| T O P I C R E V I E W |
| Milan.Miló |
Posted - 13/08/2010 : 00:50:03
Co to je komplex jak vzniká
A kam až sahají jeho samotné
Účinky vlivů.
Které nám mnohdy říkají a našeptávají
Nám svými dílčími vlastnostmi které
Se spolupodílejí na formování našich
Priorit a mnohdy i charakterových
Vlastností naší Persony ( Osobnosti ).
Co zasahuje až do našich snů
Jenž mají za následek samotné ovlivňování
Našich názorů a úsudků.
Který mnohdy berou za své když se ocitáme
V samotné konfrontaci se svými obsahovými vzorci
O nichž víme že jsou tolikrát v rozporu ke
Kolektivnímu mínění i přesto však cítíme
Jejich až závratnou iracionální potřebu
Působící na naše cítění které se zrcadlí v našich
Projekcích a samotném chování.
A přístupu k lidem.
Milan.Miló. |
| 15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Milan.Miló |
Posted - 18/08/2010 : 20:12:33
Neronisi
--------------------------------------
Totiž nevědomí nezohledňuje společnost, zohledňuje jen sama sebe a instinkty jež jsou nevědomím posíleny zajišťují základní funkce organismu nutné k přežití. Tedy abychom měli například rádi sex a jídlo. Tyto činnosti mají totiž hmatatelné výsledky. Jídlo dodá živiny a sex je mechanismus, za pomocí kterého onen subjekt přišel na svět. Na této úrovni neexistuje žádný prostor pro já nebo nejá. Pro egoismus nebo altruismus nebo cokoliv jiného. Tady ty věci prostě jsou a fungují nebo nejsou a nefungují.
-------------------------------
Možná tomu tak je možná nikoli.
a to s toho důvodu že každý nevědomí
obsah jednotlivce se na pozadí Archetypu (Stínu)
se přenáší a promítá do společnosti.
Na jehož základě tak vzniká samotné kolektivní nevědomí
společnosti.
Jehož prvky se zrcadlí v samotném přístupu společnosti
k samotným jedincům ve společnosti.
A to do té míry že společnost a jedinec v ní sehrává
mnohdy klíčovou roli při samotném utváření
klimatu a duchu společnosti který má za následek
samotné mínění jednotlivců a společnosti takové
jako celek.
Milan.Miló.
|
| neronis |
Posted - 18/08/2010 : 18:48:22
http://www.youtube.com/watch?v=E4AhdVmsB1o |
| neronis |
Posted - 18/08/2010 : 18:46:23
Tenhle výtah není podle mě nijak adekvátní. Možná je problém v tom, že mají lidé tendenci vnímat "já" jako něco opovrženíhodného. Respektive pokud se člověk na sebe a své potřeby soustředí.
Je to logické, protože společnost obecně hodnotí kladně především prvky, jež ji posilují, tedy jakéhosi "týmového ducha", ohleduplnost a tak dále. Poté je na základě těchto závěrů a ve snaze se společnosti zavděčit, přirozeně pochopitelné, že je ve výskedku individuální "já" vnímáno jako destruktivní.
Nicméně takto koncipovanou analýzu - tedy vzhledem ke - společnosti, vnímám už z principu jako zkreslenou a to z toho důvodu, že se přirozeně opírá o mechanismy, jež v lidském nitru vlastně neexistují.
Totiž nevědomí nezohledňuje společnost, zohledňuje jen sama sebe a instinkty jež jsou nevědomím posíleny zajišťují základní funkce organismu nutné k přežití. Tedy abychom měli například rádi sex a jídlo. Tyto činnosti mají totiž hmatatelné výsledky. Jídlo dodá živiny a sex je mechanismus, za pomocí kterého onen subjekt přišel na svět. Na této úrovni neexistuje žádný prostor pro já nebo nejá. Pro egoismus nebo altruismus nebo cokoliv jiného. Tady ty věci prostě jsou a fungují nebo nejsou a nefungují. |
| Milan.Miló |
Posted - 17/08/2010 : 20:24:39
Neronisi
Tady jsem ti něco našel
O meditaci a samotného
Náhledu na Jáství jako Ego.:
------------------------------------------------
Přímým poznáním je jen vlastní uvědomění člověka
Autor: Daniel Moravec
Každý večer jdeme spát, každé ráno se budíme. BEZ NAŠÍ VŮLE. Ve spánku pocit "já" – ego mizí, objeví se snové "já" a jeho svět anebo není (je) nic. Přesto víme, ovšem až ráno, že jsme spali dobře. A máme spánek rádi. Celý "náš" život, budeme-li tomu tak říkat, je střídání tří stavů. Cokoli se děje, cokoli zažíváme, víme či nevíme apod. se děje hlavně v bdělém stavu, ten považujeme za stěžejní, něco následně ve světě snového "já", ve spánku beze snů se neděje nic, oba předchozí světy přestávají existovat, stejně jako v něm neexistuje pocit "já", tedy ego.
Střídání těchto stavů se děje bez naší vůle. Můžeme rozumovat, bránit se, chytračit, ale dřív nebo později prostě usneme a když usneme, většinou se zase po nějakém čase probudíme.
A jednou takhle umřeme (zmizí pocit "já", který je v bdělém stavu spojován se jménem a určitým tvarem).
Pocit "já" zná každý a převážná většina lidí si i myslí, že tímto pocitem "já" je. Tento pocit "já" je ego. "Čisté ego" je pocit "já", tento pocit se objeví ihned po probuzení, Bhagaván Ramana mluvil o přechodovém stavu, během zlomku okamžiku se spojí s myšlenkou těla, ztotožní se a objeví se ne-já, tedy svět bdělého stavu. Tuto zkušenost může při troše úsilí a pozornosti zažít každý sám na sobě (pokud ho ovšem ve 4 ráno nebudí budík :).
Všechno, co existuje, se objevuje až poté, co se objeví "já"-myšlenka. Zdrojem "já"-myšlenky je pravé Já, Bytí samo. Bez Já by nebylo"já"-ego, bez "já"-ega by nebyl svět.
Je pošetilé se domnívat, že pouze proto, že bdělý stav se jeví spojitý a časoprostorový, je skutečný. Kdyby skutečný byl, trval by pořád, ale stavy se střídají. Žádný z těchto tří stavů skutečný není. Skutečné není ani "já" ego, které mizí – bez své vůle – ve stavu spánku beze snů a objevuje se – opět bez své vůle – ve stavu bdělém. Skutečné je pouze pravé Já, Bytí, které je podkladem všech tří stavů a zdrojem "já"-myšlenky. A toto pravé Já je cílem duchovně hledajících.
Bhagaván Šrí Ramana Maháriši učil nejpřímější metodu bytí Já. Ne uvědomování si pravého Já nebo v pravém Já, protože pořád je tu "já"-myšlenka, ego, které si něco uvědomuje. Při realizaci pocit "já" mizí rozpuštěný v pravém Já. Proto není třeba, jak tvrdí některé školy, já rozšiřovat, úsilím se snažit uvědomovat ve všem apod. To je pořád snaha a činnost ega, pocitu "já", který se klidně může rozšířit kam chce, ale není to realizace. Realizace je smrt, konec této "já"-myšlenky. Pravé Já se nemůže nikam rozšiřovat nebo uvědomovat se v něčem atd., protože prostě nic jiného než Ono není. Kam by se rozšiřovalo? Žádný prostor není k dispozici.
Ramana Maháriši je mnohem razantnější.
Dotaz: Jak vzniklo ego?
Ramana Maháriši: Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já? Jak může existovat nevědomost, není-li ego? Začnete-li to zkoumat, zjistíte, že avidja (nevědomost),
která už neexistuje, tu není nebo řeknete, že zmizela.
Ego předpokládá nevědomost. Proč myslíte na ego a proč trpíte? Ještě jednou - co je to nevědomost? Je to to, co neexistuje. Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Avidja je jen naše nevědomost a nic jiného. Je to nevědomost neboli zapomenutí Já . Může na slunci existovat tma? A podobně, může před sebe-vědomým a samozářícím Já existovat nevědomost? Kdybyste znal Já, neexistovala by nevědomost ani utrpení.
Je to mysl, která pociťuje trápení a bídu. Tma nikdy nepřichází ani neodchází. Spatřujte slunce a tma nebude existovat. Podobně spatřujte Já a shledáte, že neexistuje avidja.
… Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje…Kdybyste znal Já, neexistovala by nevědomost ani utrpení. Je to mysl, která pociťuje trápení a bídu. Je to mysl (ego), která vidí svět jako božský nebo nebožský, je to mysl (ego), která určuje dobré a špatné, zlé a uctívání hodné. Je to mysl, která se zabývá všemi takovými zbytečnostmi jenom proto, aby měla co řešit a aby žila dál. Aby ego žilo dál. A je to mysl – ego, pocit, myšlenka "já", která usiluje o rozpuštění sama sebe, o dosažení osvícení, vždycky je to pouze ego, které o něco usiluje nebo neusiluje, a to si myslíme, že jsme my. Nejsme. Ovšem opačně, myslet si, že to nejsme samozřejmě nestačí. Proto Bhagavánovo sebedotazování nebo odevzdanost. Správné přesvědčení je ale nutné (Annamalai Svámí).
Ano, Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Ego není výtvorem sama sebe, ale, dá-li se tu vůbec mluvit o vůli, "já"-myšlenka, ego, je tu z vůle pravého Já. Jinými slovy:
Opravdu si někdo myslí, že kdyby nebylo "vůlí" Vědomí, pravého Já, aby ego jako forma bytí existovalo, že by tu bylo NAVZDORY BOHU?
Ale jistě, lidé si to mohou myslet, no protože jsou egem, trvají na totožnosti s pocitem "já", proto musí trvat na tom, že ego JE SKUTEČNÉ a hájit takový koncept, i když VE SKUTEČNOSTI SKUTEČNÉ NENÍ.
Co je "já"? Ego. A co je zdroj ega? Pravé Já.
Všechno, co je postaveno na klamu, a ego je klam, je také klamem, konceptem.
Ego je myšlenka, pocit "já". Pokud usilovně hledá svůj zdroj, objeví se pravé Já, které pocit omezeného "já" rozpustí, vygumuje. A s ním posléze i všechna omezení, bludy a vásany, které na sebe vymezující se pocit "já" nabalil. Mysl, ego "umře".
Ramana Maháriši: Při dotazování, "Kdo jsem já?", je "já "egem. Ve skutečnosti se ptáme na zdroj či původ tohoto ega. V mysli nesmíte mít žádný postoj. Vše, co se od vás žádá, je vzdát se představy, že jste takovým a takovým tělem a takovým a takovým jménem atd. Není třeba mít představu o své skutečné podstatě. Existuje taková, jaká vždy byla. Je to skutečnost a ne představa.
Nemusíte odstraňovat špatné "já ". Jak může "já "odstranit samo sebe?
Vše, co potřebujete udělat, je najít jeho zdroj a dlít v něm. Vaše snahy mohou jít jen tak daleko. Pak se to, co je mimo, o sebe postará samo. Zde jste bezmocný.
Nemůžete toho dosáhnout žádným úsilím.
Dotaz: Říkáte, že člověk může realizovat Já tím, že je hledá. V čem je podstata tohoto hledání?
Ramana Maháriši: Jste myslí nebo si myslíte, že jste myslí. Mysl není nic jiného než myšlenky. Nuže, za každou jednotlivou myšlenkou je myšlenka obecná, a to myšlenka "já ", to jest vy sám. Nazvěme toto "já "první myšlenkou. Držte se této "já "- myšlenky a zkoumejte, co to je. Když se do tohoto zkoumání silně zaberete, nebudete moci jiné myšlenky myslet.
Dotaz: Když to udělám a ulpím na svém já ,to jest na "já "-myšlence, ostatní myšlenky přicházejí a odcházejí, a já se sám sebe ptám, "Kdo jsem já?",ale odpověď nepřichází. Být v tomto stavu je praxe. Je to tak?
Ramana Maháriši: To je omyl, kterého se lidé často dopouštějí. Když opravdově zkoumáte "já", stane se to, že "já"- myšlenka zmizí a zmocní se vás něco jiného z hlubin, co není oním "já ", na něž jste své zkoumání zaměřil.
Dotaz: Co to je, to jiné?
Ramana Maháriši: Je to skutečné Já, skutečný význam slova "já ". Není to ego. Je to samo
svrchované bytí.
Ramana Maháriši: Nedělené "Já,Já "je nekonečný oceán. Ego "já "- myšlenka, je na něm jen bublinou a jmenuje se džíva, neboli individuální duše. I bublina je vodou, neboť když praskne, smísí se s oceánem. Součástí oceánu je i tehdy, když bublinou zůstává. Z důvodu neznalosti této prosté pravdy se s velkou obratností a složitými detaily vyučují nespočetné metody různých názvů, jako například jóga, bhakti, karma, z nichž každá má opět řadu modifikací, a to všechno jen za účelem nalákání žáků a matení jejich myslí. Totéž platí pro náboženství, sekty a dogmata. K čemu jsou? Jsou pomocí a cvičením potřebným pro poznání Já. O objektech vnímaných smysly se mluví jako o bezprostředním poznání (pratjakša ). Může být něco tak přímého jako Já -vždy zakoušené bez pomoci smyslů? Smyslové vjemy mohou být jen nepřímým poznáním a nikdy přímým poznáním. Přímým poznáním je jen vlastní uvědomění člověka a to je společná zkušenost člověka a všech.
Ramana Maháriši má neocenitelnou pravdu, když zdůrazňuje složitost všech možných systémů a škol. Mají své místo, samozřejmě, jako příprava, jako posila, pomoc, někdy jako slepá ulička, ale přímá zkušenost a jednoduchost Pravdy je stěžejní. Chápejme jednoduše a prostě: všechno, co víme o duchovnosti, neduchovnosti, všechno, co víme, se tu objevuje až poté, co se objeví pocit "já". Co se objevíme my, přesněji to, za co se považujeme. To je přímá zkušenost. Všechno, co jsme si přečetli, přijali, přejali, odmítli, znevážili nebo potvrdili je součást snového světa. Bez "já"-myšlenky by nic takového neexistovalo. Jediné opravdu prospěšné informace neskutečného světa jsou ty, které nás mohou z neskutečného světa osvobodit. Proto se objevují mudrci. A ti říkají… viz Ramana Maháriši výše.
Na závěr jeden z typických názorů části českého duchovního prostředí:
"Proto aby se ego uchovalo a sloužilo zlu musí zajistit, aby bytost byla přesvědčená o nesprávném výkladu, co ego je. Ego není svět nebo lóka, svět je projevený aspekt Skutečnosti, Šakti, tvůrčí inteligentní moc vědomí JÁ JSEM, pokud ale jsme tuto sílu zneužili a znásilnili ve prospěch ega a sil zla, pak takto hovoříme."
Jakoby se (nejen v této reakci) zapomínalo na to, že není bytost a ego, ale je pouze ego. Pocit "já" je ego. Neexistuje něco jako bytost, která má ego. Svět ať si je čím chce, bez ega by ovšem nebyl vnímán jako svět, takže klidně je možné napsat, že svět vychází z ega. Není-li ego, je všechno (i svět) vnímáno jako Já. Není-li ego, není ani svět = svět není vnímán jako ne-já, svět, ale jako JÁ-Bytí.
Kdo já jsem znásilnil ve prospěch ega (což jsem taky já) tvůrčí inteligentní moc vědomí JÁ JSEM (což jsem taky já)? :) :) :)
Jinak: Kdo my jsme znásilnili a zneužili tvůrčí sílu Já jsem? Co je to za sílu – je tvůrčí, inteligentní – že se NECHÁ znásilnit? Kým? Já jsem je mé bytí ať ve stavu ega nebo čistého Bytí-Já. Kdo tedy znásilňuje a zneužívá božskou sílu? Ego? To jsem ale "já". A i ono je projevem té Síly, nebo stojí mimo? Jsem také projevem té Síly, nebo stojím někde mimo?
Cožpak opravdu může někdo brát vážně koncept Boha, jehož síla padá na zadek před egem, protože je jím zneužitá a znásilněná? Nemohoucí nebo nezasahující Bůh klidně nechá zneužívat svoji sílu? I kdyby to tak bylo, jakože Bůh ponechal volnou ruku a čeká, kam to dojde, je-li Bůh Bohem, mohlo by cokoli existovat "proti Jeho vůli"? Proti "Jeho vůli", když všechno, co JE, JE On?
Takové učení je ( i logicky) NEUDRŽITELNÉ.
(Citáty jsou z knihy Davida Godmana – Buďte čím skutečně jste. Výtečná kniha přibližující učení Bhagavána Šrí Ramany Mahárišiho je zdarma ke stažení na www.advaita.cz.)
----------------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
| Milan.Miló |
Posted - 17/08/2010 : 20:18:47
Neronisi
--------------------------------
Pokud by si člověk "nevědomé já" uvědomoval, otevřela by se mu brána k ovlivňování vlastního sugestivního myšlení.
---------------------------
Neronisi já vím že nevědomé já si spoustu
Lidí co meditují zcela uvědomují.
Tím že si tak uvědomují tak ho zároveň
Pokouší se ho i rozmělnit do takového
Stádia aby zcela dokonale v sobě naopak
Prohloubit tak zvaný soucit se vším co ho
Obklopuje.
Milan.Miló.
|
| neronis |
Posted - 17/08/2010 : 16:40:50
Nejsem si jistý jestli jáský komplex tak jak jej Jung definuje vůbec existuje. Nevědomí, řekněme třeba zvířata, si neuvědomují sama sebe jako "já", ale spíš jen reagují na vlastní pocity a touhy s tím, že to tak je. Musí si dávat pozor na tlapku aby je nebolela, musí se najíst aby neměli hlad, ale něco jako - jsem to já kdo by se měl najíst, je to moje ruka...
Takovou charakterizaci podle mě vymyslel až člověk a to až v interakci s ostatními (při mluveném slovu), kdy již bylo nutné definovat v řeči kdo je kdo a o kom se mluví.
Tedy "já" nebo "bytostné já" podle mě nebude obsahovat nevědomí. Proto je nevědomí tak zvláštní a nesnadno pochopitelný nástroj.
Obvykle totiž nedefinuje "tohle se týká mě, tohle někoho jiného". Jde spíš o formu příjmu impresí, které se za jakýchkoli okolností zpracovávají nevědomím pouze jedním způsobem ať už jde o cokoliv.
Proto se třeba někdo uculuje i když se dostal do trapné situace někdo jiný (nebo se směje, pakliže jde o překonaný jev). Nebo řekne "au" i když se zraní někdo jiný. Tyto a podobné prvky mohou být pomlckou pro definici existence multitaskingu nevědomí, tedy schopnost rozlišit v reálném čase situace z nezávislého pohledu, které se našeho vlastního "já" netýkají. Není však obvyklé (a teoreticky nevím jestli nějak možné) toto rozlišení v člověku evokovat, protože je do značné míry závislé na emocionální reakci mozku, tedy jakou náladu zrovna subjekt "pocítí".
Pokud by si člověk "nevědomé já" uvědomoval, otevřela by se mu brána k ovlivňování vlastního sugestivního myšlení. |
| Milan.Miló |
Posted - 17/08/2010 : 09:28:03
Axel
----------------------------------------
Že se do toho míchám - jenom na skok. Nepřipadne mi, že by tady probíhal dialog.
------------------------------------------
Já vím Axel jen se ho snažím navodit
Milan.Miló.
|
| axel01 |
Posted - 16/08/2010 : 23:29:08
Že se do toho míchám - jenom na skok. Nepřipadne mi, že by tady probíhal dialog. |
| Milan.Miló |
Posted - 16/08/2010 : 20:06:13
Neronisi
Snažil jsem se něco najít k danému
Tématu.
A nalezl jsem něco opět od C.G.Junga.
Který popisuje samotný Jáský komplex.
Tady to je.:
--------------------------------------------
Jáský komplex
Listopad 30, 2008
Jáský komplex
Jung chápal celý organismus jako sebe sama regulující systém. Vědomí si přitom Jung představuje jako pole, jehož centrum označuje jako já nebo jáský komplex. Pod pojmem „já“ chápe komplex představ, který se vyznačuje vysokou kontinuitou a identitou se sebou. K jeho další charakteristice píše: „Jáský komplex je obsahem vědomí stejně jako podmínkou vědomí, neboť psychický prvek si uvědomuji, pouze pokud je vztažen k jáskému komplexu.“
Zvláště významné je, že člověk může učinit obsahem svého reflektujícího vědomí toto „já“, tedy sebe samého, což je jako sebepoznávání specificky lidskou záležitostí. Člověk se jednak prožívá subjektivně jako kontinuální centrum vědomého chtění, konání a chápání. Zároveň má také potenciálně schopnost sebe a své aktivity sledovat a posuzovat jako objekty, rozvíjet sebeobraz nebo sebereprezentaci. Jáský komplex jako podmínka vědomí naší schopnosti rozvíjet a udržovat vědomí centrované kolem já daleko překračuje možnost našeho vědomého chtění. Já si tuto podmínku nedokáže samo dát, naráží zde na svou hranici.
Mnohem spíše jsou to procesy přírody, které druhově specificky umožňují podmínky lidského vědomí. Ony představují potenciál zrání, který zase potřebuje podpůrné prostředí, aby umožnil jáské vědomí. Autoregulace naší celé osobnosti je dalekosáhle řízena nevědomím, přičemž Jung jeho hypotetické centrum označil jako bytostné Já a odlišil je od já. Jak o tom sám píše: „Rozlišuji mezi já a bytostným Já, a sice já je pouze subjektem mého vědomí, bytostné Já ale subjektem mé celé, tedy i nevědomé psýché.“
-------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
| Milan.Miló |
Posted - 14/08/2010 : 21:24:55
Neronisi
Moc pěkné video
které též vypovídá o čemsi
nám všem daném a
zároveň přirozeném.
Milan.Miló.
|
| neronis |
Posted - 14/08/2010 : 20:08:55
http://www.youtube.com/watch?v=ftN5i9bnUBY |
| Milan.Miló |
Posted - 14/08/2010 : 19:46:18
Neronisi
Tady jsem ti o té problematice
Snů něco nalezl.:
------------------------------------------------
Sny: Cesty do nevědomí
Každou noc se během spánku ponořujeme do říše snů, abychom se stali účastníky neuvěřitelných příběhů nebo jen šílené změti nepochopitelného materiálu vyprodukovaného naším mozkem. Je to pouhé „třídění myšlenkového odpadu“, nebo se ve snech dá číst a dávat jim osobní význam?
Tajemství snů lákalo lidstvo už odnepaměti. První ucelený výklad snů se připisuje už starověké egyptské civilizaci. Kromě toho, že měli Egypťané propracované výkladové snáře, spávali v jakýchsi léčebných svatostáncích v naději, že jim bohové sešlou poselství prostřednictvím snů. O snech věděli své i staří Řekové, například jeden z řeckých velikánů, básník Homér, údajně využíval věštecké sny k sepsání svých nejslavnějších eposů Ilias a Odyssea. Tematika snů se objevuje i v dalších významných knihách včetně knihy všech knih Bible. Asi nejznámějším biblickým snem je sen egyptského faraona, který ho varoval před blížící se pohromou a pomohl mu tak zachránit Egypt od velkého hladomoru.
A nejen jemu poskytlo snění inspiraci, na jakou cestu by se měl vydat. Spisovatelka Mary Shelley si prý jednoho večera povídala se svými přáteli strašidelné historky. V noci pak měla silný děsivý sen, na jehož základě pak hned ráno začala psát svůj slavný román Frankenstein aneb Moderní Prometheus. Německý chemik Friedrich Kekulé zase popsal molekulární strukturu benzenu poté, co se mu zdál živý sen o uhlíkových a kyslíkových atomech, které se spojily do kruhu, jako když se had zakousne do ocasu. Nový pohled na sny a jejich význam ale přinesla až v roce 1900 psychoanalýza a její otec Sigmund Freud. Zatímco do té doby lidé zpravidla věřili, že sny přinášejí vnější síly a mají nějaký vyšší smysl, Freud hlásal, že sny i jejich význam jsou produktem našeho nevědomí a že vyjadřují naše nejhlubší touhy a přání, které si však nechceme připustit, a tak je vytěsňujeme do nevědomí. Nezřídka jsou podle něj projevem potlačovaných tužeb obvykle sexuální povahy a nejlepší cestou, jak přijít skrytému významu na kloub, je ulehnout na pohodlnou pohovku psychoanalytika.
K výkladu snů navrhoval postup zvaný technika volných asociací. Pokud si ho chcete vyzkoušet, myslete na nějaký symbol ze svého snu a nechte svoji mysl volně putovat. Sledujte, co vše se vám v souvislosti s původním symbolem vybaví a kam vás tok myšlenek zavede. Asociace tak vytvoří řetězec, jako například „cesta–les–borůvka–kulička–děti–hra–radost“, který by vás měl podle Freuda dovést k jádru problému. Freudův spolupracovník Carl Gustav Jung, který se po čase odklonil na vlastní cestu, zase říkal, že zdrojem snů může být kromě osobního významu i kolektivní nevědomí, studnice obrazů a představ společná lidem všech kultur a národů, ze které každou noc čerpáme témata našich snových dobrodružství.
Freud a Jung tak otevřeli snům bránu do oblasti psychologie. Od té doby lidé pravidelně usedají do křesel psychoterapeutů, aby společně s nimi rozluštili, jaké poselství jejich sny ukrývají.
Funkce snů
O tom, že se bez snů neobejdeme, není třeba diskutovat. Mnohé výzkumy ukazují, že bez spánku a snění bychom zkrátka nepřežili. „Skutečný nedostatek spánku, kdy člověku chybí více než jedna prospaná noc, ovlivňuje a oslabuje funkce organismu. Po třech bezesných nocích si průměrný člověk stěžuje na pálení očí a začíná vidět dvojmo. Ztrácí schopnost počítat více než do patnácti, nedokáže se soustředit na libovolný předmět déle než několik minut, začíná ztrácet smysl pro rovnováhu. Pociťuje závratě a v uších mu často zní bzučivý zvuk. Pokud nedostatek spánku pokračuje, dochází v některých případech ke zřetelným projevům paranoidních symptomů,“ vysvětluje psycholožka a antropoložka Migene González-Wipplerová. Hornovy pokusy na krysách zase ukázaly, že tito hlodavci umírali bez spánku asi po 21 dnech, a pokud jim výzkumníci neumožnili mít živé sny, tedy zažívat REM fáze spánku, nepřežili více než 37 dnů. V obou případech krysy umíraly bez jakéhokoli patologického nálezu, který by smrt zdůvodnil. S největší pravděpodobností tedy byla důsledkem dezintegrace řídících funkcí.
Asi nejdůležitější funkcí spánku a snění je regenerace, která probíhá ve dvou fázích. V první fázi, během takzvaného synchronního spánku, oddychuje hlavně tělo, zatímco během druhé fáze, spánku paradoxního, dopřejeme klid naší psychice. Sny nás provázejí oběma fázemi, ale v každé mají trochu odlišnou povahu. Typický „snový“ spánek zažíváme v té paradoxní, kdy jsou naše sny dějově bohaté, často barevné a občas pěkně divoké. Snění také pomáhá „vyčistit“ mozek a jeho operační paměť a přerovnat si podněty nasbírané během dne, stejně jako i posiluje hledání nových způsobů řešení problémů. Je zkrátka nezbytné.
„Snová činnost doslova mozek generuje,“ píše psycholog a psychoterapeut PhDr. Jiří Tyl. „Poslední čtvrtina těhotenství, tedy nitroděložního vývoje, je významně věnována zejména růstu a organizaci mozkové tkáně. A v této době sníme vůbec nejvíce v životě: snový, takzvaný paradoxní spánek činí až 80 % doby spánku. Čili snový spánek je zde pro organizaci mozku před narozením. Snový spánek také podstatně usnadňuje učení a tlumí nepohodu.“
Jak vypadá snění?
A jak vlastně takový spánek a snění vypadá? Spánkový režim se dělí na několik charakteristických fází, při kterých se rozlišují dva základní spánkové stavy. První fází je doba nízkofrekvenčního spánku, kdy se zpomaluje činnost mozku, dech a srdeční tep. Tato doba má čtyři fáze, z nichž ta poslední je nejhlubší a během níž je nejtěžší spáče probudit. Asi po 90 minutách začíná REM fáze, období nejživějších a nejpestřejších snů. Lidé vzbuzení během této fáze, bývají podráždění a nesoustředění. Fáze REM se opakuje zhruba čtyřikrát za noc mezi dobami nízkofrekvenčního spánku a s každým opakováním se prodlužuje, takže zatímco na začátku nám poskytuje sny na 10 minut, v její poslední fázi se do jejich světa můžeme ponořit třeba i na celou třičtvrtěhodinu. To ale rozhodně neznamená, že bychom děj našich snů prožívali tak dlouhou dobu. Dokonce i sny nové a bohaté na děj obvykle netrvají déle než půl minuty. A jaké sny nás potkávají nejčastěji? Podle výzkumu, který proběhl v USA na více než 10 000 snech, má 64 % snových zážitků negativní obsah a naopak jen 18 % je nám příjemných. Podle některých zjištění mohou za noční můry nejen naše vnitřní strachy a úzkosti, ale i vnější faktory jako těžké jídlo chvíli předtím, než se uložíme ke spánku, nebo užívání léků na spaní.
Pozoruhodné je také zjištění Carina Halla, uznávaného odborníka na sny, který zjistil, že jen 29 % našich snů je oděno do barevných odstínů. Zbývajících 71 % snů nebývá černobílých, jak by se mohlo znát, ale spíše nevýrazných nebo vyvedených v jednotvárné šedi.
Zaměřte se na své sny
Posvítit si na své sny je jednou z cest, jak lépe pochopit sama sebe. Porozumění snům může přinést ovoce hned z několika důvodů. Sen je výrazem toho, co se děje v naší mysli. Negativní podněty ve snech reprezentují aspekty, na kterých je potřeba pracovat, a naopak vše pozitivní je obrazem našeho ideálu. Pokud se nám ve snu líbí nějaké chování nebo rysy, je dost pravděpodobné, že právě to je charakteristika, kterou bychom chtěli mít my sami. Sny nám navíc často ukazují nejen problém, ale zároveň i jeho řešení, což vede k rozvoji a osobnostnímu růstu a lepší komunikaci mezi naší vědomou a nevědomou částí. Snové zážitky na nás zanechávají dopad, i když se na ně vědomě nezaměřujeme a nepracujeme s nimi, ale přece jen více šťávy poskytnou, pokud se jimi budeme systematicky zabývat.
Prvním krokem k jejich porozumění je schopnost uchovat si je a zapamatovat. Můžete zkusit sugestivní větu před spaním poté, co se v posteli uvelebíte a uvolníte: „Ráno si budu pamatovat své sny.“ Pokud se na tuto myšlenku budete pravidelně před spaním soustředit, uvidíte, že se vám sny brzy začnou vybavovat o poznání lépe. Velmi účinným způsobem, jak uchovat své sny, je vést si snový deník. Pořiďte si na něj speciální sešit a mějte ho spolu s tužkou neustále poblíž postele. Jakmile se probudíte, můžete si do něj svůj sen poznamenat. Než se ale pustíte do samotného psaní, zkuste na okamžik zavřít oči a rozpomenout se na cokoli z vašeho snu. Může to být třeba jen pocit nebo barva. Pak se můžete pustit do psaní. Levou stránku sešitu je možné použít k vylíčení snu a napravo si připisovat poznámky a postřehy. Je důležité, abyste si pořídili zápis ještě předtím, než se pustíte do jakékoli jiné činnosti. Ta by vám mohla rozptýlit mysl a spolu s ní i vzpomínku na právě prožitý sen. Do popisu zkuste zahrnout co nejvíc detailů včetně těch, které se vám zdají nepochopitelné nebo bezvýznamné. Pište v přítomném čase. Pro snadnější analýzu můžete také sen vylíčit z hlediska jednotlivých kategorií jako význam, motiv, místo konání, postavy, pocity, symboly, slova či věty a jiné poznámky. „Musím říci, že mi to nejdřív přišlo dost zvláštní, pouštět se po každém probuzení do líčení svých potrefených snů. I když jsem se pro to rozhodla dobrovolně, musela jsem se nejdřív dost přemáhat. Kolikrát bych radši šla rovnou do kuchyně na dobrou snídani a místo toho jsem seděla se slepenýma očima v posteli a tápala, co se mi v noci zdálo,“ líčí své zkušenosti s psaním snového deníku devatenáctiletá Marie. „Po čase jsem ale zjistila, že se to fakt vyplácí. Postupně se mi sny vybavovaly mnohem snadněji a ta čtvrthodinka v posteli mě aspoň donutila zapřemýšlet trochu nad významem toho, co se mi zdá a zároveň i nad svým životem a vztahy. Beru to jako takový rituál, chvilku vyhraněnou pro práci na sobě samé.“
Pravidla interpretace snů
Asi nejdůležitějším pravidlem, které vám pomůže pochopit význam poselství, jež přinášejí sny, je uvědomit si, že všechno ve snu jste vy. I když zní tato poučka bizarně, v praxi nejde o nic nepochopitelného. Prostě přijměte fakt, že všechny postavy a objekty ve snu reprezentují různé aspekty vaší osobnosti. Například fyzické tělo snícího často symbolizují pevné věci, jako budovy, domy nebo auta. Motiv domu, který potřebuje opravit, pak může ukazovat na zdravotní potíže. Osoby ve snech ale mohou zároveň reprezentovat samy sebe. Zní to až příliš složitě? Zkusme se podívat na příklad, který popisuje PhDr. Jiří Tyl: „Zdá-li se mi o zlém šéfovi, je to ovšem šéf. Zlobí-li se na mne, reaguje zároveň ta část mého Já, která se bojí, která je ve vztahu k šéfovi třeba tak, jako se dítě bojí rozzlobeného rodiče. Vrací-li se mi takový sen i v obměnách, je to část Já, která je vůbec ke světu ve vztahu úzkostného naladění. Pozoruji-li ovšem šéfa, jak dusí někoho jiného, může to být moje vlastní zlost, převlečená za šéfa. Dovoluji si sám takovou zlost projevit? Jestliže ne, neukazuje mi šéf to, co bych sám chtěl, ale zatlačuji to do vědomí?“ Na základní vyladění osobnosti snícího mohou ukazovat různé živly, které se ve snech objevují. Například emoce bývají ve snu často zastoupeny symboly energie jako oheň, bomby nebo elektřina. Pokud se mi tedy zdá o bombardovaném domu, může to demonstrovat, jak emoce narušují moje fyzické zdraví. Symboly vody jako moře, řeky nebo jezera zase často svědčí o intuitivním vyladění a vzduch či interiér místnosti podávají obraz o stavu naší mysli. Když se nám ve snu objeví obraz špinavého pokoje, může tedy znamenat, že je naše mysl špatně naladěná nebo dokonce rozzlobená.
Další možností, jak lépe porozumět svým snům, je pustit se do studia mýtů, lidových pověstí a pohádek. Možná se nějaký symbol z vašeho snu vyskytuje právě tam a starý příběh vás pak může zavést k jeho hlubšímu pochopení. Můžete si také zkusit se svými sny trochu pohrát a zaexperimentovat. Pronásleduje vás ve snech nějaký nepřítel nebo vás ustavičně napadá nebezpečná příšera? Zkuste se jich zeptat, co od vás chtějí nebo proti nim dokonce zaútočit. Uvidíte, kam se bude děj vašeho snu ubírat potom. Vaší fantazii se rozhodně žádné meze nekladou.
Sny a děti
Výklad snů se ale nemusí stát jen vaším zájmem. Povídat si o tom, co se člověku v noci zdálo, může být také skvělou příležitostí, jak lépe pochopit své děti. „Děti sní ve velké míře. Mají méně zábran a méně se snaží utajovat nepříjemné snové zážitky,“ vysvětluje dětská psycholožka Pam Spurr, Ph. D. „Když dospělí mají sny, po nichž se cítí nepříjemně, často sen při probuzení zapudí. Přestože se u dětí takové obranné mechanismy teprve rozvíjejí, mají pravděpodobně více chuti sdělit své snové zážitky rodičům. Na druhou stranu mají problémy s jejich líčením, zvláště co se týká obrazů a pocitů, a nezřídka se jim nedostává příslušné slovní zásoby, aby svůj sen vhodně popsaly. Mohou také prostě pociťovat, že nemáte dost času, abyste jejich vyprávění naslouchali.“ Prvním krokem k pochopení snů vašich potomků je snaha o to, aby si uvědomili, že se jedná o sen. Nic netáhne tak jako příklady, a proto začněte vyprávěním svého snu. Budou zvědaví na jeho zajímavý děj a dost možná, že se vás začnou vyptávat na detaily a podrobnosti.
Když si už zvyknou na to, že si o snech běžně povídáte, začněte je pozitivně motivovat k jejich vlastnímu snění. Před spaním si s nimi povídejte o snění a říši snů. Čtete-li svému dítěti před spaním pohádku, řekněte mu, že se mu o ní bude zdát. Těsně před spaním ho pak požádejte, aby si svůj sen zapamatovalo a hned ráno vám ho přiběhlo říci. Starším dětem můžete pro tyto účely pořídit zvláštní „snovou knihu“, kam si budou své noční zážitky zapisovat. Pam Spurr popisuje několik snových cvičení, jednoduchých kreativních technik, které mají pomoci dětem oblíbit si sny a těžit z nich. Jedním z nich je cvičení Dobrodružná cesta. „Před spaním se dítěte zeptejte, které místo by chtělo nejvíc na světě navštívit. Jeho odpověď vás možná udiví. Prozkoumejte, proč si vybralo právě toto místo, a jaké si myslí, že bude. Najděte to místo v atlase nebo příručce. Podněcujte dítě k vytvoření dobrodružné cesty do jím vybrané destinace. Navrhněte mu, aby tam cestovalo ve svém snu.“ Ať už se svými potomky budete aktivně provádět cvičení a hry na podporu snění nebo si o snech jen povídat, uvidíte, že se brzy dočkáte prvních odměn, protože když už nic jiného, povídání o snech je zajímavým tématem rozhovoru, u kterého se můžete dobře pobavit a popustit uzdu své fantazii. A bylo by přece škoda přestat snít.
--------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
| Milan.Miló |
Posted - 14/08/2010 : 19:18:39
Neronisi
--------------------------------------------
Takový sen o pádu si sebou nese nějaký reálný základ, pramenící ze situace, již si subjekt uvědomuje pravděpodobně jen podvědomě. Zajímalo by mě, zda se "vyřešení" onoho snu autosugescí promítne i do pocitu z dané situace. Že se člověk přestane cítit jakoby padal (ať už jde o cokoliv).
Potom by takový rozbor a následná sugesce mohla být užitečná.
---------------------------------------
Neronisi autosugesce se zcela jistě odráží
V našem pocitovém cítění.
Které zcela jistě má veliký vliv na naše vnímání
A přetváření a přeměně našeho dosavadního
Obrazu světa.
Sny a samotná následná autosugesce se zcela jistě
Promítá a přetváří naši Osobnost která se pod tíhou
Takových vlivů do veliké míry mění v samotném
Projektování snů.
Protože iracionální složka člověka je zcela instinktivně
Náchylná a velice přizpůsobivá samotnému
Obsahovému stavu dosavadních myšlenek.
A tak se zcela pod samotnou tíhou a následkem
Myšlenek měnících se v sugesci mění a ovlivňuje
Naši dosavadní osobnost která je náchylná na samotné
Naše prožitky a vnímání světa.
Milan.Miló.
|
| neronis |
Posted - 14/08/2010 : 18:00:23
Jinak vědci v oné továrně na záznam snů musí mít zajímavé poznatky o psychologii člověka. To musí být svět. |
| neronis |
Posted - 14/08/2010 : 17:58:27
Někteří cestovatelé se setkali s tím, že příslušníci kmene Senoi v jihovýchodní Asii se každé ráno scházejí, aby společně probírali svoje sny. Věří, že uchovávání, pochopení a přetváření snů prospívá jejich zdraví. Už od dětství se proto učí, jak si sny zapamatovat, jak si znovu vyvolat ty příjemné a jak z nich vysnít šťastný konec k nočním můrám.
Mnozí lidé se až probudí hrůzou, když ve snu například padají do hluboké propasti. V kmenu Senoi to odbourávají autosugescí tak, aby podvědomý strach z pádu změnili v rozkoš: „Když budu padat, proměním se ve velkého ptáka, budu se pomaličku vznášet a měkce přistanu…“
Takový sen o pádu si sebou nese nějaký reálný základ, pramenící ze situace, již si subjekt uvědomuje pravděpodobně jen podvědomě. Zajímalo by mě, zda se "vyřešení" onoho snu autosugescí promítne i do pocitu z dané situace. Že se člověk přestane cítit jakoby padal (ať už jde o cokoliv).
Potom by takový rozbor a následná sugesce mohla být užitečná. |
|
|
