| T O P I C R E V I E W |
| Miloslav Bažant |
Posted - 25/08/2010 : 10:40:13
Základem evoluce je toto.
Přežívá to co je životaschopné, mění se to co není zcela životaschopné a zaniká to,co životaschopné není a to vše vzhledem k daným a platným životním podmínkám.
Existuje tedy současně to,co je životaschopné, částečně životaschopné i to co není životaschopné a to v každé době, tedy i v době dnešní. Dojde li ke změně podmínek jakýmkoliv směrem to co bylo životaschopné bude částečně životaschopným a začne se vyvíjet a to dle okolností směrem k tomu co vede k životaschopnosti i k částečné, nebo úplné nežovatoschopnosti. To neživotaschopné zaniká, to částečně životaschopné se vyvíjí a to životaschopné se nemění.
Toto je základ evoluce a nyní je možno přejít k jednotlivostem a s tohoto pohledu je zkoumat.
V určitém prostředí je sexuální aktivita silná a docházelo by k přelidnění, chudobě, hladu vzhledem ke zdrojům které mají určitou hodnotu. Následkem toho dochází k potřebě sexuální aktivitu snížit, nebo snížit její důsledek. Jako prostředek ke snížení sexuální aktivyty bylo přijímáno zahalování nahoty a důsledky tvýšené sexuální aktivyty byly války. Zdroje a prostředí byly omezené, systém nedokonalý a tak bylo potřeba vyvážit populaci s možnostmi zdrojů. Kdyby k tomu nedošlo,člověk by se přemnožil a kapacita zdrojů a prostředí by tomu nedostačovala,čili by došlo k evolučnímu ohrožení člověka jako druhu neživotaschopného. Protože byl člověk druhem částečně životaschopným došlo k vývoji a všemi možnými cestami. Některé s těch cest zanikly jako neůčinné a jiné se ukázaly být funkčními a byť to bylo to zahalování, nebo války, bylo toto jako řešení přijímáno.Jakmile lidé cosi jako řešení přijmou,pak se toho těžko zbavují a to i v době,kdy jsou podmínky zcela jiné. Jenže jsou li podmínky jiné, začne toto doléhat na člověka , roste stav částečné životaschopnosti a to vede opět k hledání všemi možnými cestami z nichš některé vedou k životaschopnosti, některé k částečné a jiné k neživotaschopnosti. Ty nyvhodné zanikají, ty střední se rozvíjí a ty životaschopné zůstávají beze změny.
Jenže to co bylo uznané v době minulé a za jiných podmínek je díky tomu, že se to stalo součástmi víry je uznáváno stále i když to již pro dané podmínky vede k neživotaschopnosti.
Největší problém evoluce jsou lidé,protože rozmnožují uměle to co je neživotaschopné.Vyskytne li se neživotaschopný živočich,který by za normálních okolností vyhynul jako druh, lidé se jej snaží zachránit a tak rozmnožují a udržují to neživotaschopné.Kdyby se narodilo dítě chlapec bez penisu, lidé mu dají stejné právo na rozmnožování jaké mají ostatní, třeba mu odeberou semeno a uměle oplodní ženu,která potom porodí dítě chlapce bez penisu a tak lidé spůsobují, že je uměle rozmnožováno to co pro život není vhodné a pak si stěžují na důsledky.
Já myslím, že by lidé měli spíše tu logiku evoluce poznávat,aby neudělali víc škody, než užitku.
Sláva |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| neronis |
Posted - 01/09/2010 : 19:51:44
http://www.youtube.com/watch?v=vlkfnb4ICyg&feature=related |
| Miloslav Bažant |
Posted - 31/08/2010 : 17:44:06
Neronisi.
Nikdy nikdo nedokáže mluvit současně o všem a všech vlivech které výsledek pozměňují.To prostě nejde. Proto ukazuji cestu a ty výsledky jen proto, aby byla pochopena ta cesta. Ty výsledky jsou podružné.Já s těmi vedlejšími vlivy dokáži pracovat, pokud je znám a mnohé si dokáži vyvodit.Kdybych ukazoval každý vedlejší vliv,pak by vše bylo mnohem delší, někdy na několikasvazkové dílo. Ukáži li cestu dávám každému kdo je schopný takto myslet cestu k témuž k čemu jsem došel já a mnohdy i k mnoha dalším vyvozeným poznáním.Chápej moje slova tak,že nenabízím výsledky,ale cestu k nim.Pokud některé ukazuji,pak jen proto aby byla pochopena výhodnost těchto cest od podstaty k realitě a poté kontolu správnosti poznané podstaty shodou s realitou. Tato cesta je opačná oproti běžné filosofické.To s tím výpočtem jsi to vystihl velmi dobře a je vidět,že smysl a styl té cesty začínáš skutečně chápat a že začínáš v dimenzi té cesty myslet. To je oč mně jde.Jakmile poznáš výhodnost této cesty,pak si k těm výsledkům včetně těch vedlejších vlivů dojdeš sám.Pokud pochopíš jak hledat ty podstaty,což se tě snažím ukázat,pak již mne nebudeš potřebovat a budeš docházet k novým poznáním docela sám a může být,že mne v mnohém překonáš. Ono to vlastně není složité,ale chce to pochopit systém.
Když to tak vezmu, pak ten počátek této cesty byl vlastně důsledkem náhody, okamžitého nápadu (uložením znaků pravd na listy Buddhova stromu znaků) a ostatní již na sebe navazovalo. Zajímavé na tom je,že zmíněné podobenství cosi takového slibovalo.Najde li se člověk řistý,který dokáže urovnat listy tohoto stromu tak, aby vznikl smysluplný text, otevřou se před ním všechna tajemství světa a žádný poklad mu nezůstane ukryt.Náhoda spůsobila, že jsem našel cestu k urovnání listů aniž bych věděl co je čistotou myšleno a ostatní již bylo důsledkem tohoto. Předtím bych nikdy nepřijal myšlenku, že by cosi takového bylo možné a považoval bych to za nereálný zázrak.Ve skutečnosti se jedná o cosi zcela přirozeného. Jak mohl Buddha toto tak domyslet? To je otázka,které bych chtěl přijít na kloub.
Sláva |
| neronis |
Posted - 31/08/2010 : 16:56:14
Tak a jsme zase u vysvětlování toho jak to u tebe funguje, tvých motivů a jinak ani čárka k tématu.
Systém společného jmenovatele, který používáš jsem už pochopil a je to dost zajímavé. V podstatě si tak jakoby vypočítáš výsledek, který se projektuje i reálně. Nevýhoda je v tom, že nezohledňuje spoustu aspektů, které mohou být pro vyvození nějakého platného závěru někdy důležité. Takže to dává zase prostor mě ti do toho kecat. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 31/08/2010 : 08:51:29
Já si totiž takovým generalizováním nejsem nikdy jistý. Ono je nejlepší procházet specifické vlastnosti, na základě kterých se zobecňuje. Ty to máš naopak a své systematizování konfrontuješ s příklady, takže se to ve výsledku čte blbě zase mě.
Neronisi.
Připadá mně to, jako bychom stáli každý na jedné straně kvyadla.Já řeknu,že kyvadlo se pohybuje ode mne a ty řekněš,že dle tvého pohledu se kyvadlo pohubuje směrem k tobě.
Lidé nejčastěji myslí tím tvým spůsobem,čili směrem od důsledků k příčinám a tímto spůsobem hledají podstatu.Můj přístup je opačný,čili vycházím od poznané podstaty a s ní vyvozuji důsledky a výsledek konfrontuji s realitou. Odpovídá li to vyvozené s realitou, ukazuje to na psrávnost poznané podstaty.
Tento přístup není použitelný vždy,ale jen tehdy, došlo li k poznání podstaty bez ohledu na správnost tohoto poznání. Poznám li podstatu a vyvozuuji li z ní a tato je chybná, ve výsledku vyvozené je ve sporu s realitou a já díky tomu poznávám, že ta podstata je chybná.Čili nejprve hledám podstatu. Nabízí se otázka jak hledám podstatu, když ne obvyklým směrem,čili analyzováním důsledků? Řekl bych že toto je základní otázka,ale není možné na ni odpovědět přímo, jakousi definicí,ale spíše na konkrétních případech.
1.)Při snaze o otevření podobenství stromu znaků(Buddha) došlo k pokusnému umístění znaků všech mně známých pravd na listy stromu a následne sledování logiky povyšování i ponižování pravd navzájem a dalo by se říci se otevřel celkový náhled do této problematiky.Byl pochopen rozdíl mezi mocí přírodní a mocí lidskou a byla pochopena její úloha v algoritmu života.yla tedy nalezena podstata funkce pravdy a moci lidské.Poznanou podstatu je možno užít k analýze jevů s této podstaty vycházejícíh.Pokud se výsledky shodují s realitou,ukazuje to na fakt, že poznaná podstata je pravdivá,či správná.
2.) Je li tato poznaná podstata správná,je nutno předpokládat,že je čehosi důsledkem.Je tedy třeba hledat společného jmenovatele a tím je proces myšlení.Byly tedy hledány konstanty v procesu myšlení .vziklé poznání je rovno poznání podstaty kterého je důsledkem vše co s procesu myšlení svou logikou vychází a toto je možno za pomoci poznané podstaty analyzovat a srovnávat výsledky s realitou.Odpovídají li předpokládané vyvozené důsledky realitě,pak to ukazuje na fakt, že je poznaná podstata správná a pravdivá.
Já tento přístup považuji za správný a výhodnější, než ten běžný směrem od důsledků k podstatě. Neříkám, že je správný,ale říkám že já jej za správný považuji,což je cosi odlišného.
Představ si Pythágora,kterého napadlo udělat čtverce nad všemi stranami pravoůhlého trojůhelníku a třeba docela náhodou a napadlo jej,zda v tom poměru není nějaká kontinuita a tak začal totéž měřit u různých velikostí pravoúhlých trojůhelníků a zjistil,že čtverec nad přeponou je vždy rovný součtu čtverců nad oběma odvěsnami.
To je rovno směru od podstaty k důsledku i konfrontace vyvozeného s tealitou.
Nojo,ale ty myslíš běžným spůsobem od důsledku k podstatě,čili příčině a to je cesta,která poskytuje mnoho variant a dochází zde k mnoha omylům.Čili pro mne je tato cesta nevhodná. opakuji, že pro mne.
Tam kde neznám podstatu,užívám stejného přístupu jako ty a většina lidí a protože vím jak je výhodná cesta od podstaty k důsledkům, hledám ty podstaty.Někdy se to podaří, někdy ne. Výhodné je hledat společného jmenovatele,čili to co se vyskytuje ve všech možných variantách,protože tam většinou ta podstata je.Je li nalezena, pak již je vše celkem snadné a propojí se celá logika a jedno dokazuje druhé.Když se tak stane,cítím tu největší radost a díky té radosti stojí za to trošku namáhat hlavu.Pokud budu hodně upřímný, nehledám poznání proto aby můj život měl smysl pro druhé,ale pro tu radost.Bude li díky tomu můj život pro ostatní nějaký kladný smysl,pak je to vedlejší kladný důsledek. Pokud tato slova budeš brát jako lež,pak si uvědom,že jsem na tom svém poznání pracoval víc než třicet let,aniž by to kdokoliv věděl.Teprve pak jsem si uvědomil,že by to mohlo mít význam pro ostatní a že nesdělené poznání jako by neexistovalo.
Takže ode mne můžeš těžko očekávat,že bych přistoupil na styl myšlení, který považuji za nevýhodnější a to bez ohledu na to zda výhodný je, či není.Pro mne je nevýhodný.
Vycházíš li od povrchu,čili reality,pak je tvůj pohled ovlivněn uznanými pravdami,čili je jednostranný.Vycházíš li od poznané podstaty,pak je výsledek přesný bez ohledu na to jaké pravdy jsi uznával a může tvým uznaným pravdám stát i v opozici.
Sláva |
| neronis |
Posted - 30/08/2010 : 17:28:40
Já si totiž takovým generalizováním nejsem nikdy jistý. Ono je nejlepší procházet specifické vlastnosti, na základě kterých se zobecňuje. Ty to máš naopak a své systematizování konfrontuješ s příklady, takže se to ve výsledku čte blbě zase mě.
Nemyslím si, že je k životaschopnosti klíčový stres, ale motivace. V jistém slova smyslu se tyto pojmy dají i zaměnit, ale pod pojmem stres si představuju něco jako nutnost a pod pojmem motivace možnost volby, kterou by subjekt chtěl dosáhnout.
Tohle není aplikované univerzálně a pokud se bavíme o asistovaném porodu, je jasné, že je v tomto (a podobných fyziologických případech) v zájmu určitého fyzického vývoje druhu zkrátka nutné, aby zde byly určité překážky, kterým se musí přizpůsobit, a které musí umět překonávat. Ve výsledku porodí sama bez bolesti i v letadle na hajzlu.
Pokud se bavíme o vzájemném přizpůsobování nějakých etnik nebo odlišných forem vnímání, je podle mě ona skutečnost jiná. Jakmile bude tato nesourodost přiživována jakýmkoli úmělým stresem, je logické, že dojde zase jen k izolovanosti. Totiž člověk je tvor, který disponuje pamětí a individuálním myšlením. Pokud si má na něco neznámé vytvořit nějaký názor, bude vždy postupovat od co nejjednoduššího a nejefektivnějšího.
A stres, tedy vzájemný problém, tuto hranici nepřekoná. K tomu je zapotřebí motivace a není to ani tak, že ta vzniká na základě evoluce nějakým autoregulačním způsobem. Na něco tak složitého příroda určitě nemyslela.
Osobně se divím, že něco jako absolutní ovládnutí světa nefunguje už dávno, a že lidé po takové době přemýšlejí nad tím co se sebou a nedokážou přijít na věci, které jsou většinou jednoduché jako facka. V tom tkví totiž omyl onoho uvažování o nějaké samospásné schopnosti přírody nebo něčeho podobného. Předpokládá se v něm totiž, že stav, do kterého lidstvo prozatím došlo, je důsledkem přirozeného vývoje. Takový předpoklad poté v člověku navozuje iluzi o vlastnostech lidského druhu, kterými ve skutečnosti nedisponuje. Navíc hledá ohrožení nebo předpoklady pro nápravu v místech, které není třeba vůbec řešit, a takovéto prvky většinou značně brání v tom posunout se na něco dalšího a řešit skutečné problémy. Ale to jsem spíš odbočil.
Pointa tkví v tom, že stres - tedy důvod pro to uvědomit si vzájemnou nesourodost druhů nevede k nalezení klíče k jejich vzájemné spolupráci nebo pochopení. K tomu je zapotřebé motivace - tedy zásah třetí strany, který evokuje v těchto odlišných přístupech nějakou potřebu po vzájemné spolupráci. Něco podobného můžeme sledovat nyní v evropské unii. Díky kapitalismu se kdysi cizí národy spojily do nadnárodních korporací a není neobvyklé, že manažeři, komunikující s kolegy z cizích zemí, hledají sami a se zájmem (nikoli v rámci stresu, tedy většinou) cesty ke vzájemnému pochopení a k prolínání oněch mentalit. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 30/08/2010 : 12:05:25
Neronisi.
Měl by ses přihlásit do TalentManie.Máš skutečně vzácný talent odvést téma kamsi stranou k detailům, které mohou být zajímavé až po zvládnutí podstaty.Přesto v tom máš některé podněty,které na cosi ukazují.Mám na mysli to ss těmi rodícími matkami,ale chtělo by to převést k určitému zevšeobecnění.Stejně tak by se dalo říci,že budu li tě udržovat v prostředí kde nemůže dojít ke stressu, nevyvinou se tvé schopnosti stressu čelit.Dojde li následně ke stressu, nebudeš mít schopnost jej zvládnout a to může vést i k tvému zániku.Vytvořím li společnost ve které každý bude pracovat ve prospěch společnosti dle svých schopností a bude získávat dle svých potřeb,čili vznikne společnost kde budu získávat bez ohledu na své schopnosti,pak nemám potřebu tyto schopnosti hledat a využívat tyto ve prospěch společnosti.Ve výsledku by všichni měli potřeby, ale nikdo schopnosti.Otázkou je, kdo by potom ty jejich potřeby pokrýval.Naopak budou li všichni nuceni svých schopností využívat ve prospěch společnosti,protože dostanou dle svých zásluh,pak budou schopnosti hledány a budou růst. Toto stojí na stejném principu jako to co jsi popsal u těch matek.Vytvoříme li podmínky pro bezstressový asistovaný porod a toto budeme praktikovat u určité skupiny vybraných žen po několik generací,pak se tím sníží jejich schopnost rodit bez tohoto. Nám je ale líto těch matek a díky tomu tak jednáme.Když pak následně dojde k situaci,kdy je takový porod nemožný, nemají již schopnost dostatečnou k přežití.Vedle těchto matek však existují i takové,které asistovaný porod odmítají.Většinou se jedná u určité entity,které považujeme za primitivnější,příkladně romské matky.POkud pak dojde ke srovnání dané schopnosti rodit,je u těch "primitivních" mnohem vyšší a méně stresová,než u těch kterým s lítosti tuto snižujeme.Dojde li poté ke změně podmínek a nemožnosti aplikovat ten asistovaný bezstresový porod, jsou ty primitivní mnohem životaschopnější,než ty naše,čili přežívá jich porod větší procento než těch našich. Na takovou změnu stačí válka. Chybění lítosti a jednání ve prospěch jejich životaschopnosti je však považváno za neetické. Stejně tak za etické považováno vytvoření bezstressové společnosti,jakéhosi království nebeskkého, nirvány, či komunismu i když by toto vedlo k neživotaschopnosti člověka jako druhu.
Já se necítím být kompetentní na to abych určoval jak by to mělo být,ale pokud člověk toto pochopí v podstatě a tato vychází s poznání zákonitostí procesu myšlení,pak je zřejmé,že lidé často a třeba s ušlechtilých důvodů a citů jednají proti své vlastní životaschopnosti a to je velice podivné a myslím, že to stojí za to aby se s tím filosofie intenzivně zabývala.
Ničí li člověk životní prostředí v zájmu svého přežití,pak se toto prostředí stává tím, co vytváří neživotaschopnost určitým životním formám.Snaha tyto druhy udržet do té doby,než se na toto prostředí adaptují je nesmyslná,protože vytvoříme li jim podmínky pro život uměle,pak tím vlastně ničíme jejich snahu se adaprovat.Jedinou možnou cestou jak tyto druhy udržet je změna toho životního prosředí do stavu, ve kterém byly částečně životaschopné a nechat je se vyvíjet a to všemi možnými cestami a nezasahovat do tohoto procesu.My totiž nevíme,která cesta jejich vývoje vede k jejich životaschopnosti.
Teorie stříbro, praxe zlato.A v praxi je to vše mnohem složitější,protože ohrožených druhů je mnoho a životní prostředí jen jedno.A tak pokud nejsme schopni přispůsobit prostředí tomu nejvíce ohroženému druhu, musíme se smířit s tím,že některé druhy prostě zaniknou lítost- nelítost.Musíme se smířit i s tím,že se některé druhy vyvinou jinak, než by si člověk představoval a přál.
Člověk by se měl učit zákonitosti evoluce poznávat a nikoliv se snažit bez znalostí do evoluce zasahovat,protože tím nadělá víc škody, než užitku.
Sláva |
| neronis |
Posted - 29/08/2010 : 10:48:48
Ono se to hezky vyhodnocuje takto obecně, ale jaké cesty k jakým změnám prostředí by si měl na mysli třeba ty?
Jednou jsem měl takový sen, že jsem umlátil hasákem nějakého vědce a když jsem se podíval na jeho roztříštěnou hlavu na zemi, byl tam místo půlky mozku jakýsi elektronický obvod. Protože se v tom trochu vyznám, tak jsem ještě v tom snu nějak podle schématu vydedukoval, že jde o radiový vysílač.
Když jsem nad tím přemýšlel, došlo mi, že jsem umlátil vědce, který měl v hlavě svůj vlastní prototyp. Tato evoluce elektronických implantátů, usnadňujících přemýšlení a v podstatě jakoukoli lidskou činnost bude v budoucnu podle mě velmi aktuální. Nicméně problém vidím v tom, že se nervová soustava člověka nemusí už poté vydat žádným zajímavým směrem, protože bude zatěžována velmi minimálně a jednostraně.
To souvisí s oním pocitem lítosti, který popisuješ. Lidé nechávají záměrně přežívat něco co je očividně defektní, ale zase na druhou stranu bych řekl, že si neumí poradit s tím co defektní není. Totiž pokud se zamyslíš nad tím, že má vysoké šance ve společnosti přežít nějaký mentálně postižený a tělesně deformovaný krypl, dostává dokonce možnost se rozmnožit a tento defekt dále rozšiřovat. Navíc zde máme rasovou otázku a dilema v tom smyslu, že bychom se měli chovat lidsky za každou cenu. Tedy poté co tu řádil Hitler se lidí cikánů bojí, zatímco se jejich chování v minulosti bránili útočnými prostředky. Tedy současný stav teoreticky neevokuje žádnou snahu z jejich strany se přizpůsobit. Pokud se podíváš na systém, jakým se rodí děti, může ti z toho vyplynout, že matky v budoucnu nebudou schopny už porodit samy, protože se vlivem perfektní asistence jejich vybavení tomuto stavu přizpůsobí. Něco podobného už funguje myslím u krav, kde se to tele musí vytáhnout z dělohy ručně.
Těch příkladů je celá spousta kudy se směřuje. Jednotlivec se proti svému zániku logicky brání i když to znamená určitou nevýhodu pro společnost. Je obtížné definovat co je přínosné a co ne. Podle mě by se to dalo definovat jednoduše podle vlastností, které se člověku nějakým způsobem teoreticky hodí. Tedy pokud by někomu začaly růst křídla, proč by nějaký jeho potomek v budoucnu nemohl létat? Nicméně pokud třeba u porodu matka umírá, k čemu se tato vlastnost v budoucnu hodí? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 29/08/2010 : 08:06:35
Pointa je v tom, že nikdo zcela jistě neví, jaké podmínky mohou lidé očekávat.
Neronisi.
A právě o tom to je.My nevíme,které změny povedou v budouvnu k životaschopnosti,protože předem nevíme co očekávat v budoucnosti a přesto do tohoto nešetrně zasahujem,dle nějakých norem platných pro současný stav, nebo ještě častěji stav minulý,který již a třeba i díky činnosti člověka již platný není.Pokud se cosi mění, bereme to jako defekt,ale může to být vývoj směrem k životaschopnosti.
Evoluce je velmi složitý proces,ale je možno jej v základu pochopit,pokud vyjdeme o správné premisy a tou je proces myšlení.Pokud bude tento pochopen, bude pochopena i logika evoluce,protože je živý organismus je mozek, čili centrum myšlení a zbytek je zde proto,aby funkci mozku a proces myšlení umožnil a podporoval všemi možnými spůsoby.Bez pochopení podstaty procesu myšlení,není možno pochopit zákonitosti evoluce.Pokud budou poznány zákony evoluce,člověk získá cesty k životaschopnosti v jakémkoliv prostředí.
Sláva |
| neronis |
Posted - 28/08/2010 : 20:12:38
Zásahy člověk agonii druhu jen prodlužuje,ale výsledku zániku nezabrání,pokud nevytvoří podmínky ve kterých je daný druh životaschopný.
Pokud se bavíme o vývojových etapách člověka a opravdu různorodé agónie, které zde dnes máme, není podle mě tak jednoznačné, že se i druh, který stagnuje, nemůže nějakým způsobem třeba později vyvinout.
Třeba technologie člověka dost přetváří. A pokud nemyslíme zrovna na ono otřepané "zničení se", můžeme dojít k závěru, že je pravděpodobné, že kvalitnější a na zážitky bohatší život prožijí právě zdrženliví lidé. Tedy něco, co se zde vyvinulo kdysi dávno jaksi samoúčelově, může být nápomocné v budoucnu za zcela jiných podmínek.
Pointa je v tom, že nikdo zcela jistě neví, jaké podmínky mohou lidé očekávat. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/08/2010 : 13:44:30
LG.
Od poznání a kontatování stavu je ještě daleko k vyřešení.Konstatování je však tím první a důležitým krokem.Kdybych měl tuto otázku vyřešenou,pak bych zde o ní neměl potřebu diskutovat. Tím prvním by mělo být intenzivní hledání logických souvislostí,prostě by se člověk měl tou logikou více zabývat, místo aby do tohoto stavu bez znalosti zasahoval.Člověk na jedné straně prostředí dělá pro život nevhodným a současně se snaží zachraňovat to,co v takovém prostředí nemá k životu podmínky.Myšlenka,že tak činní aby dal těmto organismům větší šanci a čas na příspusobení je krásná,ale to přispůsobení může trvat celá staletí, či tisíciletí.Takže lidé chrání to neživotaschopné v touze dát mu šanci a vedle toho je mu nemilé,když se to přispůsobuje,čili se to mění a snaží se těm změnám zabránit.Prostě lidi v tom mají neslýchaný chaos a ještě k tomu zmatek.
Představ si,že by američtí vědci zachraňovali brouky a motýli v Hirošimě a chtěli zabránit jejich změnám,které jsou důsledkem jaderného výbuchu. A to všechno proto, aby zachovali druhy v té podobě jaká byla před výbuchem.Prováděli by selekci a pro další život volili jen ty jedince,kteří se nepřispůsobili a ničili jedince, kteří se působením radiaktivity měnily.I když by to byly většinou vývojové cesty slepé, byla by zde i možnost vývoje druhů, které by byly schopné žít v radiokativně zamořeném prostředí,jaké jim člověk vytvořil.Otázkou je,proč vlastně jim člověk to pro přežití nevhodné prostředí vytvořil a zda to bylo nezbytně nutné.A to nemluvím jen o radioaktivtě.Pokud už jednou člověk změní prostředí, měla by to být otázka nutnosti.Učiní li tak,pak musí počítat se základními zákonitostmi evoluce,čili že cosi vyhyne, jiné se bude vyvíjet a další bude vývojově stagnovat,protože se jeho životaschopnosti toto nedotklo.Člověk by to měl sledovat a učit se s toho, ale neměl by do toho zasahovat.To že člověk na jedné straně podmínky k životu lehkomyslně a zbytečně ničí a na druhé straně se snaží zachraňovat to co v tom prostředí nemůže přežít je cosi jako schizofrenie lidstva.Zvažovat zda je životně nutné stav prostředí měnit a pokud ano,pak počítat s tím,že některé druhy toto nepřežijí, jiné se budou vyvíjet všemi možnými spůsoby a to i takovými, které se lidem nebudou právě líbit.Kdo prostředí změní a poté chce řídit evoluci, nadělá víc škody než užitku.
Sláva |
| LG. |
Posted - 27/08/2010 : 11:53:58
Miloslave,
jsme opravdu jediní kdo ovlivnujě evoluci ?
Je logika proměnlivá vzhledem k různým fázím evoluce?
Jak by sis představoval aby se člověk choval?
Jaké by to mělo důsledky pro člověka?
Které druhy jsou schopny přežít vedle neustáleho rozšiřování lidské populace?
Nesnaží se člověk právě tím vším zachranovaním klonováním apob. Alespon trochu snížit vlastní dopady a dát dalším generacím novou šanci na přizpusobení? |
| Miloslav Bažant |
Posted - 27/08/2010 : 08:41:22
přestávám chápat o čem je řeč. Jak bychom to mohli vědět? Dit sama příroda to neví.
L.G.
A o tom to je.Pokud budu jako ty personifikovat přírodu,pak mohu říci, že příroda ví úplné h...,ale v přírodě vše probíhá v zákonitostech příčin a následků,takže ani nic vědět nemusí.
Příroda nemá vědomí ani mysl,ale člověk ano a s toho ty problémy vychází.Člověk je schopný přemýšlet a protože nezná ty záonitosti příčin a následků, staví se často proti nim a zasahuje do procesů v přírodě,čím narušuje funkce příčin a následků.
Ty zásahy do přírody jsou na jedné straně nevyhnutelné, vycházející s činnosti člověka a jeho životního stylu.Vývojem vědy a techniky se úroveň tohoto vlivu zvyšuje.Tím vznikají nové stavy ve kterých se některé organismy dostávají do stavu ohrožení a měly by se tedy zákonitě vyvíjet,ale většinou na to nemají potřebný čas a dostávají se do fáze neživotaschopnosti.A opět je zde člověk,který se s etických důvodů snaží je zachránit.Zachránil by je, kdyby upravil životní podmínky do stavu, ve kterém by byli životaschopní,ale to člověk většinou nedokáže a tak je uměle pěstuje, rozmnožuje a v některých obzlášt tvláštních případech,kdy počet klesl pod ktitickou hladinu je i klonuje. A tak stojí v opozici k zákonitostem přírody,dle kterých to neživatoschopné zaniká, to ohrožené se vyvíjí , cosi směřuje vývojem do slepých uliček a zaniká a cosi směřovat k dokonalejšímu stavu potřebnému k přežití.
A tak ekologové s etických důvodů zasahují do toho o čem téměř nic neví a naručují funkci těch zákonitostí řídících přírodu.
Člověk má na vybranou v tom, vzdá li se svého pohodlí, třeba bude chodit pěšky místo auty, bude se po moři plavit s plachetnicemi, vzdá se umělých hmot,kovů ,prostě bude žít jako ve starověku,či středověku a tím uvede přírodu do stavu v jakém jsou dnes v těchto podmínkách určití tvorové neživotaschopní, do stavu životaschopnosti. Nabo je zde druhá varianta,čili jednat tak jak jednáme i když tím prostředí tím měníme tak že se stávají určité organismy ,či tvorové neživotaschní a pak nechat tomuto volný průběh.Co má vyhynout,to vyhyne stejně,protože je v daném prostředí neživotaschopné.Zásahy člověk agonii druhu jen prodlužuje,ale výsledku zániku nezabrání,pokud nevytvoří podmínky ve kterých je daný druh životaschopný.Jsou zde druhy částečně životaschopné,které se vyvíjí,ale člvěk neví zda se vyvíjí slepou uličkou, nebo to k žvotaschopnosti a tak by se do toho neměl vměšovat a preferovat nějakou cestu jen proto, že je daný tvor či organismus pro člověka hezký, nebo jinak příjemný.
Uznávám, že tato slova jsou tvrdá a vím, že mohou být pro mnohé lidi bezcitná a neetická.Jenže tak tomu skutečně je a člověk by se měl spíše učit těm zákonitostem řídícím přírodu a evoluci učit a nikoliv do tohoto z neznalostí hrubě zasahovat.
Zákonitosti evoluce mají podstatu v procesu myšlení a to u všeho živého.Pochopení tohoto procesu dává člověku možnost tuto logiku pochopit.A jsem opět u PAM.
Sláva |
| LG. |
Posted - 26/08/2010 : 15:15:51
Miloslave,
přestávám chápat o čem je řeč. Jak bychom to mohli vědět? Dit sama příroda to neví. Kolik zajímavých druhů zaniká za nepříznivých přírodních podmínek. Kolik mutantu není schopno si najít partnera, a to je dělá neživotaschopnými jak v lidské tak i zvířecí společnosti. Mluvíš tu o získání schopnosti, která neni stoprocetní na ukor ztráty jiné. Hledáni partnera pro život jsi zjednodušil na pouhou krásu a dle mě to takto jednoduché není. Dle mě z pohledu evoluce není duležitá budoucnost ale právě schopnost přežití v přítomnosti hledat něco co bude schopne přežít v budoucnosti, ale není schopné přežít ted, nezní to komicky?
Puvodně jsem si myslel že mluvíme o postupném snižování kvality lidského genetického kodu a v některých případech i ovlivnování genetického kodu zvířat. Ale ted si nejsem jist o čem se snažíš mluvit. Ja chtěl naznačit že se nás netýka pouhá genetická evoluce, ale také znalostní která by tu genetickou mohla predstihnout. |
| Miloslav Bažant |
Posted - 26/08/2010 : 08:04:50
LG.
Lidskost? Toto slovo je užíváno ve spojení s kladným jednáním člověka,čili uznání práv na život pro každého živého tvora, jednání vzhledem k ochraně života a práv každého člověka a podobně.Lidskost je nutná k tomu aby mohl člověk žít ve společnosti a aby nezničil přírodu i sám sebe.
Nemám proti lidskosti ani to nejmenší,ale o lidskosti to vůbec nebylo.Nemluvil jsem o tom, že by se nějak defektní děti házet ze skály.Mluvil jsem o tom,že lidé neví,která cesta evoluce je slepá a to co se vyvíjí títo směrem dle zákonů evoluce zanikne a neví která cesta jde směrem k životaschopnosti.A tak někdy zachraňují a rozmnožují to co je na té slepé cestě evoluce a někdy se snaží eliminovat to co je na té cestě k životaschopnosti.
Představ si bezhrbé zvíře žijící v poušti.Některému jedinci se začne tvořit jeden, nebo dva hrby. Pro člověka je to defekt a proto se snaží takové jedince vyřadit s chovu.Jenže ty hrby jsou tím co vede k životaschopnosti v daném prostředí protože se v nich akumuluje voda.Kdyby člověk byl u počátku vzniku velbloudů,zabránil by jejich vzniku,protože by tuto cestu evoluce považoval za defekt a cosi odsouzeného k zániku. Jenže je planetě řada druhů,které jsou na slepé cestě evoluce a za normálních podmínek by tyto druhy zanikly.Jenže je zde člověk se svou lidskostí a tak se snaží tento druh zachránit. Jenže tím že zaniká to co je nežovitaschopné, vzniká ta dokonalost toho, co je na té cestě k životaschopnosti.
Kdyby tedy člověk znal výsledky všech cest evoluce,pak by mohl podporovat ty cesty k životaschopnosti,ale protože tyto cesty člověk nezná, neměl by do tohoto procesu vůbec zasahovat aby nenadělal víc škody než užitku.
Představ si,že by se narodil člověk s extremně velkou mozkovnou.Lidé by to považovali za defekt,protože by byl dle jejich norem krásy ošklivý a tak by ho třeba žádná ženská nechtěla,čili by se ocitl mimo reprodukci.Jenže právě toto by mohla být cesta k životaschopnosti člověka v budoucnosti jako druhu.Vedle něj by se narodil člověk s náznakem peří (atavismus),lidé by si vyvodili,že toto je evoluční cesta k životaschopnosti člověka,která mu dá časem možnost létat a tak by se snažili takový vývoj podporovat, takové jedince rozmnožovat a selekcí urychlit vývoj tímto směrem. Ve skutečnosti se však jedná o slepou cestu evoluce.
To není o lidskosti,ale je to o něčem, co je ryze lidské a to zasahovat do toho o čem nic nevíme.
Sláva |
| LG. |
Posted - 25/08/2010 : 23:40:22
Miloslave
podobna myšlenka mě taky napadla, nicméně lidskost a soucit nás změnili do současne podoby, jak to vysvětlíš matkám? a napadají mě dalších jak..dle mě jsme si cestu vybrali přesto ji nerespektujeme a místo toho abychom se snažili dostat do fáze, kde touto cestou můžeme jít neohroženi, bavíme se zábavním průmyslem, prodáváme drogy a jsme si přiliž jistí současnym stavem, když se stav náhle změni sme vzniká panika.
Zkusim to říct i jinak místo toho abychom se snažili vystoupit na chodnik(např. znalostně na takovou úroven že genetiku překonáme) proplétáme se uprostřed silnice. Časem se může stát že jedno pojede tak rychle že mu nebudeme schopni uhnout vzláště když se občas zastavíme a díváme se na nějaky billboard.
Co nás tedy dělá životaschopné? (díky čemu nás ještě auto nepřejelo?)
Čím jsme zpomalování a snižuje to naši životaschopnost? (u kterých billboardu se zastavujeme?)
Jak bychom mohli být životaschopnější? (kudy na chodník?)
Myslím že cesta lidskosti je dálnice a cestu kterou tu popisuješ ty je okreska. Dálnice jsou přímé ale nebezpečné, chodníky tam nejsou ale řekněme že na této je, ale mnohem užší než na okresce. Ta je oproti tomu zakroucenejší, jde se na ní o poznání hůře.
Problém je, že jako lidstvo nevíme, kam vlastně chceme.
Což nás vede k otázce...
S pozdravem LG |
|
|
