T O P I C R E V I E W |
Amthauer |
Posted - 15/07/2009 : 00:30:53 Etika je mnohými považována za výsostný vrchol filosofie, snad právě proto, že neříká jen jaký vesmír je, ale dává nám také možnost jej vlastním přičiněním podle ní měnit a to do té míry, aby se nám v něm žilo pokud možno nejlépe. Nakolik můžeme preferovat etiku na úkor jiných disciplín nechám pootevřeno; nyní totiž letce zapřemýšlím na etické téma. Ještě předem bych měl asi zodpovědět základní otázku na etika, totiž zda hovořím o tom, co je, nebo o tom, co by být mělo. Na to existuje v tomto případě snadná odpověď – hledám co je přirozené (tedy to je jako jakási norma) a jedním dechem tedy říkám, že podle toho by činěno být i mělo. A ještě bych rád poprosil, aby čtenáři neinterpretovali při narážkách na známé pojmy typu „přirozenost“ či „vůle“ škatulkováním typu „ejhle, Zenón“, „ejhle, Schopenhauer“ apod.
Vymezím sedm stupňů ve vývoji mravů, z kterých čtyři mají za příčinu a účel vůli a tři metavůli, kterážto má za příčinu a účel také vůli (ano, dalo by se říct, že všech sedm stupňů se zakládá na vůli, ale takhle bude zřetelnější ten posun od toho, co nazýváme kalkulem sobectví k jakési zodpovědnosti za svět a druhé). Nakolik tento odstavec mohl vyznít složitě a až esotericky – nevadí, následující body jej rozeberou a zpětně vysvětlí.
Prvním stupněm projevu vůle je pouhá touha přežít. Je zjevné, že našim hlavním účelem a posláním je v prvé řadě se zachovat, máme k tomu pudy a jeví se to jaksi být podstatou bytí, že aspiruje být. Zvolme si pokusného člověka a říkejme mu třeba Alkibiadés (řecká jména zní prostě ve filosofických příkladech vznešeněji, no). Ten je zatím na prvním stupni a vnímá jen aktuální působení nedostatku – má hlad, je mu zima, řítí se na něj tygr. Bude tedy hned hledat jídlo, rozdělávat oheň či utíkat před šelmou.
Druhým stupněm je stav plánování a přehlcování. Alkibiadés už nám trochu zmoudřel a získal různé zkušenosti. Poznal, že kráčí-li pouští, tak tam nemůže hned utišit hlad žízně, že v chladné zimě nenajde hned borůvky, jimiž by se nasytil. Začne tedy dělat i věci, které by předtím nedělal – třeba skladovat suché plody pod kámen. V minulém bodě by mu ještě přišlo zvláštní, jaký smysl má přenést plod z místa na místo a nesníst jej – vždyť tím není hned zahnána žádná nouze. Ovšem je tím získán systém pro zahánění nouze do budoucna. S tímto bodem souvisí i rozvoj něčeho vlastně stejného, ale očividně o dost hloupějšího – přesycování. Alkibiadés poznal, že je dobré se najíst ořechů, takže se ořechů nacpe, až mu je z toho blbě. V podstatě je to jednání analogické s uschováváním – prostě soudí, že když se více nají, déle mu to vydrží a zažene tím budoucí možnost hladu.
Třetí stupeň již zahrnuje více subjektů, v příkladu tedy lidí a je jím střet zájmů. Z celé tendence předchozího stupně, kdy se snaží každý své přežití pojistit skladováním a získáváním co největšího množství hodnot (jídlo, jeskyně, ženy, zbraně, nástroje apod.) musí dojít k tomu, že je hodnot najednou ve světě málo. Je otázka, jestli by k němu mohlo dojít už v bodě jedna, pokud by Alkibiadés jen ukojil svůj hlad, ale už se nepřejídal, většinou však soudíme, že naše příroda je bez problémů schopná sytit všechny ty, kteří se chtějí nasytit a ne přesytit. V našem příkladu se tedy Alkibiadés střetne s Menónem u jabloně, na níž je deset jablek. Každému by k zahnání hladu stačilo jablek pět, jenže oni už uvažují způsobem „raději se přesytit, než riskovat do budoucna hlad“. Alkibiadés tedy Menóna v nastalém souboji zabije a opět se přecpe k prasknutí.
Čtvrtým krokem je uměřenost. Alkibiadés se u další jabloně setká s Chrýsippem. Původně to vypadá, že se na sebe opět vrhnou, jenže pak se jim začnou (i díky dalšímu rozvoji rozumu) honit různé váhavé myšlenky hlavou – Alkibiadés si říká: „Ano, když ho zabiju, tak se přecpu deseti jablky… Ale když zabije on mě, a to je možné, však to byl atlet a už z minulého boje jsem vylezl potlučen, no, to by měl vše on a já bych neměl nic, ba co víc, byl bych mrtvý.“ Mnohý by se ještě zde snažil třeba vyrovnat s tím, že tak to ve světě chodí či se ubezpečit, že přece z jakéhosi důvodu nemůže prohrát. Nebudeme však čekat, než Alkibiadés vymlátí celý Peloponés, aby mu to došlo a řekneme, že se rozhodl umírnit a udělal s Chrýsippem (jenž má podobné starosti) smlouvu, podle níž si dají každý pět jablek a i kdyby je to nemělo nasytit, alespoň nebude muset žádný z nich už riskovat onu možnost ztráty úplně všeho. A v tomhle se nám zrodilo to, co nazýváme demokracií. Alkibiadés zde neumirňuje jen bod třetí, ale také druhý, resp. lépe jej pochopí (aneb méně čerpat může také znamenat více k čerpání do budoucna).
Doposud jsme hovořili pouze o vůli, ale teď přichází abstraktnější záležitost – metavůle, či jinak: vůle k vůli. Náš Alkibiadés už ví, že to je jeho vůle a sebekontrola, která mu dává moc se řídit čtvrtým bodem, tedy co nejlépe přežít za co nejmenšího risku. Vůle je k tomu nástroj a stejně jako kontroluje tři dny před lovem, zda má dost ostrý oštěp, stejně tak má najednou potřebu se přesvědčit o své vůli dříve, ještě za časů, kdy ji nepotřebuje, aby pak nemusel v krizové situaci riskovat poznání, že má vůli slabou (a oštěp tupý). Jako oštěpem možná hodí po pytlovém panákovi, tak bude i vůli zkoušet simulacemi podmínek, za nichž se užívá. Zde tedy dochází k zásadnímu zlomu a k přechodu od zvířete k člověku. Už totiž nedělá jen to, co jej udrží při životě, ale nachází zalíbení ve věcech, jež jakoby s udržením života nesouvisely či souvisí jen velmi vzdáleně. Alkibiadés najde kámen zajímavého tvaru. Jako hrot oštěpu se zoufale nehodí a kůži s ním také nevydělá, on jej však nezahodí. Vezme si tento nepotřebný kámen domů a nazve jej krásným. A pak bude takové sám vyrábět a ozdobí si nejspíš stan.
Změní se také jeho postoj k ženě Athanasii a svým dětem (Karneadés a Hippias, chcete-li). Ženu už nevidí jen jako prostředek k ukojení jakéhosi chtíče, jehož účely jsou mu neznámé. Náhle je pro něj prostředkem k zachování druhu a děti oním zachováním samotným. Tento přechod od zachování sebe k zachování druhu má právě již nádech oné metavůle. Již to není nic, co by jemu samotnému pomohlo (co jeho blaženosti po tom, že až zemře, tak jeho děti budou žít dál?), ale je to způsob, jak něco bezdůvodně vzít za své a co nejsilněji se za to bít – zde se tedy integruje do skupiny, která se nazývá druh a když vidí, že je schopen být této skupině iracionálně co nejvěrnější a nejoddanější, vidí to jako důkaz své vůle (i podvědomě). Podtrhl bych z předchozí věty slova „bezdůvodně“ a „iracionálně“ – ta bezdůvodnost je někdy důležitá, vezměte si jako příklad důležitost neopodstatněné víry pro následovníky mnoha náboženství, fanatiky, vlastence, kteří budou milovat vlast jen proto, že se v ní narodili a ne pro určité kvality (a budou ji milovat i poté, co jí budou zklamání). Tak se Alkibiadés dostane ještě dál a integruje se jako člen rodiny – vybuduje si pro podvědomý důkaz vlastní vůle vztah k ženě a dětem, při kterém je bude do posledního dechu chránit, i kdyby byly samy proti němu a kdyby jej zklamaly. A tady vznikají ty nejryzejší city a my jim často říkáme láska, i když metavůle se může projevit i hlubokou nenávistí a pronásledováním něčeho – je na každého iracionálním výběru.
V šestém kroku spojujeme metavůli s vůlí – jednak činíme něco, čím si vůli ověřujeme a jednak ji přitom užíváme – ověření a užívání po čase nejde oddělit. Tak by Alkibiadés opustil možná své posilovny, kde si sice dokáže svou sílu a vůli, ale za lepší sezná si to dokazovat na stavbě domu, neboť tehdy jednak ujistí i sám sebe o psychické síle, jednak tím něco i vybuduje do budoucnosti a také v rámci metavolního vztahu k ostatním.
Poslední, sedmý, krok vede k větší komplexitě. Alkibiadés při uvážení své integrace se již neomezuje na dílčí a skoro náhodně vybírané celky (rodina, druh, stát), ale snaží se stát platným a funkčním prvkem ve všem co zná, v celém jeho známém vesmíru, což podloží větším poznáváním.
Mohlo by se zdát, že je mezi jednotlivými kroky zákonitý vývoj a tak by se měl každý ze své přirozenosti dostat až na vrchol a tedy k maximální mravnosti i blaženosti (i bytí blaženým se dá navíc vybudovat jako metavolní vztah a pro toho, kdo v sedmém kroku zří toto jako účel to bude dokonce nezbytností). Není tomu tak, očividně je třeba velké moudrosti a duševní síly k stoupání vzhůru, přičemž stupňů nejvyšších dosáhne v naší společnosti málokdo. Vystává pak ale otázka, proč to tak je zařízeno, vždyť nebylo by pro celou přírodu harmoničtější, kdyby všechny nechala vystoupat vzhůru? Odpověď najdeme v darwinismu – nebylo, protože tím, že se musí moudří vymezovat proti nemoudrým, se snaží být stále moudřejšími a proto přirozeně docházejí k vyšší a vyšší mravnosti a laťka je tak neustále zvyšována, což zdokonaluje celou přírodu. |
15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
Miloslav Bažant |
Posted - 23/12/2009 : 16:19:05 Bolševiku MNo já bych tu hladinu žertu stavěl tak na osumdesát procent.Se zubama ke kováři bych možná nešel,ale ke kovářce někdy ano. Doktoři s diplomem a atestací tě klidně řeknou, že paradontozu neumí vyléčit a klidn tě odsoudí k totální zubní protéze a vyrve všechny zuby znám manželku kováře, bylinkářku, která tu paradontozu klidně vyléčí bylinkami a čajíčky.Díky jí tě zuby zůstanou. K té bych potom s paradontozou šel spíše mež za atestovaným a diplomovaným lékařem. Na ledviny byla dobrá Radnická bába a chodili za ní i atestovaní doktoři a dokonce i profesoři a docenti,když měli s ledvinami potíže a se chtěli transpalantacím vyhnout. Na zlomeniny,které lékaři zmrvili byla zase dobrá Mrtnická bábaa,dokud ještě žila a dokud měla dost síly lámat špatně srostlé kosti. Jít bych k ní ale nešel,protože byla ras.Mnohé však ti lékaři umí a pak je lépe jít za nimi.Mnohé neumí a sami to přiznají a potom není důvodu k nehledání jiných cest.Pokud jako diabetik dostaneš neuropatii,či polyneuropatii, dozvíš se od lékařů, že odumřelé nervy nedorůstají a je možno pouze tlumit bolesti.Já jsem jim nevěřil že to vyléčení není možné a pak jsem jim dokázal, že to možné je. Odmítl jsem ty tlumiče bolesti,protože působí přímo na centrální nervovou soustavu a mají silné negativní důsledky a tlumil jsem tu bolest Prisnicovými obklady,protože bolest zahnaly. O tom, že to tu neuropatii léčí jsem neměl ani potuchy,prostě jsem jen tím potlačoval bolest a ejhle polyneuropatie zmizela a lékaři měřením zjistili normální fyziologický stav,čili naprosté vyléčení. A nyní bádají a vymýšlí si hypotézy o tom, že nejspíše dojde díky těm obkladům k lepšímu prokrvení a díky tomu k tegeneraci nervů. které prý sice nemohou dorůst,ale při neuropatii je porušen pouze jejich izolační obal a vlastně jen probíjí. Ten obal se prý tímto zvýšeným prokrvením obnovuje a tím i funkce těch nervů.A nyní mně řekni zda by šel za lékaři,kteří přiznávají že to vyléčit neumí, nebo za zámečníkem,který to vyléčit dokázal? Ti lékaři to nyní skouší na pacientech a skoumají k čemu při tom dochází. Nevěděl jsem že to nejde a nevěřil jsem že to nejde a tak jsem dokázal i když náhodou, že to jde a doktoři se to ode mne učí.Mnozí lidé mají problém s lupénkou a doktoři tvrdí,že to jde léčit,ale nikoliv vyléčit. Sdělil jsem skušenost s neuropatií na Webu a naěla se řada lidí, kteří to využili a byl mezi nimi i člověk s lupénkou který si chtěl vyléčit neuropatii a velice se divil, že mu zmizela i lupénka a to zcela a nedochází ani k recidivě. Takových a podobných příkladů bych mohl ukázat více a třeba i v oblasti strojařiny,kdy si inženýři nevěděli rady a tvrdili, že cosi nejde.Nevěřil jsem, že to nejde a ukázal že to jde. Samozřejmě tento přístup nefunguje vždy a záleží i na schopnostech myslet a být pozorný,ale někdy se takový přístup skutečě vyplácí a řekl bych, že toto má svou cenu a nyní mluvím více vážně, tak o třicet procent. Dělají li dva totéž, není to vždy totéž. Mít nápady, fantazii a být všímavý a hlavně zvědavý není dáno každému a tak s těch padesáti procent máš pravdu ty.Možmá je těch tvých procent pravdy více a těch lidí schopných vyjít od píky a nalézat nové cesty je pouze malé procento, ale jsou a díky tomu těch sto procent pravdy nemáš.
MB |
neronis |
Posted - 23/12/2009 : 11:20:36 Bolševiku, pleteš do sebe spekulaci nad problematikou a její výsledné řešení. Já bych ke kováři se zubama taky nešel. Přesto není prakticky žádný rozdíl mezi tím když se o zubech kováři baví nebo když mlčí a nedělají nic. Proto se tady bavíme napůl žertem, i když řešíme v podstatě vážné věci a nic přitom neděláme. |
Bolševik |
Posted - 23/12/2009 : 10:59:03 Pánové, jak to tak čtu, některé Vaše nápady by bylo možno využít k řešení finanční situace ve zdravotnictví. S bolavými zuby bychom mohli chodit ke kováři a trasplantaci ledviny by mohl provést nějaký šikovný saniťák nebo údržbář, který nemá zaplavelený mozek svazujícími znalostmi a může tím pádem bez problémů osedlat svoji blbost. Vyšlo by to určitě levněji, než když to dělají ti náfukové s tituly a atestacemi. A na následné péči by se ušetřilo také, ta by nebyla vůbec zapotřebí. :)
|
Miloslav Bažant |
Posted - 22/12/2009 : 15:07:05 Mno. Také jsem zvědavý.Ono je takových případů mnoho, ale člocěk většinou nedokáže od znalostí se oprostit zcela a procházet tou spletí cest ze kterých je většina slepých, když už jednou poznal cestu slibnější i když třeba chybnou. K takové cestě se člověk nechtěně vrací protože je prošlapanější a tím pohodlnější.Mnohdy je lépe to neznat vůbec a vycházet s čistého stolu a pak již záleží jen na jeho schopnosti najít to podstatné ,či samu podstatu a s té vycházet.Většinou však člověk staví na převzatých základech hledá v ní to správné i chyby.Ta cesta od píky je tou nejtěžší,ale někdy může vést k nalezení mnohem lepší cesty k výsledku. Pokud někdo říká, že cosi nejde, pak již nechci slyšet proč to nejde aby mne nesvadl na tu svou cestu a díky tomu jsem nedošel ke stejnému výsledku,ale hledám cesty k tomu, jak by jít mohlo. Teprve když poznám, že to jde,ptám se na jeho cestu a hledám v ní chybu, která jej svedla k tomu, že to nejde. Neznal jsem teorii relativity (a celkem mně to nechybělo)jenže jseem se dozvěděl, že tam cosi nejde.Teprve potom mne začala tato teorie zajímat (mám na mysli speciální teorii relativity)Ten výýsledek,čili pohyb v čase a delatace délky se mně jevila jako chyba a tak jsem hledal příčinu této chyby a našel pomocnou mřížku 3D čili rozdělení prostoru do sektorů,které přebírají roli prostorového pozorovatele vzhledem k němuž jsou určovány všechny rychlosti těles. Tyto rychlosti vzhledem k mřížce nejsou relativní,ale konstantní. Teprve tato mžížka dává člověku schopnos pochopit,že k žádným posuvům v čase ani dilataci délky nedochází,že se rychlosti skládají a podobně. Šel jsem tedy díky neznalosti jinou cestou než Einstein a našel chyby v jeho cestě i výsledku.Pokud se tělesa pohybují uvnitř té mřížky,pak je vše jasné a jednoduché,ale pouze teoreticky. V praxi ta mřížka chybí a nic se bez ní naměřit nedá.Poznám li však teoreticky chybnost teorie, mohu v ní opravit chyby a chybné závěry,čili je to cesta k rozvoji a nikoliv popření této teorie. A zde máš ten příklad a našlo by se jich hodně.Neznalost je záporem pouze tehdy, chybí li dostatečné schopnosti k nalezení správnějšího výsledku. Jsou li tyto schopnosti, neznalost může být výhodou.
MB |
Rzwald |
Posted - 21/12/2009 : 12:46:10 quote: Originally posted by neronis
Nevěřili by jste jak je znalost svazující. Mnohdy bývá velmi produktivní osedlat svou blbost a přemýšlet nad věcí tak, jakobych o ní nic nevěděl a to včetně empirických vztahů. Já se ti to pokusím Rzwalde v budoucnu na něčem doložit, budeš čumět.
to jsem tedy zvědavý... |
neronis |
Posted - 20/12/2009 : 17:41:13 Tak přinejhorším strčíme do nějakého moře dvě elektrody, usmažíme pár krabů a tím vyřešíme problém jednou pro vždy. Když se něco, co je potřeba, ztrácí - je důležité vymyslet způsob jak to obnovit. Omezení poškozování je jedna z cest, ale někdy zkrátka nemůže být jediná. |
Miloslav Bažant |
Posted - 20/12/2009 : 16:39:03 Neronisi. Myslím, že se mýlíš,ale mohu se mýlit i já. Lesy a zelené rostliny pokud vím dokáží produkovat díky fotosynteze kyslík ,čili molekuly o dvou atomech kyslíku. Tři atomy dokáže spojit pouze výboj atmosferické elektřiny, čili bouřky jsou zdrojem ozonu, který nás jako štít chrání před nebezpečnými složkami slunečního světla.Ozon si můžeš vyrobit rlrktrickým výbojem i v laboratorních podmínkách a to si ještě pamatuji ze základky.
MB |
neronis |
Posted - 20/12/2009 : 14:45:52 No jo, ale nemůžeš zastavit běh civilizace jen proto, že tím zničíš planetu, ne? Čím se ta ozónová vrstva obnovuje, jsou to lesy, které to zase vyfiltrují a vrátí na místo? Jestli stačí postavit filtr, tak je vyhráno, ne? |
Miloslav Bažant |
Posted - 20/12/2009 : 14:30:54 Neronisi.
Že by raketové motory plodily freony o tom nic nevím, a myslím že určitě ne,ale můžeš si udělat pokus který tě ukáže oč jde, Na místo atmofery užij vodu a místo ozonové vrstvy užij olejóvou, Potom si vezmi hadici , pusť vodu u dna a postupně ji nech stoupat až vyjde nad tu olejovou vrstvu a uvidíš, jak se v té olejové vrstvě dělají díryprotože ten proud vody ten olej odnesl do spodních vrstev, kde jsou třeba rozpoštědla, která jej rozloží.Pokud bys to sledoval pozorně a třeba zrychleně nafilmoval, uvidíš jak je ten olej trychtýřovitě splavován a v té vrstvě se dělají díry.A přesně k tomu dochází při startu raket. Freony zde jsou již dlouho a díry se netvořily. Začal kosmický věk a ty díry jsou zde.y letadla chrlí do atmosféry kvanta spalin, čili oxydu uhlíku a mnohé nespálené uhlíkaté složky. Mluvím o tryskových letadlech, nikoliv o vrtulových. U vrtulových jsou ty spaliny srovnatelné s auty. Vezmi si jen spotřebu paliva takových dopravních tryskových letadel a převeď si to na splodiny za vteřinu.To jsou hrozná čísla a téměř by se dalo říci, že proletí li takové letadlo přes město, pak za tu dobu vychrlí tolik splodin jako celé město za celý den i když by všichni topili pevnými palivy. Já jsem však o tomto nechtěl mluvit, al spíše o tom, jak jsme vědci podváděni a manipulováni. Nebo si myslíš že o té největší příčině neví? Kdyby Ruzyně zastavila provoz na jeden týden, vyčistí se se ovzduší celé Prahy a to značně.Při startu je spotřeba a produkce splodin největší.Jenže toho bychom se dle vědců neměli všímat a nepšoukat, protože na vznik skleníkových efektů mají vliv naše pšoukance. Každý kdo pšouká je ekologický vandal a měl by platit ekologickou daň.
MB |
neronis |
Posted - 20/12/2009 : 10:25:09 Tak létat do kosmu se musí, jen by se mělo asi začít pracovat i na nějakém náhradním pohonu, který freony nebo co nevylučuje, ne? To, že jsou lidé nespokojeni s nějakým postupem je jen následkem celé řady příčin a mě osobně zajímá ta nejzákladnější příčina, které dobře rozumím - a tou je člověk jako takový. To ostatní je pro mě jaksi pasé, protože jsem ten řetězec příčin ještě nerozlousknul a bude to trvat dlouho. Nemám ve zvyku mluvit o něčem, o čem nemám ani páru. Když nejde o ženské, ovšem. |
Miloslav Bažant |
Posted - 20/12/2009 : 09:11:35 NNaronisi.
Myslel jsem, že tě zaujme spíše to jak je s námi manipulováno. Jak vědci znají příčiny oteplování i mizení ozonové vrstvy,ale omezit létání, či létán do kosmu se jim nechce a tak tě předhodí jako příčinu freony a třeba výfuky aut a lidi jim to sežerou i s navijákem.Chceš li něco skrýt, ukaž na něco jiného. Problém se tím sice nevyřeší, ale odvrátíš boj proti skutečné příčině.Ekologové jsou po kněžích a politicích těmi největšími a nejůspěšnějšími manipulátory dělajícími s lidí blbce.
MB |
neronis |
Posted - 19/12/2009 : 17:10:45 Jo, ono heslo "vím, že nic nevím" nebyla prázdná fráze sloužící k akceptování zdánlivě absurdních hypotéz, ale spíš odrazným můstkem pro získání schopnosti vidět skutečnost způsobem nesvázaným s aplikovanými měřítky. |
Miloslav Bažant |
Posted - 19/12/2009 : 15:38:57 Vedecky bylo prokázáno, že člověk nemůže létat. Bohudík se našli lidé,kteří tuto pravdu odmítli uznat. Pro vědce tehdy byli blázny a dnes ji říkáme průkopníci létání. Jenže ono je vždy tak nějak viditelné až v budoucnosti.Kdybys žil v té době zřejmě bys je označoval za ignoranty nerespoektující pravdy vědy a nabádal je aby méně přemýšleli a více četli.Kdyby dali na tvou radu, dnes bychom chodili pěšky a obloha by patřila ptákům. To ovšem by nemuselo být jen záporem.Přeletí li dopravní letadlo nad Prahou vypustí větší množství splodin než veškerá doprava za celý den.A tak by bez letadel možná nedocházelo k skleníkovým efektům a oteplování planety.Neexistovaly by ani rakety a raketoplány, které stále e větším počtu prolétají ozonovou vrstvou a vypouští do ní splodiny raketových motorů. Kdybych více četl,pak bych se o tomto nedočetl, ale dočetl bych se že ozon ničí freony, které se do takové výšky vůbec nemohou díky své specifivké váze dostat. Jenže v laboratorních podmínkách dokáží ozon rozložit, což je prý důkazem této vědecké a uznávané pravdy. ťením můžeš dojít k pravdě, že bůh existuje,ale přemýšlíš li pak poznáš že toto není ničím spolehlivým doloženo. Takže opakuji. Čís, ale přemýšlet, nebo přemýšlet a potom vyvozené kontrolovat a ověřovat čehož součástí může být i čtení.
MB |
neronis |
Posted - 19/12/2009 : 13:56:12 Nevěřili by jste jak je znalost svazující. Mnohdy bývá velmi produktivní osedlat svou blbost a přemýšlet nad věcí tak, jakobych o ní nic nevěděl a to včetně empirických vztahů. Já se ti to pokusím Rzwalde v budoucnu na něčem doložit, budeš čumět. |
Miloslav Bažant |
Posted - 19/12/2009 : 12:18:01 Rzwalde.
Někdy může být docela dobré, vrátit se od vědy k filosofii a začít znovu od začátku. Kyselina chlorovodíková není čirá ,ale žlutá, je to dáno chlorem, který více odráží žlutou složku spektra.Navíc pěkně smrdí, takže bych se jí asi nenapil i kdybych nevěděl že to kyselina je.Znám však chemika, který o ní věděl všechno,ale byl strašně roztržitý a bordelář. A tak měl na stoje dvě stejné lahve, jednu s chlornanem a druhou s limonádou. Sáhnul po té špatné a než zjistil oč jde pár loků do sebe nalil.V zápětí jej vezla houkačka.Je li člověk pozorný ,pak může nejít v teorii chyby i když tu teorii dobře nezná a někdy právě proto, že ji nezná a začíná od samého začátku. Prostě neví že cosi nejde a proto to klidně udělá a dokáže tím, že to jde.Ví li že to nejde, pak se o to ani nesnaží a vytrvává v omylu tvrdícímu, že to nejde. Já bych řekl, že všechny vyrianty přístupu k dané věci mehou být prospěšné. Některé prospěšnější v tom s tebou souhlasím,ale předem to nikdo neví.
MB |
|
|