| T O P I C R E V I E W |
| pan.chytry |
Posted - 11/04/2010 : 22:03:25
Dovolím si uvést svůj neortodoxní náhled na křesťanství. Nejde mi o to usvědčit církve z nějakého spiknutí nebo podobnou věc. Chci jen prezentovat jeden z možných výkladů a chápání toho, co nazýváme Evangelia a nastínění důsledků, které z obsahu Evangelií vyplývají.
Bible je kniha, jejíž příběhy vesměs nejsou ověřené. Zaměřím se na příběh Ježíše Krista, který byl sepsán cca 80 let po tom, co se měl údajně stát, což se nepodařilo žádný způsobem prokázat a dodnes neexistuje jediný skutečný důkaz, že Ježíš Kristus žil a působil tak, jak je psáno.
Fakta:
Ježíš se choval zcela abnormálně a jediný důkaz, která pro svá tvrzení uváděl, byla vždy existence Boha, jeho Otce, který mu vše řekl.
Bible se nás snaží přesvědčit, že dotekem je možno vyléčit slepého, uzdravit chromého, oživit mrtvého. Toto lze vnímat 1. jako skutečný zdravotnický zákrok, což vyvrací zdravotní věda. 2. jako alegorii, která popisuje psychický stav. Dotýká-li se Ježíš ve svých příbězích, nedotýká se těla, ale duše, tj. mysli. Tedy slepé mysli, chromé mysli, mrtvé mysli.
Toto má za úkol vytvořit zdání, že celé následující učení Ježíše je dokonalý léčebný psychologický prostředek, s tou vlastností, že příjmeme-li jej za vlastní, necháme-li se jej naší mysli dotknout, bude naše mysl vyléčená a dokonalá.
Skutečnost je však taková, že jde pouze o jakousi záměrnou reklamu, fantastické ohromující billboardy na volebního kandidáta Ježíše Krista. Billboardy mnohonásobně krásnější a fantastičtější, než všech ostatních kandidátů.
Tato postava si zároveň přivlastňuje dobré lidské vlastnosti a popírá, že by existovaly i vně jeho učení. To jest postava Ježíše Krista je zobrazení a ztělesnění monopolu na správný život. Spolu s tím, že tento monopol byl potvrzen obětí vlastního života a je mu tak dána hodnota přečnívající všechny ostatní hodnoty a učení.
Skutečnost je taková, že nevíme zda-li někdo jménem Ježíš Kristus opravdu žil a opravdu na kříži pro to, co tvrdil, zemřel. A zároveň víme, že je možno sdílet a cenit si hodnoty popisované v bibli, bez toho, abychom věřili v postavu Ježíše Krista a toho, že právě a pouze on je jejich zdrojem.
Naším úkolem není danou věc zjistit a ověřit, což ani nelze. Zbývá nám tedy věřit. Co je víra ve vědeckém pojetí světa? Víra je přesvědčení založené na nedostatku důkazů. Tohoto si byli autoři příběhu Ježíše Krista vědomi a proto nechali Ježíše Krista říci větu: "Blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili." Tato věta obsahuje princip uznání pravdy bez důkazů, bez otázek, přičemž jde o pravdu subjektvní autority, nikoliv pravdu objektivní.
Jelikož celá osobnost Ježíše Krista a jeho příběh je dokonale sestaven tak, aby v každém momentu byl Ježíš Kristus dokonalý a neměl chybu, je celá konstrukce příběhu taková, že každá její část podpírá všechny ostatní části. Příběh Ježíše Krista se potom dá popsat, jako dokonalý krystal s dokonalou krystalovou mřížkou. Tento příběh není narušitelný a je zcela konzistentní a soudržný. Pro ty, kteří mají schopnost abstraktního myšlení, doporučuji představit si, že tento příběh držíme v rukou jako onen krystal. Tak je možno se z pout tohoto příběhu vymanit a zjistit, že existuje i svět mimo něj, svět, který tímto příběhem a jeho vazbami není ovlivněn a dotčen, a že tento krystal může ležet ve vitrínce vedle dalších krystalů s podobně propracovanou krystalovou mřížkou, kterými mohou být další podobná náboženství.
Tato provázanost a komplexnost má za následek dvě vlastnosti. První je, že napojíme-li se na tento příběh a uznáme některou jeho část za pravdivou, ztotožníme-li se s ní, je to jakobychom se v ten okamžik napojili na všechny ostatní části příběhu a ty se, byť jsme uvěřili pouze v jedinou z částí, automaticky s touto malou částí přesunou do oblasti toho, co považujeme za pravdivé. Mám-li použít pohádkový příměr, přes jeho pejorativnost, je to jako s jezinkami, které strčí jen dva prstíčky a důsledek je, že vejdou celé.
Jakmile se tento program stane součástí naší mysli, zůstane v ní a vzhledem ke své dokonalé symetrii a pevnosti vazeb, která plyne z dokonalého propojení jednotlivostí do celku, začne v mysli postupně přebírat vládu nad tím, co používáme k hodnocení světa kolem sebe. To jest vládu nad rozumem a v konečném důsledku se s rozumem ztotožní a cokoliv, co je v rozporu s tímto pojetím rozumu, je považováno za nepřátelské. Autoři programu však věděli, že dokonalost musí být dokonalá, proto nás bible nabádá, nechat si nafackovat. Což je součást programu, která nás staví před první zkoušku. Zkoušku, kterou budeme-li akceptovat, dostaneme se tak do slíbeného ráje. To jest zkoušku smrti. Postava Ježíše Krista nás de facto vyzývá, buďto pro mne zemřete, nebo mne nejste hodni. Síto je to kruté a má za úkol eliminovat každého, kdo nebude Ježíši Kristu oddaný do posledního dechu. To je jen další vyjádření naprostého pokoření pod nohami vládce, který by měl dle křesťanského učení přijít. A důkazem toho, že křesťanství v sobě nese myšlenku na přednost autority, před vlastním životem. Jaký rozdíl je mezí tím, když nám někdo řekne, skoč ze skály a my skočíme a tím, když nám řekne, zemři pro mě a my zemřeme? Ježíš Kristus byl v programu záměrně postaven před stejnou zkoušku, kdy jej Ďábel vyzývá, skoč a andělé tě zachytí, rozhlédni se a položím ti k nohám všechna království světa. Dokonalý Ježíš Kristus má odpověď a on zkoušku přežije, protože skočit odmítne. Paradoxně nás ale později vyzývá k tomu samému, s tím, že kdo pro něj nezemře, není ho hoden. Kdo neskočí, není ho hoden a nabízí nám také království, které však nazývá nebeské.
To, kým byl člověk před inflitrací tímto programem postupně zanikne, jelikož program je výjimečně propracovaný a velice těžko, jsme-li jím jednou infiltrováni, identifikovaný jako chybný a nedokonalý. Toto dokládá, že tento program převládl v lidské společnosti téměř 2000 let a infiltroval myšlení miliónů lidí.
V zásadě nelze proti myšlenkám programu mít větších výhrad. Program se jeví jako apel na dobrý život a zároveň řešení této otázky. To je jeho primární tvář. Tento program však má sekundární vlastnost, odvrácenou tvář a tou je svázání lidské svobody a kritického myšlení, které stojí na principu vědeckého, empirického ověřování poznatků. To je jeho zásadní a zcela kritická chyba a škodlivá funkce. Toto je vyjádřeno na konci programu, kdy postava Ježíše Krista říká, že až se vrátí, již se jej nebudeme na nic ptát. Tímto je k dokonalosti přiveden předobraz vládce, který má naprostou autoritu bez jakýcholiv dotazů a možnosti kritiky.
Takovýto vládce je špatný vládce, jelikož žádný člověk není neomylný a žádný vládce nesmí mít naprostou autoritu, ale vždy musí podléhat kontrole a zpětné vazbě všech lidí. Nejlépe potom je, není-li skutečný vládce žádný, to jest vládne se ve všech směrech demokraticky, to jest lid vládne sám sobě a veškerá moc pochází z lidu.
V důsledku je tedy křesťanská idea na dokonalého vládce Ježíše Krista, který se má vrátit a již se jej nikdo nebude na nic ptát vlastně samoplnícím se proroctvím, pomalu se šířícím programem o nastolení absolutistické monarchie teokratického rázu.
Příběh Ježíše Krista je tedy v důsledku psychologickým programem s plánovaným rozšířením v řádu tísíců let, který nesleduje žádný jiný cíl, než teologickou monarchii, ve které by neměli rozhodovat učení kriticky myslící lidé, ale kněží. Měřítkem poznání v takové společnosti by nebyly vědecké poznatky, ale míra víry, to jest naopak vyhledávání a preference nedostatku, absence důkazů. Státní institucí by nebyl parlament, ale církev.
V současné době je tímto programem infiltrováno víc jak miliarda lidí a úzký okruh zasvědcenců, to jest zejména čelní představitelé katolické církve pravděpodobně čeká na vhodného kandidáta, kterého by prohlásili za navrátivšího se Ježíše Krista, a který by převzal moc na zemi. Pravděpodobně se čeká na takové společenské nepokoje, které způsobí, že kritické myšlení bude natolik oslabeno, že příjde správný čas udeřit a aktivovat všechny programem infiltrované k závěrečnému boji. Pokud by myšlenky obsažené v předobrazu Ježíše Krista převládly, moderní kritické myšlení by zaniklo a zůstala by společnost řízená zcela iracionálně, respektive racionalitou obsaženou v komplexu myšlenek, který nazýváme křesťanská víra. Tak jako bylo postavě Ježíše Krista Otcem sdělováno, co má dělat, tak by bylo skrze navrátivšího se Ježíše Krista sdělováno, jak by jím samým bylo zřejmě přezentováno, opět Otcem, co má dělat celý svět a lidská společnost a celé by se to nazývalo Královstí Boží. Individuální uvažování a myšlení by zaniklo a bylo nahrazeno jednou společnou vůlí, jejíž zdroj by byl ten, který by byl deklarován za navrátivšího se Ježíše Krista.
Uvažujeme-li o světě jako dějišti souboje ideí, je křesťanství komplexem ideí, které mají za cíl zcela otevřeně prezentovanou teologickou monarchii. Tento fakt je zakrýván zejména charitativní činností a vyzdihováním kladných morálních vlasností, které jsou prezentované tak, jakoby vně církev neexistovaly. Je otázkou nakolik v celkové bilanci spotřebovává církev své prostředky ve prospěch druhých a nakolik ve prospěch sebe samé. To jest k udržení celého církevného systému v chodu a zároveň jeho šíření. Otázkou zůstává, zda-li je církev v tomto ohledu vůči svým ovečkám v plusu, nebo naopak v mínusu. Tato čísla mi nejsou známá.
Jak je tu na stránkách zcela správně uvedeno, každý nový pohled na věc nás osvobozuje. Tuto úvahu jsem napsal právě jako jeden z možných pohledů na to, co známe pod pojmem křesťanství a je zcela na každém jednotlivci, aby ji sám dle svého zhodnotil.
|
| 4 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| Miloslav Bažant |
Posted - 15/04/2010 : 08:18:08
pan. chytrý
Jak říkám, je to dobré a evokuje to celou řadu myšlenek při čtení. Přesto mám dojem, že jsi stále jen na samém začátku. Ano, máš pravdu dá se říci ve všem,ale je třeba si uvědomit stav jaký je a uvědomit si, že těch virů je mnoho a ti kdo jsou infikováni tvoje slova odmítnou.Prostě uvědomit si realitu,pokud chceš proti těm virům jako lékař bojovat.A tak si musíš uvědomit, že tím prvním je vytvoření zájmu pacienta o léčení.Jenže tvoje slova mohou být a jsou pacienty cháána jako projevy choroby lékaře a ten zájem pacienta o léčení proto nevznikne.
Co udělat, aby infikovaný pacient získal o léčení zájem?
Pacient musí poznat,že infekce není kladem,ale tím co ohrožuje život. Pozná li toto přijme léčení.V případě viru křesťanství a dalších podobných virů je pacientem celá civilizace.Aby pacient pochopil nebezpečí těchto velkých uznaných pravd musí být ukázána jejich úloha v algoritmu života a to kladná,čili spor pravd a tneužití schopností v jejich prospěch vytváří permanentní stress společnosti, což vede k urychlení vývoje intelektu nutného k přežití člověka jako druhu v podmínkách pro život nevhodných.To je kladná úloha těch virů a tu nelze zamlčovat,ale naopak ukázat aby pohled nebyl jednostranný a zaujatý. Poté je třeba otevřít otázku logiky algoritmu života a popsat účinek téhož viru ve spojení se ziskem schopností lidstva život zničujících, příkladně jaderných a dalších zbraní hromadného ničení včetně chemických a biologických. V tomto spojjení spolu se zneužíváním schopností ve prospěch uznaných pravd (virů).Poznají li lidé toto nebezpečí, uvědomí si že jsou ty viry životu nebezpečné a to i lidé těmito viry zasažení. Následkem bude zájem o léčení.
Právě o toto se celou dobu a vlastně polovinu svého života snažím.PAM je zde proto aby lidé pochopili v podstatě své myšlení, ale hlavně logiku vzniku těch virů a jajich funkci v algoritmu života. Nalezení podstaty lidské duše jako důsledek funkce slova v procesu myšlení ukazuje její přirozenou podstatu a chybnost myšlenky nadpřirozenosti duše i nesmyslnosti posmrtného života.Podobenství stromu znaků v otevřené podobě ukazuje logiku povyšování pravd a co s toho logicky vzniká.
Je zde i možná forma léčení a to vznikem instittuce spojení pravd za pomoci rozhovoru znemožňujícího spor.
Je třeba si uvědomit,že není možné bojovat proti těm virům jiným virem zneužívajícím schopnosti ve prospěch uznané pravdy. Tak jednají všechny viry a pouze by vznikl vir nový. Je třeba vyvolat zájem o léčení a poté pacienti sami své viry pacifikují a vytěží z nich navíc to, co je v nich dobré a to se stane společním pro všechny,ale nestane se to neměnnou pravdou, protože se to bude díky funkci instituce spojení pravd neustále vyvíjet.Takže vznik této světové instituce spojení pravd je prostředkem pro zničení negativních funkcí těch virů, ale viry samé neničí,protože je v nich mnohé co může životu pomáhat. Navíc je snahou všech těch virů expandovat a šířit myšlenka pravdy jako cestu k životu. Instituce jim k tomu musí dát cestu,ale zniřit potřebu zneužití schopností ve prospěch uznaných pravd.Oni by to totiž jinak nikdy nepřijali a navíc by toho dobrého byla škoda.
Nemluvím zde jen o viru křesťanství,ale o všech virech, včetně viru komunismu a dalších virech majících podobné účinky.
Jsi zatím v počáteční fázi, čili pochopení škodlivosti viru,ale zatím je v tom příliš zlosti a odporu.Lékem na to je pochopení logiky podobenství stromu znaků.Čistým je ten, kdo žádnou pravdu nepovyšuje ani neponižuje,ale všechny pravdy rovnocenně zkoumá a poznává jejich klady i zápory.I ateismus je vir a má podobné účinky jako křesťanství,protože vyvolává odpor k pravdám teistickým a vede k zneužití schopností ve prospěch uznané pravdy. Aby člověk svět pochopil musí přijmou všechny pravdy rovnocenně. Výsledkem je trvalé hledání a svoboda lidského myšlení.
Jsem oba na jedné lodi a směřujeme ke stejnému cíli. Bylo by dobré začít spolupracovat.Máš velmi dobrý styl.
MB |
| pan.chytry |
Posted - 14/04/2010 : 22:51:27
Ve svém životě bych se chtěl dožít triumfu a zásnub humoru s racionalitou, kterými by bylo připravení projektů pro každý kostel a katedrálu uprostřed všech náměstí, na kterých by se podílelo dostatek lidí a taková technika, aby každý kostel a katedrála byla rozebraná během 1 dne a během 3 dnů postavena na náhradním místě, skanzenu křesťanské historie. :) |
| pan.chytry |
Posted - 14/04/2010 : 21:09:38
Ano, nejlepší přirovnání je právě k viru. Představíme-li si svět myšlenek jako zahradu, kterou obývají lidé, a ve které je zdravý stav takový, kdy člověk smí uvažovat zcela svobodně, ptát se na vše a existuje v něm obdoba toho, co obsahuje přirozenoprávní nauka a sice přirozené nepsané právo na odpověď, je křesťanství virem, který napadne mysl a pozmění její uvažování tak, že mysl sama akceptuje vlastní omezení.
Propracovanost programu a mocnost její iluze je tak silná, že člověka velice snadno splete a on si sám nechá nasadit okovy a řetězy a bude je považovat za cíl všech cílů. Nepůjde o okovy tělesné, ale okovy myšlenkové s tím, že kritérium souladu a blízkosti k pravdě dle Evangelií není stát se svobodným v myšlenkách, ale pokud možno co nejspoutanějším. Dokonalost je pak spatřována v dokonalém sebezpoutání, což je nazýváno sebezapření.
Sebezapření je ve skutečnosti ekvivalent myšlenkové, duševní paralýzy, která se rovná sebevraždě. Mysl ovládaná duchem křesťanství je mysl ovládaná větou "Zapři sám sebe." To jest "Zabij sám sebe." Což je vyváženo odměnou v Nebesích. Křesťanství tím je sebeparalyzující sebevražednou naukou s absolutním cílem v podobě idee Nebes. V tomto se nijak neliší od Islámské idee nebe, které bylo předkládáno assasinům, to jest speciálním bojovým jednotkám, předtím, než byli vysláni na sebevražednou misi, která měla za cíl oslabit jinou mocnost, jiné království, konkurenci. Měla za cíl zvýšit vlastní moc.
Zde nutno podotknout, že neexistuje žádný důkaz toho, že by něco jako Nebesa existovalo. Jde o iluzi. Sdílenou ideu, která je jedním z jednotících prvků infikovaných. Protiváha je Peklo. Chceme-li vládnout a to je primární účel křesťanství, to jest teokratická monarchie, potřebujeme dvojí motivaci. Kladnou a zápornou. Tyto dvě motivace nám potom umožní ovládat ty, kterým vládneme.
Křesťanství tedy není nástrojem k nalezení pravdy. Tím jsou pouze vědecká bádání a studie, vědecké projekty a svobodné kritické myšlení. Křesťanství je nástroj k ovládnutí mas, mocenský prostředek.
Bylo-li by křesťanství nástrojem k nalezení pravdy, misijní činnosti by nespočívaly v přesvědčování lidí o vstupu do systému, vstupu do církve, ale v každém okamžiku, každý den, každý měsíc, každý rok by náplní misijních činností byly kritické diskuze o problémech týkajících se života lidí ve všech koutech světa. Studie místní poměrů, vědecké projekty, podpora ekologie, zemědělství, ekologického průmyslu, vzdělávání v oblastech řemesel. Nikoliv vzdělávání v oblasti modliteb, liturgie, rituálů.
Cílem představitelů křesťanských církví by nebylo shromažďovat majetek a lidi pod jednu pomyslnou korouhev Božího lidu a stavby honosných budov uprostřed náměstí, která se tak stávají nepřehlédnutelná a stojíme-li v jednom rohu, nevidíme na protilehlý, protože v cestě stojí obrovský kostel nebo katedrála, aby ovečky nezapoměly a aby byla všude demonstrována centralita křesťanské moci. Pilíře křesťanství se tak nestávají něčím, co umožňuje obrazně řečeno výhled, ale naopak něčím, co zastiňuje a ve výhledu brání. Co se, aniž bychom si to uvědomovali, zcela bezostyšně vnucuje a staví do prostřed míst určených ke shromáždění lidí.
Je mnoho náměstí, která jsou okupovaná kostelem, byť to z praktického hlediska nemá nejmenší smysl. Určíme-li uprostřed města místo ke shromažďování, jaký je racionální důvod k tomu, postavit uprostřed tohoto místa velkou budovu? Tyto otázky byly v historii a v časech, kdy se tyto budovy stavěly, zapovězené a vyslovit pochybnosti o účelnosti a praktičnosti takové stavby znamenalo stát se renegádem, odpadlíkem od společnosti. Neznám novodobou historii urbanismu, ale upřímně pochybuji, že by některý z architektů dnes do prostřed vyprojektovaného náměstí umístil katedrálu. To je odraz vývoje doby. Svobodné a racionální myšlenky nabývají na síle, kámen trvá staletí a ony kostely a katedrály nejsou důkazem trvalosti křesťanské pravdy, ale pouze důsledkem trvalosti křesťanských omylů.
Budovy jsou to tak velké, že jejich majestátnost v nás evokuje cosi mocného, co mylně pokládáme za pravdivé.
Cílem představitelů by bylo úsilí o opětovné a vytrvalé rozvíjení jak vnitrostátních tak mezinárodních debat o tom, jak by lidstvo mělo jako celek na Zemi působit, žít a to za reflektování a respektování kulturního dědictví každého kraje. K tomuto je však církev diskvalifikovaná, jelikož pokud by toto měla iniciovat, musela by být kompatibilní s myšlenkou kompromisu, což jak vysvětlím dále, není.
V historii jsme spatřovali naprostý opak respektu, to jest despekt k čemukoliv, co nebylo s křesťanstvím v souladu a nahrazování kulturních tradic, tradicí jedinou, křesťanskou.
Jednoduchý fakt toho, co církevní hodnostáři i jejich ovečky ve skutečnosti činí, to jest pouze shromažďují, ale nereflektují a když reflektují tak jen naoko a čekají, až se nově naháněná ovečka sama vzdá své svobody a příjme okovy a otěže. Pak je pochválena, je ubezpečená, že nyní je bez hříchu, jelikož v křesťanství existuje moderní vědou dávno překonaný princip presumpce viny a to do té doby, dokud se nestaneme součástí křesťanské komunity a nepříjmeme zcela a bez výhrad pravidla tohoto komplexu ideí.
V křesťanství neexistuje nic co známe pod slovem kompromis. Křesťanství je ze své povahy zcela nekompromisní a všechny kompromisy, které od křesťanských představitelů vidíme jsou jen ústupky k tomu, aby mohli později získat větší vliv, jehož úplnost je predikovaná programem.
Křesťan, který činí kompromis je dle své vlastní nauky špatný křesťan. Každý křesťan se tak dostává do trvalé schizofrenní situace, kdy by rád bojoval za křesťanskou pravdu, ale aby se neprojevil jako zcela nepříčetný, čímž se křesťan aktivovaný do agresivního módu stává, musí přijímat kompromisy a to jeho mysl rozděluje.
Kompromis je pro křesťana myšlenka neakceptovatelná. Jelikož součástí křesťanské nauky a součástí programu je příjmutí a ztotožnění se s přesvědčením, že jde o jedinou pravou a správnou pravdu, že není pravdy mimo systém křesťanství.
Je-li křesťan vyzván ke kompromisu, automaticky se mu v mysli aktivuje poučka, vzpomínka na to jak Ježíš odhání ďábla. Ustup Satane. Jsi z tohoto světa. Této myšlenky se křesťan nezbaví, vždy se mu bude při kompromisu aktivovat. Někdy natolik, že se přepne do agresivního módu a začne obrazně řečeno čistit chrám.
Tento agresivní mód Ježíše je obzvláště důležitý. Ježíš Kristus, ve všem dokonalý, nesnese, že někdo někde prodává nějaké věci. To, že tu věc někdo například vyráběl několik dní, kupříkladu nějakou keramiku, jej nezajímá, stane se běsnícím strojem, který se zastaví teprve tehdy, až vše bude na střepy a místo před chrámem vyčištěné od toho, co je identifikováno za zlo, místo prázdné, plné ducha Božího, který se nad tím místem bude vznášet. Tento duch je ale opět pouhou iluzí, jen souslovím, jehož obsah je tvořen individuální nebo kolektivní imaginací. Vzhledem k existenci tohoto módu v programu, lze u křesťanů předpokládat, že se jednoho dne svorně v tomto módu setkají a zahájí poslední bitvu, poslední a konečné čištění chrámu, které dle jejich víry vyústí v nástup vlády Království Božího.
Imaginace je klíčový prvek křesťanství. Jelikož jde o myšlenkový program, vše, co z něj vzejde, jsou představy, tedy výsledky imaginace a mysl křesťana není naplněná reflexí reality, ale sama tvoří dle instrukcí programu iluzorní představovanou skutečnost. Obrazy domělé reality, imaginární zákonitosti, které ale vůbec neplatí. Chození po vodě, to je jedna z imaginací křesťana. V realitě nemožné, v mysli křesťana možné a nemožné jen díky malé víře. Vytržení skály a vržení do moře. Další imaginace, ve skutečnosti nemožná, v mysli křesťana možná, nemožná jen kvůli nedostatku víry. A takto bych mohl pokračovat. Evangelium je soubor imaginací, která jsou nazývána podobenstvími a slouží nikoliv k předávání moudrosti, ale vštěpování obrazů, iluzí, jelikož dokonalý křesťan žije ve světě zcela iluzorním, světě s realitou nahrazenou realitou imaginární dle instrukcí programu.
Vzali-li bychom do důsledku to, co nám křesťanství předkládá a vlídně, s úsměvem na tváři nabízí, cílem křesťanské společnosti by byla společnost nemyslících věřících snících naprogramovaný sen o realitě, pravidelně navštěvujících kostel a provádějících předepsané náboženské rituály, odevzdávajících vše kastě kněží, která by držela otěže společnosti v rukou. Vědecké projekty by podléhaly kontrole, zda-li jsou v souladu s Vůlí Boží, ta by byla na konci dlouhé byrokratické cesty skrze církevní hierachii avšak k Vůli Boží by nikdy nedoputovaly, protože jediný účel této cesty by bylo zdržení povolení vědeckého projektu tak dlouho, než se na nápad na jeho uskutečnění zapomene.
Toto je další část neortodoxního náhledu na křesťanství s účelem, povzbudit kritické myšlení a inspirovat k vlastním náhledům.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 13/04/2010 : 16:29:37
pan.chytrý
Tak tohle je skutečně dobré a má to grády.V počítačovém světě by se víře nejspíše říkalo virus. Jsou však jak jsi správně upozornil i další podobné viry napadající lidskou mysl. Jak, to jsi popsal skvěle,ale otázkou je antivir,či serum. Léky však hledají jen ti ,kteří jsou proti viru imunní a ti napadení proti lékařům tvrdě bojují.Tvorbou nového viru (víry, ideologie) to není možné.Je třeba, aby si organismus uvědomil škodlivost těchto virů a to je možné tím, že budou popisovány příznaky, důsledky a nebezpečí pro život.pokud si toto lidé uvědomí a dokáží vidět nebezpečí,pak ukázat cestu . Pokud to tak vezmu, právě o to se snažím.
MB |
|
|
