| T O P I C R E V I E W |
| m.s. |
Posted - 25/10/2009 : 15:32:50
Prečo sa pápežovi hovorí svätý otec? Prečo nie duchovný, alebo cirkevný, ale rovno svätý? Veď počas života nemôže byť nikto svätý, alebo áno? Kým človek žije, môže sa dopustiť ešte rôznych činov a až po jeho smrti možno určiť, či ho vyhlásiť za svätého, alebo nie?
Odpoveď:
Vaše cítenie v súvislosti s nevhodným používaním pojmu „svätý“ je správne. Tento pojem totiž v skutočnosti neprináleží nikomu inému, ako samotnému Stvoriteľovi. Len on je naozaj svätý v pravom slova zmysle. Používanie spomínaného pojmu v akejkoľvek inej súvislosti je preto neoprávnené a nesprávne.
Žiaľ, takéto niečo je výsledkom všeobecného strhávania všetkých pojmov smerom nadol, pretože ľudia prestávajú čoraz viacej vnímať jemnejšie, vyššie súvislosti bytia a stávajú sa stále materialistickejšími, čiže čoraz viacej orientovanými iba na hmotné. No a toto ich postupné zužovanie duševného obzoru potom spôsobuje i postupné strhávanie, krivenie a spozemšťovanie pojmov, ktoré boli pôvodne určené na vyjadrenie a uchopenie reality, súvisiacej s vyšším, duchovným rozmerom bytia.
Takto bol teda nadol strhnutý i pojem „svätý“, ktorý v skutočnosti vždy patril a vždy aj bude patriť jedine Stvoriteľovi samotnému a ktorý ľudia začali neoprávnene a doslova rúhavo používať v súvislosti so sebou samými. Pojem „svätý“ otec je teda v súvislosti s pápežom veľmi nešťastný, pretože v skutočnosti je len jeden jediný Svätý Otec, ktorý tróni vysoko nad našou zemou
Ľudia, ktorí si zachovali určitú mieru čistého cítenia tieto skutočnosti podvedome vnímajú a pri zneužívaní, spozemšťovaní a krivení vysokého pojmu „svätý“ sa v nich ozýva tichý vnútorný nesúhlas, ktorý je plne oprávnený.
Druhou otázkou, s týmto problémom bezprostredne súvisiacou je vyhlasovanie určitých ľudí cirkvou za „svätých“. Inými slovami za takých, ktorí boli už počas svojho pozemského života Stvoriteľovi zvlášť milí a ktorí sa preto po svojej smrti, podľa názoru cirkevných predstaviteľov, celkom určite dostali do raja, kde môžu orodovať za ostatných ľudí priamo u Pána.
Za prvé, týchto ľudí nemožno v nijakom prípade nazvať „svätými“. Prečo, o tom bola reč vyššie.
Za druhé, niečo podobného je domýšľavým osobovaním si práva, ktoré ľuďom vôbec nepatrí. Lebo o tom, kto vojde do raja predsa nemôžu rozhodovať a ani v skutočnosti nerozhodujú ľudia. Rozhoduje o tom jedine Stvoriteľ, alebo lepšie povedané, jeho dokonalé Zákony, reprezentujúce jeho Vôľu. Jedine neochvejné Zákony Božie teda rozhodnú, či niekto z ľudí vstúpi do raja, alebo nie.
Doslova absurdnou, smiešnou, ba až rúhavou je preto predstava nejakej cirkevnej komisie, ktorá má moc určovať, posudzovať a hlasovať o tom, či je už niekto po svojej smrti v raji, alebo nie. Takéto niečo je predsa stavanie sa nad Vôľu Božiu! Malí pozemskí ľudkovia si vo svojom velikášstve a domýšľavosti dovoľujú určovať to, čo prináleží iba Stvoriteľovi, pred ktorého Vôľou sú naopak povinní sa skloniť a naučiť sa ju rešpektovať.
Musíme sa teda naučiť Vôľu Božiu rešpektovať a nie jej niečo diktovať. Tí, ktorí si takéto veci vo svojej domýšľavosti dovoľujú, nikdy správne nepochopili podstatu slov: „Buď Vôľa Tvoja, ako v nebi, tak i na zemi“, aj keď tieto slová každodenne mnohokrát odriekajú.
M.Š. priaznivec stránky : www.ao-institut.cz
|
| 13 L A T E S T R E P L I E S (Newest First) |
| m.s. |
Posted - 13/05/2010 : 11:08:24
Vážený romik2
Rád by som Vám aspoň do určitej miery objasnil Vašu otázku ohľadom približovania sa človeka k Stvoriteľovi.
Stvoriteľ je človeku na jednej strane nesmierne vzdialený, avšak zároveň na druhej strane je mu i nesmierne blízko.
Vzdialený je mu preto, lebo človek je jeho tvorom, žijúcim v jeho stvorení. Tvorca osobne sa však nachádza vysoko nad svojim dielom stvorenia. Nachádza sa vo výšinách, vzdialený stvoreniu a vo svojej skutočnej podstate zostáva navždy nepoznateľný a nepochopiteľný každému z jeho tvorov.
Z tohto dôvodu mali napríklad židia zakázané vytvárať si o ňom akúkoľvek predstavu, alebo obraz. Tento obraz a táto predstava tvorov, žijúcich vo stvorení, by totiž, aj pri ich najlepšej vôli musela byť nesmiernym znížením skutočnej veľkosti Božej, pretože by sa pohybovala iba v rámci ich vlastných duševných možností, v hraniciach ich vnímania a chápania. Človek však nikdy nepochopí skutočnú veľkosť a podstatu Boha! Je to totiž niečo, čo nesmierne vysoko presahuje jeho duševný obzor, jeho vedomie a chápanie.
A predsa je nám Stvoriteľ zároveň nesmierne blízko! Naše stvorenie totiž vzniklo z jeho Vôle! Z jeho Vôle vzniklo a jeho Vôľou je neustále udržiavané! No a táto Vôľa sa vo stvorení prejavuje dokonalými Zákonmi, prostredníctvom ktorých stvorenie vzniklo a funguje. Prejavuje sa Zákonmi stvorenia!
Celé stvorenie, či už jeho hmotná a viditeľná časť, alebo jeho nehmotná a voľným okom neviditeľná časť, všetko toto funguje na základe jednotných Zákonov stvorenia, reprezentujúcich Božiu Vôľu!
Stvoriteľ je teda pre človeka Zákon! Predstavuje pre neho Zákony stvorenia, ktoré pôsobia na všetkých tvorov každú minútu a každú sekundu. Všetko, čo sa vo stvorení deje, deje sa iba v rámci týchto Zákonov.
Povinnosťou ľudí, ako detí stvorenia, je poznávať tieto Zákony a naučiť sa žiť v súlade s nimi. Tieto Zákony, pochádzajúce od Stvoriteľa sú totiž dokonalé a každému človeku, ktorý ich pozná a prispôsobí im svoj život to prinesie šťastie, radosť, spokojnosť a mier.
Ak ale ľuďom chýba šťastie, radosť, spokojnosť a mier, ak ich vo svojom živote neprežívajú, znamená to, že nežijú podľa Zákonov stvorenia – podľa Zákonov Božích!.
Stvoriteľ nenechal svojich tvorov, žijúcich vo stvorení v tomto smere nevedomými, ale už približne pred 5000 rokmi im ukázal, ako majú správne myslieť, cítiť, hovoriť a jednať tak, aby bol celý ich život v súlade s jeho Vôľou. Za týmto účelom bolo ľudstvu sprostredkované Desatoro prikázaní a neskôr i učenie Ježiša Krista. Ak by ľudstvo podľa týchto zásad žilo, už dávno by bolo na zemi iba šťastie, radosť a doslova rajské záhrady.
Ľudia však majú svoj vlastný rozum, idú svojou vlastnou cestou a majú svoje vlastné zákony, čoho výsledkom je úbohosť, bezduchosť, prázdnota, a skazenosť života, ktorý žijeme.
Stvoriteľ je teda človeku v každej chvíli neuveriteľne blízko a to prostredníctvom Zákonov, ktorých účinkom podlieha každú sekundu. Človek nikdy nespozná svojho Stvoriteľa priamo, v jeho skutočnej podstate, ale môže ho spoznať, ba má doslova povinnosť spoznávať ho prostredníctvom jeho Zákonov! Tak môže spoznať Vôľu Božiu a týmto sprostredkovaným spôsobom nakoniec i Tvorcu samotného.
Boh pre človeka teda vždy bol a vždy aj zostane Zákonom! Preto v dávnych časoch, keď ešte iné národy uctievali svojich bôžikov z dreva, kameňa, alebo zlata, bola symbolom spojenia povolaného židovského národa so Stvoriteľom archa úmluvy, v ktorej boli uložené kamenné tabule Desatora. Desatora prikázaní, predstavujúcich Vôľu Božiu, podľa ktorej majú ľudia žiť! Podľa ktorej majú žiť, aby žili správne v súlade so Zákonmi stvorenia!
Preto teda Stvoriteľ vždy bol a vždy aj zostane pre človeka Zákonom! Zákonmi stvorenia, ktorých poznaním a dodržiavaním sa môže priblížiť k poznaniu a chápaniu svojho Pána, ktorého dokonalá Vôľa sa práve prostredníctvom jeho Zákonov prejavuje vo stvorení.
|
| Miloslav Bažant |
Posted - 06/05/2010 : 08:39:01
The seeker of primordial.
Je zo dobré a je toho dost,ale jak odpovědět?
O moci lidské?
Jsme každý někde jinde.Popisoval jsem moc lidskou v podstatě jako důsledek funkde slova v procesu myšlení- Opakuji, v podstatě ze které je možno vycházet. Ty hovoříš o tom v co se lidská moc vyvinula. Pak skutečně mluvíme každý o něčem jiném.Využití,či zneužití schopností ve prospěch svého já a své uznané pravdy.On je v tom skutečně rozdíl.Přestav si matku Terezu, která využívá svých schopností ve prospěch trpících lidí.Jedná tak ve prospěch své uznané pravdy,řili křesťanství.Kdyby takto jednali všichni křesťané byli by milovaní a milované lidmi by bylo i křesťanství. To je využití schopností ve prospěch uznané pravdy a nelze to označit jako zápor. Jenže křesťané jednají i jinak.Napadají jinověrce lžou ve prospěch pravdy a podobně. Toto vyvolává u ostatních odpor a spůsobuje rzdělení, spor a je to příčina zla křesťanství. Čili ve prospěch pravdy je možno schopností využívat,ale i zneužívat. A tak jsem to myslel.Proti tomu využívání schopností ve prospěch pravdy nic nemám, jen snad to, že toho zneužívání schopností je mnohem a mnohem více a kdyby nebylo toho občasného využívání schopností a bylo jen to zneužívání, tato pravda by dala lidem pouze zlo a dávno by neexistovala. Takto se opírá o to dobro a to zlo prohlašuje za nutný čin v zájmu dobra.
U ostatních náboženství a ideologií je tomu podobně.To využívání schopností ve prospěch pravdy je pro všechny náboženství štítem, které je chrání před odporem lidstva a zánikem a proto toto zvýrazňuje a zviditelňuje právě tím, že lidi takto jednající označuje slovem svatý se vším co k tomu přináleží. Záměrem je tyto lidi a jejich činy zvýraznit aby lidé považovali náboženství za cestu k dobru.Za tímto se tiše skrývá zlo zneužití schopností kterého je mnohem více. Je však možno říci." Podívejte se jaké dobro přináší náboženství a to je nutno chránit a prosazovat i zneužitím schopností.
S tím, že je náboženství ,či ideologie zástěrkou pro zneužití schopností ve prospěch svého já, čili zisku pro určité lidi souhlasím. Jenže tito vládci by bez náboženství a ideologie nikoho nepřinutili k tomu aby za ně a jejich zisky bojoval. Prostě potřebují obyčejné věřící, kteří jdou bojovat skutečně za idee.A tak prostí lidé bojují,zabíjí a ovětují své životy za ideu a ti vládci s toho mají zisk. Ono to k sobě nerozlučně přináleží. Skus si představit vládce, který by řekl lidem, že chce více bohatství a proto mají jít do války. Asi by ho poslali kamsi do míst kde končí slušná část zad.Když jim řekne, že je jejich ideologie, jejich řád v nebezpečí, že je nutné tyto hodnoty zachránit, pak jdou a cíttí to jako své svaté poslání. Podvod? Zneužití schopností rozumu ve prospěch svého já.
Nietche si směšoval význam slova moc s významem slova schopnost jako řada ostatních a to vedlo k chybným závěrům.Proto se jím příliš nezabývám.Slova moc a schopnost je třeba od sebe si oddělit,protože jsou každé o něčem jiném.
Mám schopnost,ale tuto schopnost mohu využít ve prospěch jiného člověka. Tento člověk tím cosi získá, jakési příjemno.Toto vede k tomu,že vznikne láska ke zdroji příjemna, čili ke mně a ta jej vede k tomu aby své schopnosti využil ve prospěch mne. Tím já opět cosi získám a vzniká láska ke zdroji příjemna ve mně a vede mne opět k tomu abych své schopnosti druhému člověku dával.
Mm schopnost a využiji ji k tomu abych získal cosi, co ze schopností druhého člověka vzešlo.(zneužití schopností) Jenže tím ten druhý cosi ztratí a vzniká jakési nepříjemno. Zneužiji li schopností síly a vezmu tě jídlo,pak já získám jídlo, budu sytý, ale ty budeš mít hlad. A následkem toho vznikne tvůj odpor ke mně budeš hledat své schopnosti, které poté yužiješ ve prospěch svého já na můj úkor. Tím ve mně vznikne odpor k tobě atd.
Jsou zde tedy dvě základní varianty využití schopností a mají vzhledem k sobě protikladné důsledky. Sgrnul jsem tyto dvě varianty do dvou vět.
První věta (pro pojmenování jsem užil nového slova a to "min"min je opak moci)Své schopnosti mám proto abych je využíval ve prospěch ostatních a své já mám schopné přijímat, co ze schopností ostatních vzešlo. Obě poloviny věty jsou stejně důležité.
Druhá věta:(moc) Své schopnosti mám proto, abych je využil ve prospěch svého já a své uznané pravdy.
Oddělíš li si jednání min od jednání moc,pak poznáš,že schopnost a moc je o něčem jiném a přesto lidé směšují tyto významy. Výsledkem je myšlenkový chaos a vysloví li slovo moc,pak neví zda toto odpovídá větě první, nebo druhé, zda toto vede k dobru, či zlu. Nietche v tomto nebyl výjimkou a jeho výsledky tomu odpovídají. Pokud se na jeho slova podíváš s pohledu dvou vět, pochopíš kde a v čem se mýlil.
Jenže já mám stále silnější dojem, že tě moje slova mohou uškodit. Jak jsi napsal, chceš studovat filosofii a studovat znamená přijímat to co je uznáno. Pokud je cosi uznáváno chybně a ty přijmeš to správné,pak toto neodpovídá tomu uznanému a je toto označeno jako chybné. Pokud naslouchám nějakému učenému filosofovi jak mluví o moci a plete si ji se schopnostmi, kroutím nechápavě hlavou a vše ve mně křičí,že ten pán říká nesmysly.Pochopíš li co píši a budeš sedět kdesi na přednášce, budeš cítit něco podobného a když to nevydržíš a oprvíš jej,pak si následky poneseš sám.Můžeš svůj názor obhájit a pak toto může přijmout i ten profesor a další lidé, ale dokázal bys to obhájit a překonat i ješitnost profesorů???
Myslím, že by bylo vhodnější s tebou o tom hovořit až po studiích,pokud ještě budeš schopen přijímat a měnit své názory.
Mnoho s toho co tvrdím stojí proti běžně uznaným pravdám a tak to může být vzhledem k nastávajícímu studiu pro tebe a tvé studium nebezpečné.
Rozhodni tedy sám,zda chceš v této diskusi pokračovat.
MB |
| The seeker of primordial |
Posted - 05/05/2010 : 09:09:03
Moc lidská je vo svojej podstate (ak som správne porozumel) racionálne uvažovanie/všetko vedomie mimo pudov a podvedomia. Otázka ale znie: Ako môžeš niečo zneužiť, ak nevieš ako by to MALO byť využité? Tu sa dostávame k základnej otázke a to k otázke morálnosti a etiky a totiž ak nevyznávame nijakú ideológiu, potom nemôžeme nič označiť ako nemorálne alebo zle použité - zneužité, nie je tak? Preto ani pojem zlo nemá svoj skutočný obsah. Myslím že Buddha povedal vetu, ktorá sa podieľala na mojom oslobodzovacom procese od Kresťanstva a tá veta znela asi takto: Jediné zlo na svete je nedostatok porozumenia (oprav ma, pretože naozaj neviem ako to znelo v originále). Totiž, že všetko má svoj efekt pozitívny pre jednu stranu a negatívny pre stranu druhú a obe protipóly majú určitý a dlho skrytý vplyv na životy zainteresovaných, pričom tento vplyv sa len málokedy dá identifikovať ako "dobro" alebo "zlo", pretože sa ďalej a ďalej podieľa na formovaní života jednotlivca, jeho okolia a budúce následky sú neodhadnuteľné. Takýmto spôsobom sa formuje mozaika histórie mikro aj makro kozmu. Zlo a dobro existujú len tam, kde je stála ideológia uznávajúca určitú morálku,určitý model ako by to MALO vyzerať. Toľko k zneužívaniu lidské moci a "zlu".
Jedno v čom si mi neporozumel je problém nedokázateľných tvrdení typu: "je niečo po smrti?" Ty uvádzaš práve túto domnienku o existencii posmrtného života a zbavovaní sa strachu zo smrti ako základ ideológií, základ ľudskej moci (alebo je to iba príklad? Každopádne potom sa ľudskej moci nedá pripísať racionalita, pretože posmrtný život je iba domnienka, hoci aj to je otázne.) Lenže tento konflikt spadá do rovinu agnosticizmu (zatiaľ nepoznateľné, to znamená, že konflikt nemá definitívne východisko. Absolútne nesúhlasím s tvrdením quote:
Věří li v jednu pravdu pak jinou považuje za chybnou a škodlivou.Setkaly li se dvě různé pravdy, došlo ke snaze tu odlišnou pravdu zničit, čili využít svých schopností ve prospěch své uznané pravdy (svého boha od kterého za to očekávali odměnu) A tak vznikla moc lidská od moci přírodní se lišící. Právě tato moc lidská je podstatou konfliktu pravd, chceš li i ideologií.
Pretože na princípe stretávania sa rôznych náboženstiev predsa vyrástla filozofia antického Grécka! Celý starovek bol až romanticky krásne benevolentný a tolerantný! Jediný národ a jediné náboženstvá, ktoré násilne a fanaticky presadzovali svoje božstvá boli a sú judaistické náboženstvá typu Judaizmus, Kresťanstvo a Islám. Sú zachované historické záznamy, ktoré hovoria o ctení si cudzích božstiev. Ak prišiel pútnik do cudzej krajiny ctil si tamojších bohov, pretože veril, že jeho vlastný sú doma. Neexistovalo niečo ako moja viera je tá pravá. To vymysleli až židia...
Táto trojka sú najagresívnejšie náboženstvá pod slnkom a svoju vieru sa snažia vštepovať každému a všade, pretože sa pokladajú za spásonosné. Ich viera je silnejšia, to znamená nepochybujú, teda nemyslia, teda nie sú :D
Příjemno a hľadanie ataraxie. Och aké krásne obdobie Helenizmu! Epikuros a jeho záhrada potešenia. To boli myšlienky! Žiadna chorá askéza!
A vida zase sú tu predsudky a uprednostňovanie istého smeru. Pre mňa osobne je askéza chorá, no netvrdím, že to tak istotne je a že s najväčšou pravdepodobnosťou nebudem ako správny kacír horieť v pekle až do posledného súdu ;) Problém pri veciach viery nastáva pri zdroji/prameni viery. Sväté písma, ktoré sú brané ako jediný zdroj božej múdrosti alebo ľudská prirodzenosť a pudovosť skombinovaná v Epikurovom prípade aj s filozofiou?
Späť k téme. Nemyslím si, že ideológie sú príčinou konfliktov v politike. Sú vždy iba zásterkou, morálnym odôvodnením, racionalizáciou a ospravedlňovaním si svojho konania. Čo taký protestantizmus a náboženské vojny v Európe? Nič viac iba túžba šľachty po majetku Rimo-katolíckej cirkvi. Martin Luther možno bol motivovaný ideou, no on sám nemal moc ju uskutočniť. Tú mu poskytli tí, ktorí z toho profitovali. Ideológia, ak nemá vplyv na ekonomiku a fungovanie štátu/jednotlivca túžiaceho po moci, nie je zdrojom konfliktov. Môžeš si povedať a čo protestanti a katolíci v Írsku? Zase je za tým politika zastieraná ideológiou, pretože sa tam bije vplyv Veľkej Británie (protestanti) s Írmi (Katolíkmi)aspoň mne to tak príde. V tom by som nevidel príčinu konfliktov. Tá tkvie v túžbe po moci, ktorú definoval ako základnú príčinu každého konania Nietzsche.
K tomu predmanželskému sexu. Imho princíp tohto prikázania a jeho funkcia spočívala v zabezpečení rodinného prostredia pre dieťa, inak povedané milujte sa až po svadbe, pretože antikoncepcia je striktne zakázaná a dieťa by mohlo vyrastať bez rodičov/v zlom sociálnom prostredí, kde by sa mu v konečnom dôsledku nedostávalo náboženskej výchovy a stalo by sa nechceným elementom v spoločnosti. Antikoncepcia je zlá a to je dogma. Čo na tom, že AIDS sa nezastaviteľne šíri po celej Afrike a preľudnenie obyvateľov Európy malo za následok mnohé vojny a výruby nespočetného množstva lesov? Je to božia vôľa. Máme sa nezodpovedne množiť a pohlcovať túto planétu. Lenže kde nie je prirodzený úbytok obyvateľstva ani umelý ( vojny atď.) tam dôjde k preľudneniu. No práve preľudnenie bolo v staroveku a stredoveku vítané, pretože tak vzrástol počet obyvateľov a konieckoncov aj mužov - vojakov - armády - politika. Z toho mi vyplýva, že tieto prikázania už dávno stratili svoje opodstatnenie a ďalej sa dodržujú napriek svojej zastaranosti len preto lebo je to dogma. Príde mi smiešny argument hovoriaci o svadbe z čistej lásky :D Veď čo núti všetkých tých mladých veriacich ľudí rútiť sa do manželstva v 20tke? Azda čistá láska? XD Nie náhodou pud zachovania rodu? program, ktorý nám káže vyprodukovať ďalšiu generáciu aby ľudský rod nezanikol? Je to podvedomie a ľudské pudy, ktoré priamo nútia človeka hnať sa do manželstva. Navonok z čistej lásky, no v skutočnosti z potreby uspokojiť tento pud - dať mu voľnú ruku a pomilovať sa s niekým keď to už bude konečne dovolené. Toť môj názor.
Huh no trošku som sa rozpísal snáď z toho nejako vyjdeš ;)
Práve tá neistota, to večné pochybovanie je tým, čo nás robí slobodnými. Nepochybovať a nájsť pokoj znamená stagnovať. Ak by sme vedeli o čo na tomto svete vlastne go, nebola by to ani z ďaleka taká zábava akou je to teraz. Konflikt idey, to je zmysel môjho života až pokiaľ nepríde niečo, čo sa mi bude páčiť ešte viac :D |
| Miloslav Bažant |
Posted - 02/05/2010 : 13:20:07
The seeker of primordial
Konflikt ideí? Celkem zajímavé téma,ale k jakému výsledku dojdeš je dáno tím odkud vyjdeš a s čeho vycházíš.Pokud vyjdu s nějaké ideologie a je jedno s které, najdeš vinu za konflikt většinou u ostatních ideí a to je vždy špatný výsledek. Já bych šel na tento problém od samé podsaty a nikoliv od výsledku,čili toho jak ten spor ideí probíhá.To již je zkreslený pohled.Je třeba jít od podstaty a tou je moc lidská. Co vlastně je moc lidská a liší se od moci přírodní? Moc přírodní je využití schopností ve prospěch přežití jedince, či druhu. Takové moci se ani člověk zbavit nemůže, pokud nedokáže přeměňovat látky narostné na ústrojné.A tak i člověk využije svých schopností na úkor života rostliny, či živočicha aby zahnal hlad a aby mohl žít.Moc lidská je souhrnem moci přírodní a navíc je zde využití schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy. Toto využití, či zneužití schopností ve prospěch svého já (ega)a uznané pravdy je platné pouze pro člověka a právě to je samou podstatou těch konfliktů ideologií, čili uznaných pravd.V tomto jsou si všechny ideologie rovné byť by jejich pravda deklarovala samé dobro a spravedlnost i vzájemnou lásku. Nabízí se otázka. Je moc lidská nějakou chybou, když z ní vyplývá tolik zla a konfliktů? Je čímsi, k čemu nemělo dojít? Nikoliv.Je zákonitým důsledkem a nejen že musela vzniknut,ale má svou přesnou úlohu v algoritmu života. Čeho je zákonitým důsledkem? A zde se pro odpověď musíme vrátit ještě dále do historie a pokud užiji podobenství, pak až k Adamovi. Adam v ráji byl vývojový předchůdce člověka a nebudeme řešit zda to byl op. To není důležité. Důležité je že ještě neznal slovo.Prostě ještě neznal řeč. To jablko se stromu poznání bylo slovo,čili vznik řeči. Slovo je z hlediska procesu myšlení umělou ustálenou sousttavou (řekněme blokem),který se váže k blokům smyslových informací.Slovo má schopnost aktivovat bloky smyslových informací aniž by došlo k jejich aktivaci smyslovým vjemem a smyslovou informací jsou aktivovány bloky slov. Tím se stává myšlení méně závislé na smyslových vjemech a na rozdíl od ostatních živých tvorů je permanentní. Toto je podstata lidské duše,čili myšlení jaké znáš. Bez funkce slova je možné myslet (smyslové vnímání ,čili myšlení okamžité pocitové) není však možné přemýšlet. K tomu je třeba funkce slova, které propojuje informace smyslové a slovní do navzájem propojené sítě a tak dochází k postupné aktivaci dalších dalších bloků a mostů slov i uložených smyslových informací. Bez funkce slova je možné do paměti ukládat informace,čili pamatovat si ale nikoliv vzpomínat. K tomu je již třeba funkce slova. A konečně jsme u jádra pudla. Bez funkce slova je smrt nesdělitená. Zvířata si nejsou schopna uvědomit si vlastní smrtelnost v budoucnosti. Proto byl v podobenství Adam nesmrtelný a teprve jablkem poznání, čili slovem se stal smrtelným, čili schopným uvědomit si smrt ve vlastní budoucnosti. Jenže smrt je přijímána jako vrcholné nepříjemno a uvědomění si smrtelnosti vede k trvalému stressu,čili strachu ze smrti. Každý život začíná nepříjemnem a celý je zasvěcen hledání příjemna. Chybí li zdánlivě, nebo skutečně cesta k příjemnu,či spíše chybění nepříjemna,pak každý živý organismus včetně člověka ztrácí o život zájem. (základní smysl života) Protože chyběla skutečná cesta za smrt, došlo díky funkci slova a výsledného přemýšlení k vytvoření cesty umělé, čili posmrtného života a následně boha. Jinými slovy vznikla první pravda a mměla jediný smysl a to odstranění trvalého stressu uvědomění si smrtelnosti. Jenže lidské kmeny byly navzájem komunikačně oddělené a tak vzniklo těchto pravd více a navzájem odlišné. Jenže pravdy plní svou funkci ,čili odstanění stressu jen tehdy, když jim člověk věří. Věří li v jednu pravdu pak jinou považuje za chybnou a škodlivou.Setkaly li se dvě různé pravdy, došlo ke snaze tu odlišnou pravdu zničit, čili využít svých schopností ve prospěch své uznané pravdy (svého boha od kterého za to očekávali odměnu) A tak vznikla moc lidská od moci přírodní se lišící. Právě tato moc lidská je podstatou konfliktu pravd, chceš li i ideologií. Vycházíš li s této podstaty, pak je odpověď na tvou otázku celkem jednoduchá. Naprosto totéž probíhá i dnes jen v jiném rozměru.
Je lidská moc kladem, či záporem? Při existenci mnoha pravd a tím i ideologií jsou využívány (zneužívány ) schopnosti a s toho vychází všechno zlo, rozdělení, války a krutosti.Kdyby ses na to díval s pohledu odpůrce určité pravdy,pak bys třeba jako ateista soudil křesťany pro inkvizici, svaté války a další zlo. To je právě ten chybný pohled. Na tento problém je nutno se dívat nezávisle, čili hledat třeba zda to zlé, nebylo k něčemu dobré. Nevím jetli to bylo dobré či zlé,ale spor pravd vyvolával právě tím zneužitím schopností a tím zlem stress, který urychli rozvoj intelektu lidstva a tohoto inelektu je třeba k tomu, aby člověk přežil v podmínkách, které by jinak nebyly pro život příliš vhodné. Toto je nesporný klad a jeden z výsledků sporu ideologií. Lidstvo by bez sporu ideologií bylo vývojově mnohem níže, na z našeho hlediska na primitivní úrovni.
Jak vidíš, nezajímá mne která pravda jednala tak či onak,ale hledám v tom co všechny dělaly logiku. Poznáš li tuto logiku, poznáš že jsou si všechny ideologie a víry v zneužití schopností rovné a pokud některá dala lidem toho zla a utrpení víc,pak to bylo spíše tím, že měla k dispozici silnější schopnosti.
Vše je však nutné posuzovat v logice daného algoritmu.Dokud tedy lidé zneužívali schopností ve prospěch svých uznaných pravd,pak vždy zneužívali ty nejsilnější schopnosti jaké k dispozici měli a to z jednoduchého důvodu. Ty slabší by byly neůčinné.Výsledek pomineme li lidké utrpení a smrt mnoha lidí vedlo ve výsledku k růstu intelektu, což je klad. Jakmile však lidé získali schopnosti dostatečné ke zničení všeho života na planetě, pak se logika algoritmu mění.Výsledným stavem pak není život a růst intelektu,ale je jen otázkou času, kdy budou tyto všezničující schopnosti zneužity ve prospěch pravd, čili ideologií ,nebo víry. Tehdy má moc lidská zápornou úlohu v algoritmu a je třeba ji v zájmu života s algoritmu vyřadit,čili zničit konflik pravd ideologií a víry.
Jak vidíš vybral sis pro svůj život velmi důležité téma a také velmi složité. Faktem je, že právě toto téma, čili poznání a vyřešení sporu ideologií je v dnešní době tím nejpodstatnějším a nejdůležitějším. Lidé již mají schopnosti dostatečně ke zničení všeho života a to několikanásobné. Budeš li toto téma brát skutečně vážně,pak máš před sebou to nejtěžší,ale také to nejkrásnější pro člověka který je zvědavý a chce poznat logiku světa v samé podstatě.
Doporučoval bych abys nejprve vyšel od toho stromu znaků. Třeba si udělej model aby bylo možno listy pohybovat a pak měň postavení listů třeba dle letopočtů. Porovnávej toto s činy ideologií a víry v dané době a skus se na to dívat s pohledů lidí vládnoucí ideologie i potlačované. Sleduj jak se chovaly ideologie od svého vzniku přes období vrcholné moci až po pád a poznáš, že jsou si v tomto naprosto rovné bez ohledu, zda se jedná o víry nebo ideologie. Podíváš li se na proces kterým prošli třeba křesťané a podíváš se na dobu komunismu, zjistíš že zde proběhl naprosto stejný algoritmus a poznáš, že stejný se opakuje neustále a to u všech pravd. Potom si uvědomíš, že každá ideologie i víra vznikla v době, kdy lidé nejvíce trpěli díky moci jiné ideologie a každá nová vznikla proto, aby odstranila to zlo.
Takto probíhá hledání, když se od pravd očistíš, žádnou nepovyšuješ a žádnou neponižuješ.Být nestranným pozorovatelm je cesta k vlastní svobodě,ale poznáš sám, že to není cesta k tomu, aby tě lidé povyšující pravdy porozuměli. No a to je absolutní většina, ne li téměř sto procent.
Co se týká těch znávaných hodnot o kterých píšeš,jako třeba pouze manželský sex, věrnost a podobně, v tom já nejsem odborník i když jsem ve věku, kdy již bych mohl moralizovat. Když jsem byl mladší, asi bych s tebou příliš nesouhlasil i když každý svého štěstí strůjcem. Z jedné se těžko vybírá ta lepší a mít tu lepší je určitě lepší.Naletět však může i člověk, který těch děvčat poznal stovky a ten kdo poznal za život jen jednu, může být spokojený. Já jsem si vždy říkal." Holkám to dělá dobře, mně také,tak proč jim to nedat a v co nejlepším provedení." Mno moralista ze mne asi nebude. Co člověk prožije a zařije, to mu nikdo nevezme, vyjma altshamiera, nebo sklerozy. I průšvihy jsou součástí života a i na ty může člověk vzpomínat.Nemáš li nač vzpomínat, pak jsi vůbec nežil.
MB |
| The seeker of primordial |
Posted - 30/04/2010 : 18:14:20
Krásne napísané Miloslav, klobúk dolu!
Každopádne asi ešte budem musieť dospieť k takejto názorovej neutralite, pretože momentálne mám dojem, že práve čím poctivejšia a zanietenejšia je obhajoba ideálu, tým krajší a čistejší výsledok bitky, teda ak neberieme v úvahu nerozumné zatvrdnutie na dogmách viery.
Skôr by som povedal, že táto nezaujatosť tkvie v neodsudzovaní KOMPLETNE všetkého, v nezaslepenosti fanatika a ako si správne poznamenal vo vyberaní toho hodnotného. Ja uznávam hodnotu akú má pre prosperitu ľudskej spoločnosti Kresťanská morálka, no ja sám volím inú alternatívu a v ľudskej spoločnosti nevidím ideál. No podľa mňa sú prikázania typu dodržiavania monogamie a výhradne manželského sexu už dávno zastaralé a dobou prekonané, pretože ich hlavnú funkciu vidím v plodení a výchove detí. (to je na dlhšiu debatu, jednoducho z praktického hľadiska sú nepotrebné) a preto každým, kto tieto idey proklamuje ako všeobecne celospoločensky záväzné, opovrhujem a pokladám za zaslepenca, pretože jednoducho neprijme nič len svoju dogmu a svoje prikázanie.
Takže na záver: Nemyslím si, že máme brať celý balík idey vo forme nejakej ideológie ako rovnocenné ale skôr selektovať a hodnotiť bez počiatočných predsudkov. Následný súd je prirodzený a potrebný pri hľadaní "pravdy" ale to je len môj skromný názor.
Práve tá neistota, to večné pochybovanie je tým, čo nás robí slobodnými. Nepochybovať a nájsť pokoj znamená stagnovať. Ak by sme vedeli o čo na tomto svete vlastne go, nebola by to ani z ďaleka taká zábava akou je to teraz. Konflikt idey, to je zmysel môjho života až pokiaľ nepríde niečo, čo sa mi bude páčiť ešte viac :D |
| Miloslav Bažant |
Posted - 30/04/2010 : 09:09:24
The seeker of primordial.
Jak jsi sám poznal, neumím se vyjadřovat a proto jsi nemohl porozumět mým slovům o čistotě. Chybou možná bylo, že jsem navazoval na zmíněné podobenství a držel se neustále v jeho logice. Čistota potom je chápána jao rovnost všech pravd a já držíc se podobenství toto říkám i slovy. Je to vlastně o něčem jiném.Není to o přijetí všech pravd ani o jejich rovnosti,ale je to o nepovyšování jedné pravdy a chybění odporu k ostatním pravdám. Ten kdo jednu pravdu povyšuje vytváří si odpor k ostatním pravdám a ten mu znemožní přijímat to moudré a vlastně chápat smysl pravd a vše co s pravdami souvisí.Je li někdo příkladně ateista a setká se s čímsi s ideologií víry, cítí k tomu odpor,jako k čemusi co škodí co lidem blbne hlavu a podobně. Ten odpor mu znemožní vnímat to moudré v těchto ideologiích. Prostě to tam nehledá a nechce hledat. Výsledkem je to, že nechápe celek a nemůže pochopit smysl těchto uznaných pravd víry, nemůže dojít k poznání algoritmu jejich vzniku růstu i pádu a nemůže poznat příčiny ani logiku jejich důsledků. Zbavit se odporu k pravdám, ztratit odpor k nim a získat schopnost nacházet v nich to moudré. To je to urovnání listů do jedné výše. Ten smysluplný text vzniká až poté a opět je to podobenství. To co vzniká je práě to pochopení logiky algoritmu života, smyslu a úloze těch pravd. Ten kdo jednu pravdu povyšuje vytváří si zkreslený pohled a logika mu uniká a to se týká třeba i těch buddhistů, kteří se po tisíce let snažili toto podobenství otevřít a protože povyšovali pravdu Buddhovu nad ostatní, nemohli být natolik čistými aby podobenství otevřeli. Nejprve by museli pravdu Buddhovu brát jen jako poznání a ztratit odpor k ostatním pravdám třeba všetně ateismu.Potm teprve by začali nacházet to moudré ve všech pravdác a získali by nestraný nadhled. Ani to však nestačí k tomu aby vznikl smysluplný text,čili aby začali chápat logiku algoritmu života. To hlavní je zvědavost. Proč to bylo právě tak a ne jinak? Proč se neustále opakuje naprosto stejný algoritmus vzniku pravd, jejich růstu a sílení a následnému pádu? Co je to toho příčinou? Otázek se objeví mnoho tomu kdo je hledač, prostě kdo to chce chápat a teprve s odpovědí na tyto otázky se začne tvořit ten smysluplný text, čili popis logiky algoritmu života a jeho pochopení. Zde nejde o zázrak, který by vznikl urovnáním listů a hned by člověk vše věděl a vše chápal. To je začátek procesu směrovaného hledání a ten kdo není zvědavý, tomu ten smysluplný text zůstane navždy ukryt i když listy urovnal. U mne se tak stalo více než před 32lety, kdy jsem se s tímto podobenstvím setkal a od té doby hledám a mám takový dojem i nacházím ten smysluplný text.Tím nejdůležitějším je zvědavost a schopnost klást si otázky, které k poznání skutečně směřují.Podobenstvím je dán výchozí bod,čili pravdy. Poznáním opakování stejného algoritmu člověk dojde k otázce příčiny, čili moci jako zneužití schopnosti ve prospěch uznaných pavd a právě to je ta příčina sporu pravd.Je moc lidská totožná s mocí přírodní? Je tímto dána? Opět otázky a hledání odpovědí a tak postupně vzniká ten smysluplný text.
Označil ses sllovem hledač,to znamená člověk zvědavý.Máš tedy základní předpklad nacházení toho smysluplného textu,pokud se očistíš od odporu k pravdám, které nyní považuješ za méně cenné a zbavíš se povyšování své uznané pravdy, která je tě nejblíže.Vše je jen plodem lidského poznání a teprve když začneš hedat ve všech pravdách bez odporu, či povyšování,poznáš cestu k otázkám, které vedou k pochopení logiky světa kolem.Bůh je nedůležitý,ale to co je kolem je mnohdy velmi cenné.Cennější je však pochopit jak byl bůh stvořen, čeho byl jeho vznik důsledkem, jak vznikla moc lidská a jak probíhal proces vzniku božích pravd,jejich růst a následně pád a vznik nových pravd. To je rozjezd. Otázka je víc než sto odpovědí.Hledat můžeš chaoticky, jako většina lidí,ale také směrovaně, cestou která k pochopení skutečně vede. Tato cesta vede k pochopení podstat a od nich vede cesta k dalším otázkám.
MB |
| The seeker of primordial |
Posted - 29/04/2010 : 22:35:03
Miloslav, Seeker of primordial znamená hľadač toho najpôvodnejšieho, najelementárnejšieho, najzákladnejšieho. Myslím to hlavne v rámci oborov, ktoré sa chystám študovať na Karlovej Univerzite, čiže Religionistiku a Filozofiu. Chcem dôjsť alebo sa o to aspoň pokúsiť, ku tomu, z čoho vznikala naša kultúra a všetko čo ju ovplyvňovalo. Koniec koncov nie len naša ale všetkého civilizovaného sveta. Pochopiť racionálnu (filozofia) aj iracionálnu stránku (religionistika, hoci náboženstvá nie sú jednoznačne iracionálne) ľudského vedomia, myslenia a vnímania tohto sveta.
Nuž považovať všetky idey za sebe rovné je síce ušľachtilé, no predsa len nie vždy aplikovateľné. Ja osobne si myslím, že k poznaniu (dočasnému štatútu pravdy) sa dá dôjsť iba konfliktom idey a argumentov, pričom výsledok môže byť trojaký: Buď je problém agnostického charakteru a nedá sa poznať (problém s existenciou boha/karmy etc.) alebo je jeden z ľudí nehodný a nedostatočne vzdelaný/zrelý/"múdry"/ výrečný aby bránil danú ideu alebo jedna strana zvíťazí s tým, že tá druhá strana nemá na svoju obhajobu už čo dodať. Ak sa napríklad bavíme o Kresťanstve, musím uznať, že mi je proti srsti (aj keď to môže byť vada úsudku a múdrosti podľa Buddhu) uznať Kresťanstvu ako idei rovnakú hodnotu ako povedzme nefanatickým filozofom alebo predkresťanským pohanským vieram, ktoré sa mi zdajú v mnohých učeniach neskonale múdrejšie ako samotné Kresťanstvo. Problém morálky a uprednostňovania človeka pred prírodou je diskutabilný a ja sa kvôli nedostatku argumentov druhej strany prikláňam skôr na stranu prírody. No povedzme také problematiky monogamie a predmanželského pohlavného života, či askézy a zasvätenia života "Bohu" etc., tie som si už v hlavne dávno vyriešil a pohŕdam nimi, pretože som si ich racionálne vyložil a v poslednom čase mi v tomto utvrdzovaní pomáha aj Nietzsche. Neviem si predstaviť zrovnoprávniť to, čím pohŕdam, o čom si myslím, že podstata ostáva nepochopená a nespozorovaná v rámci širokých más, s tým čo som si racionalizoval, zdôvodnil a čomu momentálne prisudzujem štatút pravdy. Podobenstvo s listami chápem skôr v štýle, že všetky listy máme dostať na jednu úroveň (brať ich bez predsudkov a spravodlivo), následne zoradiť do správneho poradia, čiže analyzovať a vyvodiť si z toho úsudok, pretože len tým, že dostaneme listy do jednej roviny ešte nedostaneme zmysluplné posolstvo. Chýba tam akt usporadúvania nie?
K tým záujmom. Nuž priateľku mám a tak ako väčšina žien nerozumie mojej túžbe po sebazdokonaľovaní a napredovaní. Dlho som váhal, či má vôbec zmysel niečo si s nejakou začínať, pretože už od malička som sa cítil nepochopený a akoby nepatriaci do tohto sveta, čo usúdila aj moja slovenčinárka, keď som jej v 16 rokoch predložil moju 3 stranovú úvahu o zmysle života :D Vždy som bol tak trochu podivínom a naučil som sa s tým žiť. Najväčšou radosťou mi je okrem napĺňania životných potrieb aj moment, kedy zisťujem, že to, čo som tvrdil už dávno, tvrdil už predomnou niekto iný a slávny. Ale to je pravdepodobne len výplodom mojej domýšľavosti počas extrémne optimistických nálad, ktoré striedajú prudké a hlboké depresie.
Práve tá neistota, to večné pochybovanie je tým, čo nás robí slobodnými. Nepochybovať a nájsť pokoj znamená stagnovať. Ak by sme vedeli o čo na tomto svete vlastne go, nebola by to ani z ďaleka taká zábava akou je to teraz. Konflikt idey, to je zmysel môjho života až pokiaľ nepríde niečo, čo sa mi bude páčiť ešte viac :D |
| Miloslav Bažant |
Posted - 29/04/2010 : 13:47:44
The seeker of primordial
(hrozný nick. blbě se pamatuje, když nejsem angličtinář. Pomáhám si tím, že si řeknu sekerou přimordovanej, nebo to jméno prostě skopíruji a vložím )
Těch devatenáct tě s duše závidím. Já v těch letech myslel spíše na holky, než na filosofii a nevím, možná to k tomu věku patří tak nějak víc,ale proti gustu žádnej dišputát)Dnes mně je víc než 62let a filosofem nejpíše nejsem a vyjadřovat se neumím tak jak bych chtěl.
Já mám jedinou jistotu a to že pochybuji.Pochybuji a ověřuji dokonce i to co je pokládáno za ověřené a jisté. Proč? protože jsem zvědavý a poznal jsem, že tisíckrát ověřené může být chybné a mnohdy skuečně chybné je.Vždy záleží na tom s kterého pohledu na to člověk podívá.A tak reviduji a výsledek se dostavil. Většinou jsem s ostatními více či méně nekompatibilní. Pro většinu je pravda nejvyšší hodnotou, pro mne je pravda jen stavem poznání který člověk jako pravdivý uznal a v prospěch neměnnosti tohoto stavu zneužívá svých schopností. Pokud nezneužívá schopností,pak se nejedná o pravdu,ale o poznání, které se může vyvíjet a měnit.Vše až k pravdě je poznání a pravda je na konci nekonečna. A tak jsou pro mne všechny pravdy navzájem rovné a ve všech je možné najít to moudré i zlé vycházející se zneužití schopností ve prospěch uznané pravdy, čili zlo moci.A tak ve všech pravdách hledám to moudré ,ale neříkám tomu pravda, ale poznání.
Chtěl bys najít cosi, co není ve sporu s jinými pravdami? Hledej čistotu.Čistota je rovnocenné přijetí všech pravd,čili žádnou pravdu nepovyšuje ani neponižuje. Dojdeš li k čistotě, poznáš,že je ve sporu se všemi pravdami,protože je přímým antipodem všech pravd.Zároveň jsou všechny pravdy součástí čistoty.
Výryz čistota může být zavádějící a svádět k myšlence nějaké svatosti, či nadpřirozenu,ale je tomu jinak. Pokusím se tě toto přiblížit i když to zde ve foru budu po několikáté opakovat,což někdo s diskutujících může těžko nést.
Nejprve tedy výchozí bod a tím je Buddhovo podobenství o stromu desetitisíc znaků, které zní." Zasadil jsem v horách Tibetu strom mající na listech znaky abecedy. Najde li se člověk čistý,který dokáže tyto listy urovnat tak, aby vznikl smysluplný text, otevřou se před ním všechna tajemství světa a žádný poklad mu nezůstane ukryt." Tolik podobenství.Zaměň si znaky abecedy za znaky pravd všech ideologií, víry a třeba i vědy. Uznal li jsi nějakou pravdu,pak list této pravdy povyšuješ,ostatní pravdy více či méně ponižuješ, protože je povyžuješ za chybné a tak ty listy pravd umistuješ do všech možných výšek na stromu znaků. Každý má svůj strom a jinak umístěné listy. Jenže text a nejen ten smysluplný je možno číst jen tehdy, jsou li znaky v jedné rovině, v jedné řádce.Chceš li tedy listy urovnat do jedné řádky,pak musíš přijmout všechny rovnocenně čili nikoliv jako pravdy, ale jako poznání a právě to je ta požadovaná čistota.POkud to dokážeš,začnou se před tebou otevírat největší tajemství světa a najdeš poklady vysoké hodnoty.Začne se tě ukazovat logika vzniku pravd, jejich růst a růst jejich schopností,které poté následně zneužijí a díky zlu, které tím vytvořily dojde k jejich pádu. Všechny pravdy jsou si v tom rovné . U pravd pragmatických věd jako matematika, fyzika a podobně je tomu trochu jinak a těmi se nyní zabývat nejspíše nebudem.Tam je vše otázkou pokusů a důkazů.
Toto podobenství je pouze výchozím bodem a na každém zvlášť záleží kterou cestou poznávání se vydá.V každém případě je toto konec s jistotami a krok do nekonečna pochybností, ověřování a pochybností o výsledku, protože ty výsledky jsou někdy neuvěřitelné a stojící proti neuznávanějším lidským pravdám.Vstoupíš li na tuto cestu, staneš se antipodem lidí všech pravd a přesto budou jejich uznané pravdy tím, z čeho čerpáš.S tím pdobenstvím jsem se setkal před více než 32 lety a zcela změnilo můj život i pohled na svět kolem. Proto mám dojem,že pro tebe ještě na to není ten správný čas. Volby je však na tobě a nikom jiném. Jen upozorňuji na to, že to dokáže člověka pohltit celého a mnohé mnohem důležitější pro jeho život zůstane stranou. Mládí není nekonečné a jsou v něm záležitosti mnohem podstatnější, třeba ty holky, založení rodiny,vybudování postavení a podobně.
A tak zbývvá závěr. Toto je cesta k poznání odpovědí na tvé otázky,ale vtahovat tě na tuto cestu nechci,protože na to není pro tebe ten správný čas.
MB |
| The seeker of primordial |
Posted - 28/04/2010 : 22:22:05
Koniec konfliktov idey? Nájdenie niečoho, čo sa nedostáva do sporu s ničím iným? s inou ideou? Nájdenie konečnej pravdy o ktorej sa už ďalej nedá pochybovať? Je to vôbec pre mysliteľa možné? prijať niečo nepochybné? Nie je to azda výsada tých slabých, ktorí potrebujú mať niečo pevné, v čo budú veriť a o čom nebudú pochybovať? Stotožňujem sa s Nietzscheho názorom, že slobodný duch sa vyznačuje neviazanosťou k stálemu názoru, či stálej istote v hoci akom slova zmysle.
Aj keby sme boli ktovieako blízko ku pravde, stále bude v rámci zdravého rozumu pochybovať, tak ako pochyboval Sócrates, Augustinus Aurelius (hoci je sporné, či svoj výrok "doubito ergo sum" myslel v rámci poznania, teda aspoň mne to nie je dodnes jasné.) neskôr Descartes a ďalší. Pochybovať znamená vydávať sa na cestu poznania pravej podstaty a to je logicky nekonečný kruh, pretože pochybovať sa dá o všetkom. Ide len o to, kde končí naša vôľa destabilizovať, teda pochybovať. Čo viac môže byť zmyslom života človeka? Odhliadnuc od zachovania rodu, následnej prípravy a odovzdávania informácií a skúseností ďalej svojmu potomstvu, pričom ide o princíp evolúcie ľudstva, nejde o nič. Je možné, že karmické systémy evolúcie a vývinu ducha sú pravdivé a v tom prípade má život aj iný zmysel, no dokázať to nevieme. Tento zmysel života ostáva pre nás len hypotézou. Tak ako zmysel života nábožensky založených ľudí ostáva len jednou z mnohých možností. Každý si volí svoj zmysel života podobným spôsobom ako Soren Kierkegaard s tým rozdielom, že namiesto čisto religióznej existencie, by som dosadil pojem ideovej existencie, kedy človek verí/riadi sa určitou ideou, určitou zásadou, či vášňou (nie v hedonickom slova zmysle) ako napríklad veda, filozofia, náboženstvo, politika (s cieľom pomáhať spoločnosti, nie prázdne nasávanie moci)
ochrana prírody atď. kedy človek nerobí túto činnosť pre zabezpečenie svojich blízkych, či samého seba ale skrátka kvôli ideálu samotnému.
Nuž k svätosti. Opísal si jeden aspekt, ktorý som ja nazval pridanou hodnotou. Je to akýsi titul udeľovaný tým, ktorí sa zaslúžili o prospech a rast popularity cirkvi a jej učenia. Mimo cirkvi je to o úcte k danému človeku, no už nemôžeme hovoriť o svätosti, pretože daného človeka nevnímame ako niečo "nadpozemské, vyššie a nedotknuteľné" Zoberme si napríklad Josepa Broza Tita a jeho popularitu v povojnovej aj vojnovej Juhoslávii. Ľudia ho zbožňovali za jeho činy a jeho patriotizmus, no nevnímali ho ako niekoho, ku komu sa budú modliť, či prosiť o orodovanie. V tom tkvie zásadný rozdiel a tam nastupuje moja teória.
Ospravedlňujem sa ak píšem chaoticky a nezrozumiteľne, no mám len 19 rokov a ešte len budúci rok plánujem akademicky vyrásť a naučiť sa vyjadrovať zrozumiteľnejšie.
Práve tá neistota, to večné pochybovanie je tým, čo nás robí slobodnými. Nepochybovať a nájsť pokoj znamená stagnovať. Ak by sme vedeli o čo na tomto svete vlastne go, nebola by to ani z ďaleka taká zábava akou je to teraz. Konflikt idey, to je zmysel môjho života až pokiaľ nepríde niečo, čo sa mi bude páčiť ešte viac :D |
| Miloslav Bažant |
Posted - 28/04/2010 : 09:41:27
The seeker of primordial
Práve tá neistota, to večné pochybovanie je tým, čo nás robí slobodnými. Nepochybovať a nájsť pokoj znamená stagnovať. Ak by sme vedeli o čo na tomto svete vlastne go, nebola by to ani z ďaleka taká zábava akou je to teraz. Konflikt idey, to je zmysel môjho života až pokiaľ nepríde niečo, čo sa mi bude páčiť ešte viac :D
Konflikt ideí je smyslem tvého života? Nic víc? Já se tím zabývám už víc než 33 let,ale smyslem mého života to není. Cesta k zmizení tohoto konfliktu ideí by mohla tím smyslem života být,ale i tak se mně to zdá být trošku málo.Myslím, že se shodněme spíše na tom, že je to tím, co nás zajímá a baví. Smysl mého života je v životě samém se vším co k němu přináleží. Kdybch našel cestu příkladně k zmizení tohoto sporu ideí a tento by zanikl, pak pro ostatní lidi by toto mohlo být smyslem mého života vzhledem k životu jejich.
A jsme u svatosti.Udělá li člověk cosi,co má vysoká smysl pro život,či kvalitu života ostatních lidí,pak si takového člověka lidé váží.A nemusí to být všichni lidé,ale třeba jen skupina přináležející k určité pravdě (idei). Tato úcta se přenáší i na ideu a zvyšuje její credit.Proto jsou tito lidé onačováni a zvýrazněni,čili jsou označeni příkladně slovem svatý.Vše to má jediný smysl a to povýšení určité pravdy(idei) v očích lidí.Matka Tereza využívala svých schopností ve prospěch trpících lidí.Takvé činy vytváří u lidí lásku ke zdroji jejich příjemna a vede je k tomu,aby využívali svých schopností v její prospěch. Ona však tuto snahu směrovala k církvi.Tím došlo k povýšení církve v očích lidí.To byl smysl její činnosti a proto má pro církev takový význam, že byla kanonizována a prohlášena za svatou. Pokud si toto přetransponuješ na kteréhokoliv svatého, bude to stále o tomtéž. Všechny idee toto využívají ke svému povýšení, jen to označení svatý někdy nepoužívají. Julius Fučík byl takovým svatým pro komunisty. Otázka svatosti je tedy poměrně jednoduchá a prostá.Ideologie vytváří zneužitím schopností ve prospěch uznané pravdy zlo a svatí slouží k tomu,aby lidé nezapomněli na dobro, které se občas vyskytne.A tak ideologie na svatých ukazuje své dobro a to zlo obhajuje jako činy v zájmu toho dobra.Mazané, ale průhledné.
MB |
| The seeker of primordial |
Posted - 27/04/2010 : 17:00:19
Zdravím vospolok!
Mňa osobne, tak ako určite aj vás, filozofia fascinuje. No nad touto fascináciou existuje ešte očarenie religionistikou a vôbec inými pohľadmi na fenomén náboženstva a preto si neodpustím komentovať fenomén svätosti.
Ak sa jedná o ľudí, konkrétne o historické postavy v rámci ranných dejín kresťanstva, podľa mojich pozorovaní sa jedná o pretransformovaných polyteistických bohov. Každý svätec bez výnimky, je patrónom niečoho a kresťania, hoci veriac v jediné božstvo, sa modlia aj ku svätcom a sú k tomu nabádaní samotnou církvou. Otázka znie: "Ako môže mať svätec moc ovplyvňovať ľudí na zemi?" "Je naozaj táto myšlienka orodovania za hriešnikov originálne kresťanská? "Odpoveď je jednoduchá a totiž Kresťanstvo pri svojej expanzii narazilo na pôvodné prírodné polyteistické náboženstvá a tak ako máme my, uvedomelí ľudia problém vyliečiť fanatikov z ich blúznenia, tak mali fanatickí kresťania problém presadiť si svoje, bez vyhladenia celej opozície a preto prijali kompromis, ktorý sa prejavuje vo sviatkoch katolíckej církvi, zvykoch a medzi iným aj premenou bohov a bohýň na svätcov a sväté. Tisícky rokov nezmenená mentalita ľudí sa nemení ľahko a preto kresťania ľuďom pravdepodobne polyteizmus prenechali v podobe svätcov a svätých. Ide o podobný fenomén aký sa dá pozorovať v Judaizme, konkrétne vzťah anjelov k Bohu. Židia neboli od stvorenia sveta monoteisti a to je archeológiou dokázaný fakt. Veď aj Mojžiš prikázal roztaviť zlaté teľa a zakázal prírodné kulty. Z bohov polyteizmu sa postupom času stali anjeli.
Každý anjel a každý svätec má svoju doménu presne ako bohovia a bohyne predkresťanských čias. Zatiaľ som nenarazil na argument, ktorý by mi túto hypotézu spochybnil.
Čo sa týka svätosti ako vlastnosti živých (alebo tých, ktorí zomreli už v čase plnej církevnej moci) ide o pridanú hodnotu a nič viac. Buď ide o plnenie podobnej funkcie ako šľachtické tituly v rámci cirkvi alebo, ak sa jedná o kanonizáciu mučeníkov typu Jana z Arku, videl by som za tým ospravedlnenie za svoje konanie alebo pridanie ďalšieho bôžika/svätca do panteónu cirkvi. Ľudia vo Francúzsku sa dodnes modlia aj k Jane z Arku, hoci jej hlavná úloha spočívala v jej politickej a vojenskej činnosti. Svätá Matka Tereza je zasa patrónkou misionárov. Je to ďalší pomyselný bôžik, ku ktorému sa ľudia modlia o priazeň v danej oblasti a zároveň slúžia ako vzor správania.
Tu vôbec nejde o nejaké duchovné veci a hlbokú vieru. Všetko má svoje odôvodnenie v praxi.
Práve tá neistota, to večné pochybovanie je tým, čo nás robí slobodnými. Nepochybovať a nájsť pokoj znamená stagnovať. Ak by sme vedeli o čo na tomto svete vlastne go, nebola by to ani z ďaleka taká zábava akou je to teraz. Konflikt idey, to je zmysel môjho života až pokiaľ nepríde niečo, čo sa mi bude páčiť ešte viac :D |
| Miloslav Bažant |
Posted - 20/12/2009 : 12:58:47
Romiku.
Ptal ses co na toto říkám.Četl jsem to již předtím a řekl jsem si jediné.Romik je věřící a mluví jako věřící. Ovšem je možná i jiná varianta a to, že Romik přijal jazyk věřícího člověka jen proto, aby mu ten věřící rozuměl a ve skutečnosti sám věřícím není. Na to tě mohu puze upozornit na fakt, že M.S. nejspíše reakce vůbec nečte a na ně nereaguje, čili že je tvoje snaha komunikovat naprosto zbytečná. On je jako zanášející slípka. Zanáší sem svoje vajíčka a víc se o ně nestará.Proto již mu vlastně téměř nikdo neodpovídá a nesnaží se diskutovat.
MB |
| romik2 |
Posted - 17/12/2009 : 18:27:20
zdravim. s casti suhlasim. myslim si ze aj papes si to uvedomuje, ze titul ¨sväty¨ je v takychto pripadoch titulovania čisto komerčna politika, tak podobne ako transparentne majestatne odevi,okrasi a ceremonie.nepriniesol ich Ježiš, on ako prvy by sa ich vzdal a verim ze aj papež, lež verim že to robí pre dobro a že hra v tej velkej hre, v sisteme, politiky, zalozenej na psichologii a kalkulovani. verim ze je snaha v zajmu dobra a ze vsetko dobre dopadne.Chcem sa ale vyjadrit k slovu ¨sväty¨ je to len slovo a ja sam som ho v sebe musel radikalne predefinovat. ako dieta som to spojoval s niekym kdo zije v oblakoch a zacal som sa on zaujmat az s vatsim zoznamenim s nabozenstvamy.
sväty spojujem s osvietenim, s najvissim vrcholom ktory moze dosiahnut kazdy clovek, s božou pomocou. hovory sa splinutie s Bohom, s najvissiou Pravdou, Laskou, Svetlom.su to len slova, ale ten co spravne chape podstatu, vie ze sa vsade hovory o tom istom, o tom ktore nechce byt pomenovane, nelpí a nenaziva sa svätym, ani inak.nazvy im davame mi a ako na tom lpime, ako nas to pletie.som pokorny, neruham sa a rad dam ten titul komukolvek koho potesi. Jezisa , Budhu, Maharasi , ci kazdeho kto sa zjednotil v ´Bohu, ci Laske, ci Pravde, obetoval, alebo rospustil v bohu svoje cnosti, zavislosti, svoju sebeckost, píchu, svoj tzv. omyl Ja, omyl Ego, dualizmus, dosiahol jednoty a jeho vnutorny klud je pre nas nepredstavitelny, neopisatelny. vsetko je číre a dokonale, aj s nasimy nedokonalostami.vsetky zaclony odostrete, vsetky prahy zametene. vsetky kroky su s boží vůli, takzvane. pod tymto vidim ja vyznam slova svätost a nikdo komu by se hodilo o nej nestoji. dufam ze som tim niekoho neurazil, sam nemam jasno a nechapu o co tady de.jen se snazim. pomozte mi
|
|
|
