All Forums  Filosofie  Libovolné téma  STR a svět světla

Note: You must be registered in order to post a reply.
To register, click here. Registration is FREE!

Screensize: 640 x 480 800 x 600 1024 x 768 1280 x 1024 UserName: Password: Format Mode: Basic  Help  Prompt  Format: Font Andale Mono Arial Arial Black Book Antiqua Century Gothic Comic Sans MS Courier New Georgia Impact Lucida Console Script MT Bold Stencil Tahoma Times New Roman Trebuchet MS Verdana   Size 1 2 3 4 5 6   Color Black Red Yellow Pink Green Orange Purple Blue Beige Brown Teal Navy Maroon LimeGreen Message: * HTML is OFF * Forum Code is ON Smilies [quote][i]Originally posted by Dalibor Grůza[/i] [br][b]Vztah pohybu klidové soustavy resp. soustavy o nižší rychlosti než rychlost světla, tj. našeho Vesmíru a vztažné soustavy o rychlosti světla, tj. fotonů o rychlosti světla je relativní, nelze určit, která soustava je vůči druhé v klidu a která se vůči druhé pohybuje rychlostí světla. Z hlediska vztažné soustavy představované množstvím energie o rychlosti nižší než rychlost světla, tzn. našeho Vesmíru tvoří vztažná soustava představovaná energií o rychlosti světla fotony, tedy body časoprostoru pohybující se rychlostí světla. Z hlediska vztažné soustavy pohybující se rychlostí světla, tj. fotonů o rychlosti světla v našem Vesmíru představuje absolutní vakuum v našem Vesmíru vztažnou soustavu pohybující se rychlostí světla, tj. fotony o rychlosti světla z hlediska jejich Vesmíru, stejně tak naše hmota představuje jejich vlnění o rychlosti nižší než rychlost světla a naše vlnění o rychlosti nižší než rychlost světla jejich hmotu.[/b] Vzdalují-li se dvě vztažné soustavy rychlostí světla, nelze určit, která z nich je vůči druhé v klidu a která se vůči druhé pohybuje rychlostí světla, vždy bude záležet na volbě vztažné soustavy, ze které bude pozorovatel hledět na toto vzdalování se dvou soustav rychlostí světla. Dle mého názoru se tak tento pohyb stane relativní a z obou těchto soustav bude vnímána soustava vzdalující se rychlostí světla jako světelný paprsek a vlastní soustava jako nesvítící hmota, vždy bude záležet na tom, ve které z těchto dvou vztažných soustav se bude nacházet pozorovatel tohoto vzdalování se dvou vztažných soustav. V obou případech tak pozorovatel nacházející se v jedné z těchto dvou vztažných soustav vzdalujících se rychlostí světla bude vnímat vlastní vztažnou soustavu jako prostorný a hmotný svět a druhou vztažnou soustavu vzdalující se rychlostí světla jako elektromagnetické vlnění, např. světlo. Proto absolutní vakuum z hlediska klidové soustavy představuje elektromagnetické vlnění (dále též světlo) z hlediska světla, fotony o rychlosti světla z hlediska klidové soustavy představují absolutní vakuum z hlediska světla, hmota z hlediska klidové soustavy představuje vlnění o rychlosti nižší než světlo z hlediska světla a vlnění o rychlosti nižší než světlo z hlediska klidové soustavy představuje hmotu z hlediska světla. [u][b]Označím-li světlo za Krista, tedy původce všech syntetických (tj. skladebných) dějů (např. vzniku života na Zemi) a absolutní vakuum za ďábla, tedy původce všech analytických (tj. rozkladných dějů), pak z pohledu výše uvedené relativity kvality absolutního vakua a světla z důvodu výše uvedené pohybové relativity není možné ďábla porazit, ale pouze nastolit rovnováhu mezi shora uvedeným naším Vesmírem a Vesmírem světla.[/b][/u] Svět světla by mohl navazovat na starodávné představy Boha jako slunce (viz. bohové starověkého Egypta Re a Achnaton, aztécký bůh slunce apod.), židovskou představu nezobrazitelného Boha a představu Andělů, kteří dle Starého zákona nic nejedli ani nepili (např. Rafael), a představu Nového zákona o Ježíši Kristu jako světlu, který vystoupil na nebesa po svém vzkříšení, apod. Náš hmotný rozměr, rozměr absolutního vakua a světelný rozměr nejsou odděleny, jejich průnikem jsou světlo, jemuž je vlastní energie, a vakuum v našem Vesmíru. Vyzářením hmoty jejím spálením nebo pohlcením světla, resp. fotonů hmotou dochází k neustálému obousměrnému toku energie, resp. jejich vzájemné přeměně. To znamená, že zlo v podobě rozpadu hmotných skutečností je vždy vyváženo dobrem v podobě formování skutečností při nezměněné hodnotě celkové energie našeho rozměru, rozměru absolutního vakua a světelného rozměru, avšak při neustálé proměně či koloběhu. Proto ve filosofii existují směry, které upřednostňují dobro nad zlem nebo naopak zlo nad dobrem. U náboženství se mluví o zosobnění dobra a zla. V politické filosofii existuje vláda jediného diktátora a širší skupiny, resp. demokracie. Právo může být diktát jednotlivce, může být také společenskou smlouvou všech členů společnosti nebo může akceptovat tělesný trest včetně trestu smrti tam, kde by bylo na místě vězení s možností podmíněného propuštění při prokazatelné nápravě odsouzeného. V politice může být přijímán člověk stejně s kterýmkoliv druhým člověkem nebo může být přijímán jeden rozdílně od druhého, a to např. bohatý od chudého, a to už v dětství, tedy od počátku s následky pro celý život. Sociální chování může mít povahu násilí nebo smlouvy s minimálním nutným resp. výchovným prvkem donucení. Stejně šachy či jiné hry mohou být hrány útočně nebo obranně se zrcadlovým opakováním neobranných tahů. Apod. (viz. též www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) [/quote]   Check here to include your profile signature.