| T O P I C R E V I E W |
| Vladimír Volma |
Posted - 28/11/2006 : 00:22:41
Problém vzniku života ve vesmíru zůstává neobjasněn, poněvadž v důsledku parcelace vědy málokdo je s to uvažovat celistvě, polyhistoricky. Řada jevů v této oblasti reality (pravdy) by potřebovala nově složené vědní obory, např. sociofyziku, fyziku informací ap.
Vrátíme-li se ke kořenům poznávání, zjistíme, že nepotřebujeme vysokou matematiku ani složitě šroubovaná souvětí, a přesto můžeme úspěšně kráčet po cestě k moudrosti. Po cestě, v jejímž prachu nalézáme otisky stop Chuang-ti, Lao-c, Buddhy, Pythagora, Bruna, Spinozy aj.
Jak pozoruhodné, že jejich texty jsou vzdor časovému odstupu srozumitelnější a čtivější než texty současných doktorů moudrosti či jiných odborných odborníků.
Vesmír se skládá z hmoty a energie. Zmíněné dvě (polysubjektivně) vnímatelné reality za jistých podmínek přecházejí jedna v druhou. Shoří-li dřevo, změní se v teplo a světlo, přičemž obojí vyzáří do okolí. Tento proces představuje globální posedlost současného lidstva, totiž proměňování hmoty v energii.
Nazpátek to lidstvo dosud neumí. Udělat z energie hmotu lidé zatím neumějí. Ale rostliny ano. Když dopadá sluneční teplo a světlo na Zemi, rostliny je zachycují a proměňují v hmotu, totiž dřevo, uhlí, ropu, škroby či jiné složité hmoty. Tento proces převládal na Zemi v pradávných dobách, a to až do chvíle, než lidé začali jíst tepelně upravenou potravu.
Dobře, tak tedy vesmír je hmota a anergie, ale to přece nemůže být všechno? Kreacionisté se začínají usmívat, a mají proč! Ale pozor, vítězství v letitém sporu s darwinisty jim přiznat nelze. Jejich bůh, který umí vyčarovat všechno z ničeho, se totiž zcvrknul do jediného slovíčka, kterého si žel fyzika doposud nevšímá. Tím slovíčkem je INFORMACE.
Vesmír je hmota, energie a informace. Věda studuje hmotu a energii, ale informaci vnímá jen jako soubor přenositelných dat. Ale informace je víc než gigasoubor jedniček a nul, víc než kuličky genů ve šroubovici DNA.
Informace je entita přímo související s energií, pohybem, náhodou atd. Pohyb bez informace je např. stejně nemožný jako pohyb mimo souřadnicovou soustavu. Ale hlavně je informace podstatnou součástí života na Zemi, možná i jinde.
Jedna definice života by mohla znít: Život je proces přijímání, akumulování a vydávání energie, k němuž dochází ve hmotě za přítomnosti informace.
Podobnou myšlenku formuloval v termodynamických pojmech Harold Morowitz. Stručně: Energie slunečních paprsků padá na hmotné objekty, které ji přijímají, akumulují a vydávají. Tento proces sám o sobě mění strukturu hmoty do stavu vyšší uspořádanosti.
Myslím, stejně jako Morowitz, že někde tady je zakopán pes!
|
| 2 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| noemus |
Posted - 30/11/2006 : 11:20:18
Maám ještě komentář k přeměně energie na hmotu. Tady se totiž dost mýlíš. Rostliny nepřeměňují sluneční záření na hmotu. Jen využívají sluneční záření ke strukturování hmoty obsažené v zemi, ve vodě a ve vzduchu, to je něco zcela jiného.
Člověk naproti tomu hmotu umí z energie vytvářet přímo. Albert Einstein za to přeci dostal Nobelovu cenu (za fotoefekt, kdy vniká elektron z fotonu) |
| noemus |
Posted - 30/11/2006 : 11:16:35
Ahoj
Problém vzniku života mě jako (vzděláním) biologa velmi zajímá. Ale myslím si, že existuje celkem dost vědců kteří mají vznik života jako svou hlavní specializaci. Problémem informace v biologii se u nás například zabývá Anton Markoš, který se o něm zmínil i ve svých vědeckopopulárních knihách. Sám jsem s ním na toto téma mnohokrát diskutoval. Vytvářet nové vědní obory tedy není nutné. Existuje celkem dost vědců, kteří nejsou zahleděni jen do svého oboru.
Rád bych ti nicméně nabídl svůj názor na problém vniku života a to z pohledu otázky: Proč vlastně život vznikl?
Vycházím zde z díla známého ruského vědce Ilji Prigogina, které je v současné době stále populárnější u našich i světových biologů. Ten si všiml, že fyzikální systém jimž je zvenčí dodávána přebytečná energie se ji "snaží" co nejrychleji zbavit. Důležité je právě sousloví co nejrychleji. Vždy totiž existuje více způsobů jak se energie zbavovat. Prigogin si všim, že čím více energie do systému dodává, tím komplexnější způsoby zbavování energie se objevují. V zásadě lze tedy říci, že když do systému pěchuji energii, spontánně v ní vzniká jakýsi řád, který slouží k co nejrychlejšímu rozptýlení energie.
Dalším důležitým pzorováním Prigogina bylo použití těchto termodynamických brýlí na biologické systémy. A výsledek je nasnadě. Ze všech porovnávaných systémů, se v biologických systémech energie spotřebovávala (systém se jí tedy zbavoval) nejrychleji.
Tato pozorování nevysvětlují JAK ke vzniku došlo, ale dokumentují několik netriviálních neživých soustav, které vnikají jen proto, že v systému je přebytečná energie. |
|
|
