T O P I C R E V I E W |
Dalibor Grůza |
Posted - 21/03/2009 : 19:12:14 Jediná prokazatelně jistá pravda v našem životě
Nyní vyslovím jedinou prokazatelně jistou pravdu v našem životě.
Kromě ní jsou všechno spekulace, které nelze prokázat a jsou tak nejisté. Ať jsou to všechny exaktní vědecké pravdy, proti nimž lze postavit např. domněnku východní filosofie, že náš reálný svět je pouze mámení našich smyslů, maja či jakýsi matrix, všechny náboženství a jejich pravdy, která jsou hlavně postaveny na víře v neviditelné věci (duši, nebe, Boha, ďábla, démony, duši světa-atma, duchy, vzkříšení, stvoření apod.), všechny společensko vědní pravdy, zejména mám na mysli filosofii, kde existují různé školy, které se navzájem potírají a nesouhlasí spolu.
Nyní ta jediná prokazatelně jistá pravda v našem životě:
Všichni živí tvorové ve skutečnosti chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi.
Proto každý okamžik svého života přemýšlejmě, jak tohoto světa co nejdříve v našem životě (nikoliv až po smrti) dosáhnout.
(viz též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
15 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
okref |
Posted - 10/07/2009 : 16:16:55 quote: Originally posted by Sokrates
Jediná prokazatelně jistá pravda v našem životě. Je pravda, že žádná pravda neexistuje. :)
Tahle věta může být klidně pravdivá bez toho, aby si odporovala. Stačí, když se bude rozlišovat. Rozum vždy potřebuje pravdu. Rozum ať řekne, co řekne, musí to být ze zákonů logiky pravdivé. Je třeba rozlišovat skutečně pravdivé a rozumově pravdivé. Klidně se dá říct, že pravda je, že pravda neexistuje. Ale nesmí se to dokazovat ze zákonů logiky, to by byla blbost, která předpokládá blbost toho, kdo větu říká. |
ADC |
Posted - 10/07/2009 : 14:48:58 Mno já bych řekl, že spíš "Každý filosof chce žít ve světě, kde budou mít rádi filosofy." |
Miloslav Bažant |
Posted - 19/04/2009 : 14:42:05 Sokrate.
Všichni se zde učíme své myšlenky formulovat. To nikomu s nebe nespadne a dokonce bych řekl,že je to umění. A také jeden druhého opravujem,když mu cosi unikne. To co si myslíš nikdo nedokáže poznat jinak,než když toto vyjádříš slovy.
MB |
Sokrates |
Posted - 19/04/2009 : 11:09:44 Tak jsem to taky myslel, jen jsem se to snažil dostat do jedné věty. A to není jednoduché. |
Miloslav Bažant |
Posted - 19/04/2009 : 08:21:37 Sokrate.
A je skutečně pravdou,že žádná pravda neexistuje? Pokud ano,pak existuje právě tato pravda a sám jsi popřel své tvrzení.Hihihi. Pokud toto tvrzení že žádná pravda neexistuje není pravdivé,pak to znamená, že pravda existuje. Já myslím,že pravda existuje.Slovo pravda ozačuje stav poznání,který byl člověkem jako pravda uznán, stav který je stálý, neměnný a bez vývoje. Dojde li k novému poznání, dojde ke změně a vývoji a předešlý stav již není pravdou.Vávoj změna,pohyb mění pravdu v poznání, které se mění, roste, vyvíjí se až do doby, kdy je člověkem jako pravda určitý stav uznán. Jako pravda může být člověkem uznáno cokoliv,třeba i to,že je Země plochá a nesou ji čtyři bílí sloni. Je li pravda uznána,pak jsou ve prospěch neměnnosti a stálosti využívány schopnosti člověka. Dojde li novému poznání,třeba že je Země kulatá a je středem vesmíru, dostává se toto do sporu s doposud uznanou pravdou a jsou zneužity schopnosti ve prospěch neměnnosti pravdy tvrdící že je Země plochá. A tak jsou ve prospěch pravdy lidi upalováni a podobně. Uznané pravdy se mezi sebou liší a navzájem si odporují a tak je důsledkem uznaných pravd moc lidská,čili zneužívání schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy. Proto bych netvrdil, že pravda neexistuje,ale říkám,že pravda je to co člověk jako pravdivé uznal a nic jiného. Stejně tak by bylo možno říci,že pravda je na konci nekonečna a vše až k pravdě je pouze a jen poznání,které ovšem je lidmi jako pravda uznáno. A tak se vlastně shoduji s tebou a tvým tvrzením. Jinak vím o tom, že výraz konec nekonečna je paradoxní,protože nekonečno konec nemá.
MB |
Sokrates |
Posted - 18/04/2009 : 21:45:29 Jediná prokazatelně jistá pravda v našem životě. Je pravda, že žádná pravda neexistuje. :)
|
Miloslav Bažant |
Posted - 07/04/2009 : 08:50:47 Jrf.
Souhlas. Problém je u mne zřejmě v tom,že algoritmy skryté za numery neddokáži přečíst a mám v nich díky tomu chaos.Proto mne matematika nemá ráda. Můj dominantní styl myšlení je schopnost představy si děje spolu se zákonitostmi, které děj ovlivňují.Nevím jak to popsat,ale jako bych cítil kdesi uvnitř různé ty akce a reakce jako v reálném světě. Opakuji slovo cítím i když vím, že většina lidí nebude vědět,co tím chci říci.Pokud si představím dvouzvratnou páku,pak si vnitřně uvědomuji síly působící na kterékoliv rameno,jako bych tu energii cítil kdesi uvnitř.Pokud narazím na matematický problém, snažím se jej převést do děje.Příklad: diskuse o STR. V té vnitřní projekci se objevily nesrovnalosti a to má za následek, že nejsem schopný tento algoritmus přijmout. Otázkou je zda je to chybou mojí,nebo STR. Teprve když jsem v algoritmu nahradil pozorovatele za 3D mřížku v ohraničeném protoru (sluneční soustava, nebo galaxie),dostal tento algoritmus logiku. Je li rychlost posuzována z hlediska mřížky,čili se jedná o pohyb posuzovaný s hlediska statické mřížky,pak ve výsledku nedochází k dilataci času ani délky,protože se jedná o pohyb v daných souřadnicích. Takže dle mé logiky takto tomu skutečně je a STR je o tom, jak se totéž jeví s pohledu pozorovatelů. Takže jsem se v té jeskyni opět utrhnul od řetězu a nyní po návratu mohu ostatním promítat na stěnu to co jsem uviděl.
No a takto přistupuji k mnohým algoritmům.Jsou li však skryté za čísly,potřeboval bych bílou hůl jako slepec.
MB |
jrf |
Posted - 06/04/2009 : 21:20:59 ad okref:
To je ono zpochybňování, které je vlastně vždy možné, a proto možná vůbec přestanu mluvit (nemyslím jen tady, ale i v životě) ... (no dobře, je to jen vtip, ale takový z toho mám pocit)
Já zase mohu zpochybňovat, že každý pod pojmem dobro vidí něco jiného, mohu spekulovat, že člověk, který spí, také touží, prostřednictvím snů, někdo další může namítnout, že občas se nic nezdá, pak se začneme bavit o tom, co to vlastně touha je, a nenajdeme vhodná slova atd. atd. mimochodem já třeba vlastně nevím, co je to dobro, tak nějak to snad většinou správně cítím, když jdu po ulici a do nikoho nebodám nožem ... (i když ani v tomto případě nevím, jestli kolemjdoucí nenese bombu na nádraží a zas bych se mohl zamotat )
ad Miroslav Bažant: "Blízké jsou mně algoritmy ..." To popisuješ vlastně vědecký postup, zkoumání řetězců příčina-následek, fajn Píšeš, že matematika je statická a tvůj postup dynamický, protože zahrnuje reálné děje ... matematika(a další vědy) se svými čísly a písmeny snaží popisovat právě tyto reálné děje. A vůbec za veškerou matematickou symbolikou se vlastně skrývají slova, věty, zákonitosti ... takže oba postupy(tvůj i matematický) jsou v principu stejné. |
Miloslav Bažant |
Posted - 25/03/2009 : 08:39:10 Řekl bych,že chybná formulace může člověk dovést k naprostému nepochopení věci. Člověk prvoplánově netouží po lásce ostatních,ale touží po příjemnu pro sebe sama. Cest k dosažení takového stavu je mnoho a která cesta k dosažení tohoto cíle se jeví výhodná, tu člověk užívá. Je li poznáno, že cestou k příjemno je vzájemná láska ,pak tuto cestu člověk vyhledává a pouze u takového člověka je možno říci,že touží po lásce. Pozná li člověk,že cestou k jeho příjemnu je zneužití schopností ve svůj prospěch,pak tuto cestu vyhledává a preferuje,protože to kýžené příjemno tím získá. Zde již by bylo možné říci,že takový člověk lásku nevyhledává,ale naopak je tvůrcem odporu a nenávisti. Ve skutečnosti však i takový člověk touží po lásce,protože láska vade ostatní k tomu aby mu své schopnosti dávali a on tím získal příjemno. Díky cestě kterou si vybral však k takovému cíli nedojde a aby získal příjemno musí zneužívat schopnosti ve svůj prospěch. Člověk tedy touží po vzájemné lásce, když v ní vidi cestu k vlastnímu příjemnu. Takto by měla znít opravená definice aby odrážela skutečnost. Tvrzení, že člověk touží po vzájemné lásce je tedy chybné,pokud není takto upřesněné a vždy se najdou výjimky,které definici popírají,protože cesty k příjemnu jsou různé.
MB |
okref |
Posted - 24/03/2009 : 21:36:52 Vítám jrf.
( Všichni lidé touží po dobru.
Také mi kdysi tato věta připadala zcela zřejmá. Avšak teď s ní nesouhlasím nejen pro to jedno nejasné slovo, které se v ní vyskytuje, ale pro tu větu celou. )
Všichni lidé touží.
-To na první pohled vypadá zcela jasně a nevyvratitelně. Ale položme si otázku: Tvorové, kteří netouží, nejsou lidé? Pokud na ní odpovíme kladně, pak buď bez důkazu pokládáme všechny lidi za toužící, nebo některé musíme pokládat jen za zdání lidí. (Nejsem si tedy jistý, zda by mě někdo, když bych spal a po ničem netoužil, neměl pokládat jen za zdání člověka.) Já bych tedy tu část tvrzení změnil na: Někteří lidé touží.
...po dobru
-To je ještě nesnadnější část tvrzení, než ta první. Kdybychom tedy přijmuli první část tvrzení tak, jak jsem ji pozměnil, mohli bychom přistoupit ke zkoumání toho, po čem vlastně touží. Nikdo by asi netoužil po něčem špatném. A dobro vůbec je to nejlepší z dobrého. Tedy opravdu lidé toužící mají za svůj cíl dobro. Jen se ho míjejí v jeho dosahování. Zdá se. Avšak může někdo toužit po něčem, aniž by věděl, co to je? Může někdo říct, že touží po tom nebo po onom, aniž by to pojmenoval? A když to pojmenuje, je to možné bez znalosti výměru toho, co tak pojmenovává? Buď tedy ví, co je dobro, nebo po něm nemůže toužit.
Celé tvrzení bych tedy podle mého zkoumání změnil takto:
Všichni lidé, kteří mohou toužit a vědí, co je dobro, touží po dobru. (Úvádím jen přítomný čas, protože modifikovat větu ve všech tří časech se mi zdá nadbytečné.)
Člověk, který hledá, co je dobro, to dělá proto, že věří, že dobro patří k tomu nejlepšímu, po čem je možné toužit. A protože víra se nezakládá na znalosti, je nemožné mu to vyvracet. Já k takovému věřícímu a hledajícímu patřím. |
Miloslav Bažant |
Posted - 24/03/2009 : 17:32:49 JRF. Vítám tě mezi námi a doufám,že s námi zůstaneš.Souhlasím s tím, že pohnutky Dalibora jsou srávné a pokud vy vyřadil zvířata a mikroorganismy,pak bych souhlasil s opraveným zněním jeho definice,čili lidé touží po společnosti,kde by jeden pro druhého byl zdrojem příjemna. Dokonce mám dojem, že vytvoření takové společnosti může (může je něco jiného než je) být reálné i když nikoliv k krátkém časovém horizontu. Prvním krokem k takové společnosti je dle mého názoru uvědomění si ,že dávám li ostatním své schopnosti,čili vytvářím jejich příjemno, vytvářím v nich lásku ke mně a ta je vede k tomu aby dávali své schopnosti mně.Když naopak využívám svých schopností k tomu abych získal cosi, co z jejich schopností vzešlo,pak jsem pro ty ostatní zdrojem jejich nepříjemna, vzniká v nich odpor ,který je vede k tomu aby svých schopností využívali ve prospěch svého já a v můj neprospěch. Uvědomění si tohoto jako zákonitosti je však velmi těžké,protože prvoplánově se jeví ,že dávám li nezištně své schopnosti ostatním, nic nezískám a naopak ztratím.Naopak využiji li svých schopností ve svůj prospěch získám. Většina lidí není schopná vidět dál než k prvnímu důsledku a pokud dávají své schopnosto druhému člověku, činní tak z lásky,aby ten druhý příjemno získal.To že dojde k odpovědi na stejné úrovni považují za dobrotu a lásku těch ostatních a tvrdí,že právě proto oni cítí potřebu těm dobrým ostatním své schopnosti dávat. Naopak ti, kteří své schopnosti využívají ve prospěch svého já vnímají odpověď na stejné úrovni jako důkaz správnosti svého jednání,protože všichni svých schopností využívají ve svůj prospěch a pokud by tak nečinili ztratili by. A tak jedněm ani druhým nedojde, že se jedná o zákonitost a nechápou to druhoplánové,co je důsledkem prvního algoritmického kroku. Pokud toto lidé jako zákonitost pochopí (což bude nějaký čas trvat) pak budou využívat toho, co je pro ně výhodnější a to je krok k tomu aby jeden druhému byl zdrojem příjemna, jak říká Dalibor. Dalším krokem je pochopení rozdělující funkce uznaných pravd,které lidi rozdělují a vedou k zneužití schopností ve prospěch uznané pravdy.Bude li nalezena cesta k ,izení této funkce uznaných pravd,pak bude oteřena cesta k tomu aby jeden druhému své schopnosti dával.
Píšeš.že jsi matematik. Já jsem zámečník, malíř, muzikant a tak trochu spisovatel. S matematikou se nemáme moc rádi.Přesto bych řekl, že jsem k jedné větvi matematiky velmi blízko. Blízké jsou mně algoritmy,čili poznání určitého stavu,sledování s skoumání důsledku prvního algoritmického kroku a sledování toho co vznikne v dalším kroku a tak dál. Tento spůsob myšlení je mně nejbližší a pokud se nemýlím,je to spůsob matematický.Jediný rozdíl je v tom, že nepracuji jako matematik s čísly ale s reálným dějem.Matematika je tedy statická,zatímco můj styl je spíše dynamický i když vlastně každý algoritmický krok vnímám staticky jako matematik numera.
MB |
jrf |
Posted - 24/03/2009 : 16:38:18 "Všichni živí tvorové ve skutečnosti chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi."
Podle toho, jak se rozvinula diskuze, je zřejmé že se zase dostáváme k tomu, že nic nelze prokázat se stoprocentní jistotou. Proto se tímto tvrzením budu zabývat spíše citem, mimochodem přísně matematický přístup uživatele --- s halabala vyvrácením pokládám za zcela nepřínosný, ač jsem sám matematik.
Tvrzení se mi líbí, vím co chce autor sdělit a souhlasím s tím. Diskuze ale ukázala, že má slabé body, proto navrhuji jistou úpravu. Zvířata bych z toho vynechal, jejich hlavním hnacím motorem je většinou instinkt, chemické reakce. Řekl bych
Všichni lidé ve skutečnosti touží po dobru.
S tím, že zlo plyne jen z obrovské touhy po absolutním dobru, po absolutním poznání, které zatím jako lidstvo nenalézáme. Příkladem může být terorista, který se svými akcemi snaží prosadit svůj pohled na svět.(ano, někteří jsou čistě zfanatizovaní a neví co dělají a proč to dělají, ale nyní mluvím o těch teroristech, kteří tyto filozofie vytváří) Vzpomeňme si ještě na Hvězdné války a na Anakina, proč přešel k temné straně, co mu temný lord nabízel Posloupnost byla takováto - Zemřela mu matka - Vyčítal si, že ji nemohl ochránit - Přísahal, že už nikdy nebude tak slabý - Schylovalo se ke smrti Padmé - Temný lord mu naznačil, že jedině temná strana se dokáže postavit smrti - Anakin podlehl při myšlenkách na Padmé, přešel na temnou stranu a stal se vrahem. Takto, na základě naší reality, na základě touhy po dobru, takto vzniká zlo. Neřekl jsem vše úplně na plná ústa, ale někteří si jistě domyslí ...
|
Rzwald |
Posted - 24/03/2009 : 00:22:38 quote: Originally posted by Dalibor Grůza neřekl jsem pouze bát, ale řekl jsem bát a nenávidět,
pravda...to říkám já ---chci, aby se mě hmyzové báli. Nechci, aby mě nenáviděli, ani nechci aby mě měli rádi. Když se mě budou bát, nebudou mě otravovat ani na mě nebudou útočit... |
Miloslav Bažant |
Posted - 23/03/2009 : 17:52:16 Dalibore. Jak vidím, chybí tě některé informace a díky tomu děláš chybné závěry. říká se, že pes pozná člověka, který jí psy, a bezdůvodně na něj útočí, tedy ho nenávidí. Zde máš jasný příklad, že zvíře není jen stroj, ale živý tvor, který cítí bolest, strach a nenávist.
Než budu hovořit o člověku, který má rád psy (živí se jejich masem)rád tě dám jednu informaci,kterou jsem získal o poštáka.Povšimnul jsem si,že když jde kolem,tak zuří všchni psi a kolikrát se do něj i nějaký pustil zuby.Tak jsem se jej zeptal,jestli nejí psi.On odpověděl, že vlastně vůbec nejí maso a psi má rád. Ten problém je v pošťácké brašně,která se dělala díky určitým vlastnostem ze psí. kůže.A tak psi cítí ten zápach a ten je dráždí.Tím zápachem se projevují i lidé, kteří jí psí maso. Psi na sebe útočí navzájem protože hájí své teritorium a toho kdo zapáchá jako pes považují za psa, který vstoupil do jejich teritoria. Stejně tak psi útočili na antoušky a opět díky pachu.Kdyby psi chtěli žít ve světě lásky,pak by do svého teritoria vpustili každého psa.Takže jejich jednání ukazuje zřetelně, že tomu tak není,či spíše že je o to něčem docela jiném. Zvířata i ostatní živí tvorové včetně rostlin cítí bolest.Získají li informaci spojenou v paměti s bolestí,cítí strach,čili si vybavují bolest. Stejné důvody je vedou k projevům, které vypadají jako nenávist,ale spíše je jedná o obranu před vznikem bolesti. Žádný stroj nedokáže cítit bolest ani příjemno,když bolest mizí.Srovnávat živé tvory se stroji tedy není na místě. Kdybys dokázal vytvořit u stroje (počítače) pocit bolesti a schopnost cítit příjemno při mizení bolesti,začne jednat a myslet jako živý organismus. Právě toto je jedinou skutečnou podmínkou vzniku umělé inteligence,která by myslela jako živý tvor. Celý život každého živého tvora je snaha zbavit se nepříjemna a dosáhnout stavu příjemna. Toto je základní definice smyslu života,ze které vychází všechny ostatní. Pouze člověk je schopen tuto definici odhalit, pochopit a vyvodit z toho důsledky.Cestou k příjemnu a ochranou před nepříjemnem je i vzájemná láska.Čili tvoje snaha vychází ze samé definice smyslu života. Jenže ty jsi to dotáhnul do absurdity a to je chyba. Ostatní živí tvorové neví,že cestou k odstranění nepříjemna a zisku příjemna je vzájemná láska a proto po ní ani netouží.K uvědomění si tohoto je bezpodmínečně nutná funkce řeči v procesu myšlení zvláště k tomu,,aby o tom ti tvorové vůbec mohli přemýšlet. Uvědomění tohoto u člověka se rovná moudrosti a uvědom si kolik lidí si toto nejsou schopni uvědomit a cestu k příjeemnu vidí spíše ve zneužití svých schopností,což vede k rozdělení, sporu a odporu. Tolik lidí není schopných si toto uvědomit a ty bys takové uvědomění očekával u nižších životních forem, dokonce u bakterií a virů?????? V tom je ta nesmyslnost.Pohnutky vychází ze základní definice smyslu života a to je to správné.
MB |
Dalibor Grůza |
Posted - 23/03/2009 : 16:12:44 quote: Originally posted by Rzwald
quote: Originally posted by Dalibor Grůza Podle mne je pak vždy lepší, jestliže nás lidi naši podřízení ostatní živí tvorové(zvířata, hmyz, rostliny, živé buňky, bakterie, viry) mají rádi, než když se nás bojí a nenávidí nás.
zvláště pokud slovo "rádi" stále chápeš stejně, jak jsi to psal:
quote: Originally posted by Dalibor Grůza slovo rádi v mé výše uvedené základní myšlence, však neznamená lásku ve vzájemném vztahu ostatních živých tvorů, ale opravdu spíše příjemno v těchto vzájemných vztazích ostatních živých tvorů. Řeknu-li, že mám rád jablka, pak to neznamená, že je miluji, ale že mi způsobují příjemno. Proto by šlo skutečně pro ostatní živé tvory přeformulovat mou výše uvedenou základní myšlenku, že každý ostatní živý tvor ve skutečnosti chce žít ve světě, kde by si všichni živí tvorové byli zdrojem příjemna.
..mi není jasné proč. Proč je pro mne lepší, aby mne zvířata, rostliny, atd. měli rádi..proč bych neměl chtít, aby mne nenáviděli nebo se mne báli, atd. Naopak někdy si říkám, že by určitě bylo lepší, kdyby se mne...konkrétně např. hmyz...bál...a on se mne bohužel vůbec nebojí. Například vosy mě přímo milují...vždycky v létě na zahrádce, ...např. když jím meloun, broskve, atd. ...tak vždycky alepoň jedna vosa přiletí a jako že chce taky... Pokud si umírněně na pár sekund sedne na ten meloun, rychle se nacucá a odletí, tak to toleruji, ale některý sou tak drzý, že sedají na mě a chtějí cucat ze mne....a bohužel takové chování již netoleruji a vosy nemilosrdně odcvrnkávám, což obvykle vyústí minimálně ve zranění příslušné vosy, ne-li přímo ve smrt...záleží na síle odcvrnku. Minimálně tedy ve vztahu já-vosa by bylo mnohem užitečnější, kdyby se mne vosy více bály...
Případná odpověď, že je to v Bibli neodpovídá na otázku, neboť není zdůvodněno proč se mám řídit Biblí..
Rzwalde díky za příspěvek,
neřekl jsem pouze bát, ale řekl jsem bát a nenávidět,
Nyní trochu psychologie, nechtěl by jsi ve skutečnosti, aby tě vosa měla ráda a tak na tebe neútočila, místo, aby tě nenáviděla a útočila na tebe. Tedy by platila má jediná prokazatelně jistá pravda v našem životě, že všichni živí tvorové ve skutečnosti chtějí žít ve světě, kde by se všichni měli rádi.
Pokud tě vosa nemá ráda, měla by se tě aspoň bát, ale nikoliv tě nenávidět, přesto jde až o druhou horší možnost oproti tomu, aby tě ta vosa měla ráda. Jestliže se tě vosa bude bát a bude tě zároveň nenávidět, tak na tebe nezaútočí, pokud se tě bude bát, jakmile však bude mít možnost zaútočit, zaútočí vždy, protože tě bude nenávidět, jde o třetí ještě horší možnost. Čtvrtá nejhorší možnost, že se tě vosa nebude bát a bude tě nenávidět, to by jsi však nesměl být na vrcholu potravního řetězce, pán tvorstva.
(viz. též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz) |
|
|