ale připouštím, že existují lidé, pro které ta otázka má smysl." Kdybys to formuloval takto, víceméně bych s tebou souhlasil, ;). Jen bych dodal, že snaha eliminovat své sebeklamy by nikdy neměla končit.
"kdo jste?" - O Vědomí už jsem psal (viz. 12/07/2016), tak teď trochu o té volitelnější stránce. Jsem autor humorné sci-fi knihy Wesmírný omyl ( http://eshop.librix.eu/produkt/detail/785-wesmirny-omyl ) a Vtiposcifilo-z/s-ofie ( http://forum.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1789 ). V současnosti také jsem (a pravděpodobně ještě několik let budu) umělec, ekofarmář, anarchistický zenbuddhista, komplementarista, panteistický evolucionista, epistemologický anarchista a autor videa Wo-animace: https://www.youtube.com/watch?v=aG_o_ch9-X4 A tím výčet toho, kdo jsem, pochopitelně nekončí...
A kdo jsi ty? |
| rajis |
Posted - 20/10/2016 : 14:08:46
:) Když někdo váží 150kg tak nejspíš implicitně ví, že nebude profeisonální maratonec a nemusí si odpovídat na otázku kdo je.
Nejednoznačnost, nesmyslnost a naprostou zbytečnost té otázky se dá ovšem dobře ilustrovat.
Já se Vás tedy ptám - kdo jste? |
| Sebastián Wortys |
Posted - 13/10/2016 : 19:11:54
quote:
Originally posted by rajis
Samozřejmě, že člověk má nějáké danosti, které tak docela změnit nemůže (genetická výbava). Nicméně mě nedává dobrý smysl ptát se "kdo jsem" ale spíš "čím bych chtěl být" a k tomu svoje snažení nějak směřovat.
"nedává dobrý smysl ptát se "kdo jsem" ale spíš "čím bych chtěl být"" - Obě otázky mají svůj smysl (a ty se vzájemně doplňují). Otázka "Kdo jsem?" je důležitá i pro otázku "Čím bych chtěl být?", poněvadž když při cestování světem možností nevíme, kde jsme, tak o to hůř se dostáváme do stavu, kde chceme být, ;). Např. částečná neznalost našich individuálních tělesných schopností může znamenat, že je nevyužíváme dostatečně (a to zpomaluje cestu), nebo že je můžeme omylem přecenit a skončit tam, kde jsme nechtěli být.
Nebo se nám může stát, že se sice dostanem do vysněného stavu, ale zklame nás to, protože nám dojde, že jsme někdo trochu jiný => máme trochu jiné potřeby => promrhali jsme nějakou část života. Lze to sice brát pozitivně jako další zkušenost, ale dostat se (cca) do vytouženého (dynamického) stavu a být tam šťastný je přeci lepší, ... |
| rajis |
Posted - 02/10/2016 : 15:13:37
Samozřejmě, že člověk má nějáké danosti, které tak docela změnit nemůže (genetická výbava). Nicméně mě nedává dobrý smysl ptát se "kdo jsem" ale spíš "čím bych chtěl být" a k tomu svoje snažení nějak směřovat. |
| Sebastián Wortys |
Posted - 02/09/2016 : 17:56:33
quote:
Originally posted by rajis
To je špatně položená otázka. Neptám se kdo jsem já, své já tvořím po celý svůj život.
PS:
"své já tvořím po celý svůj život" – V kontextu mé předchozí reakce bych toto "já" označil za "osobnost".
Paradox identity Théseovi lodi je také zajímavý z hlediska kopírování lidské osobnosti do formy softwaru. Osoně jsem však názoru, že i kdyby někdo dokázal sestrojit skener schopný ve stejný čas zaznamenat uspořádání a stavy všech neuronů v mozku + dokázal vytvořit funkční kopii v superpočítači, tak by to v podstatě nebyl člověk (a nejen proto, že stav našeho mozku je silně ovlivněn stavem zbytku našeho těla), protože by to dle mého byla (minimálně z hledisek zaměřených na podstatu bytosti) tzv. "filosofická zombie", tedy napodobenina člověka bez vědomí - niterní podstaty člověka. Bylo by velice zajímavé zkusit, zda by taková virtuální osobnost byla vůbec hned funkční bez úprav. Pokud ne, mohlo by to nasvědčovat existenci nějaké formy fundamentálního vědomí... |
| Sebastián Wortys |
Posted - 02/09/2016 : 17:29:46
quote:
Originally posted by rajis
To je špatně položená otázka. Neptám se kdo jsem já, své já tvořím po celý svůj život.
"To je špatně položená otázka." – Nebo možná špatně interpretovaná. Dle mého to chce trochu anti-skepse (spolu-základ pochopení). Širší podstata bytosti je komplementaritou změny a doživotní stálosti. Mohl bys argumentovat, že během života člověka se obmění drtivá většina částic jeho těla (a tím teoreticky i téměř celá osobnost), ale jsme (na vícero úrovních pozorování) dynamické asambláže, které si dokážou částečně zachovávat podstatu struktur a informace i za neustálé látkové výměny. (A tvrdí konzervativci i solidně za neustálé informační výměny, .)
Stranou mě napadlo možné řešení paradoxu identity Théseovi lodi. Na plnohodnotné posouzení identity Théseovi lodi dle mého nestačí jediné hledisko, takže bych si zvolil minimálně tyto 2: míra fyzické identity a míra tvarové identity. Vyměníme-li jedno prkno T-lodi za jiné víceméně téhož tvaru, míra fyzické identity trochu poklesne, ale tvarová víceméně ne. Až budou vyměněny všechny díly za tvarově víceméně stejné, míra fyzické identity bude víceměně nulová (víceméně - ve smyslu pokud by na nových dílech ulpěla čast špíny z původních), ale tvarová víceméně zůstane s tím, že vznikl tvarový klon. Pokud by se z původních dílů složila původní T-loď, míra její fyzické identity by byla (prakticky téměř) 100% a tvarová též. Která z lodí je tedy Théseova? Ta z původních dílů obou-hlediskově a ta z nových dílů jen z hlediska tvaru (popř. i z hlediska některých hledisek, která jsem nepoužil) jako klon.
K co nejplnohodnotnějšímu popisu identity (základ porovnávání identity) je tedy potřeba co nejvíce různorodých hledisek... Kdybych Téhseovou lodí myslel nějakou konkrétní skutečnou, hodilo by se do kritérií zařadit i vlastnické právo či citové pouto na jedinečně naopakovatelnou strukturu daného kousku dřeva (to by bylo zajímavé mj. z hlediska toho, že člověk si může zamilovat starý i nový díl)... |
| rajis |
Posted - 14/08/2016 : 19:12:39
To je špatně položená otázka. Neptám se kdo jsem já, své já tvořím po celý svůj život. |
| Sebastián Wortys |
Posted - 12/07/2016 : 12:17:46
quote:
Originally posted by Sokrates2915
Kdo jsem?
Dle mého je obecnou bytností bytosti vědomí odvozené z Vědomí (Vědomí = fundamentální transcendentální zdroj vědomí, podrobněji viz. filosofická část mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie), . A k tomu bych bokem doplnil ještě třeba, že vnímání a (svobodná) vůle jsou 2 strany jedné mince vztahování se v/V-ědomí ke světu.
A jednotlivá vědomí (iluzorně zmnožené Vědomí) jsou obalena osobnostmi, které mají méně univerzální základ než vědomí. Osobnost je jedinečně modifikovaný prostředník vztahování se v/V-ědomí ke světu.
Všichni jsme stejní a sozčasně různí = naše podstata (Vědomí) je totožná, ale naše osobnosti jsou různé. A je na každém, zda za sebe považuje spíš vědomí či osobnost. Co se mě týče, chápu to cca rovnocenně, . |
|
|
