quote:

---

Originally posted by Dalibor Grůza

Současné převládající fyzikální teorie konce Vesmíru předpokládají jeho tepelnou smrt, tedy vysokou entropii, vyznačující se nízkou schopností Vesmíru jako fyzikální soustavy konat fyzikálně vymezenou práci, takže by v důsledku roztažení, rozředění a poklesu teploty k 0 kelvinů Vesmíru nebylo možno z něj získat žádnou organizovanou formu energie. Jinými slovy by to znamenalo konec života ve Vesmíru, tedy, že veškerý vývoj Vesmíru směřuje k jeho zániku.

Došlo by k tomu v důsledku nevratných tepelných dějů v našem Vesmíru tak, jak je popisuje druhý termodynamický zákon ve fyzice. Podle tohoto fyzikálního zákona při styku dvou těles, která tvoří izolovanou soustavu, bude teplo samovolně přecházet z tělesa teplejšího na těleso chladnější. Tento stav potrvá tak dlouho, dokud nedojde k vyrovnání teplot obou těles, tj. k rovnovážnému stavu. K dosažení počátečního stavu by bylo nutné, aby teplo samo přecházelo z tělesa chladnějšího na těleso teplejší. Takový děj však v izolované soustavě nemůže nastat, protože by bylo potřeba dodat další energii, což není možné, jak plyne z prvního termodynamického zákona zachování energie v izolované soustavě.

Filosoficky by to znamenalo, že náš svět je zlý, směřuje k zániku (apokalypse), převahu v něm mají ničivé děje nad ději tvořivými, pravdu by pak měli oportunisté, kteří neuznávají žádnou pravdu a přidávají se vždy proto k současně silným skupinám ve společnosti, které jim mohou zajistit alespoň doočasnou ochranu a živobytí bez ohledu na to, jestli jsou tyto skupiny dobré nebo zlé, jestli jsou mírotovorné nebo zločinné.

Zároveň by to teologicky znamenalo, že mají pravdu ta náboženství, která tvrdí, že smyslem a účelem našeho světa je zabíjení, utrpení, strast a bolest a nakonec jeho zánik, tj. že svět je zlý jako např. buddhismus, hinduismus, část křesťanů, část islámu, že štěstí je možné dosáhnout pouze v posmrtném životě, oproti jiným náboženstvím, které věří ve spásu, štěstí našeho světa, tj. že náš svět je ve své podstatě dobrý jako židovství, část křesťanů, část islámu.

Zároveň by to znamenalo vyvrácení mé Filosofie rovnováhy, která předpokládá jako konečný cíl vývoje Vesmíru soulad všech a všeho a proto z hlediska chování doporučuje působit co nejméně smrti a bolesti všem živým tvorům, se kterými podle mé Filosofie rovnováhy směřujeme prostřednictvím vývoje Vesmíru ke konečnému souladu v nekonečném čase.

Soulad všech a všeho jako konečný cíl vývoje Vesmíru odůvodňuji ve své Filosofii rovnováhy rovněž následující disentní fyzikální teorií.

Tuto svoji nesouhlasnou fyzikální teorii s výše uvedenou převládající fyzikální teorií budoucího konečného zániku (entropie)) Vesmíru odůvodňuji ve své filosofii zejména zákonem zachování hybnosti a zákonem akce a reakce ve fyzice. Ze zákona akce a reakce plyne, že při srážce dvou těles, tato na sebe působí stejně velkými silami, navzájem opačného směru, které současně vznikají a zanikají, ze zákona zachovaní hybnosti plyne, že celková hybnost izolované soustavy při srážce dvou těles je zachována.

z toho pak plyne, že srážky mikročástic, jejichž počet je do jisté míry pravděpodobnosti náhodný, které tvoří tělesa makrosvěta, a tudíž jsou základem srážek v našem světě (makrosvětě z hlediska fyziky), jsou věcí náhody a pravděpodobnosti. Vezmeme-li pouze dvě takové mikročástice, tak po každé jejích srážce dle de Broglieových vln a Heisenbergových vztahů neurčitosti lze jejich další pohyb stanovit pouze neurčitě, na základě pravděpodobnosti, což tím pádem platí rovněž o jejich další srážce. Nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročástic od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby tyto srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s vysokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce). Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek a představuje vývoj od méně pravděpodobného k pravděpodobnějšímu stavu přírody.

Podle mne tudíž platí, že příroda vzájemnými srážkami těles prostřednictvím jejich vzdalování se od sebe opačným směrem po každé takovéto srážce (viz. výše uvedený zákon akce a reakce a zákon zachováni hybnosti) omezuje budoucí srážky stejných těles, které jsou tak značně nepravděpodobné. Jinými slovy příroda ˇobsahuje přirozený nástroj, který zabraňuje co nejvíce shora uvedené tepelné smrti Vesmíru, tedy rovnoměrnému rozložení energie ve Vesmíru, tedy vyrovnání jeho teploty a jeho následné neschopnosti konat fyzikální práci (viz. výše). Důsledkem tohoto nástroje podle mne bude uspořádaný pohyb Vesmíru (tj. téměř beze srážek) při nerovnoměrném rozložení energie, tj. pohybu ve Vesmíru, který tak i nadále bude schopen konat práci, nedojde tedy k jeho tepelné smrti, resp. zániku.

Literatura:
1) Velký třesk, http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_t%C5%99esk
2.) Entropie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Entropie
3.) druhý termodynamický zákon, http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%BD_termodynamick%C3%BD_z%C3%A1kon
4.) Co je podle Vás nejjistější pravda?, http://www.filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1238
5.) Třetí Newtonův pohybový zákon akce a reakce, http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_akce_a_reakce
6.) Zákon zachování hybnosti, http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_zachov%C3%A1n%C3%AD_hybnosti

(viz. též www.filosofierovnovahy.sweb.cz )

---